Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Deus Ex: Human Revolution


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 85
Dohráno. Steam ukazuje téměř přes 40 hodin. Prozkoumával jsem všechno, prolézal všechny šachty, hackoval všechno..takže to tak asi bude. Užil jsem si to. Deus Ex 3 je dobrá hra, a asi i důstojný prequel. Core gameplay je solidní, atmosféra vtahující, příběh slušný, dialogy výborně napsané i zahrané, plus občasné dialogue battles? Super.
Ale je to hodně věcí co mi vadilo, ne že ne.

Např. third person takedowns. Jsou pěkné na koukání. Jenže jen na koukání. Není to gameplay, jen animace. Animace při které se zastaví čas, takže občas vypadá docela debilně. Zkrátka "press a button and awesome happens". To do Deus Ex nepatří..
Neustálé odměňování XP za každou blbost, a navíc takovým tím stylem "když ho omráčíš, dáme ti víc XP"...to tu taky nemá co dělat.

Ingame ekonomika moc nefunguje. Peněz je moc, není za ně moc co kupovat, praxis bodů bylo tolik že jsem nevěděl co s nimi. V jedničce jsem si vážil každého kanistru s nanoboty, navíc šel použít jen jeden ze dvou do každého slotu (yay replayability!). Zde jsem na konci měl i takové krámy jako dermal armor, prostě proto že už nebylo do čeho body cpát. A stejně jsem např. silent running nebo typhoon využil dvakrát za hru..

Taky mě štvalo jak tu zpracovali energii. Dobíjí se jen jeden point, na zbytek je nutné žrát čokoládu. Takže jsem bad ass agent nosící shades i ve tmě, ale abych mohl někoho omráčit, musím si dát Snickers? WTF.Tohle zpracování docela omezovalo možnost používat a kombinovat schopnosti.

Boss fighty. Zbytečný, nudný, o ničem. Ne ani tak proto, že by ty samotný souboje byly tak hrozný. Spíš jde o to, že ty bosse prostě hráč, ani Adam, nezná. Prostě na začátku je s nima jedna animace a to je všechno.Jsou zcela 2D. Takže žádnej boss fight zde nemá ani procento náboje co měly boss fighty s Annou, Simmonsem nebo Guntherem.

No trochu jsem zarantoval. Je to skvělá hra. Ale mohla být ještě o dost lepší. Ale jakožto debut nového studia je to úspěch. Snad bude další hra ještě blíže ideálu 11 let starého Deus Ex.

Pro: Atmosféra, dialogy, jádro gameplaye

Proti: Některá design decisions, slabší grafika

+58
  • PC 90
Nemůžu Human Revolution upírat kvality, o kterých si většina dnešní produkce může nechat zdát, ale i když je DX3 kvalitní hrou, nevyrovnává se původnímu Deus Ex. Navíc asi jediné, co by mě v tuhle chvíli motivovalo k dalšímu playthrough, je pokus projet to celé bez zabíjení a alarmů. Jako stealth hra asi nemá DX3 v posledních letech konkurenci.

Ale jinak... mě prostě štve, že pocity z hraní DX1 mi po tomhle už asi nikdo nezopakuje. DX3 je pořád po stránce mechanismů zjednodušené, po audiovizuální stránce snad až přeplácané. Možná že moderní grafika se všemi těmi detaily je taky část problému, ale nevěřím, že by to nešlo i jinak.

Čím mě DX3 zklamal nejvíc? Možnostma řešením situací. Za prvé tam, kde v DX vedle sebe existovalo páčení zámků, oblbování elektrických krabiček multitoolem a hackování systémů, tady je jen hackování. Narvete do toho pár bodů a dostanete se prakticky všude. Na konci jsem měl cca 40-50 podpůrných programů a kdybych to nevyhazoval kvůli místu v inventáři, tak určitě i přes 20 automatických odemykátek. Nutno uznat, že minihra je dobře zpracovaná a zdaleka člověka neomrzí tak snadno, jako konkurenční pokusy.

Za druhé ono "řešení situací podle herního stylu hráče" tady obvykle znamená, že k cíli vede x cest a na každé leží trochu jiná překážka. Vaše augs pak už jen určují, kterou cestu můžete projít a kterou ne. Neřeším, jestli mi někde za rohem nebudou chybět lockpicky/multitools, když je použiju teď, nebo jestli bych radši neměl obětovat emp granát na robota, co hlídkuje kolem dveří v sousední chodbě... Prostě buď tady přeskočím plot, nebo támhle projdu pro jiné smrtícím plynem, nebo tuhle vodou pod proudem, nebo tady prorazím zeď, nebo tady ty dveře hacknu. Ale do budoucna ničím z toho nic neriskuju.

Což mi připomíná, že přítomnost přesné mapy s vyznačeným cílem zážitku taky bůhvíjak nepomáhá. Mapy jsou navíc relativně kompaktní a spíš zaměřené na konflikt s nepřítelem, než na překonávání automatických bezpečnostních prvků, což mi trochu vadilo z hlediska toho, že skoro nikde nejde překážku odstranit hlučně, protože snad pokaždé je poblíž někdo, kdo to uslyší.

A samozřejmě bych mohl pokračovat o absenci chladných zbraní, alternativní munice, a vůbec řady vybavení, které mělo svoje místo v systému jedničky a které tady prostě není, nebo třeba o okamžité dostupnosti všech augs a skutečnosti, že jejich výběr v drtivé většině případů váš styl hraní nijak zásadně neovlivní. Jo a alarm se spustí v momentu, kdy jste rozpoznán jako nepřítel, čili alarm, bo "moment před smrtí si vás oběť všimla" je tu bohužel běžná věc. A i když vás při běhání nepřátelé slyší, když schovaný za rohem skáču jak blbec, abych nepřítele nalákal do pasti, tak to ignoruje. A hodit mu někam nějaký krám... můžete zvedat v podstatě jen obří krabice a bedny, zbytek je jen blbá dekorace.

Já vim, no, chci DX1, který jsem ještě nehrál, ale to mi už nikdo nedá, protože DX3 je líbivá a velmi kvalitní hra a minimálně mainstream bude mít za to, že legenda DX1 je tímto překonána, jakkoliv budu nesouhlasit. Takže dneska místo komentáře jen takovýhle rant. A možná po přečtení přehodnotíte ty vaše absolutna.

A ještě si kopnu do konce: ve finálním "souboji" jsem vůbec nevěděl, co se po mě chce. Rozstřílel jsem a nahackoval co šlo a pak byl konec, kde jsem si vybral tlačítko. A jinak je to celé takové Square-enixovsky efektní a líbivé a pro fandy DX1 je tu mrtě odkazů, které ani většinou nevyznívají nějak nuceně. A příběh? "Everybody lies?" ho ho. Nikdo zásadně neotočil, žádná MJ12 pod podlahou není. Ty největší zvraty jsou předloženy dost pomalu na to, by si je člověk dřív domyslel sám.

Je to hezké, je to po všech stránkách lepší, než skoro všechno, co v poslední době vychází. Ale i když Deus Exu ostudu nedělá, nemůže se s ním měřit. To vůbec.

No, mohl bych určitě napsat něco o tom, co je na DX:HR všechno pěkné a tak, ale při těch vašich hodnoceních to za mě jistě rád udělá někdo jiný.
+45(47-2)
  • PC 95
Ke hrám označených jako RPG od jisté doby přistupuji s notnou dávkou obezřetnosti, jelikož jejich loudavý průběh a odlišnější herní principy pro mě nejsou něčím, z čehož bych oplýval nadšením. Oním titulem, v němž jsem se o tomto pocitu přesvědčil, byl první díl věhlasného titulu Deus Ex, takže pustit se do dílu nejnovějšího s názvem Human Revolution byl přinejmenším risk. Ale světe div se, tento můj počin se vyplatil a jeho výsledek mohu proto rozebrat v následujících řádcích.

Třetí díl se podle očekávání snažil držet principů a určité podobnosti prvního dílu a z větší části se tak stalo. Hlavní postava Adam Jensen rozhodně nezapře svého dávnějšího předchůdce J. C. Dentona, a to jak svojí podobou a neústupným chováním a charismem, tak především i svým hlasem. Stejně jako Denton je i Jensen doslova prošpikován augmentačními technologiemi, které si v průběhu hraní je možné vylepšovat za tzv. body Praxis. A právě tady jsem narazil na kámen úrazu. Netvrdím, že to není moje chyba, ale získat tyto body pro mě nebylo zrovna nejjednodušší, přestože jsem po zlepšení hackování lezl všude, kam jen to trochu bylo možné a vybíral vše, co se dalo. Vylepšování Adamovy postavy a přiřazování některých jeho schopností jsem tak musel velmi pečlivě zvažovat a k některým z nich jsem se proto vůbec nedostal.

Výhodou hry je zvolení jejího postupu, a to buď ve formě akčního likvidátora, nebo diskrétně našlapujícího špióna. Přestože jsem si párkrát cvičně vyzkoušel první variantu, zůstal jsem jednoznačně u té druhé. Hlavním důvodem byla určitě moje mnohem větší náklonnost než k akčnímu stylu, ale nejen to. Hra je totiž podle mě k tichému postupu a jeho principům předurčena mnohem více a dává vám podstatně větší šance k plynulejšímu projití. A jelikož se to ve hře strážemi jen hemží a v případě vyzrazení vaší přítomnosti se jejich počet patřičně zvýší, neumím si představit, jak bych akčním stylem hru vůbec zvládl. Dalším aspektem volby stealth stylu byl pro mě také způsob likvidace. Ten hra sice výrazně zjednodušila, jelikož se tak děje stiskem akční klávesy a následným spuštěním animace, v níž Jensen protivníka zpacifikuje různými formami na pohled velmi efektní eliminace.

Po stránce příběhové jsem se občas trochu ztrácel a často proto zavzpomínal na reálnost a především zpracování příběhu v prvním díle.

