Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed: Odyssey


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 75
Hraní posledního Assassin’s Creed byla ale Odyssea... (Promiňte, tohle jsem si fakt nemohla odpustit :D)

Tvůrci od Ubisoftu se snaží, aby jejich hra byla úspěšná. Snaží se dokonce tolik, že se naprosto nepokrytě inspirují (vykrádají) jednou z nejúspěšnějších her posledních let - Zaklínačem 3, přičemž je to inspirace přiznaná a několikrát je na ni dokonce poukazováno i názvy vedlejších úkolů (O vodě a krvi, Srdce z kamene). Nikdo jim to snad nemá za zlé, naopak se domnívám, že naprosto každý hráč by byl šťastný, kdyby inspirace Zaklínačem vedla k další alespoň podobně skvělé hře. Jenže nevede.

Kámen úrazu je přesně tam, kde byl vždycky – v příběhu a ve scénáři, a tomu nepomůže přebrání herních mechanismů z jiné, daleko kvalitnější hry, právě naopak pak ještě zvýrazní nedostatky té slabší z nich. Je sice krásné, že má Odyssea tak obrovskou mapu, po níž můžete cestovat. Je výtečné, že památky a sochy s neskutečnými detaily vám mnohokrát vyrazí dech. Je příhodné, že můžete cestovat odkudkoli (kromě zakázaných zón), pokud jste synchronizovali rozhlednu. Rovněž všechny RPG prvky, které přibyly, včetně dialogů a voleb jsou prima, ALE jakkoli vybroušená grafika postav a prostředí, jakkoli obrovské území, jakkoli ulítlé cool vychytávky nikdy nenahradí to, co je právě na Zaklínači to nejlepší – srdce. Ta hra je hluboká a chytrá. Ta hra vás dokáže naprosto přirozeně rozesmát, rozplakat nebo šokovat, aniž by se o to křečovitě snažila. Jsou v ní postavy, na nichž vám záleží, a které se chovají uvěřitelně, dospěle a lidsky. Oplývá nejen dobrým nosným příběhem, ale (možná především) i skvělými různorodými vedlejšími úkoly s dobrými zápletkami a překvapivými rozuzleními. A to vše Odyssee chybí. Lidskost, vyspělost, přirozenost a cit.

Assassin’s Creed: Odyssey se snadno hraje. Souboje sice přitvrdily, ale pokud jste alespoň trochu nad úrovní vašeho soupeře, není problém porazit kohokoli. Inventář je stejný, jako v minulém díle (AC: Origins), tedy výborně přehledný. Kupci (kováři) mají stále dost peněz, ať prodáváte cokoli a nachází se skoro v každém městě na mapě. Oblíbená zbroj se dá vylepšit na vyšší úroveň, postavě přibývají schopnosti klasicky v RPG stromu (už od AC: Syndicate). Stejně jako zbroj a výstroj samotná, i soukromá loď, Adrestie, se dá vylepšovat, upravovat vzhled atd. (viz. AC IV.: Black Flag). Koník má mnohem víc rozumu, než Geraltova Klepna, chodí až k postavě, neseká se ve křoví, většinou poslouchá, jediné, na co ho moc neužije, jsou skoky z velké výšky. O grafice okolí jsem se již zmiňovala – je krásná, ale nás dlouholeté fandy AC série už propracovanost reálií nemá příliš šanci ohromit, neboť jsme v tomto směru rozmazleni a očekáváme vždy vysoký standard. A v něm Odyssea samozřejmě také uspěla.

Hlavní příběhová linie se nejprve jeví jako temná a na AC sérii podivně vyspělá - otec hlavní hrdinky nechá ji i sourozence shodit z útesu do moře, dcera se mu hodlá pomstít. Ovšem jak jde čas, vyjeví se opět neschopnost tvůrců Ubi udržet při dobrém počátečním nápadu i nějakou tu scénáristickou úroveň. A při setkání s Nikolaem začnou teprve ty správně příšerné dějové zvraty - otec je nevlastní, brácha je zločinecký kápo, matka utekla a udělala velkou kariéru na ostrově Naxos a konečně ta největší „over the top“ záležitost – vlastní otec žije pod zemí, je to Pythagoras, je mu 150 let a čeká na to, až Kassandra donese artefakty bájných zvířat a zapečetí potopenou Atlantidu. :D Když jsem si u předchozích dílů stěžovala, že je to pořád jenom o pomstě za členy rodiny, tak tuhle patlaninu jsem jako náhradu na mysli neměla… No nic, ještě, že tu máme ve městech tolik zakázek! A 90% je jich na jedno brdo. „Vojáci /fanatici mi vzali zbroj /jídlo /artefakty /kamarády, běž do nejbližší pevnosti /trosek /jeskyně a dostaň je zpátky.“ / „Nasbíráš pár bylinek?“ / „Doručíš manželovi do vojenského tábora zprávu / jídlo /dopis?“ A jsme zase u nedostatku originality, kreativity a podprůměrného scénáře. Proč tam ty zakázky vůbec jsou, když stačilo zadání – Vyčisti všechny pevnosti, jeskyně a trosky? Copak k tomu hráč potřebuje nahodilé intro s rádoby příběhem? A hra by měla hned o dvě CD míň.
Po poměrně krátké době, poučena repetitivností zakázek a menších vedlejších úkolů, jsem jela už jenom hlavní vedlejší úkoly označené na mapě vykřičníky. A ani většina z nich nestála za moc. Rovněž jsem nepochopila smysl bojování v bitvách buď za Athény, nebo za Spartu, když po (jak jinak než naprosto monotónní) bitvě je za chvíli dobyté území zase ve válce a klidně se samo přikloní na stranu, na níž nechcete, aby bylo. To má hráč bojovat ty samé bitvy stále dokola? :O

Ale abych byla ke hře spravedlivá:

- RPG volby, ať už v rámci dialogů, nebo skutečného rozhodování o osudech lidí, sice nebyly dokonalé, ale bezesporu je vnímám jako krok velmi správným směrem, který mi u předchozího „polo RPG“ dílu velmi chyběl. Pevně doufám, že v tomto trendu bude Ubi u AC série pokračovat a trochu jej do příště vybrousí.

