Krátce po prvním dílu z trilogie Blair Witch her vychází díl druhý. Krátkou časovou prodlevu mezi hrami má na svědomí skutečnost, že každý díl byl vytvářen jinými vývojáři. Časově jde o prequel k prvnímu dílu a doplňuje některé chybějící dílky do příběhové skládačky celé série.
Sledujeme příběh vojáka, který je během americké občanské války fatálně zraněn a ponechán napospas. V lese pomalu upadá do bezvědomí, když tu zaslechne zvláštní hlas: "Vojáku, tvé dny ještě nejsou sečteny. Ještě tě potřebuji". Voják je naštěstí zachráněn mladou dívkou Robin, ta mu pomůže dojít domů ke své babičce, která má dům blízko v lese. Když se po dlouhém zotavovacím spánku probudí, zjistí, že Robin zmizela v lese a její babička tvrdí, "že ji les dostal" a prosí vojáka, aby mladou Robin našel a zachránil.
Minulost hlavního hrdiny je v průběhu hry vyprávěna pomocí flashbacků, které jen podporují opět povedenou hororovou atmosféru.
Nepříliš povedená hororová rubačka, jejíž dohrání zabere jen pár hodin.
Ve srovnání s prvním dílem se graficky jedná o krok zpět, autoři navíc očividně neumí pracovat s fixní kamerou. Ta tam je přehlednost, kamera často a nesmyslně skáče z jednoho místa na druhé, a orientace v prostoru tím trpí. A to se bavíme o hře, která je prakticky jeden velký tunel, kde bez nějakých větších odboček jdeme z bodu A do bodu B. Nepřátelé jsou navíc občas umístěni těsně za okraj aktuální obrazovky, takže naše postava je vidí, ale my jako hráči ne. Laciné.
Hratelností hra spíše než první díl (jenž hratelností i mrazivou atmosférou vycházel z Nocturne) připomíná nějakou konzolovu rubačku/střílečku. Takže běžíme dopředu, kosíme nepřátele a sbíráme po zemi roztroušené blikající náboje a lékárničky. Hlavně na začátku hry taky často posloucháme nekonečné a nepříliš zajímavé rozhovory (přičemž nejde odklikávat jednotlivé repliky, pouze přeskočit celá cutscéna).
Největší předností hry je rozhodně způsob vyprávění, kde se současnost efektivně prolíná s flashbacky, a příběh samotný, který je docela příjemné hororové béčko. Jinak se ale jedná o typického zástupce narychlo spíchnuté hry na základě filmové licence.
Ve srovnání s prvním dílem se graficky jedná o krok zpět, autoři navíc očividně neumí pracovat s fixní kamerou. Ta tam je přehlednost, kamera často a nesmyslně skáče z jednoho místa na druhé, a orientace v prostoru tím trpí. A to se bavíme o hře, která je prakticky jeden velký tunel, kde bez nějakých větších odboček jdeme z bodu A do bodu B. Nepřátelé jsou navíc občas umístěni těsně za okraj aktuální obrazovky, takže naše postava je vidí, ale my jako hráči ne. Laciné.
Hratelností hra spíše než první díl (jenž hratelností i mrazivou atmosférou vycházel z Nocturne) připomíná nějakou konzolovu rubačku/střílečku. Takže běžíme dopředu, kosíme nepřátele a sbíráme po zemi roztroušené blikající náboje a lékárničky. Hlavně na začátku hry taky často posloucháme nekonečné a nepříliš zajímavé rozhovory (přičemž nejde odklikávat jednotlivé repliky, pouze přeskočit celá cutscéna).
Největší předností hry je rozhodně způsob vyprávění, kde se současnost efektivně prolíná s flashbacky, a příběh samotný, který je docela příjemné hororové béčko. Jinak se ale jedná o typického zástupce narychlo spíchnuté hry na základě filmové licence.