Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed


Komentáře

< >
  • PC 80
Ačkoli v profilu mám napsané, že komentuju jen čerstvě dohrané hry, přesto napíšu komentář ke třem hrám, které jsem hrál za sebou v pořadí AC 1, AC 2 a Saboteur asi rok zpátky. Mám je ještě relativně v paměti, přesto ale prosím omluvte některé nepřesnosti. Assassins Creed byla mou první nextgen hrou na novém počítači. Možná proto jí dávám tak vysoké hodnocení, které si ne tak uplně zaslouží. V mém komentáři rozeberu proč ...

Hra začíná zajímavě, tak trochu ve stylu Prince of Persia. Hra se odehrává v mém oblíbeném období, a to v období Křížových výprav, okolo roku 1191. Nejdříve si prohmatáte ovládání v lineárním chrámu. Všiml jsem si, že mnoho lidí na ovladatelnost nadává. Mě ale přišlo naprosto perfektní. Dokonce mi ani nevadila nutnost držet pravé tlačítko myši. Příběh hry, jak už jsem řekl, začíná v chrámu. Zpočátku je Altair, hlavní hrdina hry, docela arogantní a díky tomu přijde o život jeho kamarád. Altair se tedy vydává do přilehlých měst Acre, Damašku a Jeruzaléma a začne sekat dobrotu… :)

Jakmile dokončíte prolog v chrámu, hra váš vyplivne do městečka (spíš pevnosti) Masyaf pod nádvládou Al Mualima, šéfa cechu zabijáků (tedy assassinů). Al Mualim vám vždy zadává místo a jméno toho, koho máte zabít. A tady nastává kámen úrazu. Hra je v tomto příšerně systematická. Vždy dostanete osobu k zabití, poté se vydáte do města, tam vylezete na aspoň pár rozhleden, splníte vyšetřovací mise krádež dopisu, odposlouchávání, sledovačka a vymlacování odpovědí z nějakýho trotla, likvidace určitých osob často v časovém limitu, sbírání praporků (také na čas!) a doprovod nějaké osoby + nějaké ty sběratelské minihry a zachraňování lidí. A nakonec to završíte vraždou finální oběti, což jsou jediné „opravdové mise“. A to je vlastně všechno. Takhle se opakuje stále dokola až dokonce hry. Zpočátku sice můžete jít, kam chcete a dělat co chcete, ale později vlastně zjistíte, že se tu moc věcí dělat nedá. Mezi jednotlivými kapitolami jsou prostřihy do současnosti. Tyto kratičké části se mi fakt líbily a hra má pak docela zvláštní, skoro až sci-fi, atmosféru. Schéma se změní až v poslední části, která mi ale přišla někdy až moc těžká. Závěrečný boss je už pak ale celkem lehký a závěr samotný naprosto dechberoucí.

Grafika je opravdu nádherná. Města žijí, všude se to hemží jak civilisty, tak hlídkami a fakt to vypadá moc kouzelně. Tedy na plné detaily, na nižší už je grafika pochopitelně docela slabá. Hra je skvěle optimalizovaná a tak si ji na ty plné zahraje každý, kdo to s hraním myslí alespoň trochu vážně.

CZ verze obsahuje český dabing, který je vesměs povedený. Trochu mi vadily opakující se hlášky zachráněných lidí. Jinak je ale rozhodně velmi nadprůměrný.

Ve výsledku je Assassins Creed hra se špičkovou grafikou a nápadem. Kazí to stereotypní hratelnost a opravdu nízká variabilita misí. Za mě 80% a to ještě malinko přeháním.

Pro: zpočátku hratelnost, lezení a hopsání po střechách mě nepřestane snad nikdy bavit :), souboje, skvělá technická stránka a optimalizace, skvělý dabing, díky této hře jsem se začal více o toto období zajímat

Proti: ke konci je to docela stereotypní a i v samotném závěru docela těžké, příběh by mohl být intenzivnější

+31
  • PC 50
• Jediný prvek, který mě nutil hrát dál a dál, byla interakce s prostředím v podobě pobíhání po střechách, šplhání na věže a občasné stealth akce. Postava po seznámení s ovládáním dobře reaguje a už jen třeba možnost vyšplhat si na vrcholek gotické katedrály je prostě něco, co jiné hry zdaleka nenabídnou (trošku se bojím pokračování, protože mám gotiku raději, než renesanci či francouzskou revoluci).
• Rád bych vyzdvihnul animace Altaira. Na to, co tam předvádí, tak jsou velmi věrohodné a perfektně zkombinované s ovládáním (vyjma soubojů). Celkově pohyby postav jsou pečlivě udělané.
• Po vizuální stránce (v kombinace s ENB) přitažlivé. U mě je favoritem Damašek (v těsném závěru Acre). Kromě toho snad první hra, kde mají mraky stín.
• Drobné, ale velice příjemné oživení... Nepamatuji si NPC, které by mělo stejný obličej.
• Optimalizace solidní. Dokonce i na ovládání si člověk časem zvykne.

∙ Dabing. Nemožnost zapnout si titulky a hodit tam originální namluvení mě vůbec nepotěšila. No ale i na tohle se dá zvyknout. Jsou horší předělávky.
∙ Dialogy. Na jednu stranu spousta myšlenek a věcí k zamyšlení, ale na stranu druhou neskutečný mišmaš všeho možného.
∙ Příběh takový podivný. Snaží se hráče dostat kde jakým záhadným zvratem či názorem na kontroverzní témata, ale na mě osobně moc nezapůsobil. Snaha byla, konec to zazdil.
∙ Obtížnost vyvážená. Až na ten závěr.

◦ Přehnané reakce okolních NPC na činy Altaira. Neustále opakující se fráze dokážou po čase neskutečně vytáčet.
◦ Variabilita misí nulová. Od začátku do konce pořád to samé, jen v jiném kabátku.
◦ Potenciál "assassina" zmařený. Rád jsem se plížil a zakončoval složité šplhací akce skrytou čepelí s výskokem. Ostatně tohle byla tak nějak náplň práce zabijáků. Ale že mi na konci hra nacpe nepřátelské NPC ve vysokých číslech, kde není jiná možnost, než tupě sekat a doufat, že to vyjde, to autorům neodpustím. Včetně nemožnosti přiblížit se k některým příběhovým obětem a nutnost se k nim prosekat přes tuny stráží.
◦ Móda nemožnosti přeskočit cut-scény začala zřejmě tady. Opravdu by mě zajímalo, jestli to někdy někdo dohrál víc jak jednou.
◦ V DX9 režimu jsem měl lokaci mezi městy (tuším "království") bez textury země. DX10 režim byl ok, ale bohužel nešel zkombinovat s ENB a navíc stál víc FPS - bez nějakých znatelnějších změn na kráse.
◦ Komba během soubojů prostě nefungují. Buď jsem lama a neumím mačkat klávesnici, nebo to prostě odmítalo spolupracovat. Za celou dobu hry se mi jich po haluzi podařilo spáchat cca 10 (jde jen o ty soubojové výměny).
◦ Ještě že počítačový svět zná kombinaci Alt+F4!

Pro: Interakce s prostředím | Animace | Období odehrávání příběhu

Proti: Variabilita misí | Nucené cut-scény | Zmařený potenciál assassina | Závěr

+27 +34 −7
  • PC --
Třetí rozehrávací pokus. Tentokrát jsem ale byl odhodlán AC dorazit, i kdybych u toho měl umřít. Kvůli příběhovému navázání na ostatní díly. Rozhodně toho nelituju, protože to nejhorší mám za sebou a teď už si budu jen užívat všechny ostatní díly. Nebo ne?

