Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Blood
Blood
83

Komentáře

Napsat vlastní komentář
SyndromSyndrom
  • PC 80
Společně s Doomama (1, 2, 2016) zatím jediná další čistokrevná akční FPS, které jsem si troufl dát 8 z 10. Všechno je tu na jedničku:

Zbraňový arzenál násobený dvěma kvůli sekundárním palebným režimům využijete celej - výborná brokovnice na blízko (lepší než v prvním Quakeovi, o pár bodíků za dvouhlavňovkou v Doomovi Dvojce) | kropící Tommyho samopal na dálku s kvantem nábojů | signální pistole na originálně zpracované, svižné zombíky a v druhém devastujícím módu 8 světlic na skupiny + vidle kdykoli je potřeba (když vás hra nutí používat všechno co máte, víte, že jste v dobrých rukou) | heavy stuff na bosse a hordy Chrličů v podobě napalmometu a specificky na votravné Hellhounds účinného tesla kanónu | zapalovač s plechovkou aerosolu na havěť, která tady není jen proto aby se neřeklo, ale opravdu vás může zabít | speciální věci jako voodoo panenka, která je překvapivě výborná na dálku nebo Life Leech, která je parodoxně ve hře poslední, asi nejméně důležitá, ale rozhodně nenudí | no a samozřejmě DYNAMIT - na dálku odpalovaný, se senzorem nebo klasicky - výbušniny v Blood totiž nepřátele nejen standardně vaporizují jako jinde, ale ještě řvoucí odhodí na metry daleko. Jejich házení je velmi intuitivní a s bravurním sound designem celé hry (brácha Vincenta Price za mikrofonem, cvaknutí Zippa, !VLASTNÍ! (který primitivní fps tohle má?!) jazyk kultistů) je budete chtít používat (musíte používat - ideální rovnice) neustále. Z Power-upů kromě brnění a megahealth nejvíc využijete sedmimílové botky k průzkumu výtečnýho level designu.

À propos lvl design: Mňam. Malý, pěkný, zacyklený, vertikální mapy ve kterých se různě elegantně vracíte na známá místa z nově objevených přístupů. Spoustu úhlů ke krytí, skákání nepřátelům po hlavách, samý krásně realisticky vymodelovaný interiéry ve kterých to tepe (tepalo) životem - žádná generická vesmírná stanice, chodby, krajinky nebo nedej bože arkáda. Hlavně v prvních dvou, výběrových aktech je všechno pečlivě otexturováno a vy si užijete hřbitova s krematoriem, nádraží, vlaku (za jízdy), zábavního parku, a v druhém dokonce bludiště u velikánského Hotelu Na Vyhlídce z Osvícení (který tak vůbec nevypadá a o to líp se hraje). Všechno to má svoje kuchyně, knihovny, jídelny, turnikety, čekárny, společenské místnosti, kancly, sklepy, spíže, bazény i vířivky. Nic nevypadá odfláknutě a velmi málo se autoři uchylují k laciným pastím. Radost prozkoumávat.

Hrál jsem na Lightly Broiled jako debutant, protože na Well Done je nepřátel 2x tolik, bossové mají stejně tak zvětšený zdraví a reakční doba protivníků se blíží milisekundám. Extra Crispy byl původně určen pro coop, což mluví samo za sebe.

Death Wish je mód módů.

Pro: Lvl, sound, art (Amíci horor umí) design. Málokdy je tolik zbraní zábavných, natož aby nejlepší z nich byly granáty (dynamit).

Proti: Finální boss, shitovská Credits obrazovka - maličkosti.

+27
oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 85
"I live..AGAIN!"

Tuto hlášku pronáší nemrtvý cowboy Caleb hned v úvodní scéně při vylézání ze svého hrobu za zvuku posunujícího se náhrobního kamene. Poté se chopí vidlí, jakožto své základní zbraně (ano, slyšíte správně) a začíná skvělý, komicky temný a správně ujeťácký masakr všemožných potvor nezvyklého typu. Už první zabitá zombie a následný fotbálek s její hlavou dává tušit, že zde se nebude brát nic až tak vážně, jak by v první chvíli mohlo vypadat. Ačkoliv mám o něco radši ne úplně oblíbený druhý díl Blood II: The Chosen, první Blood a jeho přídavky, či snad datadisky, jsou svými kvalitami nepochybně na vysoké úrovni. Dle mého názoru se jedná o nejlepší střílečku ze všech tzv. Buildovek.
Jednou z hlavních devíz hry je určitě mocný a neobvyklý zbraňový arzenál. Každá ze zbraní navíc ještě disponuje sekundárním módem střelby. Od zmíněných základních vidlí, přes světlicovou pistoli, dynamit, plechovku s aerosolem až po nevídanou voodoo panenku.
Nepřátelé jsou také neskutečně originální, nejvíc zapamatovatelnou jednotkou zde ale rozhodně byla, je a vždy bude postava kultisty ve stylu mnicha se svým alternativním jazykem a hláškami typu: "cruo-stragaraNa!" nebo "rud'minuox", připomínající agresivní nesrozumitelně žvatlající dítě. Neméně pobaveníhodné jsou také jejich skřeky a výkřiky těsně před smrtí, například z takového šíleného ječení při uhoření šel až někdy strach.
Level design je výborný, hra krásně utíká, jednou za čas se střetnete s nějakým tím hrůzostrašným bossem (kterému pochopitelně dáte pořádně na prdel) a sem tam se samozřejmě může i stát (stane), že budete chvíli tápat. Pojem chvíle je ovšem relativní. Zkrátka vše je zde tak, jak to má u správné 90kové akce být. Po cestě je navíc všudemožně schována kopa tajných místností. Však už jen v první minutě hraní lze objevit asi pět secretů.
Pro ty, které Blood opravdu bavil, doporučuji projít si ještě přídavky Cryptic Passage for Blood a Blood: Plasma Pak.
Bez váhání tedy 85% a mám pocit, že bych možná měl jít ještě výše.

Pro: zbraně, nepřátelé, Caleb, bossfighty, level desing, délka hry, humor

Proti: je to "Buildovka", takže grafika a ovládání není úplně idelání, jinak nic

+32
Filom3nFilom3n
Dohráno
  • PC 100
Blood u mne vede

Oproti doomovi je to jiny typ hry, je to komedie horrorova
Oproti duke nukem - ten byl takovy napolo nedodelany, nikdy mi neprirostl k srdci, az shadow warrior to dotahl tam kde mel byt duke

Ale blood je vsechny smetl, pro mne je spolu s doom serii a shadow warrior serii na prvnim miste

Tolik vtipu nemelo moc her, levely uzasny, a byla to po doomovi a descentovi (ten se mnou nechtel nikdo hrat protoze ovladani mysi kluci v tom 3d nedavali) prvni poradna sitova hra ktera mne bavi dodneska, ted kupuju zrovna tu na gog kde jsou pridavky takze se znovu tesim (ac nevim kdy) az si to zase zahraju.

Protivnici jsou jedna basen a v podstate cela hra mne bavila od zacatku do konce coz se malokdy stava, panove, takto se delali hry!

