Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Na první pohled nejde poznat jak bytelný základ se skrývají pod jednoduchým top-down vizuálem. Říct mi někdo, že u téhle hry strávím tři desítky hodin, budu si myslet něco o nechutně natahované hratelnosti. Ale kupodivu je tohle přesně jeden z těch případů, kdy si hra svou délku obhájí. Hratelnost se tu neustále proměňuje a pořád je co dělat.

Začínal jsem jako bezbranný uzlíček nervů, třesoucí se nad představou, že bych se musel vzdálit od osvětlené chalupy více než na několik metrů. Často jsem se musel dát na útěk, a když přišla nejtemnější noc, zabarikádoval jsem se někde v koutě a až do rána se třásl s klackem v ruce. Hororové mechaniky dovedené k dokonalosti.

Hru jsem uzavíral jako mistr přežití s batohem plným vraždících nástrojů. Ztělesněným nočním můrám jsem kladl pasti pod nohy, abych je potom umlátil lopatou. Pocit strachu se také transformoval. Už jsem se nebál o svůj život, přesto na mě plnými doušky sálala neuvěřitelně hutná atmosféra Darkwoodu.

Důraz je kladen na hráčovu samostatnost. Bez detailního tutoriálu vás hra vrhne do světa, který je vygenerován jen pro vás (sbohem hledání walkthrough na internetu). Den za dnem musíte objevovat jeho zákonitosti, poznávat své nepřátele a přicházet se strategiemi a plány. Budete často umírat, ale penalizace za smrt není tak velká. Oproti tomu odměna za přežití je enormní. Neustále jsou vám představovány nové elementy a celá hra je vlastně sandbox. Jak moc si ji užijete záleží na ochotě objevovat a experimentovat.

Mezi řádky se skrývá i správně temný příběh o stále rostoucím lese, který požírá a mění na co přijde. Bohužel je na můj vkus schovám opravdu až moc mezi řádky. Po dohrání jsem neměl v hlavě nic než guláš. Musel jsem si pročíst fanouškovské vysvětlení, aby na mě vše náležitě dolehlo. A to je asi moje největší výtka. Hra při vyprávění příběhu tváří zbytečně mnohoznačně a konec neudeří tak silně, jak by mohl. Herní základy a atmosféra jsou ale tak silné, že to ubližuje jen málo.

Pro: sandbox, důraz na hráčovu svobodu, atmosféra, horor

Proti: nejednoznačný příběh

+10
  • PC 90
"Bože, já tu hru snad nedohraju"... To jsem si říkala většinu času a strašlivě mě to mrzelo, protože jsem věděla, jak moc skvělá je! Atmosféra bezkonkurenční a ty emoce, co dokázala vyvolat. Zoufalost, strach z toho, že něco pokazím, že mi to zase nepůjde, že jdu někam příliš brzy nebo o něco příjdu. Obavy z toho, co mě zase bude čekat v noci. Radost z každého nového rána, objeveného obydlí, NPC, a vlastně jakéhokoliv alespoň trochu zajímavého zákoutí na mapě. A do toho zpracování světa, který je obklopen temnými lesy, divokým tmavým dřívím, které obrůstá všechno, co mu vejde do cesty. Smrtící nebezpečí na každém rohu, ať už jde o pasti, jedovaté houbičky nebo krvelačná monstra. Vše to dohromady tak náramně funguje a já nevím jak to vše dostatečně slovně pochválit, protože mám pocit, že takhle to ani zdaleka nestačí. Ze hry jsem zkrátka i přes všechny strasti, nervy a nejistotu naprosto paf. Nebála bych se ji nazvat jako jednou z nejlepších, které jsem letos hrála. Vlastně; kterou jsem kdy hrála. A jak jsem ráda, že jsem ji opravdu neodložila, nevzdala a dotáhla ji do konce.

Je nepřístupná, tvrdá, neodpouští. Může odradit a rozhodně nebude pro každého. Já ji hrála na normalní/střední obtížnost a měla jsem co dělat. Ale je to ten typ survivalu, který když ho jednou pokoříte, osaháte si ho a víte, co Vás zhruba čeká, příště si ho užijete minimálně dvakrát tolik. A rozhodně se k ní plánuju nejednou vrátit a zkusit to z trochu jiného úhlu pozhledu. Na své cestě totiž můžete plnit úkoly NPCček a můžete dojít hned k několika rozhodnutím a variantám, která nemusí, ale můžou ovlivnit následující dění.

Pro: Atmosféra, audio, dokáže vyvolat širové spektrum emocí, grafika, myšlenka, obtížnost, svět, zážitek

Proti: Může vyvolat frustraci či odradit

+7
  • PC 65
Všímám si, že už dlouho bojuji s délkami her. Zatímco však ostatní brojí proti jejich krátkosti a tvrdí, že "za našich mladých let takhle krátký nikdy nebyly", já mám problém opačný. Běžně si víc užiju intenzivnější párhodinovou sranda-hru, než epické stohodinové RPG (často plné vaty). No, a Darkwood spadá do kategorie těch zbytečně dlouhých her. (14 hodin a to jsem dost spěchal)

Hře nemohu upřít skvělou atmosféru plnou surrealistických výjevů a tísnivý pocit zmaru. Gameplay je také v pořádku: panáček se dobře ovládá, crafting je přehledný a ve hře přítomný fog of war přidává na atmosféře. Gameplay však není natolik bohatý, aby vás u hry udržel tak dlouho a ani prostředí se do konce hry výrazně nezmění. Všude je stejně hnědo. Stručně řečeno, první hodina hraní je úplně stejná jako zbytek hry. Je to ale špatně? Určitě ne, délka hry by tomu však měla odpovídat. Proč myslíte, že kampaně Call of Duty nepřesáhnou osm hodin? Proč walking simulátory trvají max dvě hodinky? Ve výsledku mám tak s Darkwoodem stejný problém jako kdysi s Darkest Dungeon: Výborná hra, která mě však v půlce přestane bavit, protože mám pocit, že jsem v ní viděl všechno. Zcela upřímně nebýt herní výzvy, tak bych Darkwood asi ani nedohrál.

6. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+24