Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Dohráno. Steam ukazuje téměř přes 40 hodin. Prozkoumával jsem všechno, prolézal všechny šachty, hackoval všechno..takže to tak asi bude. Užil jsem si to. Deus Ex 3 je dobrá hra, a asi i důstojný prequel. Core gameplay je solidní, atmosféra vtahující, příběh slušný, dialogy výborně napsané i zahrané, plus občasné dialogue battles? Super.
Ale je to hodně věcí co mi vadilo, ne že ne.

Např. third person takedowns. Jsou pěkné na koukání. Jenže jen na koukání. Není to gameplay, jen animace. Animace při které se zastaví čas, takže občas vypadá docela debilně. Zkrátka "press a button and awesome happens". To do Deus Ex nepatří..
Neustálé odměňování XP za každou blbost, a navíc takovým tím stylem "když ho omráčíš, dáme ti víc XP"...to tu taky nemá co dělat.

Ingame ekonomika moc nefunguje. Peněz je moc, není za ně moc co kupovat, praxis bodů bylo tolik že jsem nevěděl co s nimi. V jedničce jsem si vážil každého kanistru s nanoboty, navíc šel použít jen jeden ze dvou do každého slotu (yay replayability!). Zde jsem na konci měl i takové krámy jako dermal armor, prostě proto že už nebylo do čeho body cpát. A stejně jsem např. silent running nebo typhoon využil dvakrát za hru..

Taky mě štvalo jak tu zpracovali energii. Dobíjí se jen jeden point, na zbytek je nutné žrát čokoládu. Takže jsem bad ass agent nosící shades i ve tmě, ale abych mohl někoho omráčit, musím si dát Snickers? WTF.Tohle zpracování docela omezovalo možnost používat a kombinovat schopnosti.

Boss fighty. Zbytečný, nudný, o ničem. Ne ani tak proto, že by ty samotný souboje byly tak hrozný. Spíš jde o to, že ty bosse prostě hráč, ani Adam, nezná. Prostě na začátku je s nima jedna animace a to je všechno.Jsou zcela 2D. Takže žádnej boss fight zde nemá ani procento náboje co měly boss fighty s Annou, Simmonsem nebo Guntherem.

No trochu jsem zarantoval. Je to skvělá hra. Ale mohla být ještě o dost lepší. Ale jakožto debut nového studia je to úspěch. Snad bude další hra ještě blíže ideálu 11 let starého Deus Ex.

Pro: Atmosféra, dialogy, jádro gameplaye

Proti: Některá design decisions, slabší grafika

+67
  • PC 90
Ke hrám označených jako RPG od jisté doby přistupuji s notnou dávkou obezřetnosti, jelikož jejich loudavý průběh a odlišnější herní principy pro mě nejsou něčím, z čehož bych oplýval nadšením. Oním titulem, v němž jsem se o tomto pocitu přesvědčil, byl první díl věhlasného titulu Deus Ex, takže pustit se do dílu nejnovějšího s názvem Human Revolution byl přinejmenším risk. Ale světe div se, tento můj počin se vyplatil a jeho výsledek mohu proto rozebrat v následujících řádcích.

Třetí díl se podle očekávání snažil držet principů a určité podobnosti prvního dílu a z větší části se tak stalo. Hlavní postava Adam Jensen rozhodně nezapře svého dávnějšího předchůdce J. C. Dentona, a to jak svojí podobou a neústupným chováním a charismem, tak především i svým hlasem. Stejně jako Denton je i Jensen doslova prošpikován augmentačními technologiemi, které si v průběhu hraní je možné vylepšovat za tzv. body Praxis. A právě tady jsem narazil na kámen úrazu. Netvrdím, že to není moje chyba, ale získat tyto body pro mě nebylo zrovna nejjednodušší, přestože jsem po zlepšení hackování lezl všude, kam jen to trochu bylo možné a vybíral vše, co se dalo. Vylepšování Adamovy postavy a přiřazování některých jeho schopností jsem tak musel velmi pečlivě zvažovat a k některým z nich jsem se proto vůbec nedostal.

Výhodou hry je zvolení jejího postupu, a to buď ve formě akčního likvidátora, nebo diskrétně našlapujícího špióna. Přestože jsem si párkrát cvičně vyzkoušel první variantu, zůstal jsem jednoznačně u té druhé. Hlavním důvodem byla určitě moje mnohem větší náklonnost než k akčnímu stylu, ale nejen to. Hra je totiž podle mě k tichému postupu a jeho principům předurčena mnohem více a dává vám podstatně větší šance k plynulejšímu projití. A jelikož se to ve hře strážemi jen hemží a v případě vyzrazení vaší přítomnosti se jejich počet patřičně zvýší, neumím si představit, jak bych akčním stylem hru vůbec zvládl. Dalším aspektem volby stealth stylu byl pro mě také způsob likvidace. Ten hra sice výrazně zjednodušila, jelikož se tak děje stiskem akční klávesy a následným spuštěním animace, v níž Jensen protivníka zpacifikuje různými formami na pohled velmi efektní eliminace.

Po stránce příběhové jsem se občas trochu ztrácel a často proto zavzpomínal na reálnost a především zpracování příběhu v prvním díle.

Co dodat? Až na pár okamžiků v úvodu, kdy jsem proklínal hackovací systém a na občasné nudnější chvíle, které se však vyskytovaly poměrně zřídka, odcházím po dohrání s velmi dobrými pocity, avšak s téměř jistotou, že návrat k prvnímu dílu se s nejvyšší pravděpodobností konat nebude.
+51
  • PC 90
Nemůžu Human Revolution upírat kvality, o kterých si většina dnešní produkce může nechat zdát, ale i když je DX3 kvalitní hrou, nevyrovnává se původnímu Deus Ex. Navíc asi jediné, co by mě v tuhle chvíli motivovalo k dalšímu playthrough, je pokus projet to celé bez zabíjení a alarmů. Jako stealth hra asi nemá DX3 v posledních letech konkurenci.

Ale jinak... mě prostě štve, že pocity z hraní DX1 mi po tomhle už asi nikdo nezopakuje. DX3 je pořád po stránce mechanismů zjednodušené, po audiovizuální stránce snad až přeplácané. Možná že moderní grafika se všemi těmi detaily je taky část problému, ale nevěřím, že by to nešlo i jinak.

Čím mě DX3 zklamal nejvíc? Možnostma řešením situací. Za prvé tam, kde v DX vedle sebe existovalo páčení zámků, oblbování elektrických krabiček multitoolem a hackování systémů, tady je jen hackování. Narvete do toho pár bodů a dostanete se prakticky všude. Na konci jsem měl cca 40-50 podpůrných programů a kdybych to nevyhazoval kvůli místu v inventáři, tak určitě i přes 20 automatických odemykátek. Nutno uznat, že minihra je dobře zpracovaná a zdaleka člověka neomrzí tak snadno, jako konkurenční pokusy.

Za druhé ono "řešení situací podle herního stylu hráče" tady obvykle znamená, že k cíli vede x cest a na každé leží trochu jiná překážka. Vaše augs pak už jen určují, kterou cestu můžete projít a kterou ne. Neřeším, jestli mi někde za rohem nebudou chybět lockpicky/multitools, když je použiju teď, nebo jestli bych radši neměl obětovat emp granát na robota, co hlídkuje kolem dveří v sousední chodbě... Prostě buď tady přeskočím plot, nebo támhle projdu pro jiné smrtícím plynem, nebo tuhle vodou pod proudem, nebo tady prorazím zeď, nebo tady ty dveře hacknu. Ale do budoucna ničím z toho nic neriskuju.

Což mi připomíná, že přítomnost přesné mapy s vyznačeným cílem zážitku taky bůhvíjak nepomáhá. Mapy jsou navíc relativně kompaktní a spíš zaměřené na konflikt s nepřítelem, než na překonávání automatických bezpečnostních prvků, což mi trochu vadilo z hlediska toho, že skoro nikde nejde překážku odstranit hlučně, protože snad pokaždé je poblíž někdo, kdo to uslyší.

A samozřejmě bych mohl pokračovat o absenci chladných zbraní, alternativní munice, a vůbec řady vybavení, které mělo svoje místo v systému jedničky a které tady prostě není, nebo třeba o okamžité dostupnosti všech augs a skutečnosti, že jejich výběr v drtivé většině případů váš styl hraní nijak zásadně neovlivní. Jo a alarm se spustí v momentu, kdy jste rozpoznán jako nepřítel, čili alarm, bo "moment před smrtí si vás oběť všimla" je tu bohužel běžná věc. A i když vás při běhání nepřátelé slyší, když schovaný za rohem skáču jak blbec, abych nepřítele nalákal do pasti, tak to ignoruje. A hodit mu někam nějaký krám... můžete zvedat v podstatě jen obří krabice a bedny, zbytek je jen blbá dekorace.

Já vim, no, chci DX1, který jsem ještě nehrál, ale to mi už nikdo nedá, protože DX3 je líbivá a velmi kvalitní hra a minimálně mainstream bude mít za to, že legenda DX1 je tímto překonána, jakkoliv budu nesouhlasit. Takže dneska místo komentáře jen takovýhle rant. A možná po přečtení přehodnotíte ty vaše absolutna.