Získávání indícií k vraždě je největší oser ve hře a i když Director´s Cut přináší nové možnosti, stále to je jen jedna velká otrava.

Souboje nejsou špatné, pokud na mě neútočí 20 nepřátel najednou. Což většinou útočí. Ale není to problém, protože díky nízké obtížnosti a prakticky neprolomitelnému soubojovému systému si Altair poradí s jakýmkoli množstvím nepřátel. Poslední čast hry je ve svém počtu nepřátel až komická. Představoval bych si trochu sofistikovanější přístup při hře za stealth assassina, než je hromadný masakr stráží. V Damašku jsem se při nahánění Jabira tak nějak utrhnul ze řetězu a vyvraždil jsem s prstem v nose snad dvojitou porci kompletní vojenské osádky města.

Damašek, Jeruzalém, Acre. Tři města, podobné si jako vejce vejci. Rozeznat je šlo snad jen díky barevnému oparu každého z nich. Dokonce i ta podělaná assassiní ústředna je všude stejná!

Ovládání je velice nepřesné a nepohodlné a absolutně nechápu, proč musím pro agresivní běh držet čtyři (!) tlačítka?!? (W + pravé myšítko + mezerník + shift) WTF? I tak je pohyb po střechách sice efektní, ale velice problémový. Postava ráda reaguje jen v pravých úhlech a skočit na žebřík o centimetr vedle znamená rozplácnutý xicht na zdi. Taky jsem nepřišel na to, jak skočit dolů bez toho, aniž bych se musel nejprve zavěsit rukama za okraj anebo to vzít sebevražedně s rozběhem.

Naštěstí je to za mnou. Bylo to krátké a neuspokojující. Slušný příběh je násilně useknut, ale druhý díl už čeká ve frontě...

*/5
+24
  • PC 75
Hraní prvního assassina na mě působí jako kdybych jel na dovolenou k nějakému krásnému a exotickému místu, ale už jsem neměl tolik prachů k tomu, abych si zaplatil nějaké ty prohlídky, či koupil suvenýry.

Příběh je vcelku zajímavý. I když nejsem úplně fanda kroku udělat z templářů mocichtivé zmetky, stejně jsem jím byl natolik upoután, že jsem se zájmem následoval jeho cestu. Navíc chápu, že první díl slouží jako taková expozice k nastínění celého AC univerza, se kterým se bude bedlivěji pracovat až v následujících dílech.
Samotná města jsou boží. Jen tak se procházet ulicemi Jeruzaléma a kochat se okolím a ruchem města byl v roce 2007 fakt zážitek. Obyvatelé nebyli lhostejní k tomu co provádím, komentovali věci (často na hranici směšnosti, obzvlášť s českým dabingem) a občas projevovali emoce věrohodněji než kterýkoliv živáček v Imperial City v Oblivionu. Navíc šplhání na věže a jiné vysoké objekty patřilo mezi mé nejoblíbenější činnosti. Ty města žily. Následně i honičky se strážemi po zlikvidování cíle byly vynikající, obzvlášť díky té parádní hudbě. A když už se sáhne po meči a člověk se naučí soubojový systém, je to vyložená slast pro oko.

Bohužel asi největší zádrhel byl ten, že při ovládání Altaira jsem se často cítil jako kdybych hru hrál ve svěrací kazajce. Stejně jako Tommy Vercetti nebo Thomas Angelo je i Altair badass hrdina, nicméně stejně jako zmínění pánové, i on očividně neabsolvoval kurzy plavání, tudíž jakmile spadne do vody, konečná. Ale věc, která mě štvala snad absolutně nejvíc, byla nemožnost někoho zlikvidovat z výšky. Hráč musí být očividně vždy na stejné výškové úrovni jako jeho oběť. Nejhorší byla mise, kdy jsem musel zlikvidovat nějakého toho kapitána stráží, který dával proslov svým lidem. Stál jsem přímo nad ním na hradbách, měl jsem úplně krásnou možnost z nich seskočit a se štylem toho plantážníka odpravit, ale nééé, jeho veličenstvo Altair VII musí použít debilní žebřík, na kterém před zraky všech těch strážníků sleze dolů, a pak až teprve se uráčí do svého cíle vrazit kudlu. Lenoch jeden nonšalantní. Celkem hrozný je taky nekvalitní zvuk backgroundu ve městě. Když někdo mluvil, často to znělo jako ze sedmdesátkového rádia nebo z kanálu nějakého miniaturního youtubera, co se naučil zapnout web cameru. Nejdřív jsem si myslel, že je to českým dabingem, se kterým jsem hru hrál, ale posléze jsem zjistil, že tomu tak je i originálním znění. A některé rozhovory jsou extrémně utahaný. Stabilita kamery tomu navíc fakt nepomáhá.

Assassin´s Creed je dobrá hra, ale své zásadní mechaniky má ještě více méně v plenkách, nemá je ještě natolik rozvinuté, aby si hru člověk doopravdy užil. To se týká především ve zmíněném ovládání samotného Altaira. V rámci toho je hraní sice zábavné, ale některé omezující faktory mohou hráče opravdu vytočit. Chvála bohu za parádní dvojku.

Pro: živoucí města, implementace historických událostí, příběh, honičky, souboje

Proti: omezenost v ovládání, nekvalitní zvuk backgroundu, někdy utahanost

+21
  • PC 55
úvod: na AC jsem se těšil opravdu hodně moc. Bohužel mi nezbývá nic jiného, než naprosto souhlasit s AlieNem...

grafika: ta nemá chybu. Stejně tak celkové zpracování světa. Detailní textury, úžasné animace všech postav, Havok engine takový, jak jej známe. Hodně různých obličejů - když na vás útočí dvanáct vojáků, téměř každý má odlišnou tvář. Po téhle stránce není co vytknout.

herní prostředí: první cesta na koni byla skvělá. Ale za celou hru jsem ji dobrovolně absolvoval jen jednou. Je sice úžasné, jak velká plocha se nám nabízí, ale co z toho? Na cestě není nic zajímavého. Jediné, co mě neomrzelo, byl výhle
d na Jeruzalém.
Stejně tak samotná města mi přišla zbytečně velká. Rovněž jsem nepochopil nemožnost vstoupit do města na koni - hra by se tak alespoň stala zajímavější...možná.
Prostě mi přijde, že veškeré lokace jsou zbytečné rozlehlé...krom sídla assassinů.

příběh: tak ten je vskutku k popukání. Čert vem to, že je předvídatelný od prvního dialogu s umírajícím "záporákem", čert vem, že tam jsou zase Templáři. Ale to, že je hlavní hrdina naprostý trotl, kterému nedojdou zcela jasné věci, dokud nepovraždí půlku Templářů, to je napováženou...na to, že to má být assassin s bystrou myslí a velkou inteligencí.
O "ději" z budoucnosti ani nemluvím, ten mě zklamal nejvíce - pořád jsem doufal, že tam bude nějaké výustění, rozhřešení, sex s Lucy na doktorově stole, prostě COKOLIV!!! A ono nic nepřišlo...celá ta věc s budoucností na mě působí tak, že autoři prostě potřebovali výmluvu pro (ne)funkčnost středověkého světa - omezení ve městech, "anachronismy", bugy, převíjení paměti=cestování apod...to vše lze svést na Enim.

