Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Už je to nějaký ten pátek, co jsem měl poprvé rozehraného Assassin's Creeda. Jenže jsem neměl tu sílu se přenést přes ten hrozný stereotyp, což není jen můj případ. Ale po pozitivních ohlasech na druhý díl jsem si řekl, že jedničku ještě jednou zkusím, abych pak na ní rovnou navázal druhým dílem. Popravdě řečeno ke konci jsem nelitoval, že jsem hru rozehrál znova, i když mě trápilo pár technických problémů, nakonec jsem se probojoval až do nepříliš uzavřeného konce.

Assassin's Creed v době vydání předcházel obrovský hype, který chápu, protože, když hru rozehrajete a máte tu možnost nastavit si některé z vyšších detailů, jedná se o opravdu dechberoucí hru. Netypické prostředí, česká lokalizace, zajímavě poddaný příběh a spousta schopností, kterými disponuje hlavní hrdina Altair jsou velkými lákadly. Zpočátku jsem se bavil, než se dostaví strašný nepřítel pan stereotyp. Hlavní úkol totiž zní - zabít 9 členů templářského řádu. Což samo o sobě není nijak zvláštní, jen kdyby se tvůrci alespoň trochu snažili jejich zabítí nějak obzvláštnit. Ale to ne, namísto toho si to přikráčíte do nějakého města, které musíte prošmejdit tzn. povylézat na různá vyvýšená místa, čímž si odtajníte mise, z toho malého počtu, který Vám je nabídnut, stačí splnit tři a poté hurá na hlavního bosse. Zabití jsou alespoň trošku různorodá, pokaždé se nepřítel nachází na nějakém zajímavém místě (popraviště plné civilistů, loď, malá a dobře střežená pevnůstka,...). Nezabere dlouho a zjišťujete, že se hra neodehrává jen v době Třetí křížové výpravy, ale i v zajímavé současné době. Hra totiž není jen jakýmsi středověkým památníkem, ale zde jde o daleko více.

Z hraní Assassin's Creed jsem měl takový smíšený pocit, hraní mě bavilo spíše jen ze začátku a pak hodně ke konci, jelikož hra pořád něčím překvapuje. Což se samozřejmě nedá říci o průběhu plnění misí, z nichž mě nejvíce bavily závěrečné útěky, které ač jsou značně složité, nepostrádají napínavost. Závěrem snad napsat, že se jedná o velmi zajímavou hru, která ovšem nedostala to právo nabýt plnohodnotné kvality, která zůstala spíše někde na půl cesty.

Pro: atraktivní prostředí, šermířské souboje, dobové zasazení, český dabing, lezení po všem možném, rozlehlost,

Proti: primitivní zápletka s fajn poddáním, stereotyp,

+16
  • PC 70
Asssassin creed patří mezi ty smutné hry, které mají perfektní příběh, ale hratelnost celé hry má neuvěřitelně nízkou úroveň. Odpověď na otázku proč tomu tak je, mi připadá snadná. Samotná hra, zabití devíti osob a následné finále by samo o sobě bylo příliš krátké , a tak si autoři řekli přidáme tam pár prvků které hráč mus splnit než se dostane tam kam má. Budiž. Problém je, že to schéma je opakující se a to v téměř stejném prostředí

Rozhledny
Obyvatelé
Informátoři
Rvačka
Odposlouchávání
Krádež
Zabití škodné

Pokud něco s tohoto nesplníte, což vám hra umožňuje, za prvé mají takoví idioti jako já pocit neúplnosti a mezer v příběhu, a za druhé vám uniknou věci které vám jednou mohou zachránit život.
Takhle napsané to vypadá možná hezky, ale když už po páté lezete na rozhlednu, a to mezi strážemi kterým v této fázi hry vadí každý váš pohyb, spíš vás to maximálně znechutí. Zatímco Altair byl čím dál tím více pacifistická postava, ve mě to budilo agresivitu, a strážné před kterými jsem v minulé vzpomínce jen utíkal už zabíjím, protože to je prostě snadnější. Ne, tohle prostě nefungovalo. Finále celé hry je takový vrchol toho všeho. V posledních lokacích se na vás jen ženou hordy téměř neporazitelných nepřátel, a samotný Al Mualim, je až absurdní, protože systém souboje na který jste v celé hře zvyklý prostě najednou nefunguje, najednou musíme být kreativní, což jste 99% hry být alespoň v soubojích nemuseli.

Myslím, že toto bude jeden z mých nejvíce negativních komentářů na Databázi her, a není to proto, že AC je špatná hra. Kdyby byla až tak špatná nedohrál bych jí, a tedy bych jí ani nehodnotil, protože to obvykle nedělám. To, že tuto hru komentuj znamená, že má v sobě něco dobrého, a to zahrání stojí, protože je to něco jako předvoj k vynikajícím AC2, AC3, AC4....autorům se povedlo dobře zachytit obraz křížové výpravy,, (obě strany si mysleli, že ta druhá nemá pravdu, obě viděli v té druhé hrozbu...) zachytit filozofickou otázku ceny míru, a historické(konspirační) teorie dali do krásného uvěřitelného baličku.

Dabing byl dobrý. Vlastně mi to přišlo jako jedna z nejlepších složek hry, herci se snažily, překlad byl na velmi dobré úrovni.
A poslední poznámka. Animus je v jistém smyslu geniální jako Matrix, protože všechny chyby se dají zaobalit jako chyby v Animu...problém je, že na naprosto všechny bugy jsem narazil v současnosti.

Pro: Nápad, Vynikající příběh, Hudba, Dabing

Proti: Opakování, Zdlouhavé a nudné souboje, finální boss

+16
  • PS3 70
Assassin's Creed je legendární série, a tak jsem si řekl, že ji nemohu minout. A kde začít jinde, než u prvního dílu.

