Gordon
Máte někdy to, že si chcete zahrát novou hru, ale působí na vás, že je moc složitá na ovládání a pochopení prvků a vy se na to necítíte? Tak takhle na mě působil Battlefleet Gothic, než jsem ho spustil. Následně jsem zjistil, že je hra až srandovně jednoduchá. Ovládání i taktické prvky jsem pochopil okamžitě a to je skvělé co se týče bitev, v tahové části už tolik ne.
Bitky na ploché aréně jsou boží, když zničím nepřátelskou loď, je výbuch opravdu znát. To platí i když se mi povede s lodí tarantovat obřím beranidlem, celkový pocit z bitev dokonale vyvažuje fakt že vlastně hraju arkádu. Procenta strhávám za tahovou část hry, kampaň je ze začátku vcelku výzva, ale to platí pouze prvních dvacet tahů, jakmile obsadíte více soustav s přísunem zdrojů, ekonomika jde do háje a po celou kampaň, která trvá přes 200 tahů jsem absolutně nemusel řešit ekonomiku, brutální výdělek každý tah mi umožňoval neřešit zdroje, jen bezmyšlenkovitě vylepšovat planety a doplňovat stavy flotil...
Ačkoliv se umělá inteligence chová předvídatelně, tak dokáže potrápit, obzvláště v roli Tyranidů, kteří pro mě představovali velkou výzvu, neboť nedávali prostor a čas k velkému taktizování. Na druhou stranu proti některým rasám bylo otravné bojovat, například Eldaři byly osinou v zadku z toho důvodu, že se neustále snažily utíkat z palebného dosahu mých děl, naštěstí kampaň nabízí konečné řešení pro každou rasu xenovského potěru a tak se jich lze za nějaký čas zbavit.
Z příběhového hlediska je ale kampaň fajn, hrál jsem za Impérium a temná atmosféra se mi vpila pod kůži, osvěžující byly i některá příběhová rozhodnutí v klíčových chvílích. Dabing i hudební doprovod působí velmi dobře, skladeb je málo, ale asi bych chtěl u hry takového rozsahu příliš. Vadila mi časová náročnost. Tahy, i přesto, že se v nich příliš neděje trvají dlouho a hra se dost táhne, dohrání jedné kampaně mi zabralo několik reálných dní.
Jakožto fanoušek Warhammeru jsem i rád četl lore každé planety a dozvídal se tak více o universu. Jednou se ke hře vrátím, abych si zahrál jednu z dalších kampaní.
Bitky na ploché aréně jsou boží, když zničím nepřátelskou loď, je výbuch opravdu znát. To platí i když se mi povede s lodí tarantovat obřím beranidlem, celkový pocit z bitev dokonale vyvažuje fakt že vlastně hraju arkádu. Procenta strhávám za tahovou část hry, kampaň je ze začátku vcelku výzva, ale to platí pouze prvních dvacet tahů, jakmile obsadíte více soustav s přísunem zdrojů, ekonomika jde do háje a po celou kampaň, která trvá přes 200 tahů jsem absolutně nemusel řešit ekonomiku, brutální výdělek každý tah mi umožňoval neřešit zdroje, jen bezmyšlenkovitě vylepšovat planety a doplňovat stavy flotil...
Ačkoliv se umělá inteligence chová předvídatelně, tak dokáže potrápit, obzvláště v roli Tyranidů, kteří pro mě představovali velkou výzvu, neboť nedávali prostor a čas k velkému taktizování. Na druhou stranu proti některým rasám bylo otravné bojovat, například Eldaři byly osinou v zadku z toho důvodu, že se neustále snažily utíkat z palebného dosahu mých děl, naštěstí kampaň nabízí konečné řešení pro každou rasu xenovského potěru a tak se jich lze za nějaký čas zbavit.
Z příběhového hlediska je ale kampaň fajn, hrál jsem za Impérium a temná atmosféra se mi vpila pod kůži, osvěžující byly i některá příběhová rozhodnutí v klíčových chvílích. Dabing i hudební doprovod působí velmi dobře, skladeb je málo, ale asi bych chtěl u hry takového rozsahu příliš. Vadila mi časová náročnost. Tahy, i přesto, že se v nich příliš neděje trvají dlouho a hra se dost táhne, dohrání jedné kampaně mi zabralo několik reálných dní.
Jakožto fanoušek Warhammeru jsem i rád četl lore každé planety a dozvídal se tak více o universu. Jednou se ke hře vrátím, abych si zahrál jednu z dalších kampaní.
Pro: Lodě, vzhled bitevních map, lore, bitvy, WH40K, admirál Spire je Chad.
Proti: Málo hudby, ekonomika, časová náročnost, lord inkvizitor Darkhammer je virgin.