Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
Tři veršíky pro Popelku, aneb jak Jaryn roztahal 20 hodin herního času napříč osmi měsíci, protože se u hry tak nudil.

Estetické pohlazení duše, takový je Ashen,
Leč za výpravu a hudbu, zbytek je žel zmršen,
Atmosféra dusí, co ji síly stačí,
Až mě to na srdci jo opravdu tlačí.

Stejně jako postavy, hra nemá svou tvář,
Chtěla by od Dark Souls půjčit svatozář,
Zapomněla ovšem na různorodost,
Bez hloubky toho mám velmi brzy dost.

Je libo běhání po lesíku prázdném?
Mlácení potvůrek, všechny zcela beze jmén?
Mlácení zbraněmi, každá z nichž je stejná?
Děkuji nechci, ty…svinštino prodejná!


Ashen je hra, která by moc ráda byla Souls-like RPG, ale zároveň se neobtěžuje rozlišovat mezi druhy zbraní, nepřátel, čímkoliv. S tím, jak vykostěna a zjednodušena je, letité fandy subžánru musí zákonitě nudit, a nováčky do subžánru zase pravděpodobně od podobných titulů iba odrazovat. Všichni nepřátelé jsou humanoidi, všemi zbraněmi pajdulák máchá stejně rychle a s citově stejným impactem. Venku si hra udržuje konzistentně nízkou obtížnost, ale některé vybrané dungeony to náležitě kompenzují. Dungeonů je tak pět. Obstojně velké jsou tak dva. Bajvoko 15% času, který jsem se hrou strávil, jsem zabil na opakovaných pokusech pokořit finálního bosse. Good times.

Ashen je hra, která Vám vnucuje permanentního sidekicka, kolem kterého vystavila neotřelý multiplayer systém. Totiž, se zaplým onlinem Vašeho parťáka může nahodile, a neviditelně, sem tam ovládat živý hráč, který v tu chvíli dobrodruží ve stejné lokaci. Vzájemně si tak děláte nápomocné NPC, přičemž ani jeden z Vás nikdy není vůdcem. Z toho by teoreticky mohla vzejít báječná hratelnost, neboť komunikovat mezi sebou můžete jen ukazováním směrem k obdžektivu, ale reálně běžná praxe prostě vypadá tak, že Vám NPC z ničeho nic zdrhne opačným směrem, zrovna jak héroicky vběhnete do boje, protože si myslel, že jako jejich poslušné NPC budete sledovat Vy jeho. A tak online vypnete, že si vystačíte s AI pomocníky. Odměnou Vám budou sebevražední magoři, kteří se permanentně válí polomrtví na zemi. Good times.

Ashen je hra, kterou jsem chtěl milovat. Bohužel, těžko se zamilovat do slupky, která pod pozlaceným povrchem skrývá takto nedomyšlenou, nedotaženou, mělkou osobnost. Anebo je to prostě prodejná svinština.

Pro: Atmosféra; Audiovizuálno; Příběh; některé dungeony

Proti: Duši hra asi má, ale bohužel ji předesílá dosti nudně

+18
  • PC 70
Ashen je kopírka Dark Souls, která ale nenabízí ani zdaleka takovou komplexnost a dotaženost. Mapa je lineární, zbraně se dělí jen na dvě kategorie a RPG prvky jsou osekány na kost. Přesto se jedná o kopírku funkční a zábavnou, se zajímavým světem, mytologií a grafickým zpracováním. Ale pořád je to jenom indie kopírka, která nepřichází s ničím novým nebo lepším. Mohli třeba vylepšit systém kooperačního hraní, kdy dostat kamaráda do společné hry je stejně retardované a neintuitivní jako v předloze.

10. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+16
  • PC 90
Nový Zéland nám dal nejlepší ragbyový tým, filmového Pána prstenů, free to play diablovku a nyní došlo na soulslike hru. Řeknu to hned na začátku. Hrál jsem skoro všechny „souls“ hry a Ashen mě z trailerů a obrázků moc nezaujal. Připadalo mi, že nemá proti konkurenci co nabídnout. Tam kde má např. The Surge odsekávání končetin, které slouží na výrobu zbroje a Nioh inovativní soubojový systém, tak u Ashen jsem viděl jen low budget pohádku se soubojákem z Dark souls. Vše změnila recenze na Vortexu a sleva na Epicu.

Klacek do ruky, parťáka k tomu a hrrr na ně. Aktivuj tenhle kámen na odpočinek, dostaň se přes hordu nepřátel k dalšímu, zabij bosse a získáš možnost rychlého cestování. Takhle by vypadala šablona klasické „soulslike“ hry. V Ashen na to jdou trochu jinak. Výše řečené hra obsahuje, ale pro mě byla spíše mix standardního RPG s hlavní dějovou linkou a vedlejšími questy, doplněná soubojovým systémem z Dak Souls her. Vedlejší questy byly nakonec hodně důležité pro vývoj postavy a vyplatilo se plnit všechny. Hra k tomu i jemně vybízela designem úrovní a postupným odhalováním mapy tak, jak se člověk prokousával hlavní dějovou linkou.

