Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
S přítelkyní jsme se rozhodli, že rozehrajeme nějakou další hru. Jelikož oba dva máme rádi horory a mně na Steamu vysela nikdy nehraná Amnesia, rozhodli jsme se právě pro ni. Protentokrát přeskočím sáhodlouhé popisování hraní (i když stejně něco zmíním) a přejdu rovnou na hodnocení.

Ze všech stran se na mě vždycky valilo, že Amnesia je jednou z těch nejděsivějších her. A já se ptám... jako vážně? Vždyť v té hře se není prakticky čeho bát (fajn, párkrát atmosféra trochu zhoustla, ale vážně nic, co by mělo Amnesii udělit titul "Horor roku"). Až na jednu jedinou lekačku ve hře téměř nic není. Krev a tma na mě ve hře zrovna moc nezapůsobily. Křesadel a petroleje je ve hře vždy dostatek. A monstrum, které vás ve hře pronásleduje? S tím jsem se setkal tak 5x za celou hru. Prakticky spíš nadáváte, že se hlavní hrdina furt bojí (to je znázorněno roztřepaným a rozmazaným obrazem, pískáním v uších apod., to je ale mimochodem provedeno parádně) a vy kolikrát nejste schopni se pořádně orientovat v prostředí. Když ovšem opomineme to, že si hra hraje na horor, jedná se o skutečně dobrou a zábavnou adventuru ze zajímavého prostředí.

Velice sympatické je sbírání předmětů, manipulace s prostředím a totální omezení jakéhokoliv HUDu, takže po celou hru hrajete s čistou obrazovkou. Příběh není žádný oskarový trhák (což se dá taky od titulu s názvem "Amnézie" čekat), každopádně dějové zasazení do 19. století a hrad s rozmanitými chodbami a komnatami se ukázal jako šťastná volba.

Hra nabízí ještě možnost instalace modifikací, což ale já zrovna u hry tohoto typu moc neocením. Pokud však vy ano, můžete si k mému hodnocení přičíst dalších 5%.

Hru bych zařadil mezi tituly vhodné pro hraní se svou drahou polovičkou. Hra vám zaručí nějakých 7 hodin zábavy a vy ještě můžete dělat hrdinu, jak to máte hrozně na háku...ale bacha na železnou pannu, taky byste pak mohli vypadat jako úplný pako...jako já.

Pro: prostředí, bez HUDu, modifikace; vhodné pro hraní s přítelkyní

Proti: strachu bylo velmi pomálu

+14
  • PC 70
Ten pocit úlevy a blaha byl tak kratičký, že se během pár vteřin vytratil do zapomnění jako poslední paprsky zimního slunce, které zakryjí těžké deštivé mraky. Opona spánku či možná bezvědomí se rychle roztáhla a umožnila mi pohlédnout na groteskní představení režírované šílencem. Hrubé zdi, stěny i nábytek zde doslova pulsovaly něčím, co se nezdálo z tohoto světa a já si rychle uvědomil, že jsem v strašlivém nebezpečí. Nebylo moudré setrvávat na tomto místě, ačkoli všechny buňky mého těla křičely, abych se schoval do prvního temného koutku, za komodu či do výklenku a schoulil se zde do klubíčka jako uzlíček nervů na pokraji nervového zhroucení.

Asi nějak takto by začínala první kapitola novely Amnesia, pokud by nebyla hrou, ale literárním dílem a její autor by byl kýčař bez vkusu a talentu. Amnesia však je nejen počítačovou hrou, ale i notně děsivým hororem, jehož atmosféra možná odradí nejednoho hráče, ačkoli samotná hra by ho velice lákala. Pocit neustálého ohrožení, tíživé a strašidelné zvuky a hlavně tušení, že se zde setkáváte s něčím, co přesahuje hranice našeho světa a snad i mantinely toho, co jste schopni vydržet, vás zde budou obklopovat prakticky od začátku až do závěrečných titulků.

Vývojáři z Frictional Games jako mistři svého oboru a znalci lidské psychiky zcela správně šetří a pozvolna dávkují ono skutečné nebezpečí a drtivou většinu hry se budete bát spíše toho, co by se mohlo stát, než toho, co se právě děje. To je i hlavní prubířský kámen hry. Pokud se v tomto ohledu podvolíte tvůrcům hry, budete vyděšeni tak jako jste možná u žádné hry dosud nebyli, ale jestliže vaše kroku povedou jiným směrem, možná brzy zjistíte, že v až tak velkém nebezpečí nejste. Těch pár monster, které vás zde mohou ohrozit na životě, se zde zjevují v předskryptovaných místech a událostech a pokud se tak jednou stane a vy uniknete či zemřete, znovu se zde neobjeví. Snad s výjimkou jedné obrovské lokace v závěru hry. Tolik alespoň mé pozorování, za které ale ruku ani penis do ohně nedám. Paradoxně tak asi budou nejvíce vystrašeni dobří hráč, kteří se dokáží před nepřáteli schovávat natolik úspěšně, že nikdy nezjistí to co ti nešikovní. Tedy že nepřítele zde nemáte tak úplně v patách.

