Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Darkest Dungeon


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 90
Spousta lidí dělá tu chybu, že Darkest Dungeon bere jako klasické RPG a myslí si, že si budou piplat partičku postav, které si pojmenují podle svých kamarádů, se kterou pokoří všechny strasti a budou jim léčit všechen stres, všechny nemoci a zbavovat je špatných osobnostních rysů. Záhy ale zjistí, že to je ekonomicky neudržitelné a z jejich hrdinů se stávají čím dál tím větší trosky, jejichž léčení bude stát až moc peněz. A pak jim začnou umírat, ať už kvůli špatnému složení jejich party, špatné přípravě na konkrétní quest, nebo kvůli obyčejné smůle. A někteří lidé Darkest Dungeon v tenhle moment vzdají. Další ale vytrvají a začnou hrdiny vnímat, jak by měli: jako maso na porážku, na jejichž životech nezáleží, záleží jen na tom, aby splnili misi. Proč platit za léčbu jejich stresu, když je prostě můžete bez poděkování vyhodit a nahradit je novými chudáky, kterých máte neustálý přísun? Takhle stabilizují svou situaci a začnou pomalu postupovat hrou, budou si moct dovolit lepší vybavení pro své hrdiny nebo třeba upgrady nějakých důležitých budov ve městě.

Ale pak se třeba objeví jeden hrdina, který bude vyčnívat nad ty ostatní - třeba sehraje zásadní roli v poražení nějakého bosse, bude (subjektivně) dávat víc kritických útoků než ostatní, nebo se v zásadním okamžiku nezblázní a inspiruje celý svůj tým. Dá vám novou naději, koupíte mu to nejlepší vybavení, ty nejlepší skilly, vyléčíte ho z jeho psychických újem a když zbudou peníze, můžete mu i zamknout nějakou užitečnou vlastnost.

A pak umře. Ne v hrdinském boji proti silám temnot, ale vykuchají ho rezavými háky prasata ve stokách. A vy budete chvíli proklínat hru a pak se všechno vrátí ke starému pořádku. Ale třeba se objeví nějaký další velký hrdina. Nebo hrdinka.

A nakonec umře i ta.

Darkest Dungeon je tahové RPG s náhodně generovanými dungeony, ve kterém se vžijete do role dědice panství, kde jeden z vašich předků experimentoval s temnými silami a přivolal na svět něco, za co by se nemusel stydět ani Lovecraft. Vaším cílem je tedy zničit výsledky experimentů a machinací vašeho předka a nakonec se pokusit dobýt i titulární Darkest Dungeon, pravou zkoušku vašich schopností. K dispozici máte hrdiny patnácti různých povolání, mezi které patří relativně typické fantasy archetypy (rytíř Crusader, kněžka Vestal, temný mág Occultist), ale i méně obvyklé povolání jako psovod Houndmaster, vykradačka hrobů Antiquarian nebo morová léčitelka Plague Doctor. Na každý quest musíte sestavit skupinu čtyř hrdinů a určit, kterou každému přiřadíte pozici v týmu - každý hrdina má na výběr z osmi skillů, ze kterých může najednou používat jen čtyři, a ne všechny může používat ze všech pozicí - například Vestal může své léčivé kouzlo používat jen ze třetí a čtvrté řady, ale útočit palcátem může jen z prvních dvou. To samé platí i pro vaše nepřátele, čehož můžete využít ve váš prospěch - můžete třeba přitáhnout kostlivce kušníka do první řady, což ho donutí použít jeho bajonet, který ubírá méně než střely kuší. Zásadním prvek v soubojích je stres, který slouží jako takový druhý ukazatel životů. Když dosáhne určité hodnoty, váš hrdina se může zlomit a vymknout se vaší kontrole, je tedy nutné být opatrný a nenechat stres vystoupat vysoko. Za každý úspěšně splněný quest dostanete peníze, které použijete na vylepšování svých hrdinů a dědictví, se kterými opravujete svou kdysi prosperující vesnici, ale pokud neuspějete a někdo z vašich hrdinů umře, tak o něj přijdete definitivně.

Z Darkest Dungeon přímo dýchá beznadějná atmosféra. Počínaje hlasem vypravěče, který hlubokými tóny komentuje herní dění a nikdy po vyhrané bitvě nezapomene podotknout, že jste jenom měli štěstí a vítězství na dosah je jen iluzí, pokračuje do puntíku dotaženým vizuálním stylem, kterému se v podstatě nedá nic vytknout a konče samotnou hratelností. Hra vás nikdy nenechá úplně usnout na vavřínech a občas vám nějakým tím nepřátelským kritickým útokem připomene smrtelnost vašich postav, takže musíte být pořád ve střehu.