Souboje: se povedly. Ačkoliv ke konci je Altair prakticky nesmrtelný a souboje jsou nudnější a nudnější, jedná se zezačátku hry o zajímavou složku..., a boje na střechách jsou zvláště skvělé.
Stejně tak skákání po střechách a šplhání...jen mě pobavilo skok z pátého patra domu na dlažební kostky a ztráta jen pár životů, které se hned dobily...ale zase lepší, než kdybych po každém uklouznutí spadnul.

Závěr: nečekal jsem, že mě závěr dostane do kolen, ale takhle stupidní zakončení jsem opravdu nečekal. Najednou se ve hře objevuje magie (pořád jsem doufal, že ten poklad je jen cetka), souboj s hlavním nepřítelem je stejný jako se všemi ostatními, samotný příběhový "zvrat" nepřekvapí snad nikoho, kdo už někdy nějakou hru hrál a chyběla mi tam nějaká tečka.

Muzika: bohužel ani tahle složka mě příliš nepotěšila. Akčnější motivy byly skvělé, ale při volném pohybu po městě bylo většinou ticho. Ovšem to je možná chyba na mém přijímačí (?), ten zvuk mi obecně na mém pc přijde občas trochu divný.

Dabing: četl jsem, že je dobrý...takhle, na pc hru není zlý, ale absence veškeré intonace, občas zvláštní formulace slov a to, že vedlejší postavy všechny mluvil jeden člověk, to se mi fakt nelíbilo. Doktor House v hlavní roli byl samozřejmě skvělý :)
"Je to Křížová výprava...ale za čím? Ignorancí? Násilím? Šílenstvím?" - tenhle jedák mě bude děsit ve snech ještě hodně dlouho.


Doufal jsem, že se pod hezkým kabátkem skrývá i dobrá hra...ale nikoliv. Pořád dokola stejné úkoly do omrzení, stupidní dialogy, které nikam neposunují děj, příliš dlouhé fráze zachráněných obyvatel atd. Těch 70% je za technickou stránku.

Pro: grafika, souboje, animace postav

Proti: příběh, stereotyp, skákání po lodích, dialogy o ničem, monology o ničem

+20 +22 −2
  • PC 75
Někdo tomu někde řekl "engine bez hry." Takový Assassin's Creed bohužel opravdu je. Má fantastický námět a měl fantastický potenciál. Jenomže na papíře to všechno znělo mnohem lépe. Sakra, vždyť ani ta zakončovací komba pořádně nefungovala! Snad to napraví dvojka a jako bonus by mohla přinést a něco jako "variabilní úkoly". I tak to totiž byla podívaná - když už nic jiného.

Pro: náměť, zasazení, příběh

Proti: stereotyp, nenaplněný potenciál

+19 +21 −2
  • PC 90
Zaujímavé, že k prvému dielu Assassin's Creed som sa dostal až po dohraní AC II, III a IV. Ale to mi neprekážolo, keďže žiadnu hernú sériu som nehral od prvej časti.

Príbeh mal zujímavý koncept, ale len na začiatku a na konci hry. Ostantné sekvencie boli vlastne o tom istom - prísť do mesta, splniť dookola tie isté misie a nakoniec zabiť templára. Aj keď sa to zdalo byť rovnaké, vždy sa stupňovala obtiažnosť a pre mňa to bola vždy nová výzva. Pri niektorých misiách, hlavne keď som musel zabiť niekoľko nepriateľov, tak mi vždy liezli na nervy otravné stráže, ktoré stáli snáď na každom rohu a hneď ma odhalili a celá misia sa zrušila. Páčilo sa mi, že vždy po zabití templára Altaïr dostával nové vybavenie a mohol sa naučiť niečo nové, čo mu pomáhalo v súbojoch. Súbojový systém bol náročný na reflexy, keďže ste každý nepriateľov útok museli v správnom momente zastaviť a na to zaútočiť s Altaïrom. Behanie po strechách som moc nepreferoval, keďže aj tam boli stráže, takže som 3/4 hry behal po zemi. Celý príbeh som splnil na 100%, len vedľajšie aktivity ako zabíjanie templárskych stráži a zbieranie vlajok som nesplnil, lebo ich bolo veľa. Záver hry bol fantastický, hlavne keď Altaïr zistil že Al Mualim je templár a následne s ním bol finálny bossfight. Zakončenie bolo trochu čudné, ale zato som sa aj zasmial. Keby nebolo toho výborného začiatka a konca hry, asi by som dal hre iba 80%.

Páčilo sa mi, že každá vražda templára sa odohrávala v inom meste (Damascus, Acre, Jeruzalem) a dokonca aj v inej časti mesta (bohatá, stredná a chudobná časť). Masyaf, pevnosť assassinov mi prišla prázdna, keďže sa v nej nič nedalo robiť okrem trénovania súbojov. Královstvo bolo veľké a boli v ňom akurát viewpointy a po navštívený všetkých miest sa mi otvorila možnosť rýchleho cestovania, takže sa moc nevyužilo. V závere hry bola sprístupnená ďalšia lokácia - Arsuf, ktorý slúžil len k zabitiu ďalšieho templára.

Grafika bola pekná na to v ktorom roku hra višla. Sondtrack bol taktiež pekný, ale niekedy prestal hrať a bolo úplné ticho a bolo počuť iba hluk občanov. Jediné čo mi prišlo nudné, boli konverzácie, hlavne pri záchrane občanov sa opakovalo to isté.

Bugov bolo viac ako napr. niektorý občania mali len tri prsty ako Yoda zo Star Wars, niektorým zase prechádzali nohy cez šaty a rúcha, alebo pri konverzácii sa niektorým neotvárali ústa.

Aj Desmondov príbeh bol zaujímavý, len stále to bolo o tom istom ako po každej sekvencii musel ísť spať, ale vždy to bolo okorenené nejakou interakciou, alebo konverzáciou. A aj v prítomnosti bol záver taký čudný.

Celkovo sa mi AC aj cez jeho repetetívnosť páčil a je to pekný úvod do celej Assassin's Creed série.

Pro: Altaïr, Al Mualim, vedľajšie postavy, príbeh, lokácie, prítomnosť, súbojový systém, ....

Proti: Niektoré konverzácie, bugy, repetetívnosť misií

+19
  • PC 85
Každý z nás máme nějaké ty srdcové hry, u kterých s odstupem času tušíme, že k dokonalosti mají dost daleko, ale stejně pro ně máme jistou slabost a v našich osobních žebříčcích se vyskytují hodně vysoko. No a ta moje je první Assassins Creed.

Osobně jsem si tuhle sérii zamiloval hned, jak byla tahle hra oznámena. Proto je s podivem, že jsem nikdy nehrál jiný díl, než je první a druhý. Nicméně ten první jsem dohrál třikrát, což se mi u moc her nestalo (napočítal bych je na prstech jedné ruky). Prostě je to hra, ke které mám jistou citovou vazbu a přiznávám, že ji nedokáži hodnotit moc subjektivně.

Ta hra má dost nedostatků. Je zde spousta stereotypních aktivit, které vás po čase dost omrzí. Ostatně i samotný hlavní příběh je dosti stereotypní, neboť musíte opakovat tu jistou činnost (činnosti) neustále dokola a nějaké výrazné změny v postupu tu rozhodně nečekejte.

Další nedostatkem je soubojový systém, který je přespříliš jednoduchý a vlastně docela dost nudný. Jak na soupeře se po chvilce naučíte a díky tomu budete vlastně téměř nesmrtelní. Téměř, protože většinu smrtí si způsobíte lehce krkolomným parkourem. Ono je to vlastně o držení dvou tlačítek, ale i tak se postava zachová často tak, že prostě NESMYSLNĚ spadne a néééé, rozhodně to nebyla moje chyba.

