Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed II


Komentáře

« Novější Starší »
  • PC 90
  • PS4 90
Dohráno podruhé, takže mohu s čistým svědomím konstatovat, že tento díl dělá všechno, čím mě první uhranul, mnohem lépe, ale zároveň si pořád drží jisté nedostatky či věci, které mě otravovaly již při prvním díle.

Z kraje bych vyzdvihl, že Ezio je neuvěřitelně sympatická postava, která to hraní sama o sobě dost zpříjemňuje. Další pochvala letí k lokacím, které jsou prostě parádní. Velkou část z nich jsem osobně navštívil a mohu potvrdit, že se Ubisoftu povedlo nám tato místa doručit do našich pokojů skrz naše obrazovky. Samotný parkour v Benátkách, Florencii či prostě brouzdání Toskánska na koni je fajn samo o sobě.

K tomu samozřejmě patří tentokrát celkem hodně početný zástup vedlejších aktivit. Nechybí obligátní lezení na věže, sbírání vla... teda peříček. Pak jsou tu různé vedlejší nájemné vraždy, parkour závody, závody na koni, bitky... K tomu připojte vylepšování svého sídla a blízkého okolí, nakupování zbroje, zbraní, krádeže, řešení puzzlů... Prostě obsahem je tento díl mnohem zajímavější.

Rozmanitost aktivit je tentokrát mnohem větší a rozhodně vás hra do nich netlačí. Ona to totiž může uhrát již na samotnou hlavní linii, která je za mě parádní. Jak jsem říkal, Ezio je velký sympaťák, ale zapojení mnoha dalších vedlejších postav (Da Vinci!!!!), které hrají ve vašem životě zabijáka velkou, ale záhadnou úlohou, je neméně fajnové.

Celé to tajemno, které se za příběhem vyskytuje a vy postupně odhalujete různé konspirace, které si tvůrci krásně vymyslely... jooo, to bylo hodně fajn a samotné scifi závěr mě vskutku dostal. K tomuto bych dodal ještě hodně fajn věc v podobě odhalování záhadného videa. Samotné řešení puzzlů je vynikajícím zpestřením a myslím si, že pro casual AC hráče se mohlo jednat o opravdu tvrdý oříšek, ale já to hodně vítal. Samotné video je pak skvělou odměnou.

I tak má hra pár hodně otravných nedostatků, které mi lehce celkový zážitek zkazili. Já se nějak nemohl vyrovnat s ovládáním. Jasný, lezení je prostě jen o držení dvou tlačítek a svým způsobem je super easy, ale na druhou stranu zapříčinilo suverénně nejvíc mých smrtí. Jakoby mě ovladač neposlouchal, netvrdím, že jsem přeborník, ale třeba taková série Uncharted je v tomhle mnohem příjemnější. Navíc tomu ovládání vlastně chybí trocha koření, jako je třeba přikrčení, složitější bojový systém atp... ale jo, vím, jsme v sérii AC.

Menší hate směřuje ještě k tomu, že ačkoliv se jedná o sérii o zabijákovi, kde by měla být gró hry stealth akce, tak tomu tak prostě není. Většina vražd se zvrhne v hromadnou bitku či velkou honičku. Způsobů, jak někoho zavraždit je taky pořád omezené množství a všechno je vlastně na jedno brdo.

Nicméně pořád se jedná o velmi, velmi dobrou hru, která se mi trefuje do noty. Trochu bych zapracoval na samotném vraždění, které by se mohlo mnohem víc zpestřit, přitlačil na stealth akci, obohatil ovládání o pár prvků, zvýšil (nebo umožnil zvýšení) obtížnost a jsem na maximu své spokojenosti. Ale je to krásná hra.

Pro: lokace, hlavní i vedlejší postavy, příběh, spousta vedlejších aktivit

Proti: stealth, obtížnost

+13
  • PC 80
Oproti prvnímu dílů neuvěřitelný posun v hratelnosti. Žádné nekonečné opakování věcí dokola, jak v hlavních misích, tak vedlejších. Teď mě ty vedlejší bavilo i plnit a vyčistit si tak lokace, kompletně celé.
Rozmanitost je opravdu veliká od jednoduchých doručení dopisů, přes závody, rozbití huby nevěrným manželům, až po nájemné vraždy. Zároveň jsou zde ukryté krypty, jak assassinů, tak templářů, kterými se musíte logicky probojovat až k pokladům.
Oproti jedničce, se mi také líbilo, že je zde možnost jakési imunity, pokud nic neprovádíte, tak vás neustále nikdo nestíhá.
Příběhová linie je taktéž rozmanitá a pěkně ubíhá s několika rozličnými zvraty.

Naopak, co mě úplně nejvíce rozčilovalo bylo, že v některých pasážích hry, při složitém lezení většinou v kryptách, se změnil pohled na assassina a směrové klávesy najednou fungovali jinak než předtím. A mě to stálo nepřeberné množství zbytečných pádů do neznáma a opakování celých pasáží lezení.

+15
  • PC 90
Renesance. A to nejen ta v ději, ale i v samotné herní sérii. Assassin´s Creed 2 roztrhl herní svěrací kazajku z prvního dílu, přičemž dal možnost hráči si dosyta užít parádní herní podívanou, která ho už ani zdaleka tak neomezuje, což byl největší problém dílu předešlého.

Dvojka je snad ve všem lepší než jednička.
Počáteční sekvence, kdy Desmond, spolu s herní verzí Diane Kruger, prchá ze základny Absterga, nakopne hráčovu pozornost a zájem o celkový děj, který je zde odvyprávěný s daleko větším citem a smyslem pro detaily, než byl děj v jedničce. Postavy jsou uvěřitelnější, mají duši, plus hráč si mezi nimi najde i oblíbence. Ale hlavně ten Ezio. Ezio je mnohem zajímavější a lepší postavou než Altair, primárně protože Eziův charakter se postupně rozvijí. Altair byl už předem ustanovený badass vrahoun, ke kterému si ale hráč nemohl vytvořit příliš blízkou vazbu, protože hra s jeho charakterem moc nepracovala. Pouze tak proplouval hlavním příběhem, který se ho vlastně zas až tak netýkal. Příběh v AC2 je pro hlavního hrdinu mnohem více osobní, tudíž u něho projevuje více emocí, což ho i více sbližuje se samotným hráčem. Není proto divu, že Ezio je dodnes považován za nejoblíbenějšího Assassina v sérii, Ubisoftu se opravdu podařilo vytvořit hrdinu, za kterého je radost hrát.

Samotná struktura příběhu, dialogů a postav učinila velký krok vpřed. Rozmanitost jednotlivých příběhových misí je uspokojivá a zajímavá, je zde mnoho pamatovatelných postav (výborný Da Vinci) a momentů, například maškarní v Benátkách byla senzace, stejně tak i Eziovo pasování. Hudba je taktéž vynikající, Jesper Kyd dokázal složit jeden z nejhezčích themů, co jsem kdy u nějaké hry slyšel, nemluvě o dalších dost parádních kusech, které se pyšní svým členstvím v mém soundtrackovém výběru.

Parádička ale samozřejmě je i to, že dvojka skvěle opravuje nejzásadnější chyby, které mi vadily v díle předchozím. Ezio už, chlapec jeden šikovný, absolvoval kurz plavání, tudíž zaplavat si v benátských kanálech není žádný problém. Nekvalitní zvuk backgroundu je ten tam, veškeré zvukové efekty mají parádní kvalitu, které dodávají na celkové uvěřitelnosti a atmosféře jednotlivých měst. A hlavně... HLAVNĚ(!!!) Ezio umí zabíjet z výšek. Když jsem to zjistil, připadal jsem si jak při doslechu, že kanál „MikeJePán“ byl smazán z youtubu – božsky. V rámci toho byly veškeré assassinace vyslovenou lahůdkou. Nemluvě o dalších vychytávkách, co má Ezio ve svém arzenálu. Například chodit po ulici a jen tak kolem sebe házet peníze mezi občany, kteří se na ně vrhnou jako Glum po Jednom prstenu, je parádní pocit, při kterém si připadáte jako ten největší frajer. Města jsou učiněnou slastí. Opět nádherně žijí, plus historické památky a budovy, po kterých budete mít možnost vyšplhat, vás možná i donutí jet na další dovolenou do Itálie, abyste si je vomrkli sami.

Ani dvojka však není bez chyb.
Parkour po střechách je zábavný, ale později mě začala štvát opravdu strašná přemíra lučištníků, kteří mě furt buzerovali. V určitých momentech taktéž přijde pár nudnějších misí, zavánějících stereotypem, ale převážně nic hrozného. Nicméně v rámci příběhu je těsně před koncem taktéž jedna velice úmorná a nudná mise, odehrávající se ve Florencii, během které jsem umíral nudou. A pak je tu samozřejmě samotný konec, se kterým bych za normálních okolností neměl problém, ale zjevení Minervy pro mě už bylo přílišné zabrouzdání do fantasmagorického nadpřirozena, které se mi na této sérii nikdy nelíbilo.

Assassin´s Creed 2 je pro mě dodnes nejlepší dílem série. Skvělá hratelnost, poutavý příběh, sympatický hlavní hrdina, … a ještě k tomu Itálie, kterou už od nepaměti považujeme s rodinou za náš druhý domov. A kdo by si byl pomyslel, že následující díl (ne, trojka ne) bude téměř stejně tak senzační.

Pro: Skvělá hratelnost, Ezio, příběh, hudba, atmosféra

Proti: někdy stereotyp, určité únavné pasáže v příběhu

+22
  • PC 95
Z prvního Assassin's Creed jsem byl nadšený. I když jsem se k němu dostal později, tak se ukázalo, že moje předchozí nedůvěra byla zbytečná.
Tím pádem jsem byl zvědavý, jak na tom bude pokračování. A zklamání se opět nedostavilo. Co víc, druhý díl působí celistvěji, zajímavěji, komplexněji a i Ezio je daleko interesantnějším charakterem, než tomu bylo u Altaira.
Poté, co své stanoviště s Desmondem přesunete jinam (ano, to je ten týpek napojený na přístroje ;) ), začnete se zaobírat osudy Ezia, který se stane svědkem konce dvou členů jeho rodiny. Cesta za pomstou lemovaná krví tak může začít.
Kulisy, kde se dvojka odehrává, jsou nyní zasazeny do malebných Italských měst. Možná se mi hra světel a stínů v prvním dílu líbila o něco víc, na druhou stranu zase architektura městeček je na vyšší úrovni. Třeba takové lítání uličkami Benátek ve snaze uniknout pronásledovatelům, abyste to za rohem zalomili do vody, na to jen tak nezapomenete.
AC 2 možná nepřináší oproti prvnímu dílu mnoho nového, vše, co na vás vytasí je ale dotaženější a ucelenější. Dobrodružství Ezia Auditoreho tak rozhodně stojí za to.

Pro: Ezio, architektura měst, příběh, budování města, délka

Proti: horší závěr, někdy zazlobí kamera

+19
  • PC 90
Kurz talianskeho jazyka je mi po dohraní tejto hry celkom zbytočný, keďže asi polovička dialógov je po taliansky a väčšina viet sa ľahko zapamätá.

Assassin´s creed II má výborný príbeh, do ktorého sa vžijete hneď v prvom momente ako začnete hrať. Hráte za mladého Ezia, z ktorého sa postupom času stáva assassin. Celý dej sa odohráva v malebných tuskánskych mestách. Po zomretí Eziovho otca a bratov začína to správne dobrodružstvo. Dostanete svoj vlastný úkryt, ktorý si môžete vylepšovať, môžete tam natrénovať bojové techniky a pod. Stretávate sa s ľuďmi, ktorý vás naučia schopnosti potrebné k tomu, aby bol z vás správny assassin. Každé mesto je odlišné, čo naberá atmosféru. Napríklad Forli bolo pochmúrne a v okolí pevnosti boli samé močariny a Benátky boli pestré a cestovanie na gondolách bolo fascinujúce. Len ma trochu sklamala oblasť Apenín, kde sa celkovo odohrala jedna misia a bolo tam niekoľko dební s lootom. Výborne sú prepracované záporné postavy, ktoré mali svoj zlý charakter, čo sa mi veľmi páčilo. Lebo vždy keď za úlohu bolo zabiť záporáka, tak som si to poriadne vychutnal a potom som mal v duši dobrý pocit, že je po ďalšom záporákovi. Príbeh doplňujú vedľajšie úlohy, ktorých je neúrekom veľa a potom sa stávajú repetetívnimi. V hre nechýbajú ani viewpointy. Pri jednom v Benátkach som mal problém, tak som radšej išiel na hlavný príbeh a čuduj sa svet, jedna spoločníčka ma naučila odrážať sa vyššie na stene a potom som na čas musel vyliezť ten viewpoint. Eziovi ste mohli vylepšovať aj zbroj a kupovať mu lepšie zbrane. Výborne boli spravené dungeony, v ktorých ste raz museli predviesť svoj parkour alebo stealth postup. Takmer celý príbeh vás sprevádzala historická postava Leonardo da Vinci, ktorému ste pomáhali a on potom spravil pomôcky pre Ezia. Záver hry bol fascinujúci. Taký grandiózny koniec som už dlho nevidel. Do celého príbehu bol pekne vsunutý aj ten Desmondov. Celou hrou ma sprevádzal výborný soundtrack z barokového obdobia. Aj pre každé mesto hrala hudba, ktorá ho charakterizovala. Grafika hry bola pekná, a aj celé prostredie. Celú hru mi robili ikonky s nejakými vzormi, ktoré sú už v novších assassinoch nahradené normálnymi vzormi shift, E, space a pod., lebo v tejto hre tam boli obrázky nohy, ruky, ale ku koncu hry som si na to zvikol (čo je asi trochu neskoro). Keď ku koncu hry bežali titulky, tak som skoro aj slzu vyronil, keď som si spomínal čo som všetko s Eziom zažil. Určite si ju musím niekedy zahrať znova.

Pro: Ezio, vedľajšie a záporné postavy, príbeh, vedľajšie úlohy, prostredie, soundtrack atď.

Proti: Nevyužité Apeniny, ikonky

+12
  • PC 85
Assassin's Creed II jsem si dal vice jak dva roky po dohrani jednicky, cimz se mi neumyslne podarilo dodrzet odstup mezi vydanim obou titulu. Jak dlouho jsem hral jednicku, to uz nevim, kazdopadne ACII jsem dorazil za dva tydny. Nehral jsem sice kazdy den a ani cely den, vetsinou hodinku, dve, o vikendu pet i sest... A bavilo me to, na rozdil od jednicky, opravdu od zacatku az do konce, nebyt nekolika misi...

Delal jsem vlastne jen to, co me bavilo - krome samotne pribehove linky to bylo predevsim upgradovani vily (max), nakupovani obrazu (mam vsechny), lezeni na veze (vsechny), templarska doupata (vsechna), hrobky (vsechny, ale obcas to bylo k vzteku). Truhly jsem vybral vsechny do mrte krome sekretu v hrobkach a v Benatkach, tam uz me to nebavilo. Pericek jsem sesbiral vsehovsudy tricet nebo tak. The Truth video jsem videl ve hre taky.

Pribeh a zpracovani me chytilo od prvni minuty, od prvniho Eziova kopnuti jako mimina, pres aj dabing pepreny italskymi vyrazy (mel jsem kolegyni z Italie, ta nejcasteji pouzivala vyrazy jako "Cazzo" ci "porca putana"). Nebal bych se ani moznosti hrat v italstine s aj titulky. Trochu jsem musel zapasit s ovladanim, o nejakem ladnem splhani v tutorialu se rozhodne neda mluvit. Nakonec jsem to ale prece jen hral a dohral v kombinaci klavesnice+mys. Tam, kde bylo nutne spojit presnost akrobatickeho provedeni s rychlosti, tam jsem se nechytal do konce hry a vetsi cast hrobek jsem prozuril a opakoval do zblbnuti, kdykoli si autori vymysleli nejaky novy debilni typ skoku. Hrobku rodiny Auditore jsem nakonec pokoril az po samotnem konci hlavni dejove linie.

