Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Art of Murder: FBI Confidential


Komentáře

< >
  • PC 70
Psáno v době vydání, tedy v roce 2008:

Mayská civilizace, vraždy, FBI, sympatická vyšetřovatelka. Jsou prvky, které se v adventurách objevují více než často a ani dnes recenzované dílo Art of Murder není výjimkou. Když k tomu připočteme fakt, že je na první pohled viditelná inspirace tvůrců ve dva roky staré adventuře Still Life, je nám jasné, že od této hry žádnou velkou originalitu očekávat nemůžeme. Profláklé téma však nemusí být vždy na škodu a pokud to doženou ostatní prvky, které vhodným smícháním dají dohromady tu správnou hratelnost, může z toho vzniknout zajímavé dílko. Podařilo se to u Art of Murder?

Hráč je převtělen do třicetileté začínající agentky FBI Nicole Bonnetové, která vzhledem k délce svého působení u policejních složek pracuje hlavně jako pomocník zkušenějším detektivům. Vše se změní jedné pochmurné noci, kdy je při pokusu o zatýkání zavražděn její parťák James Scott. Po této tragické události nastává překvapivý zvrat, když nepříliš sympatický šéf newyorské pobočky FBI neumožňuje Nicole pátrat po vrahovi Jamese, ale přiřazuje ji k dalšímu kolegovi jménem Nick, kterému má pomoci vyřešit sérii rituálních vražd prominentních lidí z vyšších vrstev, které se v poslední době nemilosrdně hrnou New Yorkem.

Tímto způsobem začíná nové dílko polského vydavatele City Interactive. Tato společnost se až dosud věnovala výhradně akčnějším titulům, rozhodla se však vstoupit i do prostředí adventurních příběhů. Pro svou detektivní prvotinu protkanou intrikami a vraždami se rozhodli oslovit krachující polské studio Detalion, které stojí za grafickými orgiemi Schizm I a Schizm II.

Na rozdíl od všech předchozích děl se tentokráte rozhodli tvůrci opustit pohled z vlastních očí a přesunuli se ke klasickému 2.5D. Nic to však neubralo na úchvatné grafice, která je tomuto tvůrčímu týmu vlastní. Úvodní obrazovka v kanceláři FBI sice patří k těm méně zdařilejším, kvalita se však s postupujícím dějem zvyšuje a končí skutečně vydařenou amazonskou přírodou.

Hra je postavena na českém adventurním enginu Wintermute, kterému se stává jednou z nejvíce vyčnívajících vlajkových lodí.

Také zbývající technické zpracování odpovídá současnému standardu. Atmosférický hudební doprovod efektně podkresluje napínavý příběh, totéž se dá říct i o zvucích. Co se týče dabingu, hra vyšla již v polštině, němčině a chystá se i angličtina.

Všechny tři verze dopadly dobře, zvolené zbarvení hlasů odpovídá charakterům postav a i sami dabéři odvedli svou práci profesionálně. Velmi zdařilé jsou i animace, které se prolínají celou hrou. K nim však patří asi jediná větší výtka týkající se technického zpracování – na některých počítačích se tyto animace hodně trhají, místy až k rychlosti 1 obrázek za vteřinu. Ani po komunikaci s helpdeskem se zatím tuto problematiku nepodařilo vyřešit, opravný patch by to však mohl v budoucnu napravit.

Po technické stránce tedy hra rozhodně nezklamala. Co na to příběh a atmosféra? O určitém klišé, které provází celý příběh, se psalo již na začátku této recenze. Zatímco všechny předchozí hry Detalionu byly postaveny na logických puzzlech ve stylu Mystu, Art of Murder má těchto úkolů minimum. Hlavní důraz je zde kladen na rozhovory a sbírání předmětů, prostě vedení klasického vyšetřování. Rozhovory jsou hodně lineární, hráč nemá žádnou možnost při volení otázek. Trošku neohrabaná je i nutnost kliknout na zpovídanou postavu, aby v rozhovoru pokračovala.