Hra se mi doma válela poměrně dlouho, až jsem se na ní jednoho večera vrhnul. Věděl jsem, že je staršího data, a tak nemohu očkávat žádné zázraky. Přesto, že jsem s tímto počítal, pár věcí mě nemile překvapilo. První byla kamera, na kterou je opravdu těžké si zvyknout. Tak nějak divně se přizpůsobuje, a tak velmi často uděláte něco jiného, než jste měli v plánu. Co mě překvapilo více, byla absence titulků. Titulky jsou v dnešní době tak klasická věc, že jsem ji považoval za naprosto automatickou. No, ne vždy tomu tak bylo.

Nakonec mě však nejvíce rozčilovalo po celou dobu hraní něco úplně jiného. Na kameru jsem si zvyknul, na absenci titulků také. Na co jsem si již nezvyknul, a rozčilovalo mě to úplně stejně, jako v reálném světě, byly dva typy NPC postav: socky a nafetovaný rváči. Fakt mě nenaštve nic víc, než když se snažím někam natajňačku dostat, a otravuje mě ženská, jež chce prachy, a pak do mě jde nějakej s**č, co má dvojku v žíle. A tak i když jsem za to ztrácel pomyslné životy, rovnou jsem obě postavy s velkým zadostiučiněním vraždil.

Hra jinak trpí svým datumem, přesto mě něco motivovalo hru dokončit. I když je hra repetetivní, stejně je pořád docela hratelná. Příběh byl také zajímavý, a tak tuto hru považuji jako zajímavý kick-off do legendární série.

Pro: příběh, prostředí, současnost

Proti: kamera, repetetivnost, otravné NPC

+16
  • PC 50
Příšerným způsobem zprasená geniální hra.
Tak nějak by se dal Assassin's Creed nejlépe popsat, protože potenciál který vytvořené prostředí a hlavní postava tak očividně nabízí je vskutku nezměrný a dalo by se do něj nacpat cokoli od dravé a dynamické akční jízdy, přes složité adventurní sci-fi s výborným příběhem, či třeba intelektuální zamyšlení se nad problémy náboženské xenofobie v historii a dnes (já vím, v tomhle už bych počítačovým hrám trochu moc fandil, ale proč ne, snad jednou...).
Jenže místo toho není Assassin's Creed vůbec ničím, protože do onoho geniálního obalu někdo zapomněl dát hru. K čemu je dobré že se můžete neomezeně pohybovat obrovským a visuálně kulervoucím prostředím, když můžete dělat dohromady jen tři různé úkoly, které se následně opakují stokrát dokola. K čemu je dobré že města přímo kypí reálně se chovajícím životem, když brzo zjistíte že jsou tam všichni ti lidé jen jako úplně zbytečný kompars na pozadí, kterého si při hraní takřka nevšimnete a který na hráčskou postavu a její akce má zhruba stejný vliv jako kámen zavazející v cestě. Proč se každou chvíli musíte přepínat do "budoucnosti", když přitom nějaký příběh ve hře takřka neexistuje a i to minimum je tak stupidní a klišé, že to neopodstatní vůbec nic... a jestli to autoři zamýšleli jako originální způsob jak vyřešit menu hry, tak je to přímo hovadské.
K čemu jsou vlastně ve hře všechny ty venkovní lokace a ježdění s koněm? Vždyť hráč nemá naprosto žádný důvod tohle zkoušet víc než jednou. Po pár hodinách nadšeného objevování okolí prostě jen zjistí že je to zbytečné a tak jen skáče z města do města, všude plní ty stále se opakující úkoly, zmlátí hromadu lidí, proběhne se po střechách, poslechne si další idiotský dialog a opakuje do zemdlení.

Samotné nájemné vraždy jsou tu zastoupeny víceméně jen ve velmi minimálním počtu a jsou často tak nastavené, že i přes gigantické prostředí ve kterém by jste mohli oběť zabít jakkoli, vám stejně vždycky autoři nalinkují jen jednu jedinou cestu ze které nemáte kam uhnout. Co zbývá kromě nich? Jen nekonečné, zpočátku zábavné, ale časem vcelku otravné souboje... a parkurové běhání po městě, které se snad jako jediná složka hry omrzet nedokáže ani po mnoha hodinách hraní. Ale stačí tohle za ty hodiny repetivní nudy?
Mé prvotní nadšení vyprchalo hodně rychle a dohrál jsem to jen s velkým sebezapřením.

Pro: Obrovské volné a živé prostředí, parkurové běhání po střechách, grafické ztvárnění, zajímavý a v rámci počítačových her i originální svět

Proti: stereotyp, dementní příběh, stereotyp, místy dosti vadná umělá inteligence, stereotyp... a stereotyp

