Catechumen

Uhni Half-Life! Z cesty Quakeu! Tohle nemůžeš zvládnout, Unreale!
Přichází totiž Catechumen a ten všem ukáže, jak se střílečky mají dělat a to s pomocí Boží! Rok 2000 se zdál nejspíš nejpříhodnější pro návrat kosmické židovské zombie (která je svým vlastním tátou) jménem Jéža a tak bylo potřeba aby dobyl i obrazovky osobních počítačů.

Anebo taky ne. V této hře jsou nejzábavnější prvky křesťanství (zombie, souboje na meče, krmení lvů, roboti...) jaksi absentující. Musíte se smířit s tím, že proradní Římané zatkli vašeho učitele (animace mrazivě připomíná znásilnění), šoupli ho do podzemní kobky, kde je z nějakého nevysvětlitelného důvodu démon a vy ho tedy musíte osvobodit.

Ok, příběh není zrovna dobrou premisou pro skvělou hru, ale kdo potřebuje příběh? Jedeme na to. Po bombastickém menu (ROTUJÍCÍ MEČE PO STRANÁCH, BOŽÍ!) se ocitám přímo ve hře.
Že grafika nebude dnes žádný zázrak je docela samozřejmé. Že ale vytrvale odmítá splnit standart i z roku 2000 a ještě o dva roky her mladších je špatné. Vše je tak stupidně hranaté, až jsem měl pocit, že starověký Řím ovládá nějaká strašlivá a tyranická geometrie.

A taky to od téhle doby jde do háje. Dostanete se do kobek, kde se zhmotní anděl, který je ještě odpornější než římští vojáci a informuje vás o skutečnosti, že se zde nebude zabíjet, to tedy ne. Dostanete hustopřísný meč (nerotuje ale jako v bombastickém menu), který místo zabíjení šlehá strašlivé plasma paprsky (myslím), které vyženou zlo z duše římských vojáků. Ti ihned co vás spatří se k vám rozběhnou a začnou vás jíst, což je interakce, při které se nemůžete bránit ani hýbat. Stačí jim do vás párkrát kousnout a ležíte na zemi.

Snížení obtížnosti. Žádné zlepšení. Po páté už mě legionáři vysílili natolik, že přes bombastické (ROTUJÍCÍ MEČE UÁ) menu hru vypínám. A už nikdy nezapnu. Asi mi jako ateistovi chybí imaginární přátelé s nadpřirozenými schopnostmi, kteří by mě tímhle utrpením protáhli.