- Nápad se střetnutím hlavního hrdiny/hrdinky s bájnými antickými tvory byl k nezaplacení, lákalo mě to daleko víc, než hrát Kassandřinu Odysseu samotnou. Obzvlášť Minotaurův strašidelný labyrint, včetně Ariadniny nitě, ve kterém jsem skutečně chvíli bloudila, byl skvělý. Škoda, že tito bájní bossové byli ve hře jen čtyři. :-/

- Musím říct, že z postav mě nejvíc bavil Alkibiadés, chytrý, zhýralý androgynní hošík, ke kterému jsem se vracela, kdykoli to bylo v rámci úkolů možné. Byla to tak trochu variace na De Sadeho z AC: Unity a asi jediná pořádná osobnost ve hře.

- V rámci hlavního příběhu bych vypíchla Periklovo symposium, kde Kassandra konečně vyměnila zbroj za společenské šaty, potkala nejvýznamnější postavy své doby na jednom místě, nemusela pro jednou vraždit, ale mohla se napít se a pobavit se.

- Podvodníci na ostrově Pefki, kteří se snažili vydělávat na pověstech o Mínotaurovi a přihrávali si mezi sebou nebohé turisty, byli hodně dobří.

- Ze zakázek se mi nejvíce líbilo sbírání ingrediencí bábě na nápoj lásky pro manžela, který jí po milostné stránce už nestačil. :D

- Jako přínosné rovněž vnímám oddělení zabíjení nepřátelských bossů (Kult Kosmos) od hlavní dějové linie, ačkoli jedno souvisí i tak s druhým. Pokud se nemýlím, právě porážení jednotlivých záporáků od méně důležitých k těm důležitějším, bylo v AC doposud vnímáno jako hlavní příběhová linie ve všech dílech kromě prvního (možná ještě Black Flag…?), nyní poprvé si tvůrci uvědomili, že jde vytvořit k ní i osobnější a originálnější příběhovou nadstavbu.

A k tomu přidejte všechny výše zmíněné technické klady (dobrá hratelnost, inventář, obchodníci, vylepšitelná zbroj, kůň, loď) a dostanete Assassin’s Creed: Odyssey. Technicky a hráčsky velmi příjemnou hru, scénáristicky slátaninu s nic moc postavami.

75%

Pro: sympatická hrdinka, starověké řecké reálie, dobrá hratelnost, bájní tvorové, oddělení vyvražďování záporáků od hlavního příběhu, Alkibiadés

Proti: příliš rozsáhlá mapa, překombinovaný příběh, divné RPG volby, neustále se měnící nadvláda nad územími, repetitivní zakázky a vedlejší úkoly

+29(30-1)
  • PC 70
Asasíni od Ubisoftu byly vždy přímočaré, jednoduché hry. Ovšem doba jde dál a tak už nestačí hráče udržovat jen hezkými městy a špatně napsaným příběhem. Proto se vývojáři rozhodli v sérii vplout do neprobádaných vod RPG, to není ale vůbec jednoduché, neboť vody RPG jsou velmi nebezpečné a mají mnohem mlsnější žraloky. Pokusím se popsat v čem hra vyniká a ztroskotává co nestručněji, protože obsáhlých komentářů je tu už dost. Zároveň mě fascinuje že si vývojáři her zvykají vydávat nehotové hry s tím že za pár měsíců přidají další část hry jako DLC "zdarma".

Kapitola první:
Začnu novinkami v sérii, to jest RPG prvky. Hra vás hned na začátku postraší že vaše volby v konverzaci budou mít dopad na okolní svět, velká lež. Mass Effect tu nečekejte, většina odpovědí se nijak neliší a pokud ano, místo zmlácení musíte NPCčku přinést bylinku. Nejednou jsem se setkal se situací kdy ani konverzace nedávají smysl nebo nenavazují na příběh tak jak by měli, jsou rozbité nebo nesmyslné, iluze volby zde jen dotváří charakter vaši postavy, nic víc.
Inventář a výbava jsou pěkně jednoduché a přehledné, zbroje a zbraně vypadají moc hezky ale nijak se vlastnostmi neliší, je jedno jestli máte meč nebo dýku, kladivo nebo sekyru, vše to seká stejně s minimálním rozdílem v animacích a hratelnosti. Zároveň mě fascinuje že v roce 2018 se bude platová zbroj ohýbat dle kostry postavy, na druhou stranu zbrojí je hodně a vypadají krásně. Zbraně jakbysmet, když máte kopí na zádech tak nemá ani metr, když ho vezmete do ruky tak záhadně vyroste jak úd muže koukajíc na porno.

Kapitola druhá:
Realističnost, historický revizionismus a další srandy. Je to tak, dnes aby člověk hledal hry, které vám nepodstrkávají svoji ideologii, hledal lupou. Antické Řecko je nádherný a romantický svět, hra ho znázorňuje krásně, města jsou nádherná a plná detailů, svět je obrovský a plný mramoru, zároveň chápu že tehdy bylo otroctví a Řekové "vynalezli" sex pro zábavu.(A až Římané k němu přizvali ženy. *ba dum tss*) Ovšem ve hře nenaleznete žádného Řeka, úplně všichni jsou míšenci s rasově neutrální snědou barvou kůže, nechybí ani silná černošská vůdkyně pirátů, která je bisexuální... (tak jako většina charakterů)
Dále musím zkritizovat neschopnost udělat autenticky vypadající bitvy, nejenom že bitvy jsou ve hře naprosto zbytečná mini-hra která nemá vůbec žádný vliv. ale jsou zároveň úplně nesmyslné, vypadají jako ve filmu 300... Antické Řecko bez falangy je jako muž bez penisu, hoplitská formace falanga je základem řeckého způsobu boje a ve hře tuto formaci neuvidíte ani jednou. Přitom by to šlo tak snadno udělat formou mini-hry kdy by hráč velel formaci a snažil se přetlačit, obejít nepřítelovu formaci. Hrajete sice jako žoldák, ale to ničemu nevadí, protože je všeobecně známo že v antickém Řecku se běžně najímali do řad velitelů velmi zkušení žoldáci. Dokonce nemůžete mít ani štít, štíty byly tehdy důležitější než kopí, nutno podotknout že v předešlém díle štít byl...

