Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Jsou přesně 3 věci, které mi na Dishonored nesedly. Příběh, magické schopnosti a umělá inteligence.

Že je nákaza přenesená uměle mě napadlo hned v prvních minutách hraní. Že jsou Havelock, Pendleton a Martin svině jsem prokoukl také chvíli po seznámení se s nimi. A že mě otráví podaným pitím mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem viděl Havelocka se skledničkou v ruce. Navíc chování některých postav nedává smysl, protože zatímco mi Samuel zachrání život a chová se ke mě slušně, v zápětí obrátí o 180° a prakticky mě prozradí nepříteli. Tři zmiňovaní čulibrci si dost nepochopitelně vjedou do vlasů a změna chování Emily při záchraně byla také dost násilně vsazena do celého zakončení.

Magické schopnosti jsou svou silou poněkud předimenzované a hraní až příliš usnadňují. Především pak Windblast je naprostý overkill, kterým i skupinku nepřátel mávnutím ruky potichu a velice brutálně eliminuju, o Blinku nebo viděním skrz zdi ani nemluvě.

Velkým problémem je také AI. Stráže nejen že jsou šeroslepé a krátkozraké, ale prakticky nevidí vertikálně (s výjimkou tallmenů), takže člověk může běhat na vyvýšených místech a nemusí mít strach, že jej někdo uvidí.

Dishonored víceméně splnil, co jsem od něj čekal. Přináší skvělou variabilní hratelnost, kterou jednoduše miluju. Bohužel zároveň přináší chyby, které dost zásadně kazí dojem z jinak parádní gamesy zasazené v zajímavém universu. No a taky to mohlo být delší... as usual.

****/5
+25 +26 −1
  • PC 75
Dishonored v prvé řadě zaujme skvěle vymyšleným steampunk světem. Technika je poháněná energií, získanou z velrybího tuku, strážní střílejí z křesadlových pistolí, případně útočí meči či šavlemi. Šlechta pořádá honosné bály, zatímco mezi chudinou řádí morová epidemie. Z celé hry zkrátka dýchá inspirace Anglií 18. století, ve které šel vývoj v období průmyslové revoluce maličko jinou cestou, než na jakou jsme zvyklí. Design je podpořený originálním grafickým zpracováním, které velmi připomíná malbu vodovými barvami (komu se nelíbí defaultní nastavení, nechť zkusí SweetFX, hra pak vypadá výrazně lépe).

Hlavní hrdina disponuje mečem, pistolí (se dvěma druhy nábojů), kuší (se třemi různými druhy šipek), granáty, pastmi a rewired zařízením pro obcházení elektronických zabezpečení. Velmi záhy se také setká s magií, kterou si okamžitě osvojí a díky nacházení artefaktů se učí další kouzla (těch je celkem pět a každé má dva různé stupně, druhý je třeba pořídit za tři artefakty). Doplňkové předměty tvoří dva typy lektvarů (zdraví/mana) a charmy, zlepšující schopnosti hlavního hrdiny (rychlejší pohyb s vytaženými zbraněmi atd.). Variabilita hraní je tedy vysoká, pokud si ji sami nějakým způsobem nesnížíte, ať už z principu či kvůli získání achievementů.

V každé z devíti misí je možné nalézt spoustu předmětů, na jedné straně různé typy nábojů, artefakty pro zlepšování magických schopností, charmy pro další vylepšení schopností hlavního hrdiny, na straně druhé spoustu zpeněžitelných předmětů, nákresů pro vylepšení výbavy či vzkazů nebo rovnou celých knih. Každá z devíti misí obsahuje kromě hlavního úkolu/úkolů také úkoly vedlejší, oba typy úkolů je možné plnit vícero způsoby (a to i v rámci rozhodování zabíjet/nezabíjet). Téměř kamkoli je možné se dostat více cestami (vodou, po střechách, proplížit se strážím přímo pod nosem, probojovat/prostřílet, ovládnout krysu a dostat se někam v jejím těle), je dokonce možné dohrát celou hru bez zabití jediné postavy.

Bohužel se ovšem téměř bez výhrad shodnu s Davem. Pro pořádek podotýkám, že jsem hru hrál téměř celou (sedm misí z celkových devíti) na Hard, navíc tak, abych nikoho nezabil, nikdo mě neviděl a z magie jsem používat pouze Blink (případně jeho vylepšenou verzi). V první polovině jsou problémy vyloženě kosmetického rázu. Po určité době mizí těla strážných, NPC reagují na krádeže měšce na opasku spíše sporadicky, na vybílení polic za bílého dne v Neutral zónách nereagují NPC nijak, peněz, lektvarů a artefaktů je (hrajete-li stealth stylem) obrovský nadbytek. V druhé polovině hry začnou problémy tím, že člověku v prvé řadě dojde, že ve hře je spousta nadbytečných prvků. Krom enormního množství peněz se jedná hlavně o magii, díky které je hlavní postava zbytečně silná, pokud na ni nerezignuje. Kratčí úrovně jdou prostě proběhnout s nahozeným kouzlem Time Stop. Daleko horší je ovšem to, že úrovně (jakkoli je jich málo) se začnou opakovat, ze sandboxu se stane tupý tunel a celkově jde chytrý level design do háje. Finální úroveň s padesáti strážnými v jedné malé pevnosti je ukázkový leveldesignérský fail prvního stupně, v přímém kontrastu s chytrými úrovněmi na začátku hry. To, že se člověku podaří zabít jednu postavu (aniž by si toho byl vědom, nejen můj případ) a zjistí to až na konci čtyřhodinové mise (hrál jsem cíleně opravdu pomalu), protože ingame statistiky absentují, už je jen taková třešnička na dortu. Poslední dvě mise jsem vystřílel za slabou hodinku (stihl bych to rychleji, ale byl jsem poněkud nahněván).

Nechápejte mě špatně , Dishonored je dobrá hra. Jenomže není zdaleka tak dobrá (tj. legendární, pokořitel Deus Ex a všeho ostatního atd.), jak se píše ve většině recenzí. A hlavně není tak dobrá, jak být mohla, kdyby autoři vytrvali a druhá půlka byla stejně kalitní jako ta první (jako se jim to podle mého podařilo v nedoceněném Dark Messiah of Might and Magic).

