Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Toto DLC plně dostálo svému názvu. Jak já tu bábu Hadrovou nesnášel v původní hře :-). Ještě, že ji šlo ignorovat a souboji s ní se vyhnout. To jsem ale netušil že tady takových podařených madam bude celý jeden barák. No ale co už, co je v domě, není pro mě a naštěstí čarodějnice se odebraly k poklidnému spánku po chvatu zezadu, popřípadě po ošetření uspávací šipkou.

Toto jen dokazuje, že ani zde se tvůrci nebáli mírných inovací a znovu nepolevili v level designu. Už první mise návratu do vězení ze začátku původní hry měla své specifické kouzlo. Nebyla moc dlouhá, bez hluchých míst a znovu dala vzpomenout na Corva a atmosféru při útěku. Druhá mise, rozsáhlá, nedržící se jedné návrhové šablony, znovu svědčila o tom, že při návrhu úrovní někdo přemýšlel nad rámec typu: máme scénář, udělej to a to a to a tak to propoj chodbama. Celý příběh přídavku dává smysl a rád bych ze světa Dishonored viděl i nějakou knihu, film atp.

Za celý první díl této hry včetně přídavku nezměrně chválím překladatele do češtiny. Perfektní, citlivý překlad. Dokonce se odvážím vyslovit možná pro někoho kacířskou myšlenku. Líbí se mi více než anglický originál (i když teda Arkane jsou francouzi, tak je to trochu sporné, co je originální jazyk této hry :-)) v tom smyslu, že lépe vystihuje ducha Dunwallu, jeho historii, průmysl, zvyky a životní styl tamějších obyvatel.

Pro: Všechny mise jsou neskutečná designérská pecka. Zakončení jednoho celku Dunwallského příběhu. Nově vytvořené univerzum pro tuto hru dostává větší hloubku.

+26
  • PC --
Není divu, že první DLC vyznívalo do prázdna, když teprve až to druhé uzavírá příběh kolem Dauda a Delilah. Bylo zajímavé vnímat počínání vraha královny a poté se vrátit zpět do momentu původní hry , kde ho Corvo drží pod krkem a rozhoduje se, jestli kuchnout nebo nechat jít. Možná bych se rozhodl úplně jinak vědět, co se skutečně stalo... ale v tom je právě to kouzlo.

Brigmore Witches je cirka stejně dlouhé jako Knife of Dunwall, tedy tři mapy, přičemž ta první je použita z původní hry. Zároveň KoD přináší možnost importu savu z prvního DLC. Zůstanou tak skilly, výbava i Chaos Level.

Bohužel mám ale takový hořký pocit, že obě DLC měl být vlastně jen jeden solidní nášup. Ačkoli jsou mi ekonomické záměry jasné, stále mi tahle politika přijde odporná.

Obě DLC za zahrání stojí, ale pouze jako celek.
+22 +23 −1
  • PC 95
Druhé a poslední a nutno podotknout, že nejlepší a nejdelší příběhové DLC k dnes už kultovnímu Dishonored. Nebudu dlouho okecávat a dle mého dojmu toto DLC obsahuje sice jen tři, ale obrovské a rozmanité mise. Dokonce mi nedělalo problém v každé z nich strávit 2-3 hodiny, pokud dohledáváte všechny runy a prolézete i místa, kam nemusíte. První mise, Coldridge Prison, opět se dostáváme do známého vězení, nyní ovšem s plnou stráží a v jiném bloku než prvně, opět několik možností řešení situace, dokonce se dá projít v přestrojení za důstojníka stráže. Parádní mise.

Druhá mise, jedna z nejlepších z celého Dishonored, celé se odehrává u prázdného kanálu, kde na obou stranách jsou znepřátelené gangy, spousta opuštěných budou a v nich podivné živly, tahle mise pro stealth jako dělaná, další lokace je nádherný přístav s lodí, atmosféra přímo odkapává z monitoru. Poslední mise je ta, alespoň z mého pohledu to nejatmosferičtejšího a po výtvarné a desigenové stánce nejkrásnějšího, co jsem za poslední roky na monitoru viděl. Předzámčí, zahrady, samotné polorozpadlé sídlo Bigmorovic, skleníky, prostě vše na co se člověk podívá je radost se pohledět. Čarodějnice na každém kroku, nádech tajemna tak, jak k Dishonored patří. To je prostě kombinace která dělé z tohodle kousku parádní závěr cele hry, lepší jsme si ani nemohli přát.

A teďka jenom čekat na oficiální druhý díl.