+15 +17 −2
  • PC 65
Než jsem si hru koupil,z toho co jsem o ní slyšel mě hodně zaujala.Po pár dnech hraní jsem byl ale docela zklamaný.Hra mě překvapila(přijemně) tím že jsou v ní 2 příběhové linie.(Dokonce mě ta z budoucnosti zajímala asi víc,než ta za Altaira.)Příběh mi tedy připadal celkem zajímavý.Ještě lepší byla grafika.Celkově je technická stránka hry na hodně dobré úrovni,potěšil mě i český dabing.Co se mi,ale hned na začátku moc nelíbilo bylo ovládání.Připadá mi dost komplikované.Začáteční mise mě bavila,vše působilo dobře souboje byly zábavné,akrobatické pohyby působivé.První mise mě bavila taky.Ježdění na koni,šplhání na rozhledny(hlavně skoky dolů),nádherná města plná života,dobře reagující stráže,běhání po střechách to vše se mi zdálo skvělé.Ale u třetí mise mě hra úplně přestala bavit: projíždění pouští na koni bylo nudné,mise stále stejné(dojeď do města zajdi na ústředí,vylez na pár rozhleden,poslechni,nebo okraď někoho,dojdi za cílem ,zabij cíl,uteč)tohle se pořád opakuje a vážně to rychle přestane bavit.To ovšem není to nejhorší,ta repetetivnost úkolů by se dala překonat,kdyby zbytek hry fungoval dobře,ale nefunguje.Hra se vás totiž snaží přesvědčit,že musíte postupovat tiše,splývat s davem,utíkat po střechách abyste utekli před strážemi,které by vás zabili.Ovšem brzy zjistíte,že to tak není.Hned jak se totiž naučíte vykrytí a opětování úderu(což není nijak těžké)nikdo vás už nezabije,zabijete klidně 15 vojáků najenou a ještě vám zbyde spousta života,můžete na sebe upozorňovat jak chcete,stejně vás nikdo nezastaví.Nakonec si tedy nepřipadáte jako assassin,tichý zabiják,ale spíš jako nějaký středověký muslimský Rambo.To+stále stejný postup při misích mě nakonec odradilo hru dohrát do konce.Je to škoda potenciál hra měla,ale zajímavý nápad se nepovedlo moc dobře zrealizovat. A hezká dobře udělaná města,grafika ani celkem zajímavý příběh ji nedokážou zachránit.

Pro: grafika,města,dabing,docela dobrý příběh,zpočátku souboje,nápad

Proti: opakující se náplň misí misí,později souboje,není nutné postupovat jako assassin,ovládání

+14
  • PC 80
Tentokrát jenom krátce. proč si cením jedničky stejně jako dvojky. Repetitivnost misí v jedničce byla mnohem vyšší, o tom žádná. Také v jedničce jsem se zasmál pár věcem jako pád do vody = smrt nebo mě otrávily cut–scény, co nešly zkrátit. Přesto mě bavila více než dvojka, tady nabízím důvody proč:

Jednička byla první, wow efekt z historického města, po kterém může člověk volně lézt a skákat, přišel právě s ní, ve dvojce se u mě už nedostavil. Když jsem se poprvé objevil v Damašku tak jsem celý den nedělal prakticky nic jiného než šplhal po všech možným, hledal vlaječky, skákal z věží nebo se jen tak procházel.

Český dabing, pro někoho je možná lepší originál, pro mě je však v každé hře dabing velké plus.

Jednička se odehrává v době křížových výprav v krásných třech městech (Damašek, Accra, Jeruzalém), každé město je architektonicky i barevně odlišné. Italská renesanční města mi přišla podobná jako vejce vejci.

Prostředí Blízkého Východu z křižáckých válek mi sedlo pro Hašašína mnohem více a bylo pro mě mnohem zajímavější. Přechod z jedničky na dvojku byl jako kdybych přesunul ninju z Japonska do divokého západu, už to nebylo ono. S tím souvisí i moje mnohem lepší přijetí příběhu jedničky.

Osobní selhání, nutnost zabití 9 osob ve třech městech a konspirace s tím spojená má takový pohádkový nádech. Ten mi většinou daleko víc sedne než nějaký realistický spletenec.

Pro: první ve wow efektu, grafika, dabing, krásná blízkovýchodní města, věrné prostředí, pohádkový nádech

Proti: repetitivnost misí, voda=smrt, nemožnost přeskočit cut-scény

+14
  • PC 80
AC 1 považuji za klenot mezi akčně laděnými PC hrami. Volný otevřený svět ala městská akce tak trochu ve stylu GTA + historické události umě našroubované na příběh + pohodová hratelnost a perfektní ovládání, které přestože působí složitě, mě po pár misích dokonale padlo do ruky + kopa možností, které tvoří každý souboj zajímavým. Ruku na srdce – jaká jiná hra tohle všechno má? Je jen málo her, které se mohou svým pojetím AC přirovnávat a ani tak nedosahují takových možností a té velkoleposti, jež se AC pyšní. Není všechno zlato, co se třpytí a AC má podstatné vady na kráse, ovšem ta krása je pořád to, co převládá.

Už při prvních slovech, kdy doktor Vidic vyprávěl o paměti, která se přenáší na potomky stejně jako geny a díky které mohou třeba ptáci vědět, kam mají letět, mi bylo jasné, že tohle není typický prostoduchý Americký blábol. Jasně, v řadě věcí se fantazíruje, ale pokud je to podáno věrohodným způsobem, kde je problém? Příběh vůbec má značnou hloubku a nabízí řadu možností, které tvůrci využívají v dalších dílech série. Mnohokrát mě AC přiměl k zamyšlení. I když hlavní příběh bývá mnohdy upozaděn a na světlo se derou vedlejší dějové linky točící se okolo cílů hlavní postavy, stále působí výsledek uceleně a řádně promyšleně. Máme tu moderní současnost a dávnou minulost, máme tu příběh v příběhu, a přesto to funguje. Nedá se říci, že by na hráče čekala řada nečekaných zvratů, spíše všechno pomalu plyne a s tím se může měnit i hráčův názor na postavy. Nikdo není ani bílý ani černý a právě tahle změť našedlých postav dodává příběhu punc kvality. Kdo je po tolika hrách a filmech neustále zvědavý na postavy ploché jako prkno?

Je zbytečné probírat skvělou grafiku, stylovou hudbu či zdařilý český dabing. Raději se zaměřím na hratelnost jako takovou, která nabízí značné možnosti.

