Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed: Brotherhood

83

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 85
„A dál?“

Takové jsou čerstvé dojmy po dohrání. Na pokračování mnou velice oblíbené série jsem sem už dlouho těšil. Ve výsledku mě lehce zklamala a tím myslím po příběhové stránce. Zatímco dvojka byla místy zmatená, ale ke konci gradovala do epického finále, v Brotherhoodu se půl hry nic neděje a to nejlepší přijde až ke konci, aby to bylo záhy utnuto jako obří cliffhanger (ikdyž z rozhovoru při závěrečných titulcích se dá leccos vyčíst). Předem chci upozornit, že budu lehce SPOILEROVAT co se týče herních novinek, příběh řešit nebudu.

První čeho jsem si po spuštění všiml, byla vylepšená grafika a jelikož jsem si před hraním Brotherhoodu zopakoval druhý díl, rozdíl jsem rozpoznal hned. Vylepšení není nijak markantní a ani revoluční, ale textury jsou rozhodně ostřejší. Obzvláště se mi líbily animace, zejména mimika obličejů. Cutscény jsem si vždy maximálně vychutnával. Hltal jsem každičký rozhovor a každou novou informaci.

Přesto se nemohu zbavit dojmu, že je Brotherhood až moc splácaný. Minimálně polovinu hráč stráví hraním vedlejších subquestů, které mě zhruba v půli hry začaly nudit. Přesto jsem zatnul zuby a všechny je dohrál. Škoda, že se většinou dost opakují a mrzelo mě, že jsem pokaždé musel někoho zabít. Chápu, že povolání assassina je zabíjení, ale pro oživení bych do vedlejšáků vymyslel víc originalit. To buď anebo bych jejich počet rapidně omezil. Příběhové mise jsou na špičkové úrovni, škoda ale je, že jich moc není. Jako velmi originální a zábavnou sidequest linii považuju tu s flashbacky o Cristině. Nedivím se, že ji Ezio tak miloval. Ona byla fakt nádherná, i když to byla jen naprogramovaná NPC :). Sundávání věží Borgiů mě též hodně bavilo a mise pro Leonarda byly taky dost dobré.

Dále jsou tu vedlejší činnosti. Jednou z nich je přestavba Říma. Ano, je to zajímavá činnost, ale mě přišlo vcelku jako zbytečnost. Stejně tak organizace vlastního družstva assassinů. Ve hře se občas šikla pomoc, ale vysílání rekrutů na mise mě absolutně nebavilo. Připadal jsem si jak v nějaké klikací online hře. Dále je tu možnost opakovat mise a tak si zlepšovat hodnocení. Na jednu stranu to bylo zajímavé a byla to výzva, na druhou stranu mě to strašně omezovalo ve výběru průběhu mise. Abych udělal 100% synchro, vždy jsem musel udělat PŘESNĚt o, co po mě hra chtěla. První 4 sekvence jsem se toho držel, ale pak jsem na to hodil bobek a dělal si questy většinou po svém.

AC mě vždycky ohromil krásným prostředím a nesmírně živoucími městy. Od minula se nic nezměnilo a Řím je vymodelován opravdu úžasně. Po hratelnostní stránce mě vadila jeho velikost a né zrovna příjemné cestování, ale nebudu hnidopich. Soubojový systém se krapet změnil a docela mi i sednul, přestože je zvláštní. Mnohými kritizované stealth mise mě naopak velmi bavily, ačkoli jejich mechanismy jsou značně nedořešené. Jízda na koni je lehce vylepšená, ale stejně je lepší ťapat hezky pěšky. Je to asi jako cestovat BVPčkem uličkami Šanghaje.

Nakonec ani nechybí moje oblíbená PRAVDA. Přiznám se: hádanky na mě byly moc těžké. Šachy, obrázky a točení kolečkem jsem po zamyšlení zvládal levou zadní, ale řešení šifrovacího kolečka a sinusoidy v druhé polovině PRAVDY byl na mě nadlidskej výkon.

Jako vrcholy hry považuju tyto pasáže: bitva o Monteriggioni, celé DLC Da Vinciho zmizení, záchrana Kateřiny a závěr.

Verdikt: Výborné pokračování, u kterého se ale přeci jen místy projevuje tzv. „vaření z vody“. Nelíbila se mi snaha o natažení herní doby hromadami veskrze stejných vedlejšáků. Pravda, nikdo vás do nich nenutí, jenže člověk má rád výzvy, že ano? Hlavní linii není co vytknout. Je to jízda od začátku až do konce, byť bez silnějšího scénáře. Zábava je to stále stejná. Symbolických 86%


Statistiky:
Celková synchronizace: 86%
Herní doba: 20 hodin a 1 minuta (7 dní - v průměru asi 3 hodiny denně)
Smrt: 6x
Oblíbená zbraň: Skrytá čepel
Přestavěné budovy: 100%
Věže Borgiů: 100%
Pamětihodnosti: 46%
Pírek jsem měl 6/10 a vlajky jsem moc nesbíral…

A nezapomínejte: „Nothing is true, everything is permitted!“

Pro: prostředí renesančního Říma, famózní cutscény (práce s kamerou atp), dabing, úžasná hudba, dlouhá herní doba se subquesty, vylepšená grafika, začátek a konec

Proti: slabší scénář, kratší hl. linie, některé nadbytečné prvky, pár drobných technických bugů

+26+26 / 0
  • PC 85
Velice důstojný nástupce vynikajícího druhého dílu.

Brotherhood má jednu z nejlepších počátečních sekvencí ze všech her, co jsem kdy hrál. Hra vás hned vrhne tam, kde jste ve dvojce skončili, přičemž následný útěk z Říma a „přátelská návštěva“ uvřískaného Cesara Borgi ve vile, patří mezi mé nejoblíbenější sekvence z celé assassinovské série. Jedna z hlavních sil Brotherhoodu tkví především v návaznosti příběhu na díl předešlý. Rodrigo Borgia je pořád padouch, kterého je třeba zlikvidovat, ovšem nyní má za zadkem i celou svou famílii, která fousatýmu Eziovi taky krapet zatopí. Pro samotného Ezia, který v Brotherhoodu vystupuje jako již plně rozvinutý charakter, je hlavní zápletka stále poněkud osobní záležitostí, což je jedině dobře. Kvůli tomu je i příběh napínavý a poutavý, posilňuje to i návrat postav jako Caterina Sforza, Machiavelli atd. V rámci konzistentnosti a gradace příběhu a celkového vyprávění je pro mě Brotherhood na úplném topu ze všech her série. Do každé příběhové mise jsem se vrhal se zájmem a nadšením z toho, co na mě asi tak čeká dál.

