Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Alone in the Dark se uvádí jako žánrový předchůdce Resident Evil a jsou k tomu pádné důvody. Hra je akční adventura s hororovými prvky, s důrazem na slovo "akční". Děj se z většiny odehrává v jednom domě a na výběr je mužská i ženská postava. Bohužel netuším jestli se něčím liší. Mužského detektiva jsem na chvíli zkusil a pak ho vyměnil za ženu s jižanským přízvukem.

Hře by slušelo pomalé budování atmosféry a stupňování napětí, ale autoři se rozhodli pro rychlý nástup. Bubák mě napadl hned v první místnosti a nepřipraveného mě okamžitě zabil. Než jsem přišel na způsob obrany, opakovalo se to ještě několikrát. Boje jsou nedílná součást hry. Jsou časté, díky neohrabanému ovládání těžké a díky různým typům nepřátel variabilní. Zkraje hry jsem našel brokovnici a později revolver, ale nábojů je jen hrstka, takže jsem většinu střetnutí absolvoval nablízko. Alone in the Dark je survival s omezenými zdroji. Lékárničky jsem našel jen tři a náhradní náboje jen jedny.

Zvládnutí bitek je první složka úspěchu. Ta druhá je správná interakce s prostředím. Panství Derceto je prošpikované různorodými pastmi. Některé zabíjejí postupně, jiné bez pardonu. Adventury nejsou můj oblíbený žánr a tak jsem si předem vytiskl návod. Překvapivě jsem se do něho podíval jen dvakrát. Sebratelných předmětů není mnoho a jejich využití je relativně logické. Na mimózní mechaniky a absurdní postupy jsem naštěstí nenarazil. Některé problémy mají dvě řešení, případně se dají obejít. Nemám to potvrzené, ale myslím si, že se v určité oblasti uzavře cesta zpět. Pokud bych v té době neměl všechny propriety nutné k dohrání hry, nejspíš bych se ocitl ve slepém konci. Naštěstí mi změna prostředí dala jasně najevo, že se příběh překlápí do další části.

Alone in the Dark není přímo horor. Nestojí na lekačkách ani na prvoplánově krvelačných scénách. Má tísnivou a krásně strašidelnou atmosféru. Hru podkreslují skvělé zvuky a velice slušná hudba. Dojem dotvářejí písemnosti roztroušené různě po domě. Jejich přečtení není k dohrání nutné, ovšem byla by škoda je ignorovat, protože zejména ty od pána domu jsou výborně namluvené. Z jeho deníku je přímo cítit jak postupně přichází o příčetnost a propadá šílenství. Jeden griomár je namluven latinsky a jeho poslech je jedinečný zážitek. Zvlášť tedy proto, že mi po jeho dočtení nějaká neznámá síla zlomila páteř a hra skončila.

Grafika je poplatná době. Vypadá slušně a pokud vynechám hlavní postavu a nepřátele, tak i krásně. Kamera je statická, což občas pomáhá atmosféře, občas vylepšuje dojem z grafiky a občas vyloženě škodí. Některé úhly jsou zvolené tak nešikovně, že jsem chodil prakticky naslepo. Iritující je to zvlášť v jedné ze závěrečných pasáží, která připomíná level Tomb Raidera. Alone in the Dark není dlouhá hra. K cíli se dá dostat za hodinu a něco, ovšem když víte co dělat. Já jsem s ní strávil něco přes pět hodin.

Pro: atmosféra, zvuky a hudba, knihy a psané zápisky, řešení problémů je logické, dům skvěle vypadá

Proti: ovládání je těžkopádné, postava a nepřátelé vypadají ohyzdně, kamera občas škodí

+39
  • PC 95
Zakladatel žánru. Klasika. První strach u PC. 


Každý hráč, který si prošel devadesátkami tuhle hru zná, ti mladší o ní určitě slyšeli a pokud ne, tak určitě uslyší. Zakladatel žánru hororové akční hry, který z dnešního pohledu spíše hladí po duši vzpomínkami, než aby ničil nervy strachem. Přesto nikdy nezapomenu na den, kdy jsem hrál Alone in the Dark poprvé….