Jeden quest vám zabere od deseti do třiceti minut, takže hra svižně odsýpá a nenudí. Dá se sice hrát po kouskách, ale je návyková a dost možná se u vás taky projeví syndrom ještě jednoho tahu a po sedmém questu v řadě si najednou uvědomíte, že z jedné hodiny se staly tři. Pokud se vám to taky stane, je to pro vás jen dobře, protože těch questů budete muset projít hodně! Ačkoliv mám poměrně velkou toleranci ke grindu, pozdější fáze Darkest Dungeon byly až moc zdlouhavé, hlavně když přijdete o postavu a musíte ji vylevelovat znovu. Naštěstí vývojáři hry Red Hook pořád hru vylepšují a včera vyšel patch, který by měl velkou část grindu odbourat - snížil objem dědictví potřebný k upgradu budov, přidal možnost najímat hrdiny vyšších úrovní a taky přidal poslední postavu, Antiquarian, která je v boji o něco slabší než ostatní, ale výdělky z misí, na které ji vezmete, jsou o poznání vyšší. Myslím, že tyhle změny jsou jen k lepšímu a hře jen prospějí.

Co se týče obtížnosti, po 85 hodinách strávených se hrou bych se odvážil prohlásit, že náhoda v Darkest Dungeon nehraje takovou roli, jak se ze začátku zdá, ale většina obtížnosti plyne ze špatné přípravy na mise. Když jsem začínal, tak jsem z každé výpravy odcházel s nekompletní bandou vystresovaných hrdinů a neměl jsem moc ponětí, co dělám vlastně špatně. Když jsem na konci hry trénoval týmy na závěrečný útok na Darkest Dungeon, procházel jsem dungeony prvních dvou obtížností bez větších problémů (ne zas na úplný autopilot, taková ta hra prostě není), protože jsem věděl, jaké kombinace postav spolu dobře fungují, jaké skilly mám používat, jaké nepřátele zabíjet nejdřív a kolik zásob si mám na výpravu vzít. Velmi vzácně (tak jednou z deseti, patnácti questů) se stalo, že bych dopadl tak špatně, jako v začátcích svého savu - a jelikož se najdou lidé, kteří hru dohráli za 50 a míň herních týdnů bez toho, aby jim umřel jediný hrdina (na porovnanou, mě to trvalo 156 týdnů a umřelo přes 20 hrdinů, i když víc než polovina z nich byli nováčci, co zemřeli na sebevražedných misích), pravděpodobně to v takových případech byla taky moje chyba. Pokud tedy tápete, doporučuju věnovat trochu času přípravě - přečtěte si nějaké návody od lidí, co mají hru v malíku nebo se podívejte na nějaká videa, ve kterých se můžete přiučit nějakým užitečným tipům a trikům a zjistit, co hlavně děláte špatně. Je to jako XCOM - hra je sice plná náhody, ale dá vám dost prostředků na to, jak její dopad minimalizovat, akorát na rozdíl od XCOMu je tu větší problém najít ty správné prostředky. Pořádně obtížná začne hra být až v dungeonech obtížnosti Champion, kde už čísla opravdu nehrají ve váš prospěch a s neoptimální partou bez nejlepšího vybavení a tréninku si ani neškrtnete, nemluvě o samotném Darkest Dungeon, na který musíte opravdu najít tu dokonalou kombinaci postav, abyste měli vůbec šanci uspět.

O technické stránce jen zběžně - hra graficky vypadá parádně, poběží plynule téměř na jakémkoliv PC a bugy skoro neexistují, jen asi dvakrát mi hra spadla při načítání na plochu, ale stačilo ji znovu zapnout a všechno bylo v pořádku.