Co dodat? Až na pár okamžiků v úvodu, kdy jsem proklínal hackovací systém a na občasné nudnější chvíle, které se však vyskytovaly poměrně zřídka, odcházím po dohrání s velmi dobrými pocity, avšak s téměř jistotou, že návrat k prvnímu dílu se s nejvyšší pravděpodobností konat nebude.
+43
  • PC 90
...but you can see it from here.

Vítej v 21. století, Perkmane.

V první řadě; Deus Ex bez pořadové čišlovky je pro mě top-notch. Vyjádřit 11 leté čekání skrz zábavný oslí můstek jde stěží, takže jednoduše: za tu dobu se tu pro mě neobjevilo nic, co by zpětně DE překonalo. Svět. Atmosféru. Pulz. Šumění větru v Paříži a ambientní hudbu, návaznosti příběhu i jeho pozadí. Do toho v ůvodu i zpětně Spector, ION Storm, vzpomínky. A demo. Červen 2000.

Uběhlo 11 let, při hraní trojky jsem si tohle hodně řikal. A objevil jsem, že Human Revolution dělá čest principům a ideálům dnešních her – bere si z nich od začátku to nejlepší, potom je taví do moderních mechanismů a nakonec zalije jednoduchostí; ať už vzhledem, všudepřítomným capslockem, ukazatelem směru mise, autohealem. A přes slabší ůvod – po první volnost v Detroitu – jsem se nejednou zastavil a řikal si - líbí se mi to? Je správně, že to vypadá jednoduše? Kde je multitool, kde je páčidlo? Je správně, že vím, kam jdu, je správně, že ačkoliv ten top-notch Deus Ex je nedotknutelný, tohle mě baví?

A ono baví. Principy třetího Deus Ex jsou pro mě krystalizovaná zábavnost v duchu vzpomínaných ‚moderních‘ her a vzdáleným úsměvem k prvnímu dílu. Funguje to. Bavilo mě prozkoumávat, bavilo mě zkoušet NPC, bavilo mě sledovat tu vzdálenost, jakou hry uběhly za jednu dekádu. I s tímhle se člověk nutně setká, pokud miluje první díl.

Nejsou tu multitooly, není tu „hra stínů“, všechno to vynahrazují ale jiné mechanismy – stealth, cover systém, hacking, jsou vnitřní, vlastní zábavné minihry, které dovolují hnát momentum hry dopředu. A že ho ženou vehementně.

Zatímco jednička kroužila kolem cyberpunku s malým fontem, žádnými ukazateli, kódy jste si museli psát na papírek a měla o něco větší nelinearitu, trojka zamířila ke ‚khool oranžové‘ vizi, která nabízí ponor, atmosféru, odkazy a nový, (opět) moderní desing, který patří a musí patřit do světa po 11 letech od originálu.

Jedničku jsem nečekal, ale mohl jsem – nakonec jsem ale pochopil vývoj a přišlo mi vyškrtnutí těch herních ideálů z minula a dodání jiných - jako jediná správná věc. Nečekal jsem Spectorovské „tři cesty na druhou“ (tichošlápek, akce, hacking a každá z nich ještě jednu vlastní odbočku), čekal jsem moderní, rychlou, jasnou hru, která ano, bude jednuduší, ale s pevným zázemím a fungujícím světěm. Dostal jsem. Co mě dohnalo k potlesku a ještě většímu nadšení pak byla ta všudepřítomná pokora a láska měrem k originálu, kterou Montreal hře dal. Rádio, remake některých (příběhových, mapových) schémat, poslední tóny některých skladeb a desítky dalších, drobných věcí.

Hra mě bavila, dohrál jsem ji na normální obtížnost za celých 32 hodin (lamička!) plus všechny ty zkoumání, mluvení a objevování a zažitek to byl stoprocentní. Plus závěrečné titulky, že jo. Den na to jsem to rozehrál znova, kvůli přitažlivosti a chtíči se vrátit. Chci víc. Investice absolutní a nelituju ani koruny.

Human Revolution je proto pro mě dospělé dítě, které našlo vlastní cestu od jedničky v zhýčkaném, zkratkovitém světě a pokud opravdu nečekáte, že hra v roce 2011 bude hrou z minulé dekády (jako kdyby původní Deus Ex kopíroval 20 let staré věci, že), dostanete ultimátum, krásu i oranžový desing, který patří do cyberpunkové evoluce stejně tak dobře, jako všemi milovaný originál od Spectora. Bravo!

Pro: Atmosféra, styl a moderní desing; zabalené v pokoře k jedničce

Proti: Občas buginy, pravděpodobně boss fighty

+33(34-1)
  • PC 90
Steam ukazuje něco přez 35 hodin a já jsem u konce. Nadšení z této hry je velké a nemohu se dočkat dalšího dílu, jak už naznačuje krátky rozhovor po titulkách.

Snažil jsem se hrát na maximálního puntičkáře, prolezl jsem snad vše co šlo, hacknul jsem vše co šlo, hrál jsem si na lidumila takže jsem se i pokoušel co nejméně zabijet, avšak jsem nenechával nikoho - kdo se na mně jen koutkem oka zamračil - při vědomí.

Dialogy jsou perfektní, jde vidět že s těmi si vývojaři hodně vyhráli. Přesvědčování postav mně velice bavilo. I když jsem měl nainstalované sociální vylepšení, vždy jsem se nažil postavy přemluvit klasickým způsobem, ale občas to vyžadovalo pár loadování.

Dobová atmosféra a zpracování jak interiéru tak exteriéru je dechberoucí a s tím skvěle sladěný soundtrack dělají z této hry prvotřídní záležitost.

Abych hru však stále jen nechválil, tak vypíchnu i pár much.
Za prvé design postav, poněkud zastaralí a jednoduchý. Na to že hra podporuje DirectX 11 s Tesselací nic moc...
Za druhé takedown animace, z prvu to byla krásná podívaná, ale jak se to začalo opakovat a jednu jsem viděl už snad po 20té, celkem mně to omrzelo.
Za třetí ekonomika hry. kreditů jsem měl u sebe v jednom kuse tisíce a jediné, co jsem nakupoval byly praxis soupravy, vše ostatní jsem našel. Jelikož jsem to hrál ve stealth stylu, nic moc jiného jsem ani nepotřeboval.
Za čtvrté obtížnost hry. Ani na nejtěžší obtížnost jsem s tím neměl sebemenší problémy. Od závěrečného protivníka - projektu Hyron - jsem očekával, že bude mít tuhý kořínek a bude s ním spousta práce, avšak jsem se mílil. Souboj mi netrval déle jak 3 minuty. I ostatní souboje s hlavními padouchy nestáli za nic a všechny jsem je zvládl na první pokus. Všechny až na Federovou.
A poslední, pátá moucha je energie. Jakožto tajný agent jsem ji potřeboval opravdu hodně, ale jelikož se pokaždé dobil pouze jeden článek, musel jsem postupovat velice pomalu a to také zabralo většinu mého odehraného času.

I přes všechny tyto nešvary má hra stále co nabídnout a kladů je bezesporu mnohem víc.

Pro: Atmosferická grafika, soundtrack, dialogy, příběh.

Proti: Design postav, obtížnost hry.

+31
  • PC 80
H. Revolution je primárně stealth hra, ve které si nejvíce užijí ti, kteří prošoupají každý roh a skrytou místnost. Odpovídá tomu i gameplay, kdy po většinu hry prostě nebudete mít dostatek nábojů na "komando" styl a za stealth, kdy nikoho nezabijete, je i více zkušeností. Vzhledem k tomu, že se opozičníci mohou mezi sebou "vzbudit" (při zásahu omračující zbraní), tak jsem nejraději používal normální zbraně s tlumičem. Nahodit neviditelnost, vejít do místnosti a dvěma head shoty navždy uspat jeho obyvatele... To by pro mě byl ideální gameplay celé hry. Snažil jsem se jej uplatňovat, jak jen to šlo. Ale vzhledem k počtu nábojů (kterými jsem ale dosti šetřil) a nutnosti nosit je i tak v inventáři, jsem byl spíše v onom stealth modu, který nepreferuji a při hraní mi přijde zdlouhavý z důvodů uvedených. Dvojnásob otravné by to pro mě bylo, kdybych všechny omračoval ručně. Naštěstí jsem po většinu hry měl dostatek paralyzujících nábojů. Bohužel do příslušných zbraní se vejde vždy jen jeden. Ono prostě těch cca sedmipatrových budov plných nepřátel, kamer a věží bylo až moc. Tři hodiny i více být v podřepu, to mi nevyhovuje, byť, jak výše uvedeno, respektuji, že jiným naopak ano. Znovu pak tvrdím, že Iluminátům by stačilo ovládnout papírny, páč to musí být vzhledem k všude se povalujícím krabicím největší megakorporace světa.

Právě mise v druhé poloviny hry, kdy jsem měl nastřádané i náboje do plně vylepšené (mimochodem upgrade je solidně proveden) automatické pušky a bohatě i nábojů do vylepšené pistole... Tyhle mise jsem si užil nejvíce a vylepšenou pistoli i pušku bylo radost používat, zejména když jsem úspěšně vystřílel Malik z problémů. Chtěl bych i uklidnit ostatní, imho "dobré" konce málo souvisí s počtem zabitých, jak se píše všude na internetu.

S uvedeným souvisí i augmentace, které jsou oproti prvnímu dílu o mnoho lépe provedeny a nikdo už tak nebude investovat do zbytečného plavání. Jejich dopad je také lépe proveden a ani nevylepšenému Adamovi už se na rozdíl od J. C. Dentona netřese ruka jak babičce s těžkým Parkinsonem. Prostě se jen třese tehdy, když má (při pohybu a střílení dávek).