Autoři hry dali hráči do ruky jedno a dvouruční zbraně a to pouze ve formě palic a seker. Někdo by řekl, že je to málo, ale mě to ke štěstí stačilo. Každá zbraň se lišila movesety, takže se vyplatilo řádné odzkoušení obou typů útoků (rychlý a silný) vzhledem ke spotřebě staminy. Pro výběr zbraně byla pro mě důležitá i vlastní animace útoku. Velkou část hry jsem odehrál s dvouruční sekerou, ale přišly chvíle, kdy se hodila jednoruční zbraň. Hra hodně pracovala se světlem a tmou a v jedné pokročilé části hry byla zbraň v jedné ruce a lucerna v druhé naprostou nutností. Celkově mi soubojový systém vyhovoval. Úskoky, blokování štítem, lockování nepřátel, to vše bylo zvlánuto s přehledem a šlo vidět, že se vývojáři učili od mistrů z Japonska a ostudu jim neudělali.
Ke zdárnému průchodu hrou bylo potřeba levelovat jak postavu tak i zbraně. Jak jsme už psal, důležité bylo plnit vedlejší questy. Po každém odevzdaném questu se postavě zvýšil život nebo stamina. Během putování jsem nacházel spoustu materiálů, které sloužily k levelování zbraní. Vymetání všech koutů a skrytých míst se určitě vyplatilo.

Hodně mě bavilo sledovat, jak se postupně rozrůstá vesnička. Z trosek na začátku hry se ke konci stalo krásné místo k odpočinku, domov pro postavy a pěkně šlapající manufaktura na všemožná vylepšení (zbraně, statistiky postavy atd.).

Hra byla dost lineární a design světa nepočítal se zkratkami, otevíráním zamčených dveří a všemi dalšími radostmi, kterými nás zásobuje mistr Miyazaki. Pro mě osobně to problém nebyl a úrovně jsem se snažil projít komplet už jen pro loot, který byl potřebný pro levelování zbraní a lucerny. Grafika je hodně stylizovaná, na první pohled bez detailů, ale každá oblast měla své kouzlo. Jednoduchý hudební motiv mě společně s grafikou občas přivedl do snové nálady. Samozřejmě jen do doby, než mě obklíčila smečka vlků, v jeskyních na mě vyskočili pavouci a jeden obvzlášť dlouhý a tuhý dungeon dokázal rozzuřit do běla.

Obtížnost šla nahoru postupem hrou. Hodně pomáhalo uskakování, podle situace výměna 1h a 2h zbraní a dost práce odvedl parťák. Oznámené online prvky, kdy může být parťák živý hráč pro mě nakonec nebyly moc zajímavé a tuto možnost jsem v nastavení vypnul. NPC pomocník byl nakonec použitelný a hru jsem s ním dohrál. Z Bossů mě nakonec nejvíc potrápil hned první, přičemž některé jsem dal na první pokus.
Hru jsme hrál na starším procesoru i5-3570 s Radeonem R570, 8 Gb RAM s detaily na maximum a vše šlapalo bez problémů. Grafika, i přes jednoduchou stylizaci, dokázala občas vyčarovat nádherné scény. Zvlášť lucerna v temných dungeonech skvěle vytvářela atmosféru.

Hrát či nehrát? Toť otázka, na kterou už znám odpověď. Soulslike hry to mají podle mě teď těžké. Král je jen jeden, podobných her vychází čím dál víc a každý, kdo se vydá podobným směrem, se neubrání srovnávání. Veteráni budou ohrnovat nos nad nízkou obtížností, lineárností a jasně definovanými questy, nedej bože mapou. Ostatní se leknou systému, kdy jim obrazovka každou chvíli oznamuje „you died“. Mě hra celkově hodně sedla, užíval jsem si „skoro“ relaxační hratelnosti, objevování světa, plnění hlavního a vedlejších úkolů a rozkvětu mé vesničky. Celková doba lehce přes 20 hodin byla tak akorát a já můžu všem hru všemi pěti prsty, které nesvírají dvouruční zbraň, hru doporučit.

Pro: Grafika, Levelování, Questy, Soubojový systém, Vylepšování vesnice, Délka hry

Proti: Umístění některých checkpointů

+9
  • PC 75
Atmosférická akční adventura s pomalým soubojovým systémem, zajímavým světem a ikonickým vizuálem. Oproti podobně těžkým hrám stejné typu se však soustředí spíše na naději, budování civilizace a spolupráci.

Pro: coop, vizuál, nálada

Proti: spojení s konrétním hráčem je zbytečně složité

+8