Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PS4 --
A taxe tam na té zelené trávě vylila černá voda a z ní vyskočila velryba a z té se stala oliheň.

Není to nový žánr a není to hra pro každého. Je pomalá, dokáže být frustrující a otravná. Ale taky neskutečně návyková a pohlcující. Kojima si ve své bezbřehé šílenosti vzal do hlavy, že vystaví svůj opus magnum na third person akční simulaci chůze terénem a do toho bude vyprávět příběh o katastrofě, o jejích příčinách a následcích. Jaxe to vlastně hraje?

Na otevřené mapě roznášíte zásilky z jednoho logistického centra do druhého a zase zpět. Získáváte si reputaci a lepší vybavení, další suroviny na stavby. Získáte motorku a dodávku, můžete budovat infrastrukturu jako jsou mosty nebo dálnice, můžete stavět lanovky přes hřebeny hor a postupně propojovat všechny přepravní uzly pro rychlejší přesuny mezi nimi. Naprostou většinu herního času někam půjdete nebo pojedete...

Hra se sice odehrává na mapě USA, ale svou rozlohou a geologickou skladbou jí nemůže být vzdálenější. Sledujete svůj postup od východního pobřeží na západní, ale reálně se pohnete o pár kilometrů krajinou, která připomíná spíše Island.

Musíte si hlídat nosnost, správné vyvážení nákladu a jeho kondici. Budete balancovat, padat, zakopávat a klouzat. Budete se brodit sněhem, bojovat se silným proudem řek a mrznout na vrcholcích hor. Budete bojovat s gravitací a setrvačností, ale taky s plným močovým měchýřem. Máte zájem?

DS mě zoufale nudil v akčních částech, které jsou (oproti zbytkovému hernímu času) zanedbatelné, ale o to víc dokáží naštvat. Většinou se jedná o zlikvidování několika vln stejných nepřátel v uzavřeném prostoru. K potyčkám může dojít i v otevřeném světě a nejsou o nic zábavnější. Dokud jsem si hrál na PPL, bavil jsem se královsky. Jakmile na mě Kojima začal sypat ty svoje krejzy teorie, přepínal jsem mozek do stand-by. Posledních x hodin videosekvencí jsem už regulérně přeskakoval.

Death Stranding má vysoké produkční kvality, herci i soundtrack jsou top, během hraní nepamatuju na nějaký zásadní bug nebo chybu. Dokážu pochopit, když někdo bude DS považovat za unikátní a geniální, stejně jako chápu ty, pro které je to herní nuda s nesmyslným dějem. Svým způsobem mají oba tábory pravdu...

Herní doba: 85hod
Obtížnost: Normal

Hodnocení: ✰✰✰
+41 +42 −1
  • PS4 100
Když vám řeknu, že tu mám hru, ve které nebudete dělat prakticky nic jiného než doručovat náklad z bodu A do bodu B, asi nezačnete skákat nadšením do stropu – nemáte-li slabost pro hry od SCS Software. Ani já nerozumím tomu, jak se tento koncept podařilo prodat producentům. Kodžima nějakým zázrakem zvládl udělat z fetch questů, v jiných hrách právem tolik proklínaných, zábavu non plus ultra. Nestačí hodit balík na záda a doběhnout na druhou stranu kopců. Musíte zvážit, kolik toho unesete, jak náklad rozložíte, abyste s ním nevymetli první škarpu, jestli vzít žebřík či dva. Cestu vám bude komplikovat složitý terén, nepřízeň počasí a bubáci.

Akce je tu jako šafránu a když už se naskytne příležitost, je lepší se jí vyvarovat. Otevřenými střety nic nezískáte, akorát si můžete zavařit. Na druhou stranu nutno říct, že obtížnost, i ta nejtěžší, je velmi benevolentní. Zahynete spíše nedopatřením, spíše pádem z útesu, než že by vás do hlubin stáhly ony věci nebo vás na druhý břeh poslal některý z místních gangů.

Tomu nahrává a za zvláštní pozornost stojí online složka. Když se vám podaří do sítě připojit novou oblast, objeví se v ní stavby jiných hráčů. Ty už tak snadnou obtížnost ještě ulehčí. K tomu také umí náramně zkazit dojem z hraní, když například narazíte na nesmyslný most uprostřed lesa, kde neplní žádný než exploatační účel, nebo vám ve vstupu do bunkru brání napřesdržku zaparkovaný truck. Jak už to totiž na internetech chodí, jsou plné trollů. Naopak zahřeje u srdce, že vaše výtvory mohou být někomu k užitku, že můžete jen tak přiložit ruku k dílu a doručit zásilku, kterou někdo jiný ztratil. I tak je nabíledni, že offline dobrodružství musí být úplně jiné kafe – rád bych si na něj někdy našel čas.

Kodžima je imaginativní typ, který se lépe vyjadřuje obrazem než slovem, a tak se na každou další cutscénu netěšíte ani tak proto, co se v ní bude říkat, ale co se v ní bude ukazovat. Tomu jde naproti engine Decima, který je nekompromisní, když dojde na počítačovou animaci, mimiku obzvlášť. Vezmu-li v potaz, že se vše odehrává v reálném čase na šest let starém hardwaru, nezbývá než smeknout imaginární klobouk.