Metascore:80

Pro: Herní doba, lokace, samotné mise, Daud

Proti: Nic mě nenapadá

+21
  • PC 85
V Dishonored jste byli za svůj soucit/brutalitu po zásluze odměněni příhodně šťastným nebo nešťastným koncem – a mohli jste tak posléze zalitovat, že jste tamtomu chudákovi onehdy tak bez rozmyšlení usekli hlavu – rozšíření Knife of Dunwall/Brigmore Witches (jedná se o jeden příběh rozpůlený marketingovou strategií) vás zase přiměje zamyslet se nad tím, jaký osud jste jako Corvo přichystali nájemnému vrahovi, co vám zabil císařovnu. O odstíny morální šedi tedy opět není nouze – i když jsem v Dishonored hrála jako co nejhodnější a poslušně omračovala i ty největší skvrny společnosti, prostě mi pokaždé přišlo fér Dauda zabít – a teď si říkám, tak sorry, no.

Nebudu přehánět, když řeknu že Knife a Brigmore dávají dohromady jednu další hru, která se odehrává paralelně k hlavnímu příběhu a představuje příběh nejprve trochu nejasný, ale neméně důležitý. Jak se totiž ukazuje, Corvo není výjimečná sněhová vločka a Outsider navštěvuje ve snech i další vyvolené; Daud navíc dostane velmi užitečně upgradovanou schopnost teleportu a spolu se zvýšenou kapacitou uspávacích šipek a nově zavedených omračujících min se tak může stát tím nejhodnějším zabijákem v Dunwallu. Anebo si může na pomoc přivolat kolegy a nemusí. Lokace jsou zčásti recyklované ale zčásti úplně nové (kdo by si nepřál vidět umírající velrybu?, na druhou stranu čarodějnický dům je nepřehlednost sama), vedlejších úkolů a zajímavých postav je taky dost (do Dunwallu jak se zdá zavítaly i gangy z New Yorku), takže celkově spokojenost.

Pro: paralelní příběh k Dishonored se všemi kvalitami

Proti: zbytečně rozdělené na dvě části

+20
  • PC 100
Oba dva datadisky vnímám, hrál jsem a proto také i hodnotím jako jeden rozšiřující příběh.

Daud pro mne měl charisma už v původní hře a také jsem ho, na rozdíl od takového Slackjawa nechal pokaždé naživu. Za mistra cechu assassínů, hláškujícího hlasem Michaela Madsena se mi proto hrálo ještě líp, než za celkem bezcharakterního Corva. Popravdě, celé pátraní po Delilah a cesta k duševnímu vykoupení na mě jako dějová motivace působilo také líp. A pár nových vychytávek našlapávajících hratelnost pro hráče na obou frontách (Rambo style i Thief style) rozhodně naškodu nebylo.

Recyklace lokací je trochu pěst na oko, ale díky obohacení o nové zákoutí a sidequesty jsem si alespoň rozšířil vědomosti o světě Dunwall City, který stejně ve všech dílech hraje prim. Nové lokace, jsou pak absolutní herní nirvánou. Jednak luxusní jatka s dechberoucí velrybou a především pak moje asi vůbec nejoblíbenější mapa, Nábřeží Drapers Ward se dvěma válčícími klany. Jestli každá mise v Dishonored je jedním velkým hřištěm, u téhle to platí dvojnásob! Poslední úsek je už jen jedna velká rubačka, která bohužel nefandí tolik stealth postupu, za to mi však však nechala spadnout čelist svým nádherným provedením.

Jediné co bych hře vytkl je, že ačkoli opět nabízí možnost rozhodnutí a voleb, (a to mnoha voleb) už méně se hledí na následky. Maximálně ukončení má své odchylky, ale už tu není tak pružně reagující svět jak v originálním Dishonored.

Verdikt:
DLCéčko je prostě herní náser a vše co vás bavilo na původní hře máte tady v koncentrované dávce. Sice s jen asi poloviční dobou hratelnosti a rozdělení na dvě části je přečin proti lidskosti. Já si ale kulisy Dunwallu vyloženě zamiloval, takže jsem možnost návratu do jeho ulic uvítal s otevřenou náručí a celý dovětek s docela překvapivým vyústěním si užil na 200%!

Pro: Charismatický Daud, Rozšiřující a poutavý příběh, Nové zbraně a schopnosti, Nábřeží Drapers Ward!

Proti: Rozdělení na dvě části, Znovupoužití původních lokací, Minimální vliv vašich rozhodnutí

+18
  • PC 90
Kvalita DLCéček Dishonored je jako jízda na horské dráze - na horské dráze, která vede pouze strmě vzhůru! Čarodějky z Brigmóru mají tu výhodu, že Vás mohou vrhnout rovnou do akce, neboť dějově přímo navazují na Dunwallskou dýku. A když říkám akci, myslím tím samozřejmě postup, jaký si zvolíte. Já se vydal cestou nejvyšší obtížnosti bez jediné vraždy a můžu vám potvrdit, že nevraždit je skvělé! Dovolím si tvrdit, že právě stealth postup v kombinaci s obtížností elite přináší ten nejlepší požitek ze hry - a ne, není to tak těžké, jak se zdá. Právě naopak, když je chování nepřátel realističtější, tak je i postup hrou intuitivnější a v souladu s logickým uvažováním hráče. Na nižší obtížnosti, včetně veterána, mi vadilo, že jsem mohl projít nepříteli takřka před očima a pokud jsem se včas schoval, tak si mě jen spletl s krysou. Je pravda, že sem tam na někoho něco prásknu, ale krysa rozhodně nejsem!