Nicole začíná pátrat po rituálních vraždách, hned v úvodu se však objevuje první nedokonalost celého příběhu. Má spolupracovat s kolegou Nickem, který se však v kanceláři FBI téměř neobjevuje. Hlavní sekretářka přiznává, že za něj všechny reporty psával James a šéf pořád nadává, jaký je Nick flákač. Místo toho, aby Nicole pomáhala Nickovi ve vyšetřování, tak ho prakticky kompletně vede sama. Její parťák se během hry „ozve“ sice několikrát, místo jasné pomoci však příběh spíše zašmodrchá. Podobných absurdit či spíše naivit se ve hře objevuje několik.

S postupujícím časem se začíná poodkrývat záhada celého příběhu, která se vztahuje k historické výpravě za poklady ztraceného dávnověkého mayského města v Peru. Nicole se následně dostává oklikou i k pátrání po Jamesově vraždě a začne zjišťovat, že oba zločiny mohou mít něco společného. Více z příběhu už nebudu prozrazovat, byla by škoda připravit hráče o zajímavé zvraty v průběhu celé hry.

Ta se nakonec odehrává ve třech lokalitách. Kromě již zmíněného New Yorku není překvapením, že další kroky Nicole povedou, i přes výslovný zákaz šéfa, do Jižní Ameriky. Tvůrci měli v původním plánu čtyři lokality, jak už to však u vývoji počítačových her chodí, nedostatek financí a hlavně času je přinutil ke zkrácení hry pouze na části tři. A v závěru toto násilné useknutí příběhu i přes velkou snahu scénáristů lze velice dobře poznat.

Poslední zásadní informace, která byla čtenáři této recenze dosud zatajena, je interface celé hry. Ten je až nebezpečně podobný Tunguzce – v dolní části obrazovky je viditelných osm chlívků pro předměty (vejde se jich sem ovšem víc, rotuje se klasicky šipkami po stranách). V pravém dolním rohu se pak nalézá PDA kombinované s mobilním telefonem, ve kterém se objevují poznámky o průběhu vyšetřování, telefonní seznam s možností (a místy i nutností) telefonování či zasílání SMS. Součástí je také miniaturní digitální fotoaparát.

Vedle PDA je tlačítko známé z některých předešlých adventur, po jejím stisknutí se totiž na obrazovce objeví veškeré předměty, se kterými jde něco dělat. To se samozřejmě děje za pomocí myši, přičemž u každého předmětu či postavy je kurzorem znázorněno, co lze dělat levým a co pravým tlačítkem. Poslední položkou v pravém dolním rohu je tlačítko pro přesun do hlavního menu hry, odkud je možné ukládat a nahrávat hru. Pihou na kráse je skutečnost, že samotné ukládání a nahrávání trvá neúměrně dlouho, což při porovnání s faktem, že je ve hře možné několikrát zemřít (obzvláště při „sedačkovém puzzle“ není šance napoprvé přežít), přinutí hráče k nepříliš lichotivým slovům na hlavy tvůrců.

Zbývá nám tedy závěrečné hodnocení. Art of Murder se rozhodně nezařadí mezi klasiky adventurního žánru, pravověrné hráče však rozhodně nezklame. Graficky vydařená detektivka s nepříliš originálním, místy až naivním, přesto však rozhodně zajímavým příběhem je ideální hrou pro volný víkend.