V předchozím odstavci jsem mluvil o schovávání a pokud máte na své klávesnici zářezy za tisíce fragů v Doomovi, Quakovi či Unrealu, asi si jen opovržlivě odplivnete na krví zbrocenou pohlahu svého doupěte a na vaší tváří se rozhostí cynický úšklebek. Ten vám ale z obličeje rychle zmizí, až vám sdělím, že v této hře se nedostanete k nižáné zbrani, kterou byste mohli na své protivníky použít. Tohle je hra, kde se před nebezpečím schováváte, kde se plížíte mezi stíny a sem tam řešíte jednodušší logické rébusy, jako je snaha rozleptat kyselinou zchátralý zámek, nebo hledání čehosi a použití něčeho na něco jiného. To se samo o sobě nezdá až tak obtížné, ale když se stále ohlížíte přes rameno a v hlavě vám buší myšlenka, že právě úspěšné vyřešení nějakého toho puzzlu může spustit skript zjevení nepřítele, trochu vám ty lehké rébusy v chvějícíh se rukách ztěžknou.

Amnesia toho vyjma opravdu děsivé atmosféry a relativně snadných puzzlů už mnoho nenabídne. Příběh je ucházející, tajemný a částečně nevysvětlený, což se dá považovat za klad, ale jako jedinec plně neovládající anglický jazyk jsem ho pravděpodobně plně nevstřebal. Grafika a hlavně zvuky se nedají popsat jinak než jako parádní a jediným dalším aspektem hry, nad kterým si budete lámat hlavu, jsou křesadla a olej do lampy. V temném hradu, který bude po čas celé hry hostit vaši přítomnost, je mnoho loučí, svíček a petrolejových lamp, jenž můžete křesadlem přivést k životu a trochu projasnit zdejší temné kouty. To s sebou ovšem nese i nebezpečí, že v osvětlených místech budete zahlédnuti nepřítelem. Někdy je to ovšem nezbytnost, protože při delším pobytu v temných místech, nebo nedejbože při pohledu na samotného nepřítele, začne vaše postava silně vyšilovat (vy možná také), obraz se začně naklánět a deformovat, až se vaše postava ze kakofonických zvuků okolí doslova zhroutí na podlahu a nebude takřka schopna pohybu. To je jistě zajímavý prvek hry, ale pokud trpíte kinetózou, možná se zhroutí nejen vaše postava, ale i vy a nelze vyloučit, že si pozvracíte i klávesnici. Já sám hrál hru na průměrnou obtížnost, ale pokud si to pamatuji dobře, je zde i nějaká realistická, kdy vaše postava může ze strachu i umřít, ale otestováno to nemám. Možná jsem měl při hraní právě tuto obtížnost zvolit a nestalo by se mi, že bych měl v závěru takové obrovské množství křesadel a oleje, že bych to tu mohl celé vyhodit do povětří.

Jistý hold a obdiv musím složit vývojářům ze sekce designu lokací a map. Některá zákoutí hradu jsou vskutu mimořádně depresivní a například prolézání kobek s mučícími nástroji je vyloženě jen pro silné povahy. Je zde i pár pasáží, kdy budete muset jednat hodně rychle a s nepřítelem za zády se může stát, že snadno propadnete panice a odběhnete v úleku od počítače a poběžíte se schovat mamince či partnerce pod sukni. Nicméně většinou bohatě stačí, když se schováte do temného zákoutí (ve hře) a nepřítel se brzy odebere do nicoty. Nemohu vám přesně říci kam, protože jsa schován jsem se na něj až na výjimky nedíal, abych nebyl spatřen či má postava nezačala být labilní. Občas mne napadlo, čapnout do ruky některý z mnoha interaktivních předmětu a mrštit jím po protivníkovi a snad jsem to i jednou udělal, ale účinek se nedostavil.

K dobru hry lez přičíst i fakt, že má tři různé konce, byť se takto dělí až v úplném závěru. Otestoval jsem všechny a těžko říci, který z nich je ten nejsprávnějí a nejoptimističtější. Ostatně závěr samotný byl pro mne možná lehkým zklamáním. Co o této hře říci na závěr? Je dobrá, opravdu. Je děsivá a strach je možná i ten nejsilnější atribut hry, který přehluší vše ostatní. Někdo to může považovat za nedostatek, jiní mají takové hry rádi. Pokud víte, do které skupiny hráčů patříte, asi vám už dále nemusím nic doporučovat.

Pro: Děsivá atmosféra, některé hodně depresivní lokace, zvuky, grafika, interakce s prostředím, nutnost šetřit s křesadly a olejem, snadné rébusy

Proti: Snad málo komplexní, předvídatelní nepřátelé, snadné rébusy

+14
  • PC 90


Pozrime sa teda najprv na námet a príbeh. OK, príbeh dajme tomu že by mohol byť aj viac nervydrásajúci a námet nie je až taký megaoriginálny, ale postupné zisťovanie krutých faktov počas hrania ma neraz vytrhlo z reality. Zakončenie tromi spôsobmi je podľa mňa vcelku vhodný nápad. Je skvelé, že o osudu dvoch postáv, môžete rozhodnúť práve vy. Ja osobne som vybral trest pre oboch, aj pre Daniela aj pre Alexandra :). ( Priznávam sa ale že som si zahral všetky tri konce)..