Pro: výborný steampunk svět, grafika, sandboxové úrovně, variabilita

Proti: nevyváženost/zbytečnost herních prvků, leveldesign druhé půlky hry

+25
  • PC 95
Dishonored je akční hra z pohledu první osoby se zaměřením na stealth.
Dostáváte se do role Corva Attana – osobního strážce císařovny Jessamine Kaldwin. Zrovna se vracíte z cesty se zprávou o boji proti krysímu moru, který sužuje vaše království, a před vašimi zraky je císařovna zavražděna a její dcera Emily unesena. Z vraždy jste obviněni vy. Atentát ve skutečnosti zosnoval císařský Zvědmistr Hiram Burrows, jenž se chce dostat k moci. Corvo je uvězněn v Dunwallské věznici. Zde je mučen a vyslýchán, protože jeho přiznání k vraždě císařovny by pomohlo Burrowsovi usednout na trůn. Corvovi ale někdo pomůže uprchnout z vězení. Zjišťujeme, že existují lidé nevěřící, že by Corvo zabil císařovnu. Přidáváte se tedy k odboji a postupně odhalujete pavučinu spiknutí, snažíte se očistit své jméno a vrátit trůn právoplatné dědičce.
Hra se skládá z rozsáhlých misí rozdělených na několik částí. Kromě povinných úkolů je v každé misi řada i nepovinných. Způsob plnění misí a celkový počet vražd, které spácháte, ovlivní konec hry. Cest k vašemu cíli je nespočet, můžete hrát agresivně a všechny zabíjet, nebo být jako stín a misi splnit neviděn. Na konci každé mise je vždy přehledná statistika – kolik jste zabili nepřátel, kolikrát jste spustili poplach, jestli jste prošli misí bez povšimnutí, počet nalezených run, peněz, obrazů atd.
Mezi jednotlivými misemi jste v tajné skrýši odboje – opuštěné hospodě Hound Pits Pub, kde si můžete vylepšovat své vybavení, jít se vyspat anebo si povídat s ostatními postavami. K vašemu vybavení patří skládací čepel, pistole, jednoruční kuše s různými šipkami, granáty, miny, maska s možností přiblížení a srdce, které vám ukazuje, jestli je ve vaší blízkosti runa nebo kostěný amulet a další. Kostěné amulety vám přidávají bonusy a runy slouží k vylepšování vašich mocných schopností, mezi které patří teleportace na krátké vzdálenosti, vidění nepřátel a předmětů skrz zdi, schopnost zpomalení času, převtělení se ve zvíře nebo jiného člověka, přivolání masožravých krys a odhození nepřátel. Mezi pasivní, které nespotřebovávají manu, patří více životů, krvežíznivost, rychlejší pohyb a vyšší skoky a přeměnění nepřítel v prach po jejich zabití. Mana se nedoplňuje automaticky, ale pomocí lektvarů.
Stealth je zpracovaný na výborné úrovni a atmosféra je úžasná – ponurá se směsí viktoriánské Anglie a steampunku s kouzly. Hru doporučuji hrát ve stylu stínu a snažit se zabít co nejméně lidí, je to pak větší výzva a zábava.

Pro: Příběh, Atmosféra, Nelineárnost misí a více způsobů jejich plnění, Možnost ovlivnění konce hry a osudů postav, Gameplay, Grafika, Postavy

Proti: Nízká inteligence nepřátel

+24
  • PC 90
Přesně takto si představují dokonalou casual hru. V podstatě čistá adventurní stealth akce s přímočarým postupem z jedné mise do druhé, ale s tak geniálním nelineárním herním systémem v detailně propracovaném světě, že si nezadá s lecjakým RPG.

Oceňuji obzvlášť že zajímavé je nejen atmosférické plazení se členitými úrovněmi za zády nepřátel a jejích nenápadné odposlouchávání a uspávání ze stínů, ale i frenetická akce kdy mezi ně hrdina vlétne jako bůh války a s pomocí mnoha různých triků a gadgetů je i v mnohonásobné přesile brutálně zmasakruje. Jednak to přidává na replaybilitě, a jednak to přináší trochu jiné vyústění celé hry - k čemuž se nicméně váže výtka že těch rozdílů pak mohlo být i víc než jen takové detaily, jak co do příběhu, tak co do ovlivnění samotného gameplay.

A dalším nepříliš potěšujícím neduhem takového přístupu je fakt, že hra pak vydrží sotva čtyři hodiny, ale to už je holt cena se kterou je dnes nutno počítat.
+22 +23 −1
  • PC 90
Dishonored přinesl více než sem čekal. Od nádherného zpracování, úchvatného světa a vlastní hratelnosti která nabízí každému hráči aby si našel svůj styl a způsob hraní. Hra Vám dá cíl, ale jakou cestou se vydáte a jak se zachováte je už jen a jen na Vás. Tomu to provedení tleskám, navíc nabízí novou znovuhratelnost, díky možnosti se orientovat na jiný styl a schopnosti.

Dunewall nabízí neskutečně nádherný pohled na umírající stát pod nákazou moru. Městská stráž která měla lidi chránit, se stala neformálními vládci ulic a oblastí, nástroj jak zajistit bohatým a mocným ochranu, a udržet chudé a nemocné stranou. Zatímco osud města visí na vlásku kvůli nákaze a nepokojům, tak bohatí a mocní pořádají okázalé večírky, užívají si jídla a pití, případně vyrazí ukojit své choutky a touhy do bordelu. A ti nejvyšší a nejmocnější plánují své intriky a zrady, za účelem získání ještě větší moci a postavení. Zatímco jejich svět pomalu ale jistě umírá. Tato vize kterou Dishonored prezentuje je úchvatná a neskutečně propracovaná, a je radost sledovat její vývoj. Škoda že příběh hlavního hrdiny nebyl více promyšlen a dodělán, a Corvo taky nemusel být jen němým nástrojem v rukou ostatních.

Možnost hrát hru více způsoby by se měla stát více častěji viděná než koridorové tunely, je prostě fajn zastavit se a kochat scenériemi, poslouchat cizí rozhovory, a hledat skryté artefakty a peníze. Prostě relativní svoboda, kde Vám autoři nehází klacky pod nohy, a nesnaží se vytvářet přehršel neskutečných bomba dechberoucí akcí které by se na Vás hrnuli jedna za druhou.

Arkane vždy uměli perfektně zpracovat souboje na blízko, a duely s nepřáteli nejenže skvělě vypadají, ale i se výborně hrají. Takoví detail jako z které strany či z boku zaútočíte protivníka a jeho následné zneškodnění bere hra v potaz a nabízí různé možnosti eliminace. Možnosti výbavy a schopností jak si poradit se strážemi jsou potom rájem pro plánovače, jak vyřídím tu další skupinu abych co nejvíce využil prostředí a svůj arzenál.

O Dishonored se píše skoro samo, jak je hra výborná a inovativní, jak moc dokáže vtáhnout do svého světa, jen je škoda že tento výlet není delší, naštěstí to zachrání znovuhratelnost, a já už se teším až si masku Corva nasadím znovu a projdu si hru zase trochu jinak.

Pro: Svět Dunewallu, možnosti hrdiny, hratelnost kterou utváří hráč, grafika, stylizace prostředí,hudba a mnoho dalšího

Proti: Tento svět mohl přeci jen nabídnout delší zážitek, nemluvný Corvo, příběh mohl být taky o něco lepší

+21 +23 −2
  • PC 75
Hra nadprůměrná, co se týče samotného „hraní“ a to je podstatné. Současně však hra spoléhající na vlastní propracovaný svět, který ztrácí význam své hloubky v konfrontaci s podprůměrným příběhem, který by obstál možná tak v rodokapsu při jedné cestě vlakem, nikoli však ve hře trvající po několik hodin.

Hra s nádherně stylizovanou grafikou, která vytváří vskutku parádní zážitek. Že poté přijdete blíže k té krásně stylizované zdi, a místo cihel na vás kouká jakýsi červený hnus, je věc druhá. Člověk má však tendenci pamatovat si celkový dojem, který je originální a skvěle zpracovaný.