Jestli jsem si nekoho zamiloval, tak Catarinu Sforzu. Narez. "I have an instrument to make more" :-P. Krome toho se mi libi, jak se v pribehovem pozadi misi elementy historie s konspiracnimi teoriemi - prijemne se to posloucha, je to dobre napsane, byt samotne elementy nejsou nijak originalni. Co se pocita, je vysledny mix.

A ted jeste co me nebavilo:
- mise, kde vas do samotneho zabiti nesmi nikdo videt (a kralem je pak mise s kupcem na lodi v ramci Bonfire of Vanities)
- akrobaticke rychliky v hrobkach. Jezis. Tohle mi fakt nejde.
- free running na cas. Zkusil jsem nekolikrat, nakonec jsem horko tezko dokoncil tu misi v Benatkach za ucelem ziskani zlate masky
- cas od casu technicke problemy, i kdyz nic strasneho - hra mi spadla jednou jedinkrat a nekolikrat naskocilo jen logo Ubisoftu a pak nebyl zadny obraz.
- dost me taky stvala nemoznost vlastniho ukladani pozice. Jasne, bla bla konzole, bla bla checkpointu je prece dost... kdyz uz me hra obcas nuti hrat stylem Commandos, tak chci vedle quick-blade taky quick save-load. No a kdyz uz hra v misi milostive ulozi checkpoint, taky bych uvital jednodussi zpusob nez vypnuti rozehrane hry do menu.
+11
  • PC 100
Assassins Creed II velmi elegantně navázal tam, kde skončila jednička. Opět se v kůži Desmonda Milese vydáváte do minulosti tentokrát do renesanční Itálie 15. století. Tentokrát budete v kůži mladého šlechtice Enzia Auditore, který se vydá na krvavou cestu pomsty.

Autoři se poučili z chyb minulého dílu a děj a mise už není tak stereotypní jako v jedničkách. A pokud vám vadili v jedničce stálé návraty do budoucnosti, kde jste měli vesměs z postele dojít do Animusu, tak v Assassin Creed II. se do budoucna (když nepočítám konec) v průběhu hry vrátíte jen jednou. Druhému dílu Assassin’s Creed nelze upřít jednu věc – jen opravdu málo her dokáže tak úžasně navodit pocit skutečného, živoucí světa. Opravdu úžasná je atmosféra Florencie a především překrásně vymodelovaných Benátek. Uvidíte zblízka všechny architektoické skvosty těchto měst katedrálu Santa Maria del Fiore, most Rialto, kostel San Marco. To je lepší reklama než od cestovních kanceláří.

Hra velmi dobře pracuje s historickými odkazy a při putování italskými městy potkáte spoustu slavných osobností té doby například Leonarda da Vinciho,Machiavelliho nebo Lorenza Medici. Města žijí svým vlastním životem a ve městech kromě obchodů narazíte i na zloděje, kteří využijí příežitosti aby vás okradli. Pokud jste hledaný tak můžete pomocí úplatků, strhávání plakátů nebo zabíjení zkorumpovaných úředníků zlepšit svojí reputaci.

Postava hlavního hrdiny je zde velmi dobře vykreslena od jeho začátků jako drzého záletnického floutka ze kterého tragédie udělá obávaného zabijáka. Ve hře můžete plnit kromě hlavních misí i mnoho vedlejších misí. Zde bych hlavně vyzdvihnul mise z krypt Assassínů, které jsou prostě úžasně graficky zpracovné. Zevnitř se podíváte do hlavních dominant měst Florencie a Benátek. Krásně je ve hře udělaný i Toskánský venkov. Hra nabízí spoustu dobrodužných monemtů od divoké honičky s kočárem po toskánském venkově, přes let Leonardovým létajícím strojem až přes jízdu na gondolách po Benátkách.

Styl boje je podobný jako v jedničkách vylepšený novými způsoby zabíjení. Například Enzio může zabíjet dva napřátele u sebe najednou nebo zabít nepřítele a stáhnout ho dolů aby jeho tělo nevzbudilo pozornost. Další vychytávky jako splynutí z davem aby vás neviděli stráže nebo kouřové bomby jsou zajímavým prvkem hry.

Děj hry je poměrně dlouhý a při délce hry se mi tak trochu zdá, že autoři konec už tak trochu odflákli. V Římě se podíváme jen do Vatikánu (celý Řím si nechali autoři zdřejmě až na Brotherhood) a závěrečný boj s Rodrigem Borgiou mi připadá mnohem jednoduší než ten z Al-Mualimem z jedniček.

Assassins Creed II má všechny vlastnosti kvalitní hry. Je zábavná, graficky dobře zpracovaná a je dlouhá. Nabízí spoustu možností k prozkoumání herního světa a nebudete se při tom nudit. Assassins Creed II udělal oproti jedničkám obrovský posun k lepšímu. Když ještě přidáme fantastickou hudbu dostaneme skvělou hru, která stojí za to.

Pro: Příběh,dobře propracovaný disgn měst, krypty Assasínů,jízda na gondolách, nové možnosti boje,hudba ke hře

Proti: slabší konec

+14
  • PC 85
S ACII jsem si dal opravdu načas, i když jsem šlyšel tolik pochvalných hlasů na tuhle hru, tak ne a ne se rozhoupat a začít hrát, protože, no protože první díl. Prostě jsem nevěřil tomu že může být kvalitativní skok mezi jednotkou a dvojkou tak veliky. A skutečně je.

V ACII je všechno co mám rád, otevřený, a detailní svět, základna kam se mohu vracet, parádní souboje, sposta akce, lokace k prozkoumíní. Ale ač hodnotím hodně vysoko, tak mi spousta věcí přišla hodně povrchních. Třeba stealth, jako by vůbec nebyl, ani přikrčit se nejde, jediné co jde je se schovat v kupce sena a odkráglovat s následným nepřítele s následným zatáhnutím těla do oné kupky sena. Občas se vyplatí nekoho strhnout ze střechy, plus samozřejmě klasické vyčkávání, ale to je vše, nepamatuji si že bych samotný stealth postup použil.

Další věc je správa základny, ale ten stejný problém, vylepšovat toho na dnešní poměry není moc, ale hlavně v polovině hry jsem měl všechno vymaxované. A šlus.

Souboje, ty neberu jako plus ani jako mínus, ještě dnes vzpomínám na finální kapitolu ACI a na ultimátní souboj se dvaceti rytíři, opravdu hardcore, dal jsem to snad na desáty pokus. ACII je naprostý opak, neprátelé stíráte jak mouchy z čelního skla ze svého fazola na R35. Prostě jen odvar. Pro příště prosím trošku přitvrdit.

Parádní jsou těžké zbraně, které s sebou nemůžete tahat, protože se s nimi nedá sprintovat ani lézt, ale udělají solidní paseku mezi nepřáteli, ale vyplatí se je při soubojích sebrat a domordovat zbytek enemáků, jelikož je to podstatně rychlejší a lohodí to oku.

Co ale drželo mojí pozornost celou dobu, byl příběh a především samotná herní postava, konkrétně tedy Ezia Auditore da Firenze, na začátku příběhu se seznámíme s mladým floutkem, kterého zajímají jen kurvy, chlast a chlebíčky. Ale postupem času se z Ezia stává bitvami ošlehaný assasín, jehož žene kupředu dávná touha po pomstě. Za mě rozhodně jedna z nejzajímavějších postav herních dějin.

I když se může zdát, že jsem dost přísný, tak pokud vše poskládáme dohromady, vyjde mi z toho velice povedený, celek jehož některé prvky trpí nedotažeností, ale ve výsledku to tolik nevadí.

Zvuková a grafická stránka na rok 2010 velice dobrá.


Metascore: 86 (PC)

Pro: Ezio, efektní souboje, mapa, akrobacie, templáři/hašašíni

Proti: Správa majetku, stealth.

+18
  • PC 50
Pojďme si sednout do kruhu a povyprávíme si, proč ani tuhle hru očividně nemám rád. Pokud mě budete mínusovat (a vy budete), pojďme se o tom bavit v diskusi.

Abychom k sobě byli upřímní - miluji renesanční Itálii. Z hodin literatury na gymplu a přednášek filosofie z vejšky jsem si odnesl především to, že tohle je nejmíň zkurvené místo a čas v jinak poměrně dost pokurvené 'civilizované' části světa v době středověku a kromě toho, že je nejmíň na hovno, je taky naprosto super. To je přece tutovka, jak by mohl Ubisoft minout?
Mohl. Nakopl krtka, balon přeletěl bránu nejméně o dvacet metrů a přizabil postarší důchodkyni venčící jezevčíka o jeden Atlantský oceán vedle od stadionu.

Hra v první hodince zaútočí na vaše smysly direktem a vy prostě máte pocit, že se procházíte Florencií, že se kolem vás doslova rodí některá z nejúžasnějších děl, co kdy spatřila světlo světa, cítíte sračky na ulicích.
A to je první hodina. Potom už hra bude jen tolik autentická Itálie jako dovolená v Bibione nebo špagety podle Ládi Hrušky.
Město JE jenom papundeklová kulisa, která tam je jen z toho důvodu, abyste ji přebíhali po střechách. Jeho obyvatelé dělají obecně vzato kulový a tak čekají, aby se vám v nejnevhodnější chvíli připletli pod nohy nebo naopak vytvořili skupinky čtyřech lidí, abyste se v tomto opravdu Mardi Gras davu mohli ztratit všudypřítomné stráži.

Druhá věc, kterou jsem považoval za záchranné lano, byl příběh. Prokrista, vždyť já kvůli settingu a příběhu dohrál Lionheart!
Assassin's Creed 2 nedohraju. Budu to ještě týden líně mastit a pak to smažu z disku i s pirátskou kopií. A proč? Protože příběh má hloubku, postavy a argumenty voličů Tomia Okamury, proto! Stejně jako tahle skupina degenů i příběh Assassin's Creed 2 naprosto postrádá argumentační dovednosti - Kurva si vás vezme pod křídla, naučí vás chodit v davu, schová vaší rodinu a trvá na tom, že potřebujete hábit z šatníku vašeho otce a především čepel! A proč to dělá? Protože vám ukáže jizvu a zná zradu.
A co na to hlavní hrdina Ezio? Jemu to stačí. Asi má příliš starostí s tím, aby ho vůbec nezajímalo, kdo je vlastně jeho otec, proč má ten perverzní obleček v tajný komoře, proč je tam jakýsi starobylý žabikuch. Aby přišel na jiné myšlenky, pobíhá jako pošuk po střechách Florencie, čemuž se nikdo z rodiny nediví, protože jeho bratra očividně kousl úplně stejný radioaktivní pavouk.
Tomuto nezdaru sekunduje jakási sci-fi linie, která se táhla i jedničkou a která není úplně blbá, trpí nicméně syndromem pátýho kola u vozu. Toto propojení zkrátka nedává smysl.

Nedávání smyslu je vůbec potíží AC2 - vezměme si takové stráže. Všude se jich vyskytuje abnormální počet a vůbec nejoblíbenější kratochvílí jim je lelkování na střechách, kde je zejména štvou lidi, co po nich sprintují.
...i když to možná smysl dává, protože zřejmě úplně každý ochránce zákona z Florencie se účastnil seminářů v deštných pralesech, kde se učil od šimpanzů umění pohybovat se v korunách stromů. Teď vážně - fakt, že stráže jsou v prvé řadě na střechách a celí přecitlivělí prakticky eliminuje podstatnou část hry, tedy parkurový free-run.
Ačkoli i ten se vlastně poměrně efektivně zvládá eliminovat sám - považte, abyste provedli jakoukoli z trademarkových parádiček, držíte trigger, tlačítko, jedním analogem korigujete směr běhu, druhým směr pohledu. Protože standardní výbavou hráče jsou osmiprsté ruce a multitasking, o kterém se Windowsu může leda zdát.
Navzdory tomu všemu strážím vždy utečete, protože neumějí nic moc lepšího než za vámi běhat, případně po vás házet šutry či střílet z luku. A vy, protože udáváte směr, vyhráváte. Zmizet jim pak znamená skočit do kupky slámy. Nebo si sednout na lavičku mezi dva lidi.

Občas si i zabojujete - zpravidla, když jde plán přiblížení se k oběti do kopru, protože jste nezvládli všechny čtyři úkony, které je pro efektivní pohyb třeba souběžně provádět. A boj je nemotorný. Nakonec zvládnete udolat téměř libovolný počet stráží, pokud se budete pohybovat. Ale bude to dlouhé. A nuda. Oproti Arkham Asylum to působí jak z minulého tisíciletí.

A jak tak postupujete příběhem, přistihnete se při tom, že děláte vlastně šest druhů úkolů dokola a to včetně těch nepovinných. Je to, krucinál, nuda! Ubisoft zcela nezvládá osvěžit hratelnost a těch pár pokusů vyzní jako prd do prázdna.

Naprosto mě urazil první díl, ale i ten byl v mnohém výrazně lepší než ten druhý. Ostatně vylézt na věž je v podstatě bezva kratochvíle obvykle ozvláštněná puzzlem, ale aby odměnou bylo odkrytí kusu mapy? A musím to udělat snad dvaačtyřicetkrát? Ne, děkuji, radši vodku.
+5 +12 −7
  • PC 95
Představte si, že se můžete volně pohybovat v historických ulicích Florencie, Benátek nebo Forlí a na každém rohu potkávat dobově okostýmované obyvatele. Představte si, že se můžete setkat se skutečnými osobnostmi z dějin, jako jsou Leonardo da Vinci, Lorenzo de Medici nebo Caterina Sforza. Představte si, že se dostanete i do nitra nejslavnějších Benátských a Florentských kostelů. Představte si, že můžete soutěžit na velkolepém benátském karnevalu. Představte si, že můžete žít renesanční Itálií, vybírat peníze z bank, nakupovat za ně zbraně, oblečení a umělecká díla. A představte si, že se do toho úžasného světa podíváte s jedním temperamentním italským šlechticem, který se vydá na nebezpečnou cestu za pomstěním své rodiny. Ale to stále není všechno - představte si, že se děj odehrává ve dvou různých paralelních dobách a jedna z nich je současnost s úplně jiným hrdinou, díky jehož DNA můžete celé toto velkolepé dobrodružství sledovat. A představte si, že se dva hlavní hrdinové, jeden z renesance a druhý ze současnosti, stali jen pouhou součástí tisíciletého boje Assassínů a Templářů skrz celou historii lidstva... Počkat! Nemusíte si to představovat - je to Assassin's Creed II! /// Úžasná doba, úžasný hlavní hrdina, výborný příběh a nádherné, velmi věrné reálie. Bezkonkurenčně nejlepší díl celé série.
+12
  • PC 90
assassins creed 2 na svůj rok rozhodně nepatří je to velmi vyspělá hra. moje hodnocení 90% a proč?
GRAFIKA: Grafika mě na rok 2010 rozhodně překvapila. ano jsou tam nějaké bugy a také různé věci nejsou tolik zaostřeny ale grafika je přesto krásná a půvabná. Domy jsou zracovány asi nejlépe a to asi proto že kolem domů se ohybujete nejvíce :) dále také voda je pěkná. krajina ujde a skály jsou asi nejhůř zracovány.
HUDBA: Krásná hudba vás doprovází ceou hrou akční hudba když s někým bojujete a klidná hudba když si to skáčete po domech. Hudba je to krásné na této hře
PŘÍBĚH: A ted asi to nejleší z této hry a to je příběh. Příběh je hodně napínaví, plný zvratů, flirtování, vraždění. Příběh má asi tak 8-10 hodin (když nepočítám různé aktivity mimo hlavní mise samozřejmě).
VEDLEJŠÍ ÚKOLY: Těch je tu opravdu hodně at už jde o závody v běhu a nebo naravování nevěrnejch manželíčků. Určitě vám vedlejší úkoly zaberou ve hře hodně času.
dále jsou tu různé truhličky s penězi které hlídají nepříjemné stráže.
ŠPLHÁNÍ, SKÁKÁNÍ APOD.: To je na hře jedno z těch nejvíce zábavných věcí. Šplhání je realistické a skákání taky protože na tom si dali vývojáři asi hodně moc záležet.
ZBRANĚ A BRNĚNÍ: Zbraní a Brnění je tu hodně a máte pořád co kupovat. Nezbyde vám nic jiného než jít s dobou a koupit si daší brnění ikdyž jste si své staré koupili před 3 misemi.
dále když jste hledaní a nechcete být otravovaní spousty strážema musíte strhávat wanted plakáty.
mínusy hry jsou asi souboje které jsou hodně jednoduché a hra tedy nemá nějak vysokou obtížnost pak taky wanted plakáty které najdete i na střeše což mi řipadá jako úpná blbost.
VYLEPŠOVÁNÍ SVÉHO VLASTNÍHO MĚSTA: To je velké plus hry. jedná se o to že musíte třeba opravit/postavit banku,obchod se zbraněmi apod. a to vám vynáší další peníze
na konci hry budete mít velké množství peněz k nevyužití protože vám obchody budou vynášet velké peníze a už nebudete mít co stavět.


dohromady se jedná o celkem povedenou hru ale své mínusy taky má.
90%

Pro: Grafika,příběh,hudba,vedlejší mise, obrovský svět, spousta zbraní, své vlastní město,šplhání a skákání

Proti: nudné a lehké souboje, wanted plakáty i na střeše, na konci sousta peněz k nevyužití

  • PC 90
Kde AC1 skončil, tam druhý díl směle pokračuje a rozšiřuje své obzory do Itálie v 15. století. Vše je větší, nabitější, propracovanější… Když se takřka během celé hry učím nové a nové způsoby likvidace nepřátel, dostávám nové typy zbraní a poznávám nová místa, je to něco úžasného. Jak AC 1 vyplácal všechnu munici na počátku hry, AC 2 ji střílí hezky postupně a to je přesně klíčem k tomu, aby se hráč nezačal nudit.