Darkest Dungeon je hra, která určitě není pro všechny. Pokud vás láká její tématika, máte rádi tahová RPG a jste hře ochotní věnovat dost času, můžu vám DD určitě doporučit. Pokud nemáte rádi hry, které jsou víceméně bez příběhu, kde se nevyhnete určitému grindování a které tvrdě postihují neúspěch, pravděpodobně u DD dlouho nevydržíte, ale samozřejmě nejlepší způsob, jak to zjistit, je zkusit hru na vlastní kůži. Jen nezapomeňte, že sebedůvěra je zákeřný a pomalý zabiják...
+35
  • PC 85
Poprvé jsem tuhle hru viděla v rámci gameplaye, kde ji Pavel Dobrovský hrál v Early Accessu v době, kdy teprve vyšla. Neuběhl ani týden a sama jsem si hru zakoupila, neboť stylizace, atmosféra, souboje na tahy a skvělý vypravěč mě v té době zaujaly natolik, že se Darkest Dungeon stala první hrou, kterou jsem si zakoupila v rámci předběžného přístupu. V EA jsem v ní strávila necelých 60 hodin a tím jsem skončila. Hra se od té doby docela dost změnila (zvlášť když připočtu moji chabou paměť), a tak pro mě bylo její současné hraní stále zajímavé a stále jsem měla co objevovat.

Hra, co se týče mechanik, tak není složitá. Ovšem na druhou stranu nelze sázet jednotlivé dovednosti bez rozmyslu a je třeba trochu taktizovat. To se nejvíc projevilo u bossů, kde mi boss Drowned Crew dal zabrat nejvíc. Nedokázala jsem ho zraňovat více, než se on léčil. Nakonec se mi oplatila taktika, kdy jsem omráčila (tedy někdy) toho s tou kotvou a měla tak jedno kolo navíc. Bossy obecně musím pochválit. Na každého platí jiná taktika a přišli mi i nápadití, co se týče jejich designu. Někdy cesta k nim byla čiré zlo, hlavně v oblasti Cove, kde projít na Champion obtížnost až k bossovi byl někdy očistec v případě, že se mapa vygenerovala fakt blbě. Nezapomenu na chvíli, kdy jsem těsně před bossem rozdělala stan, vyléčila zdraví i stres, posílila moje bojovníky a těšila se, jak zdolám dalšího bosse. Ovšem v této hře není nic jisté. Přišlo přepadení a během dvou! kol jsem přišla o léčitelku. Její život pohasl, jako zapálená sirka hozená do vody, a ještě dlouho poté jsem sbírala moji spadlou čelist. Hru jsem vypnula a dlouho mi trvalo, než jsem ji po tomto traumatickém zážitku zase zapnula.

Zpočátku mi postav, které zahynuly v lítém boji, bylo líto, pak už ne. Kdo zemřel, tak byl velmi rychle nahrazen někým novým. A po čase jsem si na žádného z padlých ani nevzpomněla. Generická jména postihl vcelku generický osud. Ani jejich barevné schéma jsem neměnila, vždyť stejně umřou..

Pro mě tato hra byla návyková. Wayne June odvedl naprosto brilantní práci v roli vypravěče a nikdy jsem těch jeho "hlášek" neměla dost. Ten dodal hodně na atmosféře hry. A také systém utrpení (nebo jak je to česky), kdy postavu postihne nějaké nemilé psychické rozpoložení, pokud přesáhne určitou hranici stresu. Takové postavy pak dodávají na bezútěšnosti, zoufalství a zmaru. Viděla jsem několik Darkest Dungeon klonů, ale pro mě zde platí ono, že Darkest Dungeon je jen jeden. Ani ta náhodnost, jakožto hráče XCOMu, mi nevadila.

Fakt se těším na druhý díl.

Pro: různorodé postavy, bossové, Wayne June, grafická stylizace, hudba, zábavné souboje

Proti: chvílemi byl ten grind už stereotypní

+31
  • PC 75
Unikátní hra.

Hrou, pracující se stresem herních postav, jsem paradoxně odboural stres svůj. Bál jsem se, že už horko těžko vznikne hra, která by nebyla primitivní, měla vhodné recyklované herními mechanismy a ještě navíc byla technicky zvládnutá. Tohle všechno Darkest Dungeon zmáknul.

Není to casual hra na pár minut k večeru. Kvůli konstantnímu ukládání postupu ve hře (co uděláš, to máš a rozhodnutí nejde vzít zpět) je potřeba být pořád ve střehu a vážit každý krok. Tahové souboje mi udělaly nesmírnou radost, speciálně po frustrujícím Legend of Grimrock. Systém města a výprav mi v něčem připomíná staré Heroesy. Těžko říct proč. Možná kvůli syndromu "Ještě jeden den/dungeon a jdu spát." Díky krásné a v ledasčem nesmírně inspirující grafické stylizace 2D prostoru to šlape a celkově působí jako solidní tři-áčkový produkt s tím rozdílem, že je tu cítit silná autorská vize jednoho člověka (v tomto případě kreativního vedoucího Chris Bourassa). Mimochodem hra vychází z oficiálním českým překladem.