...Zapnul jsem svojí 386 s nestandardními 3 MB RAM a počkal až počítač naběhne. Rodiče ten večer byli u sousedů na návštěvě, ségra koukala vedle na bednu, a já si v pokojíku mohl konečně sednou k té husťárně. Petr říkal, když mi to kopíroval na moje diskety, že to je fakt masakr, tak jsem se těšil. Přeci jenom, vykosil jsem všechny nácky ve Wolfovi, takže to zas tak horké nebude, byl jsem slušně natrénovanej na cokoli.
Barák vypadá parádně, ta ruka v tom okně, jak mě něco sledovalo, jooo, laciný, ale dobrý. No jasně, za frajerem se zavřou hlavní dveře a teď určitě vyleze až na půdu a já budu muset dolů. No jasně, vylezl až na půdu a já budu muset dolů. Na pohodu. Tak jo, konečně mám ovládání pod kontrolou. Ty jo, totální 3Déčko, jako postavy trochu hranaté, ale fakt 3D. Masakr pokrok v tom vývoji. Si pamatuju na hry na Atárku - pravěk. Tohle je jiné kafe.
Příšera rozbila okno, to jsem se fakt lekl. Co mám dělat? Ty jo, mrtvej. Jsem z toho nějakej nesvůj. Aha, takže můžu dělat fight, push a jump. Co to je? Máám… Sakra, jsou u sousedů. Kde je ten anglický slovník?…… hmmmm. Bojovat, tlačit a skákat. Aha. Zkusím zatlačit tu skříň před to okno. Paráda, funguje to. Další příšera leze z podlahy poklopem. Mrtvej. Ty jo, ta atmoška je hodně krutá. Zkusím to Push na tu bednu a zablokuju ten otvor.
Paráda, už sem nemůžou, příšeráci. Ale mám z té hry divnej pocit. Dva nepřátelé a takhle těžké na začátku? A kde mám zbraň? Ty zvuky těch kroků, ty jsou nejvíc. Úplně to vrzání podlahy vnímám. Ježiši, jak jsem otevřel tu truhlu, to vrže až do morku kostí. Alespoň jsem tam ale našel tu brokovnici. Hele, nějaká knížka. Anglicky. To nedávám, ale beru s sebou, co když se hodí. Hezky udělanej houpací kůň. Push. Houpe se. Sám. Znepokojivě.
Jdu po schodech dolů, mám z těch zvuků fakt husí kůži. Ty schody zní jako staré dřevěné… schody. Další dveře. Hele, chodba. Kam asi vede? Mrtvej. Propadající se podlaha? Ty jo, tohle už nedávám…. Budu to hrát až bude světlo….


Když jsem Alone in the Dark zapnul poprvé jako dítě, tak mě ta hra tehdy takto dostala. Ne počtem zabitých nepřátel, ne zběsilou akcí, ale atmosférou, kterou budovala mistrně a pro mě zcela novátorským způsobem. Zvuky. Prostředím. A nutností přemýšlet. 

Najednou jsem musel přemýšlet proč nemůžu zabít daného nepřítele, jak ho překonat, jak projít určitou část hry. Zjištění, že obraz indiána, který po mě hází sekerou mohu přikrýt indiánskou dekou, čímž po mě obraz nemůže nic házet, ve mě vyvolal doslova nadšení. Stejně tak puštění desky mrtvým tanečníkům a proplétání se mezi nimi ve snaze získat klíč z krbu. Alone in the Dark se choval v podobných případech jako adventura, ale nebyla zde statičnost adventurám tak vlastní, ale kamera dynamicky měnila úhel záběru jak jsem se pohyboval, hudba se přizpůsobovala situaci, hra mě nutila myslet abych přežil. A tím se zapsala do mého srdce. 