A ještě si kopnu do konce: ve finálním "souboji" jsem vůbec nevěděl, co se po mě chce. Rozstřílel jsem a nahackoval co šlo a pak byl konec, kde jsem si vybral tlačítko. A jinak je to celé takové Square-enixovsky efektní a líbivé a pro fandy DX1 je tu mrtě odkazů, které ani většinou nevyznívají nějak nuceně. A příběh? "Everybody lies?" ho ho. Nikdo zásadně neotočil, žádná MJ12 pod podlahou není. Ty největší zvraty jsou předloženy dost pomalu na to, by si je člověk dřív domyslel sám.

Je to hezké, je to po všech stránkách lepší, než skoro všechno, co v poslední době vychází. Ale i když Deus Exu ostudu nedělá, nemůže se s ním měřit. To vůbec.

No, mohl bych určitě napsat něco o tom, co je na DX:HR všechno pěkné a tak, ale při těch vašich hodnoceních to za mě jistě rád udělá někdo jiný.
+50 +52 −2
  • PC 80
,,What a shame."
,,Yeah, RIP."

Série Deus Ex má vskutku ty nejlepší stoický protagonisty. A přesně to se mi na ní také líbí. Stejně tak se mi i zamlouval v pořadí již třetí díl, který mi spravil náladu mu velice neuspokojivém Invisible War.
Na Human Revolution jsem byl hodně zvědavý, protože jsem na něho ze všech stran slyšel jen samou chválu, plus Eidos Montréal upoutal mou pozornost poté, co jsem od něho hrál Shadow of the Tomb Raider, u něhož patřím k menšině hráčů, kteří tu hru považují za lepší než předchozí dva díly od Crystal Dynamics. Takže jsem do hry vstoupil s velkým zájmem.

Začnu tou nejlepší a nejsilnější věcí na celé hře, kterou je samotný gameplay. HR má zcela bezpochyby ten nejparádnější combat ze všech dílů. Je svižný, headshoty jsou uspokojivé, arzenál zbraní také, plus nepřátelé se (většinou) nechovají jako úplní dementi. A kulky bolí. Hodně. HR je tak jedna z mála her, ve které mi vůbec nevadil auto-heal, což je u mě velký thumbs up. Navíc se přiznám, že jsem ve všech hrách opravdu nehorázná špinavá děvka na XP. Takže kdykoliv byla možnost je někde získat, ihned jsem toho využil. Díky tomu jsem strávil opravdu HODNĚ času hackováním, které jsem využíval i v případě, že jsem znal potřebný kód. Holt člověk přece nesmí vyjít ze cviku! Dokonce i stealth, který jinak ve hrách nesnáším, mi zde velice vyhovoval. Skill Tree rozhodně nejuspokojivější ze všech her, obzvlášť plášť neviditelnosti byl učiněnou radostí.

Atmosféru má hra na většině místech vynikající. Detroit byl poměrně fajn, ale skutečnou lahůdkou byly Hengsha ulice. Obzvlášť lokace Court Gardens mě z nějakého důvodu nesmírně uchvátila. Díky kombinaci zvuků a celkového zasazení mi to fakt připomínalo jako něco z Blade Runnera. Dialogy jsou obecně zajímavé, plus hra má velice svižné tempo, díky kterému nedojde v ději k žádné vyloženě mdlé sekvenci. Jen teda těch side-questů mohlo být víc.

Teď chci ale psát o největším zklamání, které se projevilo i na finálním hodnocení hry. Tím je samotný setting a probíraná herní témata. HR se odehrává 25 PŘED událostmi v původní hře. Tak proč to sakra vypadá, že se odehrává 25 let PO jeho událostech? Na původní hře jsem hrozně oceňoval ono uzemněné zasazení, díky kterému jsem v něm mohl lépe hledat paralely se světem skutečným. Ten svět vypadal zkrátka velice podobně tomu dnešnímu. HR ale (jak se říká) "went full sci-fi", přičemž hráčovi nadělil poměrně futuristický design interiéru a exteriéru určitých budov, extravagantní hadry mnohých postav (největší extrém je reportérka Eliza Cassan - seriózní zpravodajství, lol) a města, která by za 6 let měla vypadat asi nějak takhle. Já samozřejmě chápu, že by nová hra z blízké budoucnosti měla vypadat co nejvíce podmanivě, ale tohle všechno na mě opravdu nekřičí: Prequel k Deus Ex. Spíš přesně naopak.

Pak tu jsou samotná témata. Původní Deus Ex se zaobíral hned několika velkými tématy, které se přímo týkají i dnešního světa. HR se však věnuje pouze a jedině jednomu velkému tématu - augmentace. Občas trochu nakousne vliv/kontrolu médií a konspirační teorie, ale příliš se jimi nezaobírá. Augmentace jsou primárním tématem, kolem kterých se točí i celý příběh, jenž je naštěstí poměrně zajímavý a dobře odvyprávěný. I tak mě to ale poměrně zklamalo, protože ze všech témat jsou "superhrdinské" augmentace opravdu jednou z největších science fiction záležitostí.

Obecně je Human Revolution dobrá hra, která se sice hraje jako Deus Ex, ale svou narativní/settingovou stránkou tak nepůsobí. Díky onomu skvělému gameplayi, atmosféře a kvalitně odvyprávěnému příběhu jí to ale jsem schopný odpustit. Finální hodnocení nakonec 80%, protože do žlutých barev si ta hra jít fakt nezaslouží. Jsem si totiž na sto procent jistý, že kdybych nehrál původní hru, hodnotil bych rozhodně výše.

Pro: Gameplay, atmosféra, souboje, dobře odvyprávěný příběh, skill tree

Proti: fakt to nepůsobí jako prequel na Deus Ex, příliš velké dějové zaměření na augmentace

+39
  • PC 90
...but you can see it from here.

Vítej v 21. století, Perkmane.

V první řadě; Deus Ex bez pořadové čišlovky je pro mě top-notch. Vyjádřit 11 leté čekání skrz zábavný oslí můstek jde stěží, takže jednoduše: za tu dobu se tu pro mě neobjevilo nic, co by zpětně DE překonalo. Svět. Atmosféru. Pulz. Šumění větru v Paříži a ambientní hudbu, návaznosti příběhu i jeho pozadí. Do toho v ůvodu i zpětně Spector, ION Storm, vzpomínky. A demo. Červen 2000.

Uběhlo 11 let, při hraní trojky jsem si tohle hodně řikal. A objevil jsem, že Human Revolution dělá čest principům a ideálům dnešních her – bere si z nich od začátku to nejlepší, potom je taví do moderních mechanismů a nakonec zalije jednoduchostí; ať už vzhledem, všudepřítomným capslockem, ukazatelem směru mise, autohealem. A přes slabší ůvod – po první volnost v Detroitu – jsem se nejednou zastavil a řikal si - líbí se mi to? Je správně, že to vypadá jednoduše? Kde je multitool, kde je páčidlo? Je správně, že vím, kam jdu, je správně, že ačkoliv ten top-notch Deus Ex je nedotknutelný, tohle mě baví?

A ono baví. Principy třetího Deus Ex jsou pro mě krystalizovaná zábavnost v duchu vzpomínaných ‚moderních‘ her a vzdáleným úsměvem k prvnímu dílu. Funguje to. Bavilo mě prozkoumávat, bavilo mě zkoušet NPC, bavilo mě sledovat tu vzdálenost, jakou hry uběhly za jednu dekádu. I s tímhle se člověk nutně setká, pokud miluje první díl.

Nejsou tu multitooly, není tu „hra stínů“, všechno to vynahrazují ale jiné mechanismy – stealth, cover systém, hacking, jsou vnitřní, vlastní zábavné minihry, které dovolují hnát momentum hry dopředu. A že ho ženou vehementně.

Zatímco jednička kroužila kolem cyberpunku s malým fontem, žádnými ukazateli, kódy jste si museli psát na papírek a měla o něco větší nelinearitu, trojka zamířila ke ‚khool oranžové‘ vizi, která nabízí ponor, atmosféru, odkazy a nový, (opět) moderní desing, který patří a musí patřit do světa po 11 letech od originálu.

Jedničku jsem nečekal, ale mohl jsem – nakonec jsem ale pochopil vývoj a přišlo mi vyškrtnutí těch herních ideálů z minula a dodání jiných - jako jediná správná věc. Nečekal jsem Spectorovské „tři cesty na druhou“ (tichošlápek, akce, hacking a každá z nich ještě jednu vlastní odbočku), čekal jsem moderní, rychlou, jasnou hru, která ano, bude jednuduší, ale s pevným zázemím a fungujícím světěm. Dostal jsem. Co mě dohnalo k potlesku a ještě většímu nadšení pak byla ta všudepřítomná pokora a láska měrem k originálu, kterou Montreal hře dal. Rádio, remake některých (příběhových, mapových) schémat, poslední tóny některých skladeb a desítky dalších, drobných věcí.