Zatímco hlavní hrdina, v jehož kůži nestrávíme ani desetinu herní doby, se prochází po dvou místnostech, Asasín Altair má k dispozici pět obrovských map, v nichž nehrozí žádné ‚loadingy‘ a hráč tak není při zkoumání ničím rušen. Základem světa je tzv. Království, čili spletenec úzkých cest, které vedou dál, do center dění. Tím prvním místem je Masyaf – slavná pevnost řádu Asasínů a přilehlé městečko. Mapa je přehledná, každý se v ní brzy zorientuje, a když člověk něco hledá, brzy to díky malé velikosti najde.

Ovšem tvůrci předvedli také tři velká města, každé rozdělené na tři oblasti, přičemž jedna taková oblast odpovídá velikosti Masyafu. Mít velké oči tvůrcům neprospělo. Damašek, Jeruzalém i Acre – jedno město jako druhé. Rozlišit od sebe jednotlivá města je pomalu stejně náročné jako se v některém z nich vyznat. Ta velikost je přehnaná a jediné, co může pomoci v orientaci, jsou jedinečná a snadno zapamatovatelná místa jako jsou chrámy, zahrady, kanály, tržiště atd. A mezi tím vším je změť ulic a uliček, nádvoří a jiných veřejných míst. Být to všechno třetinové, pak by nebyl zase takový problém, ale tohle je zkrátka příliš. A tím spíše, že jako v každé správné městské akci není hráč držen pouze v horizontální rovině. Altairovy schopnosti umožňují zdolat prakticky každou budovu a tak je přeskakování mezi střechami stejně časté jako běhání po ulicích. Ta představa mít celé město na dlani je vůbec úžasná.

Souboje jsou zcela samostatnou kapitolou. Často je možné se konfliktu vyhnout nebo nepříteli utéct, a pokud nechcete utíkat, nevadí - pravděpodobně zvládnete každou průměrně náročnou situaci, neboť boje jsou málokdy tak náročné, abyste si museli říct: „hmm, tak na tohle nemám.“ Ale i když náročnost není vysoká, je souboj zábavný. A jak že se dá bojovat? Překvapivě různými způsoby včetně využití okolí. Kromě slabého a silného útoku mečem můžete uskakovat, krýt se anebo chytit nepřítele a hodit ho na zem, na jiného nepřítele, či na lešení. Dále můžete nepřítele srazit ze střechy, skopnout z žebříku nebo využít akrobatické schopnosti a přimět protivníka, aby následoval vaši náročnou trasu, což mnohdy nedokáže, spadne a zabije se. Můžete protivníka i zmlátit, zabít vrhacím nožem, převálcovat koněm nebo ho ze sedla zapíchnout. Zdaleka těch možností není tolik jako v dalších dílech, ale už nyní představuje každý souboj zábavnou činnost a s trochou fantazie bitky nikdy neomrzí.

Ale konec chvály, protože nezávažnějším neduhem hry je neustálé opakování jednoho a téhož schématu misí:

1. Altair dorazí do města. Jakmile jsou všechna tři města dosažena hezky po cestě skrze Království, uvolní se možnost je okamžitě navštívit, což šetří čas a zbavuje nutnosti projíždět neustále Královstvím, které po jediném podrobném průzkumu už nic nenabídne.
2. Altair vyhledá základnu vrahů a vyslechne si úvodní průpravu tamního Asasína.
3. Altair zavítá do čtvrti, kde se bude děj odehrávat a zdolá cca 10 věží, díky čemuž se odkryje mapa a tím i pozice questů. Lezení na jednu věž je fajn, lezení na dvacet věží je otravné.
4. Altair v dané čtvrti zachrání cca 10 civilistů, respektive zabije je ohrožující vojáky. Není to povinné, jenomže… na mě nepovinné questy působí tak jako ty povinné – prostě jsem hráč razící názor: ‚splň vše, co se dá‘ a nejen: ‚dosáhni závěrečných titulků‘.
5. Altair splní questy, jejichž náplň se stále opakuje (někam doběhni, někoho nenápadně zabij, dalšího zbij, jiného vyslechni…). Ne že by questy nebyly samy o sobě zábavné, ale protože se neustále opakují (zvedá se pouze jejich obtížnost), začne to být brzy stereotypní a nudné.
6. Altair sesbírá střípky informací o hlavním cíli a obeznámí o tom tamního Asasína
7. Konečně přichází ta opravdu zábavná část a tedy prozkoumání nalezených dopisů a map, prohlédnutí místa činu a naplánování vraždy cíle. Tohle opravdu nemá chybu, protože možností řešení je obvykle více, dějiště, kde se vražda odehrává je zajímavé a samotný cíl dokáže mnohdy překvapit. Někdy se cíl vydá na útěk, jindy se nechá rychle obklopit vojáky a někdy celá ta akce nabere úplně jiný rozměr, když se ukáže, že pohodový plán Altaira nemůže vyjít. Když je po cíli, zábava pokračuje útěkem, či opatrným přesunem do základny Asasínů, kde mise končí.


Nemůžu rozhodně říci, že by některý z těch bodů byl vyloženě špatný, ale protože pouze ten poslední nabízí variabilitu, brzy zbytek mise omrzí a může se stát, že zábava se ze hry prostě vytratí. A protože zábava hraje vždycky prim, nenahradí ji ani prostředí, ani příběh ani systém soubojů. Prostě takovéto to ‚dohrání z nutnosti‘ zřejmě postihne spoustu hráčů a to je škoda.