Ted uz jenom remake quarantine (taxiky)

Pro: Uzasny levely, protivnici, humor, zbrane

Proti: Nic

+17
JumasJumas
  • PC 85
I Live Again! Tato hláška, kterou pronese Caleb hned na začátku hry Blood, je stejně legendární, jako třeba Let's Rock! z úst Duke Nukema. A podobně se to má i s vidlemi, jakožto zdejší základní chladnou zbraní.

Blood má vůbec speciální arzenál. Sprej se zapalovačem zkoušel jistě použít nejeden z hráčů i v reálu, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že takhle účinný opravdu není. Signální pistole, jež po zásahu zapálí nepřátele se také v mnoha hrách nevyskytuje a super zbraní je i hůl s lebkou Life Leech, která při nedostatku munice z Caleba vysává život. Za zmínku stojí i boží Voodoo panenka nebo Tesla Cannon.

Samostatnou kapitolou jsou nepřátelé. Od klasickým zombíků, kteří po jedné ráně nezemřou, přes hláškující kultisty, kteří neustále křičí Crudox Cruo (já vždy slyšel Bruno Bruno), a samý Marana sem a Marana tam, až ke zvracejícím tlusťochům. Ze zvířecích protivníků nikdy nezapomenu na žraločí mutanty, gargoyly nebo pekelné psy. No a samozřejmě mluvící ruce, kterých jsem se zbavoval hozeným dynamitem u zdi za cenu vlastní smrti, ale jak jsem nedávno zjistil, šlo to i mezerníkem.

Blood vyniká také ponurými lokacemi a druhou nejlepší vlakovou úrovní, kterou jsem kdy ve hrách pokořil (po Commandos 3) a co teprve řev po dokončení jakéhokoli levelu. Nebyl jsem však moc pozorný, a tak jsem popkulturní odkazy nepotkával, ale je taky pravda, že Blood byla jedna z prvních stříleček, co jsem hrál, takže jsem se soustředil především na nepřátele.

Stále mám v paměti i takové maličkosti, jako je kopání do hlav zombíků nebo žijící tělo bez hlavy, připojené na přístroje, po jehož likvidaci se rozezní klasický smrtelný tón. Hru jsem nikdy nedokončil, i když jsem ji několikrát rozehrál, ale po určité době mě vždy přestala bavit, což měl na svědomí především asi jediný zápor hry, a to nepřehlednost některých lokací a následné bloudění. Snad tento rest ještě někdy napravím.

Pro: Caleb, netradiční zbraně, nepřátelé, ponuré lokace, vlak, kopání do hlav

Proti: nepřehlednost některých lokací

+36
rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 100
Blood, to byla po Doom a Duke Nukem 3D moje třetí střílečka. Když jsem jí tehdy, v roce 1997 hrál, tak jsem se i občas bál a to nemluvím o místy velké obtížnosti, kdy vás jeden zapomenutý kultista dokázal na pár dobře mířených ran dostat. Znovu jsem hrou procházel v roce 2009 a i tehdy jsem byl nadšen. Vše bylo stejně dobré jako předtím. Ale až letos na mě dýchla ta správná nostalgie a já projel hru i s datadisky takřka jedním dechem (jeden dech však trval pár týdnů) :D

Úžasný je leveldesign, troufnu si tvrdit, že 80% map je skvěle naplánovaných a na většinu jsem vzpomínal už během těch 22 let, co je hra na světě. Mají prostě svou logiku a není to jen o tom přijít do další místnosti, vše vystřílet a bezhlavě pokračovat dál. Jde i o to se rozhlížet a semtam naleznout vtipně schovaný secret, nebo easter egg, který dokreslí hororovou atmosféru, nebo ji naopak vtipně odlehčí.

Důležitou položkou je i zbrojní arzenál. Začíná se s vidlemi, což je (oproti noze, nebo ruce z výše zmíněných předchůdců) hodně cool startovací zbraň. Hodně využití má i pistole na světlice, následují "běžné" kousky jako brokovnice, samopal a raketomet, přes 3 druhy dynamitu až se člověk dostane k netradičním a obskurním kouskům v podobě spreje se zapalovačem, elektrickému teslagunu a k jedné z nejvíce wtf zbraní - voodoo panence :D Nutno připočíst, že většina zbraní má i sekundární mód střelby/použití. Tady předběhli vývojáři svou dobu.

To, co vytváří atmosféru hry, jsou však nepřátelé. Vždycky mě bavilo (a baví mě dodnes), hrát fotbal s hlavami zombií, nebo si procvičit lekce uměle vytvořeného jazyka všech těch po zuby ozbrojených mnichů :) Velmi strašidelné vždycky byly souboje s "vodníky", nebo se "smrtkami". Ale nejobávanějším nepřítelem vždycky bude chodící ruka. I bossové se povedli, dokud člověk nevěděl jak na ně, tak měl v kalhotách a bylo mu ouzko.

Nejvíc však bude člověk vzpomínat na ty momenty, které prostě v jiné hře neviděl. Jako když, právě nalezený klíč otevře kadibudku a kampak asi bude následovat další postup? :) Nebo, když se povede těsně před smrtí zapálit dynamit a posmrtně pak sledovat oslavný běh a následně i let triumfujících mnichů. Nebo, pro mě nejpamátnější scénu, když jsem potkal v nemocnici, na lůžku, bezhlavého chlápka, který evidentně podle přístrojů vedle ještě žil, to byl zázrak vědy v přímém přenosu. (Bohužel, když do něj člověk střelil, tak to už nepřežil, to bude ještě předmětem dalšího bádání v dalších hrách).

Blood je jednoduše moje srdcovka a jak se zdá, bude mě provázet celý život. Proto jsem byl i vděčný za aktuální "remaster", který ovládání posunul do dnešních standartů a hraje se to prostě dobře. Nejpozději za 10 let zas tento báječně zvrácený svět navštívím.

Pro: zbraně, monstra, levely, krev, easter eggy a vtipné momenty, nostalgie

Proti: neexistuje následovník v podobném ražení

+45
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 90
Ani bych nečekal, že mě někdy takhle chytne hra postavená na Build enginu. Stalo se tak. Co se v mých očích tolik nepovedlo Duke Nukemovi nebo Shadow Warriorovi, zvládl Blood na jedničku. Určitě musím vyzdvihnout atmosféru. Ta je perfektní. Atmosféra smrti podtrhnutá skvělou hudbou a humorem černějším než smrt. Všechno je totální nadsázka, ale je to temné až z toho někdy mrazí. Spousta popkulturních odkazů odkazujících hlavně na horory. A hlavně geniální hrdina/padouch Caleb, který to umí náležitě okomentovat.

Samotná akce je dynamická a zábavná. Nepřátelé se jen tak nedají. Někdy hra umí být dost tuhá. Často na různé nepřátele platí různé zbraně. Často je málo nábojů. Dvakrát se mi stalo, že jsem na to musel jít vidlemi (Dostatečná motivace k hledání secretů). Akce je hodně rychlá. Často budete v poslední chvíli měnit zbraně. Často budete zběsile couvat před dotírajícím nepřítelem. Celé to ještě podtrhuje velká brutalita, která není samoúčelná. Celý masakr zhutňuje a přináší pocit dobře vykonané práce.

