Ancient Domains of Mystery

Ti, kteří se nezaleknou ascii grafiky (jenž navíc ve výsledku zpřehledňuje a urychluje hraní), náročnějšího ovládání a z počátku častého umírání po čase zjistí, že ADoM je jedna z nejpropracovanějších RPG, kde úvod hry odhaluje jen špičku ledovce dobrodružství, které lze označit doslova za pohlcující. Začínáte na maličkém výseku mapy, nejste nic víc, než prapodivný @, ale s každým dalším questem se vám odhaluje barvitý fikční svět kotliny uzamčené v horském pásmu Drakalor Chain. A je to jen síla vaší fantazie, která nakonec transformuje ascii symboly do roztodivných příšer, bájných artefaktů, chmurných kobek a jeskyní, postav nabízejících vám pomocnou ruku a krajiny, kterou pomalu ale nezadržitelně zaplavují síly chaosu. Chaos přitom pomalu ovlivňuje i hráče, takže jak stoupá zamoření Drakalor Chainu objevují se u herní postavy nejrůznější mutace. Z těch vypečených je to například ta, kdy vaše ruce způsobují otravu, což sice můžete s výhodou použít proti nepřátelům, ale zároveň je také otrávené všechno, čeho se dotknete. Tedy i jídlo.

ADoM, jakožto roguelike, je postavený také na znovuhratelnosti, tudíž obsahuje náhodně generované dungeony. Některá místa však zůstávají vždy stejná. Je tak vyvážen podíl z touhy po neustálém objevování a z pocitu nostalgie při návštěvě starých známých míst (krajina Drakalor Chainu, vesnička Terinyo a mnohé další lokace, např. včetně kasína). Se znovuhratelností souvisí i zásadní vlastnost žánru roguelike a to tzv. permadeath. Pokud tedy v ADoMu zemřete, smaže se vaše jediná save pozice a vy musíte začít od začátku. Tato vlastnost (která zdánlivě vypadá jako šílené hardcore) však patří k logice žánru a chytře eliminuje stereotypní pilování lineárního postupu skrze save/load jako je tomu v jiných hrách, kde za chvíli víte, co vás za každým rohem čeká, a nutí vás k taktickému, opatrnému hraní. Zábavné tedy není pouze odhalování děje, ale v podstatě i umírání, neboť díky němu můžete zkoušet nové a nové taktiky v neperzistentním světě. Taktika je také podpořena tím, že hra je přísně tahová - jeden váš pohyb roztiká vnitřní hodiny Ancardie. A svět se pohne. A tak dál a dál až k branám Chaosu. V ADoMu je navíc každé hraní díky jeho komplexnosti skutečně jiné než předcházející a každá kombinace rasy a povolání vyžaduje díky různému mixu skillů, speciálních schopností a talentů jiný herní přístup.

Byť se může ze začátku zdát ADoM nehratelný, lze postupně díky odhalovaní obrovského množství herních faset (pro představu: guidebook má přes 400 normostran prostého textu; hra samotná obsahuje cca 400 typů monster, 700 předmětů a 60 artefaktů) dospět až k tomu, že úvodní pasáže jsou pro hráče v zásadě velmi snadné. A právě v bohatosti vyváženého herního systému leží převeliký potenciál této hry. Když ji budete hrát málo, půjdete po povrchu. Ale čím více budete v hraní postupovat, tím budete nadšenější a nadšenější. Na internetu naleznete mnoho hráčů hrajících ADoM deset i více let, kteří na svých nabušených železech s několika procesory a gigabyty paměti stále znovu a znovu zdvihají jím kdysi hozenou rukavici. Co může být větším důkazem jeho kvality? Co může být větším důkazem jeho kvality, než to, že i deset let po ukončení jeho vývoje se našlo dostatečné množství fanoušků, kteří v kampani na serveru Indiegogo jeho vývoj obnovili? Osobně pro mne v žánru RPG byly mezníkem dlouho pouze dvě hry - Dungeon Master a Wizardry VII. Tou třetí se stala Ancient Domain of Mystery. Máte-li tedy času nazbyt: neváhejte!