Atmosféra renesanční Itálie je vůbec zdařilá a projet se na gondole skrze Benátské kanály je působivý herní zážitek. Jen škoda, že velikost některých měst (Florencie a Benátky) je opět přehnaně velká. Co ještě podpoří zdařilou atmosféru hry je Italština – ano, hra nabízí i Italský dabing, což považuji za výtečný tah.

Po stránce příběhu a postav mám trochu rozpačité dojmy. Po elegantním Altairovi, který byl vždy nad věcí, přišel lehkovážný floutek Ezio. Naštěstí se brzy ukázalo, že i když Ezio tu a tam utrousí hlášku, není to takový trouba, jakým se zprvu zdál být. Klasický motiv pomsty byl rovněž lákavý, a i když jsem se s Eziem nedokázal dost dobře sžít, fandil jsem mu a to stačí. Chudší to je, co se týče charakterů důležitých protivníků. Je jich sice opět slušná řádka, ale většina působí jen a pouze jako ‚ti špatní.‘ Ty památné sekvence, kdy Altair promlouval se svou obětí, která si dokázala obhájit své činy, daly zavděk krátkým štěkům a Eziovým typickým: ‚Requiescat in pace.‘ Ale přestože barvy postav se rozdělily na černé a bílé, příběh je poutavý, pěkně plyne vpřed a díky rozličnosti misí, nestihne do konce hry (cca 25-30 h) omrzet.

Ale AC II není jen o Eziovi…

Ironií je, že přestože se Desmondův příběh z hlediska délky hraní ještě více smrsknul, dějově poskočil vpřed mnohem více než v díle prvním. A ta perlička v podobě Altaira v Acre, byla vážně povedená. On je vůbec důležitou postavou a jeho odkaz na hráče mrká velmi často. Dokonce tak často, že se dá odehrání AC 1 považovat skoro za povinnost.

AC 2 konečně zahrnuje finanční systém, který prvnímu dílu docela chyběl. Máme tu obchody a zboží, které nezahrnuje jen to potřebné (zbraně, zbroje, léčení…) ale i obrazy, barvy na oblečení atd. Vypadá to nedůležitě, je to nedůležité, ale potěší to. Skoupit všechny obrazy a pak si v galerii prohlédnout neznámější díla té doby… jo, má to něco do sebe. Skvělá je i přítomnost vily, která se dá nazvat Eziův domov, nebo také skladiště na předměty všeho druhu. Vilu je navíc možné vylepšovat a její podoba i vybavenost částečně odráží postup ve hře.

Za věc velmi otravnou považuji přehnaně velký počet sběratelských aktivit. 70 rozhleden, 100 pírek a 330 truhel s penězi – čili pět stovek předmětů, které se ve hře mohou sesbírat a které odvádějí pozornost od příběhu a misí. Sběratelské akce mají své bonusy, tudíž je lákavé i vhodné je sbírat během celé hry, ale proč jich musí být tolik?! Koho ještě baví lézt na sedmdesátou věž?! Největší potíže jsem měl s pírky, která se ani nezobrazují na mapě. Jejich sbírání mě naštvalo už na počátku hry… Ještě před první misí jsem si prohlédnul čtvrť a celou ji prozkoumal, abych byl vzápětí informován o tom, že se ve světě objevilo 100 pírek. A tak jsem jako pitomec musel celou čtvrť prolézt znovu…

Soubojový systém doznal změn, které hru výrazně ulehčují. Většina soubojů v AC 1 byla tak akorát obtížná, přičemž ke konci začalo dost přituhovat, ale dalo se to zvládnout bez desítek loadingů. Jenže AC 2 je primitivní od začátku do konce. Možná za to může skutečnost, že jsem se maximálně snažil jít s dobou, tedy kupoval jsem lepší zbraně i zbroje, jakmile byly k mání. Spíše je však na vině to, že Ezio dokáže vykrýt prakticky cokoli, může se během boje léčit a nepřátelé se chovají jako idioti. Zatímco Ezio bojuje s jedním soupeřem, další obvykle jen přihlížejí. V AC 1 musel hráč stále sledovat počínání soupeřů a krýt se proti jejich útokům. Boje tam působily hodně dynamicky a reflexy hráče hrály velkou roli. Tady je to zívačka…

Na AC 2 se mi líbí řada zdánlivých maličkostí, které by ve hře vlastně vůbec nemusely být, ale díky nim vše působí propracovaněji a poutavěji. Mluvím například o obsáhlé databázi postav a památek, zpracování DNA respektive synchronizace vzpomínek (prostě přehled úkolů) a pěkné jsou i krátké filmečky o pozadí Eziových cílů. Sice detaily, ale pěkné detaily.

Rozporuplné pocity mám z menších logických hříček, které odemykají video s hrdým názvem Pravda. Alternativní historie a těžení z teorií, které se považují za konspirační je celé sérii vlastní a je to jedna z věcí, které na ni mám rád. Autoři ve své alternativní historii přednesli řadu záhad a dali na ně svoji odpověď, která ne vždy působí jako totální blábol. Nakolik se tvůrci v jednotlivých případech vzdalují, či blíží pravdě je otázkou, kterou jen tak někdo nezodpoví. Ovšem tyhle logické hříčky působí jako příliš velká fantasmagorie. Jsou sice zajímavé, ale obvykle hrozně praštěné a primitivní. Rozhodně jsem neměl pocit, jako že jsem si odhalení ‚Pravdy‘ něčím zasloužil, nakonec úkoly typu: ‚najdi na obrázku skrytý předmět‘ anebo ‚klikni na deset žárovek,‘ by se hodily do hry pro děti. Vlastně jediný velký problém jsem měl při hledání společného znaku obrazů v 19. hádance. Ale dobře, nebudu hnidopich, nakonec tohle je primárně akční hra, nikoli logická a hledání ‚Pravdy‘ bylo přinejmenším velmi zajímavě zpracované.

Co říci závěrem? Návštěvu renesanční Itálie prostřednictvím AC jsem si výborně užil, a i když bych dokázal vyjmenovat pro mě daleko poutavější destinace (carské Rusko, či feudální Japonsko), bylo hraní AC 2 skvělým zážitkem.



No, tak ještě nekončím…

AC 2 totiž nabízí i dvě DLC. Sekvence 12 a 13 jsou na některých platformách odebrány a prodávány za peníze. Původně jsem to chtěl napsat do rubriky k těm DLC, ale oni na DH jaksi... nejsou. Tedy ještě pár slov k ‚samostatným‘ příhodám jistého Asasína.

Forli v ohrožení
Zasadit celou sekvenci do mé nejoblíbenější mapy jsem rozhodně uvítal, zvláště, když rozzuřená K. Sforza tak válí :) Ale sekvence samotná moc dlouhá není (slabých 6 misí) a mise také nejsou nic extra – obvykle jen pobít hordy nepřátel. Právě tady jsem si všiml, jak vlastně fungují spojenci – jsou neskutečně penalizovaní, co se týče poškození, které udělí. Vlastně skoro pochybuji, že běžnými útoky dovedou někoho zabít. Když už, tak jde o nějaký ten kritický zásah, tudíž spojenci slouží jen na odlákání pozornosti. Celkem škoda.

Sekvence nabízí i možnost kdykoli se proletět v Leonardově stroji, ale i když je to pěkné, chybí tomu nějaká výzva, nějaký úkol.

Hodnocení: 80%


Ohňostroj marnosti
O něco delší než minulá sekvence (12 misí) a navíc v nové čtvrti Florencie. Bohužel tu opět nechybí nové rozhledny. Vážně je nutné takhle pitomě natahovat herní dobu? Vždyť délka té hry je i tak více než dostačující. Nicméně mise jsou zajímavé a Savonarola je solidní záporák. Připomínal mi toho praštěného fanatika z AC 1 a vlastně celá ta linka okolo něj tak trochu kopíruje tu misi v jedničce. Hlavní náplň sekvence je především zabíjení jednotlivých cílů a to mnohdy s podmínkou - zůstat neodhalen. Díky tomu může být sekvence vcelku náročná, ale zase představuje výzvu.

Hodnocení: 85%

Pro: Vše dobré z AC 1 + finanční systém, hádanky 'Pravdy', nové zbraně a pohyby, zpracování Itálie, Italský dabing,... asi by se ještě něco našlo :)

Proti: Zjednodušení soubojů, slabší charaktery nepřátel, moc sběratelských aktivit

+13
  • PC 85
Altair na mě, i přes zdejší vlažné ohlasy, udělal velký dojem. Byl to takový Prince of San Andreas. A když jsem slyšel, že je dvojka daleko lepší, tak jsem ji pochopitelně nenechal ujít. Bohužel se v tomto komentáři nevyhnu srovnání s jedničkou.

Děj je pojatý značně odlišně od předchůdce, kde šlo vlastně o nějakých 9 vražd na pozadí pohádky o hodných assassinech a zlých templářích. Zde je děj daleko propletenější, propracovanější a také mu pomáhá značná snaha o filmovost.

Bohužel tvůrci zřejmě taky ujížděli na hašiši. V prvním díle se člověk lehce pousmál a někdo možná i zamyslel, že by to mohlo být jinak - taková hezká konspirace. V tomto díle jsem co chvíli dostával od tvůrců facky ve stylu: "Prober se!!!" Hra se snaží tvářit neskutečně vážně a chce se stavět na roveň čipování ještěry, vzývání špagety monstra nebo jediismu, ale ve výsledku se v tomhle AC II ocitl na hodně tenkém ledě a je jen na vás jestli hodláte přistoupit na to, že je Niccolo Machiavelli hašašin. A s čistým svědomím můžu tvrdit, že závěr byl pro mě jeden velký facepalm.

Abych řekl pravdu, tak jsem si Altaira oblíbil o něco více než temperamentního floutka Ezia. Na druhou stranu, byl zase Ezio daleko více lidštější (reálnější). I když jsem se nevyhnul určitým úvahám o jeho dokonalosti - on sám by byl schopen vyvdraždit všechny templáře a "ostatní" by ho jenom plácali po ramenou.

Mé veliké díky patří tvůrcům za omezení Desmonda, kterého jsem v AC I nemohl vystát. To jeho chození z jednoho lůžka na druhé mě nebavilo a přišlo mi, že jenom kazí hru. Zde neměl tolik prostoru, což mě potěšilo a již to nebyl takový pokusný králík.

Prostředí renesančí Itálie slibovalo hodně, Florencie, Benátky.... byl jsem spokojen, ale ne tak jako u Jeruzaléma a tématu křížových výprav, které pro mě bylo o něco atraktivnější, kdo by taky zapomněl na seskok z nejvyšší věže Damašku? Florencie byla asi nejkrásnější, ale Benátky mi přišly vyloženě odpudivé a velice nerad jsem se do nich vracel (ani nevím proč). Tvůrcům však nemůžu upřít tu viditelnou snahu o vypracování jednotlivých měst a piplání se s každým detailem.

Ten pocit, když člověk zjistí jaké má ve městě možnosti a že je jenom celé jeho - ona ta města jsou vlastně jako takové velké průlezky. Velice rychle pak začne objevovat akrobatický potenciál hlavní postavy, až do té míry, že chce hned po prvních 10 minutách vylézt na nejvyšší věž a když se to povede, tak pak nemá co dělat. Následně čím dál více přecenuje své schopnosti, až se naštve, protože mu ten 30 metrový skok nevyšel a jak je možné, že Ezio zemře po pádu z 50 metrů!

Oproti jedničce, která byla kritizovaná za svou strohost a repetetivnost přibylo mnoho věcí. Nové zbraně, kostýmy - díky kterým jsem se stal ženskou (tahle barva se ke mě nehodí!) nebo správa vlastního sídla, která byla velkým lákadlem, ale stala se po čase celkem samoúčelnou záležitostí beze smyslu, stejně jako mise s vozem nebo létají stroj, se kterým lítat bylo sice super, ale jinak je jenom na okrasu. Hádanky pro změnu byly výborným zpestřením, i když ze mě pokaždé dělaly blbce, když jsem nad nimy uvažoval neskutečně složitě (hledání historických souvislostí namísto hledání jablka v obrazu) no a ty inteligetní rady od toho nesympatického "člena týmu" mě vytáčely ještě víc. A jak už se zde taky psalo, tak peníze od druhé poloviny přestanou mít váhu, protože nebudete vědět co s nimi.

Relativní jednoduchost: Často máte zabít vysokého hodnostáře templářů, ale stačí vám, když k němu přijdete propíchnete ho a odejdete. Můžete si sice vaši kořist vychutnat promyšlenou uměleckou vraždou s trojtým saltem a pěti vruty, ale stále...

NPC jsou taky neskutečně otravná a docela mě štvalo, že jsem jim nemohl nijak vysvětlit, že pokud mě nenechají procházet se po téhle střeše, tak je zabiju na 40 různých způsobů, klidně bych jim i zaplatil, jen abych zase nemusel zdrhat přes celé město - zabíjet nevinné vojáky, kteří konají svou důstojnou a potřebnou práci strážců střech, se mi nehodí, chápejte - nový oblek.

AC II určitě přinesl mnoho věcí oproti prvnímu dílu, hratelnost se zlepšila, ubralo se na stereotypu přibyly nové možnosti a až na rozporuplný děj jsem byl spokojen a těším se až v datadisku budu bojovat s mimozemšťany.

Pro: Vylepšená jednička, Propracované města,

Proti: K závěru praštěný děj, Jednoduchost, Otravné stráže

+11
  • PC 95
So sériou Assassin's Creed som začal pred cca. 5 rokmi prvým dielom, keďže som dovtedy nehral žiadneho Princa z Perzie (z ktorého zrejme séria najviac čerpá) a ani podobné hry bol som hrou vcelku nadšený, no za tie roky je mi kus blbé priznať, že okrem záveru a otravného hľadania vlajok si z prvého dielu veľa nepamätám (aspoň čo sa týka príbehu). Do druhého dielu som sa pustil s radosťou (najmä vďaka kladným ohlasom) a výsledok bol nadmieru uspokojivý.

Príbeh sa presúva do obdobia renesancie, čím tvorcovia vystriedali kulisy Svätej Zeme a križiacke výpravy za „pokojné“ obdobie talianskej renesancie (aspoň v období AC2). Napriek absencii DX10 mi neprišla grafika ani o chlp slabšia ako tomu bolo v AC1. Prostredie je detailné a mnohé rozhľadne vám umožňujú pozorovať krásnu scenériu (väčšinou mesto) pod vami.