Rozsáhlý Řím je parádní. I když ze začátku jsem byl krapet překvapený z jeho velké ponurosti, kterou doplňovala i znepokojující temná hudba, ovšem jakmile jsem začal město vytahovat z vlivu Borgiů a za vlastní prachy (Ezio je strašnej samaritán) ho vylepšovat, hned se v něm lépe dýchalo. Hudba je zde vynikající. Má mnohem temnější a expresionističtější nádech, ale poslouchat ji byla vyložená slast. Například když tohle hrálo během mé asi nejoblíbenější mise „Castello Crasher“ při šplhání po hradu Sant Angelo, hned jsem věděl, že se mi do mozku vpaluje jeden z nejlepších momentů z celé série. A z tohodle vyloženě teču. <3 Sám Cesare není špatný záporák, ovšem jeho fotr měl daleko větší štyl. Navíc v anglickém znění mi často zněl přehnaně dramaticky až hystericky, krapet to balancovalo na okraji otravnosti, ale naštěstí to nikdy nepřepadlo. Gameplay je více méně stejný, ovšem zde je okořeněný o vydávání příkazů jiným assassinům, čehož jsem se upřímně trochu bál, ale nakonec se ukázalo, že to nebylo nijak zvlášť složité, přičemž jsem si tuto novinku dosyta užíval. Překvapivě mě také bavily linky ze současnosti s Desmondem, obzvlášť závěr nechá hráče skvěle viset z lana očekávání.

Někdy se ovšem dostaví jistý stereotyp a nudnější mise, který onen intenzivní zážitek brzdí. Plus i když je hlavní příběhová linka napínavá, hráč jí prosviští až moc rychle, pokud tedy vynechá veškeré optional activities.

Brotherhood je jinak skvělým pokračováním Eziova příběhu, díky kterému jsem minulé léto jel do Říma jen kvůli tomu, abych si tam udělal fotku s Andělským hradem, dal to na fejsbuk a napsal k tomu příspěvek odkazující na Assassin´s creed, který stejně pochopili asi jen dva lidi. Awesome. Just awesome.

Pro: Napínavý příběh, Řím, hudba, gameplay

Proti: někdy stereotyp, nudnější mise, kratší

+24+24 / 0
  • PC 95
Na Brotherhood som sa vrhol hneď po dohraní dvojky. Síce som od hry neočakával veľa, ale nakoniec som dostal fantastický herný zážitok.

Hneď na začiatku ma prekvapilo, ale zároveň aj potešilo, že sa hra začína tam, kde sa skončil predchádzajúci diel. Takmer celý príbeh sa odohráva v Ríme, ktorý je o niečo väčší než Benátky. Rím sa rozdeľuje na niekoľko častí, Centro v ktorom má Ezio vlastný hideout, Vatikán, chudobnejšiu štvrť a polia. Trochu ma sklamala dĺžka hlavného príbehu, ktorý bol cez jej krátku dĺžku aj tak vynikajúci. Celé to dopĺňali vedľajšie misie, ktoré mali vlastný príbeh. Najviac ma bavila misia, ktorá rozprávala o minulosti Cristini a Ezia. Tentokrát bolo vedľajších misií, kde ste mali niekoho zabiť o dosť menej než v dvojke. O vedľajších misiách by som sa tu vedel rozpisovať do nekonečna, keďže ma veľmi bavili, ale je ich veľa a ja nechcem písať román, tak len poviem, že každá bola podarená a mali super príbehy. Územia sa olobodzovali pomocou zabíjaní Borgiovych generálov a následných spalovaní veží. Záver hry bol výborný a nemám k nemu čo dodať. Novinkou boli assassinskí rekruti, ktorých ste posielali na kontrakty po celej Európe, ale aj ako pomocníkov v boji, alebo taktiež pri stealth assassinačkách.

Ďalšia novinka v hre bola ekonomika. Všetky obchody ste tentokrát museli obnovovať a následne sa zvišovala suma peňazí, ktoré ste si mohli vyzdvihnúť v banke. Boli pridané artefakty a aquadukty, ktoré ste museli rekonštruovať. Síce tie rekonštrukcie stáli veľmi veľa peňazí, ale to neskôr v hre nebol až taký problém, keďže Ezio dostával z banky slušnú sumu. Mne osobne sa podarilo zrekonštruovať celý Rím.

Pre mňa najlepšou novinkou bola kuša, ktorú som si kúpil niekedy v strede hry a musím ju pochváliť. Nepriateľov zabíjala na jednu ranu a dala sa použiť aj v boji na blízko. Kvôli kuši som prestal používať vrhacie nože, ktoré boli o niečo slabšie a patrili medzi moje obľúbené zbrane z predchádzajúceho dielu.

Grafika bola o dosť lepšia než v dvojke. Hneď ako som hru spustil, som neveril vlastným očiam akou premenou grafika prešla. A to sa mi páčila aj grafika dvojky, ale toto bol už iný level. S bugami v hre som stretol našťastie len pár krát a musím povedať, že niektoré boli vážne smiešne.

Hudba bola tá istá ako v Assassin's Creed II, takže ju musím len pochváliť.

Tentokrát dostal Desmond viac priestoru a hrať za neho sa mi páčilo. Príbeh, ktorý sa odohrával pri konci v prítomnosti bol zaujímavý.

Mne osobne sa mi páčil asi Brotherhood najviac spolu s Black Flag samozrejme zo všetkých dielov čo som zatiaľ hral. Uvidíme čím ma dostane Revelations.

Pro: Príbeh, Ezio, ďalšie postavy, vedľajšie misie, hudba, grafika, rekruti, kuša, .....

Proti: Kratší príbeh

+20+20 / 0
  • PC 80
Brotherhood, i když určitě není špatnou hrou, působí vedle dvojky trošičku nedomrle:

Ulice Říma působí poněkud genericky a téměř všude jsem preferoval pohyb po ulici jako jednodušší a rychlejší způsob přesunu. Autory tolik vyzdvihovaná možnost ježdění ulicemi na koni je právě tak pitomá, jak zní, bo uličky jsou uličky a ta obří svině jménem kůň v nich prostě kličkovat nebude.

Na venkově vás pro změnu nejednou naštve strmý sráz, který na mapě nevidíte a který se vám sprostě postaví do cesty. Od spousty míst vás pak bude právě tak oddělovat neviditelná stěna a osobně jsem v každé kapitole jak blbec jazdil zjišťovat, jestli se náhodou někde neposunula. (Takže hint pro ostatní: Neviditelné stěny se posunou, když plníte quest, který vás za ně pošle.) Podobná frustrace pramení i ze situací, kdy se snažíte udělat něco v místech, kam sice můžete dojít, ale příslušná činnost je blokována přítomností Borgia tower, ke které se pro změnu už zase dostat nemůžete.