Hra veselých shledání s postavami, při kterých zní depresivní hudba trhající duši. Shledání, která ve mně evokují pocit, jakoby se pod povrchem věcí zřejmých ukrývala snaha vyvolat i význam jiný, jen se nějak zapomnělo jaký a proč vlastně. Mnoho negativního bylo v internetových vodách napsáno na účet nemluvného hrdiny, jehož nemluvnost mi kupodivu vůbec nevadí. Tak nějak mi zapadá do celé té atmosféry znepokojení, kterou u mě způsob, jakým je příběh prezentován, vyvolává.

Hra s prvkem magična a jakýchsi nadpřirozených schopností. Vše ale jen tak nahodile, aby to tam bylo, lidi to chtějí, tak to tam dáme. Chybí mi hlubší důvod přítomnosti nadpřirozena. Odbýt zdůvodnění postavou Cizince je pro mě slabou náhražkou.

Nejedná se o revoluci ani evoluci. Prostě je vše tak, jak má být a také tu již několikrát bylo, hráče při hraní vůbec nic nevyrušuje. Je tu jen hráč, hra, skvělej svět a přiblblej příběh.
+21 +22 −1
  • PC 85
S Deus Ex-om si to táto hra nemôže na férovku rozdať, ten má všetkého viac - príbehu, hracieho času, rozvoja postavy, predmetov... proste obšírnejší herný systém ktorý mu zaisťuje znovuhrateľnosť ako máloktorej hre. Ale neznamená to, že Dishonored nie je vysoko kvalitná hra.

Možno trochu prekvapí fakt, že dej tu hrá tak druhé husle. Nie zlý, no jednoduchý a priamočiary a pocit dejá vu bol silný počas celej doby hrania. Ciele misií boli vačšinou o tom niekoho zabiť (alebo odstrániť iným spôsobom) a prakticky na jeden zvrat sa nič moc toho neudeje. Počet misií sa zastaví na čísle 9 + začiatok, čo je celkom málo. No onen spôsob, akým štýlom sa rozhodnete misie plniť, je najsilnejšou stránkou hry. Či už stealth štýl alebo "I fuckin kill everybody who stands in my way". Dostať sa k cieľu dokmi, po rímsach a strechách, či klasickou pozemnou cestou, prehľadávať každý kút, ísť na to priamočiaro, či si nechať od niekoho pomôcť - rozhodnutie je na vás.

Možnosť využívať mágiu som uvítal, i keď je do hry vtlačená trochu samoúčelne. Človek sa o onej osobe, ktorá vám dala možnosť ju využívať a vôbec celom pozadí nič nedozvie. Samotná existencia kúzla Blink mi mierne prekážala - je príliš dôležité pre prechádzanie hrou a príliš ju odľahčuje. Ja ako priaznivec stealth štýlu som Blink používal asi tak 80% z hernej doby, čo nie je dobrá vizitka pre hru. Nebol problém odkiaľkoľvek pri presile utiecť. Čím sa dostávam k AI. Je naozaj len zlý vtip, keď ste skrčení, tak nič nevidí i keď nie ste nejak špeciálne ukrytý, periférne videnie takmer neexistuje a stráže po vás prestanú pátrať po nejakej desiatke sekúnd, i keď sa všade po zemi povaľujú mŕtvoly. Naozaj mi je záhadou, ako je možné, že za posledných minimálne desať rokov sa inteligencia vo FPS hrách takmer nikam neposunula; špeciálne zarážajúce je to v hrách, ktoré si žiadajú trochu inteligentný postup. Samotné upgradeovanie mágie a zbraní som nevyužíval takmer vôbec, hra je nenáročná aj bez toho (hral som druhú najvyššiu obtiažnosť). Upgrady a nové kúzla som si skúsil len dve misie pred koncom, keď už stealth omrzel a chcel som ešte zistiť, čo hra ponúka.

Graficky hra nejak neoslňuje i na vyšších detailoch, skôr mi prišlo, akoby pár rokov zaspala dobu. Výtvarná stránka je však niečo úplne iné. Takéto obdobie histórie (v tomto prípade skôr alternatívnej reality) som chcel v hrách zažiť a v Dishonored stvárnenie mesta vyšlo na jedničku. Mesto má svoju vnútornú logiku, je do detailu prepracované a ponúka veľkú slobodu pohybu. Modely postáv sú trochu zvláštne, ale svojský vizuálny štýl celkom dobre dopĺňajú. Hudba je fajn a aj soundtrack stojí za samostatné vypočutie. Popový song v závere považujem za výstrelok.

Dishonored do herného systému neprináša nič nové. Funguje na osvedčených princípoch, oproti minulosti mierne zjednodušených (nebrať ako zápor). Čo však túto hru jednoznačne vyzdvihuje je premyslený design mesta v neopozeranom viktoriánskom období mixnutým steampunkom a hlavne možnosť prispôsobiť hranie k obrazu svojmu, vďaka čomu sa Dishonored môže pýšiť vysokou (znovu)hrateľnosťou. A to oproti sučasným hrám málo rozhodne nie je.

Pro: vizuálny štýl mesta a jeho level design, sloboda rozhodovania, možnosť podstatným spôsobom ovplyvňovať herný svet, hudba

Proti: príšerná umelá inteligencia, malý počet misií, obtiažnosť mohla byť vyššia, nevýrazný príbeh

+19
  • PC 95
Když jsem slyšel o Dishonored, tak jsem od toho moc nečekal, protože úplně poprvé jsem o tom slyšel od spolužáků ve škole dlouho před vydáním, a ti obvykle moc dobrý vkus na hry nemaji, tentokrát bych jim však křivdil.

Hra je důkazem toho, že lze udělat hru roku (a nebýt Bioshock Infinite, tak možná i desetiletí), bez toho, aby vám transformovala grafickou kartu na elektrický sporák.
Grafika je pěkná, textury nejsou moc detailní, ale jednotlivé objekty jsou do prostředí zakomponovány tak, že si toho ani nevšimnete.

Příběh je asi hlavním plusem celé hry. Líbí se mi, jak je zakomponovaný do světa a skvěle se k němu hodí. Je temný, a člověk ho může měnit. Vlastně v našich rukách je toho docela dost.Nejvíce mě zasáhl odlišný přístup převozníka Samuela a zlotřilost/milost malé Emily Bohužel většina zvratů je částečně odhadnutelná předem.

Herní mechanismy jsou zvládnuty bravurně a žádná schopnost či část vybavení není navic. Skilly jsou úžasné, vzlášť mžik a zastavení času jsou skilly se kterými se může hráč pořádně vyřádit, při likvidaci protivníků. Já jsem volil taktiku nezabíjecí, a to zastavením času a následným zaškrcením protivníka v boji.

Corvo je opravdu charismatický, i když vlastně nic neříká. Je to tím, jak k němu ostatní přistupují a jeho slova vlastně nejsou k popsání jeho charakteru potřeba. Emily je roztomilá a líbil se mi vztah mezi ní a Corvem.