Mnohé mechanizmy z AC1 boli zachované, no napriek tomu pribudlo niekoľko vychytávok. Čo sa týka súboj, tie prebiehajú podobne, čo znamená že naraz bojujete len proti jednému protivníkovi a ostatní vás zatiaľ obchádzajú, vy si takto môžete ale určiť, na koho chcete zaútočiť, to že bojujete s jedným však neznamená, že tí ostatní sa budú len prizerať, útočníci sa navzájom kryjú a vymieňajú sa v dobíjaní na vás. V hre sa postupne stretnete s viacerými druhmi nepriateľov, takže pokiaľ radi bojujete pripravte sa, že nepriatelia budú stále odolnejší, a pokiaľ sa radi snažíte pri kontakte zmiznúť, tak ani to už nie je také jednoduché, keďže v radách talianskych vojakov pribudol typ, ktorý je schopný vás veľmi rýchlo dobehnúť. V AC2 boli zachované kritické zásahy = efektívne zlikvidovanie protivníka.

Základným prvkom, ktorým sa AC2 líši od AC1 sú peniaze (florény), čo má najvýraznejší vplyv najmä na automatické ozdravovanie, tak to tu funguje už len čiastočne, pokiaľ budete ťažko zranení musíte vyhľadať lekára alebo sa nechať zabiť... (druhá možnosť sa na začiatku hry hodí viac, keďže smrťou nič nestratíte, akurát sa vám obnoví celý život). Okrem lekára do hry pribudol kováč, krajčír a obchodník s umením (OsU). U kováča môžete postupne v priebehu hry kupovať nové brnenia a zbrane, taktiež nakupovať zásoby. Vaše brnenie nie je nezničiteľné, tak ako vám lepšie brnenia zvýšia max. hodnotu zdravia, tak sa pri jej poškodení aj zníži , preto je potrebné brnenie opravovať. U krajčíra si zväčšujete jednotlivé časti inventáru a môžete si zmeniť farbu oblečenia (len kozmetická úprava). OsU poskytuje na predaj mapy a obrazy.

Na získanie peňazí máte niekoľko možností – okrádať občanov alebo padlých nepriateľov, spĺňať úlohy, okrádať zlodejov a poslov alebo čakať kým vám vaše mesto nezarobí peniaze samo. Áno, ako správny šľachtic máte vlastné mesto a jeho zisk patrí do vášho vrecka (mešca). Pokiaľ chcete, aby vám mesto prinieslo, čo najvyšší zisk potrebujete ho najprv zrekonštruovať a potom sa postarať o zbierku obrazov a zbraní vo vašom sídle.

Čo sa týka príbehu nesmie tu chýbať nejaká ta zrada, prenasledovanie cieľov a podobné úlohy ako tie, ktoré budete mať možnosť spĺňať v jednotlivých vedľajších úlohách. Jedna celá sekvencia je zložená len z nájomných vrážd. Je škoda, že pokiaľ spĺňate vedľajšie úlohy medzi hlavným príbehom, resp. hľadáte nejaké tie skryté predmety, tak sa môže stať, že sa v príbehu začnete aj trochu strácať. Čo mi vadilo ale najviac, je to obdobie v ktorom príbeh prebieha (tak 22 rokov je podľa mňa príliš, a to všetky postavy za ten čas vyzerajú rovnako a robia to isté...). Jednotlivé postavy sú, ale zobrazené skvelo, a to nie len Ezio ale aj vaši priatelia ako Leonardo da Vinci, váš strýko Mario a ostatní assasiny (no aj tak najlepšia bola Katarína Sforza :D ). A najmä ten miešaný anglicko-taliansky dabing dodáva tú správnu atmosféru, keďže postavy sú nahovorené fakt bravúrne.

AC2 obsahuje rôzne historické poznatky, či už k postavám alebo rôznym historickým pamiatkam. Najviac ma oslovilo hľadanie tzv. pravdy, keď máte nájsť určité symboly v hre a vyriešiť sériu minihier, ktorých je niekoľko typov a v priebehu hry sú stále obtiažnejšie.

Aby sa tvorcovia neopakovali s vlajkami, aby nám náhodou nechýbali, máme teraz možnosť zbierať orlie pierka, truhly s peniazmi, sošky bohov a a pečate z hrobiek mŕtvych assassinov. Oproti vlajkám sa mi zdalo hľadanie pierok ľahšie, aj keď vo Florencii to bolo zrejme najhoršie. Pri hrobkách som ale nepochopil načo tam boli poskrývané tie tajné miesta, keďže ich hľadanie sa vôbec nevyplatilo a taktiež nebolo nikdy isté koľko sa ich vlastne kde nachádza.

Hra neobsahuje veľa chýb, no nedá mi nespomenúť aspoň pár z nich. Najviac ma vytáčali prenasledovacie misie, keďže v nich sa najčastejšie ukázal respawn občanov, idete po uličke a vtom sa ani nie meter pred vami zo vzduchu zhmotní nejaký ten človek s krabicou, vy do neho buchnete a môžete začať odznova. Taktiež aj keď je umelá inteligencia vynikajúca, nájdu sa aj jej slabé chviľky, keď nepriatelia zostanú stáť na mieste a pozerať do steny alebo zlikvidovať 6 nepriateľov za sebou tiež nie je niekedy problém. A potom mi trochu vadili tie pády vďaka kamere. Brnenie by vás malo chrániť pred všetkým, preto nechápem prečo vždy pri páde stratíte polovicu života, aj keď máte kvalitnejšiu zbroj.

AC2 je skvelou hrou, ktorú sa určite oplatí zahrať, vychutnať si príbeh (až na ten záver), nové herné prvky ( napr. zrekonštruovať si mesto) a za cca. 36 hodín (100% odohraná hra) prejsť životom mladého assassina a dovŕšiť jeho pomstu.

Pro: grafika, príbeh, zbrane, vylepšenia skrytej čepele, dabing, niektoré postavy, minihry

Proti: niekedy výpadky AI, respawn občanov, hľadanie tajných oblastí v hrobkách

+6 +7 −1
  • PC 70
K této sérii jsem se dostal skrz Jespera Kyda a jeho dechberoucí muziku, kterou dost bedlivě sleduju už mnoho let. Jedničku jsem, přestože mě příliš nebavila, projel poctivě celou. Už onen příběh (artefakt) mě jaksi zajímal a táhnul vpřed. Od pokračování jsem čekal mnoho: samozřejmě super hudbu, ale i zlepšení po všech stranách, jak zdejší komentáře uvádí:

Graficky je hra srovnatelná s předchůdcem, což mě k dobrýmu hernímu zážitku bohatě stačí. Města jsou větší, nežli tomu bylo minule a zpracování jednotlivých památek je opravdu věrný. Ovšem, co se týče atmosféry, tam předchůdce podle mě exceloval lépe, myslím si.

Ačkoli ze začátku to tak nějak opdsejpá, v polovině hry už strereotyp převažuje a to i přes to, že je každý úkol "originální". On totiž originální není, jen se tak tváří. Pořád člověk dělá to stejný (krom několika nepříliš povedených miniher nebo směšně jednoduchých rébusů) a nic z toho není problém, nebo dokonce výzva:

Přestože jsem si vypnul veškerej HUD, stejně jsem si připadal jako desetiletý děcko, který hraje věku odpovídající hru, kde je jediným úkolem buď boj/vražda, nebo přesun (divím se, že jsem po střechách nesbíral i jablíčka nebo něco). K tomuto divokýmu skákavýmu přesunu navíc stačí tupě držet dvě tlačítka současně a dívat se na postavičku, na co všechno umí (povětšinou naprosto nereálně) vyskákat, vyšplhat.
Co se potom týče boje, nenarazil jsem na situaci, kde by šermovačka proti jakékoli přesile představovala potíž. Kdepak: kryt, úder, kryt, chmat – pořád dokola a nepřátelé za chvíli všichni leží na zemi, aniž bych schytal víc jak tři rány. Boj proti deseti je stejnej jako boj s dvěma, jen je o to delší. Útěk je pouhou možností, nikoli nutností. Vždy sem je zesekal do posledního bez potíží. Mimochodem pád z 30timetrové budovy taky není smrtelnej, aby s tím náhodou někdo neseknul, protože by to bylo moc težký, že jo.

No, takže jakmile jsem trochu prošmejdil Benátky, už mě nemělo co táhnout kupředu. Artefakt (o kterej zde pořád jde, zdá se) a jeho účinek je mi známej, osud toho barmana (jakže se to jmenoval, Miles?) mě vůbec nebral a vůbec celej nápad série, že se bude vše odehrávat vlastně v budoucnosti je pro mě nepochopitelnej fail a naprosto to bourá pečlivě budovanou historickou atmosféru.

Ezio, kterýho zde několik komentářů oslavuje jako nejsympatičtější herní postavu historie, mi lezl na nervy už doslova od první chvíle, kdy sem ho uviděl na monitoru (zlatej mlčící Altair). Nezbavil jsem se pocitu, že jde o rozmazlenýho libovýho frajírka z bohaté bankéřské rodiny bez špetky grácie a hlubšího charakteru, kterýmu všichni lezou celou hru jen do prdele.

Muzika je samozřejmě dobrá (předevím song Ezio’s Family je vskutku mistrovskej), ale díky nutnému omezení elektronicky znějících zvuků nemůže tento soundtrack, myslím si, dosáhnout kvalit "soudobých" her, kde má autor k dispozici plnou paletu moderních zvuků, samplů a efektů, včetně těch elektronických a především jejich kombinaci. (typicky série Hitman nebo State of Decay)

Závěrem tedy nezbývá než si přiznat, že tato série není pro mě a hudbu si tak pro příště vychutnat jen samotnou bez nepříliš záživného gameplaye, kterej mě především svou herní nenáročností a stereotypem ubíjel natolik, že jsem se nedonutil s chutí ve hře pokračovat.

Hodnotím nakonec stejně jako předchůdce: 70%.

Přestože je pokračovaní v mnohém lepší, větší a vychytanější, nabízí jen pořád to stejný v novym nablýskanym kabátku, kterej člověka jako já na dlouho neohromí. Všechna další pokračovaní vyjímám z "chci si zahrát" a tuhle sérii asi nechám nadále plavat.

Pro: Volnost, zpracování památek, hudba

Proti: Stereotyp, příliš podobné jako předchůdce, nízká obtížnost, ovládání, nuda

+13
  • PC 95
Je to tady. Konečně jsem dostal, co jsem chtěl. Přesněji řečeno, co jsem chtěl od prvního dílu Assassins’s Creed (dále jen AC1). Po prvním díle si autoři pravděpodobně uvědomili, jaký potenciál série Assassin’s Creed má. A přesně tak, druhý díl to ukázal v celé své kráse. AC1 je zapomenut, teď je tady AC2 a rozdíl mezi nimi je propastný po všech stránkách. Ale hezky popořádku.

Opouštíme dobu třetí křížové výpravy, Altaïra Ibn-La'Ahada a blízký východ a vydáváme se o 400 let dále do renesanční Itálie. Zde se setkáváme s novým hrdinou, mladým Eziem Auditore da Firenze. Ezio je naprostý protiklad Altaïra, je to mladý nezkušený kluk, který má rád ženy, bitky a peníze. Jednoho dne jsou jeho otec a 2 bratři falešně obviněni ze zrady a popraveni. Ezio „přebírá“ poslání svého otce a stává se Assassinem. V průběhu jeho putování se podíváme do jeho rodné Florencie, Toskánska nebo do Benátek. Zajímavým prvkem v této hře je i možnost starat se (to berte s nadhledem, ve skutečnosti to je jen o placení a sbírání předmětů) o město a vilu rodu Auditore, kterou nyní vlastní Eziův strýc Mario. Nakonec se podíváme i do Říma, avšak jen v poslední misi. Ale víc už z příběhu neřeknu.

Co mě na hře však vážně překvapilo, je délka. A to jak z pohledu herního času, tak z pohledu herních událostí. Vysvětlím. Od prvního herního dne, až po závěrečnou pasáž v Římě uběhne ve hře neuvěřitelných bezmála 25 let. To je čtvrtstoletí a to už je co říct. Ke druhé složce netřeba víc dodávat. Herní doba nějakých 40 hodin mluví za vše. Samozřejmě s plněním vedlejších misí a úkolů, které však nebyly o nic méně zajímavé než příběhová linie. Ale k tomu se dostanu za okamžik.

Teď tedy k samotnému hraní. Altaïr byl jako postava sympatický a zajímavý, ale také docela nudný a bez emocí. Zato Ezio, to je něco jiného, je zábavný, ukecaný a doslova z něj číší energie. Nevím jak ostatním, ale mě přirostl k srdci hned. Ale kdyby jen postava, oproti AC1 je jiné prakticky úplně vše. Teda kromě lezení a šplhání po všem možném vysokém. To Ezio zdědil po svém předchůdci a přidal pár nových věcí. Mise jsou jiné, svět je jiný, styl hry je jiný. Ty tam jsou nudné a stále se opakující mise, ty tam jsou stále stejné lokace. Tady je vše nové, mnohem, mnohem lepší. Lokací je zde 5, přičemž každá je úplně jiná jak velikostí, tak vzhledem a prostředím. Tak samo mise, jak příběhové, tak vedlejší. Už žádné „Zajdi tam a tam, zabij toho a toho, vrať se zpět“. Mise jsou každé jiné a rozhodně se nebudete u drtivé většiny z nich nudit. A tak si říkám, proč nemohla být jednička aspoň z poloviny tak dobrá.

Co říct k technické stránce hry. Grafika průměrná, na svou dobu spíš lehce nadprůměrná, nároky průměrné. Zpracování měst krásné, zpracování postav už méně. Ale i tak se na to pěkně dívalo.

Až na občasnou debilitu AI nemám k technické stránce hry prakticky žádné výhrady.
Teď si asi říkáte, proč jsem se ani slovíčkem nezmínil o Desmondovi nebo Animu. Je to prosté. Tento svět pro mě ve hře prakticky neexistuje, nelíbí se mi a podle mě do hry ani nepatří. Samozřejmě, je to jen můj názor, ale když už Ubi udělal takovouto hru, měli jí udělat jako čistě historickou bez těchto sci-fi prvků. To je k tomuto vše.
Co říct závěrem? Podle mých předchozích slov by se zdálo, že je hra prakticky dokonalá. Ale do dokonalosti ji přeci jen malinko chybí. Jen jediná hra na světě je pro mne dokonalá (hodnocení 100%) a AC2 ji bohužel nedoplní. Některé menší nepříjemnosti, jako je občas nevyzpytatelně se natáčející kamera, wtf obloha se superrychle plujícími mraky (bije to vážně do očí, jinak bych to tady nejspíš nepsal) nebo slabší konec hry, sráží celkové hodnocení na i tak výjimečných 95%.
Věta na závěr. Assassin’s Creed 2, prozatím nejlepší hra, co jsem v roce 2013 hrál.

Pro: + herní doba a s tím související vedlejší mise a sbírání všeho možného + Rozlehlost světa, několik měst, každé jiné + Rozmanitost misí a úkolů + Příběh + Máte „vlastní“ město s vilou – obnova města a vily

Proti: - Kamera (občas se natáčela příšerně) - Konec hry – mise už nudnější a konec prostě takový podivný

+11
  • PC --
Ještě jsem nezažil tak obrovský kvalitativní skok mezi prvním a druhý dílem. Autoři pojali ACII opravdu velkolepě a naplnili ho herní obsahem, který několikanásobně překračuje všechno, s čím by se dal ACII žánrově srovnávat.

Mám rád hry, ve kterých se můžu vracet na "základnu". ACII nejenže poskytuje útočiště v podobě sídla, ale kolem něj mi patří celé městečko! A to si vylepšuji za nasbírané peníze, skupuji obrazy, zbraně a brnění a paxe jimi kochám ve vile strýčka Maria. Když je chuť, plním vedlejší úkoly nebo se snažím získávat střípky "Pravdy" o Adamovi a Evě. Rabuji templářské pokladny, získávám pečetě pro odemknutí Altairova legendárního brnění, snažím se hledat jeho zápisky v podobě Codexu, který mi pak Leonardo da Vinci dešifruje a zásobujeme mě různými vylepšeními. A příležitostně vjedu do kolejí hlavního děje, který je tady svou délkou a rozvětveností odhadem trojnásobný, oproti prvnímu dílu.