Nijak zvlášť velkou variabilitu nenabízejí ani běžní obyvatelé města. Krom vojáků a obyčejných civilistů tu jsou vyvolávači, kteří neustále hlásají jednu a tu samou věc. Jeruzalém a Damašek podporuje Saladina, Acre zase Richarda, a protože vyvolávači opravdu během celé hry nezmění svůj přednes, začne to být rychle otravné. Ještě otravnější jsou žebračky, jež se neustále motají okolo Altaira a žadoní o peníze, nicméně finanční systém (včetně možnosti rozhazovat peníze lidem) přinese až AC 2. Stejně odporní jsou i opilci, co do Altaira leda tak strkají. Zdají se být neškodní, ale až se kolem nich projdete v Acre na molu, dost možná změníte názor. Všichni tihle lidé mají v záloze jen pár vět, které neustále opakují. Kdyby na mě hra nemluvila rodným jazykem, snadno to bez povšimnutí přejdu, ale takhle se ty hlášky mnohem snáz vryjí do paměti a protože jsou stále stejné, rychle začnou být otravné.

Jak AC shrnout? Geniální myšlenka, originální pojetí, nádech poutavé historie a široké herní možnosti zčásti zkrachovaly na neustálém opakování jednotlivých úkonů nutných k postupu vpřed. Mým klíčem k úspěšnému dohrání a udržení laťky zábavnosti bylo správné dávkování. AC není hra, kterou bych doporučil dohrát během týdne. Kdybych to býval udělal, moje hodnocení by slezlo o hodně níž.

Pro: Zpracování, příběh, svoboda, nádech historie, postavy, poutavé souboje, kompilace stealth postupu a dynamické akce

Proti: Příliš velká a nepřehledná města, stále se opakující úkony a hlášky civilistů

+13 +14 −1
  • PC 75
Od Assassin's Creed jsem si po shlédnutí videí velice sliboval, ne kvůli grafice, ale hlavně proto, že jsem čekal pokořitele her ze série Hitman. Bohužel tam, kde mě Hitman nutil hrát mise stále dokola, abych docílil toho, že zabiji pouze svůj cíl a vyzkoušel všechny možné a nemožné způsoby dokončení, Assassin's Creed zklamal na plné čáře. Co na tom, že se jedná o sandbox hru, kde máte jako v GTA možnost jít kam se vám zlíbí a dělat cokoliv, když hra těchto potenciálů nevyužívá. Hra dále nabízí neuvěřitelně zábavně vyvedený pohyb městem, ale pokud vám jde o tohle zkuste raději nějakou hru ze série Prince of Persia.

Jediným, co mě udrželo u této hry až do konce je příběh, pokud tedy uvažujete o pořízení, vybírejte opatrně mezi anglickou a českou verzí, protože když nebudete rozumět příběhu, budete hrát stále jednu a tutéž misi. Dle mého názoru je nejlepším důkazem repetetivnosti této hry to, že do dnešního dne stále neexistuje, a asi ani existovat nebude, žádné demo. Po projetí jediné mise v demu by totiž člověka už v plné verzi nic nepřekvapilo.

Pro: příběh, grafické zpracováni, pohyb městem a jízda na koni.

Proti: REPETETIVNOST, špatně strukturované menu.

+12
  • PC 60
Assassin Creed jsem dohrál před cca 5 minutama. Co se mi na hře líbí je rozhodně příběh, který sice není podán nějak extrémně ohromujícím stylem, ale zaujal mě. Konec hry, když vynechám moderní dobu, se mi líbíl a to velice. Po procitnutí a prohlédnutí znaků na zdech a podlaze a následně nic nedělání, nikam nevedení opravdického konce, mé nadšení opadlo, ale konec příběhu kromě tohoto se mi líbíl velice. Kůň je ve hře téměř zbytečný, samožrejmě jsem se nechal přesunout v paměti předka tam, kam jsem potřeboval, než abych jezdil stále dokola stejnými lokacemi. Boje jako takové jsou lehké, jakmile člověk získá cit pro to, kdy má z útoku protivníka provést protiútokem jeho eliminaci, téměř není co řešit. Běhání po střechách super, město ale vypadá víceméně vždy až moc uniformě, stejně. Interakce s okolím je téměř nulová. Celkově ale hru hodnotím nadprůměrně, příběh mě zaujal, boje jsou velice atraktivní, byť jednoduché, pohyb hlavního hrdiny výborný. Co hodnotím na hře na výbornou jsou jednotlivé vraždy. Pokaždé jiná, pokaždé originální, pokaždé zábavná část hry. Škoda, že to samé se nedá říct o vyšetrováních. Každopádně, doporučuji.

Pro: Grafická stránka, zábavné boje, zajímavý příběh, atraktivně řešené vraždy hlavních padouchů.

Proti: Hra vykrádá sama sebe, neustále se opakující nápady, nelogičnosti v podobě altánků na střechách.

+12
  • PC --
Kvůlivá vydání druhého dílu jsem se rozhodl dát znovu šanci dílu prvnímu. Především soubojový systém, který jsem prvně kritizoval jsem si po pořádném pochopení jak se to či ono dělá (a že se pro některé údery a protiúdery musí stále držet pravé tlačítko myši) velmi oblíbil. Vlastně bych řekl, že má AC nejlepší soubojový systém vůbec - je tak akorát taktický a zároveň dostatečně dynamický.

Obsah samotné hry ale už tak silný není. Repetitivní průběh každé mise je opravdu otřesný - nejdřív odhalit mapu šplháním na výhledy, pak vyslýchání, špehování, kradení a následně samotná vražda. Ono by to nebylo tak špatné, kdyby ale získané informace měly nějaký případný vliv na samotné provedení vraždy. Například získáte informaci o postavení stráží, tak bych očekával, že je budete mít na mapě třeba znázorněné, ale ono ne. Prostě nějaká ta motivace k získávání konkrétních informací by mi přišla zajímavá.