Závěrem: Hra mě bavila z důvodů těchto: Při likvidaci protivníků může člověk využít svou kreativitu téměř v plné míře. Hra má úžasný příběh, který je zakomponován do toho správného světa a nic nepřečnívá. Několik dalšich věcí, ale ty určitě objevíte sami (nebo jste už objevili)

Vedle Nového Bioshocku Infinite je to jedna ze dvou mých TOP her.

Pro: Charakter Corva, úžasně vyprávěný příběh, vcelku originální dílo

Proti: předvídatelné zvraty příběhu

+19 +22 −3
  • PC 90
Výhodou hraní již kultovních her až několik let po jejich vydání je jistota, že vám poběží plynule, pokud jste tedy v posledních pár letech neusnuli na vavřínech a nezapomněli upgradovat svého miláčka. Dishonored jsem měl ve své Steam knihovně již od roku 2015, ale tu pravou chuť zahrát si něco pořádného jsem dostal až teď. Čekání se vyplatilo a ačkoliv jsem z počátku z hratelnosti příliš nadšený nebyl, tak s přibývajícími minutami a hodinami strávenými v působivém světě se můj zážitek a chuť do hraní jen zvyšovala.

Co mě na začátku hraní dost vadilo a vedlo k obavám ze spíše jen lehce nadprůměrného zážitku byla skutečnost, že v základním nastavení vám hra usnadňuje váš každý krok po jinak pestré mapě s mnoha zkratkami, uličkami, průchody či tunely. Na monitoru se to hemžilo ikonkami a vyskakujícími ukazately stavu mise a já si připadal jak když jedu podle manuálu a navigace. Ta svoboda tam zkrátka nebyla a když jsem si na to postěžoval v místní klábosárně zde u profilu hry, bylo mi řečeno, že to všechno lze vypnout. Nevěřil jsem ale opravdu! Dishonored skutečně nabízí možnost povypínat si veškeré navigační prvky či jiná další upozornění, která při hraní spíše ruší nebo omezují vlastní představivost či redukují zapojení mozku na minimum. Z toho důvodu VELMI DOPORUČUJI povrtat se v nastavení a vypnout HUD kompletně položku po položce. Rázem se ze hry stane nejenom syrovější zážitek, ale také výzva zcela nových rozměrů. Kompletně čistý výhled na překrásně zpracovaný svět bez rušivých ikonek je něco, co bych chtěl mít možnost zažít v každé hře bez nutnosti instalování dodatečných modů, které HUD vypínají. Samozřejmě v některých situacích sice trochu ztrácíte přehled o tom, co jste udělali nebo ukořistili, ale rychlým nakouknutím do diáře přes klávesu J zjistíte, jaký klíč jste to vlastně sebrali a jaký je váš další úkol. To, kde je a jak se k němu dostanete, už je ale čistě na vás a na vašich schopnostech.

Možností jak touhle příběhově bohatou 3D akcí proplout je hned celá řada a každý si přijde na své. Já jsem zvolil přístup ryze pocitový a to tím stylem, že když jsem někoho chtěl ušetřit a připadalo mi zbytečné jej zabít, tak jsem ho buď šikovně obešel, nebo v nejhorším případě uspal šipkou či ručně á la Krpálek. Hlavní příběhové postavy můžete buď bez mrknutí oka zbavit života, nebo je nechat napospas dalšímu osudu, který sice zachová jejich srdce v plném provozu, ale zadostiučinění bude spočívat např. v pošpinění jejich jména a zveřejnění pravdy o jejich nekalých praktikách na obyvatelích. Některé zlobivce jsem tak nechal dýchat a jiné, hlavně v posledních fázích hry, jsem bez milosti poslal na onen svět. Jinak jsem se ale snažil spíše o smířlivý postup, který je také větší výzvou a prodlužuje celkovou hratelnost. Prozkoumávání nápaditých lokací, hledání různých zkratek a temných uliček mě bavilo mnohem víc, než prosté mordování všeho co se hýbe. Zabíjením se člověk okrádá o cenné informace a zároveň jsem měl pocit, že zabitím si to příliš usnadňuji. Přirovnal bych to k zabití mouchy, která vás otravuje při čtení či řízení auta. Proč jí prostě nechytíte a nevyhodíte ven? Z lennosti. Zabití je ta nejjednodušší cesta jak dosáhnout svého a zároveň je to ta nejnebezpečnější varianta pro vnitřní já. Ostatně pochybnosti o mém konání mě provázely po celou hru a ačkoliv jsem si myslel, že dělám správnou věc, tak s postupem času a přibývajícími mrtvolami jsem si už tak jistý nebyl. Ostatně můj převozník Samuel mě při poslední misi nemile překvapil tím, že mě za mé krvelačné chování pokáral a už mě nikdy nechce vidět. A to jsem si říkal, jak jsem se snažil být jakž takž hodný.

Ve světě Dishonored jsem strávil kolem 22 hodin, což je úctyhodná porce na tento typ hry a musím se přiznat, že počáteční rozpaky z jednoduchosti hry nahradila stále se navracející touha pokračovat v příběhu a dozvědět se, jak to celé dopadne. Ještě mě čekají DLC The Knife of Dunwall a The Brigmore Witches, tak se těším, že si to „blink“ování znovu užiju.

Pro: Nápaditá grafika a hravý level design, nelineární postup hrou, skvělý mix stealth a akce, lákavý příběh, zajímavé postavy, speciální schopnosti vašeho avatara - blink, zpomalení/zastavení času

Proti: Chyběl mi nějaký opravdu veliký, emotivní moment ve hře; miliony deníčků k přečtení

+19
  • PC 85
Tahle pecka od zkušených mazáků, kteří mají na svědomí Bioshock se opravdu povedla, svým konceptem Bioshock velice připomíná ale navíc je okořeněná o možnost celou jí projít bez jediného zabití, za pomoci plížení a chytrého využívání okolí, což je mimochodem výzva a mě se to skoro povedlo. Opravdu skvěle vymyšlený příběh o krysím moru, intrikářských šlechticích a vraždě císařovny je na jedničku a holčička, kterou zachráníte Vám přiroste k srdci. Je jen na Vás jak se ke hraní postavíte, budete do všech píchat na potkání, střílet od pasu a nechávat za sebou kupy mrtvol ? A nebo v sobě najdete lidskost a i v době ponuré a zatuchlé se pokusíte zůstat člověkem. Hra Vám dává najevo že pokud se rozhodnete pro vraždění, nezabíjíte jen červené tečky na minimapě, ale lidské bytosti, se svými vlastními životy, osudy, rodinami. Hra Vás staví do role soudce a kata zároveň a mám takový pocit že to v lecčem dokáže utužit skutečný charakter člověka. Všechny mise jsou parádně provedeny, úkoly jsou zajímavé a lokace mají šmrnc. A když se rozhodnete jít cestou dobra, hra Vás za to odmění :-) Tak meč do pochvy, nabít uspávacíma a hurá na lov Korvo !!!