Nejen délka příběhu, množství přidaného obsahu nebo rozlehlost měst, ale taky poznávání italského folklóru je gamesník ACII živ. Asi nebudu jediný, kdo často konzultoval Wiki po každém objevení nové památky a porovnával její skutečnou podobu s tou virtuální. Poté jí prznil plazením se po jejích zdech a skákáním ze svatých křížů kopulí kostelů do co největších hloubek ulic Benátek, Florencie a Forlì. Venkov se svými typicky italskými panorámaty už jen podtrhuje rozmáchlost světa ACII.

Někdy v 10. sekvenci jsem ale začal pociťovat určité stereotypní tlaky, protože náplň příběhových misí ke konci postrádala potřebnou naraci a já se začal nepřímo nudit. Taky některé zvraty moc rozumu nepobraly a působily příliš rušivě.

Problém bych viděl taky v nízké obtížnosti, kde Ezio vydrží nepočítaně ran a šípů. Prakticky se mi nepodařilo umřít při boji, ačkoli jsem ho často nechával stát jen tak v bitevní vřavě. A pády z výšek? Deset pater bez zranění, pak začnou ubývat jednotlivě kostičky HP baru, přičemž k desynchronizaci dojde jen výjimečně.

AI je mizerná, skákací pasáže při hledání pečetí jsou díky ovládání a kameře spíše na obtíž a žalostně mě nebavily. Ještě bych měl jednu nemalou výtku - bílé obrazovky mě doháněly k šílenství. Kurvadrát, kterého mamrdského oslího potrata napadlo dávat při každém loadingu, načtení mapy nebo menu hry bílé obrazovky? Monitor mi zbělal nesčetněkrát a moje oči byly neustále oslňovány. Jestli by se autoři her měli něčeho vyvarovat, tak je to zbytečné používání celo-bílých obrazovek.

Po celou dobu hraní jsem to viděl na jasných pět, ale ke konci to začlo skřípat a těch chybiček kolem taky není málo. Přesto musím ocenit neskutečný záběr celé hry a její edukativní přesah.

****/5
Herní doba: 23hod 47min
Kompletace: 95%
+31
  • PC 90
Assassin's Creed 2 je hrou, kterou jako by mi ušili na míru. Mám rád volnost pohybu a svobodu při výběru a plnění misí a stejně tak jako v GTA jsem trávil dlouhé hodiny poflakováním se po městě či venkově a bezdůvodným brázděním dálnic či střílením po někom, kdo do mě třeba naboural, nebo po policistech, ktřerí se po chvíli objevili, i v AC2 jsem namísto otrockého následování příběhu mohl kdykoli bloudit nádherně vymodelovanými městy renesanční Itálie a při tom se sluncem v zádech hopsat po střechách, likvidovat lučištníky, vylézt na objevenou rozhlednu, pustit se za zlodějem nebo pomoci někomu s nevyřízenými účty. Nebo taky nic z toho.

Blahem jsem se ale nerozplýval jen nad svobodou pohybu a možnostmi, jak vyřešit nějaké to zabití (tasit meč a jít do přímého souboje, zákeřně a skrytě použít jedovou šipku či někoho odprásknout šikovnou područní bambitkou od starého kamaráda Leoše da Vinciho) a následně prchnout z místa činu, nebo si cestu probojovat. Podmanil si mě i příběh, který mě i přes svou možná až nadměrnou komplexnost vtáhl, na čemž se výrazně podílela památná postava sympaťáka, vtipálka, bojovníka i milovníka Ezia, jehož příběh řadím k nejzábavnějším epickým ságám moderní herní historie.

Když ještě přidám excelentní hudbu Jespera Kyda (například skladbu Ezio's Family jsem si zamiloval v momentě, kdy jsem ji poprvé uslyšel) a líbivé grafické zpracování, pak lze již bez zábran hovořit o jedné z nejpovedenějších her moderní éry.

Pro: Epický příběh zasazený do skvostné renesanční Itálie, Ezio a další nezapomenutelné osobnosti, svoboda pohybu, plnění misí, škála nepovinných úkolů, arzenál zbraní, parádní soundtrack, herní doba

Proti: Příliš snadné souboje, protipirátská ochrana házející klacky pod nohy legálním vlastníkům

+29
  • PC 65
TL;DR po letech: historicky první Ubisoft: The Game :-)

Na začátek bych rád uvedl, že tenhle komentář rozhodně není zamýšlen jako celková "recenze" hry; je to spíš reakce na všeobecný nadšení nad tím, jak se ta hra oproti jedničce strašně zlepšila. Nebudu tady proto rozvádět, že AC2 skvěle vypadá, místy má opravdu silnou atmosféru, výbornou hudbu a nádherně zpracovaný města skutečně žijou. Není to špatná hra.

Je to ovšem brutálně přeceněná hra. Každej exaltovaně vykřikuje, jak je strašně úspěšná v odstranění toho stereotypu jedničky, ale já se u toho nudil skoro stejně, protože všechny ty kravinky co se tam dají dělat jsou opravdu jenom kosmetický blbůstky, jenom takový pozlátko a na jádro hratelnosti nemají žádnej reálnej dopad. A to jádro je naprosto totožný s jedničkou...

Třeba to vylepšování rodinný vily - na první pohled úplně skvělej nápad. Jenže to se dá vylepšit na maximum dřív, než dojdu do třetiny hry (a nemusím kvůli tomu udělat jedinou vedlejší misi) a na zbytek hry to nemá absolutně žádnej vliv. Přitom to, že mám někde na venkově utajený sídlo hašašínský organizace by se dalo hrozně krásně využít a zaplést do příběhu, do mechanik hry a hratelnost by tím místo šířky získala hloubku, kterou ta hra bolestně postrádá.

Pírka? Naprosto k ničemu, klasickej natahovák herní doby.

Truhly? Ditto, peníze vůbec k ničemu nejsou. Nejlepší zbroj, jakou můžu mít pořídím v půlce hry bez toho, abych utratil jedinej zlaťák. Obtížnost hry je po celou dobu úplně stejná, nezávisle na výbavě (!!!).

Hledání těch kódů a řešení (neuvěřitelně triviálních) hlavolamů? Víceméně totéž.
Hrál jsem to před půl rokem, a i když jsem to dokončil, nemůžu si zaboha vzpomenout, co bylo obsahem toho videa. To taky o něčem svědčí.

Vedlejší mise? Každej typ si zahraješ jednou a tím to hasne. Všechny další pokusy jsou variace na tu první.

Takže ve finále zase nezbude, než se prodírat stereotypem stejně otravným jako byl v jedničce jenom kvůli příběhu, na jehož "konci" jsem předvedl facepalm tak monstrózní, že snese srovnání jenom s tím, co jsem udělal na konci Fahrenheita.

V podstatě mám pocit, že jediný, v čem je AC2 opravdu hodně dobrej, je v přesvědčování hráče o tom, jak se baví a kolik věcí může dělat, i když tomu ve skutečnosti tak není. Ve čtyřce (trojku vynechám) prosím ubrat na délce dějové linie a na šířce co do umělého prodlužování herní doby; místo toho přidat na hloubce co do zakomponování aktivit, kdy zrovna neskáču po střechách a nevraždím různý bezvýznamný potentáty. Byla by z toho regulérní HRA, ne sbírka převážně nesouvisejících casual hříček nalepených na stereotypní jádro.
+29 +33 −4
  • PC 40
První AC byl děsnej. Byl to technologický trhák a marketingově zvládnutý tah, ale to je tak vše.

AC2 sliboval "vše", co v prvním AC chybělo - hratelný nestereotypní gameplay. A kvůli těmto planým slibům si dvojku koupili i hlupáci a naivky, ketrým se jednička nelíbila. Já jsem jedním z těch hlupáků.

AC nemá náboj. Potenciál je naprosto nevyužitý. Stealth prvky prakticky neexistují, hra na ně není stavěna. Vraždy jsou nalajnované, cutscéna vás hodí vždy tam kde vás chce mít - a i kdyby ne, je to fuk, protože zabijete kohokoli a jakkoli díky "obzížnosti" hry. Ve vašem postupu chybí jakákoli překážka - nikdy nenastane, že by se mohlo cokoli pokazit. Souboje nejsou o rychlosti nebo přesnosti, jen tam prostě jsou - ale jsou efektní, to je pravda.
Když někoho honíte, tak ho dohoníte i s rukou za zády (vaše oběti na vás totiž čekají).

O nějaké motivace ke hraní nemůže být řeč - příběh se snaží být osobní, ale nějak se mu to nedaří - nevím čím to je, protože postavy zde nejsou úplně špatně napsané - jen se člověk asi nemůže sžít s hlavním hrdinou. Nakonec se děj stejně stočí ke klasice.
Standardně zde můžete sbírat množství nesmyslů (pírka, sošky a já nevím co dalšího), které vám zvýší statistiku a možná vás odmění nějakou cutscénou (netuším, nikdy podobné natahováky hrací doby nesbírám).

"Ekonomický" prvek hry taky nedává smysl, protože vám bohatě stačí to, co máte na začátku - léky netřeba, lepší brnění netřeba, proč bych kvůli tomu měl vylepšovat "své" město? Zajímavý prvek, ale o ničem.

Co mě ale na hře nejvíc nebaví, je hra samotná. Běhání po střechách, skákání, lezení, vraždění, všechno je to nemastné neslané, nemám z toho ten správný pocit.

AC prostě není dobrá značka - nemá mi co nabídnout, ať zasadí události hry do USA, do Mexika nebo kamkoli, vždycky to bude o tom skákat po střechách a putovat po lineární lince bez možnosti udělat si věci po svém.

Zkoušel jsem to 2x, ale tohle se prostě nedá hrát.

Pro: grafika; efektní souboje; prostředí...

Proti: ...kterému chybí atmosféra; gameplay samotný; žalostně nevyužitý potenciál

  • PC 60
Opravdu nevím, kde se bere těch 88%. To není prostě kvalitativně tak dobrá hra jako Mafie nebo Original War či Albion. Není to hra, kterou si budete pamatovat za 10 let. Brotherhood, ve kterém už máte koně či Revelations konečně s možností dělat složitější komba apod. to už jsou kvalitní hry ale ani ty by si nezasloužili 88%.
-26 +2 −28
  • PC 90
Assassin's Creed je mou oblíbenou sérií. A musím říct, že dvojka se povedla o dost více než první díl.

Takže začnu technickou stránkou. Je v pohodě.
Jako není špičková, to mi ale vůbec nevadí. Grafika už sice nepatří k nejkrásnějším, textury se načítají celkem pomalu, takže vidíte jak je všechno v dálce rozmazané. A trošku i ta fyzika blbne. Ale určitě musím hodně pochválit mimiku v obličejích.

Ostatní stránky hry jsou už jen lepší a lepší.

Třeba atmosféra je vyvedená skvěle. Třeba když hráč stojí s hlavní postavou Eziem na nějaké vysoké věži, dostane se mu nádhernému výhledu na město. Ulice města jsou zase přelidněná, ten dělá to a ten dělá zase tohle, zkrátka město žije.

Hratelnost je rovněž zpracována velice dobře, někdy nastane nudnější moment a hlavně vedlejšáků je tolik, že se stanou stereotypními celkem snadno. Souboje jsou na tom hodně dobře a i mnoho dalšího potěší, např. najímání si skupinek spojenců, rozhazování mincí, možnost plavat nebo nakupovat atd.

Ovšem cutscény, na ty je radost dívat se. Assassins's Creed 2 je zkrátka filmový zážitek. Člověka zkrátka baví sledovat ty postavy, které, když mluví, není to trapné, je tam sem tam nějaký ten vtípek a k tomu si připočtěte skvělou mimiku, kterou už sem zmínil a naprosto parádní dabing. Ezio Auditore da Firenze není debil, který mele zbytečnosti, ale propracovaný charakter, u kterého mě zajímá, co s ním bude dál. Určitě je taky zajímavé, že Ezio v prvních misích ještě není Asasín, nenosí Asasínskou róbu a svůj život vede normálně, jednou navštíví svou přítelkyni Cristinu, jednou jde zase zmlátit přítele od své sestry Claudie, za to, že je nevěrný.
Na závěr musím říct, že i hudba je velice nadprůměrná. A pokud správně vím, jednotlivě si misi nemůžu zopakovat, což je škoda.

Pro: Hratelnost, mnoho skvělých nápadů v příběhu, atmosféra, postavy, mimika obličejů, dabing, hlavní postava Ezio, hudba.

Proti: Menší chyby ve fyzice, nemožnost zopakování jednotlivých misí, někdy stereotypní.

+12
  • PC 80
Původní Assassin's Creed přišel s výborným otevřeným prostředím středověkých měst i jejich okolí, a nabídl solidně propracovaný systém pohybu po nich... jen proto aby hráč zjistil že pod tímto naleštěným povrchem není absolutně nic, jen naprostá prázdnota, několik neustále se opakujících úkolů obalujících zmatečně pitomý příběh. A hlavně se musel smířit s tím, že Assassins Creed je i přes pompézní prezentaci a nezměrný potenciál jen další dementní arkáda, pohříchu navíc velmi stereotypní a nudná.

V tomto ohledu už pro mě měl AC2 značnou výhodu - jsa smířen s nevyhnutelným, očekávání nemaje jsem mohl být jen příjemně překvapen.
A to se nakonec opravdu stalo, autoři zapracovali na nejvýraznějších problémech jedničky a dokázali udržet zábavnost a variabilitu úkolů na slušné úrovní po celou dobu hraní, se snahou o to motivovat hráče k dalšímu postupu a zkoumání světa aspoň do té míry aby se nehnal co nejrychleji jen po hlavní příběhové linii.

Jistě, pořád je to ta samá dementní arkáda jako jednička a většina možných činností se taky nezměnila, ale teď už aspoň zabalení těch úkolů do příběhového hávu funguje, jsou zábavnější, i volnost a pocit kontroly nad hrou je tu na výrazně vyšší úrovni, a k tomu navíc je ještě pár pseudo RPG prvků v podobě zlepšování vybavení postavy a zvelebování sídelního města.
Milé také je že hlavní postava je sympatický sukničkář (úvod hry mi připomněl Zeffirelliho Romea a Julii, i Dekameron od Pasoliniho) a jde u něj vypozorovat i něco jako charakter, což je oproti nevýraznému blbečkovi z jedničky zlepšení o sto procent.

Leč bohužel, pořád se hraje na to že renesanční prostředí je jen výplod počítače zapíchlého do mozku nějakého odpudivého cucáka ze současnosti a hra na to také velice ráda a často upozorňuje, což opět totálně likviduje jakoukoli atmosféru a možnost pořádně se vžít do postavy a do prostředí které ji obklopuje. Příběh je jen zmatená snůška konspiračních teorií, sci-fi motivů a aluzí na biblickou mytologii (ale hlavně opatrně, aby se nikdo neurazil), ale budiž, jako rozkošatělá podoba primitivního "my hodní, oni zlí" to pořád funguje.

Když se tedy oprostím od nadávání na zmařený potenciál na geniální historickou hru, tak musím uznat že tahle parkurová rubanice je hodně fajn arkádová zábava a navíc (kupodivu, na dnešní dobu) vydrží bavit poměrně dlouho.

Pro: volný pohyb po světě; vybalancování jednoduchých šermovaček a závodů na čas do relativně zábavné podoby; stavění vlastního města

Proti: primitivní a povrchní, tedy silně zmařený potenciál na mnohem zajímavější hru; skoky do přítomnosti; neustálé upozorňování na nereálnost renesančního světa

+13 +15 −2
  • PC 20
Prototyp hloupé hry, a to jak po stránce herní, tak dějové.

