Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Call of Cthulhu: The Official Video Game

30.10.2018
08.10.2019
69
43 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ostrov Darkwater je sice z Bostonu vzdálen coby kamenem dohodil, ale jistě není místem, které by lákalo k trvalému životu. Jeho ponuré pobřeží s téměř neustále přítomným mlžným oparem, který nedopřává slunečním paprskům, aby prohřály prochladlé kosti několika starousedlíků, již u mnoha lidí vyvolalo nepříjemné mrazení v zádech. Když na ostrově konečně dohoří poslední ohniska obrovského požáru, místní obyvatelé začínají sčítat škody. Popelem lehlo celé panství malířky Sarah Hawkinsové a při požáru zemřela nejen ona sama, ale i celá její rodina. Policie případ odložila jako nehodu a ke zdánlivě banálnímu případu je otcem zesnulé povolán Edward Pierce. Válečný veterán Edward je vtažen do tak temných blasfemických tajemství ukrývajících se hluboko pod povrchem ostrova, že si je lze jen stěží představit...

Dlouho očekávaná hororová a detektivní adventura s RPG a stealth prvky, která vzdává hold Lovecraftovu dílu, jeho mýtu Cthulhu a současně je adaptací pen & paper RPG hry od společnosti Chaosium. Atmosferický a temný příběh vyprávěný z pohledu očí soukromého očka Edwarda Pierce vás provede částečně otevřeným světem a přinutí vás k průzkumu zdánlivě opuštěného zámku. Hra vám umožní různé způsoby postupu a nabídne detektivní mód navázaný na vývojový strom vašeho hrdiny. Právě rozhovory s NPC otevírají další možnosti a cesty k překonání překážek.

Vývojáři si zde zakládají na originálním přístupu a na budování atmosféry nejistoty, kdy hlavní hrdina nakonec nemůže věřit ani sám sobě a pohybuje se na hranici vlastní příčetnosti. Jím učiněná rozhodnutí navíc ovlivní vztahy a osudy ostatních postav, což vyústí v několik možných zakončení celé hry.


Poslední diskuzní příspěvek

@Pluto (komentář): Do komentáře jsem to moc nepsal, ale autora kamery bych pověsil za koule do průvanu. Nejen ty halucinogenní pasáže, ale hlavně pohyb obrazu při otevírání dveří či prohlížení předmětu je pro nás s kinetózou doslova smrtící.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 30
Začal jsem věřit na možnost cestování v čase. Nebo jak jinak si vysvětlit vcelku moderní produkci francouzských Cyanide (Styx: Shards of Darkness) a jejich odvedenou práci na hře Call of Cthulhu, která působí jako by do dnešních měsíců vypadla přímo z roku 2006?

Historie studia může napovědět, že toto žádní odborníci na adventury nejsou, a proto jsem k tomuto titulu přistupoval krajně rezervovaně, i přes nadstandardně velkou propagaci a sympatická vyjádření tvůrců o možnostech a rozsahu hry. Call of Cthulhu ovšem působilo, minimálně z propagačních materiálů, jako sbírka jinde vykradených nápadů nalepená na stále více populární značku "Lovecraft". A to se i postupně začalo projevovat a po závěrečných titulcích i potvrdilo.