Pro: Grandiózní finále, systém boje za pomocí tajemného učení, možnost si v každé lokaci prolézt kdejaký kout a najít spoustu zajímavých věcí, úžasný příběh hodný filmového zpracování

Proti: Nevím, nevím, snad jen někdy opravdu těžké pasáže, když chcete jít cestou čisté čepele

+18
  • PC 65
Z Dishonored mám poměrně rozporuplné dojmy, na jednu stranu hra, která se vymyká současné produkci a vracející se někam do roku 2000, pokud vypnu indikátor úkolů a předmětů, rozehraji ji minimálně na nejvyšší obtížnost. Na druhou stranu hra, co je děsně překombinovaná, zjednodušená, v něčem nedotažená, že je nutné ji hned neoficiálně upravit a silně modifikovat. Více než padesát ocenění hra roku mi tedy přijde dosti přehnaných. Dnešním hráčům fakt stačí málo.. Pravdou ale je, že jde jinak o velmi zábavnou věc, kdy se dá leccos prominout. Přes určité věci jsem se přesto nepřenesl.

Od takového Thiefa II se hra příliš neliší, přibyly pouze speciální dovednosti hlavní postavy, úkoly jsou dynamické, nikoli pevně dané. Po jejich splnění nemá hráč přehled, kolik se mu jich podařilo již splnit. Naštěstí to nijak nevadí. Ukládání je libovolné, akorát při určitých situacích ukládat nejde, jak se mi párkrát stalo. Herní doba nezvykle dlouhá, misí pouhých devět, kdežto hodně rozsáhlých, není tak problém nahrát několik desítek hodin. Obdobu secretů zastupuje sbírání run a amuletů, mnohdy pracně ukrytých. Některé lze získat i bez použití srdce. Tím je zajištěn značný průzkum lokací. Mžik je asi nejefektivnější věc zde přítomná, nabízející neotřelý pohled na klasickou hratelnost.

Vadila mi grafika v defaultní podobě, až po pečlivé úpravě, použití několika dalších programů, konečně lahodila mému zraku. Unreal engine 3 asi příliš náročný není, má výbornou optimalizaci a se SweetFX mu nelze nic vytknout. Při spuštění hry bohužel absentuje obvyklý dvojklik, protože neustále vyskakuje steamservice. V jednom případě otevřen a vykraden zamčený trezor, přestože k němu Corvo ještě neznal správnou kombinaci. Příběh to nijak nezaznamenal a jiná postava mě později poslala tentýž sejf vykrást. Daň za přílišnou volnost hráči a nepromyšlení několika variant postupu ze strany vývojářů. Ovládacích kláves není zrovna málo, kdybych hru pár dní, týdnů nehrál, zapomněl bych to. Do dokumentu zaznamenáno, i pro ověření, že si to pamatuji dobře a Dishonored se mi už dostal dostatečně pod kůži.

Herní náplň docela rozmanitá, byť nastolené tempo nedokáže hra plně držet na maximu, vynahrazuje to sada těch nejoriginálnějších kapitol. Zejména odlišujícím pojetím a zážitkem. Zabitá a omráčená těla stráží systematicky schovávána někam do stínu, házena do vody, abych z toho měl ten správný pocit. Schopnost rozprášení těl v prach přijde vhod. Krysy nesnáším, pokaždé dám load, jakmile mě koušou. I po aplikaci Ultimate Difficulty modu snadné, ačkoli nehráno čistě stealth, kdy věci z výbavy nejspíše nutné jsou. Kontaktní souboje s mečem atmosférické, kruhová nabídka na prostředním tlačítku myši intuitivní. Level design si o opáčko přímo říká, přehršel schopností též. Z jednoho dohrání těžko podchytím víc, ale oceňuji, že se do podobného počinu někdo vůbec pustil.

Pro: Thiefovská hratelnost, speciální dovednosti, runy a amulety, dlouhá herní doba.

Proti: Zpracování grafiky a barev, spuštění hry, kolísavá konzistence, jednoduchost.

+17 +21 −4
  • PC 95
Naprosto chápu to že tahle hra dostávala vysoký hodnocení protože byla fakt skvěla. Několik možností jak projet jednotlivé mise jak zlikvidovat svůj cíl a otevřenost misí z teto hry dělají fakt unikat, ale jako největší klad beru to že nemusíte zabíjet a i hlavní cíle kterých se máte zbavit tak můžete třeba uspat a vypálit mu na obličej znak kacířství a tím přijde o své vysoké postavení nebo se spojit se zloději a požádat je o to by vašemu cíly vzali peníze z jeho trezoru, a noho dalšího. Jako další se mi líbí příběh který umí být dojemný a někdy i vtipný, schopnosti které má Corvo tak si můžete vylepšovat já jsem nejvíce používal mžik a temný zrak protože hru jsem projel na na nízkou úroveň chaosu abych měl dobrý konec. Postavy jsou skvěle napsané postavy a dabing postav třeba princeznu Emily dabuje herečka Chloë Grace Moretz, a tím se taky dostávám k jedinému záporu hry to že hlavní hrdina Corvo nemluví ale ve dvojce by už mluvit měl, a na dvojku se hrozně těším.

Pro: příběh, atmosféra, prostředí, grafika, možnosti jednotlivých misí, postavy a jejich dabing, schopnosti.

Proti: Corvo nemluví.

+16
  • PC 100
Rok 2012 - říjen:
Wow, to má ale hezké menu.
Začíná to napínavě.
Fúúúúj to rozlišení textur je hnusné.
Ou jé, ale ten grafický styl je krásný.
Krása, baví mě to.
No rád bych dohrál několik jiných her, těším se na to.
Odinstalace byla dokončena.
O sedm let později:
Tak jo, jdu na to.
Do pytle, za dvě hodiny vstávám do práce.
Uložím hru ještě manuálně.
Práce, oběd: ach nenenene. Odlož ten mobil, nedívej se na komentáře na DH a už vůbec ne do diskuze. Zas ti někdo něco vyspoileruje.
OK jdu raději na blesk.cz.
Co mi je po Lucce Vondráčkové?
Jdu na DH.
Né tam nesmím.
Jo, jsem doma:
Vlastně, mám ženu a děti. Jo to víš miláčku, zajdem na hřiště.
Už aby byl večer a všichni spali.
Jo, je to tady.
Wow. To město. Level design. To nemá chybu.
Příběh, tak asi vím co plus mínus přijde. Ale stejně, co bude dál?
Ajaj, mise "Předvečer korunovace", větřím kulišárnu.
Taky že jo, super, hra nekončí, hra pokračuje.
Ano. To je atmosféra, to chci.
Ještě, že je už druhý díl. To bych si tu hru asi až moc šetřil.
Jej ta hudba je napínavá, ambient, ale fakt dobrý. Eargasm.
Jdu spát.
Práce, oběd: to je smutné, skladatel soundtracku už zemřel.
Zpět u hry: Jo, to dokončím bez zabití.
Konec.
Pěkné titulky.
O deset minut později: no, ale kdo to lokalizoval pro Francii mě nezajímá.
Escape.
Hlavní menu.
Celá hra je ryzí gamegasm.

Pro: Na záchodě je kniha o Halině Pawlovské, teda o Malině Obrovské, teda ehm o velrybách.

Proti: Na záchodě není toaleťák, čímž se hra stává hajzlpapírofobní.