Originálny a výborne zvládnutý fyzikálny engine je obrovským plusom čo už práve v Amnesii, alebo v ostatných počinoch, v Penumbre. Pocit že môžete hýbať takmer naozaj všetkým, všetko rozbiť, prenášať, vám dáva akýsi pocit voľnosti a zvyšuje tak hernosť hry hneď o niekoľko levelov. Prečítal som pár recenzií kde bolo písané veľké množstvo bugov. OK, ale ja som osobne narazil asi na jeden a to verte, že som sa tam pohyboval pomaly a prehľadával a skúšal všetko čo sa len dalo. Ten bug bolo len jedno miesto, kde keď vyjdete vás monštrum nemá šancu zabiť. Nie, nepoviem vám kde to je :).

Prejdime na grafickú stránku. Na začiatok by som rád poznamenal že ide o indie budgetovku. Veľa Ľudí grafiku kritizuje, no podľa mňa je veľmi obstojná a hra tieňa a svetla a tmy je ohromujúca. Predsa len som pri grafike pritváral oči, keďže autori nemali mnoho financií.

Teraz k najsilnejšej stránke hry. A to je atmosféra a STRACH. S prechádzaním hry som mal nemalé problémy. Všadeprítomný strach a občas aj nejakí tí nepriatelia vám niekedy pridajú schopnosť hrať hru asi tak maximálne polhodinu. Hra má akýsi psychologický podtón a preto vás často vytrhne z reality do mysle hlavného hrdinu. Je pravda že na konci už nie je veľa nepriateľov, ale aj tak je tam atmosféra a strach veľmi, veľmi silná. Hrám hru už druhý krát a aj tak niekedy zabudnem na niektoré skryté monštrum a dokáže ma to vydesiť aj teraz.

Celkovo sa mi hra veľmi páčila, Frictional Games mám rád. Aj keď sa priznám že Penumbru som hral až po Amnesii. Kúpil som Anthology verziu a neľutujem vôbec :). Ale to už zachádzam niekam inam, takže to je asi všetko.

Pro: Atmosféra, Fyzikálny engine, Zakončenie príbehu tromi možnosťami, pre mňa grafika, Strach.

Proti: Možno slabší príbeh, dabing, ale nie je až tak zlý.

+13 +14 −1
  • PC 90
Aj em a Daniel! :D Výjimečná hra. S jedinečnou atmosférou a neustálého pocitu strachu. Ještě aby ne, když sami chodíte po temném hradě, jen s lampičkou, která každou chvíli může zhasnout a místy slyšíte děsivé zvuky "něčeho" - a teď nevíte, jestli to na vás za rohem čeká nebo ne, více než na počet nepřátel se tu hraje na pocit strachu ze zvuků. Nemusíte se obávat zapeklitých hádanek, sice někdy musíte logicky zapřemýšlet a číst si dopisy, které po cestě nalézáte, ale jelikož je hra v češtině, hraje se to celkem plynule. Naprosto skvělé je zainteresování fyziky, kdy dveře neotevíráte stiskem "e", ale vezmete za kliku myší a můžete pomaloučku dveře otevří a zavřít. Sice tu není multiplayer, lze však improvizovat. Stačí teamspeak a začít společně s kámošem/kou a procházet hru ve stejném tempu. Jediné, co mi trochu vadilo, byly závěrečné lokace. Není to nic závažného, jen jsem měl radši, když jsem se prodíral chodbami hradu a velké místnosti už mě tolik nebavily. Ale to bylo až ke konci a chápu tento záměr, který je u většiny her.

Pro: strašidelná atmosféra umocněná možnostmi zainteresované fyziky, zajímavé hádanky, české titulky

Proti: nemožnosti skutečné kooperace, některé lokace při závěru

+12
  • PC 85
No jo Amnesia..Dnes asi nejpopulárnější horrorová hra a to (dle mého) zásluhou herních youtuberů, kteří se natáčí (nebo spíš své reakce) a to má velký úspěch. Takže odkaz dá odkaz a hned je ''pár'' milionů fanoušků.

No amnesia je skvělý kousek, už jen tím že je jedna z nejstrašidelnějších games a přitom to není žádná hardcore rubačka, kde máte motorovku v jedné ruce a v druhé ruce..no počkat druhou ruku ani nemáte protože vám ji zrovna sežral nějaký mutant - ne tohle Amnesia není.

Váš strach bude vyvolávat špičková atmosféra a vhodně podkreslující hudba, plus fakt, že jste prostě v hradu se zombíkama a nemáte je zrovna čím pohladit po hlavě.

I když je zde ohraný scénář, AKA : Začíná film, bývalý agent ztratil paměť, rodina je K.O. zásluhou drogového dealera, chcete ho zabít a přitom poznáváte sebe samu, - tak tohle si převeďte do 18.st a hele = Je tu Daniel který ztratil paměť, při výletu za kámošem do hradu.