Ač grafika není úplná nirvána (hlavně obličeje "civilistů" jsou jak z prvního dílu), tak jsem ocenil onu celkovou atmosféru, kterou hře dodávala. Zlatý filtr mi přišel jako poměrně vhodně zvolený. Ale tedy výše uvedené ksichty, obloha občas jak z prvního Dooma (bez legrace - opravdu tak hnusná) či informační panely v klinikách LIMB, kde má asi být text, ale je to rozmazané tak, že nic nepřečtete... To bylo opravdu podivné a bylo tak vidět, že si autoři nedali vždy tu práci.

Konečně k příběhu samotnému... Ten docela ušel. Mnoho fanoušků série asi ocení známá jména, která tu a tam prosvitnou. Hlavní hrdina má tedy over-the-top drsňácký hlas, který mě ze začátku hrozně štval. Do konce hry jsem si na něj ale jakž takž zvykl. Města pak měla být o mnoho propracovanější (nakonec jsou jen dvě), neb pár postav se jmény a dva podniky, které můžete navštívit... To bylo opravdu tak na úrovni VtM: Bloodlines, od nichž byl převzat i pohyb po kanalizacích pod městem. Asi jste původně měli dostat možnost hrát i za Nosferata. Vzhledem k náběhům feelu VtM: Bloodlines (viz diskuze), jsem ocenil zejména hororovou atmosféru poslední mise. Jsem ale docela zvědavý, zda někdo měl někdo opravdu nervy se s tím pižlat a ony zombie-like civilisty všechny uspat. Páč jejich smrt si přece nevezmete na triko, ne? :) Mimochodem nahackoval jsem ty zdejší tanky a v soubojích mi tedy pomáhaly minimálně. Trvalo jim dlouho, než se zorientovaly a přepnuly na další zombie. Asi nějakej čínskej šmejd.

Na závěr. Pokud máte rádi stealth hry, tak Human Revolution mi přijde takřka ideální. I vzhledem k hutným a dlouhým akčním lokacím. Osobně bych naopak ocenil více interakcí, propracovanější města (s lepšími a početnějšími "questy") a akční lokace, které mohu relativně rychle proběhnout stylem Johna Wicka. Prostě pár kulek sem, pár tam a vše rychle a čistě s nasazeným tlumičem. Za mě nejlepší závěr asi pro Sarifa. Ale ten anti-augmentační ještě také cca ušel.

P. S. Btw těch cca osm společností, které si musely do hry narvat své logo, než se vůbec dostanete do hlavního menu, to je taky celkem úlet.

Pro: grafika, augmentace, ucházející příběh, poslední mise s hororovou atmosférou, upgrade zbraní

Proti: grafika (obličeje, obloha, panely v LIMB), důraz na stealth, málo nábojů (které i tak zabírají inventář), hlas hlavního hrdiny (jde si zvyknout), příliš dlouhé mise, nepropracovaná města, omračující zbraně na jeden náboj

+27(29-2)
  • PC --
Nejnovější přírůstek do královského žánru „chytrých 3D akcí“ a zároveň prequel k nejlepší hře na světě. Je ostuda, jak dlouho mi trvalo se k němu dokopat a rozehrávat jej celkem nadvakrát.

Celá reklamní kampaň ohledně Sarif Industries, postavená na skutečných hercích, je velice působivá a k její uvěřitelnosti přispívá fakt, že tohle všechno není zase tak daleko od skutečnosti. Lži, pokroucené pravdy, ututlaná korupce. Příběh je až mrazivě přesným zrcadlem toho, kam směřuje současná společnost. Masy ovládají média, média ovládají politici a politiky ovládají korporace. Konspirační propletence, snaha kontrolovat a regulovat, nenávist vůči augumentovaným jedincům, ladění celé hry do žluto-hněda, to všechno tak nějak naznačuje, že se tady něco žene do pěkné prdele a že to bude stát za to.

Level-design není nejhorší, ale často postrádá smysl. Člověk nachází paleťáky a ještěrky v mezipatrech, kam vedou jen schody, ventilační šachty vedou odnikud-nikam a jejich existence je okatě účelová. Největším průserem je podle mě vymodelování městských částí, kterou jsou příliš malé a působí až legračně smrskle. Místnosti jsou naplněny krabicemi, ale uchopit lze jen některé, stejně tak ostatní vybavení je stacionární a po výstřelu z brokovnice se ani nehne. Jaký máme rok?

I na nejvyšší obtížnost je to ke konci celkem brnkačka, kupodivu náročnost soubojů s bossy časem klesá až k poslednímu, který snad bossem ani není. Hackování je až moc jednoduché a je ho hodně. Spoustu augumentací člověk využije jednou dvakrát za hru hlavně kvůli chudému designu, což z nich dělá zbytečný balast přidaný jen na efekt (prorážení zdí jen na daných místech, zacházení se zbraněmi už je v základu naprosto dostačující, některé hackovací vychytávky jsou zbytečné atp.) a např. takové dobíjení baterií pomocí energetických tyčinek je snad blbý vtip.

Ke hraní chytrých 3D akcí patří v mém případě jistá euforie, která se tady nedostavila. Třetí Deus Ex mě bavil, ale nebylo to tak úplně to, co jsem od něj čekal. A nečekal jsem moc...

***/5
+24
  • PC 95
Jmenuji se Adam Jensen. Dělám ochranku v Sarif Industries. Jednoho dne se stanu hrdinou proti své vůli. Píše se rok 2027…

Na začátek musím poznamenat, že původního Deuse jsem nehrál. Možná i proto mě tato herní značka při releasu Deus Ex: Human Revolution nechávala chladným a pod ruku mi tak přišla až o rok a půl později. A to jsem ještě netušil, o jaký herní poklad jde.

S nedávno nacvičenými stealth instinkty s Hitman: Absolution jsem se do hry dostal docela rychle. Ano, většinou jsem mise řešil stealth stylem, ale byly případy, kdy na řadu přišla hrubá síla, resp. rotační kulomet nebo velmi, ale opravdu velmi účinný granátomet. S nejrůznějších udělátek jsem pak nejvíc využíval automatické odemykací zařízení, ikdyž po jisté době mě začalo hackování všeho možného opravdu bavit. Párkrát za hru jsem využil neviditelné maskování a „rentgenové“ vidění a snad jen dvakrát systém Typhoon.

Ačkoliv vládnu angličtinou vcelku obstojně, tady jsem byl velmi rád za českou lokalizaci. Zaprvé to celé stojí na příběhu a volitelných dialozích, takže pochopení kontextu je o dost jednodušší a za druhé si hráč může pročíst sem tam nějakou tu e-knihu, které toulkami po cyberpunkovém světě objeví. A vzhledem k situacím, kdy se objevují instrukce k misi a zároveň na mě někdo mluvil z vysílačky nebo při decision rozhovorech, kdy si čtete psychologický profil postavy, přičemž na vás ona postava mluví, je česká lokalizace opravdu k nezaplacení.

Příběhově je Human Revolution sice místy komplikovanější, což je ale způsobeno množstvím nepovinných příběhových odboček, které jsou však většinou dosti zajímavé a stojí za splnění. Interakce s vedlejšími postavami je dotažená téměř do dokonalosti, stejně jako možnost ovlivnit osudy těchto postav. Podařilo se mi zachránit Malikovou. Jistá podobnost s třetím Mass Effectem je potom v samotném finále. Měl jsem k dispozici všechny možné konce a vybral jsem si Taggartův konec, který je tak trochu kompromisem a zachovává technologický pokrok v omezené míře.

Pokud rádi plníte vedlejší úkoly a zkoumáte okolí, pak hra zabere řádově i desítky hodin. Za to vám ale hra nabídne vydatnou porci příběhu, akce a zapeklitých bossfightů, které jdou někdy řešit opravdu směšně jednoduše. Například na Namira jsem měl k dispozici granátomet a k mému překvapení vyřešili tento problém jen tři rány. Hru jsem hrál na střední obtížnost a žádný výraznější problém nebo zásek jsem nezaznamenal. Ikdyž u prvního bossfightu jsem si chvíli nevěděl rady, dokud jsem neobjevil výklenek s užitečnými zbraněmi, granáty a municí.

K celkovému stroprocentnímu hodnocení Human Revolution chybí opravdu jen málo. Každopádně i přes velkorysou herní dobu zde nedochází k herním stereotypům a díky parádnímu příběhu a téměř filmovému zpracování tak Human Revolution jednoznačně řadím mezi nejlepší herní tituly.

Pro: atmosféra cyberpunkového světa, příběh, interakce s postavami, dialogy, grafika, herní doba, soundtrack

Proti: bossfighty, občas slabší AI

+22(23-1)
  • PC 85
Jsem velký fanoušek původního Deus Ex, a tak jsem se na třetí díl s podtitulem Human Revolution opravdu těšil. O to víc jsem byl zklamán prvními levely. Opravdu nechápu, co si vývojáři mysleli! Chápu, že obzvláště první level je výukový, ale proč mi například chyběl ukazatel nábojů (nedívám se na trailery a tak jsem myslel, že celá hra bude beznábojová a taková nemastná neslaná přesně jako ta první úroveň)? Ten druhý level není o nic lepší a tehdy jsem od Deus Ex opustil s tím, že je to blbost téměř bez fyziky, se zvýrazněnými věcmi a špatnými augmentacemi. Jenže dávám 85 %. Proč?

Protože mi to nedalo, každý mi říkal jak je to skvělá hra a že jí mám dát šanci. Šanci jsem jí dal a ROZHODNĚ toho nelituji. Od detroitské části se jedná o hru, která vás zaujme na dnešní poměry skvělými možnostmi hackování, obcházení a hledání skrytých věcí, stejně jako výběrem mezi tichým postupem s minimálními obětmi na životech a rambo stylem. Osobně preferuji tedy tichý postup a myslím, že za celou hru jsem vyloženě zabil snad ani ne pět nepřátel. To mě opravdu potěšilo, plnil jsem všechny questy i postranní a příběh... Wow, příběh je výborný. Trošku mu dochází dech na konci, ale co, odpustím mu to.