+16 +24 −8
  • PC 85
Městečko Dunwall a jeho obyvatelé. Je to zhruba měsíc, co jsem toto místo opustil. Učarovalo mi! Dlouhou dobu jsem neměl možnost hrát něco tak uvěřitelného, či v určitých směrech oldschoolového. Zpočátku sice byl problém se v Dishonored vyznat, ale stačila hodinka hraní a příběh okolo zrady Corvo Attana si mě absolutně získal.

Nevím, jestli za to může výborná výprava od mistrů svého řemesla, či možnost hrát konečně po dlouhé době něco stealth stylem, či prostě jen perfektní zkloubení vlastností, které se vysmívají moderním hrám alá "Hollywoodská akce". Dishonored si jde svou cestou (ve hře dává možnost na výběr z mnoha cest ke svému cíli!) a to je právě to, co oceňuji nejvíce.

Zpočátku hraní jsem si říkal, že jsem opět po dlouhé době zase naletěl něčemu, co je jen nafouknutá kachna, nebylo tomu tak, byl to omyl. Jak už bylo řečeno, stačila hodinka hraní, abych se do vlastností Dishonored vžil, pochopil principy a rázem se z toho stala potřeba zkoušet a vymýšlet nové možnosti a cesty. Je výborné, jak hra dokáže na začátku levelu předhodit úkol a není to jen o tom, jak se dostat k cíli a poté ho odstranit, ale také jak ho odstranit "humánně". Právě tato možnost, jak se k cíli dostat a poté se s ním vypořádat mi činila neuvěřitelnou radost. Neustálé promýšlení nových možností, zkoumání a sledování, to bude to, co mi dlouhou dobu chybělo a v podobných momentech jsem si občas vzpomněl na starší díly Hitmana.

Právě od Hitman je ale velký rozdíl, i když toho hry mají dost podobného, právě v možnosti hrát stealth. Speciální schopnosti, kterými disponuje Corvo jsou ale poměrně zajímavější. Možnost se v mžiku přesunout na danou pozici, či se převtělit do jiného tvora, ať už člověka či krysy, činí právem z Dishonored jednu z nejzajímavější her loňského roku. Trošku zamrzí snad jen předvídatelnost příběhu a některé složitější pasáže, ale i tak to jsou malé vrásky na jinak mladém čele.

O Dishonored, jeho kvalitách a perfektnosti se dá hovořit ještě hodně dlouho, další řádky jsou však skoro zbytečné, tohle se musí zahrát. Výborný zážitek! Mažte si to zahrát!

Dishonored: Credit song

Steam statistiky
Obtížnost: normální
Herní doba: 10h
Achievementy: 22/50 (44%)

Pro: výprava, městečko Dunwall, stealth styl, možnosti hrdiny, atmosféra

Proti: předvídatelnost příběhu, v určitých chvílích nevyvážená obtížnost

+15
  • PC 75
Jelikož jsem nedávno kompletně upgradoval celou bednu, rozhodl jsem se, že si po dlouhym čase dopřeju opravdovou pecku v plnejch detailech - novinku - hru která se peče na výsluní, o které se většina vyjadřuje v superlativech. Tak sem do toho šel a netrpělivě očekával, kdy se dostaví herní extáze:

Grafika i design lokací se jednoznačně povedl. Město má svou atmosféru a každá významější stavba stojí za to. (most a maják u mě vedou) Zvukový podkreslení taky slušný, když pominu neustále se opakující hlášky strážných, kteří si dojednoho pískají stejnej a navíc neoriginální "drunkensailor" motiv. Hlavní hudební téma se však vskutku povedlo, ačkoli se jedná jen o velmi jednoduchou a neustále se opakující melodii.

Možností jak hru hrát je skutečně mnoho: tiše zabíjet ze zálohy, nepřátele jen omračovat a procházet jim za zády nebo řádit v divokých face-to-face bitkách alarm-nealarm. To je sice plus ale i mínus. Je zde totiž tolik možností k postupu, že se pak stává průchod hrou poměrně jednoduchej - na každym kroku číhá cesta jak někoho obejít, kam schovat jeho tělo atp. Hru jsem dohrál na druhou nejtěžší obtížnost a větší potíže jsem v podstatě za celou dobu nepocítil. Fajtit face-to-face jsem si vyzkoušel jen krátce, bohužel jsem tak (možná náhodou) narazil na místo kde neustále síly doplňovali další a další strážní - že by autorespawn?

Kouzla jsem se snažil vůbec nevyužívat, bohužel se teleport pro průchod hrou (pokud jsem se dobře díval) využívat občas musel. Jak jsem koukal, tak právě tyto kouzla hráči dávají tak brutální výhody, že obtížnost sráží ještě mnohem níž a ze hry dělají procházku růžovym sadem.

Příběh žádná sláva - prostě šedivej standard. Náš Corvo je navíc typ němé postavy, co jen tupě civí na ostatní (když pominu občasnou možnost volby odpovědi - OK, jedem/Ne, počkej chvíli). Zvrat jsem očekával a tak mě tedy dech rozhodně nevyrazil.

Herní svět je sice po stránce designu, jak jsem uvedl výše, vymodelovován hezky a působivě, nicméně opravdu nechápu stupeň jejich technologickýho pokroku: Elektromagnetický stěny, strážní bleskometný střílny, automatický samohybný granátometný věže, moderní elektrický vlaky. Nicméně zásobník, nebo aspoň bubínek na pistoli však ještě neobjevili a jediná palná zbraň je zde bambitka. Na kuši jsem se (jakožto skutečnej kušostřelec) velmi těšil, bohužel mě tak velmi zklamalo, že se jedná pistolovku, kterou náš Corvo hravě nabije jednou (levou) rukou za vteřinu a to i při divoké mečovačce. Silniční vozidlo jsem nikde (pokud si dobře vzpomínám) nezaznamenal, nicméně motorový čluny i větší nákladní lodě se zde vyskytují běžně. Když k tomu připočtu "koloniální" módu a magii, vychází mi z toho nikoli propracovanej svět, ale mišmaš, kde se použilo to, co se autorům hodilo pro efekt.

Co mě však na hře nejvíce zklamalo, byl fakt, že hra neobsahuje mapu, nýbrž pouze mnou tolik nenáviděnou směrovou šipku kam jít. Ale ano, samozřejmě že jsem si veškerej HUD včetně zmiňovaného zvýraznění cíle povypínal, ale pak se nebylo dle čeho orientovat - ani popis cesty, ani mapa zde není (až na vyjímky) k dispozici, což je u hry, kde je svět dělen na menší průchodné lokace, poměrně nutnost. Musel sem si tak občas najet do nastavení a zapnout zvýraznění cíle, abych si zkontroloval správnost směru a stejnou cestou ho znova vypínal - otravný.

Suma sumárum - Dishonored je sice nadprůměrná a hezky vypadající hra s minimem chyb, ale na druhou stranu neobsahuje nic proč bych si jí v budoucnu zopakoval, bohužel. To, že sedne většině hráčů poněvadž podporuje více herních stylů je hezký a projevuje se to bezesporu i na celkovém ohodnocení, ale u mě je to za 75 % - obyčejnej nablýskanej mainstreamovej nadprůměr.