Zbraně jsou skvělé. Bavili mě všechny. Všechny také budete nuceni využít. Je o co stát. Pocit ze střelby je skvělý ze všech. I s panenky voodoo. Nejvíc mě ale bavilo házení dynamitem. Správné načasování a hození do chumlu zombíků je k nezaplacení. Nepřátelé jsou také super. Nejvíce mě bavilo střílet vyšinuté mnichy a nejvtipnější je ruka z Adamsovy Rodiny. Jediné, co u nich trochu kazí dojem, jsou občasné zkraty v AI, kdy se nepřátelé buďto zaseknou u zdi nebo prostě odejdou do vedlejší místnosti.

Super design už se tolik nemoří z odstřelováním zdí nebo koupáním se ve vodních kanálech jako v Duke Nukem. Ani nemá klaustrofobické úrovně jako v Shadow Warrior. Všeho je tak akorát. Je to pestré. Prostředí se často mění. Neřekl bych, že je to nepřehledné, jak tady někteří píší. Jediné, co mi tak trochu vadilo, byla nepoužitelná mapka. Nakonec ale ani nebyla potřeba.

Na to, jak hra dokáže už na střední někdy zatopit, tak bossové byli až směšně jednodušší. U toho pavouka ve druhé epizodě jsem si ani nevšiml, že to byl boss. A hlavní boss se zasekl ve zdi.

Zapnutím mouselooku jsem žádnou výhodu nespatřil. Spíš mě přitom rozčilovalo, jak je hra 2.5d.

"S humorem jde všechno lépe"

Pro: atmosféra, design úrovní, dynamika akce, zábavné zbraně, Caleb, humor

Proti: AI se někdy zasekne, nepoužitelná mapka, 2.5d engine = složitější míření do vzduchu a na zem

+42
S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 85
Jestli jsem si u nějakého žánru fakt myslel, že má aspoň jakýs takýs skill, tak to byly vždy FPS hry. Přeci jen léta praxe někde znát být musí. No, když pak člověk pustí starší kousek, jako je třeba Blood, tak zjistí, že to s tím skillem taková sláva asi nebude.

Myslel jsem si, že po takových letech (přeci jen dvacet let je dlouhá doba, kor v herním průmyslu), mě taková hra již nedokáže moc oslovit, ale z nějakého zvláštního důvodu mě lákala a musel jsem si jí zahrát. Ještě, že jsem to udělal, neboť jsem si jí neskutečně užil.

Úplně zapomeňte na nějaký příběh, jako nějaké náznaky tu asi jsou, ale co si budeme nalhávat, u Doomovek to nikdy nebylo důležité. Celé je to rozdělené na čtyři epizody, kdy na konci každé je boss, který je celkem výzvou. Mě osobně přišla jako výzva celá hra a ze začátku jsem myslel, že s tím rychle seknu. Hra vám opravdu nedá nic zadarmo a když už jsem všechny vystřílel, tak jsem se v bludišti nezřídka trochu ztratil. Hold je znát, že jsem začal hrát až s další generací her po roce 2000...

Co je teda kouzlo hry? Především je to to, jak vypadají jednotlivé levely, které jsou chytře navržené, potrápí i trochu hráčovu mysl, jelikož se zde vyskytuje množství secretů a i samotný postup vyžaduje lehčí přemýšlení. Navíc je zde spousta originálních a různorodých lokací. Za další je množství zbraní, ale nebudu lhát, vidle byly top zážitek, ale na bosse bych si s nim netroufl.

Ale to úplně nejvíc je celková atmosféra hry. Kam se hrabou dnešní hororovky, Blood vás chytne a pořádně vám stáhne hrdlo. Neustále jsem měl lehce nepříjemný pocit, nechci říkat, že jsem se bál, ale hororový pocit navozen byl téměř po celou dobu. To samozřejmě doplňuje skvělá "duchařská" a "kostelní" hudba. A ty zvuky a hlášky kultistů? To se mi do paměti zaryje asi už navždy.

Ano, hra má na dnešní poměry lehce kostrbaté ovládání a chvíli se do toho budete dostávat. Občas vázne trochu plynulost a občas vám brání v postupu samotná hra než vaše hloupost. Ale i přesto se jedná o geniální počin a věřím, že pro fanoušky hororů se jedná o absolutní povinnost, jelikož je zde i nemálo odkazů či eastereggů.
+24
Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
I Live Again! Možná si trošku nadhodnotím, ale čert to vem. Blood je pro mě absolutní srdovka, vzpomínka táhnoucí se zpět asi 20 let, kdy se prvně objevila v jedné brněnské herně a kdy jsem na ni fascinovaně koukal. Poprvé jsem Blooda dohrál v roce 99, tehdy ještě z pirátského CD, bez animací a z klasickým ovládáním klávesnicí... jó to byly časy. Takže když jsem zjistil, že na GOG vyšel s upraveným ovládáním, možností střelby a rozhlížení myší, nebylo o čem přemýšlet.

Samozřejmě grafika je pravěká a kostičkovaná. Ale když si na ni člověk zvykne, má svůj styl, který se neztratil ani mezi všemi těmi pixely. A patří k ní i kraťoučké, neurážející animace po každé epizodě, které většinou zobrazují celkem vtipnou a brutální likvidaci poraženého bosse.

Oslím můstkem se dostávám k příběhu. Opět, není to žádné oskarové drama, ale pro brutální střílečku jako je Blood to bohatě stačí. A kupodivu, když si člověk přečte v manuálu pozadí a rozumí, co Caleb říká, dává to i docela smysl. Caleb je nemrtvý zmrd, který byl zrazen svým ďábelským bohem Tchernoborgem (nebo tak nějak) a když se probere, vydává se mu nakopat prdel. Ani na chvíli se přitom nestaví na stranu dobra, což prokáže i v krásné scéně v závěrečné animaci kdy nonšlantně odpráskne modlícího se člověka.

A konečně to hlavní, hratelnost. Blood je zkrátka neskutečný masakr, nářez, brutalita a řežba, přesně jak byly staré střílečky. Krev teče proudem, zasažení nepřátelé kteří jsou toho schopní vydávají nezapomenutelný smrtelný řev, stejně jako Caleb když náhodou hoří. Na každém kroku nacházíte zmučená, roztrhaná, či jinak zdevastovaná těla civilistů a pokud náhodou najdete někoho živého, dlouho tak nezůstane. V rámci vctínění se do Caleba mi opravdu nedělalo problém popravovat zmateně běhající "nouplízáky" :)

Kromě civilistů musíte zabíjet i monstra a tady se tvůrci vyřádili. Od zombíka, který nechce po zásahu zůstat mrtvý, přes báječně latinsky klející mnichy s kulomety, gargoyly, pekelné psy plivající oheň, ruky škrtilky, různou pavoučí, krysí či rybí havěť až po přízraky, při jejichž prvním objevení jsem dokonce nadskočil.