Nicméně ta hra má nesmírné kouzlo ve svém zasazení. Pro mě se jednalo o splněný sen, kdy jsem poprvé ve hře prožíval nějaké historické události zasazené do skutečných žijících měst. Dnes už tenhle openworld působí dosti ploše, uměle a svým způsobem prázdně, ale ve své době jsem z toho byl hrozně vycákaný. Pokaždé když byl záběr na město tak mé oči plesaly.

Jedna z často vyčítaných aktivit je lezení na věže, které já osobně považuji za jednu z těch zábavných aktivit, neboť odměna v podobě výborného výhledu vždy stála za to. Navíc vás do toho nikdo nenutí, aby jste vylezli na všechny věže, tak proč si stěžovat?

Příběh je taková kombinace historické fantasy. Je zde spousta odkazů na skutečné události, které jsou ovšem dost přibarveny a díky tomu dostávají takový chytlavější ráz. Osobně jsem také moc nemusel tu moderní část, jelikož jsem se vždy chtěl ztrácet především v historických městech a zapíchávat své oběti, ale zpětně to hodnotím jako velmi povedený nápad, jehož potenciál později přišel lehce do ztracena.

O téhle hře bych dokázal napsat ještě dost odstavců, ale kdo to má pak číst? Moc dobře si uvědomuji, co tahle hra nedělá zrovna nejlépe, ale i přesto jí považuji za revoluční a za hru, která do herního průmyslu přinesla něco velmi inovativního a získala si neskutečné zástupy fanoušků. No a mě nezbývá nic jiného než dohnat mnohaleté resty a konečně si projít celou sérii.
+19
  • PC 75
Mám tento díl rád, celá sága začalo právě tady a věděl jsem že tuhle sérii budu chtít hrát dál. Naprosto famózní věc kvůli které je hra boží dodnes je prostředí a grafika, dodnes možná nejlepší i když má za sebou 12 let.

Horší je to s příběhem, ona ta podstata je zajímavá, ale příběh v současnosti mě nebavil už tehdy a vždy jsem jen doufal ať ty nudný kecy skončí a můžu zase kuchat křižáky! Ale slabší části nalezneme i v hlavní dějové lince, celou hru děláme ty samé repetetivní mise a po čase to už dost nudí. Lecos se dá vytknout o hlavnímu protagonistovi Altaïrovi, který se místy chová jako tupá loutka bez mozku, tuto postavu ale dobře rehabilitovali pozdější hry či doprovodné materiály.

Překvapivě velkou slabinou je parkour, ten je místy hrozně složitý a postava neposlouchá kam chcete občas skočit což končí smrtí. Souboje jsou naprosto primitivní a pokud nejste úplně marní tak vyhrajete i proti přesile 50 ku 1 (Nejednou se mi to stalo).

Možná to není nejlepší hra a z dnešního pohledu je možná zastaralá, ale na své stáří má krásnou grafiku a boží atmosféru.
Zkrátka hlavně nostalgická záležitost.

Pro: Výborná atmosféra, krásná grafika, výborný soundtrack, poměrně povedený český dabing

Proti: Repetetivní úkoly, ne příliš zajímá linka z přítomnosti

+18
  • PC 80
Assasin's Creed se u mě zapsal trochu rozporuplně. Tahle hra je jako neopracovaný drahokam, krásně se zdálky leskne, ale při bližším ohledání na něm člověk najde dost chyb. Přesto nemůže popřít jeho krásu.

To, čím u mě AC jednoznačně zabodoval je období, ve kterém se odehrává, syrový středověk, krásně zpracovaný, dost často jsem jen tak běhal po městě, lezl na různé vyvýšeniny a kochal jsem se. Navíc AC byl jedna z mála her, která ve výsledku vypadala tak dobře, jak nám ji tvůrci před vydáním prezentovali, grafické stránce jsem neměl co vytknout. Když jsem začal hrát, tak jsem jen těžko krotil své nadšení a trochu nechápavě jsem kroutil hlavou nad komentáři na internetu, kde se psalo, že hra je streotypní. Po šestém "dokončeném" cíli jsme najednou procitl i já. Zbytek hry jsem dohrál tak trochu se sebezpařením, pořád mě ještě bavily souboje, ale ty neustále se opakující úkoly už ne, do té doby jsem plnil vše, potom už jen to nejnutnější, abych mohl dál. Konec jako obvykle pitomej, jak je v poslední době klasika ...

Snad bych překousl i ten stereotyp, ale co mě neskutečně vytáčelo, byly velmi časté přeskoky do budoucnosti a ty řeči tam. Chápu, že bylo třeba dát příběhu nějaké pozadí (a připravit vhodnou pozici pro pokračování), ale nemožnost tyhle scénky přeskočit byla frustrující, skoro stejně jako příšerně složité vypnutí hry, kdy bylo nutné se proklikat několika úrovněmi v menu. Naštěstí fungoval Alt + F4 :)

Přes všechna ta negativa musím zkonstatovat, že AC je hodně dobrou hrou, která z velké části naplnila má očekávání.

Pro: Prostředí, grafika, souboje, freerun po městě, příběh, šlo vypnout Alt+F4 :)

Proti: Po určité doby strašně, ale strašně stereotypní, neustálé přeskoky do budoucnosti, příběh, dlouhé vypínání

+16 +17 −1
  • PC 80
O Assasin's Creed jsem se zajímal již dříve, krátce po jeho vydání, ale bohužel jsem ho po půjčení od kamaráda na svém starém PC nerozjel a tak jsem měl jen možnost si ho zahrát jen velice krátce na PC u kamaráda. Ale i těch pár chvilek stačilo, aby mne AC dostatečně zaujalo. A tak se stalo, že jsem si ho prostě jako nezmar sehnal a skladoval ho zde s tím, že prostě počkám až budu mít stroj na jeho rozjetí. Nakonec jsem se tady dočkal a své současné PC "pokřtil" právě touto hrou.

Snad jako první věc, na kterou po spuštění hry koukám je grafika a ta mne (po správném nastavení detailů) právě u AC zaujala snad nejvíce. Oblečení hlavní hrdiny je zpracováno do detailů, stejně jako město. Jelikož hra sází na parkour styl, tak máte na každém kroku ve městě něco, na co můžete skočit, ať už je to mříž u okna, nebo výstupek ze zdi.

Jako další velké plus nesmím opomenout (pro mne) dostatečný arzenál zbraní a hlavně schopností hlavního hrdiny. Tvůrci do hry dostali veliký cit pro detail, to se odráží jak ve zmiňované grafice, tak také na pohybech (vyhýbání se, strkání do civilistů).

Žádná hra ale není dokonalá a to platí i pro AC, takže i zde bych měl pár menších výtek. Jednou z nich jsou stále opakující se hlášky ve městech (žebrání, kecy strážných, děkování zachráněných, již zmínil JohnCZ). Tou druhou jsou od jisté části celkem snadné souboje, protože vás hra postupem času učí různých vychytávkám a trikům (vrhací nože, chvaty).

To no ale nic nemění na tom, že mne Assasin's Creed velice zaujalo a obdivuji jeho celkovou originalitu.

Pro: Grafika, zbraně, detaily, schopnosti hlavního hrdiny

Proti: opakující se hlášky, cca od půlky o něco málo jedodušší

+16
  • PC 80
Assassins creed jsem viděl v nejakém herním pořadu a hleděl jsem naň s otevřenů hubů. V tej recenzi vytýkali stereotyp soubojů a misí, ale pohled na assassina hopsajícího po střechách mňa uchvátil. Pak jsem na assassina tak nejak zapomněl a prakticky jsem nesledoval ani žádné info o jeho nástupcoch. Až jednoho dňa jsem si všiml akce na GOGu a řekl jsem si, že je asi na čase to zkusit.