Zápletka je celkem jednoduchá. Jestliže se někteří báli překombinovaného děje, samoúčelných zvratů, tak mohou být klidní, Kodžima dává přednost jasnému sdělení, které, pravda, opakuje do zblbnutí. Hůře jsou na tom dialogy, ty šustí papírem, postavy plkají, všudypřítomný patos je místy těžké ustát, aniž by vám nezaškubaly koutky, a neustálého proklamování let’s make America whole again se jeden dříve či později přejí – paradoxně američtější hra než hry americké. Doprovodné texty, obvykle v podobě e-mailů, ve kterých vás místní bez přestávky ujišťují, že jste extratřída a že by si bez vás ani zadek neutřeli, celkový dojem zrovna nevylepšují.

Přes všechny nedostatky je Death Stranding výjimečným zážitkem, ve kterém házíte po nepřátelích své exkrementy, a přitom se tváříte smrtelně vážně, zážitkem, který nedovedu k ničemu přirovnat. Žasnu, že něco tak neortodoxního, papírově nudného se podařilo dotáhnout do úspěšného a navýsost zábavného finiše. Kodžima, jak příhodné, prošlapal cestu, po které se mohou ostatní směle vydat. Za sebe posílám sto tisíc lajků, nemůžu jinak, a teď prosím ten horor, který strachy nedohrajeme, jo?
+33
  • PC 90
Při sledování upoutávek na Death Stranding jsem neměl pocit, že to bude hra pro mě. Vypadala sice tajemně, ale nezaujala. To se změnilo po vydání. Hned první gameplay videa vypadala zajímavě a neotřele. I hudební doprovod udělal svoje. Vydání hry pro PC jsem tak netrpělivě očekával a začal jsem hrát hned v den vydání (letošek je zvláštní, tohle jsem dlouho nedělal). V tuhle chvíli mám za sebou více než 50 hodin, dohraný příběh a jsem spokojený zákazník. Hra od prvních okamžiků zaujme krásným prostředím. Po necelé minutě hraní se rozezní krásná hudba a atmosféra by se dala krájet. A to ještě ani člověk neví nic o hratelnosti ani zajímavém světě. Atmosféru si hra udrží až do konce příběhu, o kterém samozřejmě nic nevyzradím. Je ale hezky promyšlený, vyplatí se sledovat každý kousek informace. Postavy jsou zajímavé a nadšeně jsem čekal na každou novou zápletku. Děj nijak nespěchá a je tak možné si ke všem vybudovat vztah. Death Stranding opravdu nemá problém probudit v hráči emoce. Dobré příběhy často kazí nezvládnutý konec, ale to není tento případ.

Od začátku jsem se trochu bál herních mechanizmů. Přece jen nošení nákladu z místa na místo nezní zrovna zábavné. Hra toho ale ve skutečnosti nabízí mnohem více a nové prvky dávkuje až do samého konce. Když na mě po 40 hodinách vybafla nová mechanika, byl jsem opravdu překvapen. Hratelnost zkrátka proti všem předpokladům funguje a i samotné nošení nákladu je zpracováno zábavně. Rozhodně nehodlám posuzovat realističnost nebo fyziku, je to zkrátka uzpůsobené hratelnosti a tak to má být. Samotná správa nákladu a jeho rozložení je zábavnou minihrou, minimálně z počátku. Mimo hlavní dějovou linku je dostupné slušné množství nepovinného obsahu. Jeho dávkování je super, nedojde k zahlcení jako třeba v AC: Unity. Nemám hotové zdaleka vše, ale pokračovat nebudu, alespoň ne na denní bázi. Příležitostně se ale rád vrátím a třeba si hru časem zkompletuji.

O hudbě jsem se již několikrát zmínil. Výběr mě opravdu potěšil a od Low Roar po Chvrches jde o samé skvělé skladby. Nová skladba začne hrát vždy na tom správném místě a podpoří tak atmosféru světa. Graficky nemám co vytknout, hra vypadá slušně a neměl jsem ani žádné technické problémy. Implementace DLSS je super, vylepšení grafiky a zrychlení je opravdu zanatelné. Po prvním spuštění jsem nedostával achievementy, vyřešeno restartem, ale zpětně mám bohužel smůlu. Naštěstí jde o zhruba první hodinu a půl, takže si je doplním pokud to bude nutné. Hrál jsem na klávesnici a myši, ovládání je vyřešené dobře a nemám si na co stěžovat. Nakonec ještě musím pochválit herecké výkony a jejich technické zpracování. Také online je zpracován dobře a originálně. Po připojení nové části mapy se zobrazí výtvory ostatních hráčů z instance. První cesta tedy vede krásně pustinou a podporuje atmosféru, poté ale pomohou a zrychlí rutinnější části stavby ostatních. Pocit spolupráce při obnovení světa je fajn a doufám, že i má maličkost někomu pomohla.