Už první vynikající plus je Adam Jensen, který nemá vyříznutý jazyk jako většina dnešních hlavních postav (čti "umí mluvit"). I ostatní postavy a s nimi spojené dialogy nejsou extrémně košaté, nicméně na výběr máte vždy a rozhovory jsou udělané perfektně. Někdy máte i možnost svého diskutujícího kolegu přemluvit či přinutit k tomu, co potřebujete.

Zbraně jsou různorodé (ale pokud nepočítám bossy, tak jsem použil párkrát jen nesmrtící zbraně, spíše jsem obcházel nebo omračoval skrz augmentace), dávají vám na výběr, máme tu klasickou pistoli, brokovnici, samopal, těžký samopal, nějaké laserové a plasmové pušky, stejně jako granátomet nebo raketomet, samozřejmě granáty a miny (ty jsem teda nikdy nepoužil). Když došlo na souboj s bossem, nikdy mě nebavil. Až když jsem ho porazil (hrál jsem na střední obtížnost), tak se mi ten souboj líbil. V souboji s Namirem jsem měl implantovaný čip, takže jsem nemohl používat augmentace, ani HUD samozřejmě, a protože jsem hrál stealth, tak jsem měl opravdu málo zbraní a zemřel jsem tam nespočetněkrát - ani jsem nevěděl, že některé bedny fungují jako zásuvky a jsou tam náboje...

Augmentace jsou dobré, sice ne tak dobré jako v jedničce, ale musí být samozřejmě přizpůsobeny levelům a celkové herní době a struktuře. Takže jsem s nimi byl spokojený, i když většinu jsem nevyužil, například tajfun a tak dále. Nejpoužívanější jsem měl asi prohlížení skrz zdi :-) neocenitelný pomocník. Prošel jsem snad všechny možné lokace, s chutí četl všechny datakostky a noviny, které jsem nalezl, opravdu mě ta hra pohltila.

Co se týká záporů... Těch je bohužel docela dost, nicméně až tak mi nevadily v hraní téhle pecky. Tak například mi nejvíce asi vadilo to, že poslední článek na augmentace se obnovoval sám. Takže stačilo chvíli počkat a mohl jsem zase cokoliv dělat. Proč sakra?! Mnohem lepší by bylo, kdyby zmizel a já bych se musel o dobíjení starat přes tyčinky nebo jiné dobíjecí dobroty... To mě fakt mrzelo, díky autodobíjení to bylo všechno jednodušší. Autoheal je zde taky, nicméně protože jsem se nedostával do přestřelek, tak víceméně jediné co mi bralo životy, byly miny na zdech které jsem neměl jak sestřelovat, protože jsem nenosil většinou zbraně :) . Dále mi vadila v podstatě absence fyziky, tu zde nenajdeme. Ano, můžu zvedat bedny, ale to jsem mohl i ve hře před dvaceti lety. Ale jak už jsem psal, tyhle zápory mi nemohly zkazit zážitek z opravdu skvělé hry.

Pro: Vtahující atmosféra, skvělý příběh, možnost stealth postupu, hackování, augmentace, Adam Jensen, spousta možností

Proti: Absence fyziky, zvýrazněné interaktivní předměty, autodobíjení jednoho biočlánku!!

+21(23-2)
  • PC 95
Hru jsem si zakoupil již v době, kdy jsem k jejímu plnohodnotnému rozjetí vlastně ani nedisponoval potřebným hardwarem. Bral jsem to jako výhodnou investici do budoucna, protože hra byla na Steamu v akci. Tento tah se nakonec ukázal být dosti dvojsečným.

Přestože jsem původní hru nehrál, cejch její kultovnosti se ke mně samozřejmě dostal. Alespoň mám ale možnost Human Revolution chápat jako samostatný celek a vyhnout se tak srovnávání s díly předchozími.

No a teď ke hře samotné. Už samotný námět se mi zpočátku zamlouval a musím říct, že jej tvůrci dokázali zpracovat do opravdu výborné formy. Příběh hry výborně plyne a hráče vtáhne. Tomu dopomáhají výborné dialogy a jejich dabing, zápletka jako taková, absence logických děr v příběhu či chování NPC a nesmím opomenout opravdu skvělý soundtrack. Ten na kyberpunkový dystopický svět budoucnosti pasuje opravdu výborně a dopomáhá silné a hutné atmosféře. Navíc oceňuju, že je hudební doprovod svým způsobem docela decentní a ne přehnaně epický, jak se často stává :-)

Ve spojitostí s imerzí hráče musím určitě zmínit samotné úvodní intro, které mě vyloženě strhlo. Opravdu famózní nástup.

No a samotný gameplay... Systém 3rd person krytí mi přišel super a bavil mě. Sice působí až příliš trendy, ale ve hře svůj smysl měl, protože opravdu fungoval. Instantní takedowny měly svůj smysl také, ovšem jejich animace příliš ne. Beru to ale jako opravdu malou daň za snahu o efektnost a otevření se širšímu publiku. Podobně zbytečných "efektních mechanik" a scén je totiž ve hře opravdu minimum.

RPG systém je podle mě slušně vybalancovaný, ale své díry má. Vedlejším questům jsem se věnoval odhadem tak z poloviny, takže praxis bodů přebytek určitě nebyl. Hře dost přidává jistá míra uvěřitelnosti a s trochou nadsázky i autentičnosti. Samotná modifikace člověka na "nano" a "bio" úrovni je pro nás sice stále sci-fi, ale alespoň má RPG systém a Adamova vylepšení a schopnosti své zdůvodnění.

Konfrontace s nepřáteli je zábavná. Mám rád, když je ve hře střelba svým způsobem událost, a zde se mi tohoto pocitu dostávalo náležitě. Druhou stranou mince jsou pak souboje s bossy, které jsou sice provedeny značně oldschoolově, ale popravdě řečeno mě při postupu hrou začaly spíše obtěžovat. Na druhou stranu ten pocit z vydřeného vítězství nad záporákem není vůbec zlý :) Finální fight je ve svém provedení trošku zvláštní, na druhou stranu to vyvažuje gradací příběhu.
Samotné vedlejší questy na mě nepůsobily jako vata a docela rád se kvůli nim ke hře ještě vrátím.

Zvýšená obtížnost a navedení hráče na tichý způsob hry pomocí nedostatku nábojů považuju za dobrý tah, ale docela tím utrpěla ekonomika hry. Ta mi obecně nepřišla zrovna šťastně vyřešená, protože za kredity se toho moc koupit nedalo, obchodníků i zboží bylo nedostatek. Když nad tím tak přemýšlím, tak ani svou preferovanou 10mm pistoli jsem si za celou hru nestihl vylepšit na maximum. Ikdyž to může být i kvůli mé nedůslednosti :-)

Kolegové tu už hanili některé mechaniky jako nutnost jíst energy tyčinky kvůli dobíjení energie či skoro nulový potenciál některých augmentací (tichý běh). S tím určitě souhlasím.

Ve významové rovině je třetí Deus Ex výbornou socio-politickou reakcí na možný vývoj a vnímání technologií a jejich využití či zneužití člověkem. Krásně nastiňuje možné scénáře vyhroceného konfliktu různých protichůdných stran a zájmů. Působí přitom poměrně neutrálně, nezaujatě a podává problematiku stravitelnou formou, ač někdy malinko zmatenou. Především však Deus Ex nepřistupuje k věci černobíle, což oceňuju nejvíc.

Hru jsem si opravdu užil a rád se k ní zase vrátím. Jako fanoušek sci-fi a kyberpunku jsem si spokojeně pomlaskával :) A abych nezapomněl - proč byla koupě hry dvojsečná? Protože jsem měl pořídit rovnou Augmented edition :-))

Podle Steamu odehráno 26 hodin.

Pro: příběh, atmosféra, dialogy, akce, hudba, design, uvěřitelnost, souboje s bossy

Proti: nevybalancovaná herní ekonomika, některé herní mechaniky, souboje s bossy

+21
  • PC 75
Vzhledem k tomu, že Deus Ex: Human Revolution dostává nejvyšší možná hodnocení a pochvalných komentářů se časem objeví dost, tak nebudu psát o tom, co je na hře skvělé, ale pouze vypíchnu všechno špatné. Aneb proč jsem dal pouze 75%.

Hra mě prostě nebavila, tak jak by mě bavit měla. Hlavní příčinou je velmi slabá atmosféra. Během hraní mě nedokázala zcela pohltit, a proto jsem zaregistroval daleko více nedostatků, kterých bych si jinak vůbec nevšiml. Nebo bych je byl ochoten tolerovat, pokud by byl nový Deus Ex od začátku do konce strhující záležitostí. Jediný výraznější moment pro mě byla situace, kdy s Malikovou spadl vrtulník. Jinak jsem si pokaždé u situací, které měly patrně znamenat zvrat, jen řekl – a co má jako bejt!?

Vnitřní lokace jsou si velmi podobné a jejich provedení je nenápadité. Připomíná mi stejně fádní prostředí jako měl F.E.A.R. Architektura města je nelogická a městské byty jsou vyloženě odfláknuté. Zapamatování hodná lokace, která by se mi navždy vryla do paměti, ve hře vůbec není.

V ulicích vládne chaos, přesto jsou plné lidí, kteří se snaží předstírat, že něco dělají a mají důvod venku postávat. Přitom jenom čumí do blba a dělají prd. Iluze živoucího města se tak navodit nepovedla.

Nevýrazný a odtažitý hlas hlavního hrdiny. Často jsem měl pocit, jako by mu všechno bylo úplně jedno. Málo emocí. Chladné a nepropracované charaktery. Několikrát se zničehonic ve hře objevila do té doby neznámá postava, která chtěla s něčím pomoct. Podle keců to vypadalo, že jsou s Jensenem velcí kámoši, ale motivace ji pomáhat vůbec nebyla. Po splnění úkolu po ní už nebylo vidu ani slechu.