Kapitola třetí:
Psal jsem že budu stručný, huh? Celkově se Odyssey hraje příjemně, parkour je maximálně zjednodušený a tak vylezete všude aniž byste byly frustrováni. Objevovat Řecko mě bavilo a prohlídky měst jsem si krásně užil, za nejlepší můžu uvést Athény a Olympijské údolí, které byly opravdu nádherné. Můžete objevit i majestátní sochy bohů a antické divy světa, svět je dokonalý, z jednoho rohu na druhý má přes 22 kilometrů a to není málo. bitvy jsou dynamické a příjemně odsýpají, úkoly jsou na jedno brdo, občas se ale objeví lepší, u kterého se možná i pousmějete. Hra není optimalizovaná nejlíp, je plná bugů ale například procedurálně generované mraky vám vytřou zrak.

Epilog:
Je škoda že hra si kazí hodnocení nesmyslným historickým revizionismem, absencí prvků pro Řecko typické nebo tím že naprosto postrádá smysluplné vyprávění. Kdyby byl tento díl přímočarým jako ostatní díly, měl by své místo vedle výborného Black Flag. Hra ale není žánr jako předešlé díly a už je to RPG, bohužel pro hru, dost jednoduché a nepříliš fungující RPG, které je spíše iluzí. Zábavné to ale je!

Pro: Svět, města, velikost, hudba, příjemně se to hraje.

Proti: Bugy, revizionismus, nesmyslné dialogy, promrhaný potenciál, nezvládnuté a příliš jednoduché RPG prvky, perky působící jako podvádění, hra v podstatě není hotová.

+23(26-3)
  • PC 85
! Koho nezaujímajú obkecávačky tak nech preskočí na zhrnutie !

Úvod do deja
-V koži žoldniera, potomka legendárneho Leonidasa začneme svoju odysseu s cielom odhaliť svoju minulosť a navždy zmeniť osud starovekáho Grécka.

Plusi hry
➤hlavne postavy: poprvé v sérií Assassin's Creed dostaneme možnosť zvoliť si či budeme hrať za mužsku (Alexios) či ženskú (Kassandra) postavu. Moja voľba padla na Alexiosa a musím povedať že som si ho po prvých hodinách veľmi obľúbil. Je to jednoducho drsný sympaťák, ktorý vie každú situáciu vyriešiť s humorom ale ked je to potreba vie sa riadne naštvať. Ked sa budem niekedy v dalekej budúcnosti veľmi nudiť tak určite skúsim aj postavu Kassandry ale ja som ten typ človeka ktorý vyhľadáva skôr mužské hlavné postavy.
➤pribeh: z veľkej časti tradičný príbeh Assassinov, ktorý je ale v tomto diely doplnený skvelými zápletkami, zvratmi, ale aj smutnými udalostami ( mňa osobne najviac zamrzela smrť Fobie ).
➤vedľajšie postavy: Aj v tomto diely stretneme známé historické postavy ako Herodotes, Sokrates či Hippokrates. Ale je tu aj viecero menej známych postáv ktoré ale v príbehu zohrávajú každá svoju úlohu a dokopy tvoria veľmi pekný celok, v ktorom je veľa priestoru na rôzne zvraty.
➤staroveké Grécko: Egypt v Origins bol krásny a veľký, ale v Oddyssey sa Ubisoft podľa môjho názoru posunul znova o level vyššie. Či už mestá ako Atény či Sparta, alebo rôzne ostrovy sú v tejto hre naozaj krásne a je radosť preskúmavať a zisťovať čo ešte vám vie staroveké Grécko ponúknuť.
➤Kult a záporáci: ani templári, ani rád, v tomto diely je to kult kosmos ktorý sa snáží ovládnuť všetko a všetkých. V hre máte možnosť zabíjať jednotlivých členov kultu a postupne si odomykať daľších vyššie postavených až kým sa nedopracujete k hlavnému, Duchu Kozmu. Toto lovenie kultistov ma veľmi bavilo, ale musím povedať že niektorý majú veľmi tuhý korienok :)
➤rozhodnutia a dialógy: Tento diel je tiež prvý v ktorom je možnosť voliť si čo vaša postava povie, a tým pádom v hre funguje aj systém rozhodnutí ktoré budú mať v hre samozrejme dopad, či už malý ale sú tu aj rozhodnutia ktoré vedia zmeniť veľkú časť hry.
➤koniec: hra nám ponúka viac možností ako hru ukončiť a mne osobne sa podarilo dosiahnuť asi ten najleší, aj ked s ním niesom úplne ztotožnení.
➤grécka mytlógia: či už mytologické príšeri ako Medúza alebo miesta ako Atlantída, jednoducho v hru si užijú aj milovníci gréckej mytológie :)

Mínusi hry
➤žoldáci: hra ponúka možnosť posúvať sa v hierarchií žoldákov postupním zabíjaním silnejších jedincov. Pokiaľ zabíjate priveľa tak je na vás vypísaná odmena a začína sa na vás lov. Veľakrát sa mi stalo že som bojoval s posledným nepriateľom a pribehol žoldák ktorý ma jednoducho skopal a ja som mohol ten 10 minútový súboj opakovať odznova, to by ani nebol problém ale títo žoldáci vás otravújú všade a vždy, dokonca aj v obliehacích bitkách. Našťastie môžete zaplatiť určené sumu a odmena na vašu hlavu zmizne.
➤nepriatelia: tak ako v každom diely, aj v tomto sú určité typi nepriateľov, ktoré sa stále opakujú a to mi na celkovom vzhľade hry vadilo najviac. Našťastie nudných nepriateľov občas doplnil nejaký ten žoldák či člen kultu.
➤námorné súboje: za mňa veľké sklamanie a veľká nuda. Možnosť vylepšovať si lod a verbovať nepriateľov je pekná ale to námorným bitkám nepridá na zaujímavosti. Black Flag nastavil hranicu námorných bitiek vysoko a Odyssea ju bohužial neprekonala a zaostala daleko za ňou.
➤dobyvačné bitky: tak ako námorné, ani dobyvačné neboli žiadna zábava, ale naopak ma dokázali len naštvať. Keby som to mal porovnať napríklad s bitkami zo Middle-earth: Shadow of War tak v Odyssey sú nudné a monotónne. Občas sa do boja pripletie aj nejaký žoldák či kapitán ale to vám akúrát predĺži už tak nudnú bitku.
➤vývesky a iné mini questy: v hre sa nachádza veľké množstvo vedlajšich questov ale konkrétne tie ktoré su na výveskách sú za mňa osobne veľká zbytočnosť. Jednoducho ich je až príliš veľa a veľká časť z nich je len zakázka na žoldnierov a vojakov.