Zamrzí trošku nepředvídatelná náhodnost na úniky a celkové udělená dmg v soubojích, nebo aspoň já jsem zatím neodkryl její logiku.. Často si říkám, že tady nebo tu nadržují mechaniky mě a tam zase NPC. Působí to minimálně rozporuplně.

Kdybych dělal novou hru v malém týmu, přesně touhle bych se inspiroval.

Pro: Herní mechanika | Tahové souboje | Grafická stylizace | Technické provedení

Proti: Náhodnost udělené dmg

+23
  • PC 80
Když jsem loni rozehrál Darkest Dungeon poprvé, bylo to spíš na zkoušku a navíc jsem dostával totálně přes držku. Letos jsem na to šel tedy od lesa, rozehrál podruhé a snažil se eliminovat hrubé chyby, které mi kazily první hraní. A nutno říct, člověku se pak hra dost odmění a je fakt dobrá.

Důležité je totiž naučit se nakládat se stresem, čili klíčovým prvkem Darkest Dungeon. Při prvním hraní jsem měl prakticky ze všech hrdinů vystresované trosky kousíček od infarktu, špatně jsem investoval vydělané peníze, často jsem složil špatnou partu pro misi, ze kterých jsem pak se zbytkem přeživších zbaběle utíkal. Na druhé hraní jsem se tedy připravil lépe. Trošku si prošel internet, pořádně si pročetl skilly hrdinů a vybíral partu podle toho, do kterého dungeonu jdu. Darkest Dungeon totiž nedá hráči nic zadarmo, příprava hrdinů a pochopení toho, jak hra a stres funguje je absolutně klíčový prvek pro přežití. Jakmile tyto prvky hráč pochopí, z brutálně těžké hry se stane hra pouze těžkou.

Nakonec se z Darkest Dungeon stala tak trošku závislost, kterou jsem si však dopřával jednou za čas. Dokáže být totiž i trošku jednotvárná, protože jde hodně o grind a je nutné procházet ty samé lokace stále dokola. Na druhou stranu, čím vyšší úroveň má jednotlivý dungeon (v základní hře jsou 4 + závěrečný Darkest Dungeon), tím zábavnější hra je. Moc se mi nelíbilo, že se opakují bossové, mohli je na vyšších úrovních alespoň trošku pozměnit.

Naprosto skvělá je grafika, atmosféra a výtvarná stylizace hry. Totálně creepy, opravdová noční můra a nedivím se tomu stresu hrdinů :) Fajn je také dabing vyprávěče, jen by nemusel kecat tak často.

Co se týče závěru hry, tak konec jsem tak úplně nepobral, i když je to možná tím že jsem moc nečetl lore a hru hrál dost dlouho.

Ve výsledku je tedy hra určitých dávkách hodně zábavná, ale může se z ní stát i dost vyčerpávající záležitost. Není dobré ji hrát každý den, ale jen když je chuť.

Pro: Zábava, výzva, grafika, atmosféra, tahové souboje

Proti: Grind, opakující se bossové, hra může být vyčerpávající a pro někoho i nudná

+22
  • PC 75
Moje první návštěva jednoho z delších dungeonů ukázala jak moc jsem nepřátele podcenil. Brzy jsem přišel o veškeré louče a potraviny a nepřátelé ve tmě této skutečnosti velice rychle využili. S polomrtvou skupinou dobrodruhů jsem došel až k poslednímu boji, ve kterém jsem během chvilky přišel o tři postavy a čtvrté se jen tak tak povedlo utéct s kořistí. Hned poté jsem si samozřejmě uvědomil, že těsně před misí mi tutorial ukazoval, jak mám možnost campovat v delších dungeonech a tím obnovit nějaké hp a snížit stres ... Ještě větší sranda byla, když hned v následujícím dungeonu, jsem si uvědomil, že nemám žádné louče. Situaci zachránila hrdinka, která se rozhodla o sebevraždu a vstoupila do mé party hned po té katastrofické misi. Měla schopnost, která během boje dokázala zapálit na určitý čas louč, takže 90% boje trávila tím, že rozsvěcela svojí schopností louč, aby mě nepřátelé ve tmě nezadupali do země :D

Darkest dungeon je celkově dost o tom vědět, kde jsou jací nepřátelé a podle toho si vzít partu, vybavení a hlavně si vzít sebou dost pochodní, obvazů a protijedů, protože i když jsou postavy, které mohou vytvořit světlo bez louče nebo vyléčit otravu, tak je to zbytečné plýtvání jejich schopnostmi, když stejnou věc dokáží i lektvary, které vám během boje neseberou žádné akční body.