Abych jen nechválil. Nejvíce mi vadilo rozložení příběhových animací. Na začátek je jich možná zbytečně moc, poté se střídají dlouhé části bez nich s naopak dlouhými animacemi. Lepší rozložení by bylo asi vhodnější. Také odevzdávání nákladu je zbytečně zdlouhavé a v pozdějších fázích se repliky postav dost opakují, neuškodilo by nějaké automatické zkracování. Vytknout by se dal také product placement, ale ve výsledku vlastně nepřekáží. Celkově jsem ale hrou příjemně překvapen. I když jsem se během těch měsíců do vydání PC verze ujišťoval, že půjde o dobrou hru, nakonec předčila očekávání. Pokud si jen trochu myslíte, že vás bude Death Strandig bavit, rozhodně ho zkuste. Když už nic jiného, tak hra je prostě unikát.
+33
  • PS4 100
Druhou hrou kterou jsem letos pokořil není nic menšího než opus magnum Hidea Kojimy Death Stranding. Po spoustě trailerů které jsem víceméně nepochopil, se mi dostávalo gameplay videí kde jsem zjišťoval že se bude hodně cestovat a pravděpodobně doručovat a hle bylo to tak. Zlí jazykové tvrdí, že se jedná o simulátor pošťáka a já musím říct, není to tak úplně pravda. Ano, hlavní náplní ve hře je doručovat věci, ale důležité je CO, KOMU, KAM a PROČ. Na začátku vás hra vyplivne jako největšího somráka a dá vám první úkoly kde se seznamujete s držením těla při chození po krajině, online prvky, bojem s přírodou a sebou samým. Později, když už se jakž takž otrkáte a myslíte si že znáte každý trik se dostanete do další zóny kde teprve začíná zábava. Najednou mě nezajímalo doručování ale budování cest všeho druhu, pochopil jsem totiž, že mi to velmi ulehčí budoucí práci. Na hře se mi velmi líbí že Hideo nezapomíná na svůj rukopis a každý upgrade co vám svěří do rukou otočí tempo hry a přidá vám nové možnosti jak se poprat s terénem a tím uspokojit cílového zákazníka. Upřímně, dlouho jsem se nesetkal s titulem, který má svůj osobitý styl a nebojí se vybočovat (tedy kromě her od tohoto megalomana). O příběhu zde jen poskrovnu, protože ten si chcete projít na vlastní pěst. Od začátku do konce je to vynikající záležitost která graduje, graduje a graduje, aby vás vyhodila úplně vyždímané jak citově, psychicky tak fyzicky. Skvělé herecké obsazení, vynikající filmová práce, povedený scénář...když to na konci všechno zaklapne do kupy, jedno oko nezůstane suché a mozkové buňky sice jedou na maximum ale na druhou stranu dostanou odpovědi opravdu na všechno (ono dneska mnoho lidí vytváří mind fuck věci, ale málokdo vám vysvětlí o co v nich šlo). Další věc kterou bych vypíchl je tuna textu který prostě hltáte a chcete mít další (ať už emaily nebo různé zápisníky), jsou to velmi čtivé věci jež vám okoření svět. Dalo by se asi psát dál, ale je to fakt těžké aniž bych nespoileroval, proto to utnu tady. Za mě je to jednoznačně hra roku 2019 (a pro mě zatím 2020) ať si myslí na Game Awards kdo chce co chce. Je to věc pro SAMotáře či SAMotářky co mají rádi šoupání nohama, kochání se přírodou a do toho tak trošku zachraňování světa. Jestli se bojíte náplně práce, nebojte. Ono je to totiž jako každá jiná hra, dostanete úkol a ten splníte. Akorát po cestě nezabijete tunu NPCček a cestu a tempo si vyberete vy. V neposlední řadě bych zmínil trefnou a výborně vybranou hudbu která vám nejen obohatí váš sluch ale hře přidá to správné tempo a příchuť. A už jsem vám říkal jak nádherně hra vypadá? Je toho hodně. Utopil jsem zde 150 hodin a byl to za poslední dobu nejlépe investovaný čas do videohry (dal mi totiž kupříkladu možnost zamyslet se nad tím jaká je doručování řehole a jak se vlastně máme skvěle se všemi těmi cestami, letadly a kamiony, které považujeme za samozřejmost). Všeobecně je to věc od člověka s myslí génia - pro lidi, co se svou mysl nebojí otevřít.

Hodnotil bych tedy 100% (10/10, 5*) a doporučil bych to zkusit opravdu všem. Ono co horšího se může stát než že vás hra prostě bavit nebude. V opačném případě tomu prostě propadnete.

Jo a taky mi tam cinkla platina, byla to dřina, ale zábavná.

Pro: Nádherný svět, krásná grafika, skvělá hratelnost

Proti: Minoritní věci, občas zlobí ovládání vozidel

+26
  • PS4 85
Death Stranding. Hra, na kterou jsem čekal bezmála čtyři roky. Hra, kterou jsem bedlivě sledoval a hltal každý nový trailer. Hra, kvůli které jsem si koupil konzoli. Byl to zvláštní, nepopsatelný pocit, když jsem v roce 2016 viděl první trailer na Death Stranding. Série Metal Gear Solid je pro mě to nejsvatější ve videoherním světě, takže mě oznámení další “kojimovky” namlsalo neuvěřitelným způsobem. Možná jsem i nějaký čas doufal, že se z toho vyklube ta nikdy nedokončená část Phantom Pain. Zároveň jsem si ale přál, aby Kojima vystoupil ze stínu MGS a zkusil něco opravdu svého. Páni, a že to byly dlouhé roky čekání. V jednom kuse jsem zobal spekulace, teorie i sebemenší náznaky. A když hra konečně vyšla, tak jsem se dobrovolně odřízl od čehokoliv, co by mi mohlo vyspoilovat byť jen jediný krůček. Popravdě jsem ani nedokoukal první gameplay trailer, který vyšel ještě před vydáním. Tehdy na začátku listopadu jsem téměř přestal používat YouTube, abych náhodou něco nezahlédl. A když jsem cca před rokem letěl na dovolenou a letadlo sebou začalo nepříjemně házet, v duchu jsem si říkal: “Do hajzlu, teď ještě nesmím umřít, ještě jsem nehrál Death Stranding.” Wow, takhle zpětně to zní šíleně, skoro až fanaticky. Asi jsem v té hře našel krátkodobý smysl života. Hm, možná právě to posunulo má očekávání do astronomických výšin. A taková očekávání se bohužel velmi těžko naplňují. Snad i proto bude tento komentář patřit k těm delším. Proč jsem se ale k DS dostal až teď? Nikdy jsem nebyl velký konzolista, takže mě zpráva o PC verzi nadmíru potěšila. Čekání na ni mě ale ubíjelo. A jakmile padla karanténa, nešlo dál odolávat. Stal jsem se hrdým majitelem PS4 Pro.