Šachty, žebříky, kanály...nevíš jak dál? Stačí se rozhlédnout kolem. „Tajné cesty“ jsou doslova na každém kroku a nelze je přehlédnout. Stačí si jen vybrat. Stealth pasáže často připomínají uměle vytvořenou překážkovou dráhu.

Ať už se jedná o dveře, počítač, sejf...vše má stejnou hackovací minihru, která je po chvíli nudná a po několika úspěšných prolomení nepředstavuje žádnou výzvu.

Někdy od půlky hry - po zapracování augmentací - šla obtížnost hry hodně dolů. Hloupé kamery a hloupé nepřátele lze díky speciálním schopnostem ještě více oblbnout.

Souboje s bossy jsou primitivní a s dobře zvolenou zbraní otázkou pár vteřin. Blížící se příchod bosse předznamenává zvýšený počet „náhodně odložených“ zbraní všude okolo, takže i hráč s prázdným inventářem jich má najednou přebytek.

Systém obchodování je nedomyšlený. Prakticky všechny věci jsou v hojném počtu rozházeny po lokacích. Není problém je najít a vůbec tak není potřeba cokoli kupovat. Investovat se vyplatí pouze do augmentací, ale přestože se Limb kliniky chlubí 24 hodinovou otvírací dobou, tak mají velice malé zásoby a po jedné návštěvě je na dlouhou dobu vyprodáno. Navíc obchody jsou většinou zastrčeny na konci slepé uličky, takže je otravné se kvůli pár věcem trmácet přes půl města a několik loadingů.

Závěrečná lokace, náplň mise a rozuzlení celého příběhu je hodně mizerné. Na scéně se objeví nový typ nepřítele – zmateně pobíhající „něcojakozombie“ člověk, který je schopen během chvilky zabít holýma rukama i v té době už silně augmentovaného Jensena. Stupidní plky, kterými se celý příběh uzavře musel vymyslet různými „ismy“ solidně vymytý mozek. Navíc jsem se pořádně nedozvěděl, co se stalo se Sharifem, Megan nebo Malikovou...místo toho záplava plků o novém/lepším světě. Kvůli jinému konci jsem si závěr zopakoval ještě jednou a za jeho stupiditu musel hodnocení ještě snížit. Tohle se opravdu nepovedlo.

100% od hráčů se pochopit dá, ale 100% od recenzentů považuji za hodně velký úlet, protože hra nad konkurencí ničím výrazně nevyniká. Naopak občas působí zcela obyčejně, někdy až zastarale. Hraje se to dobře, ale revoluce se rozhodně nekoná.
+20(24-4)
  • PC 90
Prvni Deus Ex, nadane dite cyberpunku a stealth akce, vytvoril rodine takove jmeno, ze ani jeho mladsi zdegenerovany bratr Deus Ex 2: Invisible War serii nezabil a dokonce se mu darilo uspesne predstirat, ze mozna neni tak retardovany, jak vypada. Nejmladsi potomek Human Revolution ma geny naprosto v poradku a jedna se o po vsech smerem dospelou cyberpunkovou zalezitost, jaka by se urcite libila i Williamu Gibsonovi.

Krome neopakovatelne atmosfery a kouzla socialne prisne bipolarniho sveta alternativni budoucnosti a moralnich dilemat s nim spojenych, dela deuse deusem svoboda. Chces vsechny postrilet? Budiz. Chces to hrat jako cistou stealh akci? Muzes. Chces si s tim fakt vyhrat, hackovat kamery, roboty a vyuzivat kazdeho detailu prostredi? Nic ti v tom nebrani. Kazda mistnost, hala, prostranstvi predstavuje virtualni herni plastelinu a je na tobe, jak s ni nalozis. V kazdem pripade se budes pohybovat po krasne zpracovanem svete (mestech), nasatych atmosferou dekadence a socialniho darwinismu, jakoz i hi-tech vystrelky sve doby. Svet, do ktereho by bylo zajimave se podivat, ale urcite ne v nem zit. Pribeh dava smysl a motivuje hrace az do konce. A clovek se chvilemi neubrani vzpomince na genialni prvni dil.

Dve pihy na krase jsou jednoznacne souboje s bossy a neuveritelne dlouhe nahravani ulozenych pozic. Presto, Human Revolution se jednoznacne povedl.

Pro: Atmosfera, pribeh, volnost, cyberpunkovy svet

Proti: Souboje s bossy, dlouhy loading

+20
  • PC 90
Human Revolution je nielen dôstojným nástupcom prvých dvoch Deus Ex hier, ale prináša aj pár veľmi zaujímavých noviniek. Navyše implementuje dnes bežne využívané prvky v podobných hrách takmer bez chýb.

Začnem pri tom, čo podľa mňa robí Deus Ex Deus Exom, a to je unikátny svet, v ktorom sa hra odohráva. Tentokrát sa ocitneme v nie veľmi vzdialenej budúcnosti ešte pred udalosťami z pôvodnej hry, v rokoch, kedy augmentačná technológia začína hrať vo svete zaujímavú úlohu, a to sa nie každému páči.

Samozrejme tomu nechýba kopa konšpirácie, špinavostí, zvratov, ale tie si odhaľte sami počas hrania. Vy hráte za Adama Jensena, šéfa bezpečnosti v Sarif Industries a na začiatku hry budete nie práve dobrovoľne augmentovaný po útoku na sídlo tejto spoločnosti. Následne sa počas zvyšku hry snažíte prísť na to, kto stojí za útokom a po čom vlastne išli.

K tomu budete využívať rôzne prostriedky. Jeden zo základných sú dialógy, ktoré sú po väčšinu času sprevádzané skvelým voiceactingom, až na pár výnimiek. Väčšina dialógov je klasických, avšak hra obsahuje niekoľko kľúčových rozhovorov, v ktorých sa snažíte svojho oponenta k niečomu presvedčiť, k čomu vám dosť pomôže sociálna augmentácia na čítanie oponentov. Ak ho nepresvedčíte, tak sa nič dramatické nedeje (teda až na jeden prípad), avšak dosť si sťažíte ďalší postup, keďže sa budete musieť k cieľu dostať inak.

A to je druhá základná črta Deus Ex. Vždy je viac ciest ako sa dostať k cieľu. Nejde len o rôzne priechody ako hlavný vchod, vetracia šachta, okno atď. Ide hlavne o prístup, akýsi zvolíte. Môžete ísť na to stealth. Alebo radšej Rambo systém? K svojmu štýlu si Adama samozrejme môžete prispôsobiť augmentáciami. Do konca hry nenazbierate dosť bodíkov aby ste si odomkli všetko (mne sa podarila tak polovica), a tak musíte porozmýšlať, čo sa vám najviac hodí. Zamrzí, že stealth upgrady sú také nejaké nemastné neslané, teda aspoň väčšina (napr. zobrazenie smeru pohľadu nepriateľa). Samozrejme je tam kopa iných, ktoré to bohato vykompenzujú (napr. neviditeľnosť). Dosť mi však vadilo, že sa vám batéria automaticky dopĺňa len na jeden článok a zvyšok si musíte dopĺňať predmetmi, ktoré buď nájdete, alebo si ich kúpite.

Osobne odporúčam kombináciu stealth/hacker, ktoré mi prišla v hre veľmi intuitívna a zábavná, ale samozrejme sa dá na to ísť aj inak. Hackovanie je navyše riešene veľmi vydarenou minihrou, ktorá ma neomrzela aj keď som hackoval všetko na čo som natrafil, a verte, že je toho dosť. Ak sa však rozhodnete pre stealth a nie viac stručný prístup, dosť vás potrápia súboje s bossmi. Nie je to nič nezdolateľné, avšak dosť to kazí dojem, kedže si celú hru idete svoj štýl a potom ste prinútený rozstrieľať oponenta, navyše z nevylepšenou obranou a útokom. Avšak ide len o pár súbojov, ktoré sa dajú prekúsnuť.

Nech už si zvolíte akýkoľvek prístup, postup v hre vám uľahčí veľmi vydarený krycí systém. Či už ho budete využívať na skrytie sa pred zrakom nepriateľov alebo pred ich guľkami, je veľmi šikovný a plynulý a nespomínam si, že by mi spôsobil výraznejšie problémy. Teda až na moment, keď si hru v kryte uložíte zatiaľ čo je za rohom nepriateľ, a po načítaní hry nie ste prilepený pri stene a nepriateľ vás zbadá, ale to je asi jediná veľká chyba.

Na záver vás čaká klasické rozhodovanie, ako v prvých dvoch hrách. Neviem či tomu tak je, ale ja som mal pocit, že to čo si po výbere svojho konca vypočujete je ovplyvnené aj tým, ako ste hru hrali, teda najmä či ste svojich oponentov zabíjali, alebo ste ich len zneškodňovali. Nechcel som čakať kým si hru zbehne znova, a tak som si pozrel všetky konce a každý má niečo do seba.

Ak by nebolo tých bossfightov a niekoľko menších chybičiek, ktoré mi sem tam znepríjemnili hru, tak by išlo o absolútne hodnotenie, takto však Deus Ex končí tesne pod vrcholom.

Pro: príbeh, hrateľnosť, dialógy, minihry

Proti: bossfighty, menšie chyby

+19
  • PC 90
Upřimně, originální Deus Ex jsem nehrál. Ano vím, jak si můžu kurva fix říkat hráč, když jsem na takovou legendu nevztáhl pracky. Věděl jsem však že je to skvělá hra a videa z DE:HR mě velice zaujala. Tak jsem to risknul a hru přeobjednal. A víte co? Nelitoval jsem.