!! Záverečné zhrnutie !!
-Som obrovským fanúšikom série Assassin's Creed, takže som si hru kúpil už pár dni po vydaní, a musím povedať že určite neľutujem. Je pravda že by asi nemala niesť titul Assassin's Creed ( pretože k assassinom sa dostaneme až v DLCčku ) ale pre mňa osobne to bola po dlhej dobe hra od ktorej som sa nemohol odtrhnúť. Mytológia starovekého grécka ma veľmi zaujíma takže daľšie plus pre túto hru a obdobie peloponéskej vojny je veľmi zaujímavá téma. Stretneme tu aj veľké osobnosti ako Sokratesa ( s jeho neustálymi otravnými otázkami ), Herodotesa či Hippokrata. Dostaneme možnosť navštíviť aj legendárne miesta ako Spartu, Atény, Olympiu či Termopylský priesmyk. Jednoducho každý milovník gréckej histórie si tu niečo nájde. V deň písania komentára mám na hre 56 hodín a stále veľa nedokončených aktivít a questov. Táto hra určite nesadne každému ale ja ju osobne môžem len doporučiť, ale za plnú sumu by som ju kúpil len ak ste veľký fanúšik ( tak ako ja ). Veľmi sa budem tešiť na pokračovanie tejto série ale aj na DLCčka k tomuto dielu, ale v najbližšej dobe strávim ešte pár hodin v Grécku pretože ma čaká ešte veľa povinností :)
No a nakoniec nezabudnite že nič nieje pravda, všetko je dovolené.


➤Čas strávený v hre: 56 hodín ( v čase písania komentára )
➤Achievementy: 32/50 ( v čase písania komentára )
➤Obtiažnosť: nightmare ( najvyššia )

HODNOTENIE: 85/100%

PS: jedná sa o môj osobný pohľad, ktorý sa nemusí zhodovať s názorom ostatných.

Pro: Hlavné postavy, grécko, príbeh, rozhodnutia, mytológia

Proti: námorné a dobyvačné bitky, nepriatelia, mini questy

+22(23-1)
  • PC 80
"I need to be careful not to get spotted" prohlásila šeptem Kassandra, toho času projíždějíc nepřátelskou pevností na zářivém jednorožci.

Odyssey je hra paradoxů. Na jedné straně tu máme asi nejlepší Assassin's Creed od druhého dílu, s protagonistkou, jež mě bavila podobně jako kdysi Ezio a krásným designem řeckého světa. Novinkou jsou interaktivní dialogy včetně občasných voleb a následků, což je jednoznačně změna k lepšímu - dialogy jsou hned aktivnější a zábavnější, přestože samotný scénář je jinak spíš průměr a vrcholům média (CDP, Obsidian, Naughty Dog) se neblíží ani náznakem. Soubojový systém už není založen na animacích jako v Unity a starších dílech, ale byl přepracován do na hitboxech založeném designu, podobně jako v Origins. A z hlediska mechanik mě vcelku bavil, ikdyž se po získání všech hlavních skillů už nijak nevyvíjí.

Bohužel, Odyssey si stále nese i klasickou ubisoftí baggage ve formě téměř nekonečného množství checklistů, ikon na mapě a repetitivních errand boy questů. Je to brutální kontrast oproti před Odyssey dohranému Red Dead Redemption 2. Tam, kde se Rockstar snaží o totální ultra-detailní simulaci života psance na starém západě, kde vše podřizují vtažení hráče do světa hry a pracují i s těmi nejmenšími detaily, tam se Ubi prostě vůbec nenamáhá a jede svůj klasický ne-imersivní standard. AI stejně primitivní jako vždy, itemizace i leveling a level scaling k ničemu, jen na efekt. I některé nové prvky (např. systém žoldáků) působí jako "work in progress" a nemají na zážitek příliš velký vliv.
I kvůli tomu všemu působí Odyssey poněkud zastarale a celkově působí jako junk food oproti luxusnímu steaku od Rockstaru či CDP.

Přesto mě ale u sebe Odysea dokázala udržet dobře přes sto hodin. Gameplay loop se trefil do mého OCD a s Kassandrou mě bavilo trávit čas. Proto tedy to vysoké hodnocení. Dokonce i ty pasáže ze současnosti, ač zbytečné a končící antiklimaxem, nebyly tak otravné jako obvykle.

"Lovec trofejí" byl splněn, celkem získáno 74% (a některé zatím získat nejdou, protože se týkají budoucích DLC).
Mimochodem, až budou všechna DLC venku, v nějaké slevě je koupím, protože se mi do virtuálního Řecka bude chtít vrátit.

Na závěr pár fotek z této odyssey

https://abload.de/img/20190114185534w8kqx.jpg
https://abload.de/img/201901202229027kkee.jpg
https://abload.de/img/20190116203240a4j3r.jpg
https://abload.de/img/20190114182318n3ka9.jpg
https://abload.de/img/20190113205718qykkh.jpg
https://abload.de/img/20190122003037b6kwg.jpg
https://abload.de/img/20190113003913bpkqy.jpg
https://abload.de/img/2019019225747isko1.jpg
https://abload.de/img/20190112025715r3j6r.jpg
https://abload.de/img/201901122158292njen.jpg

ps: special thanks to kuler91
+22
  • PC 80
Tak už i já jsem prakticky dohrál ACO a protože ve mně hra zanechala spoustu zážitků, rozhodl jsem se o ně s vámi podělit.