První krůčky ve hře byly .. no, však to znáte, když se na něco tak bláznivě těšíte. Byl jsem naprosto očarován. Pohlcen tou mírou detailů, dokonalou grafikou, herními mechanikami. Vším! Ta nádherná Islandská krajina (Island je jeden z mých cestovatelských snů), výhledy, potůčky, kopce a kopečky, mech, skály, pahorky .. mohl bych pokračovat do nekonečna. Dokonce mě naprosto položilo zjištění, že si mohu náklad vyskládat před sebe, manuálně ho přerovnat a přerozdělit, ovlivňovat tím Samovo těžiště a podobně. Jo, to jsem ale zatím netušil, že tenhle náklad bude alfou a omegou celé hry. Ach jo? Prvně vás to baví. Všechno je nové, funkční, interaktivní. Dojdete na místo, spustí se filmeček. Dostanete úkol, lajky a těšíte se na další filmeček. Pak ale filmečky i lajky přestanou stačit a začne vám docházet, že to běhání s hromadou beden na zádech není zas tak super. Že tomu vlastně chybí něco dalšího. Nějaký posun. Přece ta hra nebude opravdu jenom o doručování, ne? Takhle jsem se začal cítit zhruba po 10-12 hodinách (to u mě odpovídalo třetí epizodě). Na druhou stranu je to docela dobrý, když uvážím, že spousta AAA titulů této stopáže ani nedosáhne. A on tam je vlastně i ten posun. Po třetí kapitole se vám otevře spousta možností i nástrojů, které lze použít. V tomhle hra neselhává. Neustále vám servíruje nové vychytávky, upgrady i stavby. Otázka zní: stačí to? Celou hru děláte to samé. Mění se pouze způsob, jakým to provádíte (nebo můžete provádět). Není to nuda? Celkem jo. Nechybí tomu trocha akce? Nejspíš taky. Tak proč mám sakra za sebou už 50+ hodin, dohranou příběhovou linku a disk mi v mechanice rotuje rychleji než kočka s přivázaným chlebem na hřbetě?!

Víte co? Kdybych se tenkrát v listopadu neuvrhl do informační izolace a podíval se na pár gameplay videí, pravděpodobně bych si tuhle hru nikdy nekoupil. Sledovat ji musí být hrozná otrava. Představte si, že si pustíte film, jehož jedinou myšlenkou je sledování extrémně vytíženého listonoše při práci. Několik desítek hodin. To vás zákonitě unudí k smrti. Nudí se ten pošťák? Ne. Má plný ruce práce, jak by se mohl vlastně nudit? A nějak podobně to funguje i v Death Stranding. Pokud tedy nejste zarputilý pařan akčních kousků, tak si na této hře najdete své. A pokud ne, možná vás Death Stranding prostě minulo. Nebo jste tomu nedali čas, který si zaslouží. Dost záleží na úhlu pohledu. Není to totiž tak úplně hra. Přirovnal bych to spíš k hernímu dokumentu. Sledujeme člověka, který doručuje nezbytně důležité zásoby v době, kdy neexistuje žádná jiná alternativa. Pokud nahlížíme na DS takto, je svou realističností až mrazivě přesný. Tam, kde jiné hry zobecňují, ulehčují a zkracují, jde DS až na kost. Ukazuje všem “normálním hrám” i konzervativním hráčům prostředník a říká: “Takhle by to prostě bylo a vztekejte se jak chcete.” Druhý úhel pohledu je o něco skeptičtější a vyznívá spíš stylem: “Hru si mám sakra užít! Kdybych chtěl simulátor chození, tak prostě vypnu “péesko” a jdu do lesa.” V jedné diskuzi jsem četl příspěvek člověka, který psal něco ve smyslu: “Kdo by sakra hrál hru, ve které trvá 10 hodin, než začne být dobrá?” Zvláštní je, že mě hra bavila na začátku dost možná nejvíc. Jen tak se courat krajinou, hledat zkratky, překonávat terén, učil se hrát. A když zničehonic spustila hudba impozantních Low Roar, kamera se oddálila a ostatní zvuky šly do pozadí .. sakra, to byla nádhera. Najednou jsem nebyl kurýr, ale tvůrce melancholického videoklipu. Až po těch hodinách ve hře nastalo rozčarování z repetitivnosti. Do jisté míry jsem si za to ale mohl sám. Namísto plnění příběhové linky (která mě ani na vteřinku nezklamala) jsem usilovně spojoval rozbořenou krajinu sítí chirálních dálnic. V tu chvíli jsem si začal říkat, že ta hra začíná být opravdu o ničem. Pak jsem si ale vzpomněl, že existuje něco jako děj a že měl dost slibně nakročeno. Vrátil jsem se tedy k příběhu a byl jsem zpátky na vlně Death Stranding.