Jednoduché a srozumitelné stealth mechaniky hry jsou určitě jednou z největších předností hry. Jsou ale místa, kdy mě napadlo, zda tato "arkádovost", tedy největší přednost není zároveň i největší slabinou. Hra musí totiž hráči umožnit i nějaké pohodové hraní, a proto je stále možné se vyklánět, koukat při tom někomu do obličeje a nebýt prozrazen. Podobně můžete někomu otevřít dveře do nosu, aniž by mu to přišlo nápadné.

Ale dost už rýpání, The Brigmore Witches je skvělý přídavek k původní hře, který vyzdvihuje ty nejlepší momenty z ní. Propracovaný třetí level Vás absolutně pohltí a vizuálně nádherná čtvrtá mise zase okouzlí. Třetí DLCéčko je takovým druhým zlatým hřebem Dishonored, který by si určitě žádný fanda herní série neměl odpustit.
+18
  • PC 90
Druhé příběhové rozšíření Dishonored jsem musel rozehrát hned po dokončení Knife of Dunwall, protože jsem chtěl vědět, jak Daudův příběh nakonec dopadne. Michael Madsen tu znovu exceluje a jen mě utvrzuje v tom, že Corvo měl být nadabován také.

Snad poprvé jsem použil přenesení mých statistik do další hry, což ale mělo své opodstatnění, protože Knife of Dunwall i Brigmore Witches jsou v podstatě jednou hrou, která byla násilně roztržena na dvě části. Přibyla nová schopnost - přitažení, kterou jsem několikrát vyzkoušel a věřím, že při dalším hraní s vysokým chaosem jí budu využívat daleko více.

Na rozdíl od předchozího přídavku jsou skvělé všechny tři mise. Jak ta první ve vězení s Arnoldem Timshem, kterého jsem v Knife of Dunwall nechal na živu, tak druhá s pouličními přestřelkami a umírajícím Geezerem, no a ta závěrečná, to je majstrštyk. Je skrz na skrz prolezlá čarodějnicemi v čele s charismatickou Delilah a jedná se asi o to nejlepší, co Dishonored včetně základní hry nabízí. Zakončení Daudova příběhu se opravdu povedlo a s radostí si zahraji nejen dvojku, ale i Death of the Outsider.

Pro: Daud s hlasem Michaela Madsena, přitažení, Arnold Timsh ve vězení, všechny tři mise

Proti: násilné roztržení příběhového rozšíření na dvě části

+18
  • PC 85
Poslední rozšíření přináší dokončení Daudova příběhu z předchozího DLC. Finále uvnitř obrazu mi připomněl podobnou situaci v Dark Souls. Pak se mi ještě docela líbil úplný závěr vycházející z původní hry, kde dle úrovně natropeného chaosu při hraní buď Corvo Dauda zabije nebo ušetří.

Když nepočítám prolog, tak jsou zde opět 3 mise a tentokrát mi přišlo, že poslední dvě jsou rozhodně delší než v předchozím rozšíření. Nejvíce mě pak bavila první mise v podobě infiltrace ve vězení a pak samotný závěrečný útok na vilu Delilah.

Vybavení a schopnosti jsou skoro totožné jako u předchozího DLC, je tu ale pár novinek. Nový prach jsem prakticky vůbec nepoužíval, ale nové corrupted charms jsou zajímavým rozšířením, kdy je potřeba přemýšlet, jestli ty pozitivní účinky dostatečně převýší ty negativní. Největší srandou je pak nová schopnost Pull/Přitažení, kterou jsem tentokrát používal docela dost. 

Rozšíření přináší pár nových achievementů s tím, že Peníze na nový začátek vyžaduje de facto dohrání i předchozího DLC, protože tolik mincí nejde v posledním rozšíření našetřit a k tomu se mi už vracet nechtělo. A pak se mi bohužel nepovedlo získat ani Vražedné ticho. Ani na 5. pokus se mi totiž nepovedla dokončit poslední mise bez zpozorování nepřáteli, tak jsem se na to nakonec vykašlal.

I toto rozšíření můžu všem vřele doporučit, dost jsem se při hraní bavil a myslím, že je to příjemná tečka za celým prvním dílem.
+18