Mně osobně přijde assassin jako nástupce perského princa a aj co jsem poslední prince nehrál (enom warrior within který byl opravdu skvělý) řekl bych, že je důstojnější než většina z nich.

Hned na začátku hry vás šokuje jaký je Altair kretén. Kdyby nebyl profesionální zabiják, člověk by měl načisto chuť dat mu pár výchovných. Altair svůj úkol získat templářsků relikviju zprasí a jeho podřízení to schytajů. To co následuje vypadá naprosto logicky. Altair je předvedený před hlavního assassina a jelikož jeden z jeho podřízených přežil (skoro celý) a naprášil to na Altaira je Altair odsůzený k trestu smrti. Následuje zjištění, že poprava (bodnutím) byl enom trik. Altair je zbavený hodností a vybavení a začíná od nuly. Příběh néni nijak výjimečný, ale potěší. Pasáže s Desmondem mňa bavily taky (akorát to občas chtělo možnost utěkat). Udělalo mně docela radost když jsem rozluštil "šifrovanů" zprávu od assassinů v e-mailu. Člověk sa tam dozvěděl z příběhu možná stejně co ve vzpomínkovej části. A taky zmínky o tungusce nebo projektu philadelphia pobavily. Příběhová část v minulosti byla taková sušší, ale nic co by člověka zklamalo nebo otrávilo. Příběh o přátelství zradě a touze po moci. Bylo příjemné sledovat, že Altair, byť je pořád dost arogantní, přeca enom sa skromnosti a používání hlavy postupně učí, nebo motivy/výmluvy hlavních Altairových cílů.

Sůbojový systém je na začátku velice sterilní. Jediné co máte k dispozici je meč a s ním základní útok, silný útok, kryt a kombo útok. První sůboje asi každého zklamaly. Ale po získání protiútoku, odražení chycení, nebo dokonca proražení krytu likvidování nepřátel mečem začíná byt opravdu zábavné. Také boj s dýků nebo assassinkým ostřím je zábava. A pri likvidaci paličů knih jsem hojně využíval aj vrhacích dýk. Jediná vada je pak nulová obtížnost/AI (víc jak 4 zásahy od jakkoli početné skupinky nepřátel schytáte jedině pokud jste opravdu gramlaví) a ovládání. Nepřátelští vojáci majů problémy vás zabit aj když sa chcete nechat (resp trvá jim to strašně dlůho) a na ovládání si časem skoro zvyknete, ale assassin zostává odstrašujícím příkladem konverze ovládání z konzolí. Nulová obtížnost naštestí dojde nápravy v posledních dvůch memory blockoch (umřel jsem tam asi 3x a velitela templářů jsem porazil se 2ma čárečkama), kde vojáci útočíja častěj a umíja odrážat chyty, dělat protiútoky a aj prorážat vaše kryty, takže mosíte opravdu dávat pozor a mět nasledované co která jednotka umí a používat aj ty pozděj naučené útoky.
Abych pravdu řekl, mňa osobně sůboje za celů hru neomrzely a shazování lučišníků ze střech a sledování ruchu důle je kapitola sama o sobě.

Svět assassina je celkem rozlehlý. Obsahuje 4 města a volnů krajinu mezi něma. Zvlášť Acre jsem si oblíbil. Pocit volnosti je naprosto úžasný a při výstupu na jednu katedrálu (už nvm kde) si člověk připadá jak na schodoch do nebe. Města máte možnost navštěvovat ve skoro libovoloném pořadí. Aby bylo ve hře co dělat tak je možné hledat poschovávané vlaječky nebo likvidovat templářské rytíře (ti sů na začátku hry slušní bijci). Je to opravdu docela zábava, ale že bych cítil touhu Gotta Catch Them All to zrovna ne. Rozmanitost vedlejších informačních úkolů néni nic moc, ale odpovídá délce hry řekl bych. Já jsem jich splnil úplně všecky taky jsem osvobodil všecky týrané měšťanky a mnichy a nepostihl mňa pocit frustrace nebo repetivnosti. Co mně lézlo na nervy byly čumilové u stánků se zkaženým masem které k odchodu nepřesvědčilo ani když s jedním z ních člověk zamétl silnicu, takže mně jeden nebo dva pod troskama stánku skonali.

Soundtrack ke kře opravdu skvěle sedí. Povédl sa.

Moju GOG verzu postihuje jeden opravdu divný bug. A to ten že pokud spustím hru a su připojený k netu, tak hra přestane už u ubi loga odpovídat. Asi nejaký pozůstatek DRM...

Výsledné pocity ze hry mám velice pozitivní. AC2 sa díky ní dostalo na špičku mojích přání (enom tá DRM to kazí...) protože sa zdá byt větší a lepší po všeckých stránkách, než už tak výborná jednička.

Pro: města, pocit volnosti, SHAZOVÁNÍ LUČIŠNÍKŮ ZE STŘECH, sbírání vlaječek a likvidace temlářských rytířů, rozhovory s umírajícíma cílama a Desmondova část hry

Proti: konzolovité ovládání, občas trošku pozlobila kamera, až na poslední 2 memory blocky nulová obtížnost

+16
  • PC 30
Jedna z nejotravnějších her jaký jsem kdy hrál. Brrr.

Ta hra je strašně stejná a dlouhá. Ta hra je tak dlouhá, že měla skončit po první třetině, kdy už vám přijde že se ty mise nějak opakujou. Pak už vám nemá absolutně co nabídnout, než to samý co jste poslední čtyři hodiny hráli (což je už podruhé, ne tak potřetí, fakt koncentrovaná nuda) ve stejným prostředí, jen s více nepřátelskýma vojákama, míň žebříkama a schovávačkama.

Jinak je zbytek hry ÚPLNĚ STEJNEJ. To co jste dělali prvních pět minut (a bavilo vás to, protože to bylo hezky naanimovaný) budete dělat ještě asi tisíckrát kolem dokola, než hra skončí. Do toho to navíc celý zdržuje furt to zdlouhavý rozhlížení z věží a stejný kecy postav, kdy nemůžete hrát, nejde to odklepnout, a jen musíte čekat, až si navzájem poví nějaký klišoidní nesmysly, co jste jinde už milionkrát slyšeli. Nápad to samozřejmě nemá žádnej, prostě jen "ahoj, dlouho jsme se neviděli, můžeš pro mě zabít tady ty dva lidi?" To jsou promyšlený questy jak noha. Furt to samý. Fakt, poslouchat stopadesátýho zachráněnýho civilistu jak říká ten "kdyby tak můj syn byl tak statečný jako ty..." proslov, to už je skoro na mašli. Nedá se od něj ani utýct, fakt tam musíte stát a vyslechnout si to pokaždé do konce. Brrrr.

Celkově to vypadá, že autoři udělali hru na dvacet minut a tu nakopírovali cca 30x za sebe, přičemž některý části hry zakázali odklepnout, čímž dosáhli nějakýho super dlouhýho gameplaye s hrou která rozsahem je spíš demoverze hry než hra plná.

Nikdy víc!