Jak na konci zjistíte, tak hra nebyla ani tak dlouhá, ale díky tomu, že jste si museli pořád chodit umývat hnědý náklad a nebavilo vás dokola prát trencle, tak se to z denní záležitosti protáhne na týdny procházení hrou.

A jak se HLAVNĚ dokázala udržet hra v TOP sekci i dodnes - je tady náš starý dobrý kámoš , editor. Každý hráč si může udělat vlastní mapu a následně ji publikovat aby si ji mohl zahrát každý.Takže je pořád co hrát a temnota nekončí.

Pro: Atmosféra, Hudba,Doplňující zvuky, Grafika, Prostředí hradu, Logické hádanky, Reálná fyzika,Uživatelské módy

Proti: Z části otřepaný děj, žádná obrana, stále tma/nikdy neuvidíte světlo dne, po čase upadá kvalita atmosféry a jede se čistě na utíkání před nepřítelem

+12
  • PC 90
Jak už možná víte, jsem posera. Proto dodnes nevím, proč jsem do Amnesie šel, nejspíš mě zlákal podtitulek "3D hororová adventura" a možnost celkem kreativně manipulovat s předměty. A navíc zahrát si hororovou hru ve starém hradu zasazenou do 19. století je prakticky nemožné (ačkoli starý hrad a strašidla jsou snad největší klišé ze všech, opravdu strašidelné hry se strašidly v hradech se prostě nedělají).

Úvodní minuty hraní působí na hráče dost intenzivně a snaží se z vás vymáčknout co nejvíce strachu, ještě než najdete první papír s poznámkou, která vám nastíní nějaký děj a vysvětlí, že o paměť jste se připravili zcela dobrovolně. Pak se tempo trošku zvolní a hra se vám začne pomalu odhalovat a nabírat obrátek. Grafický kabátek je ušitý velmi příjemně, a i když to není špička, vykresluje prostředí velmi šikovně. Hra světla a stínů hraje prim, a společně s hudbou navozuje doopravdy hrůzu z neznámého. Autoři navíc přidali postavě i charakter strašpytla skrze atribut "Sanity" (duševní zdraví), čím déle jste ve tmě, tím hůř se postava cítí a začíná hlasitěji dýchat, skřípat zuby, má drobné halucinace a po nějaké delší době bez pobytu na světle se jí podlamují kolena a nakonec se může i úplně sesypat hrůzou. Z toho důvodu nafasujete lucernu na olej a můžete najít i nějaká ty křesadla, kterými si občas zapálíte svíčku na stolku nebo nějakou pochodeň na rozcestí v hlubokých kobkách hradu.

Hrad ale není zcela prázdný. Už poměrně krátce po probuzení zjistíte, že se po středověkém sídle pohybují nějaké podivné žijící entity, a setkání s nimi (alespoň u mě) většinou vyústilo téměř v infarkt a nové trencle. A nebylo by to tak hrozné, kdybyste dostali do ruky alespoň nějaký kus kovové tyče nebo čehokoli, čím můžete to kulhavé cosi fláknout po ksichtě. Jenomže hlavní "hrdina" je totální posera, takže jakmile spatří cokoli nenormálního a stěží rozumně vysvětlitelného, okamžitě téměř ztrácí zdravý rozum, zrak a snad i důstojnost. Pokud vás strašák nevidí, stačí se skrčit někam do temnýho koutku a počkat. Jakmile vás ale zmerčí, tak jste prakticky nahraní. To mě trošku štvalo, protože ačkoli smraďoch kulhá a potácí se jak stoletej děda, po závanu čerstvýho masa se rozběhne jak slepice po flusu, a i když vám za klávesnicí adrenalin rozjede vaší pumpu do závratných otáček, váš herní strašpytel má nejspíš nějakou dysfunkci nadledvinek. Takže utéct je nemožný, natož se pak rychle schovat do skříně a zavřít dveře. Manipulaci předmětů jsem si zkrátka nějak nenacvičil, a tak když došlo na nějaký vyhrocený okamžik, zběsile jsem škubal myší a sotva jsem otevřel i normální dveře, natož abych manipuloval s tak složitým mechanismem, jako jsou dveře od šatníku. A takový epileptik je pro zombíka celkem snadná kořist.

Podtitul "adventura" ve hře vynikne až později, kde přichází na řadu řešení rozpohybování různých mechanismů, zezačátku budete spíš jen hledat cestu, světlo a snažit se vyhnout prohnilým zrůdám. Příběh vám je vyprávěn pomocí útržků stránek nejspíš z vašeho deníku, a naštěstí to není jen výplň k hrůznému prostředí hry. Ke konci hry už tak nějak zjistíte, jak hra pracuje se strachem a bude se vám možná hrát o něco pohodlněji. Já ale nevydržel na jeden zátah déle než hodinu.