Předně je potřeba říct, že jsem hru dohrál na 95 %, přičemž jsem dokončil všechny hlavní dějové linky, kopí vylepšil na maximum a stal se žoldákem číslo 1. Synchronizoval jsem 76 % bodů na mapě. Takže jak vidíte, nějaké vedlejší questy a neprobádané části mapy zbyly. To vše za 89 hodin a nějaké drobné.

Dále vás musím upozornit, že nejsem vůbec žádným fanouškem série Assassin's Creed - prakticky jsem hrál jen první díl, který jsem ale nedohrál, protože mě kvůli své repetitivnosti přestal bavit. I proto jsem docela váhal, zda AOC vůbec kupovat.

No a teď už k hodnocení. Komu se nechce moc číst, tak může přestat číst už po stručném srnutí: AOC je super hra, poctivý AAA titul s úžasnou grafikou a každý, kdo má rád RPG hry si podle mě AOC užije. Nicméně Ubisoft se nedokázal vyvarovat celé řadě neduhů, které mi brání dát hře víc než 80 %.

A teď se v tom pojďme pitvat. :) Začněme pozitivně - hra je graficky opravdu krásná. Rukopis Ubisoftu je znát, grafika světa, tj. hory, moře apod. hodně připomíná další povedený ubisoftí kousek Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands. Prostředí starého Řecka a řada odkazů na řeckou mytologii je taky super. Ti starší znás si zopáknou dějepis, ty mladší díky tomu možná bude dějepis o kousek víc zajímat. Dále se mi líbil soundtrack. Úplně nejlepší zážítek je, když se plavíte na lodi při západu slunce a do toho si vaše posádka začne zpívat. Stačí chvilka a přistihnete se, že si broukáte s nima. :) Celkově si myslím, že je ta hra tak dobrá, že by mohla stát úplně samostatně, mimo sérii AC, prostě jen jako RPG v prostředí řeckých mýtů. Ale chápu, že takhle bylo PR mnohem jednodušší a zřejmě by jinak hra nedosáhla na současné prodeje.

Pojďme ale k negativům, ono jich totiž není málo. Předně podle mě Ubisoft nezvládl práci s otevřeným světem. Příběh hry se odehrává ve třech dějových linkách a celé řadě vedlejších questů. Otevřený svět má ale celou řadu negativních dopadů. Vzhledem k tomu, že můžete plnit questy v libovolném pořadí, tak dochází k tomu, že se váš hlavní hrdina v některých případech chová jako naprostý retard. Například když už po čtvrtý drží v ruce ten samý druh speciálního klíče a počtvrtý se díví "co to je a jak se to používá?" Zrovna tak hře chybí uspokojivé zakončení. Kvůli několika hlavním dějovým linkám vlastně není tak úplně jasné, co přesně je cílem hlavního hrdiny. A tak plníte questy dle libosti a nikdy se vlastně nedočkáte nějakého rozuzlení, celkového shrnutí nejlépe formou parádního videa, jak je Ubisoft umí. Jasně, dostanete pár dílčích shrnutí, ale prostě to není ono. Po dohrání ve vás prostě zůstane pocit prázdnoty, vlastně nemáte pocit, že jste hru dohráli.

A závěrem ještě pár nepříjemností stran hratelnosti, kterým se vývojáři opět nedokázali vyvarovat:
1. Konzolové ovládání je na počítači prostě nepřesné a vede k situacím, kdy máte chuť rozbít klávesnici.
2. Hra mi ke konci (myslím, že paradoxně po aktualizaci ovladačů grafiky) začala občas padat. Nic strašného, az celou dobu mi spadla asi 5x, ale spadla.
3. Kůň - kapitola sama pro sebe. Koně si můžete přivolat, bohužel je natvrdo nastaven tak, že se objeví pár metrů za vašimi zády a dojde k vám. Takže se někdy vynoří v moři, jindy přijde z otevřeného domu apod. Atmosféru to dost sráží. Samotná jízda je pak utrpení. Rychlost nemůžete nijak ovládat - v blízkosti měst kůň automaticky zpomalí. Bohužel okruh je poměrně velký, takže to vede k situacím, kdy vás může z koně shodit třeba náhodné zvíře, kterému byste normálně v klidu ujeli. Kůň má navíc možnostu jakéhosi autorunu, kdy je možné přikázat mu jet po cestě. Tohle ale vývojáři vážně nevychytali. Pokud funkci použijete, tak budete nepříjemně často vrážet do lidí pohybujících se po cestě a pokud to budou zrovna vojáci, tak tím vyvoláte i souboj. Dále je možné nechat se po cestě dovézt na vámi zvolené místo. Jenže v tomhle případě kůň volí snad tu nejdelší možnou trasu.
4. Level design - časem zjistíte, že se některá místa podobají jako vejce vejci. Zejména jeskyně mi poměrně rychle přišly docela odfláklé, protože se v nich opakovale jen malé množství identických zákoutí.
5. Grafické "bugy" - zřejmě to není tak úplně bug, ale když jsem koukal na jedno příběhové video a viděl, jak si můj hrdina své kopí dal na záda, kde mu prostě levitovalo ve vzduchu, tak jsem se chtěl rozbrečet. Nemluvě o tom, že jsem měl v té chvíli kopí vylepšené na druhou nejvyšší úroveň, což vypadá jinak, než základní kopí, které bylo ve videu. A když už ve videu byla zohledněna zbroj a ostatní zbraně, které jsem měl na sobě, tak nechápu, proč nemohla být zohledněna úroveň kopí. Podobných věcí je ve hře samozřejmě více.
6. Umělá inteligence - vojáci jsou taková tupá prasátka určená k porážce. Vidí jen na omezenou vzdálenost, křik bojujícího, či umírajícího kolegy pár metrů za rohem s nima nic neudělá a mrtvola, kterou už někdo jednou viděl, přestane být zajímavá. V tomhle je hra docela arkádovitá.
7. Repetitivnost. Hlavním důvodem, proč jsem hru dohrál jen na 95 % je ten, že mě prostě přestaly bavit stále ty samé vedlejší questy. Bohužel je to neduh všech podobně velkých her, od ubisoftu obzvlášť. Třeba již zmiňované Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands jsem kvůli repetitivnosti nedohrál vůbec.
8. Rychlé cestování je kvůli zdlouhavému načítání vlastně docela pomalé. Takže se na kratší vzdálenosti vůbec nevyplatí a je lepší sáhnout po tom strašnym koni. Na ještě kratší vzdálenosti (300 m například) je prostě jednodušší jít pěšky. Vzhledem k rozsáhlosti mapy docela opruz.