Souboje jsou proti druhému dílu až trapně jednoduché a není problém vlastoručně zlikvidovat menší armádu. K tomu vám v pozdější části hry bude víc než zdatně dopomáhat váš vlastní assassin squad, takže pak už se s bojem skoro ani nemusíte obtěžovat. Nutno ovšem podotknout, že umlčet obtěžující vojáky nenápadným gestem ruky je sakra frajerský pocit. Ale zase skrz to platí, že zloděje, bojovníky, ani kurtizány prakticky nevyužijete. (Na kurtizány jsem šáhnul asi jednou nebo dvákrát v ramci stealth questů, nic jako sbíráni codex pages z budov tu holt není.)

Příběh mi z nemalé části přišel jako lepidlo pro všemožné úkoly, které hráč plní a nepřišel mi tak zajímavý jako v předchozích dílech - spíš naprosto zbytečně zamotaný.

Ale abych taky napsal něco dobrého: Borgia Towers, u kterých musíte zabít jejich kapitána a nasledně je vyhodit do vzduchu jsou každá trochu jinak koncipovaná a to samé platí o řadě dalších úkolů, jako například ničení Leonarodvých válečných strojů, nebo průzkum Romulusových doupat, která slouží jako náhrada hopsacích úseků ze dvojky (Jsou ovšem poměrně jednodušší a přijde mi, že tam jsou hlavně proto, aby tam prostě něco takového bylo.)

Celkově vnímám AC:B jako takový hodně velký a hodně nadupaný datadisk dvojky, který přináší hafo hodin podobné assassinské akce, ale sám o sobě není tak vymazlený jako dvojka. Spousta věcí prostě vypadá, že je splácnutá tak nějak narychlo, dost možná prostě jen autoři udělali Řím a naházeli do něj všechno, co se do AC2 nevešlo, nebo tak něco, i když nemálo kvalitních a/nebo originálních questů by se určitě našlo. Otřesný je hlavně závěr, kde je jeden opravdu hloupý bug, který si snadno vyžádá i několik checkpoint restartů. Ono vůbec závěr celkově stojí za prd.

Hm, tohle asi na 80 moc nezní, že? No, není to silných 80 a hlavně teď srovnávám s AC2... takže tak :)
+14+15 / -1
  • PC 90
Prohlídka krásných míst s Eziem v hlavní roli, podruhé a opět úspěšně.
Musím říct, že po spokojenosti s druhým dílem, jsem byl natěšený na Brotherhood jak jistí spoluobčané na dávky. A zklamaný jsem rozhodně nebyl. Už jen úvod stojí zato. Tedy pominu-li fakt, že za ten skvělý úvod si může právě náš udatný rek svou blbostí v závěru dvojky.

Bývá zvykem, že když se něco podaří, tak se to dojí, dokud se dá. Ona vlastně celá série Assassin’s Creed by tomu mohla být docela poplatná, kdyby se přece jen vývojářům nedařilo laťku držet neustále dost nahoře. Nějaké ty přešlapy se najdou, ale toto rozhodně není případ Brotherhoodu. I když vychází z předchozího dílu a příliš novinek se zde nenachází, tak zdárně pokračuje tam, kde AC II skončil, a tak se vydáte do boje proti Borgiům, přičemž se tentokrát přesunete do Říma. Ten, až na pár výjimek neopustíte, ale rozhodně to není na škodu. Mapa je totiž obrovská a rozhodně nenudí. Míst k prozkoumávání je zde mraky a aktivit jakbysmet.

Opět se setkáme se starými známými, pomůžete Leonardovi da Vincimu, nově zachráníte Mikuláše Koperníka a prožijete si vzpomínky na Eziovu lásku Cristinu, které sice nejsou příliš dlouhé, ale patří k tomu nejzajímavějšímu, co tento díl nabízí. Prvek, díky kterému má tento díl AC svůj podtitulek, je rekrutování a cvičení dalších assassínů, kteří vám poté mohou vydělávat na misích po celé Evropě nebo vypomáhat s plněním cílů v hlavních i vedlejších misích. A nutno říct, že občas je jejich pomoc víc než vítaná.

Na jednu stranu tu toho mnoho nového nenajdete, avšak je zde vše vyvedeno řemeslně víc než dobře a hra vám zabere téměř stejně dlouho, jako původní díl. Někomu to může být málo, já však byl spokojen a už se těším na Revelations.

Pro: Řím, Ezio, délka, Leonardovy mise, mise s Cristinou, zajímavá hudba

Proti: nepříliš novinek

+14+14 / 0
  • PC 80
Nedávno jsem dohrál druhý díl, který byl ve všech směrech lepší než ten první a tak jsem se na další nášup, v podobě bratrstva docela těšil.

Brotherood má vše z druhého dílu, což, jak usoudili vývojáři, by bylo zřejmě málo a tak přináší některé novinky. Co jsem kvitoval s povděkem byl fakt, že se celá hra odehrává v jednom městě, které bylo rozlohou opravdu obrovské a jako náhražka cestování je tu aspoň solidně velké okrajové území, takže kdo bude mít už plné zuby domů, má možnost se prohnat i ve volnější krajině. Díky tomu už nebylo nutné žádné objíždění X měst a zkoumání, kde mi něco chybí. Celkově se mi zpracování Říma moc líbilo, jestli odpovídá skutečnosti netuším a neřeším.

Příběh je zamotanější než dřív, ale má svou přitažlivost a vtáhl mě do sebe tak, že jsem jel v podstatě právě jen příběh a vedlejší mise moc ne. Díky tomu se mi podařilo dostat se na konec dost brzy, časomíra ve hře se zastavila na zhruba devíti hodinách a já jsem byl docela překvapený. Bohužel poslední dvě až tři paměťové sekvence mi přijdou trochu odbyté a dají se dohrát velmi rychle.

Rychlým dohráním jsem se připravil o všechny novinky, jenže už mám něco ve světe AC odehráno a tahle vata, která by mi natáhla herní dobu mě prostě moc nelákala, dělal bych zase to samé, co už desítky hodin zpět a bez nějakého většího smyslu, o procenta odehrané hry mi nikdy nešlo a když jsou po dohrání kouknul do stats, tak jsem neměl ani 50 %, takže více než polovina obsahu zůstala nevyužita. V Romulově doupěti (což byla stejně jen skákačka) jsem byl jednou, zničil jsem jenom jeden stroj od Leonarda, obnoven byl jen menší počet obchůdků, některé části mapy jsem ani nenavštívil a pořád bylo ještě pár Borgia Towers, kde vesele vládl nepřítel dál. Vlastní asasíny jsem měl myslím čtyři a volal jsem je akorát, když jsem se nudil, jinak byli zbyteční. Ale možná to tak bylo dobře, že mě nikdo nenutil tyhle věci dělat a neotrávil mi tak hru.