Hra mě bavila, dohrál jsem ji na normální obtížnost za celých 32 hodin (lamička!) plus všechny ty zkoumání, mluvení a objevování a zažitek to byl stoprocentní. Plus závěrečné titulky, že jo. Den na to jsem to rozehrál znova, kvůli přitažlivosti a chtíči se vrátit. Chci víc. Investice absolutní a nelituju ani koruny.

Human Revolution je proto pro mě dospělé dítě, které našlo vlastní cestu od jedničky v zhýčkaném, zkratkovitém světě a pokud opravdu nečekáte, že hra v roce 2011 bude hrou z minulé dekády (jako kdyby původní Deus Ex kopíroval 20 let staré věci, že), dostanete ultimátum, krásu i oranžový desing, který patří do cyberpunkové evoluce stejně tak dobře, jako všemi milovaný originál od Spectora. Bravo!

Pro: Atmosféra, styl a moderní desing; zabalené v pokoře k jedničce

Proti: Občas buginy, pravděpodobně boss fighty

+37 +38 −1
  • PC 90
Pokračování těch nejlepších kousků videoherní historie to mají vždy těžké, ovšem série Deus Ex na to jde velmi chytře. Rozdrtí vaše naděje a sny na prach obludným druhým dílem, protože ví, že s trojkou povede cesta už jen vzhůru… A tak se i děje, nebál bych se říct, že vstup do třetího dílu je po všech stránkách famózní. Bez složitého intra jste okamžitě vhozeni doprostřed konverzace Vaší postavy a jeho bývalou přítelkyní, okouzlující vědkyní Megan Reed. Jistá nevyřčená chemie mezi hlavními postavami se do jisté míry prolíná celou hrou a musím říct, že jsem si ji velmi užil. Cesta za Megan se pro mě stávala téměř stejně tak důležitou jako cesta za rozuzlením, pro Deus Ex, typické velkolepé konspirační teorie. Příběh a celkové ztvárnění blízké budoucnosti, v které poctivý občan představuje jen bezvýznamnou figurkou na šachovnici bohatých a mocných konglomerátů experimentujících s lidmi, se nesmírně povedl. Dialogy působí reálně a lidsky, nabízí se vám vždycky více možností, jak reagovat a samozřejmě každé větší rozhodnutí má vliv na váš následný postup. Speciálně jim dodává náboj možnost ve správný moment analyzovat osobnost diskutujícího a úlisně s ním manipulovat dobře mířenou lichotkou nebo autoritativním příkazem. K dispozici bude i spousta textů zejména v e-mailech, či tzv. kapesních sekretářek, které ale nyní povětšinou neobsahují zásadní informace pro váš postup hrou, jako spíše tu zdánlivě nepodstatnou „omáčku“ okolo, díky které se lépe ponoříte do herního světa.

Tím se dostávám k obtížnosti a herním mechanikám – jakkoli je Human Revolution důstojným pokračováním série, ani u něj se nevyhneme nepříjemným zjednodušením. Systém multitool/lock pick/hack/brutální síla nejen, že už asi nebude nikdy překonán, on bohužel nebude ani dorovnán. To samé platí o systému získávání zkušeností a pořizování perků a augmentací z modu GMDX prvního dílu. Nyní už není tak důležité pečlivě prohledávat okolí a číst textové zprávy, vystačíte si se směšnými dvěma body investovanými do hackingu a do vaší trpělivosti při opakování pořád té samé hackovací minihry a dostanete se téměř kamkoli. I na nejvyšší obtížnost mi přijde hra spíše zážitková, pokud se vyloženě nerozhodnete postupovat Rambo stylem. Nový systém krytí je příjemnější pro konzolisty, ale dle mě by se vtahující stealth akce měla odehrávat raději z první osoby a obsahovat funkční systémem vyklánění. Přitulit se ke zdi a koukat za roh mi přijde skoro jako cheat.

Pochválit musím audiovizuální stránku, ta nejen, že plně odpovídá tehdejším technickým možnostem, ale skutečně napomáhá i k tvorbě výborné atmosféry. A to v prvé řadě dávám důraz právě na výbornou hudbu, protože ta krásně podbarvuje onen futuristický, dystopický herní svět, v kterém proti sobě stojí chladná technologie a střípky lidství. Human Revolution se snadno zařadil mezi mé nejoblíbenější herní soundtracky. Od grafiky bych ani dnes nepožadoval víc, líbily se mi jak hypermoderní vědecká pracoviště, tajné vojenské základny, chudé Detroitské ulice, tak i futuristický víceúrovňový Shanghai (to je vyloženě geniální způsob, jak vyobrazit radikální rozdělení společnosti). City huby jsou svojí rozlohou dostatečné, naopak se přiznám, že by mi ani více lineární průběh nevadil. Jednotlivé mise se pak vyloženě chlubí vícero cestami, které vedou k cíli. Trnem v oku jsou mi jen ty všudypřítomné a popravdě stupidní ventilační šachty. Nečekané zpestření, obzvlášť když se snažíte nezabíjet, pak přichází v podobě několika masitých bossfightů. Není to ve stealth hře standardní, ale až na finální souboj docela fungují. V konečném důsledku se ve hře nevyskytuje žádné vyloženě slabé místo, ani nudná mise.

S Deus Ex už nikdy znovu nezažijete ono „poprvé“, každý další díl vyjde ze souboje jako poražený, nicméně faktem je, že imerzivních simulátorů není mnoho a já jsem vděčný za každý povedený přírůstek, kterým Human Revolution bezpochyby je.
+37
  • PC 90
Steam ukazuje něco přez 35 hodin a já jsem u konce. Nadšení z této hry je velké a nemohu se dočkat dalšího dílu, jak už naznačuje krátky rozhovor po titulkách.

Snažil jsem se hrát na maximálního puntičkáře, prolezl jsem snad vše co šlo, hacknul jsem vše co šlo, hrál jsem si na lidumila takže jsem se i pokoušel co nejméně zabijet, avšak jsem nenechával nikoho - kdo se na mně jen koutkem oka zamračil - při vědomí.

Dialogy jsou perfektní, jde vidět že s těmi si vývojaři hodně vyhráli. Přesvědčování postav mně velice bavilo. I když jsem měl nainstalované sociální vylepšení, vždy jsem se nažil postavy přemluvit klasickým způsobem, ale občas to vyžadovalo pár loadování.

Dobová atmosféra a zpracování jak interiéru tak exteriéru je dechberoucí a s tím skvěle sladěný soundtrack dělají z této hry prvotřídní záležitost.

Abych hru však stále jen nechválil, tak vypíchnu i pár much.
Za prvé design postav, poněkud zastaralí a jednoduchý. Na to že hra podporuje DirectX 11 s Tesselací nic moc...
Za druhé takedown animace, z prvu to byla krásná podívaná, ale jak se to začalo opakovat a jednu jsem viděl už snad po 20té, celkem mně to omrzelo.
Za třetí ekonomika hry. kreditů jsem měl u sebe v jednom kuse tisíce a jediné, co jsem nakupoval byly praxis soupravy, vše ostatní jsem našel. Jelikož jsem to hrál ve stealth stylu, nic moc jiného jsem ani nepotřeboval.
Za čtvrté obtížnost hry. Ani na nejtěžší obtížnost jsem s tím neměl sebemenší problémy. Od závěrečného protivníka - projektu Hyron - jsem očekával, že bude mít tuhý kořínek a bude s ním spousta práce, avšak jsem se mílil. Souboj mi netrval déle jak 3 minuty. I ostatní souboje s hlavními padouchy nestáli za nic a všechny jsem je zvládl na první pokus. Všechny až na Federovou.
A poslední, pátá moucha je energie. Jakožto tajný agent jsem ji potřeboval opravdu hodně, ale jelikož se pokaždé dobil pouze jeden článek, musel jsem postupovat velice pomalu a to také zabralo většinu mého odehraného času.

I přes všechny tyto nešvary má hra stále co nabídnout a kladů je bezesporu mnohem víc.

Pro: Atmosferická grafika, soundtrack, dialogy, příběh.

Proti: Design postav, obtížnost hry.

+35
  • PC 80
H. Revolution je primárně stealth hra, ve které si nejvíce užijí ti, kteří prošoupají každý roh a skrytou místnost. Odpovídá tomu i gameplay, kdy po většinu hry prostě nebudete mít dostatek nábojů na "komando" styl a za stealth, kdy nikoho nezabijete, je i více zkušeností. Vzhledem k tomu, že se opozičníci mohou mezi sebou "vzbudit" (při zásahu omračující zbraní), tak jsem nejraději používal normální zbraně s tlumičem. Nahodit neviditelnost, vejít do místnosti a dvěma head shoty navždy uspat jeho obyvatele... To by pro mě byl ideální gameplay celé hry. Snažil jsem se jej uplatňovat, jak jen to šlo. Ale vzhledem k počtu nábojů (kterými jsem ale dosti šetřil) a nutnosti nosit je i tak v inventáři, jsem byl spíše v onom stealth modu, který nepreferuji a při hraní mi přijde zdlouhavý z důvodů uvedených. Dvojnásob otravné by to pro mě bylo, kdybych všechny omračoval ručně. Naštěstí jsem po většinu hry měl dostatek paralyzujících nábojů. Bohužel do příslušných zbraní se vejde vždy jen jeden. Ono prostě těch cca sedmipatrových budov plných nepřátel, kamer a věží bylo až moc. Tři hodiny i více být v podřepu, to mi nevyhovuje, byť, jak výše uvedeno, respektuji, že jiným naopak ano. Znovu pak tvrdím, že Iluminátům by stačilo ovládnout papírny, páč to musí být vzhledem k všude se povalujícím krabicím největší megakorporace světa.