Z dnešního pohledu je samozřejmě Alone in the Dark v několika pohledech pouze reliktem své doby. Hrubá grafika, nemotorné a těžkopádné ovládání, zvukové samply nízké kvality, schopnost hry nechat hráče dojít za pomyslnou čáru, ze které není návratu, a to bez odpovídajících předmětů, aniž by to bylo hráči jakkoli naznačeno. Takže se může nadále pachtit pekelně dlouho než zjistí, že je v mrtvém bodě. Jestli to zjistí. 

Z jiného pohledu je to ale hra velmi stará (1992) a nutno uznat, že ve své době způsobila slušné pozdvižení. Právě ony zvuky v kombinaci s ponurou grafikou vytvořili neopakovatelnou atmosféru stísněnosti, strachu z neznáma a touhy dostat se ven na svobodu. 

Kombinatorika předmětů je poměrně jednoduchá, boje taktéž, jakmile hráč zjistí jak na to. Hra těží především z objevování tajemného domu Derceto, jeho zákoutí a zákonitostí. A postupného zjišťování, proč se tu nachází ty nadpřirozené síly a co se tu stalo.

Škoda toporného ovládání a tím nemyslím ovládání ala tank, to je poplatné své době a nejen té, ale velmi špatně řešené běhání, které se aktivuje dvojitým poklepáním na šipku dopředu, nicméně postava se rozběhne pouze občas. Vlastně málokdy. Taktéž úhly kamery, které jsou občas fantastické, jsou někdy k uzoufání špatně vybrané a hráč tak nevidí kam šlape, nebo co je před ním. Stejně tak možný deadend je podpásovka.

Vzhledem ke své době vzniku je ale Alone in the Dark masterpiece, kterým začala spanilá jízda francouzských Infogrames. Z lokální francouzské firmy na výrobu licencovaných her se díky této hře stal světový hráč. 

Znát pojem Alone in the Dark patří k běžným znalostem hráčů. Mít ale tuhle hru i odehranou navíc značí, že jste buď veterán DOS éry, nebo znalec. Nebo obojí.

Pro: Výborné zvuky, skvělá a neopakovatelná atmosféra, dům má svojí logiku, zápisky a knihy, logické používání předmětů

Proti: Toporné ovládání, možný deadend

+31
  • PC 85
Snad každý kdo hrával v éře DOSu narazil na Alone in the Dark. To platí samozřejmě i pro mě a ačkoliv jsem tenkrát z časopisů tušil, že jde o povedený titul, ani mě nenapadlo, že odstartuje vlastní žánr. U hry jsem tenkrát strávil dost času, ale nejsem si jist, zda jsem ji dokončil. Při současné dohrávce jsem nenarazil na žádnou vyloženě neznámou lokaci, takže snad ano. Tenkrát jsem byl ze hry nadšen a těší mě, že z ní mám stejné pocity i dnes. To hlavní totiž zůstalo zachováno navzdory tehdejším technickým omezením - atmosféra. Sídlo působí stále velice tajemně a děsivě. Kombinace kreslených lokací a relativně jednoduchých 3D modelů zestárla velmi milosrdně. Není problém se do scény vžít a několik jich opravdu umí polekat. Dojmu pomáhá také vhodná hudba a především skvělé zvuky. Postavy sice hekají spíše komicky, ale ostatní je na tom podstatně lépe. Obzvláště zvuky kroků, které reflektují povrch, a samotného domu, za ty by se nemusela stydět ani řada dnešních her.