Amnesia ale svůj úkol splnila, a to naprosto perfektně. Navodí skutečný strach z neznámého, a znemožní vám postavit se strachu silou, zároveň vyzkouší váš mozek na několika různých logických hádankách. A když se naučíte perfektně manipulovat s předměty a nacvičíte si rychlé schování do skříně nebo do bedny s víkem, bude váš zážitek ještě mnohem lepší. Tohle je vynikající survival, nemáte nic a za celou hru ani nic nedostanete, jenom lucernu, sem tam nějaký to křesadlo a občas nějaký cajky, který vám pomůžou v cestě hlouběji do hradu. Perfektně odvedená práce.
+12
  • PC 75
Už od malička jsem po téhle hře pokukovala a toužila si ji zahrát. Když jsem se k tomu konečně dostala, byla jsem štěstím bez sebe a jsem stále.
Tahle Amnesia rozhodně stojí za zahrání. Když jste extra chytří anebo už jste s ní před pár lety měli něco společného, proběhnete ji celou za cca 6-7 hodinek, což podle mě není žádné mínus, jelikož pak tuto hru můžete brát jako krátký intenzivní zážitek. Hádanky ve hře nejsou nijak těžké, ale potrápí vás tak akorát (sama jsem se asi dvakrát koukla do návodu, ale spíše kvůli tomu, že jsem hrozně šikovná a výjimečná v přehlížení dveří).
V celé hře se mi hrozně líbil systém lampy (do které potřebujete olej) a svícnů (stojí na místě, pro zapálení potřebujete tinderbox). Oleje i tinderboxů máte, pokud je hodně hledáte, po celou hru tak jako pěkně polovičatě. Nemáte jich tolik, abyste si v klidu procházeli hru bez starostí, ale ani jich není tak málo, abyste šíleli strachy. Tak jako tak vás tento systém nutí uvažovat dopředu, šetřit si svoje zdroje a celé to přidává do té úžasné hororové atmosféry, jakou tahle hra má.
Ovládání některých částí myší (například otvírání dveří) je věc, která se mi také moc líbí. Ve chvíli, kdy máte za zády nějaké monstrum a před vámi jsou zavřené dveře, které musíte manuálním pohybem ruky otevřít, nervy se vám pěkně napnou, což autoři hry moc dobře vědí a využívají toho skvěle.

Pro: Hororová atmosféra, bezbrannost, systém lampy/svíček

Proti: Rychlý nejasný konec, snižování obtížnosti po smrti (není to přímo mínus, ale je to zvláštní..)

+11
  • PC 60
Nedávno jsem koukal, jak jeden slavný komentátor zápasů nového Starcraftu tuhle hru hraje a natáčí ho při tom kamera. Netřeba zdůrazňovat, že asi z tříminutového videa půlku času řve a ve své potemnělé místnosti se ohlíží za sebe, jestli tam náhodou taky není nějaká ta zrůda.

Ano, Amnesia je neuvěřitelně atmosferická hra. Svým způsobem až na pomezí geniality. Ale jak se kolikrát říká, v jednoduchosti je síla a tady ta genialita je uzpůsobena hlavně tím, že celá hraje je vlastně jedna velká temnota, u příběhu vlastně nevíte, co se vlastně děje a tím pádem vůbec nevíte, co na Vás kde vykoukne. A jestli vůbec někdy něco vykoukne. A že vykoukne! Nakonec. Každopádně v tomhle ohledu má Amnesie svoje obrovské kouzlo. Prostě zatáhnete rolety, zhasnete a necháte se pohltit temnotou. Která jiná hra tohle dokáže. Do toho skvělý interakční svět, kde můžete pohybovat s čímkoliv a celá hra se blíží samotné realitě. Na hře mě ale obrovsky zklamal jeden fakt. A tím je samotný příběh.

Přiznám se, že jsem měl co dělat, abych hru dohrál. Tvůrci zřejmě kladli důraz hlavně na atmosféru, ale ta mě bohužel nedokázala vtáhnout do děje natolik, abych si řekl, že z té příběhové nuly, na které začínáme, se dostanu k ještě větší nule. Celou dobu dostávám od hry jakési indície, nepochopitelné indície, u kterých si nedokážu představit, kdo je hlavní hrdina, kde je motiv, co je podstata a proč jsem kurva v tom zasranym domě. Neměl jsem ale tenhle pocit jenom u Amnesie, ale i u Penumbry. Svým způsobem by se dalo říct, že temnota pohltila i samotný příběh, který přestal být zajímavý hned při prvním textu, který se ve hře objevil.

Ale není to škoda. Amnesia pořád ukázala, že hra dokáže být pořád geniální a stačí k ní opravdu málo.

Pro: Brutální atmosféra, ztísněné pocity, temnota, šerost, strach z každého kroku, párkrát jsem se připosral

Proti: Příběh! Takřka nulová interakce s lidmi!