Hodně se mi zalíbili některé změny, které zavedli v předběžném přístupu. Například není možné stunlockovat nějakého nepřítele v boji, protože pokaždé, když na někoho hodíte stun, tak dostane 40% ochranu proti omráčení a tato ochrana se sčítá, takže někteří nepřátelé se mohou stát dočasně úplně imuní na omráčení (pokud již nebyly na začátku boje).

Co ale určitě musím na hře vyzdvihnout je její vypravěč. Skrze celou hru vám váš předek, který vám odkázal svou vilu, vypráví nejen svůj příběh, ale i komentuje situace, ve kterých se vaši hrdinové nachází. Celkově to hře neskutečně přidává na atmosféře a i když se jedná o víceméně bezejmenné hrdiny (pokud je nějak hezky nepojmenujete :D), tak to každé situaci dává určitý nástin závažnosti.

Menší problém jsem měl s pozdější částí hry, kdy dobrodruhové chodili do dungeonů podle svého levelu a pokud jsem měl příliš vylepšené některé postavy, tak do středně těžkých kobek odmítli jít a skoro nevycvičení tam sice šli, ale zase to tak moc nedávali. Celkově tedy složit nějakou účinnou partu začal být trochu problém, ale naštěstí ve hře máte vždy několik možných dungeonů, do kterých můžete hrdiny poslat a naexpit je tím do patřičných mezí. Bohužel se tím ve hře začíná objevovat docela masivní grind, kdy potřebujete určité věci na vylepšení svého městečka, které však najdete ve větším množství jen v určitých dungeonech, takže vám nezbývá, než opakovaně běhat do jedné lokace a to může omrzet skutečně rychle.


Můj verdikt:

První polovina hry mi základním konceptem hra dost připomíná Rogue legacy. Z počátku to bylo celkem těžké, ale skrze hru stále sílíte a narozdíl třeba od FTL nejste časově omezeni, takže si můžete dát na čas, vyupgradovat všechny své postavy a pak rozdrtit veškerý odpor. Stále tu však jsou náhodné šance na úspěch/neúspěch, které zaručují, že souboje se nestanou nikdy vyloženě triviálními. Ke konci se však karta otočí, protože v nejtěžších dungeonech vám dva šťastné útoky nepřítele (a že toho štěstí má občas skutečně hodně) mohou klidně sejmout polovinu party, která měla plné hp a pokud jste do ní vrazili desetitisíce zlata, tak to určitě zabolí. Pokud takhle přijdete o všechny silné postavy, tak musíte začít masivně grindovat své slabší postavy a celá hra tak může velice rychle sklouznout do stereotypu, kdy s relativně silnými postavami procházíte relativně lehké dungeony, které už perfektně znáte a i přes náhodně generované lokace vás jen těžko něco rozhodí.

Pro: Atmosféra, vypravěč, grafické zpracování

Proti: Grind

+16
  • PC 70
Darkest Dungeon mohla být "malá milá hra", něco jako třeba Kings Bounty. S tím se ovšem její tvůrci nechtěli spokojit a rozhodli se, že vytvoří monstrum a kromě toho i "legendu"... což se jim částečně povedlo.

Mechanismus je takovýto: nabíráte dobrodruhy, posíláte je do dungeonů (bez možnosti si hru zasejvovat) a když se pak, šílení a nemocní, přece jen vrátí, oberete je o vybojované cennosti, kopnete je do zadku a naberete nové adepty. A tak pořád dokola. Hrdinům, kromě ztráty hitpointů, přibývají i bodíky stresu, což je dle mého názoru velice zajímavý koncept. Největším problémem najednou nejsou zranění z boje, ale přibývající stres a s ním spojené duševní nemoci. A samozřejmě ještě nemoci jako takové, nemoci těla: tetanus, mokrý kašel, syfilis, a tak dál, při procházení dungeonů si prostě jeden užene kdeco. Nemoci jdou sice léčit a stres je možné snížit, ale stojí to hodně peněz. Ekonomická stránka hry je prostě příšerná.