Hra má už od začátku skvělou "blade runnerrovskou" atmosféru. Potemnělá vize budoucnosti mi zalezla pod kůži okamžitě. Stejně na tom byla i hratelnost. Autorům se skvěle povedlo spojit akci s RPG. A když myslím povedlo tak tím sakra myslím povedlo.
Akční pasáže jsou plynulé a systém krytí funguje dobře. Stealth je velice uspokojivý, ovšem jen pokud pokud se daří že :). Stealth jsem si užíval a to říká osoba, jenž nejeví o tichošlápství moc zájmu. Dále tu je příjemné hackování, vylepšování schopností, zbraní a přidávání augmentací je samozřejmostí.

Nejlepší na tom samozřejmě je ta "nelineárnost" ve smyslu, budu si hrát jak chci a ne jak mi disktuje nějakej strejda disajnér. Vybírání alternativních cest a výběr způsobu boje hře dodával punc výjimečnosti, obzvláště v době lineárních FPS. Osobně mě bavilo všechno, at už to bylo vybíjení rambo stylem, elegantní tiché zabíjení nebo se plížit jako duch a kontaktu se vyhnout docela.

Konverzace se dost podobají stylizací a návazností mass effectu. Jsou dobré, stejně jako dabing Nea...tedy Adama Jensena, vlastně co kecám, dabing obecně je ve hře zcela super. Líbilo se mi "vyslýchání" nebo jak to popsat. Kdy jsem byl nenásilně nucen velice pozorně sledovat jak konverzaci tak dění na obrazovce. Není to nic co bych chtěl dělat pořád ale nevadilo mi to, protože jak jsem již psal, bylo to nenásilné.

Lokace jsou poměrně malé ale vzhledem k atmosféře kolem mi to nevadilo. Grafika není nic extra, některé postavy dokonce vypadají jak z roku 2002, ale na to sere pes.
Proč? Poněvadž to prostě má atmosféru! Ona ta technická zastaralost je odůvodnitelná. Pokud se nepletu engine, na kterém běžela hra byl použit už v Tomb Raider Legend. Co hra ztrácí na velikosti textur si nabírá zpět svou stylizací, která se mi prostě líbila a sedla do konceptu hry jako latexový obleček na tělo úchylného prznitele dětí.

Opravdu převelice mě iritovaly bossfighty, bez kterých bych se mile rád obešel a systém ukládání také nepatří mezi ty "bestovní" záležitosti. Příběh se mi zdál takový pomalý a bez patřičného vyvrcholení. Konec AKA mass effect 3 byl také zklamáním.
Co mě ale zarazilo nejvíce že tato hra nebyla skoro vůbec nominována na hru nebo RPG roku. Alespoň ne na těch "větších" akcích. A hra docela zapadla. Není to trestuhodné? Možná se pletu ale pánové vývojáři by si zasloužili nějaký vyšší ocenění. Nu což, mě hra překvapila, bavila a ba co víc ukázala že i legendy mohou mít svého důstojného nástupce.

Pro: Atmosféra, super balanc mezi RPG a akcí, dabing a hudba, solidní dělka.

Proti: Zastaralá grafika, dost bugů, malé lokace, bossfighty.

+19
  • PC 90
Nikdy sem střílečky z pohledu první osoby (a tak nějak celkově i většinu ostatních) nehrála, a to z jednoho prostého důvodu - sem na to levá. Pak ale vyšel trailer s polonahým Jensenem promlouvajícím ultimátně sexy hlasem. Nedalo mi to spát. Tak sem sebrala odvahu, opřela se o fakt, že má hra aspoň krycí systém, a nainstalovala Human Revolution na svůj počítač.
Čekalo na mě mnohem víc, než sem od DX kdy očekávala. Uvěřitelný a propracovaný svět, který by mohl být hned za rohem. Složité charaktery postav a jejich vzájemné vztahy. Dokonalý smysl pro navození správného tónu a dilemat plných šedi. Je až neuvěřitelné, jak sem se ztotožnila s natolik předdefinovaným hrdinou jako je Adam. To celé pojaté v až uměleckém grafickém podání a podtrhnuto jedním z nejlepších soundtracků vůbec.
Přesto všechno, vděčím právě skvělé hratelnosti, kterou si každý může přizpůsobit svému stylu (i takový antitalent na střílení jako jsem já). Protože bez té bych hru nikdy nedohrála do konce. A že to za to stálo.

Pro: postavy, hudba, grafická stilizace, rozhodování, příběh, znovuhratelnost, gameplay

Proti: mimika, animace

+19
  • PC 90
Do současnosti jsem měl dvakrát velmi krátce rozehráno, ale ani jednou se mi nepovedlo se do role Jensena dostat. Počáteční dojem, že v akci musím polootovat všechen ten garbage okolo, mi nedovolil jít dál. Čas od času jsem na to ovšem myslel a říkal si, že DE: HR má určitě své kvality. Na chvíli jsem snad i nenáviděl to sloučení fps s prvky rpg a pravděpodobně to nebylo ničím jiným, než mou herní náladou. Minulost teď nechme stranou, napotřetí to vychází a já otevírám dveře budoucnosti.

Pochopil jsem, že mám možnosti. Mohu si vybrat, zda dosáhnu cíle tichou nebo hlučnou cestou. A po těchto dvou cestách mohu tápat. Zpočátku jsem se snažil postupovat tvrdě - zkrátka běžet, skrýt se za roh nebo krabici a střílet. Nevěděl jsem, jaká bude odezva. Bohužel to v mém případě až tak nefungovalo, protože mi buď došla munice nebo mě zkrátka a jednoduše sejmuli. Arzenál byl dost omezený, nábojů málo. Copak ty zbraně, jsem přece na začátku, ale to ammo?! Začal jsem tedy uplatňovat to, čím zřejmě disponuji. Stealth! Najednou díky tichosti nemusím hrát sekvenci od posledního savu znovu a nedejbože ještě jednou znovu, navíc likviduji nepřátele z hlediska herního mechanismu nejlepším a nejefektivnějším způsobem! Tento takedown mi dá nejen nejvíc xp, ale dokonce i ušetřím to prokleté ammo, které nemusím vysypat na jednu jednotku, ale stačí jen přistupovat na věc chytře a jedním tlačítkem odstranit (a na chvíli se případně zase schovat) jakéhokoliv nepřítele. Hmm. Dalo by se namítat, ale cítím se realističtěji. Samozřejmě se to i prostřídalo, podle situace docházelo jak ke střelbě, tak k tajnostem.

K tajnostem? K těm také dochází, pokud se nám podaří hacknout počítače v kancelářich apod. Tedy pokud po nich chceme pobíhat a u každého stolu se zastavit. A né že by bylo hackování nějak obtížnější, ale líbí se mi, co se dá díky této možnosti dozvědět. Ten dojem ze hry se určitě jen zlepšil, když jsem si našel během důležité mise čas na to, abych si početl, jaké maily si zrovna přeposlali zaměstnanci firmy. S tou důležitou misí to myslím ironicky, ale nejsem žádný role player.

Co se týče prvního bosse, asi třikrát jsem umřel s pocitem, že nemám šanci. Tkvělo to celé v tom, že jsem různě pobíhal a snažíl se opětovat palbu. Mám se schovávat a pomalu a jistě střílet? Nějak to nejde. Tak teď vezmu ty barely a nahážu mu je na hlavu. Během chvilky od počátku souboje ten týpek chcípnul a z pocitu, že nemám šanci a dělám něco špatně vzešel náhle neskutečný až trapný ownage bez jediného škrábance. Jako další nezapomenutelnou situaci musím zmínit vendora u nějakého vchodu, který nabízel zbraně. Konečně jsem si mohl pořídit tu proklatou kuši.. Co se stalo je to, že mi hra říká, že nemám dostatek místa, takže bude předmět hozen na zem. Na zemi se skutečně neobjevil a ani loading jako nejvyšší odvolání nepomohlo, protože na starém savu už byl slot místo zbraně u vendora prázdný. Divné.

Jak postupuji dále, můj arzenál se rozrůstá, ale stále je jeden problém. Inventář. Celá tahle věc mě nutila se zaobírat tím, kolik zbraní a všeho možného s sebou mám mít. Přitom jedna střela z granátometu je totální rozprášení snad čehokoliv, jedna střela elektrickýho výboje, alespoň do doby, kdy jsem musel střílet a nebylo už čím jiným, je taky one shot. Proč mám přemýšlet nad výběrem zbraní, aby se mi tam vešlo pár nějakých plechovek, stejně je pro mě momentálně nejjistější používat takedowny a občas z poza rohu rozdávat head shoty obyčejným revolverem. K tomuto došlo mé hraní.

Nejprve trochu těžší situace, poté naprosto jednoduchá záležitost.

DE: HR hodnotím pozitivně. Příběh mě zajímal, gameplay mě bavil, možnosti mi připadaly zajímavé. Můžeme prolézat městem, chodbami, je možnost hackovat bezpečnostní systémy a přenastavit obranné prvky na svou stranu. Lze vylepšovat svou postavu napříč stylu, kterým je libo hrát.

Bavilo mě to :)
+18(19-1)
  • PC 90
Tento rok vyšla dvě dlouho očekávaná pokračování (v přípradě Exu spíše předkračování), Duke a Deus. Jedno je daleko méně kvalitní, jakožto i původní DN3D byla hra méně revoluční, no a jak významný a oblíbený Deus Ex 1 byl a stále je, to nemusím zmiňovat. Tento následovník se vydařil. Lidé na DNF rádi kritizují konzolovost (2 zbraně, opakované mačkání "akční klávesy", autoheal etc), ale některým neduhům se ani Huma Revolution neubránilo. To chtě nechtě musím přiznat. Ač se mi DEHR líbí dost, má své chyby. Nemyslím bugy, ale spíše špatnosti v designu, moderního stylu.