Bohužel narozdíl od dvojky, je tenhle přídavek krapet zabugovaný, stealth mise jsou opět maximální opruz a konec mě vůbec nebavil. Celkově je bratrstvo dobrá hra a pokud přijde někdo, kdo s touhle sérií nemá zkušenosti, tak bude asi nadšen možnostmi, které hra nabízí. Já už bych chtěl asi trochu víc a tak tajně vzývám třetí díl, kterého se snad někdy dočkáme a který do série opět přinese svěží vítr, jako tu udělal díl druhý.

Ještě poznámka ke grafice - proti dvojce mi přišly textury detailnější a grafika celkově lepší, navíc hra ani jednou nespadla.

Pro: Město, příběh táhne pořád dál a dál, některé nové nápady jsou povedené, lezen

Proti: Konec hry, stealth mise, nějaký ten bug, boje jsou lehčí než dřív

+13+13 / 0
  • PC 95
Bratrstvo / Brotherhood je rozhodně nejlepší díl Assassins Creed série. Proč:

Příběh je skoro samý jako ve dvojce - tentokrát se ovšem Ezio nežene za pomstou svých bratrů a otce, ale za pomstou svého strýce Maria. . Proto odchází do Říma, kde se nachází jeho úhlavní nepřítel. Co se mi líbilo (pokud jste splnily všechny nepovinné mise) tak jak se Ezio propracoval. Na začátku neměl téměř žádné brnění, žádné pomocníky. Na konci má Ezio propracovaný klan asasínů, má k ruce v případě nouze, kurtizány, zloděje a žoldáky kterým ve mnohém pomohl. Zrekonstuuje celý Řím, zastaví útoky banditů a bůhví co ještě.
Grafika je hezká, lehce pozměněná. Řím mě dostal - nejkrásnější město ve hře, hezčí než Benátky. Koloseum, Pantheon a Andělský hrad hravě přebijí středověkou atmosféru Acre z jedničky, Benátské kanály ze dvojky a obrovitou Galata Tower z Reveations. Řím je hodně velký a pokud mě nebavilo chodit pěšky, přivolal jsem si koně nebo cestoval tunely.
Bojový systém je dobrý, trochu změněný, ale princip zůstal stejný.
Hru jsem dohrál 4x (nej synchronizace 96%, nej zbraň HB, pírka 10/10 vlajky z 80%).
+13+14 / -1
  • PC 80
Při sledování závěrečných titulků se mě zmocnil menší smutek. Obdobně jako po konci nějakého seriálu - v tomto případě mi to nejvíce připomělo závěrečné epizody sezón u seriálu Lost. Co to s tím má společného? Série Assassins Creed mi totiž přijde jako takový seriál, příběhy jsou různé, ale struktura zůstává stejná a po lahůdce jménem Assassin's Creed II jsem si na Bratrstvo brousil čepele. Nejvíce mě těšil návrat Ezia Auditore, jelikož je to postava, která mi v poslední době nejvíce učarovala, na jeho další kroky jsem byl zvědavý - navíc s assassinskými kumpány. Ale proč začínám koncem? :-)

První kroky v Bratrstvu jsou totiž poměrně nezáživné, až menší skriptová akce a zvrat způsobí návrat k tomu nejzábavnějšímu, co mi AC nabízí. Volný pohyb po historickém městě, plnění důležitých i nedůležitých úkolů, vylepšování vztahů, zbroje, ... . Poměrně jsem si liboval úkoly nepůsobily lacině, ba naopak. Ale jak už to u podobných děl bývá, stane se něco nemilého a působí to potom už poměrně fádně. Mise mi v pozdějších fázích nepřišly zajímavé jako na začátku, nehrály se jako ty počáteční, tyto už bylo takové natahované (ne jako v jedničce!). Velmi dobrým zpestřením pro mě tak byla restruktalizace města, získávání assassínů a posílání je na zkušenou. Najde se více novinek, ale to jsou přesně ty, které mi nestojí za zmínku, jelikož jsem pro ně našel minimální využití. Celkově je Bratrstvo lehce vytuněná dvojka, přidávající pár nových vlastností, ale příběhově poměrně ztrácí, byť je to pokračování. Dvojka zůstala nepřekonána, ale s dezertem jménem Bratrstvo se jedná o velmi chutný chod!

Nečekal jsem zakončení celkové idee okolo propleteného příběhu, čekal jsem něco trošku jiného. Příběh okolo Ezia Auditore, jest asi už zakončen, což mě mrzí více, než naskriptovaná závěrečná část (btw. skripty AC vůbec nesluší!). Ale smysl Bratrstva vidím, dokonale zkracuje a ulehčuje čekání na případné pokračování, ať už s číslovkou, nebo bez ní!

Pro: pokračování příběhu, restruktalizace města, najímání assassínů, posílání je na zkušenou, české titulky,

Proti: fádní závěrečné mise, skripty, smutek :-)

+11+11 / 0
  • PC 80
Když už si přátelé v Ubisoftu usmysleli vytvořit místo jednoho příběhu hned celou trilogii, měli asi rozmýšlet déle. Za tou procentuální osmdesátkou se totiž skrývají hodiny a hodiny hraní, skákaní a sekání, ale bohužel i výsledné zklamání.

Jakožto odpůrce prvního dílu a šokovaný fanoušek dvojky jsem od Bratrství určitě čekal více než jen velmi dlouhý datadisk. Nic proti příběhovým misím (vede divadlo s ukřižováním, kterého se Ezio potají účastní, ale třeba manipulování Leonardovými zbraněmi spíše frustruje, než že by bavilo (hlavně křídla...) a když se celý příběh nadechuje k závěru, je to nádech opravdu bleskový a během několika cutscén a kratších soubojů je jasno, že jdeme do úplného finále. A to je škoda o to větší, že mě veškeré obíhání Říma, vzpomínání na dávnou lásku nebo (zpočátku úporně náročné a na konci díky kolegům hašašínům až exhibičně ladné) likvidování základen Borgiovců bavilo natolik, že jsem si ho rád dávkoval průběžně dlooouhé týdny.

Až na samém konci pak hráči dojde, že po úvodní hodince ve stylu přišel jsi o minule nabité schopnosti, Ezio nepochopitelně nechal nepřítele vyhrát a přesouváme se do sklepa byla většina dění tak trochu zbytečná a všechno se dalo velmi snadno vyřešit během jedné dvou misí. Abychom se na závěr podívali ve velmi prapodivné a neuspokojivé sekvenci do - jiného sklepa.

Těžko říct, co vlastně po dohrání cítím. Grafika, hudba, postavy, dokonalá hratelnost - to všechno funguje. Ale tvůrci celým tímhle balíkem téměř až plýtvají. Vzhledem k tomu, že od Revelations nějakou zásadní změnu konceptu nečekám, maličko se ho bojím.