Velice se mi líbí grafické pojetí, zařazující hru někam do druhé půle 18.-tého století (cca 1775, žejo, samozřejmě plus mínus). I mechanismus bojů mi vyhovuje. Máte 4 postavy, 2 vepředu kydlí krátkometrážními zbraněmi a 2 vzadu jsou buď střelci nebo podpora (léčí, případně brnkáním na citeru snižují stres spolubojovníků). Ve hře je minimum magie, kromě té léčivé už veškerá žádná. Žádné fajrbóly, žádné icebally, což také hodnotím kladně.

Největší problém hry tkví v nemožnosti si hru zasejvovat, což je spojené s přestřelenou nahodilostí. V jednu chvíli padají kriťáky vám a ve druhé zase enemákům - a ve druhém případě se ani nenadějete a vaši miláčci se briskně odebéřou na hřbitov, kde zůstanou už navždy (šest stop pod zemí). Ano, ve hře je i virtuální hřbitov.

Dovolte mi jednu "veselou příhodu z hraní". Hru jsem poprvé rozehrál na na přelomu let 2015/2016. Jedno z mých děťátek mělo na DD early access a o vánocích 2015 mě pustilo na svůj STEAM účet. Tehdy se rozebíhala ostrá verze, po pár dnech naskočila i čeština - a byl to hotový luxus. I tak ale hra, kdykoliv jsem ji spustil, pořád cosi "aktualizovala", klidně i několikrát za den... DD jsem se tehdy věnoval asi týden, určitě tak 20+ hodin. Po několika pokusech a omylech jsem vypracoval dokonalou strategii: vepředu jsem měl dva kydliče, na třetí pozici kašpárka a na čtvrté léčitelku. Točil jsem pořád dokola jednu a tu samou partu, díky kašpárkovi se z dungeonů vraceli svěží, veselí a plni optimismu. Až jednou, když jsem hru spustil a naběhla až po dlouhé "aktualizaci", jsem partu poslal do zcela banálního dungeonu. A tam, ve zcela banální bitvě se zcela banálními potvorami, šli do kytek... a pod kytky. Jednoduše proto, že moji hoši a děvčata se v dlouhé sérii netrefovali, zatímco enemákům padaly samé kriťáky...

Najednou jsem měl utkvělý pocit, že "tam někde venku" kdosi sledoval moji dokonalou strategii a nelíbila se mu. A tak mi - na dálku - celou družinu zlikvidoval. A opravdu, když si nevypnete příslušnou volbu, tak vás někdo "anonymně" sleduje a sbírá o vašem hraní data... což není paranoia, ale holá skutečnost. I když se domnívám, že takhle to funguje pouze na STEAMU...

Po záhubě družiny jsem DD proklel a hru jsem odinstaloval s tím, že se k ní už nikdy nevrátím.

No ale teď jsem si pořídil GOG verzi, u které mám jistotu, že se mi v ní nikdo nebude hrabat na dálku a měnit pravidla za chodu. Tahle novější verze mi připadá "vyměklejší", v nastavení můžete pozapínat (povypínat) různá omezení a hra je rázem o něco přívětivější... a HLAVNĚ můžete ze hry kdykoliv vyskočit a zazálohovat si aktuální pozici (klidně i během bitvy). Takže - i když je tenhle postup docela opruz - máte vlastně i funkci SAVE (i když nevím, jestli je tahle možnost i na STEAMU)... Tímhle způsobem je už hra hratelná jako celkem standardní erpégéčko.
+13
  • PC 90
..."a rats in the maze"

Velice temné a velice skličující dobrodružství pro všechny sebemrskače a masochisty, kteří si libují v pokřivených realitách z mozku H. P. Lovecrafta.

Hru jsem zakoupil s rozšířením Crimson Court - což je zase typický odkaz na Masku červené smrti, od A. E. Poe a Colours Of Madness - tedy barva z vesmíru od Lovecrafta.

První zmíněné DLC celou hru velice ztíží a přidává velice frustrující přítomnost krvavého moru, který může postihnout kteréhokoliv hrdinu. Doporučuji zvážit splnění prvního úkolu z DLC. Raději si jej nechejte nakonec, nejlépe se do něj ponořit před poslední misí v nejtemnější kobce.

Druhé DLC je vlastně neustále se opakující řež s pohůnky chaosu kde první dva bossové jsou unikátní a poté se Vám budou náhodně zjevovat všichni, které jste doposud zvládli porazit. Tohle je zcela volitelný doplněk a klidně se do něj vrhněte hned jak bude mít chuť, celkové tažení nijak neovlivní a hraje zde senzační hudba.