Rozhodoval jsem se mezi 2. a 3. obtížností, ale nakonec jsem si zvolil nejtěžší, Deus Ex. Snažil jsem se prozkoumávat co šlo, prolézat větračky, sesbírat co nejvíc expů (za celou hru jsem asi tak dvakrát použil nalezené heslo). Nemalou část hry jsem strávil obdivováním okolí. Hra je opravdu tónována do zlatohnědé/černé barvy, což ale nevadí. Jedna je nevýrazná a druhá příjemná barva. Hru jsem si královsky užil, více v detailech níže:


Začnu tedy nedostatky. Kladů je však daleko více. Z tohoto prequelu jsem velice nadšen, protože splnil mé očekávání - pořádný příběh, dobrá hratelnost a málo neduhů moderní doby. V době kdy jsem tento komentář (recenzi) začal psát jsem sice hru nedohrál, ale už mám nahráno několik desítek hodin a než ho dopíšu, hra bude u konce.

- Filmečky pro sejmutí nepřítele, které jsou fajn ze začátku, ale protože je za takové killy nejvíce bodů, dělal jsem je - a viděl potom neustále. Icarus dopad mě však nikdy neomrzel, na to se krásně dívá.
- Souvisí s předchozím bodem - Připlížím se za dva nepřátele (druhý je metr za prvním, oba koukají stejným směrem). Qčkuji ho, porveme se (i když tato bitka je pozoruhodně jednostranná), on dvakrát zařve a potom poměrně hlučně dopadne na zem. Jeho kámoš metr (METR!) před ním nic neslyší a čumí dál jedním směrem.
- Lidé na ulici mluví a nevšímají si, že u nich stojím. Ani když je to soukromá konverzace, ani když říkají top secret informace, dokonce ani když mluví o mě a já stojím mezi nimi. V herním kódu zkrátka nemají naprogramované žádné reakce, nebo detekování.
- Několik blbostí v háčkování - otevře se mi černá obrazovka (než jsem poprvé pochopil, že si musím obraz posunout, uplynulo pár desítek sekund), kliknu na ovládnutí nodu a ono nic, protože to překrývá panel nahoře a pár dalším, nic vážného.
- Špatně fungující alarm/hostile. Občas se zbavím nepřítele takovým způsobem, že by o mně neměli jeho kamarádi vědět, ale oni ví a jdou po mě jak blbí. Ale nestává se to moc často.
- Na grafice mě trochu štve, že ač jsem vypnul vše co by mělo dávat ty nejvýraznější bloomy, pořád tam jsou v levelech tak ohromné záře, že se nemůžu ubránit dojmu - původní DE to neměl a byli jsme šťastni. Minimalismus a jednoduchost obrazu ustoupili přesvícenosti, na což spoléhá mnoho dnešních her. Nemám to moc rád, ale zde se to víceméně stylem hodilo. Kontrast přeplácanosti neonů a temna okolí. Ehm, i když temna se říci nedá - mám světelnost na minimum a stejně je všude světlo.
- Některé ne moc zajímavé prostory (Derelict Row - nuda nuda nuda)
- Tváře lidí jsou dost špatně udělané, stejně tak někdy lidé při mluvení mávají rukama až moc přehnaně. U tváří hlavních postav je to úplně naopak - dokonalá mimika i neverbální gesta jsou velice dobře zpracované. 'chjo.
- Autoheal tu je, OK, což je nevýhoda. Je ale tak pomalý, že v boji nepomáhá a zdraví se pořádně doplní jen když se schováte někam do krytu, kde si lížete rány.
- Hlas hlavního hrdiny je nudnýa hrozný, za celou dobu hraní jsem si na něj nedokázal zvyknout.



No a teď ta větší část, důvody pro mé nadšení.


* Diablovský inventář, neustále omezený místem. I na nejvyšší upgrade mám stále problémy s místem, musím šetřit, rozhodovat se (těžké jak Sophiina volba) co vyhodit. Díky bohu za tetrisovský inventář, už tak mě dost naštvalo, jak to kupříkladu Witcher 2 zmršil.
* Umělá inteligence je konečně hratelná
* Systém krytů zřejmě nějaké lidi naštval, ale mě vyhovoval, rychle jsem si na něj zvykl a mám ho rád. Což je zvláštní, protože jsem ho už dopředu nesnášel (z principu), našel jsem si k němu však cestu.
* FPS složka hry je příspůsobená na stealth boj a pokud jsem zkoušel kosit nepřátele přímo, vždy jsem umřel. Pomaličku je jednoho po druhém ničit, odlákávat, omračovat, tlumeně střílet a skrývat se před hlídkami, tato část je dokonale propracovaná. Nemám vyhrady. A pokud je DEHR v žánru FPS akce, tak opravdu za to může jen pohled hry, ne styl a tempo.
* Abych pravdu řekl (jsem si vědom že to zní divně), dostávat expy za každou pí€ovinu se mi líbí. Je to úchylné, ale kecal bych, kdybych říkal opak.
* Příběh. Stejně propracovaný, nevyzpytatelný (mnohokrát jsem ani netušil, kam bude dál směřovat), zajímavé postavy, no a těch ebooků, tabletů, emailů s blbostmi (a slohovkami) všeho druhu. Autoři si dali velkou práci s tím přimět hráče, aby se o ně zajímal, četl si je a vůbec - ponořil se do světa za 20 let.
* A další superlativ - skvěle provedený "sajbrpunk" svět. Nejsem žádný expert (a kdo je?), ale o styl se trochu zajímám a toto je má vize, jak by vypadal temný (ach jo, ač je přesvícený) svět lidských neřestí. Lidé s reálnými problémy, i když většina z nich jsou jen paňáci s dvěmi hláškami. Všelijaké maličké věci, jako manželka co píše do práce svému muži, aby tam nezůstával tak dlouho (což se mu nakonec nevyplatilo), poslouchání rozhovorů (nejen těch nejznámějších - za dveřmi v CHIRON b.) a nebo třeba zahrádka na jedné střeše v Číně, různé skrýše rozeseté po mapách, které zkrátka dávají smysl, nutí člověka přemýšlet jak na ně reagují lidé kolem, kdo je tam mohl nechat. Škoda snad jen, že není více side questů, to by bylo moc fajn.
* Hudba - ač nejsem fanoušek elektroniky všeho druhu, hudba v Human Revolution si mě získala. Problém je, že než člověk oběhá všechno potřebné, vyřeší veškeré hádanky a vypořádá se se všemi neřády, na což je často potřeba sedět, čekat a pozorovat jak nepřátelé chodí, kde se zastavují - jinými slovy wait wait wait. Není problém dohrát hru za 50 hodin, no a pokud to jako já hrajete každý den zhruba 8 hodin, začnou se některé tracky opakovat. Ale pořád se drží. Každé prostředí má svůj styl. Hudba v HIVE nádherně hypnotická, Detroit Hub příjemně melancholický. Jen bojová se rychle ohraje (zvlášť když se zasekne a hraje i dávno po neutralizaci hrozeb). Ambient zkrátka válí. Jak moc me nezaujala hudba v DE1, tak tady jsem byl velice spokojen.
* Místo, kde bloom opravdu (doslova) zazářil byl HIVE klub. Dokonalé, vskutku dokonalé prostředí. Sem se tento efekt velice hodil.
* Šanghaj
* Konečně se dají nastřádané věci i prodat, viva.
* Velice nízká míra konzolovitosti. Jak cenná vlastnost v dnešní době, že ?
* Potěší také krátké nahrávací časy (10-20 sekund v mém případě), o to víc, že levely jsou obrovské. Hru jsem za těch 5 dní hraní zapnul asi desetkrát, filmečky na začátku mi tak nějak nevadili. Nedají se přeskočit, ano, ovšem trvají 15 vteřin, což je směšný čas.

Ne tak dobré jako DE1 (ale jen o kousíček), daleko lepší než DE2, zkrátka velice slušná trojka. Teoreticky nultý díl.

* Další + k mé vizi propojení člověka se strojem


EDIT:
Skončil jsem s:
200.250 XP
31.539 penězi
102 Stop viry
130 Nuke viry
1534 screenshotů
chybělo mi do kompletu 7 (9) praxis pointů.

Vybral jsem si Sarif konec, protože věřím v techniku.

Pro: Příběh, důstojný následovník, stealth prvky, atmosféra světa kolem

Proti: Pár bugů - nic velkého

+17(18-1)
  • PC 95
Před pár minutami jsem po třetí dohrál tuto pecku a vlastně si uvědomil, že jsem do dnes trestuhodně nenapsal ani řádku o mých dojmech a pocitech z výletu do nedaleké pochmurné budoucnosti.

Předchozí Deusy jsem nehrál, takže nebudu sklouzávat k žádnému srovnávání.

Příběh:
Alfa a omega hry je samozřejmě příběh, který se, dle mého, povedl náramně. Celé téma augumentací lidského těla je rozvedeno velkolepým způsobem, kdy zasahuje do sociální, duševní i filozofické roviny. Nejednou jsem se musel zamyslet nad různými názory a pohledy na augumentace, co to vlastně lidem přináší i bere, jestli je lepší zůstat stejný a vyvýjet se duševně nebo přijmout agumentace jako další vývojový stupínek lidstva. Těchto momentů je ve hře mnoho, zejména ve finále hry, kdy se hráč musí rozhodnout jak to s lidstvem vlastně bude . Vyprávění pomocí charakterů i různých novinových článků, mailů a zpráv je výborné. Pročtal jsem co se dalo a různé myšlenky a vědecké studie byly zpracovány na hru až nevýdaným způsobem.

Adam:
Nedobrovolná augumentace udělala z Adama nadčlověka, ale celou hru si pohráváte s volbou zabít/nezabít. Všechno se tu dá obejít nebo vyřešit nesmrtícími metodami. Nenápadně se tak celou dobu brnká na strunu humanity versus stroj. Ovšem pro fajnšmekry je samozřejmě v arzenálu přehršel železa, které zredukuje veškeré osazenstvo budovy či lokace na nulu.
Dabing Adamovy postavy mi k vyzáži perfektně sedl. Dialogy jsou vesměs záživné a Adam si moc nebere servítky, což mi vyhovuje.