Příběh je zde totiž zpracován na jedničku. Ať už se jedná o neuvěřitelně realistické cutscény, které si lze snadno splést s filmem, nebo o skvěle napsané postavy (snad krom Amelie, která mě osobně rozčilovala). To převedení reálných herců do hry je zatraceně skvělá práce. Norman Reedus se svým nesympatickým ksichtem a nabručenou povahou se pro mě stal virtuálním parťákem číslo jedna a Hannibalovo, pardon Mikkelsenovo, charisma vypumpovalo celkový dojem ze hry o šest levelů výš. Mysteriózní atmosféra by se dala krájet a má touha po odpovědích mě nutila chodit spát až kolem třetí hodiny ranní. Pozitivní je to, že na konci se opravdu dočkáte odpovědí na všechny otázky, které jste si během hry kladli. Ke konci jsem byl už značně nervózní, protože mi spousta věcí unikala, a já si nebyl jistý, jestli jsem je prostě jenom nepřehlédl. Nemějte strach, vše má svůj čas a zdánlivá překombinovanost děje se dočká důstojného rozuzlení, po němž nebudete nuceni zběsile hledat odpovědi na redditu. Spousta myšlenek mi i dva dny po dohrání rezonuje hlavou.

Online složka, která měla být zároveň hlavním tahákem na poli inovace, se dle mého názoru rozhodně povedla. Nehrál jsem sice všechny hry na světě, ale i tak si myslím, že v tak velké míře toto dosud žádná hra nepředvedla. Ostatní hráči do vašeho světa promítají stavby, které vám mohou pomoci s průběhem hry. Co mohou pomoci, ony to skutečně dělají! Pominu-li naprosto vytrollené záležitosti jako třeba mostu uprostřed ničeho, tak mi jejich výtvory v 90% případů opravdu pomohly. A já doufám, že i ty mé pomohly druhým. Vidíte to? Ten pocit sounáležitosti? Snažím se usnadnit průchod hrou lidem, které jsem v životě neviděl a činí mi to radost. Jestli tohle není to, co chtěl Kojima do své hry otisknout, tak co jiného? A při tom mi vůbec nejde o lajky. Ach ano, lajky, a jsme u toho. První opravdu rušivý element, na který jsem v DS narazil. Už od začátku jsem si říkal, že to snad nemůžou myslet vážně. Hra, která se na jednu stranu bere smrtelně vážně, vám začne vykládat o tom, že se nic nevyrovná několika získaným lajkům. A lajky nedostáváte jenom od NPC postav a jiných hráčů. Dostáváte je i od svého BB a dokonce i od těch odporných příšer, které se vás pokouší v jednom kuse zabít. Vrcholem pro mě bylo několik okamžiků, kdy vám postava během cutscény strčí před ksicht vztyčený palec a připíše vám na vaše konto 20 lajků (ano, mluvím o tobě Heartmane). Vážně?!

No a když už jsem se dostal ke kritice, tak budu v tomto duchu pokračovat. Ačkoliv jsem měl místy pocit, že dělám dokola to samé, tak mě vlastně neskutečně vytáčela většina akčních pasáží. Zejména ty, kde se Sam ocitá na bojišti. Do jisté míry je to dané tím, že je pro mě míření pomocí páček dualshocku absolutně frustrující věc, kterou dosud nemám v paži. Oproti tomu boss fighty jsem si užíval nadmíru. Ono přece jen trefit několika metrové monstrum je jednodušší, než sejmout obyčejného človíčka. Ale to samozřejmě není jediný důvod. Bossové se povedli. Mým asi nejoblíbenějším byla mega postava, která se zjevila v souboji s Higgsem. No a vlastně i ta závěrečná velryba byla kulervoucí. Nicméně všechny souboje jsou tu na stejné brdo. Stačí se řídit jednoduchou radou: “Střílej dokud máš čím a až ti dojdou náboje, tak si najdi další.” Na prvního bosse ovšem jen tak nezapomenu. Přišel nečekaně a dost mě zaskočil. Najednou se přede mnou zjevilo obří monstrum a já absolutně netušil, jak zabít klasickou PT, natož tuhle oslizlou oliheň. První, co jsem zkusil, byl útěk. Když jsem zjistil, že není kam utéct, došlo mi, že budu muset holt bojovat. Bylo to intenzivní, děsivé a .. vcelku jednoduché. Koneckonců celý DS není zrovna bůhvíjaká výzva. Zemřel jsem jenom dvakrát. Jednou pádem z útesu, podruhé v boji ve Vietnamu. Své v tom hraje i fakt, že vás hra nutí řešit vše pokud možno nekonfliktně. Vlastně se jedná o jednu z nejpacifičtějších her, které jsem kdy hrál. Jenom málo která hra vám dá do ruky arzenál zbraní a řekne: “Tady máš, ale opovaž se někoho zabít.”