Samotné vraždy pak neumožňují mnoho taktizování. Třebaže je Altair velmi ohebným chlapíkem jeho repertoár vražedných pohybů je velmi malý. Většina misí tedy končí buď bitkou s mraky nepřítel, nebo úprkem. První možnost je značně zdlouhavá a i přes kvalitu soubojů nepopulární. Druhá možnost se zase velmi složitě provádí, protože i stráže v těžkých brněních na tom s parkůrem nejsou nejhůře. Nehledě na stráže na střechách.

Grafika je opravdu úžasná a skvěle optimalizovaná. Bohužel hra nenabízí příliš rozmanité prostředí - města jsou si velmi podobná a těch opravdu krásných lokací je málo (napřiklad přístav je vynikající a i okolí měst, kde se ale bohužel odehrává minimum děje hry, je také nádherné).

Ve výsledku je první díl AC spíš takovým tech-demem. Hrou, která měla zjistit, zda je takovýto žánr hry rentabilní a dovolit hráčům v podstatě bez naroku na zisk vytvořit svými názory díl další.

Pro: grafika a optimalizace, soubojový systém

Proti: malá rozmanitost prostředí, stereotypní náplň misí, nedokonalé vraždy samotné, absence titulků

+12 +17 −5
  • PC 80
  • PS3 80
Úplný začátek AC série na tu dobu to byla uplná pecka a hlavně grafika byla na ten rok top. Lezení po různých stěnách kostelech domech mě strašně bavilo , občas ta obtížnost byla na mě až příliš těžká , a nejvíc co mě asi tak štvalo tak bylo to unavné a nudné cestování na koni mezi městy ty mezilokace mě moc nebavily v dalších dílech už se oproti tomuhle prvnímu dílu zlepšily.

Pro: Grafika na ten rok to byla špička , Parkour

Proti: Inteligence NPC , nudné mezilokace a cestování na koni , obtížnost

+12
  • PC 70
Umělecky je to nádherná hra, design světa, hudba, animace..to všechno skutečně nemá chybu, a hru bych každému doporučil už jen proto, aby viděl jak daleko hry jako médium došly.Bohužel to ale není podpořeno samotným gameplayem, který se příliš opakuje - je tu např. krásně vidět kontrast se sérií Hitman - tam je každá mise unikátní, v každé misi je několik možností jak jí splnit, velká variabilita - zde není nic takového.AC je v podstatě kolekce miniher zasazená do krásného světa okořeněná občasnou vraždou a skvělým parkourem.

Pro: Umělecký design, parkour, hudba, slušný příběh

Proti: hratelnost se zkládá v podstatě z miniher, příliš dlouhé a statické animace (jež nejdou odkliknout), několikaminutové monology po každé vraždě (zkrátka špatný design)

+11
  • PC 80
AC je podle mě hra s velkým potencionálem, který ale nebyl plně využit. Technická stránka je sice hodně dobrá, zato dělat pořád ty stejné (stejně pitomé) úkoly? Když mi dal někdo za úkol že pro něj mám sebrat vlajky tak mě to dost pobavilo, na druhou stranu neumím si představit jaké další úkoly do té hry zasadit

Těšit se můžete na 4 mšsta, jedno menší, ostatní jsou větší a plníte v nich úkoly. Do každého města se podívate vždy 3x (minimálně), pokaždé ale do jiné čtvrti. Můžete kledat rozhledny, které vám pomohou s nalezením jednotlivých úkolů či zachraňovat lidi, které obtěžují vojáci. Ti vám za to na oplátku příště pomohou a zastaví nepřátele. Není to pro hru nutné, nicméně je to ale zábavné a později se to hodí.

Jakmile získáte dostatek informácí můžete jít konečně zabít hlavního šéfa. Aby to nevypadalo že zabíjíte někoho neviného, obvykle můžete vidět jak někoho zabije, zbije apod. Jak je již několikrát zmíněno, příbšh se odehrává v budoucnoti, do středověku se vracíte pomocí stroje. Prožíváte tedy celkem dva příběhy.

Assassin's Creed mě jako hra hodně potěšila. Obsahuje českou lokalizaci (dabing), živoucí město a spoustu úkolů k plnění, které se ale boužel po čase opakují.

Pro: Český dabing, grafika, hratelnost, volnost, pohyb po městě, 2 příběhy, zajímavý loading, dobrá optimalizace

Proti: po čase se úkoly začnou opakovat, konzolový systém ukládání

+11
  • PC 80
Je pravda, že úkoly jsou pořád stejné, ale i přesto mě kupodivu hra bavila až do konce. Velikou zásluhu na tom určitě má i kvalitní příběh, který mě hnal dopředu.

Pořád stejné animace při boji mě celkem štvaly, některé úkoly byly pitomé ("po cestě jsem poztrácel vlaječky, najdi je do tří minut"), další pro mně nesplnitelné ("NEPOZOROVANĚ zabij do tří minut tři templáře, kolem kterých pořád obchází alespoň pět vojáků" jak to mám sakra udělat???). A navíc jste za většinu úkolů dostali informaci, která vám byla celkem k ho*nu. Praporků bylo na moje gusto příliš moc (a to jsem tenkrát vysbíral celé San Andreas) a za jejich sbírání jsem nic nedostával. Popravdě se zabití cíle nijak moc nelišilo od zabití nějakého lučišníka na střeše až na příšerně dlouhé video po asasinaci. Videa obecně měla někdy až nesnesitelnou délku, což ještě zhoršoval pokus o starověké nářečí vyvinutý českým dabingem (o něm později), takže jsem měl vždy při ruce mobil s Pro Evem.
Pár zbraní navíc by také neuškodilo. Nepochopil jsem taky podivné vypínání hry (a s tím většinou problém nemám), které by vystačilo na samostatný komentář.