Příběh je uveden pro obě postavy zvlášť, ale cíl a následných průběh je stejný (alespoň co mohu soudit, za Emily jsem odehrál jen několik místností). Už první lokace v podkroví přináší překvapení i různé možnosti. Hratelnost je kombinací řešení hádanek a boje. Ale neustále jste ta slabší strana, nejde o žádnou zběsilou akci a i pozdější Resident Evil, který z Alone in the Dark silně vychází, je mnohem akčnější. Opatrnému postupu nahrává také ovládání, kdy musíte každou akci volit z menu. Naštěstí se hra v této fázi pozastaví, takže není problém se v klidu rozmyslet a vybrat. Především z počátku to působí nezvykle, přece hledání nebo skok by byly lepší na samostatné klávese ne? Ale ovládání rychle přejde do krve a ačkoliv bych ho za plus nepovažoval, ani si nemůžu stěžovat. Jediným problémem je nespolehlivě vyřešený rozběh, kdy provést druhé stisknutí šipky je spíše o náhodě.

Naopak pevné kamery mám na hrách rád a mají své opodstatnění. Obtížnost hry je díky neustálému nebezpečí vyšší, ale díky opatrnosti a pravidelnému ukládání nejde o nic hrozného. Řešení většiny problémů je relativně logické a s trochou hledání se na ně dá přijít. Připravený návod v Excaliburu jsem nakonec využil jen jednou. Inventář je omezený nosností a rozhodně se do něj nevejde vše co najdete. Není tak na škodu si udělat na vhodném místě menší skladiště. Ve výsledku mohu i dnes Alone in the Dark s klidem doporučit. Ano, některé mechaniky jsou sice zastaralé, ale jako celek to výtečně funguje a ta trocha zvykání si za to stojí.
+31
  • PC 70
Alone in the Dark je hra, resp. série, ke které jsem se chtěl vždycky vrátit a zjistit jaké to vlastně bylo. První tři díly jsem v období DOSovek párkrát dohrál, ale nikdy se to nestalo moji srdovkou a z toho plyne celý můj přístup k survival hororu. Většina her žánru se mi úspěšně vyhnula včetně Silent Hill, které vycházeli většinou na playstationu nebo Resident Evil (zato jsem viděl všechny filmy).

Alone in the Dark je takový praotec žánru. Píše se rok 1925 a v roli soukromého očka Edwarda Carnbyho přijíždíte na panství Derceto odvézt kus staré piano. Má to háček - na panství straší, poslední majitel Hartwood se oběsil a hrdinu hned na začátku napadne zombík. A tak se Carnby (případně Emilia Hartwoodová pokud se rozhodnete hrát za druhou postavu) pokusí projít strašidelný dům, vyřešit něco málo hádenek, nakopat prdel pár monstrům a odhalit původ zla.

Příběh je řekněme prostý. Dal jsem si tu práci najít a přečíst všechny knihy, ve kterých získáváte pozadí příběhu (živáčka tu nepotkáte, zato mrtváčků spoustu). Ve výsledku ale není o co stát. Je tu blábolení o prastarých včetně Cthulhu, nějaké aztécké rituály a stopa vede ke starému plantážníkovi a příležitostnému pirátovi, který sídlo vybudoval z krve a potu otroků a který si zahrávat s temnou magií.

Hratelnostně je to zkrátka akční adventura. Sesbíráte pár předmětů, na víceméně logických místech je použijete a mezitím narážíte na monstra. Některé jdou zabít normálně mečem/pěstmi (máte i pistoli a brokovnici, ale málo nábojů). Některá monstra se dají zlikvidovat jen speciálním způsobem a některá jsou nesmrtelná (nepochopitelně krysy či pavouci). Naštěstí boje jsou celkem snadné, totéž se dá říct o hádankách a navíc dům přestože vypadá honosně je celkem malý. Je to survival horor, ale nečekejte že se budete bát, to v prastaré grafice ani nejde. Dlužno říct, že to jakousi atmosféru má - příjezd hrdiny sledovaný monstrem v okně, pár nečekaných útoků, parádní hudba. Závěr s obrovským stromem plivajícím oheň je výborný, nicméně ho zabije to nejtrapnější hororové klišé na konci Carnby uteče z domu a přijede si k němu řidič, což je také monstrum. Díky poměrně snadné hratelnosti to máte za pár hodiny hotovo.