V jádru hratelnosti se nachází kvalitní model skákání: lezením a přemísťováním po střechách vymodelovaných (a krásných) měst jsem strávil nejvíce času, a je to na hře to nejzábavnější - ovšem jen do určité míry. Z pochybných důvodů však autoři (ať už proto, že dala tahle složka hry spoustu práce, nebo proto, že nic lepšího neumějí) hráče motivují, aby se této činnosti věnoval daleko přes tuto míru: objev 20 A, aby ...; sesbírej 100 B, aby...; najdi 30 C, aby...; atd. Hra je prodchnuta ideou prostoduchého sbírání všeho možného, přičemž je k němu hráč nucen, aby se dozvěděl část příběhu, nebo je spoleháno na jeho puzení k hromadění, což je značně nízké.

Lokace a předměty v nich jsou rozvrženy, aby v nich hráč mohl vykonat to, co je jeho úkolem, do té míry, že působí často směšně nevěrohodně (extrémem je mše v závěru hry). Absurdní je rovněž výskyt předmětů určených ke sbírání: příkladem budiž truhly s poklady povalující se na každém kroku, aby jich mohlo být mnoho a nedalo to příliš práce, nebo malé plakáty oznamující pátrání po mé osobě na zdech v několikametrových výškách, kde na ně nikdo nevidí. Povahu hratelnosti dokonale ozřejmuje pasáž s pronásledováním vojáka, která se ve hře opakuje: s doprovodem dramatické hudby a výkřiky jako o život přede mnou prchá zcela nesmyslně navrženou úrovní, přičemž se co chvíli těsně přede mnou přihodí "něco", co mně jej znemožní chytit (propadne se podlaha, spadne mříž...), a já musím vyvstalou překážku nějak obejít, což se překvapivě vždy snadno podaří. A není třeba se u toho nijak nervovat, protože na mne voják za rohem vždycky počká.

Prostředí renesanční Itálie se jeví být originálním, ve skutečnosti je však pouze zneuctěnou kulisou. Autoři nevytvořili příběh přiměřený této době, nýbrž aktuálně módní fantasmagorii se zoufale křečovitými dějovými posuny (získej předmět X - získej znovu předmět X, který ti ukradli - získej ještě jednou předmět X, který ti opět ukradli -, s prvky O kohoutkovi a slepičce), která do období renesance nechává často vstupovat prostřihy z budoucnosti, čímž možnou atmosféru důsledně rozbíjí. Duchovní bída AC2 je nejzřetelněji vyjádřena v "symbolech" na zdech domů a v nich skrytých hádankách: světoznámá díla malířství či významné osobnosti jsou v nich zneužity k banálním rébusům, které naprosto neodůvodňují jejich použití.

Ve výsledku tak máme produkt, který se pyšní jednou kvalitní složkou řemeslného charakteru, avšak hratelností je primitivní, přeplněný berličkami a zcela přizpůsobený bezproblémovému zážitku s jednoduchými motivacemi (chabé dějové zvraty, hromadění), kterému je obětována mimo jiného i atmosféra renesanční Itálie. Zacházením s existujícími uměleckými hodnotami pak Assassin's Creed 2 vytváří kýč, který je až urážlivý. Takové hry je třeba odmítnout bez ohledu na zábavnost či líbivost, které jsou přece jen vyšší, než jak napovídá hodnocení.

Proti: Agnus Dei; CTF; Lorenzův atraktor; Všechno je dovoleno

+15 +28 −13
  • PC 100
Tak tohle mi přijde jako nejlepší hra všech dob ... originální nápad, jednička byla hodně stereotypní, ale to bylo ve dvojce potlačeno. Zápal pro hru se zvyšuje přímo úměrně s časem. Doufám že bude tato série pokračovat ještě hodně dlouho

Pro: + Originalita,Příběh,Herní doba,Ovládání,...

Proti: - Maximálně mezi klávesnicí a židlí

-7 +2 −9
  • PC 20
Po přečtení zdejších komentářů hýřících povětšinou samými superlativy, jsem se rozhodl napsat komentář, který nabídne pohled z té druhé strany, tj. hráče, který nebyl touto hrou „posazen na prdel“.

Začnu určitými demagogiemi, točícími se převážně okolo, oproti prvnímu dílu, zlepšené hratelnosti. Faktem rozhodně je, že druhý díl přidává několik drobných herních prvků, které se na první pohled zdají dost fajn a hráč si už při prvním seznámení s nimi říká „tohle už sakra mělo být v prvním díle“, avšak ve výsledku to jsou pouze kosmetické serepetičky. Útok ze skoku, probodnutí z úkrytu či ochozu jsou jistě fajn věci, ale většinu během hry opravdu využijete jen minimálně a co víc, zábavnost hry tím přesto nijak rapidně nevzroste. Plavání, základní prvek ve většině her, který neznámo proč nebyl v prvním AC dostupný a tak jeho absence působila více než směšně, zde funguje pouze pro ukrácení si cesty. Nakupování místo klasického „přidělování“ výbavy je také bezva prvek, ovšem to by ho autoři museli umět zmáknout, zde se však jedná opět o pouhý kosmetický prvek, anžto peněz máte jak... , čili není problém koupit, nač si vzpomenete. Celý systém pak naprosto nabourá získání Altairovy zbroje , která vám nabídne maximální obranné hodnoty, čili další nákup posléze již ztrácí smysl. Jako skutečně osvěžující prvek mi však přišla možnost upgradu „své“ vily, díky čemuž pak nadále inkasujete více peněz do své kasy a máte zde levnější nákup. Ovšem i tohle autoři pouze nakousli, jak jsem říkal, peněz je zde přehršel, čili upgrade vily vám zabere nepatrné procento hry a poté již v podstatě není co dělat, čili nějaké ty bonusy či questy s tím spojené by rozhodně neuškodily. Přidání několika nových zbraní se od pokračování tak nějak očekává, pistolka či dvě skryté čepele jsou fajn, ovšem opět žádné terno, výrazně měnící/zlepšující gameplay. Pistolku jsem pak přesto raději nahrazoval vrhacími dýkami, a tudíž téměř nevyužil. Hledání různých blbůstek (pírek, skrytých zpráv etc.) je už tak nějak standard pro tenhle typ her... osobně tomuhle zbytečnému natahování hratelnosti neholduji.

Prvky to nejsou sice světoborné, nicméně rozhodně hře neubližují a tak by vše bylo fajn, kdyby se oproti prvnímu dílu alespoň ta hratelnost výrazně změnila. Ta bohužel zůstává v drtivé většině hry stejná (či je dokonce horší), ačkoliv se autoři snaží oproti prvnímu dílu (najdi 3 důkazy=splň 3 nudné a tuctové vedlejší questy) nabídnout naoko variabilnější postup hrou, bohužel se tak ve výsledku nekoná. Opět než započne vraždění , je vám předhazováno množství potupně stejných/nezáživných úkolů typu „zabij 3 šmejdy“, „doprovoď a nenech zabít (!) jednoho dobráka“, „zachraň skupinku lidí“... které se jen všemožně střídají a opakují. Občas se hra sice „blýskne“ nějakou tou zajímavější částí (viz. karneval), ovšem opět nic světoborného se nekoná... jízda v „kočáru“ mě příliš neuspokojila, ba naopak mi svojí až nechutnou arkádovostí (klidně to napalte v plné rychlosti do skály, kočár jen kousek poposkočí a jedeme zase vesele dál) přišla až směšná. To samé pak platí o letu Leonardovo „rogalem“, kdy pro nabrání patřičné výšky jen létáte od jednoho ohně k dalšímu rozmístěných po celém městě. Samotné vraždy jsou pak (oproti prvnímu dílu) celkem nezáživné... najdi/zabij, toť vše, že se dočkáte nějakých zvratů či zajímavých událostí během vraždy se stává opravdu jen minimálně. Vedlejší questy na tom opět nejsou nijak lépe a zase se jedná pouze o střídání několika variant typu „najdi a zabij“, „závody na čas“ a „rozbij někomu hubu“. Souboje jsou, díky výdrži některých nepřátel, oproti prvnímu dílu zbytečně zdlouhavé (obzvláště ty závěrečné) a tudíž i zdaleka ne tak zábavné.

Příběh hry opět nijak nezaujal a v podstatě se jedná o archetyp toho předchozího s ještě navíc neuvěřitelně wtf koncem, který příliš nekorespondoval se zbytkem hry. Více se ho však rozebírat neodvážím, protože bych nerad spoileroval a sáhodlouhé odstavce ve spoiler tagu nevedu, navíc mi z něj už tolikero neuvízlo v paměti. Postava Ezia mi zdaleka nebyla tak sympatická jako Altair, kterýžto mi (ač se to může zdát jako telenovela) svou proměnou z arogantního blbce v celkem sympatického chlápka, který se snaží z okolních událostí něco si vzít/ něco pochopit, vyhovoval. Ezio pak tak propracovaný charakter nemá, na oko sice sympatický mladík, který se k vraždění dostal jako slepý k houslím pak jen slepě plní příkazy „vyšší moci“ a na nic moc se neptá. Na dojmu nepřidá ani ignorování určitých historických fakt... viz. věk Leonarda vs Machiavelliho.

Grafika se oproti předchozímu dílu zlepšila jen minimálně, ovšem Benátky byly opravdu vizuálně zdařilé.

Vypisuji tu samá negativa, až jsem úplně zapomněl na klady... no v podstatě jsem chtěl sepsat kritický komentář, takže je to asi v pořádku. Jen vězte, že ač té hře toho můžu vytýkat mnoho a mnoho, ani jeden ze zmiňovaných prvků mi hratelnost vyloženě nekazil, čili v mých očích je toto titul, který sice nenaštve, ovšem ničím ani vyloženě nenadchne. Ale ty ovace popravdě nechápu.

+18 +26 −8
  • PC 90
Krásná hra, vskutku krásná. Z prvního dílu jsem si odnesl zajímavé, ale tak nějak nevýrazné zážitky. Druhý díl, to už je jiné kafe.

Příběh Assassin's Creed 2 je stavěn na reáliích z prvního dílu - máme tu přístroj Animus, Templáře a Hašašíny (velice divné označení)...kdo hrál, ví. Důležitou roli pro mě ale hraje vynikající mix historických faktů a dosti netradiční fikce - mám na mysli hlavně historické obrazy, Adama a Evu, Edisona, Teslu atd. Tomu říkám pořádná konspirace!.

Na prvním dílu se mi nelíbilo, že byl příběhově tak nějak labilní. O druhém dílu mohu s nevázanou radostí tvrdit, že příběh tu už skutečně je a je sakra dobrý. Je poutavý, v některých okamžicích docela emotivní, ale hlavně je přítomen pořád! Za takové zlepšení musím vyseknout Ubisoftu opravdu hlubokou poklonu. Ať už hráč plní jakýkoliv úkol, opravdu má s hlavní linií něco společného. Pryč jsou časy, kdy se ve městě stráže pouštěly do bezbranných dívek řvoucích o pomoc. Teď už je to stylem "zabij toho a toho, udělal tamto a tamto". Pocit je znatelně lepší.

Grafická stránka je úchvatná. Města jsou krásně vymodelovaná, postavy vypadají uvěřitelně. Hlavní věcí jsou ale pohyby Ezia. Člověk by uvěřil, že něco takového je možné! Ezio se při lezení chytá za rámy oken, za spáry ve zdech, za nepravidelnosti na stěnách a nepřátelé se zase často chytají za rozkrok, když jim mladý Hašašín pošle jedno přesně mířené kolínko přímo do oněch míst. Souboje jsou také vyvedeny celkem realisticky a to zejména dokončovací pohyby.

O zvukovém doprovodu toho ani nejde moc říct. Je dobrý, dokresluje atmosféru a ... prostě tam je a to stačí :))

A teď postřehy ze hry:
Soubojový systém je stejný/podobný jako v prvním díle. Opět musím tvrdit, že je to jeden z nejlepších a hlavně nejreálněji vypadajících systémů, co jsem viděl.

Dále se mi velice zamlouvala vila v Monteriggioni. To byl geniální tah! Možnosti vylepšování, sbírání zbraní, sbírání soch, obrazů, dále sbírání stránek kodexu, pírka (konečně pořádná motivace pro sbírání tak malých a otravných věcí)...dokonalé! Už na začátku jsem se těšil, až tu barabiznu pořádně vybavím :)) V dalších dílech bych se vůbec nezlobil za ještě rozsáhlejší systém vylepšování (asi moje osobní úchylka).

Další skvělá věc byly symboly. Hádanky mi někdy dávaly pořádně zabrat a byly velice dobře zpracované. Osobně se mi nejvíce líbila část s Teslou, o něhož se docela zajímám. Symboly jsou potom dalším příkladem něčeho, co by hráč prostě hledat nemusel, ale vyloženě chce, protože se těší na odměnu.

Další plus má u mě hra za pestrou paletu zbraní. Vystřídal jsem jich opravdu hodně a nakonec jsem si je pořídil všechny jen abych je měl :)

Dost už ale bylo chvály, teď se podíváme na druhou stranu mince. Umělá inteligence v soubojích se trochu zadrhává. Opakuje se neduh z prvního dílu, kdy se souboje postupně stávají hrou na kočku a myš. Zajímavé je, že jsem ve hře ani jednou nezemřel v souboji - na to, aby protivníci hráče zabili, na to prostě nemají.

Dále jsem měl několikrát trable s kamerou. Nejvíce však při získávání pečetí - kamera z ničeho nic začne Ezia zabírat z nějakého prapodivného, neměnného úhlu a sleduje jeho pohyb. V tom by nebyl problém, ale když se najednou úplně změní perspektiva, hráč musí okamžitě mačkat jiná tlačítka a to někdy vyústí ve velmi dlouhý pád a následné rupnutí nervů a nadávání na celé kolo. :)

Poslední věc, která mě iritovala, to byly úkoly typu "nepozorovaně zabij". Nejde asi o chybu, ale spíš o takovou malou nelogičnost. Když mám někoho zabít, postupně si z cesty odstraňuji strážné, aby mě potom při vraždě neviděli. Problém ale nastane, když právě zabíjím strážného a on mě vteřinu před smrtí vidí...pak je celá mise v háji a já si trhám zbytky svých vlasů. Nemělo by být jedno, že mě viděl, když už je po něm? ...na druhou stranu je to vlastně docela jedno. Alespoň se u toho musí přemýšlet :)

No, tak to by bylo všechno. Assassin's Creed 2 mohu určitě doporučit, jelikož opravdu nezklamal. Osobně jsem si nemohl přát víc a oproti prvnímu dílu je kvalitativní skok mílový. Requiescat in pace :)

Pro: Poutavý příběh, mix upravené historie a sci-fi, soubojový systém, všechny vedlejší činnosti, charizmatický Ezio, pohyby hrdiny

Proti: AI, někdy malé problémy s kamerou

+15
  • PC 90
Je pěkné, že existují vývojářská studia, která nevezmou doporučení fanoušků, nepřivážou je na obrovský šurt a nehodí je do oceánu. Ubisoft jedním z takových studií.
Dokazuje to právě Assassin's Creed 2, který je vším, čím první díl nebyl – kombinací těch nejlepších prvků Prince of Persia a sandboxových her jako GTA. Není to dokonalá kombinace, stále ještě vidíme švy a kličky, ale je to rozhodně krok kupředu.

Příběh navazuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, a od začátku pokračuje o poznání atrakvněji. Prostředí renesanční Itálie není o nic méně přitažlivé než středověký Blízký východ, ale zpracování událostí v něm už je o něco dále. Hrdinovi společníci už nejsou jen skupinou úředníčků v kancelářích, cíle assassinací jsou víc než hromada předběžných informací a hráč se s nimi setká i před samotným aktem, a navíc dostává dodatečné informace do encyklopedie, což rozhodně není k zahození. Samotný děj sice není špatný, na druhé straně není ani nijak pohlcující, což zase beru jako zápor, stejně tak na většinu postav rychle zapomenete, byť v průběhu hraní nejsou nezajímavé, což vedlo k tomu, že jsem si ke hře neudělal stejně vřelý emoční vztah jako k sérii "Prince of Persia" a "BGE". Časté příběhové skoky v čase, které jen narušují kontinuitu, na tom měly také svoji zásluhu.