Na jejich kilvidaci máte naprosto úžasný arzenál. Pistole na světlice se hodí třeba na odolné zombíky, které zapálí. Brokovnice, kulomet thompson, raketomet, dynamit to je celkem normál. Plamenomet ze spreje, tesla kanon, duševní staffka nebo voodoo panenka už tolik ne. A komu je to málo, tak každá zbraň ma alternativní mód a po sebrání Gun Akimbo můžete skoro se všemi zbraněmi střílet obouruč. Taková dvojice rakemetů to se jen tak nevidí. A všechny zbraně jsou použitelné snad až na plamenomet, kterému trvá zabití dost dlouho. Já si nejvíce oblíbil rychlopalnou plazmovku a kulomet, zatímco dynamit jsem používal na likvidaci dekorací (ano všechny drobné předměty lze zničit).

A to vše ve 4 epizodách po 8-9 kolech. A ano, kola jsou občas neskutečná bludiště, kde i po několikátém dohrávání se zaskenete a budete přemýšlet kam sakra jít. Nicméně i bez záseku Vám vydrží třeba na hodinu a nudit se rozhodně nebudete, navíc kola působí celkem reálně a logicky i přes to bloudění. Každé kolo je plné klíčů, secretů (v jednom jich je 19!) a hlavně atmosféry, čímž se dostávám k tomu nejlepšímu.

Atmosféra je hororová, humorná a našlapaná odkazy od a až do z. Kdo má nasledováno většinu klasických hororů jako já, bude vrnět blahem. Od různých nápisů a Calebových hororových hlášek po ikonické věci na které lze narazit. Zombíci křičí Brains jako v Návrat oživlých mrtvol, narazíte na kočárek z Ono žije, mačetu a masku Jasona Vorheese, klobouk a svetr Fredyho Krugera, kombinézu Uprchlíka či mrtvého Duke Nukema. Je to málo? Co třeba celé kolo věnované nějakému hororu? V Bloodovi se projdete v lesích z Pátku třináctého, bludištěm a hotelem z Osvícení, cirkusem ze Something Wicked This Way Comes, obchoďákem plným zombíků z původního Úsvitu mrtvých a nebo strašidelným domem z prastarého hororu Haunting.
Ostatně tady je odkaz na desítky dalších referencí https://blood-wiki.org/index.php/References_in_Blood

Blood je zkrátka krvavá, hororová a zábavná řežba a k tomu pro mě získala ještě úplně nové kouzlo spoustou odkazů. Takže proto 100%.

Pro: Brutalita, atmosféra, spousta odkazů, zbraně, monstra, perfektní zábava.

Proti: Po letech slabší grafika.

+31
H34DH34D
Dohráno
  • PC 85
Když jsem v druhé polovině 90. let začínal s počítačovými hrami, existovalo pár titulů, které znal v mém okolí každý a Blood patřil mezi ně. Těmto střílečkám jsme říkali jednoduše „doomovky“, což znamenalo, že se bude hodně střílet, bude hodně cákat krev a my se na to budeme dívat pěkně zblízka z první osoby! V tomto Blood dokázal zajít ze všech doomovek nejdál. Vlastně se dnes divím, že nás to hraní Blood v cca 10 letech nějak nepoznamenalo (nebo poznamenalo? Muhaha). Matně si vybavuju, jak jsme zírali na upalování nepřátel sprejem, kopání do odpadlých hlav zombíků a děsivou likvidaci voodoo panenkou. Blood byla legenda, takový nejvyšší level odvahy, do něhož se ti, kdo si učurávali z tmavých lokací Dooma, neodváží ani vkročit. Mám dojem, že Blood jsme dlouho hráli jen společně, v tzv. kroužku výpočetní techniky, ale sám doma se k této hře nikdo moc nevracel. Proč asi? :-) Mno, možná i proto, že kdyby tohle na obrazovce spatřily naše matky, tak by našemu hraní na PC nastal rychlý konec…

Nyní bude hra slavit 20. výročí a já jsem si se zděšením desetiletého chlapce zírajícího na zkrvavené vidle uvědomil, že jsem tuto hru nikdy nedohrál do konce. Pouštím se tedy do toho a vrací se mi vzpomínky. Na Blood jsme nikdy neměli cheaty a nutno podotknout, že hra je docela těžká. Nebo spíše takto, bez myši nemáte šanci. I na nejlehčí obtížnost vám borec s kapucí a brokárnou dokáže pořádně rozhodit sandál, pokud si jej necháte za zády. Dále mě příjemně překvapuje, že jak zapnutý, tak vypnutý mouselook má ve hře své místo. Jsou pasáže, kde se chcete rozhlídnout sami a jsou části, kde je jednodušší řídit pohyb jen do stran. Podobně se jeví užitečná možnost přepnout do třetí osoby. Mrknete takhle za roh a můžete tam pak místo vykouknutí jen ladně hodit kus dynamitu. Mluvíme tedy zde o základech taktiky, což dříve v doomokvách nebylo k vidění. Se skrčováním už je ale problém, build engine na to očividně není stavěný, a proto možnost „podběhnout“ nepřátele a způsobit, že vás téměř nemohou trefit, hodnotím spíše jako bug. Ono vůbec build engine měl v polovině roku 1997 již své za sebou. V té době jsme to sice tak nevnímali, ale starší Quake byl graficky podstatně někde jinde, hlavně při tom mouse looku nahoru/dolů, se obraz v build engine šíleně deformuje, není totiž v pravém slova smyslu 3D. Zvukově je ale Blood hodně dobrý, nebo spíše hodně masakrální... Ještěže jsme v 90. letech neměli zvukovky, protože tohle bychom fakt nezvládli. :-)

Přímý konkurent Blooda zůstává starší Duke Nukem 3D, a ten nejspíš u většiny hráčů o prsa vítězí. Má o chlup barvitější design prostředí, je rozmanitější, snad i záživnější a takový hravější. Blood je ale stále parádní doomovka se vším, co si hráč mohl v tehdejší době přát. Řekl bych, že Duka 3D poráží v multiplayeru a to díky originálnějším a všestrannějším zbraním.
+24
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 80
To bola teda jazda! Blood som nikdy celý neprešiel, preto som sa do neho znovu pustil s jasným cieľom. Konečne som ho celý pokoril a aj po takmer 20 rokoch je to stále veľká zábava.

Je neskutočné, aké obrovské množstvo odkazov do hry tvorcovia natrepali na rôzne filmy ako Čeľuste, Evil Dead sériu, Vranu, Utečenca s Harrisonom Fordom, Psycho, Osvietenie, Cujo, Nočná mora v Elm Street, Piatok trinásteho, Tombstone a veľa iných. Vidieť sa dajú aj mŕtvoly Duke Nukema alebo Lo Wanga. Hlavný hrdina často vtipne hláškuje, pospevuje si a komentuje dianie naokolo.

Veľkú pochvalu si zaslúžia aj originálne a veľmi štýlové zbrane, z ktorých sa dajú používať celú hru úplne všetky. Aj svetelná pištoľ je na svoj sekundárny mód tak silná, že som ju rád používal až do konca.