Hra má bohužel dva velké nedostatky. Zaprvé ovládání. Hrdinovi trvá nekonečně dlouho než se otočí, trefit střelnou zbraní je kumšt, protože díky statické a občas velmi nevhodně umístěné kameře netušíte kam se dívá. V určitých pasážích potřebujete běhat, jenže jak se to dělá jsem nepochopil - ano vím, zmáčknout asi 2* dopředu... jenže problém je, že to z větší části nefunguje.

Zadruhé grafika. Já vím, rok vzniku 1992, tvůrci se jakžtakž snažili aspoň u prostředí, které vypadá celkem normálně. Obrovský průser jsou ale postavy, složené z jakýchsi hranatých, rozplizlých textur. Carnby s knírkem vypadá spíše jak nějaký úředník a ne soukromé očko. Atmosféra jde díky tomu do kopru, protože místo špičkových monster koukáte na něco co jako by vypadlo z dílny Eda Wooda. Pamatuji si, že se mi trilogie vizuálně moc nelíbila ani v době, kdy jsem měl a hrál pouze Dosovky.

Zkrátka a dobře. Alone in the Dark bez diskuze otcem žánru a pro mnohé klasikou. Nabízí se ale otázka, jestli to není spíše tím, že ji měl a hrál díky pirátům v 90. letech snad každý.

EDIT: Opraveno milion chyb. Omlouvám se, psal jsem to v polospánku ve dvě v noci.
+30
  • PC 90
Alone in the Dark jednoduše musíte odehrát a zažít. Dokud to neuděláte, jakékoli komentáře nedokážou dost dobře vystihnout, co jako hráč zažijete. Pro ty, co původní AITD nikdy nehráli, bych hru doporučil už jenom proto, že se sama o sobě stala prototypem tohoto žánru her.

Jde o vůbec jednu z prvních několik desítek her, se kterou jsem se kdy seznámil. Tehdy neumějíc anglicky, ani pořádně česky, na me zapůsobilo demo, kde jste hráli za toho podivného panáka, který měl namísto hlavy geometrickou kouli a chodil po půdě jakéhosi domu. Už na tu dobu to bylo něco neuvěřitelného, protože počítačové hry tohoto enginu do té doby prostě neexistovaly a i při své primitivní grafice a možnostech to pořád bylo něco, co jste do té doby nikde neviděli.

Ale k samotnému hraní. Hra sama o sobě strašidelná není, byť v ní jsou hororové prvky. Na druhou stranu, funguje tu atmosféra - ponuré prostředí, zvuky (ať už kráčení po dřevěných starých podlahách nebo nahodile objevující se zvuky jako soví zahoukání nebo různé mechanické zvuky uvnitř domu).

Kapitolou samou pro sebe jsou nepřátelé. Ať už se jedná o lidi, rytíře, zombíky nebo jiné těžko popsatelné entity, je tu x způsobů boje nebo resp. postupu - to co funguje na jednoho protivníka nefunguje na druhého, což hru dělá záživnou, protože hráč musí hledat možnosti, jak pokračovat dál (mnohdy porazit protivníka ani nejde a hráč tak musí vymyslet úplně jinou možnost). AITD obsahuje v jednom prostoru spoustu rozmanitostí aniž by to hře škodilo. Je to věrohodné a zároveň to není přeplácané, člověk by s trochou nadsázky i věřil, že takový barák skutečně existuje. Hru provází možnost sbírání knih, ve kterých se může hráč dočíst, o co tu vlastně jde, ale jde jen o doplňkovou činnost (však tuhle vychytávku si Infogrames ponechal do dalších pokračování).

Pokud hru někdo nehrál, určitě se nenechte odradit jejím stářím a běžtě do ní.