Co mi dále vadilo byl ten typický Kojimův humor (nebo to tak mají všichni Japonci?). Že jednou z herních mechanik bude močení, to jsem zjistil už před vydáním. Ale jakmile se mi v inventáři začali objevovat granáty vytvořené z mých výkalů (byť bylo jejich použití uspokojivě vyargumentované), začal jsem se bát nejhoršího. A sice příchodu dalšího Johnny Sasakiho. Ten se naštěstí nekonal, ale fascinace sprchovacími scénami (skládají se celkem ze čtyř po sobě jdoucích cutscén!) a vyměšováním obecně mě dost iritovala. Stejně jako mi vadil odporný product placement v Samově úkrytu. Když jsem poprvé spatřil plechovku Monstera, které se dostalo minimálně stejné péče jako reálným hercům, říkal jsem že to už je trochu moc. Připočtěte k tomu reklamu na Reedusovu motorkářskou show a máte poctivě budovanou atmosféru v háji. Safehouse ale skýtal i pozitivní záležitosti. Třeba mnohé mini-animace, krátké blbůstky a noční můry. To mě opravdu bavilo. Co mě nebavilo byly totálně otravné a všudypřítomné animace při zadávání zakázek. Vypěstoval jsem si díky tomu dokonce odpor k videoherní recyklaci (ta tabulka s poděkováním prezidentky mě vytáčela do ruda). Nehledě na to, že hra po doručení objednávky vyskočí z terminálu, přestože jsem většinou chtěl ihned přijmout další zásilku. Jo a nesmím zapomenout na maily. Proboha, takovou žumpoidní vatu jsem už dlouho neviděl. Kupříkladu v Life is Strange jsem s radostí četl každý nový zápis v deníku. V MGS V si přehrával pásky. A v GTA V zase poctivě pročítal smsky a sociální sítě. Ale tyhle výblitky v DS typu: “Božínku, Same, ty jsi tak úžasný, moc tě zbožňujeme a nevíme, co bychom bez tebe dělali, lajk, lajk, lajk, lajk”, mě málem zabily. Lehce patetická byla i pasáž, kdy jsem měl za úkol svést dohromady milenecký pár, který se po následné svatbě opět rozvedl. To ale spíše pobavilo. Mimochodem doručování lidí je něco tak hrozně “creepy”, že jsem z toho první noc nemohl spát. O to hůř, když přenášíte živolu. No a poslední rejpnutí nakonec. Jízdní model. Nevím, jestli Kojima Productions došly peníze, nebo to prostě lépe nezvládli, ale řídit motorku či náklaďák je čiré utrpení. Zasekávají se o sebemenší šutry, občas nesmyslně vystřelí opačným směrem, než nakláníte páčku, no hrůza. Časem jsem si ale zvykl a naučil se tu zabugovanost využít ke svému prospěchu. Občas mě to ale stálo pěknou dávku nervů.

Můj ultra dlouhý komentář se pomalu blíží ke konci, takže se přesunu i k samotnému konci hry. Finální souboj s Higgsem mě bavil. Najednou se Sam ocitá na absolutně tichém, opuštěném místě. Bez výbavy, bez BB, bez nákladu. Silné scéna. A to lehké pomrknutí při pěstním souboji, které ve mně evokovalo MGS IV zahřálo u srdce. Pak už se vše vezlo na filmové vlně. Ze hry se stal najednou velice kvalitní a umě zrežírovaný celovečerák s dechberoucím vizuálem. Sem tam nějaké to vstoupení do děje, sem tam nějaký plot twist. A pak konec - titulky. Někomu mohl přijít závěr více či méně přes čáru, ale mě se ta myšlenka interaktivních závěrečných titulků neskutečně líbila. Jen a pouze takto se dalo vyjádřit utrpení EE, která byla nucena trávit veškerý svůj čas na jednom místě jen sama se sebou. Byl jsem nadšený, zároveň mě dost mrazilo. A jakmile spustilo “I’ll Keep Coming”, tak jsem se rozběhl se Samem po pláži a tvořil si svůj vlastní, depresivní videoklip. A pak vyvrcholení. Příběh Sama, Cliffa, Die-Hard Mana a mnoha dalších najednou dokonale zapadl do sebe a já nedýchal. A komu byť jen na vteřinu nezvlhly oči při poslední scéně s BB, tak je šutr a patří do kamenolomu.

Shrnutí? Death Stranding je velkolepá, úžasná hra, která má ale několik větších či menších much. Možná jsem si to ale zavinil sám tím přehnaným očekáváním. Tak jako tak, děkuji za strhující zážitek a (trochu) jinou hru.

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2020 – 3. ♫♫♫

Pro: Příběh, grafika, zvuk, hudba, herní svět, herní mechaniky, online

Proti: Repetitivnost, jízdní model vozidel, terminál zadávání objednávek

+24
  • PS4 80
Já vlastně od hry Death Stranding nic moc neočekával. Jen jsem slyšel, že ji vyvíjí studio Hidea Kojimy, kterého vlastně taky neznám, ale jak jistě víte, byl toho plný net. Bylo nemožné minout zmínku a hype k této hře. Během hraní jsem byl nakonec příjemně překvapen, zklamán a celkově byl pln směsicí pocitů. Pokusím se sdělit proč.