Pro: Atmosféra nejrůznějších sklepení a doupat, osvědčené bojové triky, spolupráce s assassiny a i po dvaceti hodinách potěšení, když se povede nějakou městskou část prolétnout obzvlášť efektně

Proti: Pocit, že se za celé Brotherhood příběhově stalo něco, co by se dalo shrnout jednou větou

+11+11 / 0
  • PC --
Nakupy budov a jejich renovace a investice do nich a bankovní systém a získávání územního vlivu ničením rozhleden a drandění doupat Rumuluse a hledání symbolů odkrývající tajemství o Subjectu 16 a následné řešení vcelku náročných hádanek a vedlejší assassinace a pomoc obyvatelům a jejich záchrana a následný rekrut do řad assassínů a jejich trénink a levelování a jejich posílání na vzdálené mise a sbírání vlajek a truhel a peří a plnění vedlejších misí pro Leonarda a ničení jeho válečných strojů v rukou nepřítele a vedlejší mise o historii randění z dob druhého dílu a občasné vyskočení z Anima a procházky a skákání po střechách novodobého Monteriggioni a sbírání nezajímavých cetek... občas splnit i nějakou tu příběhovou misi. Smutné je, že než se přes všechen ten bordel dostanu k dějové lince, většinou zapomenu jména postav a jejich úmysly.

Assassins's Creed: Brotherhood aneb Jak Příběh a Hratelnost přemaštěná tunou nápadů, nulovou obtížností a minimální narací, byla.

A ty celoobrazovkové bílé přechody pokaždé, když vjedu do menu, mapy nebo když se spouští animace? Sterilizujte někdo toho kreténa, kterého to napadlo, aby svou demenci nemohl šířit dál...
+10+11 / -1
  • PC 90
Assassin Creed II po druhé a tentokrát v Římě. Čím začít? Brotherhood vlastně začíná tam, kde Assassins Creed II končí. Narozdíl od Assassinu II se zde vše odehrává výhradně v Římě a jiná města tu jen okrajově nejsou. Ale rozhodně nebudete ochuzeni, protože Řím je velmi detailně propracovaný a je obrovský. Vývojáři si dali záležet na detailech města. Líbí se mi zpracování města za to vývojáři zaslouží pochvalu. A aby se vám po obrovském městě lépe chodilo jsou tu podzemními chodby se kterýma se můžete dostat z jednoo konce na druhý. Co je trochu méně povedené je že po městě můžete jezdit na koni ale v úzkých uličkách Říma plných lidí to je jen o málo rychlejší než by jste šli pěšky

Jak napovídá název budete mít ve hře Bratrstvo. Můžete cvičit Assassiny a posíat je na mise. To je věc která mě na hře bavila. Assassíny můžete kdykoliv přivolat a oni vám pomohou v bitvě s velkým počtem nepřátel. Hra nabízí kromě hravní lidie i množství vedleších misí. Hlavní příběh je velmi dobrý s velkým množstvím historických postav.

Celkové hodnocení: Assasin Creed Brotherhood se mi líbil. Hlavně v oblasti grafiky. Hlavní příběh je velice zajímaví i když už nedosauje takové kvality jako příběh Assassins Creed II.

Pro: Grafické zpracování Říma,hlavní příběh

+10+11 / -1
  • PC 85
Brotherhood beru jako rozsáhlý datadisk k AC II. Nemá tak epický příběh, Cesare Borgia není tak dobrý antagonista jako Rodrigo a děj se odehrává většinu času jen na jednom místě. Tím místem je Řím.

Řím samotný je však velmi rozsáhlý a pěkně zpracovaný. Celkově grafika série patří mezi mé nejoblíbenější a Koloseum je jedním slovem balada. Díky zaměření na jednom místě, nemusí chodit hráč daleko za jednotlivými úkoly a navíc si může zavolat kdykoliv koně, kterým může jet i ve městě. Největší vylepšení považuji možnost najmou si vlastní skupinku assassinů, kteří za vás mohou zabíjet cíle a sami se zlepšují, díky čemuž mohou mít lepší zbraně a brnění. Ale i samotný boj byl vylepšen tak, že nyní vyřídíte více protivníků rychleji.

Pasáže s Desmondem jsou v této hře akčnější, více lezení a skákání, ale na boj nedojde. Přesto mě konec hry s ním bavil, a proto mě nepotěšil cliffhanger, který mě nutí zahrát si další díl.
Hra samotná není tak revoluční jako AC II, ale jako vylepšené pokračování Eziova příběhu stojí za zahrání.

Pro: Řím, vlastní assassíni, akční Desmond

Proti: Kratší herní doba, slabší příběh oproti předchozím dílům

+10+11 / -1
  • PC 80
Ezio podruhé… a bohužel už zdaleka ne tak dobře jako napoprvé. Renesanční Itálie se zdá být jako fajn poutavá doba, ale ne tak poutavá, aby utáhla dvě AC hry. Zvláště, když 6-7 map z AC 2 dalo zavděk jen jedné jediné (ne tak docela, ale k tomu se dostanu). Řím to prostě neutáhne, nezvládne podržet celou hru, která je navíc stejně dlouhá jako její předchůdce (u mě cca 30 h).

Příběh opět boduje a má v rukávu nejednu nápaditou misi a nejeden zvrat. Navíc má Ezio důstojného soupeře, který dokáže pořádně zatopit. Vlastně celá rodinka Borgiů i další hlavní záporáci se povedli. Oproti tomu jdou vedlejší Eziovy cíle stranou. Ještě, že jsou noví členové společenstva záporáků zvěčněni na krabičce hry, jinak bych na ně rychle zapomněl. Také vítám návrat starých známých postav – Machiavelli (ten má fůru prostoru), Da Vinci, La Volpe, rodinka Auditore a mnozí další.

I Desmondův příběh se pohnul a můžu říct něco, co jsem vůbec nečekal, že někdy řeknu, totiž – Desmond se zdržel na obrazovce déle než by se mi líbilo. Jeho dějová linie je sice akční, ale jednotlivé skákací úseky se hrozně často natahují. Ale zase se mi líbí možnost kdykoli opustit Animus, pokecat s kolegy, projít maily… Svým pojetím se to trochu blíží AC 1.