Právě mise v druhé poloviny hry, kdy jsem měl nastřádané i náboje do plně vylepšené (mimochodem upgrade je solidně proveden) automatické pušky a bohatě i nábojů do vylepšené pistole... Tyhle mise jsem si užil nejvíce a vylepšenou pistoli i pušku bylo radost používat, zejména když jsem úspěšně vystřílel Malik z problémů. Chtěl bych i uklidnit ostatní, imho "dobré" konce málo souvisí s počtem zabitých, jak se píše všude na internetu.

S uvedeným souvisí i augmentace, které jsou oproti prvnímu dílu o mnoho lépe provedeny a nikdo už tak nebude investovat do zbytečného plavání. Jejich dopad je také lépe proveden a ani nevylepšenému Adamovi už se na rozdíl od J. C. Dentona netřese ruka jak babičce s těžkým Parkinsonem. Prostě se jen třese tehdy, když má (při pohybu a střílení dávek).

Ač grafika není úplná nirvána (hlavně obličeje "civilistů" jsou jak z prvního dílu), tak jsem ocenil onu celkovou atmosféru, kterou hře dodávala. Zlatý filtr mi přišel jako poměrně vhodně zvolený. Ale tedy výše uvedené ksichty, obloha občas jak z prvního Dooma (bez legrace - opravdu tak hnusná) či informační panely v klinikách LIMB, kde má asi být text, ale je to rozmazané tak, že nic nepřečtete... To bylo opravdu podivné a bylo tak vidět, že si autoři nedali vždy tu práci.

Konečně k příběhu samotnému... Ten docela ušel. Mnoho fanoušků série asi ocení známá jména, která tu a tam prosvitnou. Hlavní hrdina má tedy over-the-top drsňácký hlas, který mě ze začátku hrozně štval. Do konce hry jsem si na něj ale jakž takž zvykl. Města pak měla být o mnoho propracovanější (nakonec jsou jen dvě), neb pár postav se jmény a dva podniky, které můžete navštívit... To bylo opravdu tak na úrovni VtM: Bloodlines, od nichž byl převzat i pohyb po kanalizacích pod městem. Asi jste původně měli dostat možnost hrát i za Nosferata. Vzhledem k náběhům feelu VtM: Bloodlines (viz diskuze), jsem ocenil zejména hororovou atmosféru poslední mise. Jsem ale docela zvědavý, zda někdo měl opravdu nervy se s tím pižlat a ony zombie-like civilisty všechny uspat. Páč jejich smrt si přece nevezmete na triko, ne? :) Mimochodem nahackoval jsem ty zdejší tanky a v soubojích mi tedy pomáhaly minimálně. Trvalo jim dlouho, než se zorientovaly a přepnuly na další zombie. Asi nějakej čínskej šmejd.

Na závěr. Pokud máte rádi stealth hry, tak Human Revolution mi přijde takřka ideální. I vzhledem k hutným a dlouhým akčním lokacím. Osobně bych naopak ocenil více interakcí, propracovanější města (s lepšími a početnějšími "questy") a akční lokace, které mohu relativně rychle proběhnout stylem Johna Wicka. Prostě pár kulek sem, pár tam a vše rychle a čistě s nasazeným tlumičem. Za mě nejlepší závěr asi pro Sarifa. Ale ten anti-augmentační ještě také cca ušel.

P. S. Btw těch cca osm společností, které si musely do hry narvat své logo, než se vůbec dostanete do hlavního menu, to je taky celkem úlet.

Pro: grafika, augmentace, ucházející příběh, poslední mise s hororovou atmosférou, upgrade zbraní

Proti: grafika (obličeje, obloha, panely v LIMB), důraz na stealth, málo nábojů (které i tak zabírají inventář), hlas hlavního hrdiny (jde si zvyknout), příliš dlouhé mise, nepropracovaná města, omračující zbraně na jeden náboj

+32 +34 −2
  • PC 85
Deus Ex považuji za jednu z nejlepších her všech dob, z čehož vyplývá, že laťka pro Human Revolution byla u mě nastavena hodně vysoko. Ačkoliv HR nepřináší žádnou revoluci a v mnoha ohledech za svým předchůdcem značně pokulhává, jedná se o kvalitní prequel, který nabízí desítky hodin zábavy a rozhodně bych ho zařadil k tomu nejlepšímu, co v roce 2011 vyšlo.

Máme rok 2027 a ve světě roste napětí mezi augmentovanými a obyčejnými lidmi, přičemž oba tábory jsou přesvědčeny o své pravdě. V pozadí za nitky tahají korporáty a nadnárodní organizace, to vše až děsivě připomíná dnešní dobu, snad s tím rozdílem, že augmentace ještě nedorazily a troufám si tvrdit, že už to do 5 let ani nestihnou. Do toho všeho se dostávate po přepadení společnosti na výrobu augmentací, ve které pracujete jako sekuriťák s neobyčejnou DNA, která dovoluje masivní augmentace bez závislosti na látce, která brání tělu v rejekci těchto implantátů.

V augmentované kůži chladného a odměřeného Adama Jensena postupně rozkrýváte motivy a cíle těchto skrytých organizací a hra Vás nechá rozhodnout, jakým způsobem se k tomu dopracujete. Zda budete vraždící stroj nebo naopak tichošlápek, který bez povšimnutí prozkoumá všechny šachty komplexu. Hra je samozřejmě dělaná mnohem více pro stealth způsob, ale pokud dojde na přestřelku, tak to na poměry stealth akce není špatná podívaná a i když jsem se sám snažil být neviditelný, občas nastaly situace, kdy jsem se střelbě neubránil.

Hra vyniká skvělým soundtrackem, který skvěle dokresluje atmosféru tolik obávaného budoucna. Budoucna, které je ale značně nadsazené a snad více futuristické než první Deus Ex, který se přitom odehrává ještě o 25 let později, což mě při hraní docela rušilo. Pokud bych pak měl srovnávat s jedničkou, tak bohužel HR nerozvíjí tolik konspirační teorie a není tu moc šokujících zvratů jako právě v geniální jedničce, veškerá pozornost je zde upřena na augmentace.

Human Revolution je velmi povedená hra, která snad v žádném svém prvku nijak nezaostává a jde vidět, že tu někdo při jejím tvoření přemýšlel. Nejvíce jsem si užíval dialogy, které jsou napsány velmi kvalitně. Nelze však nezmínit jistou repetitivnost, přišlo mi, že pořád dělám to samé a pořád narážím na ty stejné objekty a místa - šachty vypadají všude stejně, krabice jsou všude úplně stejné, takže jsem si připadal, že se pořád pohybuji na tom samém místě, což mě po nějaké době začalo trochu nudit, naštěstí ale příběh ke konci začíná nabírat na obrátkách.

I když tedy v mých očích HR statu legendy narozdíl od jedničky nedosahuje, přesto se jedná o hru, u které jsem se většinu času velmi dobře bavil a kterou bych doporučil minimálně všem fanouškům stealth žánru, který je zde zpracován nadmíru dobře.

Pro: příběh, hudba, dialogy, volnost, gameplay

Proti: repetitivní, stále stejné prostředí, ne tak strhující jako první díl, nelogicky futurističtější než jednička, boss fighty

+32
  • PC --
Nejnovější přírůstek do královského žánru „chytrých 3D akcí“ a zároveň prequel k nejlepší hře na světě. Je ostuda, jak dlouho mi trvalo se k němu dokopat a rozehrávat jej celkem nadvakrát.

Celá reklamní kampaň ohledně Sarif Industries, postavená na skutečných hercích, je velice působivá a k její uvěřitelnosti přispívá fakt, že tohle všechno není zase tak daleko od skutečnosti. Lži, pokroucené pravdy, ututlaná korupce. Příběh je až mrazivě přesným zrcadlem toho, kam směřuje současná společnost. Masy ovládají média, média ovládají politici a politiky ovládají korporace. Konspirační propletence, snaha kontrolovat a regulovat, nenávist vůči augumentovaným jedincům, ladění celé hry do žluto-hněda, to všechno tak nějak naznačuje, že se tady něco žene do pěkné prdele a že to bude stát za to.

Level-design není nejhorší, ale často postrádá smysl. Člověk nachází paleťáky a ještěrky v mezipatrech, kam vedou jen schody, ventilační šachty vedou odnikud-nikam a jejich existence je okatě účelová. Největším průserem je podle mě vymodelování městských částí, kterou jsou příliš malé a působí až legračně smrskle. Místnosti jsou naplněny krabicemi, ale uchopit lze jen některé, stejně tak ostatní vybavení je stacionární a po výstřelu z brokovnice se ani nehne. Jaký máme rok?