Pro: design, grafická stránka, atmosféra světa

Proti: nevyrovnaná technologická vyspělost, absence mapy nebo orientačních pokynů = nutnost používat směrovou šipku, zpracování bojů a především střelby (nabíjení kuše!), příliš jednoduché, zbytečný kouzla

+15 +21 −6
  • PC 70
Císařovnin bodyguard Corvo Attano, který v poslední době neodvedl zrovna nejlepší práci, se plíží prohnilými a zdevastovanými ulicemi Dunwallu, mezi krysami roznášejícími mor, aby se pomstil... Zní to dobře, co? Jenomže to, jak to zní, a co z toho nakonec vyšlo, jsou dvě rozdílné věci.

Co na Dishonored určitě oceňuji nejvíc, je originalita světa, do něhož je příběh zasazen. Vytvořit celé steampunkové město s všemožnými vynálezy, jejichž fungování podmiňuje velrybí tuk, je beze sporu zajímavé. Když se k němu navíc přidají všudypřítomné krysy brázdící ulice a vytvářející z lidí chodící zombie, je to pak ještě zajímavější. Dobrý nápad jsou i kouzla, která může Corvo používat - dělají hru hratelnější a zábavnější. Obzvlášť Mžik a posílání vlastních krys na nepřátele mě teda dost bavilo. :D

Horší je to pak s grafickou stránkou věci. Ano, svět je originální, budovy dejme tomu ještě vypadají slušně, ačkoli v roce 2012 už byla grafika her trochu někde jinde, ale grafiku postav už příliš omluvit nejde. Díky postavám z Dishonored, kdy mají některé dokonce větší jednu dlaň, než celou hlavu, působí grafika Telltale games jako supermoderní a realistická. Ano, lze se vymluvit na umělecký záměr, ale já to prostě beru jen jako odfláknutý design postav.

Příběh jako takový - cesta za pomstou a očištěním jména hlavního hrdiny - je v podstatě tuctový, v Dishonored jej ale může částečně omluvit již výše zmíněná originalita Dunwalského císařství. Co mi ale vadilo víc, bylo provedení příběhu. Kromě docela nečekaného plot-twistu s podrazem od Corvových spolupracovníků, byl příběh vlastně pouhá vyvražďovačka (nebo plíživá stealth hra) s misemi ve stylu "běž tam a tam a odkrouhni toho a toho." Ale i takové pojetí příběhu se pořád dá omluvit, pokud jsou k dispozici výborné postavy a výborný scénář. A to se u Dishonored bohužel úplně nepovedlo. Nevím, jak staří jsou scénáristé této hry, ale vlastně po většinu příběhu jsem si říkala, že to nemohl napsat nikdo dospělý. Postavy mluví a chovají se strašně naivně, jsou ke Corvovi až přehnaně milí a nadšení z jeho přítomnosti (tedy až do své zrady :D ) a Emily je naopak někdy až děsivá (závěr, kdy malá, asi desetiletá holčička, říká, že nevadí, že Corvo tolik zabíjel, protože by stejně nechala všechny povraždit, mě teda docela zarazil. :D). Všemu jsou jinak obroušeny hrany, nikdo nemluví sprostě, všichni se chovají vstřícně a na úrovni, až teda na to, že na každém rohu ulice jsou brány, které člověka spálí na prach, mor a vraždy jsou na denním pořádku. Trochu rozporuplné, nemyslíte? Navíc snad kromě Sokolova, Samuela a Pendeltona, ve hře nejsou osobnosti (nejen, že jsem si pletla služky v domě, ale ani hlavní záporáky už si nepamatuju). Postavy nemají povahové rysy, minulost ani hloubku. Co mě ale štvalo snad úplně nejvíc - NIKOMU SAKRA VŮBEC NEVADÍ, ŽE CORVO ZA CELÝ DĚJ NEŘEKNE JEDINÉ SLOVO! WTF? :D Přitom stačila třeba jen zmínka o tom, že je němý, nebo tak něco. Přišlo mi tak strašně nepřirozené, že do mě lidi okolo pořád něco hustí a já nic neodpovídám, že jsem každou chvíli alespoň přikyvovala myší.

Jednotlivé mise, kdy jsem jenom pořád prolézala kanály, nebo rozpadené ulice, které za tmy vypadaly vlastně taky jako kanály plné špíny a krys, mě moc nebraly. Ale našly se světlé výjimky - 1) Dům rozkoše (baví mě prostředí bordelů ve hrách, i v Mafii jedničce byl hotel Corleone moje nejoblíbenější destinace :D), takže mě musíte omluvit, když se mi jeden místní kápo nabízel, že Pendeltonovy bráchy zabije místo mě, dost rezolutně jsem nesouhlasila. 2) Poslední ples lady Boyleové - asi nejlepší mise ve hře - hezké prostředí, hosté v maskách, reakce na Corvův převlek byly k nezaplacení, navíc velmi originální zadání úkolu (najít ženu mezi jejími sestrami v barevných oblecích) a možnost nemuset zabíjet cíl. Pěkný kontrast k ponurosti a depresivnosti většiny ostatních misí.

Jinak dohrála jsem na Vysoký chaos - trpělivě sledovat každý pohled stráží není nic pro mě. Ze začátku jsem dokonce systematicky vraždila úplně všechny, abych si vyčistila prostředí, po upozorněních hry, že pak ale bude špatný konec a také s přihlédnutím k množství krys, jsem pak trochu ubrala. To, že se město mění v závislosti na tom, jak se v něm hráč chová, byl výtečný nápad, který ale na druhou stranu trochu svazuje. Zvlášť, když vám ostatní postavy vyčítají, že na cestě za pomstou vraždíte lidi, kteří se vás snaží zabít a vy nemůžete ani nic odpovědět. :)

Abych to shrnula: Dishonored je dobrá hra. Není sice výborná, ani nikterak strhující (na pár týdnů jsem ji úplně přestala hrát a musela jsem se k dokončení donutit), ale je originální především steampunkovým prostředím krysami prolezlého císařství, různými mechanickými vynálezy a kouzly.

PS: Doufám, že v pokračování nějak vysvětlili tu Corvovu němotu. :D

70%

Pro: Dunwall, atmosféra, originalita fungování světa, podoba města závislá na tom, jak hráč hraje

Proti: Příběh ani postavy neumějí strhnout, naivní reakce a chování postav, grafika postav, délka hry (hra je krátká), opakující se úkony a nevysvětlení, proč Corvo nemluví! :)

+15 +19 −4
  • PC 100
Herní výzva 2019- 7. Hra roku

Upřímně tahle hra je jedinečná. Je to asi jediná hra, která ve mně zanechala něco hlubšího. Už po hodině hraní jsem měl tento pocit a nezmizel ani po dohrání.

Příběh se točí kolem osobního strážce císařovny, který ve svém úkolu selže a je obviněn za její vraždu a má být popraven. Díky pomoci Loajalistů se mu podaří utéct a tak začíná jeho cesta za pomstou.

Hra pro mne není jen hrou roku 2013, ale hrou všech dob.