K příběhu je to vše, pojďme dál…

Začnu tím, co je na hře nejhorší a tím je paradoxně veškeré dění v Římě, čili 90% hry. Hmm, teď to asi vypadá, že bych měl hře vrazit mizivé hodnocení, ale je rozdíl mezi nejhorším a špatným. Klasická herní náplň, čili poskakování po střechách, sběratelské aktivity (je jich stále příliš mnoho), ježdění na koni, plnění hádanek subjektu 16 (jsou těžší a lepší), vraždění, mlácení, sledování, závodění…, je to tu znovu a bez nějakých výrazných změn. Je to jako protáhnout si herní dobu AC 2 o 30 hodin. Stejná architektura, stejné principy, stejné mise… Jen nové město rozdělené do čtyř částí, přičemž zhruba polovinu mapy tvoří hustá městská zástavba a zbytek venkov plný chrámů a polí. Přesun po takhle velké mapě je problematický a nijak zvláště tomu nepomohou ani zkratky a ani koně. Tím spíše, že zatímco v minulých dílech se velká města otevírala postupně a většina nově zpřístupněných misí se odehrávala právě v té nové čtvrti, tady je 80% města k dispozici už ve třetí sekvenci a úkoly se běžně plní všude možně. Dlouhé přesuny napříč mapou jsou tak zcela běžné.

Novinky zde samozřejmě jsou a bohužel ne každá mi sedla.

Tak například rozdělení města do částí, kterým vládnou nepřátelé, vypadá a opravdu je zajímavé. Hlavní základnou každé části města je věž, kterou je třeba zapálit a ještě předtím zabít tamního velitele. Díky skutečnosti, že velitel je většinou zbabělec, je obvykle nutné počínat si opatrně a nevyplašit ho. Pokud je čtvrť vyčištěna, Ezio může začít s renovací doposavad zavřených obchodů, čímž mu do kapsy plynou zisky. Jinak se ale finanční systém moc nezměnil, tedy až na poměrně komplikovaně vyhlížející možnost investic do vlastněných obchodů. Nějak to prý souvisí s ostatními online hráči, ale zjednodušeně řečeno to znamená sázku do loterie – čím více peněz je možné do obchodu investovat, tím více můžete vydělat i prodělat.

Druhou významnou novinkou je Bratrstvo. Ezio už není sám a může najmout nového Asasína, vycvičit ho a následně jej přivolávat do terénu nebo ho posílat na speciální mise s proměnlivou obtížností i výdělkem. Asasíni se postupem času vylepšují a hráč vybírá, co jim za získané zkušenosti vylepší. Pokud Asasín umře, je načase doplnit partu hic nějakým novým. Tyto RPG prvky jsou zřejmě hlavním tahákem hry, ale mě to nijak zvláště netáhlo. Čekal jsem, že dostanu Asasína pod kontrolu, že půjde městem se mnou a bude mi pomáhat v misích i v běžných aktivitách, ale chyba lávky – když se spřátelený Asasín povolá do akce, pomůže zabít pár nepřátel a po boji zmizí. Tolik k ‚úžasnému‘ principu Bratrstva. Když se mi do rukou dostala krabička se hrou a já tam viděl Ezia a za ním partu podivínů, měl jsem za to, že tohle je to slavné Bratrstvo, že ti lidé budou spojenci, že budou moci s Eziem pobíhat po městě a tak dále. Čekal jsem systém společníků s charakterem a ne tlupu bezduchých nindžů bojující stylem – zjev se, udeř a zmiz.

Další výraznou novinkou je možnost procentuální synchronizace. Většina misí má dodatečný úkol, přesněji podmínku, která pokud je splněna, je dosaženo 100% synchronizace mise. Jinými slovy jde o mnohdy obtížné úkoly navíc. Nezní to špatně, jenomže někdy jsou ty úkoly vážně na hraně a vyžadují řadu restartů. Zabít partu fanatiků aniž by vás jedenkrát zasáhli nebo v šibeničním časovém limitu proběhnout hrobkou… není to žádná sranda. Osobně jsem na maximální synchronizaci dbal jen u hlavních misí, kde se mi povedlo splnit vše, ale kolikrát třeba až na třetí pokus.

Pak tu jsou ještě pochybné archievementy neboli úkoly pro frakce typu zabij X nepřátel pomocí schopnosti Y. Jděte s tím do háje autoři! Archievementy jsou jen nesmyslné diktování hráčům, jak mají hrát. Obzvláště hra založená na velké volnosti a svobodě konání by něco takového mít nemusela. Na archievementy obvykle z vysoka kašlu. Jenže za tyhle úkoly jsou odměny, o to je to horší. Lákán odměnami jsem tu nudu prostě absolvoval a… nudil jsem se.

A teď se budu věnovat tomu, co se tvůrcům opravdu povedlo. Obvykle jsou to detaily, ale detaily jsou důležité. Vezmu to v bodech…

1. Ezio pokračuje přesně tam, kde skončil. Na samém počátku Bratrstva jsem měl přesně tu výbavu, jako na konci AC 2 a stál jsem na tom samém místě. Tomu říkám perfektní návaznost! Samozřejmě, že Ezio nezůstane takovým borcem po celou hru, ale už jen to počáteční provázání se počítá.
2. Monteriggioni je další tahák. Jiná hra a přesto stejné místo. Bylo skvělé si vilu prohlédnout znovu, vidět ty obchůdky kde jsem tolikrát nakupoval, prohlédnout si pár obrazů i vyšplhat na věže. A Monteriggioni hraje roli i v Desmondově příběhu. Vidět vilu tehdy a v moderním hávu je další skvělý detail.
3. Mise Cristiny, tj. další bodík k dobru. Děj okolo Cristiny v AC 2 velmi rychle vyšuměl do prázdna. Je pěkné se v rámci vzpomínky ve vzpomínce podívat do Florencie, projít se po známých místech a potkat postavy, které už v AC 2 zemřeli. A i ta dějová linka má něco do sebe.
4. Leonardovy stroje, čili série dlouhých misí na nových mapách, v nichž se obvykle vyžaduje stealth postup. Hlavně tu ale jsou funkční stroje, které snad Leonardo skutečně kdysi navrhl. Dělo, kulomet, tank… perfektní mise.

A to by bylo skoro vše. Bratrstvo samo o sobě není špatné, ale chvílemi působí jako nastavovaná kaše a co se nového koření týče, to se také vyvedlo jen zčásti. Myslím, že málokterá země omezená jednou historickou dobou by měla dost materiálu na to, aby utáhla dvě 30ti hodinové hry.

Zbývá už jen DLC, které stejně jako v případě DLC pro AC 2 je zahrnuto v PC verzi. Pojďme na to.


Da Vinciho zmizení

Do přídavku jsem se pustil až po odehrání základní hry. Šetřil jsem si ho na samotný závěr příběhu a chtěl se do něj pustit před sekvencí 9, jenomže od půlky sekvence 8 jde všechno tak rychle, že se volnost pohybu vrátí až po závěrečných titulcích.