Asi začnu hratelností a mechanikami. Tohle je prostě něco jiného. Vaším úkolem je donést objednávku na požadovanou lokaci. Jste pošťák Sam. Můžete kontrolovat jeho rovnováhu pomocí chycení rukou za ramenní popruhy, v nejhorším případě přímo přenesením váhy, lezete pro horších terénech, s ještě horšími vám pomáhá výbava. Od žebříků, kotev až po "lanovky". Pro pohyb v terénu vám taky pomůže odradek, což je takový skener, který po aktivaci "vlnou projede" okolní terén, případně předměty nebo nepřátele. K dispozici máte pak i motorky a náklaďáky, takže je pohyb svižnější. Avšak tohle je hlavní herní nosná konstrukce Death Strandingu. Překonávání terénu za pomocí mnoha udělátek, případně vypořádání se s nepřáteli. Asi prvních 10 hodin jsem měl pocit, že hru hraji "špatně", že nechápu princip ovládání, ale pocit se změnil postupem hry. Jak totiž postupujete, odemykají se vám nové předměty, které vám usnadní hru a v 90 % případů od toho momentu ony věci využijete. Například zbraně nebo jejich lepší verze, podpůrný či terénní skelet, rukavice nebo vznášedlo. Jakmile si zvyknete na pohyb, jde to. Horší je to s nepřáteli. Lidští nepřátelé - mezci - jsou tupci, ale je jich hodně. Na druhou stranu chápu, proč tomu tak je. Tohle není vyloženě akční hra a souboj s nepřáteli je jen o trefení projektilu. Není k dispozici ani krytí, takže se nedivím, že obtížnost nadstavili počtem protivníků. Co se týče nadpřirozených strašidel, tzv. VV, ti zprvu naháněli strach, ale jakmile vám dojde, že skenování na místě vám odhalí jejich pozici, hned je to lehčí. Musíte tomu přizpůsobit pohyb a když vás chytnou, je to otrava. Jde se jich ale zbavit zbraněmi.

Jste tedy doručovák, který musí dávat pozor na stav vašeho nákladu a odměnou vám jsou "lajky". Ano, lajky. Ty vám vylepšují statistky a zvyšují přízeň (5 hvězdiček) se stanicemi, kde zásilku donesete. Čím více hvězd, tím více materiálu máte ve stanici pro sebe a tedy pro výrobu výbavy pro další pohyb nebo třeba na silnice. Navíc po propojení chirální sítě, což je příběhová záležitost, se vám objeví i stavby ostatních hráčů, které vám v dané oblasti hodně usnadní pohyb, proto neváhejte ve stavění. Mně to mnohdy ušetřilo čas i nervy. Hráči po sobě můžou nechat i cedule "pozor, VV; déšť; prudký sráz; tady máš lajk; boost vozidla" a podobně. V terminálech na stanicích vám mohou nechat předměty, vozidla, či zásilky na doručení. Všechny cizí předměty lze lajkovat a odměňujete tak vlastně cizí pomocnou ruku. Za mě palec nahoru, haha.

Ještě se vrátím k VV. Ti se objevují jen tam kde prší, nehýbou se a detekuje vám je váš PP (mimčo v nádobě). V průběhu hry se s nimi můžete vypořádat granáty nebo zbraněmi, které mají v munici Samovu krev. Pokud vás VV chytne, objeví se boss. Buď ho dojebete nebo utečete. Volil jsem vždy druhou možnost. Tedy pokud si to nežádal děj. Věc se má tak, že hra vás vybízí k opatrnosti, tichosti a nekonfliktnosti, takže když mě začal nahánět VV boss nebo na mě šli mezci, vyloženě mě to sralo. Na tu nekonfliktnost a posťákování si prostě zvyknete, takže jakákoli akce jak pak otrava. Navíc se nevyplatí nikoho zabíjet, protože těla vybuchnou. Mně se to stalo jednou. Slušný kráter...

A teď příběh. Hrajte za Sama, legendárního doručovatele, který dostane za úkol osvobodit budoucí prezidentku a propojit celou Ameriku/USA chirální sítí od východního až po západní pobřeží. A tak to začíná. Koloběh otázek a mini odpovědí. Chirálium způsobuje časodéšť, který po dopadu zrychluje tok času, ale pak už je to obyč voda. Proč zrychluje čas? Každý člověk má svůj "břeh", který propojuje reálný a onen svět. Kde se tu vzal? Objeví se terorista Higgs, který dokáže kontrolovat VV. Jak to? Když se Sam napojí na PP, vidí cizí vzpomínky Madse Mikkelsena, který nejspíš nalákal hodně lidí ke koupi hry :D. Proč? Co je death stranding - příliv smrti? Jakou minulost má jaká postava a jak to souvisí s dějem? Milion a ještě více otázek. A odpovědi dostanete až ke konci. Je to problém? Pro mě ano. Ačkoli jsem nepochopil pár věcí, celkové vyústění děje se mi líbilo, ale mám problém s jeho odkrýváním. Představte si, že sedíte vedle Hideo Kojimy a on skládá puzzle. Jen on ví, jak vypadá poskládané a jen on může skládat. A tak dává dílky jak se mu chce. Chaoticky, nahodile. Nezačíná krajem nebo logickými tvary. Možná občas. Výsledek uvidíte až když vloží pár posledních dílků. A s tím mám problém. Během hraní máte kupu otázek. Trochu a vlastně neúplně se vám dostanou odpovědi v poště a denících s postavami a pak každá kapitola odpoví na nějakou otázku jen napůl nebo nevíte, jakou má odpověď význam v celkovém příběhu. Třešničkou na dortu je "konec". Chcete odpovědi, ale jak dementi běháte 30 MINUT!!! po břehu, zatímco běží titulky. Příběh ale pokračuje, protože nevíte vše. Takže ještě jedna hodinka :) a až pak absolutní titulky. Za mě nejdelší konec hry v historii planety (pokud nepočítáte epilog v RDR2) a dost mi to znegovalo touhu znát odpovědi.