Pro: na svou dobu pěkné technické zpracování, spád příběhu

Proti: ohraný příběh, krátká délka

+15
  • PC 55
Ačkoliv je mi jasné, že tento komentář nebude patřit mezi nejčtenější v rámci databáze, když už jsem se donutil tuto hru dokončit, donutím se i k sepsání krátkého komentáře. A komentář to, bohužel, nebude příliš pozitivní. Čím tedy začít…?
Nejprve krátce zmíním příběh: byť se o originalitě nedá v žádném případě hovořit a je v něm spousta klišé, poměrně svižně ubíhá, neobsahuje žádné dějové kotrmelce ve snaze lacině zaujmout a celkově bych řekl, že není vůbec špatný a patří mezi hlavní klady celé hry. Jen škoda, že se scénáristé nevyvarovali několika nelogickým odkazům, např. že se hovoří o něčem, co se ještě nestalo, nebo naopak o něčem, co už se stát nemůže. Hra je na můj vkus poměrně jednoduchá a nebýt toho, že autoři použili pár podlých zbraní k natahování hrací doby, byla by i značně krátká. Těmi podlými zbraněmi mám na mysli především následující skutečnosti:
- při hraní jsem si připadal jako virtuální maratónec – tolik zbytečného pobíhání mezi jednotlivými lokacemi nepamatuji. Příklad: něco vyzkouším, nejde to, běžím o dvě obrazovky dál, hodím s někým řeč, běžím zpátky, zase to nejde, běžím o tom zase pokecat a až pak teprve můžu udělat to, co je mi od počátku jasné. Lokace navíc není možné nějakým dvojitým kliknutím přeskakovat, takže musíme dlouhé minuty sledovat agentku v poklusu,
- jak jsem již zmínil, většina úkolů je značně jednoduchých, a proto asi chtěli autoři hraní trošku zkomplikovat (=znepříjemnit) a ve hře se objeví pár úkolů záludných a především nudných. V této souvislosti musím hlavně zmínit útěk spočívající v poskakování na židli, kde jsem bez váhání využil návod, neboť jsem neměl chuť se zaseknout na tomto místě a zkoušet a zkoušet (je zde totiž možné i zemřít),
- no a občas se objevuje i můj „oblíbený“ pixelhunting. V rámci objektivity však musím autory pochválit, že implementovali tlačítko na zobrazení veškerých aktivních míst na obrazovce, což jsem zrovna v případě této hry rád a hojně využíval. Navíc kombinace předmětů v itineráři byly vesměs logické bez zjevných nesmyslů.
Když už jsem načal kritiku, budu pokračovat. Za velice špatný považuji systém dialogů, kdy musíte na postavu klikat tak dlouho, dokud nezačne opakovat stejnou hlášku, čímž je jasné, že rozhovor je vyčerpán, ovšem bez možnosti jakékoliv volby tématu či odpovědi. Dalšími, již ne tak zásadními, zápory mohou být poměrně mrtvé lokace, kde se vůbec nic neděje a navíc se ani nejedná o žádné grafické orgie a dále přítomnost (respektive možná spíše nepřítomnost) kolegy Nicka – naprosto nevyužitý potenciál. Anglický dabing i ozvučení je nevýrazné, nemá smysl se nad ním nijak pozastavovat.
V neposlední řadě nemohu nezmínit velice špatnou kvalitu české lokalizace: vytknout musím jednak skutečnost, že řada dialogů je v překladu výrazně zkrácena, čím vypadne mnoho informací z rozhovorů, dále fakt, že překlad byl udělán aniž by byl na hru řádně „napasován“ či aspoň otestován, čímž nedávají dialogy zcela správný smysl a poslední výtku bych měl ke snaze o vložení několika vtípků, které v anglické verzi vůbec nebyly – avšak nevtipných. Poslední kritická výtka na adresu autorů letí za to, že se mi jednou stalo, že jsem neudělal úkony přesně v pořadí jimi zamýšleném a kromě zbytečného zákysu jsem (po nahlédnutí do návodu) musel nahrát předchozí pozici – toto by se dle mého názoru prostě nemělo stávat, od toho přeci slouží testování před vydáním.
Přestože komentář zní poměrně kriticky, zas taková hrůza to není. Dříve než člověka výše uvedené neduhy začnou štvát natolik, že by šel s hodnocením ještě níže, je konec, a proto dávám výsledné hodnocení lehce nad průměrem. Abych byl ale upřímný, nejsem si jistý, zda mám vůbec chuť pouštět se do druhého dílu, který na mě čeká na poličce nad počítačem… Btw jak tak koukám, tak ten komentář zas tak krátký není :-)
+10