I na nejvyšší obtížnost je to ke konci celkem brnkačka, kupodivu náročnost soubojů s bossy časem klesá až k poslednímu, který snad bossem ani není. Hackování je až moc jednoduché a je ho hodně. Spoustu augumentací člověk využije jednou dvakrát za hru hlavně kvůli chudému designu, což z nich dělá zbytečný balast přidaný jen na efekt (prorážení zdí jen na daných místech, zacházení se zbraněmi už je v základu naprosto dostačující, některé hackovací vychytávky jsou zbytečné atp.) a např. takové dobíjení baterií pomocí energetických tyčinek je snad blbý vtip.

Ke hraní chytrých 3D akcí patří v mém případě jistá euforie, která se tady nedostavila. Třetí Deus Ex mě bavil, ale nebylo to tak úplně to, co jsem od něj čekal. A nečekal jsem moc...

***/5
+31
  • PC 95
Začnu verdiktem. Deus Ex: Human Revolution je pecka a rozhodně stojí (ne jen za jedno) dohrání.

Tento komentář píšu jako někdo, kdo nehrál původní hry od Ion Storm (ačkoliv se minimálně na první díl chystám) a jako někdo, komu bylo vždy sci-fi o něco bližší než fantasy. Ne tak daleká budoucnost (a ne vyloženě optimistická), technologické vychytávky, vylepšování lidí, konspirace a tajemno, zajímavý příběh, neústupný ale zároveň charismatický hrdina se svými zásadami... už od prvních trailerů jsem věděl, že ta hra bude pro mně jako dělaná. A taky že je. Bavila mě celková atmosféra hry. Od příběhu, prostředí, grafické stránky (mně se ta zlatá prostě líbí a hodí se mi k tomu) až po hudební stránku. Tohle je základ, který když se povede, jsem schopen vývojářům jisté věci odpustit. V tomto případě jim odpouštím ty cutscény během tichého knockoutování nepřátel. Nejspíš si tím hodně práce ušetřili, ale působilo to přeci jen trochu rušivě.

V čem jsem se vyloženě vyžíval byly argumentace. Vylepšovat si postavu a dělat tak z ní elitní mašinu na řešení všemožných problémů. A odměnou za získané argumentace je pak level design. Dali jste hodně bodů do hackování? Tak to se Vám najednou otevírá možnost téhle cesty. Pokud ale ne, vždy se dá najít cesta jiná, ač třeba komplikovanější. Hru jsem dohrál již třikrát. Kupodivu jsem ale nikdy nezkusil variantu experta na zbraně co vše rozstřílí na kousíčky. Vždy jsem si hrál na toho nenápadného plíživce, co likviduje nepřátele potají, nepozorován. A řekl bych, že k tomuto stylu hraní byli více přikloněni i vývojáři.

Pokud bych měl zmínit nějaká negativa (krom už zmíněných cutscén), tak by to byla "uzavřenost" Detroitu. Abych se vyjádřil přesněji, ačkoliv se jedná o velké město, stále jsou ty venkovní lokace poskládané z koridorů, kde lze opět využít všemožné kanály, ventilace atd. A pak je to energie, které je stále nedostatek a ještě se zvláštně dobíjí energetickými tyčinkami (částečně vylepšeno v Director's Cut, stejně jako boss fighty). Jinak se mi jiné vady na kráse hledají těžce.

Pokračování odehrávající se v Praze bylo sice o trochu slabší, ale stále dost fajn. Teď jen doufám v završení Adamovi trilogie, zasloužil by si to. A my hráči taktéž.
+25
  • PC 85
Jsem velký fanoušek původního Deus Ex, a tak jsem se na třetí díl s podtitulem Human Revolution opravdu těšil. O to víc jsem byl zklamán prvními levely. Opravdu nechápu, co si vývojáři mysleli! Chápu, že obzvláště první level je výukový, ale proč mi například chyběl ukazatel nábojů (nedívám se na trailery a tak jsem myslel, že celá hra bude beznábojová a taková nemastná neslaná přesně jako ta první úroveň)? Ten druhý level není o nic lepší a tehdy jsem od Deus Ex opustil s tím, že je to blbost téměř bez fyziky, se zvýrazněnými věcmi a špatnými augmentacemi. Jenže dávám 85 %. Proč?

Protože mi to nedalo, každý mi říkal jak je to skvělá hra a že jí mám dát šanci. Šanci jsem jí dal a ROZHODNĚ toho nelituji. Od detroitské části se jedná o hru, která vás zaujme na dnešní poměry skvělými možnostmi hackování, obcházení a hledání skrytých věcí, stejně jako výběrem mezi tichým postupem s minimálními obětmi na životech a rambo stylem. Osobně preferuji tedy tichý postup a myslím, že za celou hru jsem vyloženě zabil snad ani ne pět nepřátel. To mě opravdu potěšilo, plnil jsem všechny questy i postranní a příběh... Wow, příběh je výborný. Trošku mu dochází dech na konci, ale co, odpustím mu to.

Už první vynikající plus je Adam Jensen, který nemá vyříznutý jazyk jako většina dnešních hlavních postav (čti "umí mluvit"). I ostatní postavy a s nimi spojené dialogy nejsou extrémně košaté, nicméně na výběr máte vždy a rozhovory jsou udělané perfektně. Někdy máte i možnost svého diskutujícího kolegu přemluvit či přinutit k tomu, co potřebujete.

Zbraně jsou různorodé (ale pokud nepočítám bossy, tak jsem použil párkrát jen nesmrtící zbraně, spíše jsem obcházel nebo omračoval skrz augmentace), dávají vám na výběr, máme tu klasickou pistoli, brokovnici, samopal, těžký samopal, nějaké laserové a plasmové pušky, stejně jako granátomet nebo raketomet, samozřejmě granáty a miny (ty jsem teda nikdy nepoužil). Když došlo na souboj s bossem, nikdy mě nebavil. Až když jsem ho porazil (hrál jsem na střední obtížnost), tak se mi ten souboj líbil. V souboji s Namirem jsem měl implantovaný čip, takže jsem nemohl používat augmentace, ani HUD samozřejmě, a protože jsem hrál stealth, tak jsem měl opravdu málo zbraní a zemřel jsem tam nespočetněkrát - ani jsem nevěděl, že některé bedny fungují jako zásuvky a jsou tam náboje...

Augmentace jsou dobré, sice ne tak dobré jako v jedničce, ale musí být samozřejmě přizpůsobeny levelům a celkové herní době a struktuře. Takže jsem s nimi byl spokojený, i když většinu jsem nevyužil, například tajfun a tak dále. Nejpoužívanější jsem měl asi prohlížení skrz zdi :-) neocenitelný pomocník. Prošel jsem snad všechny možné lokace, s chutí četl všechny datakostky a noviny, které jsem nalezl, opravdu mě ta hra pohltila.

Co se týká záporů... Těch je bohužel docela dost, nicméně až tak mi nevadily v hraní téhle pecky. Tak například mi nejvíce asi vadilo to, že poslední článek na augmentace se obnovoval sám. Takže stačilo chvíli počkat a mohl jsem zase cokoliv dělat. Proč sakra?! Mnohem lepší by bylo, kdyby zmizel a já bych se musel o dobíjení starat přes tyčinky nebo jiné dobíjecí dobroty... To mě fakt mrzelo, díky autodobíjení to bylo všechno jednodušší. Autoheal je zde taky, nicméně protože jsem se nedostával do přestřelek, tak víceméně jediné co mi bralo životy, byly miny na zdech které jsem neměl jak sestřelovat, protože jsem nenosil většinou zbraně :) . Dále mi vadila v podstatě absence fyziky, tu zde nenajdeme. Ano, můžu zvedat bedny, ale to jsem mohl i ve hře před dvaceti lety. Ale jak už jsem psal, tyhle zápory mi nemohly zkazit zážitek z opravdu skvělé hry.

Pro: Vtahující atmosféra, skvělý příběh, možnost stealth postupu, hackování, augmentace, Adam Jensen, spousta možností

Proti: Absence fyziky, zvýrazněné interaktivní předměty, autodobíjení jednoho biočlánku!!

+24 +26 −2
  • PC 95
Jmenuji se Adam Jensen. Dělám ochranku v Sarif Industries. Jednoho dne se stanu hrdinou proti své vůli. Píše se rok 2027…

Na začátek musím poznamenat, že původního Deuse jsem nehrál. Možná i proto mě tato herní značka při releasu Deus Ex: Human Revolution nechávala chladným a pod ruku mi tak přišla až o rok a půl později. A to jsem ještě netušil, o jaký herní poklad jde.