+8 +9 −1
  • PC 85
A je tu další hororová hra. Ano, mohla jsem si ke splnění Herní výzvy 2023 č. 7. Silnější přežije vybrat něco jiného, ale pokud chci hardcore variantu, nenapadají mě jiné, než hororové hry. Tak jsem se rozhodla toho využít a konečně si zahrát hru, kterou už mám nainstalovanou od roku 2018. Tehdy jsem se schovala do skříně, hru vypla a už se k ní nevrátila. Dneska ale mám už pár děsivých her za sebou. Jsem silnější, statečnější a dala jsem to ;D

Než jsem začala hrát, musela jsem se utkat s technickými problémy. Po spuštění hry mi vše přišlo takové rozmazané a zjistila jsem, že mám nastaveno nízké rozlišení. Po přepnutí do správného rozlišení jsem hru restartovala a místo hlavní obrazovky jsem viděla pouze kus horního levého rohu. Menu hlavní nabídky nebylo vidět, ale v nabídce jsem se mohla pohybovat pomocí klávesnice a naslepo jsem našla menu nastavení. To se naštěstí se otevřelo ve vlastním okně a vše bylo normálně viditelné. Zkoušela jsem různé varianty nastavení, ale nic nebylo dobré. Nakonec jsem hledala pomoc na internetu a po úpravě nastavení pro vysoké rozlišení DPI byla vidět celá obrazovka. K jásání, že je vše v pořádku jsem měla daleko, protože mě zaskočily malinkatá okna (např. právě to okno nastavení, spuštění hry, ukončení hry apod.). Text v těchto oknech byl špatně čitelný. U těchto oken to tak nevadí, ale kdyby takto malé byly texty i ve hře (dopisy, titulky atd.) nemohla bych nic přečíst. Ukázalo se, že titulky a ostatní texty ve hře tohle zmenšení nepostihlo, tak jsem se mohla pustit do hraní.

Začátek hry, kdy se hlavní postava, v tomto případě Daniel, probudí a neví kdo je ani kde je, je docela okoukaný. Teď už zpětně nedokážu posoudit, zda tomu tak bylo i v roce 2010, kdy hra vyšla, ale mám pocit, že se amnézie využívá docela často. Takovýto začátek hry je pro vývojáře výhodný. Hráč se dovídá všechny potřebné informace o světě a dění společně s hlavní postavou. To, ale že si to způsobila hlavní postava sama, to naznačuje, že příběh až tak tuctový nebude. 

Hned od začátku dává hra najevo, že není pro strašpytle. Tíživá atmosféra hradu na mě působila okamžitě. Také velmi brzy přijde nějaká ta lekačka. Lekačky nemám ráda, ale bylo jich přiměřeně, tak se to dalo snést. Jen bych možné vynechala ty „falešné“, např. když se ozve hlasitá hudba (či jen rána) zabouchnou se dveře, sfouknou svíčky, ale vlastně to nemá žádný důvod, nebo jsem si ho nevšimla. Ostatní lekačky mají na svědomí monstra, která se plíží po chodbách hradu. Nejčastěji dělá problémy Grunt, který je hrozivější, když se plíží tmou, než když ho vidíte, protože divný až trochu komický. Leknete se ho ale určitě, zvláště když před vámi rozrazí dveře.

Co mě ale překvapilo, byl příběh vyprávěný skrze Danielovy deníky. Při hraní se vždy snažím sbírat všechny předměty tohoto typu a poctivě je pročítám, ale nemůžu říct, že jsou pokaždé zajímavé. Tady jsou. Danielova historie je dobře napsaným příběhem. Během poslouchání Daniela popisujícího v deníkách důvod, proč je tam, kde je, ve mně vyvolával vzpomínky na dílo Lovecrafta. Docela mě potěšilo, když tady v kamenářích hned v prvním příspěvku vidím, že nejsem sama a MCZ má podobný názor. Dílo HPL je nejvíce spojováno s mýtem Cthulhu, ale má i jiné typické znaky. Ne, že bych byla nějaký odborník na HPL. Jen jsem přečetla několik povídek, abych zjistila, o čem se mluví, když se tak často na tohoto autora odkazuje. Začátek příběhu popisující expedici zkoumající tajemnou hrobku (či co to bylo) v Africe. Neurčitelné a nepopsané zlo, které ohrožuje hlavní postavu, to jsou právě ty znaky, které mi Lovecraftovo dílo připomínají. V denících se mluví o Stínu, strážci Orbu, ten není nijak popsán blíže, ale přímo ve hře jej má reprezentovat rudá hmota objevující se v zámku v různých podobách a zraňující Daniela. Musím přiznat, že tohle jsem nepochopila. Kdybych nehledala informace o nepřátelích pro tenhle komentář, vůbec bych nevěděla, že Stín jsou tyto krvavé bloby. Nejdříve jsem si myslela, že Stín jsou právě monstra, ale ty vytvořil Alexandr, tak jsem si myslela, že prostě ve hře není znázorněn. Blob je trochu zklamání. Zpět ale k příběhu Daniela. Dark Descent je do češtiny přeloženo jako Pád do tmy, ale mohlo by to být přeloženo i jako sestup do tmy nebo temný sestup. Tento název má dvojí význam. Nejenže Daniel sestupuje do temných útrob hradu, ale také probíhá jeho morální sestup jako člověka. Pád mi tam moc nesedí, protože fyzicky většinou přímo nepadá :). Právě prostřednictvím deníku a vzpomínek můžeme sledovat Danielův lidský úpadek. Na ten mají vliv 2 hlavní faktory. Prvním je strach o vlastní život. Aby zachránil sám sebe, je ochoten provádět více a více hrůzostrašné věci. Je pak docela pochopitelné, že chtěl Daniel na vše zapomenout, když si uvědomil, co vše udělal. Druhým faktorem je vliv Alexandra. Daniel ho považuje za autoritu, tak ho poslouchá. Také si myslím, že minimálně ze začátku si sám obhajoval své činy tím, že za to nemůže, že odpovědnost padá právě na Alexandra, on ho jen poslouchá. 

