Komentáře

Krátce po odehrání Hidden and Dangerous 2 jsem pátral po podobné FPS, v níž je kladen důraz na taktiku. Pro jednou jsem se rozhodl dát na ofic. recenze a vyzkoušet BiA:RtH (9/10 bylo běžné hodnocení). Já vůl se zase napálil! Ale to, že mi BiA přišlo tak primitivní je i má chyba. Chtělo to pauzu – možná měsíc, rok nebo i víc, prostě tak dlouhou dobu, než by se mi z hlavy vykouřilo HaD2. Když vidím ty gigantické rozdíly mezi vymazleným a propracovaným HaD2 a ve všech směrech chudým skoro až budgetovým a nesmyslně přeceňovaným BiA je to k vzteku. BiA totiž ztrácí na všech frontách vyjma grafické stránky (logicky).

BiA sleduje příběh jednotky výsadkářů v době proslulého Dne D. Celá hra je zasazena jen a pouze do Francie, navíc mnohdy na venkov. Umístit válečnou FPSku na jedno jediné dějiště je velmi odvážným tahem, který může vyjít v momentě, kdy tvůrci představí silný příběh, perfektní level design, nápaditost misí a vše zabalí do pohodové hratelnosti. Samozřejmě, že BiA neboduje ani v jednom.

Jakýsi příběh tu sice je, ale ten stojí a padá na osudech postav, jenže na vybudování vztahu k postavám by bylo třeba více času a více dialogů. Když mi umřel tankista, litoval jsem tank… Navíc je vše od začátku do konce našlapáno typickým americkým patosem. Ve vzduchu bylo cítit cosi ve stylu: „jsme banda chudáků, co nechtěli válku, ale zhostili jsme se své role se ctí, to abychom zachránili mnoho životů a spasili svět…“ Na mě vyumělkované hrdinství 'přihlásil ses do armády – jsi hrdina' moc nezafungovalo, ale alespoň působili ti vojáci lidštěji.

BiA se pyšní taktikou! Možnost velení je jedním z hlavních taháku hry a výsledek? Hráč má možnost sledovat bojiště hezky svrchu a také poslat své dva týmy na různá místa nebo jim nakázat útok na nepřítele. Kdyby byly alespoň mapy otevřené, jenže to nejsou a neustále se opakuje základní princip – koridor s palpostem a ulička vedoucí přímo za něj. Takže zatímco jeden tým (popř. sám hráč) půjde nepřítele obejít, ostatní zahájí krycí palbu, která má užitek, neboť tu je jakýsi indikátor krycí palby – soustřeďujete palbu směrem na nepřítele, aby ten zalezl do krytu a nebyl tak agresivní. Zvláštní je, že v prakticky každé větší bitce je cosi jako vedlejší cestička, kterou můžete nepřítele pohodlně obejít a sundat ho zboku. V praxi to znamená, že spíše než hledáním dobrých palebných pozic a krytů, strávíte bitvu hledáním oné cestičky.

Zdá se, že BiA může být vcelku slušnou lineární střílečkou, jako MoH, jenže ji zvrhává ve frašku neuvěřitelná nepřesnost zbraní. Nevadí mi, když kulky létají vedle a já tak čelím delší přestřelce, ale tady na větší dálku netrefíte nikoho. Autoři evidentně dumali nad tím, jak hráče přimět využívat ‚taktické prvky‘ a vymysleli, že když znemožní hráči zabíjet nepřátele, bude nucen nařídit svým spolubojovníkům, aby to udělali za něj. Můžu to označit za fikané, zákeřné, neotřelé, ale především za sebevražedné, neboť běžná náplň FPS hry je tím ušlapána.

Co musím pochválit je AI. Nepřátelé i spojenci se kryjí, pálí od boku během přesunů, ustupují a hlavně – občas se trefují, takže nejsou zbyteční. Dalším plusem je grafika, která rozhodně není ošklivá, ačkoli je prostředí stále stejné. Francouzský venkov mám sice rád, ale čeho je moc, toho je příliš.

Jak je u podobných her mým zvykem, pokusím se o sepsání dojmů z misí. Úrovně jsou rozděleny do kategorií podle dne, v němž se odehrávají.

Den D
Nejdelší mise skládající se z řady vcelku krátkých úrovní, v níž jsem se seznamoval s velením a pohledem na bojiště. Jakmile se mi dostala pod ruku jednotka, nepřátelé začali stavět palposty, které jsem musel pracně obcházet. Protože jedna úroveň byla jako druhá, mnoho si toho nevybavuji a to jsem to dohrál před týdnem… Vím, že při přebíhání louky, na kterou Němci stříleli minomety, jsem měl chuť rozflákat klávesnici, protože nešlo odhadnout, kam granát spadne a já tak opakoval úsek asi 5x. Taky vzpomínám na poslední úroveň na poli, kde se respawnovali nepřátelé, což je u hry s nízkým počtem zdraví a absencí léčení na palici.

1. den po Dni D :)
Prostředí je stále stejné, ale novinkou je americká popelnice. S tankem byla zpočátku legrace, neboť se zdálo, že většina situací půjde pohodlně vyřešit. Level design se však rychle přizpůsobil a nepřátelé přišli s děly. Dělo je stejné jako kulometný palpost, čili nastávaly dva druhy situací – v první musel jít tank proti kulometu a v druhém pěchota proti dělu. Stereotyp udeřil…

2. den po Dni D
Boje se přesunuly na okraj vesnice a tank nahradila úderná jednotka. Jinak je vše při starém – zaměstnat, obejít a zastřelit. V tuhle dobu jsem už s očekáváním vyhlížel konec hry.

3. den po Dni D
Opět se ke slovu dostává tank a prostředí lehce oživuje železniční most. Co víc k tomu dodat?

4. den po Dni D
Krátká mise v mokřadech, která je okořeněna sniperkou. Popravdě už jsem si myslel, že to bude první válečná FPS bez sniperky. Nakonec se ukázalo, že likvidace nepřátel se sniperkou je pohodička, protože pohled přes mířidla (resp. optiku) je podezřele klidný.

5. den po Dni D
Dvě úrovně odehrávající se z velké části na stejné mapě. Byla to strašná nuda. Ten neustálý stereotyp bez špetky inovací je úmorný.

6. den pod Dni D
Konečně změna! Jednotka je ve městě a tak se boje přesouvají do ulic a na dvory fabrik. Jinak je ale vše při starém, tedy až na druhou úroveň – obrana kostela pomocí sniperky a bazooky. Bylo to zábavné, jenomže takovýchto zpestření by mělo být mnohem víc.

7. den po Dni D
Konečně poslední bojová mise! Dala mi vážně dost zabrat. Už jen první bitku na kopečku jsem opakoval snad 8x. Druhý úsek bylo prokličkovat mezi nepřátelskými tanky a následně je pomocí spojeneckých tanků zničit.

Takže jak BiA:RtH nejlépe shrnout… Veliké zklamání a neskutečný stereotyp, který nezachrání ani vcelku zdařilá taktická náplň hry. To, že je hra z USA a zachycuje slavnou jednotku vojáků za proslulého Dne D, ještě neznamená, že se posadím na zadek, tak jako většina recenzentů. Hodit tomu 90%, musel bych se praštit do hlavy (anebo dostat zaplaceno).