Kvalita hry jde s každou kapitolou (celkově patnáct) dolů. Po slibném začátku je ale hráč konfrontován s krajně omezenou linearitou, která se ale snaží maskovat za větší kulisy. Po příjezdu do městečka Darkwater lze očekávat klasickou detektivní práci. Realita je ovšem taková, že si promluvíte s pěti obyvateli, použijete tři předměty a zjistíte, že jedna věc tu nesedí. Střih. A následuje další kapitola v podobném, krajně minimalistickém, duchu. Ne, nezlepší se to a první kapitoly jsou opravdu také ty nejvíce zajímavé. Možná i proto, že repetivnost a absence jakékoliv výzvy je zastřena povedenou atmosférou a začátkem rozplétání záhady. Abych ovšem nesliboval něco, co hra nenabízí. Tu zmíněnou záhadu je třeba brát s trochu větší rezervou. Trochu zkušenější hráč, znalý klišé používané v tomto žánru, asi nejspíše odhadne děj Call of Cthulhu během druhé a třetí kapitoly. Napovím jen, že ano, tipli jste si správně - podivní lidé v podivném městě, léčebna pro duševně nemocné (ta nemůže chybět, jsme přeci v roce 1924) a stále populárnější "snové" sekvence. Autoři hráli všechny podobné hry, a z každé si vzali něco. Máme tu kus z Dark Corners of the Earth, něco zase z John Saul's Blackstone Chronicles, pro změnu zase kapitolu jako vypadlou z Dishonored. Nechybí ani "stealth", "role play" prvky a akční pasáže (s asi nejpodivnější mechanismem střelby, jaký jsem u videohry viděl). Autoři to chtěli mít prostě vše. A to jsem ani nezmínil akční útěk ala Uncharted: Drake's Fortune.

O to méně snahy ale bylo investováno do samotné kvality jednotlivých prvků, a hra jako celek působí pouze negativním dojmem. Nezlepší to zcela obyčejný detektiv Edward Pierce (dabér je stajný jako u Vampyre, takže pak se nelze divit, že všichni "hrdinové" jsou jako přes kopírku), nudný příběh s několika plot twisty a ani animace, které někdy hororovou hru mění na komedii. Pokud by nešlo o novinku a nemělo by Call of Cthulhu: The Official Video Game krátkou hrací dobu (6h), těžko bych se přemáhal k dalšímu zapnutí. Zvláště když 3/4 hry už jsem viděl jinde, a daleko lépe zpracované. Opravdu, zahrajte raději Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder, Scratches nebo Layers of Fear. Možná i Conarium. Call of Cthulhu je klasická budgetová hra od budgetových tvůrců, která funguje jen jako další titul pro příznivce Howarda Phillipse Lovecrafta do sbírky.

A já ji mohu s klidem řadit k Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth, Prisoner of Ice a Necronomicon: The Dawning of Darkness. Tedy k podprůměrným adventurám (s nálepkou lovecraft brand), které nedosahují kvalit konkurence.

Pro: brzy to končí

Proti: level design, příběh, postavy, adventurní části, akční pasáže, "role play" prvky, animace

+32 +33 −1
  • PC 60
Vývoj hry Call of Cthulhu začal již v roce 2014, kdy dostalo vývoj na starosti ukrajinské studio Frogwares známé hlavně populární adventurní sérií se Sherlockem Holmesem. V následujících měsících se však tvůrci rozkmotřili s vydavatelským domem Focus Home Interactive. Obě strany se rozešly a zatímco Frogwares začali pracovat na jiné lovercraftovské hře The Sinking City, práce na Call of Cthulhu byly svěřeny francouzskému studiu Cyanide. Jak se tvůrcům vesměs průměrných sportovních, strategických a v poslední době také akčnějších stealth her podařilo vstoupit do adventurního žánru?

Hra je postavena na oficiální licenci na deskovou RPG hru ze stejnojmenného prostředí. Možná i proto je hra nazývána mixem RPG a adventury, ve skutečnosti tomu tak ale není. Jedná se o koridorovou adventuru založenou hlavně na chození, komunikaci s postavami či různými dokumenty a řešení několika málo logických puzzlů. To vše je doplněno, bohužel, akčnějšími a hlavně stealth pasážemi. Samotné RPG je tu zastoupeno jen body, které je potřeba postupně rozdělovat mezi vlastnosti hráče. Ty však děj příliš neovlivňují, maximálně umožní hráči získat víc informací nebo udělat některý úkol snadnější cestou.

V úvodu se vžijete do postavy Edwarda Pierce, válečného veterána, toho času soukromého detektiva v Bostonu utápějícího se v alkoholu a depresích. Práce není mnoho a tak přijímáte nabídku na pátrání po smrti jedné rodiny na ostrově Darkwater. Takže nezbývá nasednout na loď a vyrazit.