Poslední věcí je zbytek. S postavami nemám problém. Dobře zahrané, sympatické, cool, nesympatické, vtipné. Dokázal jsem se dojmout nad třemi postavami a opravdu jsem nečekal, že mi do oči vletí smítko, jestli víte, co tím myslím. S grafikou jsem byl také spokojený. Lea Seydoux a Margaret Qualley jsou kočky. Dokážete se pokochat neskutečnou přírodou, ačkoli vás o 10 minut nasere její terén a pád z 20 metrů. Po zvukové stránce jde taky pocitově a prvotřídní záležitost a co se týče copyrightové hudby, tak výborně sedla do atmosféry hry. Ve hře je také mnoho easter eggů. Potkáte známého moderátora nebo hologram z jiné hry, či narážku na Maria nebo přímo na "boss fight". A ani vtipem se zde nešetřilo. Sam, který na vás vyplázne jazyk nebo vám ukáže fakáče v odpočívacím pokoji, PP který plave v horkém prameni nebo vám skrze odradek ukáže palec nahoru když se zbavíte VV, novomanžel, který vám napíše, že se nikdy neměl ženit, sjetí hory na vznášedle nebo komičnost nasazené vydří kapuce v cutscéně. Tohle a mnohem víc.

Mrzí mě, že je recenze dlouhá jak pondělní šichta, ale i tak mám pocit, že jsem toho kupu zapomněl. Death Stranding není špatná hra. Je do dobrá hra, ale se zvláštně dávkovaným příběhem, kterému spíš šlo o závěrečné hráčovo "Holy shit...". Ačkoli je to herně jiné, bavilo mě to a oblíbil jsem si nepřímou spolupráci s jinými lidmi, rád jsem měnil výbavu tak, jak mi to nabízela hra, rád jsem poodkrýval tajemství. Zároveň chci zapomenout, že se mi povedlo přijít do cílové destinace bez balíčku, takže jsem se pro něj musel vrátit :))) Asi jsem nikdy neuvažoval nad tím, že bych dal 100 % a nemohu dát ani 85 %, protože to už je hodně blízko 9/10 a to jsou výjimečné hry. Určitě to pro mnohé bude výjimečná hra, ale kvůli výše popsané dokážu pochopit i hráče, pro které bude špatná nebo ji dokonce po 20 minutách vypnou a prodají. 8/10 je dle mě adekvátní i střízlivé zároveň.

Pro: Hra je jiná než co jste doposud hráli; postavy; finální pointa děje; zajímavé mechaniky; Sam a PP.

Proti: Roztahaný konec; odpovědi až úplně na konci; dlouho jsem měl pocit, že hru hraji "špatně"; nemám rád horskou lokaci bez PP :)

+23
  • PS4 80
Po prvních reakcích jsem zrušil objednávku, pak o tom týden přemýšlel a hru si stejně koupil na den vydání. Měl jsem pocit, že to je hra, kterou si musím zahrát když vychází - nějaké vnuknutí, kterého nelituju.

Hratelnost je zajímavá, mnohým může připadat nudná, ale já se bavil. Přechody hor a krásných zelených scenérií, při tom poslech melancholické hudby od Low Roar ... jede se tu na atmosféru, která je hutná a když se ji člověk poddá, tak i přenášení balíčků začne být zábava. Byly tu pasáže, které jsem jen rychle prosvištěl a celkově během hraní jsem se moc nezabýval vedlejšími úkolu, takže mě hra nepřestala bavit.

Postavy v něj jsou skvěle napsány, se svými back-stories a svými vlastními pohnutky. Vše co dělají skvěle dokresluje mysteriozní příběh, který se postupně odkrývá a graduje až ve fantastickou myšlenku, kterou se snaží předat.

V té hře jsou pasáže, které mne štvaly (být chycen VV) a kterým jsem se vysloveně vyhýbal (Mezkům) a back-tracking mě výslovně iritoval. U přechodových animací (doručení zásilky, výtah, ...) jsem začal skipovat a tím si trochu urychlil hru - všem doporučuji - a ze začátku jsem si dlouho zvykal na přehnaný patriotismus.

Ve výsledku to ale byl jeden z nejzajímavějších herních zážitků, jsem rád že jsem byl jeho součástí hned na začátku. Taková hra, která je originální svými sociálními prvký a snaží se být filmová svým příběhem jsem ještě nehrál. Není to hra pro všechny, ale všem ji doporučím alespoň na vyzkoušení.

Pro: Příběh (námět, postavy, myšlenka), herní prostředí, spojení s ostatními hráči

Proti: Zdlouhavé, přebytek animací u každé maličkosti

+22
  • PS4 100
WOW! Tak toto bylo něco, co jsem ještě nikdy nezažil a dlouho jsem u hry nestrávil takovou dobu. Hra mi trvala 69 hodin, a jsem jenom rád. U takové hry není trávit čas zbytečný, ba naopak. Tadle hra od Kojima Productions má tak promakanej příběh, tak emociální, tak dojemný, tak akční, a hlavně tak originální, že by si tuto hru měl zahrát každý člověk, co se alespoň trochu cítí jako hráč. :)

Víte, tato hra není jen o střílení, nebo skákání, nebo chození po horách, jak spousta lidí říká, nad touto hrou se člověk dokáže zamyslet a probudit v něm emoce díky podařenému příběhu. Dlouho jsem nehrál takovou skvělou hru jako je Death Stranding. Ach ta spojitost mezi Samem a PP a mezi PP a Cliffordem. Ta hra je celým svým příběhem úplně jiná, než ostatní hry, a to je právě to. To je to, co se mi líbí. Originalita.

Tuto hru jsem si velice užil, a proto patří mezi mé nejoblíbenější.

Pro: Příběh, originalita, grafika, emoce, oblasti, hlavní pointa celého příběhu

+14 +15 −1