Příběh DLC je zasazený krátce před sekvencí 9, čili dost dobře nechápu, proč není přídavek součástí hlavní dějové linky, stejně jako DLC v AC 2. Samotné DLC nabízí hned 8 misí. Horší je příběh, který přinese něco zajímavého snad jen v první a poslední misi. Ovšem díky perličkám jako je třeba zcela nová mapa zámečku, návrat některých postav nebo skládání puzzle, je přídavek vcelku zajímavý. Bohužel většina misí se odehrává v ulicích Říma, kterého jsem měl tehdy už opravdu plné zuby.

Hodnocení 75%

Pro: Vše dobré z AC 2 + mise mimo Řím, Leonardovy stroje, Borgiové, minulost X současnost

Proti: Vše špatné z AC 2 + výzvy frakcí, nevyužitý potenciál Bratrstva, stejné prostředí a architektura, nezáživný Řím

+9+10 / -1
  • PC 80
AC: Brotherhood ma podle mne dodnes (5/2016) ten nejlepsi trailer ze vsech AC her. Hra samotna rozhodne nejlepsi v serii neni. Protoze uz je tu komentaru povice, zamerim se v tom svem na tema, ktere tu jeste nepadlo. DLC s nazvem Copernicus Conspiracy. Ze jste o nem jeste neslyseli? Tak ctete dal...

Docela me bavilo, ze Ubisoft v serii AC az do tohoto titulu vydaval vsemozna DLC, ale vse bylo omezeno na konzole a na PC se dostala uz vycidena a (prinejmensim vsemi pribehovymi DLC) vybavena hra. To se s AC: B meni. Odhledneme od toho, ze mi tento titul prisel mene vyladeny a daleko vice sem jsem se potykal s bugy, nez u predchozich dvou her (muj prichod do mesta jsem oslavil proskocenim textury ulice rovnou do jakesi site stok, kdy jsem plaval a zaroven nad sebou videl obyvatele a budovy). Sice jsme dostali (pro mne pomerne zabavne) Da Vinci's Disappearance, nicmene druhe pribehove DLC zustalo oficialne odepreno nejen PC, ale i vsem ostatnim krome PS3. Nechapu, proc. Nastesti se da toto DLC doinstalovat. Zapakovany archiv ma vsehovsudy 12 mega, soubory se nahraji do slozky se hrou a spusti se patch. Tezko se tu da hovorit o nejakem piratstvi, kdyz i na PS3 bylo DLC zdarma.

Copernicus Conspiracy vlastne nenabizi vic, nez jen 8 misi, ktere nijak nevybocuji ze standardu vedlejsich misi pro kurtizany, zoldaky a zlodeje. I zde se dockate sekundarnich podminek pro 100% synchronizaci. Nektere jsou snazsi, jine mene (nastesti i ty casove omezene v podobe dorucovani dopisu ucencu se daji zvladat v terminu), jak ale nekdo dokaze najit a zlikvidovat sest cilu rozesetych po celem meste, z nichz hned dva nebo rovnou tri zdrhaji po strechach lip, nez lapkove, to vse v sibenicnim terminu 3,5 minuty, to vazne netusim... Kdyz jsem pronasledoval prvniho freerunnera, ktery zdrhal a zdrhal a ja ho zaboha nemohl sejmout, tak to hra nevydrzela a spadla. Zadnou novou lokaci necekejte, sejmuti padoucha je ten nejjednodussi ukon ze vsech misi vubec a Kopernik ma do sympaticnosti Leonarda hodne daleko...

No, aspon muzu rict, ze jsem to hral a dohral... celkovy dojem z Brotherhood tohle DLC nezkazi.

Tak, a jde se na Revelations...
+9+10 / -1
  • PC 85
Brotherhood je velice zajímavé a povedené pokračování druhého dílu Assassins Creed. Jak si stojí proti předchozímu dílu? Tak se na to podívejme.

Příběh pokračuje víceméně stejným stylem jako v minulých dílech. Je hodně poutavý a originální, ale připadal mi trochu více opomíjený, než v předchozím díle. Samozřejmě, že úkoly, které hráč ve hře plní, jsou vždy nějak spjaty s příběhem, ale už mi to nepřišlo jako taková motivace k jejich plnění.

Grafická stránka je prostě dokonalá. Na živá města už jsme si zvykli z minulých dílů, ale ty pohyby Ezia, to je pastva pro oči. Souboje vypadají takřka reálně, komba "poprav" jsou hrozně stylové a šplhání po budovách vypadá uvěřitelně, i když každý ví, že na centimetrovém okraji květináče se sedmdesátikilový chlap s několika kily železa u pasu prostě neudrží :)

Zvukový doprovod je na konstantní úrovni - při procházce to hraje, při souboji to hraje, v menu to hraje...je to dobré :))

Teď přejdu k různým postřehům ze hry:

Byl jsem zvědavý, jak tvůrci zajistí, aby Ezio, z něhož se v průběhu Assassins Creed 2 stal elitní zabiják, začínal znovu od začátku. Co si budeme povídat, povedlo se. Byl to geniální tah, nechat ho přijít o všechny nasbírané věci při zběsilé snaze ubránit Monteriggioni.

Původně jsem se docela bál toho, že se tento díl bude odehrávat jen v jednom městě. Ukázalo se, že jsem se bál zbytečně. Ať už je Řím jaký chce, je hlavně velký, prostředí v něm není stereotypní a během hry si hráč vůbec nevzpomene na to, že by chtěl z města vypadnout.

Další chytlavá věc - přestavování Říma. Opět se ukázalo, že když člověk může něco vylepšit, rád to udělá. Protože nemám rád zabedněné výlohy obchůdků, rozpadlé pamětihodnosti a cintající akvadukty, prostě jsem to musel všechno koupit a opravit. Je to další, nenáročné zpestření, které nikoho k ničemu nenutí a přitom dokáže být i docela zábavné.

Ocenil jsem také náhodné útoky zlodějíčků. Jejich posměšná slova mě vždycky donutila zastavit a úplně je rozmastit na cucky, parchanty. :))) Nakonec jsem ještě jejich mrtvoly okradl a posměšně je hodil do studny :)

Další krok správným směrem, to bylo bratrstvo. Ze zelenáčů se prostřednictvím misí po celém světě stanou elitní asasíni, kteří jsou nakonec ochotni vyskočit z jakékoliv kupky sena, aby zapíchli jakéhokoliv nepohodlného strážného, kterého Ezio označí. Pro někoho může být otravné samotné vylepšování asasínů, ale já osobně jsem to bral jako hezké zpestření a užíval jsem si, že jsem důležitý šéf :)

Poklonu si hra zaslouží za několik misí s Da Vinciho vynálezy. Ty mise byly...úchvatné.