Po příjezdu na Darkwater začíná vyšetřování, které na první pohled působí zajímavě. Hráč jde do hospody prokecat místní obyvatele, dozvědět se něco o místním folklóru i historii. Totéž pokračuje na stanici kapitána i snaha dostat se do skladiště jakožto jediné pořádné stopy. Dokonce i příjezd na panství Hawkingů a prozkoumávání strašidelného domu je ještě v pohodě. S postupujícím časem však začne ubývat adventurních prvků, naopak začne přibývat blouznění hlavní postavy doprovázené rozmazaným obrazem, neustálé chození po pár místnostech případně hodně lineárním koridoru, otravné a zdržující stealth pasáže a dokonce i trocha toho střílení.

A je to velká škoda. Příběh, i když plný klišé, je celkem zajímavě napsaný, pořád se něco děje a hra svým drajvem táhne hráče dál směrem k očekávanému rozuzlení. Na druhou kolej jdou informace získané ze spousty knih i pěkně napsaných profilů jednotlivých postav, míst či přízraků v deníku. Hráč si většinou vystačí s informacemi z rozhovorů s postavami, které v drtivé většině v příběhu přicházejí a odcházejí ve zběsilém tempu, takže se s nimi hráč nestihne ani pořádně seznámit či sžít. Příliš tak ani nevadí, že nebyla dodržena slibovaná otevřenost světa, hráč má k dispozici vždy jen omezený prostor, kam se může podívat. A mezi těmito jednotlivými prostory přichází loadovací obrazovka a většinou i přechod do další kapitoly. A čím pozdější kapitola, tím méně adventuření a více toho "ostatního".

Call of Cthulhu by byl celkem pěkný interaktivní film výrazně šmrncnutý walking simulátorem se správně hutnou lovercraftovskou atmosférou. Zbytečné akčnější a stealth pasáže v pokročilejších fázích hry však brzdí rozjeté tempo a výsledný dojem hodně sráží.

Pro: většinou atmosféra, většinou odsýpající napínavý příběh, možnost více způsobů řešení některých úkolů

Proti: stealth a akční pasáže, nedostatek adventurních činností a puzzlů

+28
  • PC 85
Klíčem k této hře je přistoupit na pravidla, které stanoví už první kapitola. Tedy, že se bude jednat o walking simulator a nikoliv o plnohodnotnou adventuru nebo snad dokonce RPG. Pokud se vám to podaří, máte vyhráno. Z počátku je sice nastoleno pomalejší tempo, ale už od prvních momentů na vás dýchne neskutečně hutná, pochmurná atmosféra, která vydrží po celou dobu a pro mě byla největším kladem. I děj a postavy se mi líbili a určitě bych vyzdvihla "slabosti" hlavního hrdiny, protože jednak klaustrofobie či úzkosti se u herních protagonistů terminátorů z pravidla neobjevují a jednak o to víc umocňují celkový dojem propadu do šílenství, který je kapitola sama o sobě. Když totiž halušky začnou nabírat na obrátkách, je to fakt jízda. Celková hratelnost je pravda velice lineární, ale aspoň odpadá ztrácení se na obřích lokacích a potěšilo mě i více možností řešení různých problémů. A ještě je fajn, že se hra velice často ukládá kdykoliv učiníte jakékoliv rozhodnutí, které tak nelze vzít zpět, a které vás posouvají k více možným koncům. Co se mi naopak moc nelíbilo byly už zase levné lekačky (příšeru v galerii ještě beru, protože tam jsem aspoň věděla, že někde za rohem bude, ale když na mě z ničeho nic vyskočila ze tmy v nemocnici, tak jsem jí dobrý den fakt neřekla) a stealth pasáže mi taky daly docela zabrat.