Úrovne sú prepchaté tajnými skrýšami, sú rozsiahle, plné zákerných pascí a nepríjemných prekvapení pre hráča. Level design mi však občas prekážal, niektoré úrovne mi prišli neprehľadné a blúdeniu som sa nevyhol. Viackrát som umrel aj kvôli smiešnym dreveným dverám, ktoré ma proste pricvikli.

Blood je v každom prípade aj po toľkých rokoch stále skvelá krvavá zábava, ktorá obsahuje dokonale vyvážené, štýlové zbrane a má rôznych popkultúrnych odkazov a čierneho humoru na rozdávanie.

Pro: Čierny humor, hlášky Caleba, množstvo odkazov na filmy a hry, vyvážené a štýlové zbrane, atmosféra

Proti: Blbé drevené dvere, ktoré ma zabili asi tak 10x, občas neprehľadné úrovne

+28
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 85
"I live....again" Caleb je charismatickej, temnej týpek. Vlastně to byl první čistokrevný anti-hrdina, na kterého jsem v té době narazil, což bylo nečekané, ale též i velice svěží. Jako závan vůně hnijících, vyhřezlých střev z tlustého zombíka. Celé to je nadupáno černočerným humorem. Odkazy na kultovní horrorové filmy. Noční můra z Elm street, Pátek třináctého, Osvícení, Úsvit mrtvých atd. Avšak, nejvíce tu - jako pahýl z odseknuté končetiny - vyčuhují odkazy na sérii Evil Dead. Ruka, jenž křiklavým hlasem provolává "I swallow our soul" Včetně několika grafických odkazů, příšer a samozřejmě hlášek, jejichž originál přišel z huby Ashe Williemse.

"Good, Bad, I’m the guy with the gun"
"This is my boomstick!"
"Hey, she-bitch, let’s go."
A spouta dalších.

Tahle gamesa má dost rozpačitý rozjezd. Ten může někoho klidně i odradit, jelikož obtížnost je z počátku dosti vysoká, level design v prvních levelech dosti jednoduchý a rozmístěnost zbraní ne-ideální. Já se přesto však přenesl a dostalo se mi klasické, old-school řezanice, která se znovu dostavila až v modifikaci Brutal Doom. Velice originální zbraně se sekundárními mody střelby, ale hlavně jste bylo možno nést dva tomíky zároveň. No schválně, jaká hra to na tehdejší dobu dovolila? Je to pořád zábava. Atmosféra, které snad mohl v té době konkurovat jen Resident Evil byla zkrátka pekelná. Přesně jako ve filmech, jimiž se hra inspirovala. Kdo mě bude tvrdit, že se prvně nelekl tý uřvaný dámy s kosou?

Co mě však netěšilo. Občasné grafické glitche - pravděpodobně chyba enginu, na kterém běží remake - a též náhlá úmrtí. Někdy mě rozmázly dveře, někdy jsem zase vůbec nevěděl, co mě vlastně zabilo. Taky mě překvapila délka, která se pohybovala v rozmezí jen několika/pár hodin. A pak, že se už takový hry dneska nedělají.

Pro: Pekelná atmosféra, zbraně, nepřátelé, masakrozní hratelnost, grafika, odkazy na kultovní filmový fláky, black humor.

Proti: Délka, občas level design, grafické bugy, pomalý rozjezd.....

+21 +23 −2
mvp23mvp23
Dohráno
  • PC 90
S velkou slávou přišel Duke Nukem 3D, pak Shadow Warrior a nakonec Blood. V relativně krátké době byly vydány tři dost podobné produkty, tudíž se srovnávalo jako o život. Ačkoliv první dva jmenované tituly mají rozhodně své kvality, tak u mě nakonec zvítězil Blood. Blood mě dokázal učarovat svojí drzostí, brutalitou, atmosférou a humorem zároveň. Hodně zvláštní kombinace, která má ovšem v tomto případě pozitivní výsledky.

Rozhodně co nelze opomenout jsou zbraně! V které jiné hře můžete zabíjet své protivníky vidlemi, voodoo panenkou, světelnou pistolí, nebo dokonce sprejem za podpory zapalovače!? Navíc musím zmínit detail, že někteří nepřátelé se po smrti nekácí k zemi neustále stejným způsobem, bez ohledu na to, jakou zbraň jste zrovna použili, takže například takový zombík může klasicky padnout k zemi, uhořet, rozprsknout se na několik kusů a nebo se můžete podívat na jeho složení kostry, což má na svědomí zbraň jménem Tesla cannon. Další vychytávkou je, že skoro každá zbraň má svůj sekundární mod a prakticky všechny se dají použít v celé hře, takže se jejich využítí dost často střídá.

Pestrost nepřátel je v Bloodu taky dost zajímavá a skvěle zapadnou do daného žánru. Level design to samé (nejvíc mi utkvěl v paměti pekelný vlak). Na druhou stranu level design je asi největším záporem hry, jelikož v některých místech je dost nepřehledný, což způsobuje otravné bloudění. Dalším záporem je, že si Vás může najít zubatá v samozavíracích dveří, což pěkně nas... Naštve. Nicméně, tím veškeré větší zápory končí.

Multiplayer je na dost dobré úrovni. Moment, kdy Váš soupeř/kamarád právě přebíhá přes lávku nad velkou propastí a vy mu jí zmáčknutím čudlíku posunete vedle je opravdu k nezaplacení. :) Dále je nezapomenutelná mapa, kde jsou dva hrady naproti sobě, mezi nimi pár zákopů a možnost ovládat z každého hradu děla, která tak znepříjemňují soupeřovu možnost se k Vám dostat. No a úplně nejvíc mi připomíná mé romantické dětství mapa, která obsahuje fotbalové hřiště a chvilkové zastavení vzájemného vyvražďování s kamarádem a následné kopání se zombíkovou hlavou na branku. Ach, to byly časy... :)

Každý, kdo má aspoň trochu rád černý humor, akci a horor a ještě nehrál Blooda, tak by měl dostat vidlemi do hlavy! A na ty ostatní je tu připravena plechovka spreje se zapalovačem! ;)

Pro: atmosféra, zbraně, nepřátelé, hudba, černý humor

Proti: někdy nepřehledný level design

+38
HonzekHonzek
Dohráno
  • PC 90
Jelikož mě od počátků mého hraní provázely DOOMovky, netrvalo dlouho a roku 1997 se mi do počítače podíval i tento skvost. Téměř každý rok si tento titul nainstaluji a opakovaně jej hraji. Má totiž výbornou atmosféru, která by se místy dala krájet a rozeného hrdinu Caleba, který nešetří hláškami po vzoru Duke Nukem 3D. Hra vlastně běží na tom samém enginu, stejně jako mnoho FPS let devadesátých. Dodnes mi běhá mráz po zádech ze zvukové stránky, protože co ze sebe dokážou vydávat různá monstra, ať už zombíci - s jejichž hlavou se dá skvěle hrát kopaná, nebo další pekelníci, to prostě nemá obdoby a vždy, když si tuto pecku znovu zahraji, tak mi od první mise naskakuje husí kůže. Krev cáká všemi směry a ze všech možných částí těla, včetně těch vašich, protože hra je místy neskutečně hardcore záležitostí jen pro ty nejotrlejší. Památnou hlášku ´´I live again´´, kterou hlavní hrdina pronese na začátku všeho konání a přitom se s vidlemi v ruce škrábe z hrobu, nezapomenu dodnes, stejně jako výtečné levely, velmi dobrou hudební stránku a na svou dobu pěknou grafiku. Na závěr je vhodné dodat, že se v hlubinách internetu válí nespočet modifikací a úplných předělávek, které do hry zakomponují kromě rozhlížení myší i úplně novou grafiku a hratelnost. Pokud máte rádi hororový žánr a FPS střílečky, určitě se po nějaké verzi poohlédněte, za mě máte to nejvřelejší doporučení.