V řadě her je možné se zcela spolehnout na zvuky, a právě díky nim přesně vědět, kde jsou nepřátelé. To tady není tak úplně možné. Všudypřítomné děsivé zvuky, které mají navodit atmosféru bych ještě prominula, ale u monster by měl zvuk nápomocný. Zvláště, když se na ně nemůžete dívat, protože přicházíte o příčetnost. Já jsem takhle jedou před Gruntem utíkala a schovala se do předem přípravného úkrytu z beden. To jsem si mimochodem přečetla v nějakém typu ve článku typu: „Co vědět, než začnete hrát Amnesiu.“ Celou hru jsem tedy na všech možných místech stavěla úkryty. Zpět ale ke zvuku/hudbě. Když vás monstrum honí, je to doprovázeno dramatickou hudbou. Očekávala bych, že když se schováte a přestane vás honit, hudba skončí. Já ve svém úkrytu byla dlouho, než jsem si řekla, že to není možné, aby tam monstrum ještě bylo, i když dramatická hudba stále hrála. Samozřejmě, že už tam nikdo nebyl. Kdybych čekala na konec dramatické hudby, čekám tam do teď. Ani nevím, kdy přesně hudba skončila, ale já už v té době rozhodně věděla, že na mě nic nečíhá.

Podobně podivně si hra počíná i při pohybu nepřátel. Když tedy Grunt a ostatní nepřátelé nejsou tajemným zlem, které jde po Danielovy, ale jsou to služebníci Alexandra, neměli by mít schopnost se přemisťovat v prostoru. Monstra se ale objevují a mizí dle libosti. Například na mostě před vchodem do svatyně jsem jasně viděla jít monstrum do jedné z částí, ale pak tam nikdo nebyl, i když odtamtud nebyl jiný východ. Dalším příkladem jejich zvláštního pohybuje je situace, kdy hráče zabíjí. Mě vždy zmizeli snad zcela z dané oblasti. Příkladem je situace v části se zatopeným sklepem. Mimochodem to pro mě byla opravdu děsivá část hry, kde jsem opakovaně umřela. Jednou to bylo v místnosti, kde je třeba vytáhnout mříž. Kusy těl jako návnada mi nefungovali, protože jsem hned vyběhla a nečekala, až začne monstrum jíst (to jsem nevěděla), tak to vypadalo, že se tam na dlouho zaseknu. Ale po druhé smrti monstrum prostě zmizelo a na vytažení mříže jsem měla neomezeně času. Pak se teda okamžitě objevilo po průchodu dveřmi, ale to už byla naskriptovaná scéna.  

Při hraní je zásadní práce se světlem. Samozřejmě by bylo výhodnější jít tmou a nebýt viděn, ale Daniel ve tmě přichází o příčetnost, což je doprovázeno nepříjemnými projevy jako rozostřená obrazovka (a končí to ztrátou vědomí). Ve tmě toho moc nevidíte, když se obrazovka rozostří, není vidět vůbec nic. V jednu chvíli u mě nejspíše došlo k nějaké chybě a Daniel mohl chodit tmou zcela bez dopadů na příčetnost. Stalo se mi to po tom, co jsem se zranila o blob. Myslela jsem si, jak jsem na to vyzrála a zbytek hry bude zcela bez problémů, ale po přechodu do další lokace, kde jsem bohužel zemřela, bylo vše zase v pořádku.

Prostory, ve kterých se ve hře pohybujeme, jsou docela přímočaré. Uzavřené lokace se většinou rozdělují jen do pár chodeb. Orientaci může ztěžovat pouze tma. Pro mě byla na orientaci nejhorší část ve vězení. Tam jsem se úplně zamotala. Tma a neustálá přítomnost monstra na to měla velký vliv. Nemohla jsem si pořádně prohlédnout chodby, kterými jsem chodila. Tady se mi bohužel podařilo přejít jednu část (jedinou v celé hře) deníku. Věděla jsem, že mi chybí, ale pokračovala jsem dál, protože jsem si myslela, že jsem prošla vše, a že poslední část deníku bude dále. To mě mrzelo.

Mimo strašení se ve hře musí řešit logické hádanky. Ty jsou velmi zajímavé, například zprovoznění výtahu. Využívají i toho, že můžete brát různé věci a házet s nimi (hozením věci na most třeba docílíme jeho sesunutí dolů). Líbila se mi i hádanka, kde se nastavují věci tak, aby odpovídali tomu, jak jsou v místnosti druhé. Sbírání předmětu může ale být občas komplikované. Zvláště těch, které jdou do inventáře. Někdy to vyžaduje hodně trpělivosti najít ten správný úhel, pod kterým jde věc sebrat.

