Já mám 85 % ze hry hotovo.
Postupně jsem se taky u vojáků začal nudit, vyřešilo to ale zvýšení obtížnosti. Pak se z toho stane i z části bojovka a jak mám rád ty DS, Niohy nebo Niery, tak tady to prostě dostane další rozměr.
Co se týká srovnávání se Zaklínačem, Ubi si za to může tak trochu skutečně samo. Já naopak jsem rád, že to jako Zaklínač není, protože on má své chyby a to i v příběhu a pro mne jsou dost problém a proto bych si sice chtěl zahrát new game+, ale nakonec mne odradí bojový systém a vzpomínka na tu rozvleklost, chození přes dimenze a když jsem konečně našel Ciri, byl tam ten blbej vtip na sedm trpaslíků, který jsem ještě musel nějak zachraňovat nebo hledat. To mne už fakt nebavilo.
Nicméně AC:Origin je úplně jinej a to se mi právě líbí. Není to fantasy plný šílených obratů v příběhu, překvapivých zvratů, ale má to ilustrovat základ Assassínů a držet se trochu při zemi ohledně vztahu k historii, kterou se to inspiruje. Nevýhoda je, že někomu prostě nestačí osobní vztahy a charizma postav, někteří nepřekonají to, že Bayek je černej (protože to jsou přece barbaři – přitom což o to, že jejich civilizace trvaly několikrát déle než náše) a vidím pak další problém, i v komentářích, že někteří oddělují krajinu a prostředí od příběhu a vedlejších úkolů. To je pak jasné, že jim to nefunguje, protože ty vedlejšáky jsou plné náznaků a jejich úkolem není být samostatný příběh konkurující hlavnímu, ale být v souladu s ním i s tím prostředím, který je součást vyprávění, vyprávění vizuálního. Nelze to oddělovat.
A taky dost vedlejšáků nějak souvisí s lidmi z hlavní linie a nechat si to až po hře, dost trhá příběh (ale tady to taky mohli v UBI nějak jinak označit, že to s tím souvisí).
Samozřejmě, tady je otázka zda prostě někteří hráči k tomu přistupují prostě blbě, je jim to jedno, nebo zda je to tak blbě nabídnutý, že sit oho někteří nemají šanci všimnout. To nevím.
Já ke hrám přistupuju vždy tak, že nechám autory ať mne vedou a snažím se v sobě potlačit takový to ego "mám svoji představu, splňte ji". Víc prostě objevovat. A tohle AC:O splnil a splnil to dobře. Nevýhoda je, že na začátku je v příběhu chaos, to šlo udělat líp, ale pak už to jede bez problémů. Příběh Bayeka jako muže, co si nechce přiznat, že přišel o svůj osobní život, ale i že vlastně žije ve světě minulosti a už se to nevrátí. Co se pořád tváří, že všechno bude dobrý, ale nakonec si to prostě přiznat musí. Že všechno ztratil a všechno bude jinak. A taky že toho moc neovlivní. Vždyť mu to tam lidi i říkají – ty jsi medžaj? Myslel jsem, že ti už patří jen historii.
Bayek je zoufalý muž. Bratrstvo vlastně zakládá zcela náhodou.
Prostě nevýhoda spočívá hlavně v tom, že tady je ten příběh v zásadě dost civilní. Podobnej byl už v Black Flag, kde pointou bylo, že hlavní hrdina zjistí jak je pomijivá pirátská sláva a že celou dobu ignoroval to, co skutečně měl a o co přišel – milující ženu, ona byla ta co se skutečně jemu obětovala, ale že mu ještě zůstala dcera. Všichni ti piráti co potkal klidně mohli bejt halucinace v deliriu... Nakonec pozdě, ale přece se najde a dojde mu, že je tk trochu blbec.
Stále se ale objevovali lidi, co tuhle civilnost nemusí a protože příběh nekončí "ratatata, bum, šplouch, ratatatat – co tam dělá kulomet, nevím ale je to naprosto boží, koukej na ty výbuchy". Ale ukáže se, že jde o nějaký osobní příběh nějakýho člověka, kterýho život pěkně semlel.
Assassín byl vždycky o těch civilních osobních příbězích lidí, co je dějiny nemilosrdně drtí a kteří se vždycky nakonec musí srovnávat s tím, že je všechno jinak (to byl i Ezio nebo Connor, vyjímka je asi Arno a sourozenci v Syndikátu). U Ezia to samozřejmě bylo nejpovedenější, ale to bylo taky protože dostal ten prostor, šli jsme s ním od jeho mládí do doby, kdy je už šedivej. Assassín je vždycky člověk, který je romantik a má ideály a dostane strašně po držce.
No jo, jsou to idealisti, kteří ale nějakým způsobem svůj střet se světem dokáží náhodou přežít. Nicméně tady je pak chyba v tom, že už se to už moc opakuje, ale u Originu to jsem schopen ignorovat, protože je to myšlený jako první příběh, začátek.
Samo je to v kontrastu s hernímy mechanismy, kde když bojujete jste superhrdina, ale v příběhu vás pěkně rozjebou a vy s tím nic neuděláte. Tam je otázka, zda to nevyřešit v příštím díle jinak. Ale je otázka zda někdo chce hrát za nicku, co nic nezmůže, mne osobně by nebavilo hrát defakto za sebe samýho.
CrocoRay
kuler91
JendaF
Paul
Kotoktok
Marty34
Guldy
Nikdykde
HolyMeatball
Charllize
Gordon
Synthi
M.a.t.t.
SilentWolf
valcik
Mio
lennelinky1
ActualPigeon5
Michudy