Pro: Hutná atmosféra - Skvělá hudební stránka - Prostředí - Hlavní hrdina Caleb

Proti: Původní verze je místy neskutečně HC a nemusí tak sednout každému

+25 +27 −2
fajmyfajmy
Dohráno
  • PC 95
Není to tak dávno, kdy jsem si to zahrál znovu a bavilo mě to naprosto stejně, jako před lety. Tahle hra je nestárnoucí, většina lidí, které znám cítí stejnou nostalgii když si na tu hru vzpomene, jako já.
Stojí to za to. Soundtrack, hlášky protivníků plus jen stěží vyčerpatelná studnice hlášek hlavního hrdiny.
Pro mě zkrátka jedinečný kousek. :)
+16 +18 −2
MountMount
  • PC --
Myslím si, že blood je natolik zakořeněn v povědomí hráčů, že rozhodně tuhle hru nemá cenu zdlouhavě představovat. Zaměřím se tedy na to, v čem vidím jeho přednosti. Samozřejmě jedná se o nefalšovanou 3d střílečku své doby, k tomu patří propracovaná architektura celého levelu, tudíž hra není tolik lineární jako jsou dnešní střílečky, ve kterých vám stačí v podstatě držet šipku dopředu a vesele projít levelem. Zde budete bloudit a vracet se mnohokrát téměř na začátek levelu, postaru sbírat klíče a odemykat dveře, hledat tajné chodby a často umírat.
Samotná hra v sobě obsahuje nespočet narážek na různé hororové filmy, tak například: jistě si pamatujete na hodně nepříjemného nepřítele, kterým byla mluvicí ruka, jejíž hláškou bylo: I´ll swallow your soul!", což je přímo narážka na film Evil Dead, mimochodem celý jeden level se točí přímo kolem prokleté chaty z tohoto filmu a rozhodně to není jediný film, na který se hra místy odkazuje, zde zmiňme pro příklad film Shining, jehož hlavního hrdinu naleznete zamrzlého v živém bludišti.
Blood je také plný morbidního humoru, ostatně co čekat od lidí, kteří se podíleli i na vývoji Shadow Warrior, nebo Duke Nukem 3d.
+23 +29 −6
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Ve svě době jsem Blood zkoušel hrát, ale obtížnost na mě byla příliš vysoká. Bez ovládání na myši a bez úkroků se jednalo o nepřekonatelný problém. A jelikož se mi nedařilo zprovoznit cheaty (tak jako u Duka3D) a musel jsem s hraním seknout. Kdyby mi někdo tehdy řekl, že si Blooda zahraju po 16ti letech znovu, asi bych se mu vysmál…

I po těch letech mě Blood neskutečně bavil, i když to místy drhlo a na delší dobu jsem ho uložil k ledu. Především level-design je v některých částech poněkud nepřehledný, hledání cesty dál mě tak několikrát docela zdrželo. Černý humor a ďábelský smích dokonale nadabovaného Caleba přidává na zážitku, vypečený soundtrack spolu s velkou brutalitou dělá z celé hry opravdu jednu z nejukrutnějších krvavých řeží.

Blood přináší spoustu (na svou dobu) nevídaných věcí, jako je jízda na vozku, střelba ze dvou hlavní nebo zbraní zároveň, hořící sudy před výbuchem, náznaky fyzikálního enginu v podobě odrážejících se hlav zombíků a taky originální zbraně, které těžko někdo překoná i dnes. Nejlepší na tom je, že jsou zbraně parádně vyvážené a taková základní světelná pistole je na svůj sekundární režim tak silná, že jsem jí používal skoro celou hru. Magická hůl s lebkou se dá navíc položit na zem a využít ji jako obranou věžičku. Nejsem si jistý, jestli se všechny tyhle věci objevily dříve už jinde, ale Blood je nejstarší hra, u které jsem je zaregistroval, za což mu u mě patří prvenství. Aby toho nebylo málo, tak přidává velké množství (na FPS) použitelných předmětů, které pomalu strčí do kapsy i dnešní dumb-wannabe-RPG.
+50
LoganLogan
Dohráno
  • PC 90
Původně mne na Blood navnadilo tuším Score, ale propadl jsem mu až ve chvíli, kdy jsem ho spatřil na kamarádově pc (486). Zamiloval jsem si humor ve hře, běhající mnichy po zásahu světlicí, kteří vypadali, že si to pekelně užívají, porcované zombíky vidlemi a začátek v hrobu. Už jenom ten mi naznačil, že to asi jen tak obyčejné nebude. Taky jsem se pokoušel upíchnutou hlavou trefovat mezi hroby a silně jsem se u toho bavil, nejvíc se mi ale líbil smysl pro detail. Doteď si vzpomínám na zvonící telefon s hovorem pro postavu, či soutěže na karnevalu. Byla to velmi primitivní střílečka, ale byla to kouzelná primitivní střílečka! Slušný výběr zbraní, slušné animace nepřátel a hlavně neskutečný sadismus na každém kroku, to byla ta pravá věc pro chlapce před pubertou! Asi bych měl podle Novy teď jít ukrást auto a přejíždět lidi na chodníku, já ale radši využiji služeb GOGu a půjdu si Blood zahrát...

Pro: sadistická a krvavá střílečka

Proti: asi to, že hra měla konec...