Perfektní se mi naopak zdálo grafické zpracování, a to především města Acre a postavy asasína. Tvůrci na jedničku zvládli i ovládání myší a klávesnicí (toto je můj názor).

Podle mě český dabing nic nezlepšil ale ani nezhoršil. Některé fráze zní jako z elektronického překladače a až na opakující se hlášky chodců a pocit, že ve studiu měli k dispozici dva muže a jednu ženu mě nic z hraní nevytrhlo.

Pro: grafika, příběh, stylizace, ovládání

Proti: představte si, že po každé dohrané úrovni tetrisu vám pustí další kousek nějakého filmu

+11
  • PC 70
Dá se říct, že Assassin's Creed byla hodně přelomová hra. Být středověkým zabijákem a nevázaně se pohybovat po městech, to zní velice dobře. Jaký je tedy můj pocit ze hry?

Není tajemstvím, že ústřední příběh se odehrává v jakési nepříliš vzdálené budoucnosti, kde vědci přišli na to, že vzpomínky člověka se uchovávají v genech. Pomocí speciálního přístroje jménem Animus jsou pak schopni za určitý čas získat jakoukoliv důležitou vzpomínku.

Hráč, jakožto chlapík jménem Desmond, je unesen do výzkumného ústavu, kde je podrobován (jak jinak) výzkumu. Pomocí přístroje Animus se potom dostává do prostředí středověku v kůži zabijáka jménem Altair.

Příběh je vskutku zajímavý. Pojí události z let minulých s budoucností, a tak trochu manipuluje se známými fakty z dějepisu. Nápad je to opravdu výtečný. Pro mě je však celkový dojem z příběhu trochu odosobněný. Jak jsem řekl, příběh není vůbec špatný, ale Altair, v jehož kůži jsem strávil většinu hry, mi moc nepřirostl k srdci.

To by se asi dalo vysvětlit podobně málo osobními úkoly. Vždycky je vyznačen jeden cíl, který má hráč odpravit. Chodí tedy po městě a vyhrabává na takto označeného člověka informace a nakonec ho prostě sprovodí ze světa. Tady však vidím další mínus. Takovéto úkoly jsou dosti repetetivní a po čase (když je člověk plní už popáté, jen v jiném městě) začnou nudit. Někdy mi až připadalo, že hlavní příběh se tu objevuje doslova jako prd - kus je vypuštěn na světlo světa, chvíli těžce visí ve vzduchu, až ho nakonec rozfouká vítr do všech možných směrů a zůstane jen mlhavá památka.

Grafická stránka hry je takřka bezchybná. Města opravdu vypadají hodně živě, Altair šplhající po všech možných i nemožných stavbách také a samotné pohyby při soubojích jsou téměř dokonalé. Na grafiku si tedy člověk mého ražení (odchovaný na Doomu a Arkanoidu) opravdu nemůže stěžovat :))

Zvuk snad ani nemá smysl hodnotit. Není co vytknout...

Dále mě zaujal systém boje. Pracuje s tím, že Altair je prostě vynikající šermíř, a tak je možné provádět různé úhyby, protiútoky...zdá se mi, že tvůrci vymysleli jeden z nejlepších soubojových systémů. Jen by neškodilo, kdyby nepřátelští vojáci váhali s útokem o něco kratší dobu...pak se totiž z adrenalinového souboje postupem času stává hra na to, kdo udělá chybu jako první.

Co už se mi ale moc nezamlouvalo, to byly vedlejší úkoly v podobě sbírání vlaječek. Nenašel jsem více, než deset kusů od každé, ať jsem dělal, co jsem dělal :)) Kdyby bylo to sbírání podtrhnuto něčím, co stojí za tu námahu při sběru, pak bych se asi i snažil je hledat, ale tak tomu nebylo.

Celkově je tedy Assassins Creed velmi dobře vyvedenou hrou, v níž ale trochu skřípe hlavní herní mechanizmus, který je pořád dokola o tom samém. Plusové body je ale nutno přičíst za docela nečekaný závěr a za velmi dobrý nápad.

Pro: Živá města, povolání vraha, grafika, otevřené prostředí, soubojový systém, kombinace historie a sci-fi

Proti: Otravné opakování úkolů, příběh není moc osobní, souboje kvůli AI ztrácejí na dynamice

+11
  • PC 80
Škoda té repetetivnosti. Grafika moc pěkná, simulace davu bezvadná, příběh perfektní, parkour celkem stylový, souboje vymazlené. Přesto ani parkour ani šerm výrazně nepřekračují realističnost, což je dobře. Perský princ se tedy nekoná, ale stále to působí skvěle a mnohem uvěřitelněji. Jen škoda těch opakujících se úkolů při každé misi.

Pro: grafika, příběh, souboje, parkour, architektura, simulace davu

Proti: repetetivní náplň misí, vypínání hry :)

+10
  • PC 70
STEREOTYP. Skoro celou hru se opakuje: Najít vedlejší úkoly (ideálně vylezením na nějakou vysokou věž), splnit 2-3 vedlejší úkoly (opakuje se stále několik stejných), zlikvidovat cíl (což také vždy probíhá podobně)... aspoň, že příběh vypadá zajímavě a táhne hráče dál, spojení minulosti a přítomnosti se mi velmi líbilo. A co je za to odměnou? Useknutý konec, podobně jako v Crysis, ach jo. Altairův pohyb po městě, souboje - oboje zpracováno skvěle, pouze občas jsem měl malé problémy s kamerou, nebo s tím, že Altair nedělal zrovna to, co bych chtěl. Hodně mi vadily opakující se hlášky npcček, vážně to kazilo atmosféru. Pokud by někdo chtěl hře vyčítat způsob zpracování menu, pravděpodobně kvůli velmi zdlouhavému vypínání přes menu, doporučuji se skamarádit s klávesami ALT a F4 :)