Daniel je po většinu doby sám, ale to nijak nebrání užít si výkony dabérů. Mluví k nám Alexandr, Daniel předčítá deníky, a pak i dojde k rozhovoru, když potkáme uvězněného Agrippu. Taky jsem úplně nepochopila, proč rozhovor s ním je jednostranný a Daniel mu nijak neodpovídá. Tento typ rozhovorů je většinou ve hrách, kde hlavní postava není namluvená. Tady Daniel má hlas, slyšíme ho, když čte deníky.

I když jsem věděla, že Amnesia patří mezi herní horrorové klasiky, neměla jsem od ní větší očekávání, než plížení se ve tmě, kdy mě bude děsit příšera, ale nabízí toho mnohem více.

Pro: příběh, atmosféra, logické hádanky

Proti: vzhled monster a jejich pohyb v prostoru

+8
  • XOne 75
Po dohrání Somy, jsem si poznačil do deníčku, že další hororově laděnou adventurou, kterou vyzkouším bude Amnesia – The Dark Ascent, v nabídce Game passu na Xbox byla k dospozici společně s Justine a Machine for Pigs. Laťku mám nastavenou díky Alien Isolation vysoko, očekávání jsem tedy v tomto případě neměl přehnaná a výsledné hodnocení mi vychází v oranžových číslech.

Lovecraftovsko – Barkerovsky ( při hraní jsem si několikrát vzpomněl na Undying ) laděný příběh hlavní postavy putující starým hradem, hledající důvod své přítomnosti v něm, čelící přízrakům bez možnosti postavit se jim, jen odkázaný na skrývání se  před nimi. Postupným luštěním hádanek a sledováním indicií rozplétá pavučiny záhad a doplňuje temná místa své paměti. 

Pozitivní bylo, že dávkování výskytu přízraků bylo rozumné, mně se dařilo se jim ve většině případů vyhýbat, ještě než mě úplně zmerčili – když se mi podařilo vklouznout za otevřené dvěře, nebo se schovat do výklenku za zdí, dal pokoj a oddupal rámusit jinam a často zmizel úplně. Oceňuju to, že když se uniknout nebo skrýt nezdaří nemusíte začínat znovu a můžete pokračovat většinou prakticky ze stejného místa. Graficky jsem čekal trochu větši zapracování na detailech, textury jsou slabší, nejvíc to vyniklo když se na mě duch sápal nebo při stmívačkách, zvuková stránka naopak povedená a sedí do prostředí.

Škoda, že vývojáři nezapracovali na survival stránce věci a prakticky nebyla možnost se přízraků zbavit vlastní snahou – někam je nalákat a zavřít, paralyzovat, takže co ze začátku může jednoho vylekat, postupem času ztrácí na intenzitě až prakticky vyprchá. Jinak ale jde o přímočarou záležitost, lokace nejsou nijam zvlášť rozlezlé, hádanky víceméně logické, zasekl jsem se prakticky jen s lávkami, ale jen proto, že jsem pořádně nezajistil ventil ve strojovně. Poslední větší výtku mám k závěru, který byl opravdu banální i přes tři alternativy a tím posunul moje hodnocení jen do lepšího nadprůměru – 75 %.
+8
  • PC 100
Nejhorší je, když si vypnete zvuky a jdete hrát horror. To samé platí u amnézie. Zvuky ze hry jsou naprosto úžasný a každý vášnivější hráč se u něj aspoň 20x lekne :) od začátečních otevírajících se dveří, ve kterých zhasne když do nich vejdete...až po wow...zombíky a bruty kteří vám nedají spát po zbytek hry, co je poprvé zmerčíte...Zatrolený příběh alá Flashbangy které né a né rozlousknout...potřebujete češtinu aby jsi tomu porozuměli :) Co jiného než 11/10...Těším se na pokračování!!!
-6 +3 −9
  • PC 85
Nejlepší hororová hra kterou jsem kdy hrál.
Úžasná atmosféra po celou dobu hraní.

Pro: ATMOSFÉRA!!, Logika, Hudba

Proti: Nepřítel nejde zabít!

-6 +3 −9
  • PC 90
Budu stručný, jediná hra jejíž pouhé gameplaye na youtube ve mě vyvovali pocity napětí a strachu, což se povede jen málokterému hororu a jiiné hře, nikdy jsem se u gameplaye nebál, s touto hro to bylo poprvé, proto 100%
-7 +2 −9
  • PC 40
Strach v Amnésií, založený na trikoch s kamerou a osvetlením, straty ovládania, náhodných ostrých zábleskov a zvukov monštier, je pre mňa bohužial príliš umelá forma strachu; ďaleko viac sa bojím vlastnej predstavivosti. Tá však v Amnesii dostávala minimálny priestor. Často krát bola cítiť prílišná nascriptovanosť jednotlivých udalostí kaziaca akékoľvek náznaky strachu. O nejakých puzzloch sa nedá moc hovoriť, keďže v hre viacmenej absentovali. Klobúk dole však za podarený engine a dobré ovládanie.
-13 +11 −24