Komentáře

No, docela uff a musím uznat, že jsem rád, že to mám už za sebou. Hra je to pěkná, ale některými nápady trpí a asi trpěla v mém případě i tím, že jsem hrál jednak uPlay verzi a druhak, že jsem si moc nevěřil s veršovanou angličtinou a sáhl po českém překladu, kterýžto ale byl v nějaké první verzi a tedy plný překlepů (a také na nižší verzi hry, než jsem měl). Tedy postupně:

Klady:
Hra moc pěkně vizuálně vypadá a moc hezky zní. Tohle se autorům skutečně povedlo. Dokonce i malá princeznička, jež z nějakého, mě ne zcela jasného, důvodu tohle označení nesnáší, je roztomilá. Tahové souboje jsou ne zcela jednoduché, ale v tom dobrém slova smyslu - musí se taktizovat, protože během vyvolávání kouzla či útoku vás může nepřítel přerušit, poslat na časové ose zpět a získat tak výhodu. Funguje to samozřejmě oboustranně. Za boje získáváte vy i vaši postupně se připojující se spojenci body zkušeností, které lze po čase proměňovat za vylepšování vlastností ve stromu schopností, RPG element. Navíc se po okolí válejí různé truhlice s lektvary, použitelnými během bojů i mimo ně během putování, a drahokamy, ze kterých lze skládat složitější a kvalitnější šutérky a jimi osazovat jakési tři pomyslné místečka pro amulety, přičemž tyto přidávají další bonusy (pro zbraně, obranu a magii). Příběh je sice trochu pohádkový, ale s tím označením "PEGI 7" si v případě umírající princezničky a jejího papínka a zabíjení nevlastních sester a nevlastní maminky a temných zrůd fakt nejsem zrovna 2x jistý - žádná ratolest mě sice netituluje označením "Tatííííííííí", takže to moc neposoudím, ale myslím, že prckovi na prvním stupni základky bych tohle asi dobrovolně k zabavení nepořizoval. Nicméně, hra je to i docela přiměřeně dlouhá, jenže... a teď to přijde... po čase mi přišla už dost nejen repetitivní, ale přehlcená možnostmi, kdy mi připadala, že měli autoři takových nápadů, že se neuhlídali v tom, jaké všechny ještě skutečně má smysl do hry přidávat... a přepískli to. Hru jsem hrál přes vánoční svátky, ale nestačil dohrát. Pak přišel zase leden a práce a já si dal měsíc oddych. A po měsíci, musím přiznat, jsem se docela musel přemlouvat, abych ve hře vůbec pokračoval a dohrál ji. Dal jsem to, ale neumím si představit, že bych to rozehrával jinak. Jako plus ale přidávám fakt, že po dokončení příběhu můžete ve hře pokračovat a pobíjením dalších nestvůr dále, i když už dost pomalu, získávat zkušenosti a ve stromu schopností dál pilovat to, co jste během příběhu dopilovat nestačili. Po dokončení je vám hra dále plně přístupná, v hlavním menu dokonce svítí lehce upravená možnost "Nová hra +", což nevím, co přesně znamená. A už to ani nezjistím.