No a samotný nejtemnější donžon je skutečná pastva pro oči i pro uši. Vezměte si ty nejlepší muže a ženy co máte, vybavte je těmi nejlepšími artefakty a zásobte je vším co se jim vejde do toren. Neboť toto bude krvavé a dlouhé dobrodružství. Ale neztrácejte naději, vždyť..."in radiance, may we find victory"

PS: Vycvičte si čtyři křižáky na 6 level odhodlání a procházejte s nimi trosky, je to zábava. Já měl Athose, Portose, Aramise a Dartaňana a i když to nejsou skuteční křižáci, potírali kacíře výborně. Deus vult!

Pro: Temná atmosféra, Wayne June, Lovecraft, hudba

Proti: one does not simply want to loose all his 6lvl heroes, because they had chain heartattack caused by critical hit from some casual enemy

+12
  • PC 70
Darkest Dungeon je hra kterou miluji a nenávidím zároveň. Je to hra, která ač dokáže naštvat a rozpálit člověka do běla, přesto se k ní vrátí a zkusí své štěstí a taktiku znovu. Stejně jako člověk trpící závislostí na automatech i já jsem této hře propadnul a neustále zkoušel své štěstí v dungeonech s vidinou toho že: "Tentokrát to určitě výjde".

DD není hra o příběhu, ten zde sice je ale nestojí za řeč. Přijíždíte k sídlu svého předka, který vám poslal dopis, ve kterém prosí o nápravu svých strašlivých experimentů a objevů. Tato jednoduchá premisa, slouží k objasnění proč budete najímat dobrodruhy ( slovo hrdinové se zde úplně nehodí ) a posílat je do temných jeskyní a kobek. A že jich budete najímat hodně.

Zpočátku se hra nejeví nijak složitě nebo obtížně. Prostě najmete dobrodruhy a utvoříte max. čtyřčlenný tým. Postav je hodně a každá třída má několik schopností. Je zde klasická léčitelka, která může léčit nebo omračovat nepřátele, malomocný, který se hodí do první linie jako frontový bojovník a mnoho dalších. Vtip je v tom že jejich pozice v družině není pevně určená, tzn. že záleží jaké aktivní schopnosti dobrodruhovy navolíte. Některé lze použít jen když postava stojí na pozici 1, jiné naopak lze aktivovat jen na čtvrté. To zní dost divně že? Jde o to že DD není hra ve 3D, svou partu sledujete z boku, tedy pěkně 2D. Pohybujete se s nimi pak zleva do prava a během prolézání dungeonů narážíte na různé interaktivní prvky, jako jsou truhly, knihy, oltáře atd. No a pochopitelně na nepřátele, pokud narazíte na nepřátelskou bandu, tak se obě skupinky postaví proti sobě a začne tahový souboj.

Potud stále jednoduché jako facka, prostě vezmete partu, nějak ji roztřídíte a pošlete na výpravu. No a tam možná dostanou na budku. Je mnoho způsobů jak průchod dungeonem pohnojit. Klidně můžete kliknout na štos knih a váš dobrodruh se z nově získaných informací vystresuje tak moc až začne být paranoidní. Což je problém, protože paranoidní postava si občas může dělat co chce, třeba uprostřed boje majznout vaší léčitelku která už klepe smrťákovy na dveře a tím ji definitivně odpravit. Nebo prostě potkáte skupinku oponentů na kterou použijete nesprávnou strategii. Způsobů jak selhat je skutečně mnoho a hra vám bohužel nic neulehčí.

Je fajn, když se najde hra která vás nevodí za ručičku a nevysvětluje každou prkotinu, naneštěstí DD vám nevysvětlí skoro nic. Na většinu věcí si musíte přijít sami. Což se týká i dost podstatných věcí a tak budete postupovat metodou pokus omyl, kdy u každého neúspěchu hrozí že se vrátíte o několik hodin nazpět a budete muset začít trénovat novou skupinku od píky. Což je značně nemilé protože dostat nýmandy z levelu 0 na 6 trvá dlouhé hodiny.