Jak vidíte, ke hře mám celou spoustu výhrad. Přesta si ale myslím, že je to pořád skvělá hra, která by žádnému fandovi RPG neměla uniknout.

Pro: grafika, soundtrack, atmosféra řecké mytologie

Proti: konzolové ovládání, kůň, level design, umělá inteligence, bugy, repetitivnost, nezvládnutý otevřený svět, pomalé rychlé cestování

+21
  • PC 85
Herní výzva 2019 - Historie se opakuje

Přestože na první pohled působí Odyssey jako přeskinovaný Origins, těch "pár" změn ho posouvá opravdu hodně do jiného žánru. Nejde ani tak o příběh, ten samozřejmě nese assassínovské prvky, jakkoliv je škoda, že přímé propojení se zbytkem série přijde až v prvním DLC (byť podle mě v uspokojivé podobě). Potěšilo mě, že příběh je oddělen od klasické eliminace (byť se v některých případech prolíná), což je dáno hlavně tím, že není primárně o pomstě, ale o hledání rodiny. Hlavní dějová linka je samozřejmě jedna velká limonáda, ale mně docela sedla. Hlavně jsem však relativně spokojený s vedlejšími questy. Nejedná se sice o žádnou extratřídu, ale často se v jednotlivých lokalitách (především na ostrovech) více menších questů spojí v jeden větší quest. Hra také reflektuje vaše činy, i když nikterak zásadně a okatě. Jeden příklad za všechny. Když na Krétě nejprve odpravíte skutečného Mínotaura, a až pak budete plnit další questy v lokalitě, bude se (resp. může se) hlavní postava o zabití Mínotaura zmiňovat v každém rozhovoru s NPC, které se nějak Mínotaura týká; pokud byste postupovali v jiném pořadí, pak se to na rozhovorech projeví. Bez mučení přiznávám, že i díky neurážejícím vedlejším questům jsem na rozdíl od Origins prozkoumal celou mapu Řecka a ve hře strávil nepoměrně víc času. I eliminace (v tomto případě) členů Kultu Kosmos je vymyšlena mnohem lépe, než eliminace členů Řádu prastarých, a to hlavně proto, že (minor spoiler alert!)v Origins se hlavní antagonista objevil až prakticky v poslední čtvrtině hry. Tomu se v Odyssey tvůrci vyhnuli, a odhalení Ducha Kosmu je překvapující a uspokojivé.
Prostředí Řecka je zpracováno pěkně. Ačkoliv si tu na realističnost nikdo nehraje, je hezké vidět, že mykénské či mínojské památky jsou zpracovány odlišně od "žijících" klasických měst. Na druhou stranu zrovna v prostředí oproti Origins Odyssey body ztrácí, ale to je holt tím, že ptolemaiovský Egypt není tak okoukaný a je také mnohem víc rozmanitý co do prostředí. Ani hlavní postava není až tak zajímavá, jako Bayek (hrál jsem za Alexia), ale nakonec jsem si k ní cestu našel a i to mírně arogantní a teatrální naparování mi vlastně k řeckému hrdinovi docela sedlo.
Trochu jsem měl obavu z bojů a tiché eliminace. Z různých recenzí jsem vyrozuměl, že boje trvají výrazně déle, než u Origins, a stejně tak útok „čepelí“ častěji oběť pouze zraní. Souhlasím s tím jen částečně, protože jde o úlitbu RPG prvkům. Hra vás prostě tlačí k tomu, abyste se přizpůsobili dané situaci nejen volbou perků, ale také volbou vybavení, které přináší různé bonusy. Do boje jsem tak chodil zásadně ve zbroji, zatímco tiché eliminace jsem absolvoval v "assassínském" přestrojení. Na průchodu hrou se to projevilo pozitivně (eliminace nepřátel na mé úrovni byly s vhodnou výbavou skoro vždy úspěšné - podotýkám ale, že jsem hrál na normální obtížnost) a svým způsobem to dává smysl (například proto, že se do plížení nevrháte ve spartské zbroji).
Management zbraní a zbroje považuji za velké plus. To, co si oblečete, už konečně nemá jen vizuální efekt. Z velké části tak odpadá protivné grindování z Origins, ve kterém bylo často kvůli dílčímu vylepšení čepele či zbroje nutné páchat lokální genocidu divoké zvěře. Ne, že by po vás hra nevyžadovala suroviny na vylepšování čehokoliv (včetně Adrestie – vaší lodi). Jenže těch surovin není potřeba zas až tak moc a většinou je přirozeně posbíráte při cestování. Navíc každou chvíli narážíte na zbraně a zbroje na vaší aktuální úrovni, takže můžete pořád přezbrojovat. Epické sety zbrojí mi navíc vždy vystačily i devět levelů pod mou aktuální úrovní.
K námořnímu cestování toho moc nemám. Je to podobné, jako v Black Flag, a mě osobně to docela bavilo.
Shrnuto a podtrženo, podle mě jde o příjemnou hru s velice cheesy hlavní dějovou linií. Ačkoliv se nevyhnete stereotypnímu opakovaní některých činností a ani občasnému grindu, není to taková bolístka jako v Origins. Za mě palec nahoru, ale za lepší příběh a propracovanější postavy bych se v dalších dílech nezlobil.