Pro: příběh, grafika, pohyb městem, skrytá čepel :)

Proti: to samé stále dokola

+10
  • PC 70
Po prvním dni hraní jsem si říkal jak se tohle může někomu začít zajídat. Jasně ukoly se opakujou, ale ta animace, ta ANIMACE! Po pár dnech jsem ale začal zívat i já. Hra skutečně mistrovsky klame tělem. Naprosto vám sebere veškerá slova až se vám poprvé naskytne z koně panorama Damašku, první krůčky NESKUTEČNĚ "lifelike" městem, první přeskoky spojené se zachytáváním se na oknech kostela, první pickpocket...to všechno ve Vás vyvolá pocit, že Assassin je hra jakou jste vždycky chtěli hrát. Problém je v tom, že vedlejší úkoly jsou vždycky a v každém měste na chlup stejné a když říkám na chlup, tak myslím skutečně na chlup. Lidé jsou namluveni cca třemi dabéry, stejně tak mají tři repliky. Samotná vražda hlavního "bosse" je celkem nápaditá, protože jsou vždy jiné podmínky, i okolnosti, ale tomuto předcházející průzkum ubije po čase i největšího optimistu. Zároveň také nulová motivace k prozkoumávání království trochu zamrzí. Co se týká příběhu, dá se hovořit o nadprůměru, který ovšem úplně nepřeskočí všechny laťky, které si nastaví.

Pro: Animace, ambient Jespera Kyda, živoucí města, prostředí

Proti: Stereotyp, nijak zázračná motivace, žebráci, opilci & dementi

+10 +12 −2
  • PC 60
Velice zajímavá hra s nádhernou a detailní grafikou. Úžasný pocit z volnosti, ze skákání po střechách. Altair může vylézt na jakýkoli objekt. Všechna tři města jsou trochu jiná a plná života. Tohle všechno a ještě mnohem více jsou pozitiva hry.
Nyní něco k negativům. Všechny mise jsou stejné a nepřichází s ničím novým. Kostra každého úkolu je napro stejná a tak člověka moc věcí netáhne dopředu, aby hru dohrál.
Přímo iritující je nemožnost přeskočit ony povídací scény před každou misí, opravdu nebylo moc zábavné to poslouchat pořád dokola. Celá hra působí po čase trochu nudně a stereotypně.
Ve výsledku je to však hra velice příjemná, hlavně díky dokonalému systému skákání a lezení po budovách.

Pro: Fascinující grafika, úžasný pocit ze skákání a lezení po budovách, celově pěkné ztvárnění.

Proti: Stále dokola to samé a po čase nudné.

+10
  • PC 60
DOHRANÁ VERZIA S ČESKÝM DABINGOM

Po dlhej dobe jedna z novších hier, ktorú som sa odhodlal dohrať až do konca a to len preto, lebo som chcel otestovať HW svojho nového notebooku.
To, čo sa o hre vedelo, nesklamalo - zo začiatku fajn, po určitej dobe (u mňa cca tretia vražda) stereotyp v podobe opakujúceho sa scenára typu "vyšetruj, nájdi, zabi, uteč". Nič viac a nič menej. Rozptýlenie v podobe hľadania vlajok a zabíjania templárov beriem, ale keď už sa lopotím a nájdem ich všetky, tak by to chcelo aspoň nejakú odmenu za tú námahu. Ak nerátam príbehový rast v asasínskom kariérnom rebríčku, tak jediná odmena navyše je v podobe zvýšenia zdravia (alebo synchronizácie DNA, ak chcete) za rozhľadne a záchranu civilov. Bohužiaľ, od istého momentu v hre to nemá valný význam (pokiaľ plníte všetko dôsledne, maximálne zdravie dosiahnete počas siedmej vraždy). Rovnako ako doplnkové vyšetrovania v podobe zadaní od vašich asasínskych druhov - okrem dobrého pocitu za splnenie človek z toho nemá nič. V GTA: San Andreas sa človeku oplatilo robiť vedľajšie a nepovinné úlohy, pretože vedel, že ho za to čaká odmena, veľakrát iba malá (no po splnení všetkých nepovinných úloh však prišly aj odmeny veľké, napr. tank pred vaším prvým domom a Hydra na streche domu vedľa).

Na konzolové ovládanie som si zvykol pomerne rýchlo, ale na ostatné artefakty počas hry až tak veľmi nie. Jeden z najnepríjemnejších bugov je animácia umierajúcich lukostelcov pri zabití vrhacou dýkou spredu - veľakrát sa mi stalo, že vďaka tomu ich telá spadli zo striech dole. Po grafickej stránke je hra celkom OK, aj keď mesto Acre mi prišlo oproti Damašku a Jeruzalemu ako nevýrazné a pochmúrne. Spojitosť s tým, že mesto je ovládané križiakmi, zrejme nie je náhodná :D.

Nedá mi nevyjadriť sa k dabingu. Ten na niektorých miestach pôsobí dosť amatérsky napr. keď vás zachránená starena osloví hlasom mladej dievčiny. Našťastie podľa mojich inormácii, ďalšie počiny z hernej série Assassin's Creed sú lokalizované iba cez titulky, čo ma možno prijme k tomu, aby som tejto hernej sérii dal ešte jednu šancu, a to zrejme rozohratím Assassin's Creed 2.

Pro: prvotné nadšenie,

Proti: po čase stereotyp, grafické a herné bugy, CZ dabing

+10