EDIT: Lidi, vy jste se úplně pomátli? Jak tak čtu ty komentáře tak jsem v šoku. Proč tu hru dohráváte, když všichni píšete, že jste se hned po začátku začali nudit jako já? To jste všichni tak mladí, nebo máte tolik času, nebo co, že jste ochotni obětovat třeba deset hodin opakování stejné věci, při které se, jak píšete, skutečně nudíte? omg. Přijdu večer z práce, najím se a mám dvě hodiny, který můžu věnovat hraní. A to vy fakt obětujete něčemu takovýmu? :-O

Pro: Hezká grafika a animace postavy, nápad

Proti: Neustále do zblbnutí se opakující stejná činnost. NUDA vhodná tak leda pro člověka po lobotomii, kterýmu nevadí dělat furt to samý jak autista.

+16 +22 −6
  • PC 75
Nic nestárne rychleji než počítačové hry - na Assassin's Creed, kterou mám koupenou už pět let a dostala jsem se k ní až letos, její stáří naštěstí není moc poznat. Příběh perfektní, nakonec templáři jsou hned po nacistech nejpopulárnějším historickým tématem. Poutavá a adekvátně přemrštěná konspirační teorie, skvělé propojení budoucnosti s minulostí, napínavé postupné odhalování spojitostí a občas i překvapivé dějové zvraty.

Se samotnou hratelností už to bylo trochu horší. Na jednu stranu tu byla přiměřeně rozsáhlá prostředí měst Orientu s krásnou architekturou a realisticky působícími obyvateli, byly tu různé metody zmizení v davu a několik způsobů vraždy a ještě taky dobře zvládnutá jízda na koni (koníci navíc roztomile pomáhají v boji kopnutím, což pro mě představovalo vrchol herního zážitku). Na stranu druhou ale hra vedle elegantního zavraždění ze zálohy nabízí i křečovitý klikfest boje na blízko (když se hodně snažíte, tak se ke konci dají ty souboje vyklikat tak, že vypadají dynamicky) a ještě k tomu otravnou kameru, která v klíčovém momentě ukáže pixelový kus pláště nebo zdi místo centra dění.

Asasinovy oběti a okolnosti jejich odstranění byly samy o sobě zajímavé, ale to se nedá říct o cestě, která k nim vedla - ta byla pokaždé stejná. Pokud splníte jen minimum požadavků, tak se to dá. Plnit poctivě všechno s sebou přináší riziko smrti nudou. Ono takové šplhání na minaret nebo na zvonici je zábava - poprvé, podruhé i potřetí. Když ale po patnácté šplháte na ten samý minaret, tak už se to omrzí. Ráda si hraji na spravedlivou hrdinku, ale po patnácti zachráněných civilistech z jedné a té samé situace jsem už prostě neměla na další nervy. Ke konci mě už tou jednotvárností nebavilo dodržovat jakoukoliv diskrétnost a provedla jsem zavraždění velmi ostentativním vpádem v plné slávě s dvaceti strážci v patách. Hra vzápětí sabotovala mě a z nepochopitelného důvodu mě přinutila bojovat s tuctem rytířů, protože Richard Lví Srdce evidentně neví, co je fair play.

Altairův příběh měl daleko k tomu, aby mě odrovnal svou dokonalostí, ale určitě zaujal a nakonec jsem ráda, že jsem jej tak odkládala, protože teď aspoň nemusím čekat na pokračování.

Pro: propracovaná prostředí, příběh typu Dan Brown

Proti: repetitivnost úkolů, strnulost kamery, nemotornost soubojů

+16
  • PC 85
Ze začátku jsem této hře moc nepropadl, ale postupně mě hra začala bavit i přes některé stereotypy misí (vyslechnut, okrást, zavraždit to se příliš opakovalo). Assassin's Creed nabízí především výborné zpracování středověkých měst Damašku,Acre a Jeruzaléma. Všechny vražedné úkoly odehrávají v těchto třech metropolích, které dohromady propojují úzké stezky domů na které můžete šplhat a prozkoumávat architekturu středověkých měst. Design všech měst i jejich názvy ostatně naprosto přesně korespondují s historickými fakty . Např. zrovna v pevnosti Masyaf opravdu ve stejném období působila sekta hašašínů. Ti jsou vykreslováni jen jako vrazi, ale historicky to byla spíše náboženská sekta.

Děj hry má takový konspirační nádech, který vlastně vypráví alternativní historii, kde za významnými historickými událostmi stojí Templáři. Do příběhu ve středověku se vkládají v "matrixovém" duchu prolíná současnst, příběh Desmonda vězněného společností Abstergo. I když děj odehrávající se v budoucnosti není tak záživný jako ten ve středověku (budete se přesouvat mezi svým pokojem a Animusem), postupně doplní příběh o pozadí únosu a co má tajemná společnost Abstergo za lubem.

Co se týče boje tak ten považuju za velké plus hry. Boj vyšperkovaný comby je skvělý. Rozhodně se vám hodí když jste obklíčen hordou nepřátel a bojujete o holý život, což se vám ve hře několikrát stane. Podtupně se naučíte bojovat s přesilou nepřátel a ani přesila deset na jednoho vás nepoleká. Akorát mě dalo pořádnou fušku si všechna comba zapamatovat. Trochu mi vadila přehnaná reakce stráží na jakýkoliv rychlý pohyb. Zvláště ve venkovské krajině když se jsem se potřeboval dostat z jednoho místa na druhé. Při rychlé jízdě jsem musel u každé vojenské hlídky brzdit aby po mě nešla. To se dostávám k dalšímu plusu hry možnsti jízdy na koni. Probádávat venkovskou krajinu ze sedla koně a vydovádět se jízdou na koni to je skvělé.

Ve městě potkáte úkryty, kupky sena a lavičky kam se můžete ukrýt před stráží. Nebo se můžete mdlením přímíchat mezi mnichy. Pkud vás už ruch města unavuje tak si vyhlédněte jednu z nejvyšších věží v libovolném městě, vyšplhejte se až na špičku a jen se kochejte tou nádherou skoro skutečného středověkého života, který vypadá lépe než ve filmech. Po této nádherné relaxaci pak doporučuji očistnou koupel v jednom ze stohů slámy pod vámi Prostě detaily hry, které dělají Assassins Creed tak skvělou hrou.

Assassins Creed je i přes stále se opakující náplň úkolů výjimečnou akční adventurou, kde vyniká nádherným středověkým světem. Assassin Creed má svoje jedinečné kouzlo a je to hra ke které se v budoucnu určitě rád vrátím..

Pro: design měst, skákání po střechách, příběh

Proti: stereotyp úkolů

+16
  • PC 60
Série AC nikdy nebyla u mně oblíbena. Nevím proč, ale nikdy mě moc nelákalo skákat po střechách a poté střemhlav sletět do sena. Poté vylézt, potají zabít pár důležitých lidí a nerušeně se vrátit zpět do pevnosti.

Každopádně když jsem uvažoval, co bych si mohl zahrát a moje volba padla na první AC. V té době jsem se sérií AC měl zkušenost pouze v Java verzi pro mobilní zařízení. Ta je samozřejmě oproti té klasické hodně osekaná, ale přejděme už k samotné hře.

Co mi upřímně vyrazilo dech, byla grafika. Všechno v této hře vypadá zkrátka fantasticky. Od samotných postav až po okolí a interiéry. Hra bude mít letos devět let a vůbec na to nevypadá! První minuty ve hře jsou zkrátka super.