A tady se dostáváme k největší slabině hry, DD je 2D taktické RPG. Takže logicky čekáte, že pokud vezmete ty správné hrdiny a dáte je do správných pozic a budou mít chytře navolené schopnosti, tak úspěch se musí dostavit. No, ano i ne. Pomiňme teď to že najít tu správnou kombinaci je na desítky hodin ( pokud se nepodíváte na internet ), tak i s dobře navrženým týmem prostě čas od času narazíte. Na vině je náhoda. Bohužel v DD náhoda hraje podstatnou roli kterou nelze nikdy zcela eliminovat. Ano i u takového XCOMu hraje náhoda jistou úlohu ale na rozdíl od něho, DD chyby neodpouští a to ani když nejsou vaše. Úplně stačí když váš psovod na levelu 6, plně vylepšený a ještě ke všemu podpořený dvěma artefakty ( které zvyšují hodnotu úniku ) schytá dvě kritické rány za sebou a už se vezete . Co? Že má hodnotu úniku na 65? No a? Klidně může mít i milión ale když vám padne špatná kostka, tak máte prostě smůlu. A to je problém, díky tomu nikdy nebudete mít takový ten pocit zadostiučinění, že teď už hru znáte a po dlouhé době jste nad ní konečně zvítězily. Ne, klidně se může stát že váš tým, do kterého jste vrazily hromadu peněz a času prostě umře a to ještě ne vaší vinou.

Náhoda zde zkrátka hraje mnohem větší roli než u zmíněného XCOMu. Je sice fakt že pokud skutečně najdete správný recept na tým, tak značnou část nebezpečí tím eliminujete a 9/10 dungeonů projdete v pohodě ale v tom desátém se to prostě podělá a to klidně u prvního souboje. V nejhorším případě ztratíte celou skupinu a nezbývá vám než nabrat nový tým a grindit jako pominutí.

Grindování je pak druhý velký problém hry. Ze začátku si to pochopitelně neuvědomujete a nepříjde vám to nijak hrozné. Prostě prolézáte dungeony, levelujete hrdiny, vylepšujete budovy a porážíte bossy. Nicméně po dosažení určité hranice, nastupeje nuda a frustrace, podpořené grindem. Jak jsem psal, vylevelovat hrdiny na nejvyšší šestkovou úroveň trvá skutečně několik hodin a protože máte těch týmu několik bude vám trvat několik desítek hodin než vycepujete celou vaší soupisku na nejvišší level. Pochopitelně vám i někdo umře atd. A tady nastává ona svízel, v době kdy vaši první hrdinové dosáhnou 5-6 úrovně nastává stereotyp. Hru už znáte a bosse už máte pravděpodobně složené. To jediné co vám zbývá je pokořit onen titulární Darkest Dungeon. A na to budete muset vycepovat většinu svých hrdinů. A tak začíná kolotoč chození do dungeonů, nakupování artefaktů a cepování hrdinů. Tahle fáze navíc trvá i několik desítek hodin. Což je skutečně útrpné a pokud vám navíc umře někdo z vaší vyšší ligy, tak je to na zabití.

No a někdy v této fázi hry už to není o zábavě ale o tom dotáhnout věci do konce. Ta zábavná část už je prostě v tahu. Ničemu nepomůže ani fakt, že bossů není nijak mnoho a navíc se neustále opakují. Takže v dungeonu úrovně 1 půjdete zabít přerostlé prase abyste pak o několik hodin později v třetí úrovni toho samého dungeonu zabily to samé prase znovu, jen prostě bude mít víc zdraví.

DD je zkrátka hra u které se budete nejvíc bavit na začátku a uprostřed. To prozkoumávání světa a zjišťování jak zde věci fungují je vážně skvělé. Hra vás bude neustále překvapovat a vy se budete sanžit s nastalou nepřízní osudu poprat. Támhle váš dobrodruh získal negativní vlastnost která mu dává až nezdravý zájem o mrtvá těla. Dáte ho léčit nebo raději ušetříte peníze na něco jiného? A kterou budovu vylepšíte teď? Hospodu, kostel nebo snad kovárnu? Později už máte hru prokouknutou a topíte se v penězích, přičemž se snažíte vylevelovat svoje postavy. Jistě vetšina her u konce už tolik nebaví ale tady je ten konec roztáhnut na několik desítek hodin.

Snažil jsem se vypsat věci na kterých hra stojí a padá, přesto ještě musím zmínit krásně depresivní grafiku a atmosféru goticko-lovercravtovského hororu.

Pro: atmosféra, grafika, neustálá chuť zvrátit průběh nepřízně, objevování světa a mechanik

Proti: Náhoda, grind, po čase značně stereotypní a nudné, opakování stejných bossů

+10