Tak to byly tak nějak klady, teď se rozkecám o záporech. Jako první si vezmu na paškál samu distribuční službu a navážu konzoloidností a přeplácaností hry. Oproti Steamu má uPlay v ergonomice a smysluplnosti mnohé co dohánět. V klientu nezjistíte dobu ztrávenou ve hře. Lze si dokupovat DLC, ať už za peníze nebo za nasbírané nějaké body, které postupně získáváte za splněné hlavní cíle ve hře samotné - to je oproti Steamu docela dobrý nápad - nicméně co je to platné, když je to k prdu. Jedním z DLC za doslova babku je mapa zpovědí. Ve hře po různu létají listy papíru s napsanými zpověďmi od obyvatel Lemurie (nebo tak nějak, je to vlastně fuk). Sesbíráním všech zase splníte nějaký úkol a získáte body v uPlay (pro hru samotnou to má pramalý smysl, maximálně možná získáte nějaký šutr nebo lektvar, kterých je tu stejně plno). Jenže i když jsem si tu mapu koupil a ve hře se mi DLC aktivovalo (po spuštění hry se kontroluje online obsah účtu a hry), stejně jsem nikde ani v menu ani ve hře tuhle mapu nikde nenašel. Dopisy jsem nakonec nedohledal a je mi to docela fuk.
Ono obecně je menu a nastavování hry dost mimoňsky řešené. Něco jde nastavit během hry, něco lze ale nastavit v menu hry až poté, co vyskočíte z rozehraného příběhu (např. obleček Aurory, který může mít zase nějaké bonusy). To by nebyl problém, kdyby hra měla písíčkové ukládání - nemá. Je to konzoloid, takže se to ukládá, když to samo usoudí, že by se to mohlo uložit. Navíc pokud neprojdete celou danou jednou mapou a ukončíte ji během hry, po loadingu se sice uloží veškeré do doby ukončení nastavené body ve stromě schopností a otevřené truhlice, ale oživnou všechny do té doby na mapě poražené stvůry a netvoři., takže je zase musíte pobíjet znovu /a ano, jediným důvodem je asi další získávání zkušeností, lektvarů, šutrů) nebo je obcházet tak, že jim Igniculem zasvítíce do ksichtu, takže vás přehlédnou - ale je to prostě otravné. Hra s ovládáním myší počítá skutečně minimálně a smysl má jen v případě pohybování se s doprovázející světluškou Igniculem. Jinak je všechno na na klávesy a mnohdy to nepůsobí zrovna dvakrát uživatelsky přívětivě. Když potřebuji posunou nějakou velkou dřevěnou krabici, po které vyskočím výš (do doby, než se naučím létat), případně ji chci použít jako zátěž, tak musím postupovat následovně:

- pomocí šipek se dostat k bedně
- pomocí šipek se k bedně obrátit tak, jak s ní chci pohybovat, táhnout nebo tlačit (když k bedně stojíte zády, nemůžete ji tlačit, že)
- stiskem Ctrl aktivovat funkci uchopení bedny
- pomocí šipek táhnout/tlačit
- pokud je bedna na jiné výškové úrovní, než ji potřebujete, je třeba ji shodit, takže ji dotlačíte na převiz a ona spadne
- pokud ji táhnete, tak bednu upustíte dřív, než se dostane na převis (i pokud umíte létat)
- v takovém případě se musíte dostat na její druhou stranou, otočit se, pomocí Ctrl uchopit a šipkami tlačit
- Jakmile spadne, musíte se k ní zase dostat z potřebné strany, pokud je u zdi, musíte ji uchopit, odtáhnout, pustit, přejít na druhou stranu, uchopit, tlačít...
No doprdele kurva drát - než jsem tu zasranou bednu takhle dopravil přes dvě výškové úrovně dolů, kdy pokaždé po pádu byla u zdi a ne vždy mi Ctrl funkce zafungovala na první stisknutí, začínal jsem ten puzzle nemít rád (slušně kurva řešeno fix). To by byl takový problém udělat automatické uchopení poté, co do bedny narazím chůzí?

Nijak zvlášť na větvi jsem také nebyl z toho, že nemám mapu konkrétní oblasti, na které jsem, abych si ověřil, že létat průrvou dolů nemá smysl, protože to nikam nevede, stejně tak že jsem někde něco neprošel, případně že jsem to prošel už sedmkrát, pokaždé, co jsem touhle cestou lezl sem a tam během hry a pokaždé si říkal, jestli jsem touhle cestou už šel, abych něco nepropásl - otravné. Stejně tak je možné minout nějakou odbočku s truhlicemi, protože jdete rovnou cestou ke questu, kdy pak není (přinejmenším jednoduchá) cesta zpět a za vámi se zavřou dveře - protože není vidět, že ta cesta někam vede.