Pro: Atmosféra, Postavy, Hratelnost

Proti: Nepřátelé jsou slepí i na vyšší obtížnost

+15 +18 −3
  • PS5 --
Jsem z toho trošku rozpačitý a možná to bude tím, že hned první průběh hry jsem hrál mise tak, abych nikoho nezabil a splnil tak 1. kategorii Herní výzvy 2021. Věřím, že i kdyby nezabíjení nepřátel nebylo mým hlavním cílem, tak bych zvolil stealth přístup, ale v případě problémů bych se z nich dostával dobře mířenou kulkou a hru si tak užil více. A jelikož jsem nehrál ani DLC, tak se v tuhle chvíli vyvaruju nějakému číselnému hodnocení, a nechám si ho někdy do budoucna.

Na první dojem, my to připomínalo velmi sérii Bioshock, kdy kromě zbraní máte k dispozici i speciální schopnosti podle toho, co si zpřístupníte za pomocí run, které sbíráte v jednotlivých misí a nastavujete si, jaký přístup ke hraní zvolíte, jestli nenásilný, kdy se budete plížit nebo se prostě prostřílíte ke svému cíli. Ale to jak hrajete zároveň ovlivňuje Váš další postup, stejně jako některá rozhodnutí, či jestli splníte nějakou tu vedlejší misi. Kromě run, sbíráte ještě tzv. bonecharm, které Vám třeba vylepší zdraví nebo manu. Mana právě je potřeba k používání speciálních schopností.

Příběh není špatný, neměl jsem vůbec problém se do něj ponořit, zvrat ke konci hry jsem nečekal, tak to bylo i pro mě příjemné překvapení, jen pak mi přišlo, jako by celá hra trošku ztratila dech a tolik to negradovalo. Z čeho jsem byl nadšený bylo zasazení světa, o kterém se dozvíte víc skrze různé dopisy, knihy.

Hru jsem hrál na PS5 a jde vidět, že nějaký ten zub času se na ní podepsal. Na velké TV jde vidět, že by to chtělo správné rozlišení, všechno se zdá prostě velké a strašně blízko. Graficky samotný svět nevypadá špatně, spíš samotné postavy se mi úplně nelíbily a hlavně mi přišly v podstatě stejné, pak hlavně ty mužské. Ze zvuku jsem nebyl nadšený vůbec, hlavně při používání schopnosti odhalit nepřátele, mi ten zvuk skoro rval uši. Hratelně jsem trošku bojoval s teleportem, kdy najít správné místo byl větší problém, než by se mohlo zdát a místo toho, aby člověk skončil na pouliční lampě, tak skončil na ulici plné nepřátel.

Na první průběh hry jsem si nezvolil ten nejlepší přístup, ale vidím, že hra má velký potenciál a doufám, že se ke hře vrátím, užiju si ji, zahraji DLC a pak případně se pustím i do Dishonored 2.
+13
  • XOne 80
Vzhledem k omu, že jsem letos pokořil jak Evil Within tak A Plaque Tale mi připadá Dishonored jako povedená kombinace těchto dvou kousků i přesto, že vyšly později. Na první dobrou hned zaujme povedeným steampunk světem. v kulisách Londýských čtvrtí 18.-tého století se středověkými krysími rozsévači moru.

Hlavní hrdina, zneuctěný Corvo, se po fingovaném zatčení, dostane za pomoci odboje v vězení a pomalu plní úkoly v misích za obnovení řádu věcí. Ovládá boj s mečem, střílí z pistole a lukostřílu, vrhá granáty a umí zabíjet ze zálohy a když se k tomu ještě přidá možnost ovládání magie ( mražení času nebo teleportace ), stává se z něho schopný Asasín. V celkem devíti misích musí kromě plnění úkolů i zaloupit, protože munice a jednotlivé upgrady vybavení a schopností něco stojí - takže nejen sbírat mince, ale třeba i obrazy a alchymistické výrobky,

Corvo se může rozhodnout, jestli z něj bude nenápadný zvěd, burtální zabiják nebo využije třeba vtělení se do hlodavce, nicméně UI protivníku je velmi chabá, jako po prodělání lobotomie, takže zásadní problém v postupu vpřed neznamená. Hra je povedená i když postupem času stereotypní, hodnotím v lepším průměru a druhý díl si určitě střihnu - 80 %
+10
  • PC 95
Hlavní tahák dishonored je jednoznačně prostředí a jeho využití.Na místo určení se můžete dostat po zemi , po střechách domů , kanalizací a skoro vždy je těchto cest na výběr více.
Hru můžete hrát různými styly třeba se jen přiblížit a nepřátelé pouze omračovat taky můžete být tichý zabiják a naopak můžete hrát akčním stylem , využívat všechny smrtící zbraně a dát všem najevo že procházíte.Na konci každé mise se zobrazí statistiky a vyhodnocení.Po lokacích se vyskytují runy a kostěné amulety v jejichž hledání vám pomůže srdce které vám darovalcizinec.Za runy si vylepšujete své schopnosti , tyto schopnosti vám daroval cizinecmezi ně patří například temný zrak který umožnuje vidět nepřátelé skrze zdi , krátká teleportace s názvem mžik , zpomalení nebo zastavení času atd.Ve hře se po lokacích nachází peníze za které si kupujete nové věci , munici ,vylepšení atd.Ve hře se nachází také elixíry například elixír zdraví nebo many používání kouzel vás totiž něco stojí.Všude po lokacích se nachází jídlo které nemůžete brát sebou ale hlavní je slouží pro doplnění
životů.Nepřátelé mají po boku různé poplašné nebo obranné zařízení například alarm který po spuštění přivolá posily , světelná zed která nechá projít pouze stráže ostatní se po dotyku vypaří , automatické strážní věže které po nepřátelích střílí rakety a poslední je obloukový stožár tohle nenechá kolem sebe nikoho projít kromě stráží. Naštěstí se všechno dá vypnout , stačí odebrat velrybí olej ale pomocí zkratovače můžete tyto stroje využít ve svůj prospěch a to tak že budou brát vojáky za nepřátelé a vás nechají být.Co se týče zbraní tak máte zbran v obou rukách v pravé ruce máte vždy svůj meč ale zbran v levé ruce můžete měnit jako například pistole , kuše která má několik druhů šipek například normální , uspávací a zápalnou a ještě granáty. Ale co je v dishonored špatné je umělá inteligence nepřátelé mají omezenou dohlednost a pokud od nich stojíte trochu dál můžete si tam zaskákat a oni si vás nevšimnou ale pokud si vás všimnou seběhnou se na vás všichni nepřátelé z okolí.Ale ve hře jsou i horší protivníci než vojáci například obří roboti , psi , nakažení civilisté a teleportující se vrazi.A poslední vizuál samotné hry , grafika vypadá nádherně několikrát sem se zastavil a obdivoval ji



A ještě poslední věc jak se hra líbila mě: fakt hodně nejlepší stealth hra kterou znám těším se na druhý díl ale do těch sto procent tem něco chybí nebo je něco špatně , to fakt nevím ale těch sto dát nemůžu

Pro: STEALTH ,příběh,grafika,prostředí,kouzla,zbraně v obou rukách,herní doba

Proti: inteligence nepřátel

+7 +12 −5