Bohužel nadšení v mém případě opadlo u druhé mise. Po splnění úvodní mise v Masyafu jsem se konečně vydal za hranice assassínské pevnosti na svém splašeném (rozuměj "vypůjčeném") oři a těšil se na průzkum okolí. Jaké bylo mé překvapení když jsem zjistil že se toho vskutku mnoho prozkoumat nedá. Po cestě do Damašku jsem narazil pouze na skupiny lidí a také stráží, kteří okamžitě tasily zbraně a jaly se mě pronásledovat. Naštěstí se stráže dají setřást poměrně snadno. Obzvláště na cestách. To ovšem už neplatí ve městech. Pokud si vás stráže všimnou, očekávejte velkou srandu. Pokud si myslíte, že stráže jsou jen tupci s podprůměrným IQ, tak máte pravdu zhruba z poloviny. Jsou totiž celkem vynalézaví. Když se jim snažíte utéct na střechy, začnou vás bombardovat kameny. To, že se do vás trefí jeden kámen z deseti je už věc druhá, ale bohužel i ten jeden kámen vám především ze začátku bude stačit k tomu, aby jste sletěli strážím rovnou na ránu.

Co se týče příběhu, upřímně mi přišel o hovně. Bylo to především kvůli nepřeskočitelným cutscénám, které obsahovali kecy, kecy a zase jenom kecy. A to ani nemluvím o návratech do normálního světa. Upřímně mi tento koncept přijde dementní.

Největším problémem hry je ale bezesporu repetivnost všeho, co ve hře najdete. Už víme, kde se inspirovali vývojáři třetí Mafie. Všechno se hned okouká, náplň hry je furt stejná. Dojeď do jednoho ze tří měst, navštiv NPC, které ti odkváká kde by si mohl začít své pátraní, poté dokončíš pátraní a na závěr toho všeho zabiješ jednoho bosse. To je vše a takto se to hraje až do konce.

Ale abych úplně AC nekřivdil, kromě prvních pár minut a grafiky se stále najdou nějaká ta pozitiva. Tím prvním je bezesporu volnost pohybu. Během pátraní se po městě můžete procházet a ani nemusíte plnit vyšetřování. Ale kdo by se procházel, když může šplhat po budovách, pozorovat nádherné scenerie z rozhleden a u toho si pochvalovat technickou stránku hry. Tou další pozitivní součástí hry je český dabing. Martinu Stránskému role Altaira sedla jak vyšitá, ale i ostatní se svých rolí jali dobře a jejich dabing se dobře poslouchá. Ano, AC má své momenty, bohužel jich není tolik, abych se u hry bavil. Dohrál jsem jí pouze ze zvědavosti a ani to jsem možná neměl dělat.

Závěr hry je totiž opravdu totální... ehm, hloupost. Už dlouho jsem neviděl tak hloupý, nesmyslný a příšerný konec. Těžko se to vysvětluje, ale zkusím to vzít v kostce. Potom co zjistíte, že Al Mualim je zrádce, se začnou dít věci. Nejdřív oživí všechny nepřátelé, potom se rozdělí na deset Al Mualimů a poté následuje smršť keců viz zbytek hry

AC není tak špatná hra, jak možná vyznělo z mého komentáře. Nápad je supr a technická část hry je perfektní. To se ovšem už nedá říct o herní náplni.

Pro: technické zpracování hry, český dabing, dobrý koncept

Proti: repetivnost, příběh, závěr

+16
  • PC 50
Příšerným způsobem zprasená geniální hra.
Tak nějak by se dal Assassin's Creed nejlépe popsat, protože potenciál který vytvořené prostředí a hlavní postava tak očividně nabízí je vskutku nezměrný a dalo by se do něj nacpat cokoli od dravé a dynamické akční jízdy, přes složité adventurní sci-fi s výborným příběhem, či třeba intelektuální zamyšlení se nad problémy náboženské xenofobie v historii a dnes (já vím, v tomhle už bych počítačovým hrám trochu moc fandil, ale proč ne, snad jednou...).
Jenže místo toho není Assassin's Creed vůbec ničím, protože do onoho geniálního obalu někdo zapomněl dát hru. K čemu je dobré že se můžete neomezeně pohybovat obrovským a visuálně kulervoucím prostředím, když můžete dělat dohromady jen tři různé úkoly, které se následně opakují stokrát dokola. K čemu je dobré že města přímo kypí reálně se chovajícím životem, když brzo zjistíte že jsou tam všichni ti lidé jen jako úplně zbytečný kompars na pozadí, kterého si při hraní takřka nevšimnete a který na hráčskou postavu a její akce má zhruba stejný vliv jako kámen zavazející v cestě. Proč se každou chvíli musíte přepínat do "budoucnosti", když přitom nějaký příběh ve hře takřka neexistuje a i to minimum je tak stupidní a klišé, že to neopodstatní vůbec nic... a jestli to autoři zamýšleli jako originální způsob jak vyřešit menu hry, tak je to přímo hovadské.
K čemu jsou vlastně ve hře všechny ty venkovní lokace a ježdění s koněm? Vždyť hráč nemá naprosto žádný důvod tohle zkoušet víc než jednou. Po pár hodinách nadšeného objevování okolí prostě jen zjistí že je to zbytečné a tak jen skáče z města do města, všude plní ty stále se opakující úkoly, zmlátí hromadu lidí, proběhne se po střechách, poslechne si další idiotský dialog a opakuje do zemdlení.

Samotné nájemné vraždy jsou tu zastoupeny víceméně jen ve velmi minimálním počtu a jsou často tak nastavené, že i přes gigantické prostředí ve kterém by jste mohli oběť zabít jakkoli, vám stejně vždycky autoři nalinkují jen jednu jedinou cestu ze které nemáte kam uhnout. Co zbývá kromě nich? Jen nekonečné, zpočátku zábavné, ale časem vcelku otravné souboje... a parkurové běhání po městě, které se snad jako jediná složka hry omrzet nedokáže ani po mnoha hodinách hraní. Ale stačí tohle za ty hodiny repetivní nudy?
Mé prvotní nadšení vyprchalo hodně rychle a dohrál jsem to jen s velkým sebezapřením.

Pro: Obrovské volné a živé prostředí, parkurové běhání po střechách, grafické ztvárnění, zajímavý a v rámci počítačových her i originální svět

Proti: stereotyp, dementní příběh, stereotyp, místy dosti vadná umělá inteligence, stereotyp... a stereotyp

+15 +17 −2
  • PC 70
Už je to nějaký ten pátek, co jsem měl poprvé rozehraného Assassin's Creeda. Jenže jsem neměl tu sílu se přenést přes ten hrozný stereotyp, což není jen můj případ. Ale po pozitivních ohlasech na druhý díl jsem si řekl, že jedničku ještě jednou zkusím, abych pak na ní rovnou navázal druhým dílem. Popravdě řečeno ke konci jsem nelitoval, že jsem hru rozehrál znova, i když mě trápilo pár technických problémů, nakonec jsem se probojoval až do nepříliš uzavřeného konce.

Assassin's Creed v době vydání předcházel obrovský hype, který chápu, protože, když hru rozehrajete a máte tu možnost nastavit si některé z vyšších detailů, jedná se o opravdu dechberoucí hru. Netypické prostředí, česká lokalizace, zajímavě poddaný příběh a spousta schopností, kterými disponuje hlavní hrdina Altair jsou velkými lákadly. Zpočátku jsem se bavil, než se dostaví strašný nepřítel pan stereotyp. Hlavní úkol totiž zní - zabít 9 členů templářského řádu. Což samo o sobě není nijak zvláštní, jen kdyby se tvůrci alespoň trochu snažili jejich zabítí nějak obzvláštnit. Ale to ne, namísto toho si to přikráčíte do nějakého města, které musíte prošmejdit tzn. povylézat na různá vyvýšená místa, čímž si odtajníte mise, z toho malého počtu, který Vám je nabídnut, stačí splnit tři a poté hurá na hlavního bosse. Zabití jsou alespoň trošku různorodá, pokaždé se nepřítel nachází na nějakém zajímavém místě (popraviště plné civilistů, loď, malá a dobře střežená pevnůstka,...). Nezabere dlouho a zjišťujete, že se hra neodehrává jen v době Třetí křížové výpravy, ale i v zajímavé současné době. Hra totiž není jen jakýmsi středověkým památníkem, ale zde jde o daleko více.