+23
konvicekonvice
  • PC 80
Pamatuji si to jako by to bylo dnes, nic na pc z her už nás nebavilo a tak jsem se snažil s kamarády zabavit nějakými těmi kolektivními real hrami, takže jsme si často hráli na honěnou, ale i to nás časem přestalo bavit a tak bylo na čase zase časopisy schovat pod postel, vždy vyhrával ten s nejdelším a nejtvrdším a po malé inovaci i s vlhčím smotkem časopisu, pod jehož úderem se rýsovala na našich kůži docela pěkná červená jelita. Nutno podotknout, že tato značně inovační hra na honěnou většinou končila slzami a vzájemnými si výhrůžkami rodiči, ale nový den se vždy jelo nanovo a většinou to končilo již zmíněným scénářem. Avšak jen hrou na honěnou se nemůže dítě zabavit a tak značně vyhoněni a patřičně zadýcháni(ostatně uznejte sami jak dlouho jste se vy jako děti dokázali honit) a vysportováni, jsme se pak scházeli u kolektivního paření her na jednom pc. Kde se bude pařit většinou záleželo i na dalších benefitech s tím spojených. Toho dne padla volba na kamarádovo pc, jelikož měl přijet jeho strýc s kamarádovo dědečkem, přičemž z obou dvou ejakulovaly benefity. Z jeho strýce vždy nové hry, které se blesku rychle rozlezly po všech pc s rychlostí a hbitostí ruky katolického kněze ve spodním prádle školaček, přičemž z jeho dědečka pak jeho domácí klobásy, které byly vážně luxusní a často jsme se tak na jeho dědečka těšili více, než na samotné hraní a zkoušení nových her od jeho strýce. Jelikož nebylo nad teplou klobásu od jeho dědečka. Pamatuji si to jako dnes jak tu teplou velkou klobásu držím svýma drobnýma ručičkama a pomalu ji soukám do stejně drobných úst přičemž po prvním kousnutí do špičky klobásy, se mi po celých ústech rozstříkla její lahodná šťáva, je to jedna z těch krásných dětských vzpomínek při kterých se ještě dnes zachvěji rozkoší, když na to jen pomyslím. Toho dne jsme si tedy spokojeně a mlčky mlaskali nad chutí klobás a na pc střídali jednu novou hru za druhou. Pamatuji si to přesně bylo odpoledne a venku se už stmívalo, měl jsem na sobě kraťasy a tričko s obrázkem, tuším že to na něm byl mikymáus, vlastně možná to nebyl mikymaus ale prostě nějaký obrázek veselého zvířátka, vlastně i dost možná místo zvířátka to mohl být Pepek námořník, který nepatřil mezi mé oblíbené hrdiny a už vůbec jsem nechápal proč se na tu Olí nevykašle. Raději jsme měli spidermana a transformery. Je sice pravdou, že naší nejoblíbenější zábavou byly klacky a kamení, ale stejně tak jsme měli rádi i zmrzlinu. Nuže abych nezabředával do zbytečných a nic vám říkajících detailů. Měl jsem tedy modré tričko s Pepkem námořníkem, v jeho klasické silácké póze a kraťasy barvy šedé, na nichž byly bílé květy. Kamarád Pepa, které mu jsme příhodně říkali Pepku, nebo taky debile a kreténe, často totiž právě záleželo na vyhrocené emotivní situaci, jako výsledku našich her, avšak v těchto situacích jsme všichni vůči sobě užívali i horší přízviska, Nuže Pepek toho času byl na řadě s hraním a zrovna ve chvíli kdy jsme spouštěli hru Blood. Pamatuji si, že v tu chvíli se stala hitem a velice dlouho nás bavila. Na svou dobu výborná first person střílečka a na dlouho jsme své klacky a kamení odložili. Grafika na svou dobu výbornou a atmosféra taky, často jsme se u toho i báli, ale vzhledem k věku to bylo pochopitelné. Nejraději vzpomínám na level ve vlaku, kdy jste se za hlavního hrdinu museli prostřílet všemi kupéčky. Vzpomínám pak i na zákazy od našich rodičů které však jsme vesele obcházeli tím, že jsme začali hrávat u Tomíka, jelikož po našem početném příchodu, se jeho rodiče vždy odebrali odpočívat do postele, tenkrát jsme prvně zjistili že člověk během spánku kromě chrápání může vydávat i jiné zvuky, jako třeba hlasitý smích.
Těžko tuto hru hodnotit ale co 80 %

Pro: kopaní si s hlavou, grafika atmosféra, nápaditost levelů a prostředí

+3 +20 −17
Danny 77Danny 77
Dohráno
  • PC 100
Tak túto kultovú hru som hrával už hneď ked sa dostala na trh v roku 1997. Je paradox že som mal vtedy 5 rokov a vôbec som sa u nej nebál. To sa nedá povedat dnes ked ju hrajem. Tá hra má aj po 15 rokoch stále tú dusnú atmosféru a strašidelná gotická hudba prekladaná detským smiechom vie poriadne zabrnkať na nervy. Grafika je na svoju dobu na úrovni. Blood bol jedna z prvých hier kde sa dalo vidieť skrz vodnú hladinu až na dno. Čo je tu ďalšou zvláštnosťou sú režimy strelby zbraní, ktoré vám dovolujú nepriateľom poriadne "zatopiť". Hovorím tu o nepriateľoch a preto ich musím predstaviť. Sú tu zombíci, ktorých musíte strielať niekoľkokrát po sebe. Ďalej mnísi so samopalmi, psiská chrliace oheň, akýsi humanoidní žraloci, adamsonovská ruka, gargoyli alebo zombík kuchára, ktorý zvracia kyselinu. Pre mňa najhorším nepriateľom bol jednoznačne obrovský pavúk. Kedže sa pavúkov štítim aj v reále tak tu som mal pri súboji s ním o zábavu postarané. A tie prostredia kde hrajete. Začínate v dome smútku, pokračujete vlakom, ktorý musíte vyhodiť do luftu. Následne cez zábavný park, rôzne chrámy, loď zamrznutú v lede, v baniach, v meste duchov a v jednom kurva že bizarnom leveli (konkrétne v predposlednom) sa ocitáte v útrobách živého organizmu. Blood je skrátka nezabudnuteľná hra, ktorá má medzi hernými klasikami miesto aj dnes. Mne osobne táto hra svojou jedinečnou prepracovanou atmosféru brnká na nervy viacej než akýkoľvek horor.

Pro: Zbrane, nepriatelia, množstvo zaujímavých levelov, čierny humor........

Proti: občas je človeku pri hraní úzko, nič pre slabé povahy

+22 +24 −2
PavelUPavelU
Dohráno
  • PC 100
Ačkoli toho oba díly Bloodu moc společného nemají, spojuje je tradiční pojmutí FPS žánru a proto to ani příliš nevadí. Všudypřítomná originalita a styl, ať už šlo o poměrně specifické vlastnosti Build enginu, ponurou atmosféru, podmanivou hudbu, chování nepřátel a možnosti hráče, nebo zdejší architekturu levelů, mě jen utvrdily v tom, že v přehršli ostatních 3D akcí jsem doposud nic podobného, zpracovaného do takové míry jako zde, neviděl. O to cennější pro mě hra tedy je, její vývojáři z Monolithu jsou příjemným bonusem navíc. Přesto jim za tu absolvovanou krvavou lázeň nemrtvého Caleba musím poděkovat. Dostalo se mi totiž výborně hratelné střílečky, jež stále neztratila nic ze svého někdejšího kouzla zbarveného do ruda.
+25
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 80
Blood je jako Doom II na steroidech. Pardon, na krvi. Hlášky, prostředí, skřeky kultistů a mnoho dalších detailů dělají z Bloodu ten správný, plazmatickou tekutinou nasáklý drink, jenž nelze než neodmítnout.