Pro: Sympatická hlavní postava; podle mě zábavný soubojový systém; některé vedlejší questy; oddělené hlavní příběhové linie; dialogové volby; management zbraní o zbroje

Proti: Plytká hlavní dějová linie; postavy stále netrpí nějakou hlubší propracovaností; pro někoho příliš velká mapa; trochu pořád i ten grind; RPG prvky (resp. vylepšování postavy) jsou stále dost plytké

+20
  • PS4 80
Kvalita série Assassins Creed mi vždycky přišla hrozně nahodilá. Skvělý druhý díl následovala nudná trojka, po obstojném pirátském Black Flag jsem zase zkoušel otřesný Syndicate. S Origins prý nastala změna v pojetí celé série. Podlehl jsem tak zvědavosti a zkusil, většinou opěvovaný, Odyssey.

Přemáhání ke hraní během prvních několika hodin vystřídalo nečekané ponoření do celé hry. Možná až moc rozlehlý a nádherný svět vybízí k prozkoumávání. Ubisoft se přiklonil více k RPG a hře to jedině prospělo. Soubojový systém už nepřipomíná nacvičené divadelní představení, ale působí, že se opravdu dva lidé chtějí navzájem zabít. Několik druhů zbraní pomáhá oživit hratelnost a dostatek schopností k naučení umožňuje dostatečně přizpůsobit styl hraní svým potřebám.

Většinu času sice pořád budete pořád běhat mezi otazníky na mapě, ale omáčka kolem dokáže občas vytvořit zajímavý obsah. Vedlejší questy umí pobavit, dobývací bitvy zase „oživují zabíjení“ a odhalování kultistů nabízí dostatečné rozptýlení. Pokud dokážete jednotlivé aktivity správně střídat, tak se stereotypu bát nemusíte. Třeba střety s mýtickými tvory jsou dobrý nápad a příště víc takových.

Příběh celkově moc netáhne a chvílemi je vyloženě pitomý. Ukončení žádné ze tří hlavních linií není uspokojivé a pokud se nad nimi člověk trochu zamyslí, tak zjistí že dost věcí nedává smysl. Aspoň, že částí ze současnosti pořád ubývá, jelikož se mi nechce věřit, že ještě někoho zajímají. Kolikrát i hra zcela ignoruje některá rozhodnutí. Alexios je za idiota, když ho někdo pošle prohledat už jednou prozkoumané ruiny a on se strašně diví, kde se tam daná zřícenina vzala.

Odyssey občas dokáže být i hodně hloupá hra. Osvobodíte rukojmí v táboře a ten se po vyjádření vděčnosti sebevražedně vrhne mezi skupinku stráží. Když máte následovat nějaké NPC, tak to si jde bezhlavě za svým a z cesty nemilosrdně odhazuje každého, kdo se mu připlete pod nohy. Romance jsou k smíchu a (pravděpodobně) brigádník, který je v Ubisoftu psal by měl radši dělat něco jiného. Systém žoldáků potřebuje nutně přepracovat a do hry byl očividně vsunut na poslední chvíli. Tragicky neovladatelný kůň se nedá pořádně využít a chodit pěšky je většinou stejně rychlejší.

Celkově vzato nicméně zatím nejnovější Assassin uspěl. Navíc má dostatek věcí ke zlepšení, což dává jistou naději do dalšího dílu. Snad vývojáři neusnou na vavřínech a budou sérii dál posouvat správným směrem.
+16
  • PC 85
Tak jsem konečně dohrál pokračování Assassins Creed a low-cost Zaklínače, které restartovalo směr série předešlým dílem Origins. V ději se přesouváme ještě pár set let před již zmíněný Origins, takže místo morálního kódu držícího se hrdiny tu máme prostého žoldáka, který krade a vraždí nevinné, jak se mu zlíbí. I když on to vlastně moc obyčejný žoldák není, jeho dědem je Leonidas a v druhé rodinné větvi se mu pyšní Pythagoras. Skrze Isu nám jsou tentokrát představeny mýtické obludy, čímž tvůrci jaksi vysvětlují jejich existenci v bájích, což mi přišel jako povedený krok. První civilizace prostě ovlivňovala dění na světě po generace, byť někdy nechtěně.

Z dvojice hrdinů jsem sáhl po Alexiovi, který na mě již od počátku působil jako strašný sympaťák, Kassandra mi naopak přišla neuvěřitelně otravná a možná i krapet historicky nereálná. Když nakonec došlo ke zvratu, kdy se zjistilo, že jde o sourozence a z Kassandry je záporák, nečekal jsem, že i na druhé straně barikády bude tak příšerná a špatně zpracovaná. Kdyby měl Alexios dvojče, bavil bych se mnohem více. Nic proti ženským postavám, ale přijde mi, že je buď Ubi poslední dobou neumí vůbec psát (aspoň ty hlavní moc ne) nebo se prostě jen snaží držet moderních standardů, které v historickém prostředí nepůsobí vůbec dobře.

Spousta lidí u hry chválí jeho prostředí a já se musím přidat na jejich stranu. Celý svět vypadá krásně, ale zdá se mi, že jednotlivé monumenty byly lépe zpracované v Origins, ale to je možná jen můj názor. Například z Alexandrie jsem byl úplně unešený, ale tady mě opravdu pohltila snad jen Sparta, případně pár míst v Olympii. Jednotlivé sochy jsou ale i tak velmi dobře udělané a je radost na ně pohledět.

Dialogové volby mi k sérii jako takové nijak nesedí, ale to neznamená, že bych si je neužil. Člověk si pak chvílemi říká, zda něco neudělal špatně, ale kolikrát to tak jenom působí, než se zápletka posune dál. Samotný příběh mi přišel na starověké Řecko možná až moc familiérní a jeho zakončení bylo jaksi retardované, ale hru jsem si užil především kvůli vedlejším úkolům, které byly naopak velmi dobře napsané. Vyzdvihnout můžu například Krétu, kde jsem se u misí s reklamními předměty apod. velmi dobře bavil.