S nedávno nacvičenými stealth instinkty s Hitman: Absolution jsem se do hry dostal docela rychle. Ano, většinou jsem mise řešil stealth stylem, ale byly případy, kdy na řadu přišla hrubá síla, resp. rotační kulomet nebo velmi, ale opravdu velmi účinný granátomet. S nejrůznějších udělátek jsem pak nejvíc využíval automatické odemykací zařízení, ikdyž po jisté době mě začalo hackování všeho možného opravdu bavit. Párkrát za hru jsem využil neviditelné maskování a „rentgenové“ vidění a snad jen dvakrát systém Typhoon.

Ačkoliv vládnu angličtinou vcelku obstojně, tady jsem byl velmi rád za českou lokalizaci. Zaprvé to celé stojí na příběhu a volitelných dialozích, takže pochopení kontextu je o dost jednodušší a za druhé si hráč může pročíst sem tam nějakou tu e-knihu, které toulkami po cyberpunkovém světě objeví. A vzhledem k situacím, kdy se objevují instrukce k misi a zároveň na mě někdo mluvil z vysílačky nebo při decision rozhovorech, kdy si čtete psychologický profil postavy, přičemž na vás ona postava mluví, je česká lokalizace opravdu k nezaplacení.

Příběhově je Human Revolution sice místy komplikovanější, což je ale způsobeno množstvím nepovinných příběhových odboček, které jsou však většinou dosti zajímavé a stojí za splnění. Interakce s vedlejšími postavami je dotažená téměř do dokonalosti, stejně jako možnost ovlivnit osudy těchto postav. Podařilo se mi zachránit Malikovou. Jistá podobnost s třetím Mass Effectem je potom v samotném finále. Měl jsem k dispozici všechny možné konce a vybral jsem si Taggartův konec, který je tak trochu kompromisem a zachovává technologický pokrok v omezené míře.

Pokud rádi plníte vedlejší úkoly a zkoumáte okolí, pak hra zabere řádově i desítky hodin. Za to vám ale hra nabídne vydatnou porci příběhu, akce a zapeklitých bossfightů, které jdou někdy řešit opravdu směšně jednoduše. Například na Namira jsem měl k dispozici granátomet a k mému překvapení vyřešili tento problém jen tři rány. Hru jsem hrál na střední obtížnost a žádný výraznější problém nebo zásek jsem nezaznamenal. Ikdyž u prvního bossfightu jsem si chvíli nevěděl rady, dokud jsem neobjevil výklenek s užitečnými zbraněmi, granáty a municí.

K celkovému stroprocentnímu hodnocení Human Revolution chybí opravdu jen málo. Každopádně i přes velkorysou herní dobu zde nedochází k herním stereotypům a díky parádnímu příběhu a téměř filmovému zpracování tak Human Revolution jednoznačně řadím mezi nejlepší herní tituly.

Pro: atmosféra cyberpunkového světa, příběh, interakce s postavami, dialogy, grafika, herní doba, soundtrack

Proti: bossfighty, občas slabší AI

+24 +25 −1
  • PC 95
Tož, Human Revolution dohráno. A upřímně, bylo to boží! Ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy u nějaké hry takhle bavil. Tuším, že to bylo u Prey, které, jak jsem se dozvěděl, se mj. částečně inspiruje právě Deus Ex. A jisté podobnosti tu jsou, což je z mého pohledu jen dobře.
Na úvod se sluší říct, že původní Deus Ex jsem nehrál (ale už pracuju na nápravě :)), tím pádem nemám moc možností srovnání, ale co už.

Jako prvně musím určitě pochválit příběh. Vývojáři hojně staví na konspiračních teoriích, zejména Iluminátech. Což, jakožto člověk, který se v těchto věcech rád hrabe, jen vítám. Nečekané zvraty, zamotanost a všudypřítomná otázka "Komu vlastně můžu věřit," hru rozhodně kvalitativně vyzdvihují. Vše je pak završeno skvěle napsanými i zahranými charaktery. Můj nejoblíbenější byl asi Pritchard – skvělý týpek.
Lore skvěle doplňují i E-booky, noviny, e-maily atd.. Jen škoda, že při stealth postupu není moc času na jejich přečtení. Ty, které jsem ale stihl přečíst, rozhodně stály za to.
Side questy rozhodně stojí za plnění, jen škoda, že jich je tak málo. Rozhodně bych se nezlobil, kdyby jich bylo o něco víc.

Přestože je to už devět (!!!) let, grafika je dle mého stále na skvělé úrovni. Interiéry i exteriéry jsou detailně zpracované a promyšlené, k cíli nikdy nevede jen jedna cesta. Soundtrack je rovněž perfektní, skvěle doplňuje atmosféru. Michael McCann rozhodně odvedl výbornou práci.

Arzenál je slušný, přestože mi u některých zbraní přišlo, že zabíraj až moc místa. Každopádně mi nejvíc sedla útočná puška, pistole s tlumičem a brokovnice. Ale i zbytek zbraní se mi po stránce designu líbil.
Bossové jsou...ok. Zpracovaní byli pěkně, ale nejednalo se o nic, co by mě nějak extra zaujalo. Možná je to tím, že většina z nich neměla moc prostoru se projevit, většinou tak v jedné cutscéně. A taky jsou až příliš snadné.

Systém krytí...co to jako je? Ultimátní cover tlačítko bych ještě přežil, ale to, že čumím do země a stejně vím o všem, co se děje za mým krytem, to je trochu moc. A ty akrobatické kousky při přesunu z krytu do krytu radši nebudu komentovat. Každopádně kdejaký gymnasta by Adamovi mohl jen tiše závidět. Naštěstí vás hra nijak nenutí tohle používat. Dost mě taky mrzela absence vyklánění do stran. Rozhodně by mi to zpříjemnilo hraní, ať už ve stealth sekvencích nebo v přestřelkách.

Augmentace jsou fajn, ale praxis kity jsou až příliš snadno dostupné. Nestihl jsem odehrát ani polovinu hry a už jsem nevěděl, do čeho to mám všechno vrážet. Podobně je to s prachama, není je za co utrácet. Moje asi největší investice byly do energetických tyčinek a léků. A jednou jsem koupil tlumič.

Suma sumárum, i přes těch pár negativ se jedná o nadmíru kvalitní titul, který rozhodně stojí za zahrání, pakliže jste fanoušci stealth akcí, cyberpunku či jen kvalitního příběhu. A samozřejmě vám nesmí vadit nutnost u hry přemýšlet. Protože to tu občas musíte dělat taky.

Pro: příběh, charaktery, soundtrack, grafika, level design

Proti: cover system, absence vyklánění, přílišná dostupnost praxis kitů, bossfighty

+24
  • PC 75
Vzhledem k tomu, že Deus Ex: Human Revolution dostává nejvyšší možná hodnocení a pochvalných komentářů se časem objeví dost, tak nebudu psát o tom, co je na hře skvělé, ale pouze vypíchnu všechno špatné. Aneb proč jsem dal pouze 75%.

Hra mě prostě nebavila, tak jak by mě bavit měla. Hlavní příčinou je velmi slabá atmosféra. Během hraní mě nedokázala zcela pohltit, a proto jsem zaregistroval daleko více nedostatků, kterých bych si jinak vůbec nevšiml. Nebo bych je byl ochoten tolerovat, pokud by byl nový Deus Ex od začátku do konce strhující záležitostí. Jediný výraznější moment pro mě byla situace, kdy s Malikovou spadl vrtulník. Jinak jsem si pokaždé u situací, které měly patrně znamenat zvrat, jen řekl – a co má jako bejt!?

Vnitřní lokace jsou si velmi podobné a jejich provedení je nenápadité. Připomíná mi stejně fádní prostředí jako měl F.E.A.R. Architektura města je nelogická a městské byty jsou vyloženě odfláknuté. Zapamatování hodná lokace, která by se mi navždy vryla do paměti, ve hře vůbec není.

V ulicích vládne chaos, přesto jsou plné lidí, kteří se snaží předstírat, že něco dělají a mají důvod venku postávat. Přitom jenom čumí do blba a dělají prd. Iluze živoucího města se tak navodit nepovedla.

Nevýrazný a odtažitý hlas hlavního hrdiny. Často jsem měl pocit, jako by mu všechno bylo úplně jedno. Málo emocí. Chladné a nepropracované charaktery. Několikrát se zničehonic ve hře objevila do té doby neznámá postava, která chtěla s něčím pomoct. Podle keců to vypadalo, že jsou s Jensenem velcí kámoši, ale motivace ji pomáhat vůbec nebyla. Po splnění úkolu po ní už nebylo vidu ani slechu.

Šachty, žebříky, kanály...nevíš jak dál? Stačí se rozhlédnout kolem. „Tajné cesty“ jsou doslova na každém kroku a nelze je přehlédnout. Stačí si jen vybrat. Stealth pasáže často připomínají uměle vytvořenou překážkovou dráhu.

Ať už se jedná o dveře, počítač, sejf...vše má stejnou hackovací minihru, která je po chvíli nudná a po několika úspěšných prolomení nepředstavuje žádnou výzvu.

Někdy od půlky hry - po zapracování augmentací - šla obtížnost hry hodně dolů. Hloupé kamery a hloupé nepřátele lze díky speciálním schopnostem ještě více oblbnout.