Gamedesing, obzvláště v prvních částech hry, má spád a každá z lokací je relativně propracována a obsahuje celou řadou tajných míst a předmětů. Později je už vidět mírný pokles nápadů u autorů, to je ale nahrazeno větším počtem nepřátel a rozmanitější sbírkou likvidačních nástrojů. Příběh těžko hledat, klasická zápletka pomsty s mírně zamotaným koncem. Jak už jsem zmínil, první část překypuje zapamatování hodnými momenty ať už jde o jedoucí vlak, bombardované město či projížďku v důlním vozíku. Zvláštní zmínku si zaslouží hudba (Infuscomus), která když zazní, zvedne adrenalin o sto procent.

Menším problém v plném vychutnání Bloodu (v DosBoxu) je špatné ovládání a občasné znehybnění, což v kombinaci s velkým počtem nepřátel znamená restart poslední uložené pozice. Finální resumé přesto vyzní více než kladně, především pro ty, jež upřednostní zajímavé prostředí a unikátní atmosféru zmaru před mírnou technickou zastaralostí Build enginu.

Pro: prostředí a celkově detaily v podobě hlášek, tajných míst a tak dále

Proti: horší kompatibilita s DosBoxem

+41
malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 85
Blood, panebože Blood. To tehdá byla pařba, možná v jistých ohledech i revoluční pařba. Co se týče 1st person akcí snad ani neměla konkurenci. A to hned v ohledu, že je neskutečně temná, depresivní a určená snad až jednadvacetiletým.

Mohl jsem se tak setkat například s ne puškou nebo kudlou v ruce ale s voodoo panenkou, do který jsem píchal špendlíkem a mrtvoly se předemnou skládaly.

Procházela prostě evolucí 3d Akcí, která mě v té době šíleně bavila. Hexen, Heretic, Doom, stařičký Wolfenstein, Quake....Blood. Bylo toho hodně. Tyhle středověké rubačky s perfektní temnou atmosférou prostě stály za to. V dnešní době už takové nikdy nevzniknou. Možná za to totiž může i samotná grafika, která by se v dnešní době také dala považovat za středověkou.

Pro: Fantastická atmosféra, neobvyklé zbraně

Proti: Nějaké ty logické postupy, které byly otravné.

+22
IbanezIbanez
Dohráno
  • PC 95
Blood byla první hra co jsme hráli jako multiplayer ještě kdysi na 486tkách u otce v práci :-D dodnes to je klasika všech klasik :-) a proti dosti trapné dvojce umí jednička opravdu nahánět strach a to z důvodů, že ten stařičký build engine v základu nepodporující žádný grafický akcelerátor ani nic podobného umí prostě navodit tu správnou strašidelnou atmosféru a pak také ty zvuky :-) chlapíci z monolithu si pohráli i s prostředím a místy kudy hráč prochází (hřbitov, zábavní park, vláček kolejáček atd.)......hru jsem měl opravdu rád a doufám, že si ji ještě někdy zahraju :-)

Pro: Atmosféra, Zbraně, Prostředí, Nepřátelé

Proti: pár drobností, které nemá ani cenu zmiňovat

+17
DoomákDoomák
Dohráno
  • PC 100
Blood je ikonou svého žánru, byla to jedna z prvních her kterou jsem hrál a bohužel jedna z nejlepších, co je ale nejhorší že takové hry už se nedělají. Monolith svojí práci umí a jejich zřejmě první přírustek do rodiny hororových FPS napovídá jak jejich FPSky vypadají dnes. Když si dnes pustím Blood stále cítím onu úzkostnou atmosféru tak jako před lety, ale že to byla zábava. Na atmosféře se namálo podílí i slušná hudba, zajmavé je že kdo hrál Blood před desti lety a zahraje si ho i dnes cítí již jistou nostalgii. Ještě že máme dos box :-)

Pro: grafika, zbraně, atmosféra, prostředí (staré budovy, krypty, chodby), smrťáci, hudba

Proti: snad jen přílišné stáří které odradí některé mladé hráče

+24
specialspecial
Dohráno
  • PC 95
"I'm Alive. Again."

Jeden z nejlepších klonů Dooma pod sluncem. Blood je asi jediná hra, která vás přinutí kopat do rozkládajících se těl, hrát fotbal s lebkama v multiplayeru, zapalovat ateistické mnichy, zlámat klávesnici když jste v menu a při tom vás zrovna žerou geneticky zmutovaní pavouci. Jedna z her, na které nezapomenete. Parádní zábava na dlouhé večery. Škoda, že se už takové hry nedělají.

Pro: krev, engine, akce, mrtvoly, multiplayer, zbraně!

Proti: na žádné si nepamatuju

+16 +19 −3
SlayerSlayer
Dohráno
  • PC 90
Je fakt, že střílení zombijí a mnichů v krematoriu s místnostmi plnými mrtvol na hácích, stolů na řezání lidí a kusy masa není úplně pro každého stejně jako kopání do hlav zombijí do terče na kranevalu s balónky a se sudy plnými mrtvol okolo, že by inspirace na dovolený u Orlíku?:) Ale mně se tahle ujetá brutalita, cákance krve, který lítaj z něpřátel a fanatický řvaní těch mnichů s tommy guny vždycky hrozně líbilo:) Myslete si klidně, že jem třeba úchylák, ale nejvíce jsem zbožňoval řvaní hořících mnichů po dávce ze světlicové pistole "Arrhhhh, It burns! It burns It burns me down" argghhh..." Dáol chálim opravdu bohatý arzenál zbraní, házení balíků TNT nebo kropení nepřátel dvěma tommy guny, kdy druhý mod střelby dovolil střílet ze strany na stranu je super, stejně jako panenka voodoo atd. atd. Dále chválim ty lokace, krematoria, hřbitovy, ústav pro chóré, nádražní stanice, karneval, katedrála, loď, jedoucí vlak s kupé plnými černých psažerů, to vše jsou lokace s atmosférou situovanou do třicátých let na divokém západu. Na závěr vyzdvihuji ty Calebovi hlášky a ustřelování hlav zombijím brokovnicí. Jo jo, asi jsem fakt divnej:)

Pro: zbraně, zvuky a hlášky, krvavou a morbidní ujetost, atmosféra a lokace

Proti: málo takových Bloodů:)

+20
TehGoatTehGoat
Dohráno
  • PC 85
Trošku tvrdší a brutálnější klasika. Výborný multiplayer, hlavně díky vcelku originálním zbraním, ale i singleplayer stojí za hřích. Z osobní zkušenosti ale vím, že některým lidem tahle hra prostě nesedne, doslova. Náš pantáta hru hrál a i dohrál, ale pokaždé říkal, že mu z ní nějak není dobře ;D

Pro: Zbraně, styl hry... je to prostě zábava

Proti: Asi to nebude pro každého, chce to být trochu otrlejší

+16 +17 −1

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 320 83

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
209
Odkaz:
http://dbher.cz/h209
Přidána:
12.06.2008
15 let a 314 dní
Hodnocení:
320 (50-100 %)
Komentářů:
27
Oblíbenost:
Sledovat 34 Chci si zahrát 28
Rozehráno 10 Dohráno 222
Návštěvnost:
57375× (celkem)
394× (poslední měsíc)
83× (poslední týden)
2× (dnes)
Více