Kde se první díl skvěle hrál ale náplní nudil, druhá díl už se hraje úžasně a náplní bohatě zabaví. Možností jsou hromady (dobře, není to "The Legend of Zelda", ale je to dost možná nejbližší současný ne-Nintendovský ekvivalent, který existuje), sidequesty jsou zajímavější, dodatečný obsah je bohatý a hráč rád hledá každou novou sochu či obraz do své sbírky, probíhá se po starých katedrálách, hledá každou novou příběhovou informaci. Právě hledání glyfů "Pravdy" a řešení jejich hádanek mi přišla jako jedna z nejlepších částí hry.

Graficky je hra stále velmi pěkná. Zvuk a hudba se od prvního dílu nezhoršili, ba naopak.

Nebýt nevýrazných, byť ne špatných, postav, rušivých elementu (skoky v čase – v průběhu Eziova příběhu, ne skoky mezi Desmondem a Eziem (ty jsou v pořádku)) a nedostatku emocí, dostal by se Assassin's Creed 2 mezi první desítku mých nejoblíbenějších her. Občasné problémy s ovládáním (Ezio skočí jinam než jsem chtěl apod.) se dají přehlédnout (a kdo to nedokáže, může použít gamepad). Jinak jsem si žádných závažných chyb nevšiml.

Assassin's Creed 2 má všechno co prvnímu dílu chybělo a ještě něco navíc. Chcete-li si zahrát atmosférickou hru odehrávající se v zajímavém prostředí a s bezvadnou hratelností, není AC2 vůbec špatná volba. Příběh sice není pohlcující sám o sobě, ale díky spoustě dodatečných informací, které můžete hledat, a možnostem, které vám hra poskytuje, vás do sebe přece jen dokáže vtáhnout.
+12 +13 −1
  • PC 90
Napodruhé a o dost lépe, nicméně bez chyb to pořád ještě není. Nakonec jsem se po skoro deseti mesících dokopal a dohrál tuhle parádní věc. Jednička se mi líbila, ale měla své docela závažné mouchy, o kterých jsem doufal, že je v dalším díle odstraní.

Z velké části se tak i stalo, už to nebylo tak příšerně stereotypní, příběhová linie byla dostatečně atraktivní, takže mě hnala pořád dál a dál, protože mě zajímalo, jak se to bude dál vyvíjet a když jsem si chtěl trochu oddechnout, vždycky bylo možné sáhnout po nějakém vedlejším úkolu, ať už závodu po střechách, případně nějaké té nájemné vraždě. Návštěvy anymusu, které mě tak štvaly v prvním díle, byly omezeny na nutné minimum, takže jsem to přežil ve zdraví. Oživením byla určitě i možnost vlastnit své sídlo a v rámci možností ho vylepšovat. Tak trochu jao středověké GTA :)

Renesanční Itálie mě fakt bavila, volba období určitě za jedna, veškěrá města jsou zpracovaná parádně, s okolním prostředím už je to slabší, ale to slouží stejně většinou jenom k přejezdu a moc času tam hráč nestráví.

Proč se tedy nekoná max. hodnocení a oslavná óda? Ještě je co vylepšovat - za prvé AC 2 neumí stealth style, mise, kde byl k jejich úspěšnému splnění vyžadován mě neskutečně štvaly, ze situací, kdy jsem někoho zabil o půl vteřiny později, než se hře líbilo a spustil se tak poplach, ostře kontrastovaly situace, kdy se likvidace protivníka podařila a tělo spadlé na ulici mezi procházející vojáky o pár pater níž, nikoho nevzrušovalo. Tyhle herní mechanismy by to ještě chtělo dotáhnout. Stejně tak město působí docela živým dojmem, ale některé zautomatizované situace začnou po delším hraní štvát.

Brzy má vyjít AC: Brotherhood, od kterého nečekám odstranění výše zmíněného, na to bude nutné si počkat až na třetí díl, jehož ohlášení je na spadnutí, ale stejně se hodně těším, pokud bude zábava srovnatelná aspoň s AC2, tak budu spokojený.

Pořád je to hlavně běhání po městě, ať už po ulicích a nebo po střechách a zabíjení, ale je to setsakra zábavné pobíhání a zabíjení. Good Job.

Pro: Prostředí, vypadá to dobře a ještě lépe se to hraje, Ezio je sympaťák, fajn hudba

Proti: Některé mechanismy nejsou dotažené

+8
  • PC 80
Po dokončení druhého Mass Effectu, který získává řadu ocenění za hru minulého roku, mohu prohlásit, že z tohoto minisouboje pro mě vítězně vykračuje Assassin's Creed 2. Ač bych po relativně slabším začátku, a ne zrovna povedené kombinaci moderních grafických prvků na obrazovce značících propojení hlavní postavy, Desmonda Milese, v renesanční Itálii a nepříliš vzdálené budoucnosti neočekával razantní zlepšení, opak byl pravdou. K samotné hře jsem přistupoval takřka bez přečtení jediného preview či později recenze, a především bez vysokých očekávání. A to se ukázalo, jak je už zvykem, být nejlepším přístupem.

Hra sice, co se historických faktů, nedodržuje spoustu faktů a motá postavy Niccolò Machiavelliho (ano, známý filozof zde působí, pokud jsem to dobře pochopil, jako příslušník assassinů) nebo Leonarda da Vinciho, ale přesto to nic na hratelnosti neubírá. Příběh také není kdovíjak originální, veze se na vlně dnes populárních historických témat se špetkou mysteriózniho tématu, jako například kniha Šifra mistra Leonarda. Co se ale povedlo, jsou samotné dialogy a především výborný dabing, kdy mám pocit, že lepší jsem u počítačové hry ještě neslyšel. Nesmím ale také zapomenout na perfektně padnoucí hudbu od Jespera Kyda (Ezio's Family).

Nejlepším prvkem je přednostně hratelnost samotná. Po těch patnáct hodin, kolik trvá projetí hlavní linie, se budete skvěle bavit. Ze začátku je ale zapotřebí si zvyknou na mírně konzolové ovládání, mimo toho ale port od optimalizace po ostré textury a grafickou stránku jako takovou dopadl na jedničku.

Ve hře je řada prvků obohacující základní příběhovou kostru, od hledání a řešení tajných schránek, po plnění nájemných vražd. Nejvyvedenější mi ale přišlo plnění úkolu hledání částí, v tmavých odstínech vyvedené assassinské zbroje. Každé místo, kde se jeden z klíčů k získání zmíněné zbroje nachází, je typově odlišné, a poskytuje logické hledání správné cesty za cílem. A jelikož je pohyb Ezia po základním naučení ovládání intuitivní a zábavný, hra příjemně plyne, kapitola střídá kapitolu, a samotné finále poskytuje uspokojivé rozuzlení celého vašeho počínání s nasměrováním na díl další.

Ač žánr akčních adventur ala Tomb Raider příliš nepreferuji, dobrodružství sympatického Ezia mě pohltilo, a je pro mě jedním z nejlepších za posledních pár let vydaných.

Pro: dabing, rozmanitost misí, zasazení, hratelnost, postava Ezia, tříáčkové zpracování

Proti: některé momenty děje, někdy mírně stereotypní

+24
  • PC 90
Pokračování této akční adventury mě příjemně překvapilo, přibyla spousta postraních questů, hra se ale točí okolo hlavní zápletky a ani vedlejší úkoly nepůsobí rušivým dojmem. Je k dispozici větší množství zbraní i víc způsobů jak zprovodit určeného nešťatníka ze světa.

Narozdíl od prvního dílu zde hrají roli i peníze, za které si nakoupíte brnění, zbraně a další věci, kterými vylepšíte svého zabijáka. Hráč si může zajistit slušný příjem z vesničky, kterou dostane pár kapitol po startu k dispozici a může jí dále vylepšovat a tím zvyšovat svoje příjmy. Hra je umístěna do prostředí renesanční Itálie, nutno podoknout, že města se tvůrcům povedla, mají svojí vlastní atmosféru a člověk má chuť se alespoň na chvíli do míst té doby podívat osobně. Hra též nenásilným způsobem hráče seznamuje s význačnými památkami té doby.

Boje mě bavily více než v prvním díle, jen mě překvapila jejich snadnost. Po té co jsem získal nejlepší brnění ve hře jsem byl prakticky nesmrtelný. Pokuď se rozhodnete získat Altairovu zbroj musíte absolvovat několik arkádových misí, které mi připoměly sérii Prince of Persia. Pro fanoušky prvního dílu vřele doporučuji, určitě je nezklame...

Pro: atmosféra Itálie 15.století, rozmanitější a obsáhlejší než první díl

Proti: Příliš jednoduché, na konci budete mít spoustu peněz k nevyužití

+22 +23 −1
  • PC 90
Pokrok od prvního dílu tu skutečně je. Už tu není stále se opakující kostra jednotlivých úkolů. Mise jsou teď mnohem různorodější.

Zmizela nemožnost přeskočit nudné a zdlouhavé kecací pasáže - i když na druhou stranu ve dvojce už tak nudné nejsou, tak by se daly snáze vydržet.

Engine se příliš neposunul, ale není se čemu divit, na něm nebylo téměř co měnit. Možnost vylézt na cokoliv a skákat po střechách je fascinující. Navíc tu přibylo nějaké to plavání a další drobnosti, které potěší.

Města jsou snad ještě hezčí než v původním dílu. Jsou rozdílnější a každé tak působí jinak. Na můj vkus jsou ale některá města až zbytečně velká.
"Vlastní město" hlavního hrdiny mě velice potěšilo, já se prostě vyžíval ve zdokonalování a rekonstrukci svého sídla – na to mě užije :-) Nákup lepších zbraní, oblečení a brnění mě taktéž hodně potěšil.

Také příběh se mi zdál o něco lepší než v jedničce. Hlavně třeba kamarád Da Vinci a jeho vynálezy a do toho špetka opravdové historie (třeba, když Da Vinci představoval Eziovi kafe nebo své vynálezy…)

A nakonec ani sbírání různých věcí, co jsou po městech není vůbec špatné, obzvláště, když jsou doplněné o (někdy až moc obtížné) hlavolamy a za získání nabízejí poměrně lákavé odměny.

Takže Assassin’s Creed 2 přináší mnohem otevřenější, volnější a hlavně rozmanitější zábavu plnou nejrůznějších úkolů rozličného charakteru, zábavu s nakupováním po městech, budování svého sídla...

Hra mi zkrátka přinesla plno hodin pěkné zábavy a tak nebojím se tak označit ji za jednu z nejlepších her, co jsem měl tu čest hrát.

A víte co mi hra ještě dala? Naučil jsem se velmi důležitou italskou větu, která se mi nepochybně při nejbližší návštěvě Itálie bude hodit: „Requescat in pace“

Pro: Volnost, rozmanitost a různorodost, nákupy a budování města...

Proti: Některá města zbytečně velká

+16
  • PC 90
Když jsem tu před více, než čtvrt rokem psal komentář na Assassin's Creed, netušil jsem, že nesplním, co jsem v komentáří Vám uživatelům DH "slíbil". Psáno bylo, že na ni rovnou naváži druhým dílem, ovšem jsem netušil, že se to tak protáhne :) Protože ačkoliv je Assassin's Creed 2 ve výsledku perfektní hrou, ze začátku jsem takový pocit neměl a opět jsem skepticky hleděl na hodnocení - recenze.

Altair měl poměrně silnou reputaci již na začátku hry. Ezio Auditore z Florenci, ovšem nepatří do žádného klanu, není zabijákem. První kroky po Florencii jsou dokonalejší, než-li práce pro Al-Mualima. Rozdáte si to se svými nepřáteli hezky ručně, záhy navštívíte jednu fešandu u ní doma, v ložnici ;). Zkrátka fešný začátek jednoho velmi dlouhého příběhu, který dokáže perfektně vtáhnout. I když se celý děj točí okolo vražd, mají povětšinou smysl a nejsou jen jakousi vatou.

Patrně největší práce jde vidět na dokonale vymodelovaných městech, ve kterých budete mít tu čest se virtuálně projít. Neříkám, že Acre, Damašek ad. byli špatnými volbami, ale jen jsem jako hráč, neměl tu možnost je poznat blíže a spíše mi splývali a nevěděl jsem, ve kterém se zrovna nacházím. Ezio začíná své putování ve své rodné Florencii, přes fascinující Benátky, které mi naprosto učarovali a zakončuje putování v Říme. Každé z měst a přilehlých vesnic, které je možné navštívit - to je hotový pocit blaženosti, který mi v poslední době podobnou měrou nabídlo jen Empire Bay.

Assassins Creed II je nádherným příkladem, že dvojky to mají těžké, ale pokud má někdo talent, dokáže vykřesat ze všeho cokoliv. První díl měl své mouchy, dvojka je maže a přihazuje nové nápady, Leonarda da Vinciho a více, než dokonalou hudbu Jespera Kyda, kterej je prostě génius! Hudba dokáže naprosto přesně podtrhnout danou atmosféru a já si u toho dokážu naprosto přesně mlaskat ;)

Pro: města, Ezio, nakupování zbraní a vybavení, Leonardo da Vinci, hudba a dabing, hustá atmosféra,

Proti: slabší rozjezd, občas zazlobí kamerka, fantasmagorický the end,

+15
  • PC 90
Starší bratříček se může jenom stydět! :) To, co bylo na Assassin's Creed 1 skvělé v druhém díle zůstalo, to co, skvělé ani trochu nebylo bylo přepracováno. Pryč je zoufalý stereotyp prvního dílu, příběh krásně plyne až do trochu WTF konce, ale proč ne, těším se na pokračování :).

Technicky se jedná snad o tu samou hru, jen se zdála být méně náročná, protože oproti prvnímu dílu jsem si mohl dovolit i antialiasing (hráno na Core 2 Duo 3,5 GHz, 4 GB RAM, Geforce 8800 GTS 512 MB, 1920*1200, všechno na max, framerate jen ve výjmečných případech klesl pod 30).

Co se mi nelíbilo? Kamera v tombraiderovských částech hry se získáváním klíčů k altairově zbroji. Občas se natočila do fixní pozice a klávesy WASD ovládaly ezia ve směru podle pozice kamery, ne podle toho, kam byl natočený. A nejhorší bylo, když se o kus dál kamera zase přetočila jinak :) Dále podivné části překladu textů do češtiny, hlavně zadání úkolu, kde byla jasně vidět doslovná snaha o překlad, ale ty určité členy si mohli odpustit (dostaň se na tu loď, zabij toho bastarda......). Nakonec asi ještě viditelnost toho, že se jedná o port z konzole, hlavně ovládání, kdy hra občas řekne "stiskni " - za začátku to vždy znamenalo kouknout do nastavení a najít, co že to mám stisknout. A přitom by stačilo, kdyby to hra řekla rovnou...

Pro: Poučení se z chyb prvního dílu, hudba

Proti: Čekání na další díl, proč Ezio nenamáčel pírka do krve obětí jako Altair?

+7 +9 −2
  • PC 95
Tenhle komentář bude trochu jiný než je u mě zvykem. Je to spíš vyjádření mých zážitku a nadšení ze hry, než jako recenze.

Assassins Creed 2 přímo navazuje na příběh z jedničky. Tedy na příběh z budoucnosti. Dostáváte se pryč ze spáru Templářů a s pomocí slečny Stillmanové utíkáte pryč. Schováte se ve skladišti, kde dále spolu se Stillmanovou a jejími známými pokračujete v analýze paměti. Tentokrát se vtělujete do kůže Ezia Auditore a když autoři říkali, že uvidíte celý jeho život od začátku, mysleli to skoro doslova. Nejdříve shlédnete narození malého Ezia a náhle hra střihne do doby o pár let později, kdy už je z miminka docela oprsklý mladík z bohatší rodiny. Moc se mi líbilo, že zpočátku nejste ani assassin, teda jste de facto bez výbavy. Jakmile ale zajmou a zabijí Eziova otce, začne jít do tuhého. Ezio touží po pomstě a touto cestou se dostává k zabijácké výbavě a své rodinné historii...