Souboje s bossy jsou primitivní a s dobře zvolenou zbraní otázkou pár vteřin. Blížící se příchod bosse předznamenává zvýšený počet „náhodně odložených“ zbraní všude okolo, takže i hráč s prázdným inventářem jich má najednou přebytek.

Systém obchodování je nedomyšlený. Prakticky všechny věci jsou v hojném počtu rozházeny po lokacích. Není problém je najít a vůbec tak není potřeba cokoli kupovat. Investovat se vyplatí pouze do augmentací, ale přestože se Limb kliniky chlubí 24 hodinovou otvírací dobou, tak mají velice malé zásoby a po jedné návštěvě je na dlouhou dobu vyprodáno. Navíc obchody jsou většinou zastrčeny na konci slepé uličky, takže je otravné se kvůli pár věcem trmácet přes půl města a několik loadingů.

Závěrečná lokace, náplň mise a rozuzlení celého příběhu je hodně mizerné. Na scéně se objeví nový typ nepřítele – zmateně pobíhající „něcojakozombie“ člověk, který je schopen během chvilky zabít holýma rukama i v té době už silně augmentovaného Jensena. Stupidní plky, kterými se celý příběh uzavře musel vymyslet různými „ismy“ solidně vymytý mozek. Navíc jsem se pořádně nedozvěděl, co se stalo se Sharifem, Megan nebo Malikovou...místo toho záplava plků o novém/lepším světě. Kvůli jinému konci jsem si závěr zopakoval ještě jednou a za jeho stupiditu musel hodnocení ještě snížit. Tohle se opravdu nepovedlo.

100% od hráčů se pochopit dá, ale 100% od recenzentů považuji za hodně velký úlet, protože hra nad konkurencí ničím výrazně nevyniká. Naopak občas působí zcela obyčejně, někdy až zastarale. Hraje se to dobře, ale revoluce se rozhodně nekoná.
+23 +27 −4
  • PC 90
Upřimně, originální Deus Ex jsem nehrál. Ano vím, jak si můžu kurva fix říkat hráč, když jsem na takovou legendu nevztáhl pracky. Věděl jsem však že je to skvělá hra a videa z DE:HR mě velice zaujala. Tak jsem to risknul a hru přeobjednal. A víte co? Nelitoval jsem.

Hra má už od začátku skvělou "blade runnerrovskou" atmosféru. Potemnělá vize budoucnosti mi zalezla pod kůži okamžitě. Stejně na tom byla i hratelnost. Autorům se skvěle povedlo spojit akci s RPG. A když myslím povedlo tak tím sakra myslím povedlo.
Akční pasáže jsou plynulé a systém krytí funguje dobře. Stealth je velice uspokojivý, ovšem jen pokud pokud se daří že :). Stealth jsem si užíval a to říká osoba, jenž nejeví o tichošlápství moc zájmu. Dále tu je příjemné hackování, vylepšování schopností, zbraní a přidávání augmentací je samozřejmostí.

Nejlepší na tom samozřejmě je ta "nelineárnost" ve smyslu, budu si hrát jak chci a ne jak mi disktuje nějakej strejda disajnér. Vybírání alternativních cest a výběr způsobu boje hře dodával punc výjimečnosti, obzvláště v době lineárních FPS. Osobně mě bavilo všechno, at už to bylo vybíjení rambo stylem, elegantní tiché zabíjení nebo se plížit jako duch a kontaktu se vyhnout docela.

Konverzace se dost podobají stylizací a návazností mass effectu. Jsou dobré, stejně jako dabing Nea...tedy Adama Jensena, vlastně co kecám, dabing obecně je ve hře zcela super. Líbilo se mi "vyslýchání" nebo jak to popsat. Kdy jsem byl nenásilně nucen velice pozorně sledovat jak konverzaci tak dění na obrazovce. Není to nic co bych chtěl dělat pořád ale nevadilo mi to, protože jak jsem již psal, bylo to nenásilné.

Lokace jsou poměrně malé ale vzhledem k atmosféře kolem mi to nevadilo. Grafika není nic extra, některé postavy dokonce vypadají jak z roku 2002, ale na to sere pes.
Proč? Poněvadž to prostě má atmosféru! Ona ta technická zastaralost je odůvodnitelná. Pokud se nepletu engine, na kterém běžela hra byl použit už v Tomb Raider Legend. Co hra ztrácí na velikosti textur si nabírá zpět svou stylizací, která se mi prostě líbila a sedla do konceptu hry jako latexový obleček na tělo úchylného prznitele dětí.

Opravdu převelice mě iritovaly bossfighty, bez kterých bych se mile rád obešel a systém ukládání také nepatří mezi ty "bestovní" záležitosti. Příběh se mi zdál takový pomalý a bez patřičného vyvrcholení. Konec AKA mass effect 3 byl také zklamáním.
Co mě ale zarazilo nejvíce že tato hra nebyla skoro vůbec nominována na hru nebo RPG roku. Alespoň ne na těch "větších" akcích. A hra docela zapadla. Není to trestuhodné? Možná se pletu ale pánové vývojáři by si zasloužili nějaký vyšší ocenění. Nu což, mě hra překvapila, bavila a ba co víc ukázala že i legendy mohou mít svého důstojného nástupce.

Pro: Atmosféra, super balanc mezi RPG a akcí, dabing a hudba, solidní dělka.

Proti: Zastaralá grafika, dost bugů, malé lokace, bossfighty.

+23
  • PC 95
Hru jsem si zakoupil již v době, kdy jsem k jejímu plnohodnotnému rozjetí vlastně ani nedisponoval potřebným hardwarem. Bral jsem to jako výhodnou investici do budoucna, protože hra byla na Steamu v akci. Tento tah se nakonec ukázal být dosti dvojsečným.

Přestože jsem původní hru nehrál, cejch její kultovnosti se ke mně samozřejmě dostal. Alespoň mám ale možnost Human Revolution chápat jako samostatný celek a vyhnout se tak srovnávání s díly předchozími.

No a teď ke hře samotné. Už samotný námět se mi zpočátku zamlouval a musím říct, že jej tvůrci dokázali zpracovat do opravdu výborné formy. Příběh hry výborně plyne a hráče vtáhne. Tomu dopomáhají výborné dialogy a jejich dabing, zápletka jako taková, absence logických děr v příběhu či chování NPC a nesmím opomenout opravdu skvělý soundtrack. Ten na kyberpunkový dystopický svět budoucnosti pasuje opravdu výborně a dopomáhá silné a hutné atmosféře. Navíc oceňuju, že je hudební doprovod svým způsobem docela decentní a ne přehnaně epický, jak se často stává :-)

Ve spojitostí s imerzí hráče musím určitě zmínit samotné úvodní intro, které mě vyloženě strhlo. Opravdu famózní nástup.

No a samotný gameplay... Systém 3rd person krytí mi přišel super a bavil mě. Sice působí až příliš trendy, ale ve hře svůj smysl měl, protože opravdu fungoval. Instantní takedowny měly svůj smysl také, ovšem jejich animace příliš ne. Beru to ale jako opravdu malou daň za snahu o efektnost a otevření se širšímu publiku. Podobně zbytečných "efektních mechanik" a scén je totiž ve hře opravdu minimum.

RPG systém je podle mě slušně vybalancovaný, ale své díry má. Vedlejším questům jsem se věnoval odhadem tak z poloviny, takže praxis bodů přebytek určitě nebyl. Hře dost přidává jistá míra uvěřitelnosti a s trochou nadsázky i autentičnosti. Samotná modifikace člověka na "nano" a "bio" úrovni je pro nás sice stále sci-fi, ale alespoň má RPG systém a Adamova vylepšení a schopnosti své zdůvodnění.

Konfrontace s nepřáteli je zábavná. Mám rád, když je ve hře střelba svým způsobem událost, a zde se mi tohoto pocitu dostávalo náležitě. Druhou stranou mince jsou pak souboje s bossy, které jsou sice provedeny značně oldschoolově, ale popravdě řečeno mě při postupu hrou začaly spíše obtěžovat. Na druhou stranu ten pocit z vydřeného vítězství nad záporákem není vůbec zlý :) Finální fight je ve svém provedení trošku zvláštní, na druhou stranu to vyvažuje gradací příběhu.
Samotné vedlejší questy na mě nepůsobily jako vata a docela rád se kvůli nim ke hře ještě vrátím.

Zvýšená obtížnost a navedení hráče na tichý způsob hry pomocí nedostatku nábojů považuju za dobrý tah, ale docela tím utrpěla ekonomika hry. Ta mi obecně nepřišla zrovna šťastně vyřešená, protože za kredity se toho moc koupit nedalo, obchodníků i zboží bylo nedostatek. Když nad tím tak přemýšlím, tak ani svou preferovanou 10mm pistoli jsem si za celou hru nestihl vylepšit na maximum. Ikdyž to může být i kvůli mé nedůslednosti :-)

Kolegové tu už hanili některé mechaniky jako nutnost jíst energy tyčinky kvůli dobíjení energie či skoro nulový potenciál některých augmentací (tichý běh). S tím určitě souhlasím.