Záporáci jsou stejně jako u Origins odsunutí spíše na vedlejší kolej a jejich charaktery nejsou nijak propracované. Opravdu zamrzí absence filmečků, kdy hrdina při zabití promlouvá s padouchy, aby je pochopil, což jim vždycky dodávalo na osobnosti. Kladné postavy, tedy zadavatelů úkolů, a historické postavy jsou naopak napsané bravurně. Je jedno zda jde o Sokrata či úchylného Alkibiáda, každý z těchto řečníků, umělců či vojevůdců má vždy něco do sebe.

Zápletku v přítomnosti beru za docela povedenou, jen mohla být krapet delší. Docela mi u ní vadí, že ji hráč může vlastně dokončit už někdy v půlce hry s pročištěnou celou mapou, kdy ji vlastně uzavře jedna z mystických misí ve starověku, která dovede Laylu k jistému artefaktu. Jako je možné, že děj bude pokračovat v datadiscích, což by se i vybízelo, ale je to opravdu sviňárna. Takovou zápletku s Juno například úplně zabili v komiksech, kdy hráči čekali, jak to vyřeší po svém, ale nakonec si to budou muset přečíst. Hele Ubi, pokud už nechcete dělat příběh z přítomnosti, tak ho ve hrách pořádně uzavřete a pák nám i klidně skrze Helix servírujte dobrodružství z minulosti, ale už bez nějakého cliffhangeru, který nám dává naději, že se někam posouváme.

Co bych hře vytkl je nedobře zkopírovaný systém Nemesis z Shadow of Mordor/War, kdy se jednotliví žoldáci apod. prezentují jako jedinečné postavy, ale přitom nemají světu co nabídnout. Prostě vás jen zaskočí, naštvou, vy je zabijete a jede to od znova. Ve srovnání se Zaklínačem se soubojový systém navíc velmi rychle omrzí, jelikož tu máme jenom lidské nepřátele. Zatímco v onom fantasy RPG musíte mít na každou potvoru trošku jinčí strategii, tady se lidští oponenti chovají ve směs stejně, byť mají různé mutace v podobě jiných typů zbraní (je jich tak 5). Soupeře se pak snažíte udolat co nejrychleji, protože víte, že vám souboje nic nepřinesou a velkou část hry třeba jen proplížíte nebo prostřílíte. Ještě bych krapet zkritizoval "nekonečné" úkoly, které jsou tu úplně zbytečné a hře jen ubližují. Peněz i zdrojů člověk za hru získá tolik, že pár pětiminutových úkolů bez zápletky hráči nijak nepomohou.

Na závěr jen dodám, že jsem se u hry i přes její nedostatky dobře bavil a pár věcí jsem jí schopen odpustit. Teď jen doufám, že datadisky budou k čemu, i když mi u nich vadí, že budou rozděleny na epizody, aby jaksi prodloužili životnost hry. Kdyby vývojáři nedělali podobné "predátorské" techniky, svět by byl mnohem lepší a spokojených hráčů by bylo daleko více.

Pro: Alexios, zasazení, využití Isu, vedlejší mise, znovuhratelnost

Proti: Nevyužití záporáci, otravná Kassandra, nekonečné úkoly, krátká linka v přítomnosti, konec

+13(15-2)
  • PC 55
Za uplynulý měsíc jsem odehrál celkem dvě hry - Odyssey a Anthem a opět jsem zjistil, že mám pravděpodobně jiný vkus než větší část recenzentů tohoto světa :-D Zatímco Anthem mne celkem bavil, Odyssey i přes zasazení do, dle mého, atraktivnějšího prostředí nikoliv.

Předně musím říci, že hlavní dějová linka se mi zdála zajímavá, osobní vůči hlavnímu hrdinovi a celkem jsem se těšil, jak se příběh posune dál. Co už ale Ubisoftu delší dobu nemůžu odpustit, jsou vedlejší úkoly a aktivity, do kterých jste ještě navíc nuceni potřebou vylevelovat postavu, jelikož Ubi jde s dobou a všechno tlačí do "RPG." Nezábavnost a s prominutím debilnost questů majících šmrnc asi jako tři úkoly pro Jiříka ze Zlatovlásky (nic proti téhle pohádce!) natolik bije do očí, že si člověk pomalu přestane všímat krásného prostředí a perfektního rozanimování pohybů postav. "Ztratila jsem pantoflíček, když jsem se koupala v jezírku plném piraní, přines ho a dostaneš luk +50 proti kyklopům po babičce." Vážně super, ani si už nevzpomenu, kolikrát jsem hru po tomto zadání vypnul a šel si dát fouka na uklidněnou, abych nemusel kliknout na lesknoucí se tlačítko uninstall.

Dost mě pobavil také "novátorský" přístup autorů (tak ho sami v popisku označují), což je volitelný mód, ve kterém se vám na mapě objevují jen otazníčky a zadání úkolů si musíte najít sami. Zní to dobře, ale popisek onoho tajemného místa questu je asi tento - tři borovice a dva kameny vlevo od vchodu do kovárny, stojí tam můj sluha a mává na tebe, snad to najdeš! Uff, musím říct, je to vážně výzva...

Ubisoft se taky ještě má co učit ohledně implementace prvků RPG do systému hry. Smrtící kop "this is Sparta" byl jasnou volbou a v podstatě jsem až do konce hry nic jiného nepoužil, snad jen možnost na dálku řídit šíp byla fajn. Spousta lootu taky nemá ten kýžený hurá účinek, protože je zpravidla o level až dva nad vámi a vy spíš nakonec jako mezek taháte tuny to equip bordýlku.

Abych to shrnul: Odyssey je pro mě lehce nadprůměrnou hrou, která okouzlí zasazením a grafikou, ale urazí dementní náplní questů a nedotažeností mechanismů.

Pro: antické Řecko je cool, všechno to vypadá a zní krásně

Proti: za questy by se styděl i nadšenec scénárista ve věku deseti let, recyklovaný obsah z předchozích dílů (hudba, sokol), mizerné rpg elementy

+13(17-4)