Dvojka je špičková hra ve všech ohledech. Jednak graficky (i když mi přišla přeci jenom lehce slabší než jednička v tomto ohledu), jednak hratelnostně, a hlavně po stránce atmosféry a příběhu. V tomto AC 2 exceluje. Je toho tolik co říct, že ani nevím čím začit. Radši neřeknu nic, protože jste to stejně všichni hráli. A kdo ne, je lepší si přečíst profi recenzi, kde je to všechno krásně shrnuté. Něco málo ale přeci jen řeknu, obzvlášť moje zážitky. Dvojka není, na rozdíl od jejího předchůdce, vůbec stereotypní. Za celou dobu jsem se opravdu špičkově bavil a konec jsem si užíval stejně jako začátek. Tenhle pocit ve mně vyvolává jen hrstka vyvolených a možná bych je spočítal na prstech jedné ruky.

Ve hře máte opravdu hromadu možností. Hlavní mise plníte po vzoru GTAček. Tedy doběhnete k písmenu a spustí se animace a hned po ní následuje mise. Samotné hlavní mise jsou pouze polovinou herní doby. Po prvních pár hodinách hraní dostanete vlastní sídlo rodiny Auditore, které můžete za peníze vylepšovat. Sice mi to přišlo možná trochu zbytečné, ale každopádně to oživuje hraní. Ze všeho nejvíce se mi ale líbilo sbírání všemožných střípku do mysteriózní skládačky celého příběhu.

Samotné hopsání a boj jsou téměř stejné jako v AC 1. Jen je na výběr z více zbraní. Dále je tu minihra ala hledání pokladů. Je to něco jako praporky v jedničce, akorát jsou teď označeny na mapě. Graficky hra vypadala asi tak jako jednička, možná místy o trochu hůře. Design měst je ale stále velmi povedený. Podíváte se do rodné Florencie, Toskánska, Benátek a na závěr na chviličku do Říma. Města jsou hodně dobře udělaná a každé má trochu jinou atmosféru.

Verdikt: Assassins Creed 2 pro mě byl absolutním překvapením a zařadil se mezi mé nejoblíbenější hry. Geniální děj, tajemná atmosféra a skvělá hratelnost. Za mě 96%

Pro: příběh a atmosféra, tajemno, skládání střípku příběhu, design měst, souboje, nakupovaní, Altairova zbroj, kodex, pamětihodný závěr (a pro mě jeden z nejlepších vůbec), nádherná hudba

Proti: DRM

+20 +21 −1
  • PC 90
Nádhera. Prostě nádhera. Takhle milé překvapení jsem nezažil, ani nepamatuju. Když říkali „AC2 strká první díl ve všem do kapsy, je tam toho hafo novýho, tamto už tu není, prostě je to boží!“, s nedůvěrou jsem jen odvracel zrak a při matném vzpomínání na zážitky z prvního dílu si říkal, že to přece není možný, ten druhej díl nemůže být do tak šílený míry v podstatě jiná hra. Leč zmýlil jsem se, a už dlouho jsem za vlastní omyl nebyl tak rád.

Nicméně, hezky od začátku. Na AC1 jsem se těšil jako malej Jarda od prvního screenshotu, který jsem viděl. S příchodem prvního videa mé očekávání nekontrolovatelně vzrostlo. Když jsem hru prvně začal hrát, cítil jsem se báječně. Říkal jsem si, že po dlouhé době hraju řádně promakanou hru, že mé očekávání se naplnilo. Jenomže…ten extrémní, nesnesitelný stereotyp na sebe nenechal dlouho čekat. Právě kvůli němu, a taky kvůli té skutečnosti, že mi všechna tamní města přišla až příšerně podobná sobě navzájem, jsem to ani ne v půli cesty vzdal. Po čase jsem AC1 dal druhou šanci, jen abych to vzdal ještě mnohem dřív.

Není tedy divu, že AC2 jsem nedůvěřoval téměř vůbec, nicméně s potěšením sobě vlastním musím říct, že mi patřičně nakopal prdel. AC2 totiž vzal všechno, co stálo v AC1 za hovno, a vyhodil to, nahradil to něčím mnohem lepším, nebo to jen upravil do daleko líbeznější formy. Tak třeba architektura měst – výrazný improvement, tentokrát jsem opravdu dokázal všechna města od sebe navzájem hladce odlišit, každé město má svůj vlastní unikátní feeling, své výrazné rysy, svou velkou jedinečnou budovu…snad jen škoda těch civilních obyvatel, kteří jsou všude stejní. Ale to bych přece jenom puntičkařil. Příběh je daleko zajímavější. Délka těch zbytečných tlachání po zabití důležitých jedinců se nepatrně zkrátila ze dvou minut na pár sekund. Pryč jsou ty návraty do budoucnosti, při nichž jsem musel akorát jít do postele, trochu si zchrupnout, a pak šupky dupky zpátky do animusu (což byla jedna z nejzbytečnějších povinných herních aktivit, jakou jsem kdy zažil). Jistě, i tady návraty jsou, ale napočítal bych je na prstech půlky jedné ruky, a tentokrát se při nich dokonce odehrává nějaká ta akce, takže se nedá říct, že by prudily. Pak je tu ten ultra jednoduchý upgrade systém, přímo spojený s pohodlným nakupováním. To celkově je vůbec nejlepší novinkou v této hře, a má jen jediný zádrhel – když si nakoupíte více zbraní stejné kategorie stejné velikosti, nemůžete je nosit všechny najednou a libovolně je vyměňovat, nýbrž musíte až do strýčkova bejváku, kde se případně můžete i převléct. Jinak, celkově jsou všechny nové serepetičky fakt cool – akorát pro otrávenou vysouvací čepel jsem nějak nenacházel využití. Mám pocit, že šplhání je rychlejší, protože Ezio je hbitější a šikovnější. Ezio, když jsem ho tak nenápadně nakousl, je mimo jiné mnohem sympatičtější, než Altair, páč působí mnohem realističtějším dojmem, což se dá říct o VŠECH postavách ve hře.

Pak už to jsou samé maličkosti. Je v tom voda, kterou můžete plavat. Miluju plavání. Pravda, zamrzí, že široko daleko je Ezio jediný člověk, co umí plavat, ale dá se to přehlídnout. Taky si zalítáte nad Benátkami. Přátelíte se s Leonardem Da Vinci! Ale, co je nejdůležitější, AC2 zkrátka po celou dobu hraní nepřestane bavit. Jsem v tom až po uši. Nejvíc bych si teď přál, aby byla příběhová linka o pár hodin delší, ačkoliv celkově hra zabaví na hodně dlouho (pakliže mluvíme o 100% dokončení).

Nezbývá, než se zamyslet, co téhle hře ještě chybí k dokonalosti. Multiplayer…a, no jistě, ten tu bude již brzy! :)

Pro: sympatický hrdina, realistické postavy, veškeré novinky, world design, příběh, hudební doprovod, hratelnost, po dvaceti hodinách mě to baví stejně, jako po první, ne-li víc, titulková sekvence

Proti: storyline mohl být ještě delší, *lehce* zastaralejší grafika, strašně nízká obtížnost, chalani si nechali Řím až na Brotherhood a v téhle hře nám naservírovali jen jednu jeho budovu sloužící pro vskutku nevýrazné finále

+30
  • PC 85
zajimavy, timto slovem bych charakterizoval tuto hru, dle meho nazoru slovo, ktere neurazy a ani nijak nevychvaly kdyz jsem hru pustil a zacal hrat, tak jsem byl hodne zklamanej, pote co se z AC1 stala pro me srdcova zalezitost, jiz nekolikrat jsem ji dohral a stale me bavi ikdyz si tam chodim jak tank, tak s napetim jsem ocekaval, co bude druhy dil kdyz jsem se pote dostal do prvniho boje a zjistil, ze bud zkonci behem 5 sekund a nebo trva nekolik minut a nic mezi neni, tak me to docela zklamalo, to na co jsem se tesil nejvic me docela hodne odradilo, avsak hral jsem dal a postupne objevoval ty svetly stranky teto hry. rozsireni moznosti jak bojovat, nejste jiz omezeni jen na mec a dyku, ale tech zbrani je hodne a i na konci jsem obcas narazil na nejaky graficky kombo, ktery jsem do te doby nevidel. je moznost si vyhrat se zavijenim at uz soupere otravit, zastrelit, hodit nuz ci klasicky probodnout oziveni prinese i moznost se proletnout na leonardove \"letadle\", ci sbirani artefaktu na altairovu zbroj ala lara croft to ze kazdy sebemensi ukol je zapojen nejakym zpusobem do pribehu je taky dobre provedeno a celkove pribeh je hodne dobre provedeny, ikdyz i zde se mi nelibila cast, kdy postava ze soucastnosti si hraje na laru croft a beha po skladisti prostredi velmi dobre zpracovano a ikdyz grafika od prvniho dilu se pohorsila tak stale je na velmi dobre urovni

Pro: pribeh, novinky, neni zde tak caste prerusovani hry soucasnosti jako v jednicce

Proti: horsi grafika, misty prilis jednoduche, oproti jednicce mene zabavne boje

-14 +2 −16
  • PC 90
Upřímně řečeno jsem čekal něco poněkud jinýho, ale i to, co jsem dostal stačilo k tomu, abych byl na dně. Všechno co přines díl první díl druhej zdokonaluje a vylepšuje, dokonce přidává spoustu nových možností (mnohé obchody, doktor, spoustu tajemných zákoutí atd). Příběh je parádní (zapojení Leonarda bylo super) a jeho gradace perfektní, ale nebýt úžasnýho hudebního doprovodu (kombinace Fontány Clinta Mansela a DaVinci Kódu Hanse Zimmera + vlastní příměsí z geniality Jespera Kyda) zřejmě by to nebylo ani zdaleka tak silný, jak to je. Hlavní hrdina je sympaťák, i když mi víc svědčil tajemnej Altair, kterýho považuju za většího profíka. Na druhou stranu Ezio umí plavat a velice dobře zbouchat nepřátele i pěstma (souboje jsou geniální a skvěle ozvučený). Prostředí příběhu (Itálie) je úžasný a život v jednotlivejch městech parádně zpestřuje vaše momentální dění. Jedna věc se mi ale nelíbí a tou je grafika, která se (zdá se mi) od svýho předchůdce trochu pohoršila, ale zase to vyvažujou ostatní faktory, takže to zase tolik nevadí. Celkově je Assassins Creed 2 strhující a v mnoha ohledech bezchybná a hodně rozmanitá záležitost, která fandy prvního dílu nemůže zklamat.

Pro: Příběh, hudba, souboje, obrovská rozmanitost všeho

Proti: grafika, občasně až moc velká tupost nepřátel

+19
  • PC --
Pořád jsem si říkal jak si připravím komentář předem a nějak jsem na to úplně zapomněl :)

No. Takže asi nějak takhle: Jak většina z nás asi ví, problém prvního dílu spočíval v nekonečném opakování herních úkolů. Od druhého dílu jsem čekal především právě to, že autoři na jejich variabilitě zapracují. A to taky udělali. Tentokrát jsou příběhové mise namíchané ze všech možných úkolů - od přenášení beden, přes přesuny z bodu A do B třeba na čas, honičky, hledání předmětů a osob, plížení se a bůhvíco ještě až k samotnému zabíjení, nemluvě o specialitkách jako jízda s kočárem, nebo létání nad Benátkama. A všechny jsou patřičně příběhově podložené - prakticky každá příběhová mise vás někam posune, uniformní hledání informací o oběti z jedničky je prostě definitivně pryč a příběh jako takový je mnohem propracovanější.

Navíc se vám postupně zpřístupní řada dalších vedlejších úkolů, kterých je tu prostě mrtě - krom obvyklého vraždění a běhání můžete poslíčkovat na čas, napravovat nevěrné manžely, eee... závodit na koni, hledat a sbírat sošky, stránky Kodexu, nebo truhličky s penězma, pírka (namísto vlajek), hledat záhadné glyfy, získat Altairovu zbroj, zbraně, obrazy a cojávim co ještě.
Důležité je, že autoři si dali záležet, aby úkoly nenudily. Často jsou všelijak ozvláštněné a nemůže se prakticky stát, že byste se začali nudit.

Jo a celá hra je obrovská. Začátek se odehrává ve Florencii, která sama o sobě je velká při nejmenším jako dvě města z jedničky a to samé se dá říct i o Benátkách. Vedle nich jsou tu ještě dvě další, relativně malá města, ke kterých ale patří velký kus okolního venkova a po dlouhém úvodu se vám dostane "vlastní" vily a přilehlého městečka, do jehož vývoje můžete investovat měnu a ani tohle není celý výčet lokací. Každé město má navíc svou specifickou architekturu a odráží se to i ve stylu pohybu po jeho střechách. Pokud budete poctivě plnit kdejakou blbost, snadno se dostanete na 30 hodin hodin herní doby a patrně ještě o dost dál.

Autoři se prostě na pokračování vrhli vskutku megalomansky a naštěstí jim perfektně vyšlo - AC2 je tak suverénně nejlepší hrou, kterou jsem loni hrál a určitě patří mezi nejlepší hry posledních let. Dalo docela práci najít něco, co by se dalo zkritizovat, ale tož dá se najít:

V úvodu je všechno poměrně chaotické - máte před sebou kus Florencie, kde fungují všechny herní mechanismy, ale hra vám je vysvětluje postupně, takže se často dozvídáte o věcech, které jste si dávno objevili sami. Na druhou stranu je třeba uznat, že pokud by neměl být začátek jen jeden velký tutoriál, je to tak asi ok. Hra vám navíc bude strkat novinky skrz snad celou hru a řada z nich bude opravdu úplně nová.

Graficky si hra viditelně pohoršila - obvykle tohle u her co hraju na konzolích nepropírám, ale tady je to prostě znát. Rozhodně není hnusná ale detailů poměrně ubylo a pokud vím, je PC verze DX9 only.

Poslední mise v Římě (no jo, tam taky) mi přišla taková tupá - jedna dlouhá ulička, kůň na hradbách, no prostě docela WTF.

Osobně jsem ani moc nemusel ani části spojené se získáním Altairovy zbroje (sice nevím proč, ale nutné pro dokončení hry) - je to takové lineární hopsání (často na čas) ála Tomb Raider. Je sice zpracované dobře, ale prostě mi do tohoto herního světa nesedne.

Spoustu truhliček hlídají stráže. Pokud jsou tyhle truhličky někde venku, figuruje tam stráž prakticky jako v editoru postavený panák a nezaútočí, dokud do něj vyloženě nevrazíte. Stačí projít 2 metry od strážného a rázem jste mu docela ukradení.

Přestože je ve městech několik bodů pro rychlé cestování, fungují jen pro cestování mezi městy - v rámci města musíte buď pěšky, nebo odcestovat jinam a zase zpátky.

Jste-li hledaní, můžete si od pozornosti stráží ulevit mimo jiné i strháváním "wanted" plakátů. Většina jich ale není na úrovní ulice, aby si je lid mohl přečíst, ale jsou vylepené po různých balkoncích a zídkách ve vyšších patrech, což je jednoduše naprosto debilní.

No víc mě teď už nenapadá, takže tolik asi k záporům - jak vidíte, jsou to vesměs samé prkotiny. Na PC je ovšem největším záporem debilní DRM Ubisoftu, které doufejme půjde co nejdřív do hajzlu.

Ještě bych asi zmínil souboje - hodně lidí nemělo rádo souboje v jedničce, mě se naopak líbily velmi. Ve dvojce jsou imho o něco akčnější, zároveň ale komplexnější. Každopádně v jednu chvíli na vás opět útočí jen jeden protivník a osobně na tom stejně jako v prvním díle nevidím nic divného.

AC2 byste rozhodně neměli minout. I by bylo vhodné kvůli příběhu přetrpět jedničku, na kterou dvojka přímo navazuje. Snad jen možná pokud možno berte konzolovou verzi - kupovat PC verzi za současných podmínek považuju za pěkně pitomý nápad.

Pro: je to obrovské, herní design promakaný, vysoká variabilita misí a mrtě možností v každém ohledu, zajímavý a dobře podaný příběh

Proti: slabší grafika, lehce chaotický rozjezd, absurdně lineární poslední mise, Ubisoft DRM

+41