Ve významové rovině je třetí Deus Ex výbornou socio-politickou reakcí na možný vývoj a vnímání technologií a jejich využití či zneužití člověkem. Krásně nastiňuje možné scénáře vyhroceného konfliktu různých protichůdných stran a zájmů. Působí přitom poměrně neutrálně, nezaujatě a podává problematiku stravitelnou formou, ač někdy malinko zmatenou. Především však Deus Ex nepřistupuje k věci černobíle, což oceňuju nejvíc.

Hru jsem si opravdu užil a rád se k ní zase vrátím. Jako fanoušek sci-fi a kyberpunku jsem si spokojeně pomlaskával :) A abych nezapomněl - proč byla koupě hry dvojsečná? Protože jsem měl pořídit rovnou Augmented edition :-))

Podle Steamu odehráno 26 hodin.

Pro: příběh, atmosféra, dialogy, akce, hudba, design, uvěřitelnost, souboje s bossy

Proti: nevybalancovaná herní ekonomika, některé herní mechaniky, souboje s bossy

+23
  • PC 90
Human Revolution je nielen dôstojným nástupcom prvých dvoch Deus Ex hier, ale prináša aj pár veľmi zaujímavých noviniek. Navyše implementuje dnes bežne využívané prvky v podobných hrách takmer bez chýb.

Začnem pri tom, čo podľa mňa robí Deus Ex Deus Exom, a to je unikátny svet, v ktorom sa hra odohráva. Tentokrát sa ocitneme v nie veľmi vzdialenej budúcnosti ešte pred udalosťami z pôvodnej hry, v rokoch, kedy augmentačná technológia začína hrať vo svete zaujímavú úlohu, a to sa nie každému páči.

Samozrejme tomu nechýba kopa konšpirácie, špinavostí, zvratov, ale tie si odhaľte sami počas hrania. Vy hráte za Adama Jensena, šéfa bezpečnosti v Sarif Industries a na začiatku hry budete nie práve dobrovoľne augmentovaný po útoku na sídlo tejto spoločnosti. Následne sa počas zvyšku hry snažíte prísť na to, kto stojí za útokom a po čom vlastne išli.

K tomu budete využívať rôzne prostriedky. Jeden zo základných sú dialógy, ktoré sú po väčšinu času sprevádzané skvelým voiceactingom, až na pár výnimiek. Väčšina dialógov je klasických, avšak hra obsahuje niekoľko kľúčových rozhovorov, v ktorých sa snažíte svojho oponenta k niečomu presvedčiť, k čomu vám dosť pomôže sociálna augmentácia na čítanie oponentov. Ak ho nepresvedčíte, tak sa nič dramatické nedeje (teda až na jeden prípad), avšak dosť si sťažíte ďalší postup, keďže sa budete musieť k cieľu dostať inak.

A to je druhá základná črta Deus Ex. Vždy je viac ciest ako sa dostať k cieľu. Nejde len o rôzne priechody ako hlavný vchod, vetracia šachta, okno atď. Ide hlavne o prístup, akýsi zvolíte. Môžete ísť na to stealth. Alebo radšej Rambo systém? K svojmu štýlu si Adama samozrejme môžete prispôsobiť augmentáciami. Do konca hry nenazbierate dosť bodíkov aby ste si odomkli všetko (mne sa podarila tak polovica), a tak musíte porozmýšlať, čo sa vám najviac hodí. Zamrzí, že stealth upgrady sú také nejaké nemastné neslané, teda aspoň väčšina (napr. zobrazenie smeru pohľadu nepriateľa). Samozrejme je tam kopa iných, ktoré to bohato vykompenzujú (napr. neviditeľnosť). Dosť mi však vadilo, že sa vám batéria automaticky dopĺňa len na jeden článok a zvyšok si musíte dopĺňať predmetmi, ktoré buď nájdete, alebo si ich kúpite.

Osobne odporúčam kombináciu stealth/hacker, ktoré mi prišla v hre veľmi intuitívna a zábavná, ale samozrejme sa dá na to ísť aj inak. Hackovanie je navyše riešene veľmi vydarenou minihrou, ktorá ma neomrzela aj keď som hackoval všetko na čo som natrafil, a verte, že je toho dosť. Ak sa však rozhodnete pre stealth a nie viac stručný prístup, dosť vás potrápia súboje s bossmi. Nie je to nič nezdolateľné, avšak dosť to kazí dojem, kedže si celú hru idete svoj štýl a potom ste prinútený rozstrieľať oponenta, navyše z nevylepšenou obranou a útokom. Avšak ide len o pár súbojov, ktoré sa dajú prekúsnuť.

Nech už si zvolíte akýkoľvek prístup, postup v hre vám uľahčí veľmi vydarený krycí systém. Či už ho budete využívať na skrytie sa pred zrakom nepriateľov alebo pred ich guľkami, je veľmi šikovný a plynulý a nespomínam si, že by mi spôsobil výraznejšie problémy. Teda až na moment, keď si hru v kryte uložíte zatiaľ čo je za rohom nepriateľ, a po načítaní hry nie ste prilepený pri stene a nepriateľ vás zbadá, ale to je asi jediná veľká chyba.

Na záver vás čaká klasické rozhodovanie, ako v prvých dvoch hrách. Neviem či tomu tak je, ale ja som mal pocit, že to čo si po výbere svojho konca vypočujete je ovplyvnené aj tým, ako ste hru hrali, teda najmä či ste svojich oponentov zabíjali, alebo ste ich len zneškodňovali. Nechcel som čakať kým si hru zbehne znova, a tak som si pozrel všetky konce a každý má niečo do seba.

Ak by nebolo tých bossfightov a niekoľko menších chybičiek, ktoré mi sem tam znepríjemnili hru, tak by išlo o absolútne hodnotenie, takto však Deus Ex končí tesne pod vrcholom.

Pro: príbeh, hrateľnosť, dialógy, minihry

Proti: bossfighty, menšie chyby

+22
  • PC 90
Nikdy sem střílečky z pohledu první osoby (a tak nějak celkově i většinu ostatních) nehrála, a to z jednoho prostého důvodu - sem na to levá. Pak ale vyšel trailer s polonahým Jensenem promlouvajícím ultimátně sexy hlasem. Nedalo mi to spát. Tak sem sebrala odvahu, opřela se o fakt, že má hra aspoň krycí systém, a nainstalovala Human Revolution na svůj počítač.
Čekalo na mě mnohem víc, než sem od DX kdy očekávala. Uvěřitelný a propracovaný svět, který by mohl být hned za rohem. Složité charaktery postav a jejich vzájemné vztahy. Dokonalý smysl pro navození správného tónu a dilemat plných šedi. Je až neuvěřitelné, jak sem se ztotožnila s natolik předdefinovaným hrdinou jako je Adam. To celé pojaté v až uměleckém grafickém podání a podtrhnuto jedním z nejlepších soundtracků vůbec.
Přesto všechno, vděčím právě skvělé hratelnosti, kterou si každý může přizpůsobit svému stylu (i takový antitalent na střílení jako jsem já). Protože bez té bych hru nikdy nedohrála do konce. A že to za to stálo.

Pro: postavy, hudba, grafická stilizace, rozhodování, příběh, znovuhratelnost, gameplay

Proti: mimika, animace

+22
  • PC 90
Prvni Deus Ex, nadane dite cyberpunku a stealth akce, vytvoril rodine takove jmeno, ze ani jeho mladsi zdegenerovany bratr Deus Ex 2: Invisible War serii nezabil a dokonce se mu darilo uspesne predstirat, ze mozna neni tak retardovany, jak vypada. Nejmladsi potomek Human Revolution ma geny naprosto v poradku a jedna se o po vsech smerem dospelou cyberpunkovou zalezitost, jaka by se urcite libila i Williamu Gibsonovi.

Krome neopakovatelne atmosfery a kouzla socialne prisne bipolarniho sveta alternativni budoucnosti a moralnich dilemat s nim spojenych, dela deuse deusem svoboda. Chces vsechny postrilet? Budiz. Chces to hrat jako cistou stealh akci? Muzes. Chces si s tim fakt vyhrat, hackovat kamery, roboty a vyuzivat kazdeho detailu prostredi? Nic ti v tom nebrani. Kazda mistnost, hala, prostranstvi predstavuje virtualni herni plastelinu a je na tobe, jak s ni nalozis. V kazdem pripade se budes pohybovat po krasne zpracovanem svete (mestech), nasatych atmosferou dekadence a socialniho darwinismu, jakoz i hi-tech vystrelky sve doby. Svet, do ktereho by bylo zajimave se podivat, ale urcite ne v nem zit. Pribeh dava smysl a motivuje hrace az do konce. A clovek se chvilemi neubrani vzpomince na genialni prvni dil.

Dve pihy na krase jsou jednoznacne souboje s bossy a neuveritelne dlouhe nahravani ulozenych pozic. Presto, Human Revolution se jednoznacne povedl.

Pro: Atmosfera, pribeh, volnost, cyberpunkovy svet

Proti: Souboje s bossy, dlouhy loading

+21