Jako potud ještě budiž, ale přeplácanost hry mi přišla až úmorně zbytečná. k ruce postupem času dostanete až zbytečně moc parťáků. Každý parťák má skilly a schopnosti samozřejmě trochu jiné - ten více magické, ten více fyzické a každý, kdo má magické, je má magické zase trochu jinak. Každý z parťáků má strom, větvící se na tři různé části a každému z nich můžete přidat až tři šutry, přidávající nějaké další fyzické/magické bonusy. V bitvě můžete mít jen dvě postavy, přičemž mohou bojovat i jen parťáci Aurory a ta si někde mezitím válet šunky - zkušenosti z bitev sbírá vždycky celá parta (byť možná přímí účastníci mají více, to netuším). Jenže zkušenosti se sbírají až moc rychle, takže doslova skoro po každé bitvě odklikáváte postupně nabíhající tabulku ke každému parťákovi o tom, že postoupil na další level a má další zkušenostní bod. Ke konci hry, kdy za zabíjení nepřátel jsem už velké přívaly zkušeností tohle odklikáváte klidně i 9x, + další klik o tom, že vám z bitvy vypadl ještě šutr nebo lektvar. Poté tedy jdete do menu a tam zase pro každého vylevelovaného parťáka klikáte strom schopností. No a aby toho nebylo málo, tak šutry jde v Okulu kombinovat. Ze tři malých šutrů uděláte jeden větší a ze tří větších jeden velký. A navíc šutrů je několik druhů a různou kombinací některých z nich lze získávat další druhy šutrů, malé střední i velké - čím složitěji poskládaný šutr, tím samozřejmě i lepší bonusové vlastnosti. Dopracovat se lze tuším až ke zlatu, ale to už jsem naprosto vzdal a skončil jen u kombinace do diamantu a nějakého fialového nevím už čeho. Jenom to klikání v tomhle jednom odstavci je tak zdržující, otravné, příliš časné a nijak zvlášť zábavné, že bych nejraději všechno to kombinování šutrů ze hry odstranil a počet parťáků zkrouhl tak na čtyři najednou s tím, že když potkám někoho dalšího a chci ho do party, někdo ji musí opustit (tedy případně postupem hrou bych nabíral lepší bojovníky a mágy namísto těch, kteří už na lepší vlastnosti nedosáhnou, protože jsou příliš slabí a strom nemají tak rozvětvený, např.). A rozhodně bych neleveloval s postavami tak často, ne po každém boji, krucinál.

Ničemu ani neprospívá, že během bojů nemáte popisky k tomu, co které kouzlo nebo útok toho kterého z parťáků dělá a jaký má na co účinek. Popisky jsou ve stromu schopností, ale během bitvy už vybíráte jenom dle ikon a názvů a velmi stručného popisku. U některých útoků a kouzel tak až do jejich vykonání není moc jasné, co se vlastně bude dít a kolik to způsobí škody - kdyby alespoň po prvním útoku, kdy se zjistí účinnost, se tohle k útoku připsalo jako info pro pozdější využití...). Naštěstí alespoň u lektvarů je jasné, kolik co který přidá a co dělá.

Bosové jsou většinou ve hře silní, zákeřní a nebezpeční a pěkně i vypadají a bitvy s nimi jsou nejendoduché a zábavné. Nicméně se, hlavně asi ke konci hry, objevují někteří i na místech, kde moc nedává smysl, proč zrovna tady je takovéto těžké... vobluda, když o patro níž stejnou truhlu, ve které ve výsledku nic zvláštního není, hlídá malá parta běžně průměrných zrůd.

Jako hra to fakt byla pěkná, vizuálně. I hratelnostně a příběhem zajímavá, ale množství výše uvedených nesmyslných a neukočírovaných nápadů ji postupně sráželo do stereotypu, zbytečného zdržování a opruzováním neustálého zobrazování nějakých info-oken. Dohráno, na okamžitý rozjezd hry znovu ale po aktuálním dohrání nemám nervy.