Pro: ATMOSFÉRA, příběh, postavy, propad do šílenství, soundtrack, více možností řešení problémů, více konců, délka akorát

Proti: lineárnost, úplně zbytečné RPG prvky, zastaralejší grafika

+22
  • PC 75
Jakmile jsem poprvé došlápl na ostrov Darkwater, okamžitě mě ovanula povědomá atmosféra. Cítil jsem se, jako bych vpadl do jedné z knížek H. P. Lovecrafta. A tahle atmosféra vydržela poměrně dlouho i díky pomalejšímu přemýšlivějšímu tempu hry a systému šílenství. Právě šílenství hlavního hrdiny je zpracováno velmi pěkně a kvituji, že i kniha nebo kresba mohou hlavnímu hrdinovi ubrat příčetnost, což opět připomíná knižní předlohu.

Hlavně ze začátku hry je hezky zpracováno i větvení příběhu a alternativní cesty k cíli. Okamžitě mě to nabudilo k druhému dohrání. RPG systém je už trochu méně povedený. Některé atributy jsou téměř zbytečné a člověk relativně brzo začne zjišťovat, kam má význam investovat. Nicméně zážitek to nijak nekazilo.

Bohužel hra v posledních pár kapitolách ztrácí dech. Zhruba od chvíle, když hráč dostane do ruky zbraň. Tempo hry se tím změní, přestane to být o přemýšlení a plíživém zdolávání překážek. Závěr je o prostém prostřílení se z bodu A do bodu B. A navíc střelba působí tak nějak prkenně a neuspokojivě.

Je to škoda, protože právě ono fungování bez zbraně dělá tuhle hry velmi zajímavou a výjimečnou. Do té chvíle to byla krásná adventura. I přes horší závěr je Call of Cthulhu pro fanoušky H. P. Lovecrafta nutnost.

Pro: atmosféra jak z knih, větvení, adventurní mechaniky

Proti: závěrečných pár kapitol kazí zážitek

+17 +18 −1
  • PS4 80
Edward Pierce přijíždí na ostrov Darkwater, kde má vyšetřit smrt ženy, jejího manžela a syna. Sarah Hawkinsová byla malířka a spekulovalo se o její příčetnosti. Případ byl odložen jako nehoda a její otec si vás jako detektiva najme abyste zjistili pravdu. Což se Piercovi zrovna hodí, protože žádnou práci nemá a složenky se sami nezaplatí.

Hra obsahuje jednoduchý RPG systém, kde si postupně zlepšujete několik atributů. Rovnou na začátku jich několik můžete rozdělit a je to taky jediné místo, kdy manuálně můžete zainvestovat do Lékařství nebo Okultismu. Dál už to půjde jen pomocí čtení různých specializovaných knih a zkoumání věcí. Hlavně se vyplatí investovat do Vyšetřování a Všímavosti. Naopak Sílu skoro nevyužijete.

Akční pasáže se totiž řeší plížením nebo útěkem. Ať už se jedná třeba o části v blázinci nebo třeba v souboji s Ohýbačem. Přesto v závěrečné části hry dostanete do ruky pistol. Jinak si ale vystačíte se zapalovačem a lampou (u té je potřeba doplňovat olej, ale ten je v potřebných pasážích vždy někde kolem). Hodně se řeší hlavně průzkumem a dialogy. Někdy je potřeba taky vyřešit nějaký logický puzzle jako třeba tajný vchod v pracovně nebo otevření trezoru v knihkupectví.

Jinak hra celou dobu drží ponurý nádech a hutnou atmosféru. Jsem rád, že je hra v češtině . Naopak by se mi líbilo, kdyby šlo znovu odehrát kapitoly zvlášť. Také se mi líbilo, že jde některé situace řešit více způsoby. Třeba do skladiště v druhé kapitole se můžete dostat sami tajnou cestou nebo využít dva opilce aby udělali rozruch případně vás tam dostane Cat.
Hra má také několik konců. Záleží jen na vašich rozhodnutích jaký konec si budete moci zvolit. Já mám neodkrytý ještě ten poslední.

Pro: atmosfér, příběh, čeština

Proti: nejde odehrát určitou kapitolu jen znovu celou hru, stealth pasáže

+12