Z hraní Assassin's Creed jsem měl takový smíšený pocit, hraní mě bavilo spíše jen ze začátku a pak hodně ke konci, jelikož hra pořád něčím překvapuje. Což se samozřejmě nedá říci o průběhu plnění misí, z nichž mě nejvíce bavily závěrečné útěky, které ač jsou značně složité, nepostrádají napínavost. Závěrem snad napsat, že se jedná o velmi zajímavou hru, která ovšem nedostala to právo nabýt plnohodnotné kvality, která zůstala spíše někde na půl cesty.

Pro: atraktivní prostředí, šermířské souboje, dobové zasazení, český dabing, lezení po všem možném, rozlehlost,

Proti: primitivní zápletka s fajn poddáním, stereotyp,

+15
  • PC 70
Mám rád hry od Ubisoftu. Série "Sands of Time" patří mezi moje srdcovky, "Beyond Good & Evil" je mojí vůbec nejblíbenější hrou, a dokonce i "Prince of Persia 2008" mě velmi bavil.
Proto jsem byl na Assassins Creed, který se tvářil jako kombinace toho nejlepšího ze všech výše zmíněných her, velice zvědavý. Když ale konečně vyšel, úvodní nadšení lehce opadlo.
Ano, hra to byla opravdu krásná, plná nádherných lokací, se zajímavou zápletkou i postavami, novými herními prvky a vcelku jedinečnou atmosférou. I přesto jsem se po čase dostal do stavu, kdy jsem prostě neměl chuť ji vůbec znova spustit, a tak se válela na disku až do chvíle, kdy bylo potřeba uvolnit místo. Nedohraná.
Pak jsem ale přibližně před rokem vyhrál druhý díl, a řekl jsem si, že by možná bylo vhodné dohrát první díl, když už budu hrát druhý. Lituju toho? Ne. Zahrál bych si AC někdy znova? Taky ne.

Příběh AC je víc než zajímavý, to téhle sérii musíme uznat. - osobně mám dokonce rád hraní za Desmonda. Zpracování příběhu bohužel není zrovna nejlepší. Samotné ústřední assassinace nejsou o moc zábavnějšími misemi, než hromady stále stejných vedlejších úkolů, lezení na vyvýšená místa, hraní si na superhrdinu... po čase stereotypní ubíjející nuda.
Nebýt občasných nových informací o zápletce, a hlavně nebýt úžasného arabského prostředí, vzdal bych to i přesto, že jsem chtěl hrát dvojku.
Je to právě prostředí, které v AC hraje prim (teda z výjimkou lokací mimo město – ty jsou hnusné a zbytečné). Zvláštní atmosféra prosluněných arabských a ztemnělých křesťanských metropolí prosakuje každou budovou a každým NPC. Už jen pro tento zážitek si tuto hru stojí za to, alespoň krátce, zahrát.

Některé vývojářské kličky jsou ale opravdu moc pěkné – jako například skutečnost, že zranění ve hře je ve skutečnosti odchylka od vzpomínky => nikdy se to nestalo, se mi velmi líbila.

Grafika je velmi dobrá a práce se zvukem je celé této série jednou z nejlepších vůbec, což platí i u prvního dílu. Ano, Ubisoft vědí, jak správně předávat hráči informace o hře pomocí zvuků a hudby.

Opravdu je škoda, že hra po čase dosáhne zmíněného stereotypu.
Vlaječky, které může hráč sbírat jsou v této hře hodně zbytečné – přesněji nezvládnuté – hráč nemá žádnou motivaci se za nimi honit.
Další chybou je, že tahle hra učí lidi nesnášet postižené lidi – nechci ani počítat, kolikrát jsem při hraní zařval: "Zasraní retardi!". Tohle si fakt mohli tvůrci odpustit.

Pokud chcete Assassins Creed hrát, soustřeďte se jen na hlavní linii, veškerý vedlejší obsah (vlaječky, pomáhání nebohým měšťanům, závody apod.) je naprosto zbytečný a nudný. Když se budete soustředit pouze na hlavní linii, dostanete hru s několika misemi tvořícícími vcelku zajímavý příběh v atmosférou nabitých krásných středověkých městech. Vedlejší obsah by u vás mohly probudit nudu, která by se mohla přenést i na hlavní dějovou linii.
+15 +16 −1
  • PC 70
Asssassin creed patří mezi ty smutné hry, které mají perfektní příběh, ale hratelnost celé hry má neuvěřitelně nízkou úroveň. Odpověď na otázku proč tomu tak je, mi připadá snadná. Samotná hra, zabití devíti osob a následné finále by samo o sobě bylo příliš krátké , a tak si autoři řekli přidáme tam pár prvků které hráč mus splnit než se dostane tam kam má. Budiž. Problém je, že to schéma je opakující se a to v téměř stejném prostředí

Rozhledny
Obyvatelé
Informátoři
Rvačka
Odposlouchávání
Krádež
Zabití škodné

Pokud něco s tohoto nesplníte, což vám hra umožňuje, za prvé mají takoví idioti jako já pocit neúplnosti a mezer v příběhu, a za druhé vám uniknou věci které vám jednou mohou zachránit život.
Takhle napsané to vypadá možná hezky, ale když už po páté lezete na rozhlednu, a to mezi strážemi kterým v této fázi hry vadí každý váš pohyb, spíš vás to maximálně znechutí. Zatímco Altair byl čím dál tím více pacifistická postava, ve mě to budilo agresivitu, a strážné před kterými jsem v minulé vzpomínce jen utíkal už zabíjím, protože to je prostě snadnější. Ne, tohle prostě nefungovalo. Finále celé hry je takový vrchol toho všeho. V posledních lokacích se na vás jen ženou hordy téměř neporazitelných nepřátel, a samotný Al Mualim, je až absurdní, protože systém souboje na který jste v celé hře zvyklý prostě najednou nefunguje, najednou musíme být kreativní, což jste 99% hry být alespoň v soubojích nemuseli.

Myslím, že toto bude jeden z mých nejvíce negativních komentářů na Databázi her, a není to proto, že AC je špatná hra. Kdyby byla až tak špatná nedohrál bych jí, a tedy bych jí ani nehodnotil, protože to obvykle nedělám. To, že tuto hru komentuj znamená, že má v sobě něco dobrého, a to zahrání stojí, protože je to něco jako předvoj k vynikajícím AC2, AC3, AC4....autorům se povedlo dobře zachytit obraz křížové výpravy,, (obě strany si mysleli, že ta druhá nemá pravdu, obě viděli v té druhé hrozbu...) zachytit filozofickou otázku ceny míru, a historické(konspirační) teorie dali do krásného uvěřitelného baličku.

Dabing byl dobrý. Vlastně mi to přišlo jako jedna z nejlepších složek hry, herci se snažily, překlad byl na velmi dobré úrovni.
A poslední poznámka. Animus je v jistém smyslu geniální jako Matrix, protože všechny chyby se dají zaobalit jako chyby v Animu...problém je, že na naprosto všechny bugy jsem narazil v současnosti.

Pro: Nápad, Vynikající příběh, Hudba, Dabing

Proti: Opakování, Zdlouhavé a nudné souboje, finální boss

+14