Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Breath of Fire


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • GBA 70
Breath of Fire dnes již představuje stařešinku mezi jRPG, však se první vydání pro SNES řadí do roku 1994, ale i přes svůj pokročilý věk mě dokázalo zaujmout a pobavit více než leckteré moderní sterilní kopie alá Pier Solar and the Great Architects. Samotnou náplní se příliš od jiných zástupců žánru neliší, i tady hráč většinu herní doby šmejdí po mapě, ať už ve vsích, všelijakých kobkách či jen tak po loukách a lesích, utkává se v nespočetném množství soubojů s roztodivnými potvorami, zlepšuje své atributy a postupně rozkrývá pozadí příběhu, do něhož byl událostmi uvržen. Tím, co zabraňuje stereotypnosti převzít nad hrou vládu, jsou pestré proměny prostředí a vtipné vedlejší příběhy. Hráč se tak musí dostat ze zajetí snového světa poražením zlé osobnostní složky spícího nešťastníka, část hry se odehrává pod vodou, kde je průvodcem chamtivý rybí společník, jindy zase musí vyřešit problém táhnoucí se z minulosti vedlejších postav a podobně. Podobná proměnlivost hry mi je sympatická, když se k tomu přidá i nepřestřelený počet náhodných soubojů (zdravím Final Fantasy I), hra se mi tak nezvládla vyloženě omrzet a i přes určité slabší pasáže mě vydržela slušně bavit až do konce.
+13
  • SNES 80
Breath of Fire byla pro mě po dohrání Final Fantasy VII fakticky druhá japonská RPG hra v životě, kterou jsem hrál (někdy v roce 2001 na SNES emulátoru). Rozjel jsem ji ze zvědavosti, v touze si osahat, jak vypadaly japonské RPG hry před Playstation érou na SNESu. Nevím, proč jsem tehdy sáhl zrovna po méně renomované sérii, když se nabízely tituly jako Final Fantasy 4, 5, 6 nebo Chrono Trigger (které jsem následně dohrál pak taky), ale logo Squaresoftu mě tehdy přesvědčilo, že i tuhle hru zkusím, byť Squaresoft hru jen překládal do angličtiny. Hru má na svědomí firma Capcom, známá spíše arkádami z automatů.

Co se mi hned zalíbilo, tak kreslená grafika a tajemná mrazivá hudba. Příběh je o chlapci jménem Ryu, z vesnice, kterou napadne dračí armáda. Před vyhlazením je vesnice zachráněna tím, že někdo sešle kouzlo a všichni obyvatelé zkamení. Kromě jednoho a tím jste vy, je jasné, že máte speciální úkol. Porazit Dagon Lorda.

Příběh je v podstatě klišé, ale zafungoval na mě. Hned jsem se vrhl do dobrodružství. Záhadou se stane i to, že vaše postava se časem naučí morfovat v draky různých druhů. Přátele do party potkáváte taky vskutku zajímavé, vždy je to jakási humanoidní (po nohách chodící) forma některého ze zvířat, tu vlk, medvěd, krtek, rybí muž, víla (respektive národ s křídly s princeznou Ninou) ...každá postava má specifickou vlastnost nebo zbraň, kterou umí používat, kromě toho mnohé lokace lze projít jen s některou z konkrétních postav, lesem vás nejlépe provede vlk např. V čistě tahových soubojích máte vždy k dispozici 3 postavy v bojové partě, ale můžete je prohazovat s dalšími třemi, kteří jako neaktivní čekají a do boje nezasahují.
Postavy naprosto klasicky levelují po určitém přísunu expů a kromě zisku hit pointů a many získávají nové speciální útoky.

Svět, kterým budete putovat, má mnoho rozmanitých prostředí. Jsou zde města, lesy, hory, různé dungeony (s úžasnou podmanivou hudbou, která mi učarovala a dodnes si ji pamatuji). Podíváte se dokonce i pod vodu, podzemního království krtků....no je toho opravdu spoustu, až jsem žasl, co vše šlo nacpat do tak stařičké hry, ale bylo to překvapení tehdy nováčka v jRPG, později jsem si na to zvykl, že je to u jRPG standard.

Hra je pro mě navždy naprostou klasikou a zároveň pro mě nejlepším dílem série Breath of Fire, která má 5 dílů (2 na SNES, 2 na PS1 a jeden na PS2). Hra položila sérii základ, kterým je hlavní hrdina s modrými vlasy, obvykle němý, měnící se v draka, čímž v sobě odhaluje dračí gen (něco, proti čemu se ve skutečnosti vydal do boje), zvířecí postavičky s různými rozmanitými schopnostmi, je zde slavná mnihříčka s rybařením. V prvním díle to není rybaření v pravém slova smyslu, k dokonalosti tuto disciplínu dotáhly až pozdější díly. Jejím účelem je dostat se k lepším bonusovým předmětům.

Samozřejmě přes nesporné kvality, které hra na svou dobu má, je oblíbená spíše z fandovského hlediska. Je to totiž natolik klasické jRPG, že nemá moc šanci konkurovat opravdovým velikánům žánru. Ale je to hra roztomilá a zábavná a není s podivem, že ji obvykle najdete ve výčtu japonských RPG sérií, které by vám neměly uniknout. Pochopím údiv nad tím, že jsem napsal, že je to pro mě nejlepší díl. Prostě srdcová záležitost a první setkání se SNES hrami, které jsem si nakonec oblíbil úplně nejvíce.

80%

Pro: Pěkná grafika, podmanivá hudba, rozmanitost lokací a schopností postaviček.

Proti: Trochu zastaralý interface, nutno rozkliknout několik oken menu, než se k něčemu doberete.

+11