Romulova doupata, to je další super zpestření. Líbilo se mi, když jsem se musel zastavit a přemýšlet, kudy se mám vydat, abych došel do cíle...pobití pár vlčáků mi také nevadilo :)

Tak, dost vychvalování, je třeba to vzít z druhé strany: Brotherhood mi přišlo příběhově o něco utahanější, než předchozí díl. Asi jsem si to udělal sám tím, že jsem sbíral vlajky, pírka, opravoval obchody a plnil jejich úkoly, ale prostě je to tak. Je to zkrátka utahané.

O dost hůře jsou na tom také symboly na budovách. Nejen že některé hádanky už nejsou tolik poutavé, ale jejich vyřešení je někdy nechutně obtížné a z odměny za nalezení všech symbolů jsem byl mírně v rozpacích.

Vyloženě mně pak vytáčely úkoly obchodů. Jakmile potřebujete byť jednu hloupou věc jako třeba Mák Setý (shoř v pekle, bylino) prostě ji nejde najít. Nelze ji koupit, nalézt na specifickém místě...prostě je to všechno o náhodě. No a když na začátku hry potřebujete kapitánův meč, abyste se dokázali tak nějak bránit, co je sakra platné, že ten zpropadený mák naleznete až za týden, kdy se oháníte mečem velikosti krávy?

Je tu také stará známá otrava s misemi, kdy Ezio nemá být odhalen...to je kolikrát porod, dokončit takovou misi.

Dále to tvůrci moc nevychytali se sbíráním zbraní. Nevím, proč, ale narozdíl od minulého dílu už mně nic nenutilo mít je všechny.

Pak je tu ještě starý neduh, který se táhne už od prvního dílu - při soubojích se často čeká na to, kdo udělá první chybu. Je ale fakt, že už se to neděje tak často, což je potěšující.

Assassins Creed: Brotherhood je tedy velice dobrou hrou, která jde ve šlépějích staršího bratříčka, nicméně je na několika málo místech lehce zparchantělá. Nejsou to vysloveně zásadní chyby, jen otravné chybky, které dokáží kazit zážitek. Proto jdu s hodnocením o něco níže, než u dílu předchozího. Není to ale žádná hanba! Milovníci dobrých RPG se stylovým příběhem by tenhle kousek neměli minout. Mám totiž takový pocit, že o Asasínech ještě uslyšíme hodně zajímavé věci.



Pro: Grafika, pohyby Ezia, město a jeho přestavování, příběh, charizmatické hlavní postavy

Proti: Příběh se místy vleče, úkoly obchodů jsou přes svou primitivnost někdy těžko splnitelné, zhoršení obecné kvality symbolů

+8+8 / 0
  • PC 65
Vcelku primitiní a rozsáhlý datadisk k docela fajn hře - nic víc, nic míň. Důraz na arkádovost je tu ještě výraznější než v původním AC2 a ani rozmanitost prostředí tu není zdaleka tak velká, hra se odehrává jen v Římě a jeho přilehlém okolí což nedává moc prostoru pro diverzitu, o což víc je překvapivé že ani to jediné město není tak propracované a zapamatovatelné jako města ze dvojky (vyjma pár nejdůležitějších orientačních bodů typu Koloseum). Místo velebení vlastního sídla tu zpravujete krámky a pamětihodnosti v celém městě což není zdaleka tak motivační a zajímavé, ale zase tu s přetahováním se s nepřátelskou frakcí přibyl i náznak strategických prvků - což je asi jediné pozitivní zlepšení celé hry, nebýt to tak hloupě arkádové tak by mohlo jít o dost zajímavý způsob jak Assassins Creed rozšířit.
Na druhou stranu - AC2 byla relativně fajn hra a tento její "datadisk" zas až tak moc neupadl, takže jde pořád o výrazně lepší zábavu než jakou byl první díl série.
+8+9 / -1
  • PC 30
Jedina hra z teto serie, kterou jsem kdy "hral". Slovo hral je v uvozovkach, protoze jsem vetsinu hry stravil cekanim v loadingove obrazovce hry. Castokrat jsem se do hry nepripojil vubec, loading spadl, nebo jsem byl ze hry samovolne odpojen. Kdyz uz jsem se k jejimu hrani dostal, prozival jsem krusne zacatky novacka. Byl jsem z pozice koristi okamzite loven nemilosrdnymi zabijaky a jakozto lovec nejcasteji zabil chybnou korist a pote byl paralyzovan skutecnym nepritelem. Hra ve mne bohuzel zanechala negativni stopy a k teto serii uz jsem si cestu nenasel. Co me vsak dostalo, je jeji dobove ozvuceni. To se autorum povedlo na vybornou. Stejne jako ruznorodost postav, moznost ruznych skrysi, varianty utoku a obrany a podobne. Omluvte prosim nizke hodnoceni a kratkost recenze. Je vyvolano subjektivnimi pocity z nefunkcnosti hry z neznamych duvodu a velmi kratkou herni dobou. Ani na internetu jsem nikde nenasel zadne navody, jak tento problem vyresit. Aplikovany patch, ktery mel ony problemy vyresit, mi navic hru dostal do faze nespustitelnosti. Nasledovalo odinstalovani a konec.

Pro: paradni dobova muzika ve hre, postavy ve hre, skryse

Proti: obrovske problemy s loadingem hry, jejim padani, kdyz uz jsem se pripojil, platil jsem nemilosrdnou novackovskou dan, nakonec nesla hra vubec spustit

-4+3 / -7
  • PC 60
Tak nevím co tímto tvůrci mysleli. Vesměs nezajímavé a nudné dialogy svědčí o ještě nudnějším a natahovanějším příběhu. Dialogy a scénář mi připomíná naše politiky : snáží se tvářit zajímavě, ale je to nezajímavé a nicneříkajcí. Pouze vás nutí čekat na další díl a doufat že tam se dozvíte jak to dopadne. Ne, tato hra je pouze jakýmsi tunelem aby jste si museli pro zjištění konce příběhu koupit další díl. Herní stránka je na tom o hodně lépe. Možností skákání a šplhání je zde opravdu dotažená do konce. Bugů zde příliš není. Co mě opravdu silně překvapilo byl kvalitní a originální multiplayer. Velká škoda příběhu, který se za celou hru téměř nezmění a tak se zde střídají pouze dva prvky : prvek očekávání a prvek zklamání. Ona celá hra je vesměs zklamání.

Pro: Vylepšená grafika, šplhání, rekonstrukce Říma, multiplayer

Proti: Průměrná hratelnost, vesměs žádný příběh, dialogy o ničem, engine začíná zastarávat

-5+5 / -10
  • PC 95
Hra nabídla proti základu "pouze" jedno město. Za to ale herně i příběhově mnohem vydatnější zážitek....o třídu výš než dvojka....a hurá na Revelations zakončit Eziův part :)
-10+1 / -11