Level design:
Velmi povedené, cest je vždy několik, taktika se vyplácí. Skryté cesty a šachty lze využívat k přepadům, únikům, ale i k obejití nepřátel obloukem. Také lze využít střechy budov nebo kanály, stačí si vybrat. Podíváme se na otevřená prostranství, ulice několika měst, kanceláře, industriální komplexy a továrny, skladiště, přístavy, na co si vzpomenete.

Gameplay:
Samozřejmě se mi na hře asi nejcvíce líbilo, že je několik způsobů jak splnit úkol. Pokud si zvolíte střílení, tak je z Deus Ex slušná střílečka s rozmanitým arzenálem. Pokud ne, tak je pro změnu stalth akce s taktikou a vyčkáváním. Vylepšováním augumentací se podporuje jedno nebo druhé, podle chuti hráče. Tato svoboda za prvé nabízí velmi dobrou znovuhratelnost a za druhé svobodu ve hraní.
Hackovací minihry mě bavily kupodivu celou dobu, vlastně jsem si je dost oblíbil a hackoval jsem i když jsem měl kód. :-)
Upgradovací systém mě taktéž bavil, těšil jsem se na každý zatracený praxis.

Grafika:
Hra z roku 2011 se má stále zatraceně k světu a s touto stránkou jsem vemi spokojen. Sice tu chybí featurky jako odlesky povrchu , hloubka pole a podobné kravinky, ale dle mého je to naprosto nepodstatné.

Hudba a ozvučení:
Hudba je vynikající v každé části hry, myslím že perfektně podtrhuje celkovou atmosféru. Celkové ozvučení je na výbornou, zvuky zbraní jakbysmet.


Celkově:
Deus Ex: Human Revolution se velice povedl. Nevím jak to soudí pamětníci původního Deus Ex, ale já jsem velmi spokojen. Hra nabízí kvalitní příběh a jeho vyprávění, hloubku i momenty k zamyšlení, velkou variabilitu, možnosti rozhodování, znovuhratelnost, výbornou grafiku i ozvučení. Her, které se tímto výčtem můžou pochlubit je jak šafránu, takže za mě jasně palec nahoru. Bavil jsem se celou dobu a těším se na Mankind Divided.

Pro: Viz výše..

Proti: Momentálně mě prostě nic nenapadá.

+17
  • PC 80
Do HR jsem se pustil těsně po dohrání původního Deus Ex. Hrál jsem na obtížnost Deus Ex bez jakéhokoliv přenastavování.

První co každého udeří do očí je grafické zpracování. Aby taky ne když rozdíl mezi hrami je 11 let. Krásná grafika s sebou, ale bohužel nese i problémy. V původním DE nebylo třeba řešit, že by prostory vypadaly prázdné. Stačilo do kazdého rohu strčit hranatý květináč pár stolů a polic na zdi a bylo to. Tady je pro spestření a vyplnění prostoru všude milion krabic, kbelíků, namalovaných dveří, léků, lahví, krabiček a bůhví čeho všeho. Tyto se často od interaktivních předmětů liší často pouze svou neinteraktivitou, což může být dost matoucí. Obzvlášť vtipně (nebo spíš smutně) pak působí plastový kýblíček, který je odolný vůči všemu včetně atomové bomby. Také dokáže naštvat, že povalená židle, která je k zemi přilepená snad sintentikónem brání při stealth hraní přesunu do krytu nebo lešení, které vypadá jako žebřík, ale není to žebřík (jejichž používání je zde mimochodem řešené trochu líp než u předchůdce). Já osobně bych upřednostnil horší vzhled, za cenu lepší funkcionality a větší možnosti interakce s prostředím.

Druhá věc, které jsem si všimnul je, že v prequelu oproti oproti původní hře vypadá všechno strašně futuristicky. Proč používat tlačítka, když lze použít holografický číselník. Kdo by létal vrtulníkem, když máme k dyspozici tryskostroj. A nač zámky a klíče, elektronika to jistí a všechno je propojeno se serverem skoro jako ve Watch Dogs.

Proti čemu nemám námitek je příběh, prezentovaný prostřednictvím dialogů a cutscén. Dokonce bych řekl, že v tomto ohledu HR svého staršího bratra překonává. Zvlášť cutscéna s vypuknutím nepokojů na mě silně zapůsobila.

Hra opět umožňuje různé způsoby postupu (I když oproti původnímu DE mi v tomto ohledu HR přišlo slabší) a odměňuje za prozkoumávání skrytých lokací. A pochválit musím také zobrazování hesel a číselných kódů přímo na obrazovce ro jejich zadání. I je otrava, že je nutné do pole pro zadání hesla klikat (kurzor nenaskočí automaticky při přístupu k PC). konzole?

Náš hrdina má od začátku hry nainstalované všechny augmentace, ale ze zdravotních důvodů si je musí odemykat postupně pomocí praxis kitů. Toto vysvětlení mi přijde opravdu slabé, ale budiž. Co už mi nejde do hlavy vůbec je sociální augmentace... Zrušení skillů a plné zaměření na odemykatelné augmentace podle mě hře uškodilo.

Hra disponuje celkem rozmanitým zbraňovým arzenálem, proto opravdu zamrzí, že k plasmovým a laserovým zbraním se dostanete až těsně před koncem hry, takže je mizivá šance, že by je hráč začal používat. A dostupnost zbraní je problém celkově. Proč neexistuje jediný legální obchod se zbraněmi a hráč musí hledat pochybné dealery v zapadlých uličkách (a stokách) a pamatovat si jejich lokace? A proč se šéf ochranky nemůže vyzbrojit ve zbrojnici společnosti!? Opravdu nešťastné pak je, když si hráč sežene ostřelovací pušku a ozbrojenec v kukle po zásahu do hlavy ani neklopýtne. Také mi není jasné, jak lze tlustý kulatý granát zkombinovat s polotovarem miny aby vznikla tenká placatá mina. ? Jinak hra, ale nabízí skvělý pocit, ze střelby a byla by chyba si dostupný arzenál aspoň trochu nevyzkoušet. V poslední lokaci našla využití i speciální PEPS zbraň na hromadné odhazování a omračování. Líbí se mi zpracování robotů, kteří vypadají oproti DE uvěřitelněji, byť jsou zde opět jen dva druhy. A moje po koltu druhá nejoblíbenější zbraň byl hacknutý turret s augmentací na zdvihání těžkých předmětů. Je opravdu přijemné nosit turret jako štít, který sám nepřátele likviduje (Možnost zabít opakovaným házením bedny hra nabízí, ale není vůbec praktická).

Vyzkoušel jsem si tři postupy. Tichá pacifikace, ostrá střelba a i úplné plýžení a vyhýbání se jakékoliv detekci/kontaktu a všechny mně bavily. Vlastně 4. V poslední lokaci jsem se obětem nakaženého čipu vyhýbal úplně přeskakováním a obíháním (jen občas, když mi překázeli tak jsem je poslal do bezvědomí), protože jsem nechtěl ubližovat obětem a tento postup už mi zábavný nepřišel.

Souboje se čtyřmi bossy byly jednoduché. Výbušné miny a revolver si poradí s čímkoliv.

Hru jsem si užil. Příběh gameplay i grafika jsou na vysoké úrovni. Jen jsem při hraní narazil na 100+1 věcí, které ten většinou velmi příjemný herní zážitek srážely. Doufám, že vyjde pokračování (a to dřív než v roce 2022), tentokrát už bez nelogičností a konzolových nešvarů a hru z roku 2000 překoná. Doufám v nástupce s interaktivním a zničitelným prostředím, návratem skillů a pokud by měly být augmentace mechanické, tak také s jejich postupnou instalací chirurgem v nemocnici.

Pro: grafika, příběh, cutscény, různé možnosti postupu hrou a zkušenostní odměny za prozkoumávání

Proti: nelogičnosti, neinteraktivní a nezničitelné prostředí, poslední lokace, poslední bossfigth

+16(17-1)
  • PC --
Deus Ex: Human Revolution jeden z milníků, který opět přivedl k životu značku Deus Ex. A taky jeden z mých velkých restů.

První mé rozehraní nedopadlo moc valně, tak jsem letos začal znovu. Jiný přístup Adama Jensena a jiné augmentace, hned změnily i trochu styl hraní. Místo hrubé síly a přestřelek, byl spíše hacker a tichošlápek který přepadá ze zálohy. Ale když se něco nepodaří, zbraně to vyřeší. Tato možnost uzpůsobit si styl svého hraní, vždy byla doménou Deus Exu.

Atmosféru hra má taky solidní, kdy je vidět jak se začínají projevovat nesváry mezi lidmi s augmentaci a těmi co v nich vidí jen hrozbu a nástroj vlád a organizací. Témata se tu objevují zajímavá, jen škoda že si hra větší rozbor těchto voleb a důsledků nechá jako takové krátké zhodnocení na konci, a neupouští se do toho více do hloubky v průběhu hry.

Je tu ale pár věcí co mi trochu kazí, výsledný pozitivní dojem ze hry. Nutnost dobíjet články baštěním energy tyčinek. Že přes zajímavé města a lokace, často končím v tuctových kancelářích, skladech, stokách a místech která jsou podobná jak vejce vejci. A opravdu podivných modelů NPC kdy jsou modely k porovnání s grafikou tak odfláklé a ne moc povedené.

Palec nahoru, ale za hudbu. Ta se opravdu povedla na výbornou. Nakonec mě to chytlo solidně, i přes pomalejší start a než se to člověku dostane pod kůži. Jsou tam sice pasáže kdy je to jak na houpačce a vleče se to, pak se to zas zvedne a hráč zas zkoumá nové věci a řeší různorodé úkoly zvlášť ty vedlejší, nabízí mnohem větší variabilitu přístupu než hlavní linka.

Sice ji v mých očích schází ještě kus k pomyslné dokonalosti, ale je to kvalitní kousek, co by si měl každý zahrát komu se zamlouvá tato tématiky a možnosti hry.
+16