Pro: atmosféra, rozmanitost a využití široké škály možností

Proti: nic zásadního

+22
  • PC 90
Alone in the Dark bylo pro mě první setkání se strašidelnou hrou. První kroky na půdě ve vile Derceto mám hluboko vryté do paměti. Stejně jako hranatý knírek Edwarda Carbyho. Atmosféra tohoto pradědy survival hororů na mne působí do dnes. Pro mne to bylo poprvé co jsem se setkal s Lovecraftovskou tématikou. Grafické zpracování se mi pořád líbí i po letech. První díl je za mne nejlepší v celé sérii.

Zajímavé je, že i tenkrát byli souboje na blízku krkolomné a nábojů málo. Ze začátku to bylo komplikované ale jak si zapamatujete postup tak je hra docela krátká. Za zmínku stojí poslední část hry ve sklepení, která mne nikdy nebavila. Tak dvakrát šipku dopředu a hurá za dobrodružstvím.

Pro: atmosféra, zvukový doprovod

Proti: část ve sklepení

+22
  • PC 90
Alone in the dark je prostě klasika, která i přes svůj věk pořád má co říct. Jedná se totiž o ten typ her, který vás chytí a nepustí. Na začátku hry máte na výběr mezi dvěma hlavními postavami. První je soukromý detektiv Edward Carnby a druhou je dívka jménem Emily Hartwood se kterými se podíváme do tajemného strašidelného domu ve kterém nezažijeme zrovna moc pěkné věci. Hra byla v době svého vzniku průlomovou a vlastně definovala žánr survival horroru. Dnes však hra působí trochu komicky ale i přesto si myslím že dokáže vyvolat v některých momentech pocit napětí a strachu. Ve hře vám bude dělat společnost spoustu nestvůr. Já mám z nich nejradši to přerostlé, obří kuře.
Příběh hry je docela zajímavý, k pochopení příběhu vám poslouží spousty zápisků které pomalu odkrývají celou šokující záhadu. Dále musím zmínit skvělé ozvučení, které je opravdu velice realistické a dodává hře hororovou atmosféru. Jediným mínusem je statická kamera, která mě místy trochu štvala. Prvnímu dílu série Alone in the dark dávám 90%, je to má srdcová záležitost.

Pro: Zvuky, atmosféra, příběh, monstra.

Proti: Kamera.

+20
  • PC 85
Naprosto paradni atmosfericka gameska. Pamatuju si, ze jsem ji kdysi rozehral snad dvacetkrat, protoze jsem proste nemel nervy (a odvahu) v ni pokracovat. Mezi pamatne momenty patri treba ten duch u krbu, ktery se po dotyku zmenil v megabubaka a zabil me, i kdyz jsem mu treba utek az na druhy konec baraku. Kdyz jsem pak zjistil, ze se na nej musi uplne jinak, to byly vanoce :-)

Pro: Grafika, originalita, ATMOSFERA.

Proti: Ja se fakt obcas celkem bal :-)

+13
  • PC 90
Alone in the Dark jsem hrál až po Resident Evil 1,2. Ale i přesto, možná právě proto mě tolik bavil. Strach a atmosféra je zde hlavní průvodcem ruku v ruce s nedostatkem nábojů. Zbraní není mnoho, ale někteří nepřátelé stejně ani zabít nejdou, takže po dlouhých chvílích likvidace zjišťujete, že jste vyplýtvali všechno úplně zbytečně. Takže LOAD a znova. Každý posun příběhu přinesl velkou radost a zadostiučinění vůči vynaloženému úsilí. Hra je to těžká-prostě survival horor. Tehdy se slovníčkem v ruce po nocích, parádní zážitek. Dnes asi nic nenabídne, ale já jsem rád, že jsem tuto legendu žánru hrál. Hodnotím zde hlavně leveldesign, který je velice realistický a deprimující. Zvuky taktéž, velice vydařené. Jediná výtka je kamera, sice jsem byl zvyklý z RE série, ale tady místy opravdu nešlo vidět nic. Za zásadní chybu bych to však nepovažoval, občas to jen zazlobilo..

Pro: ATMOSFÉRA, zvuk, grafika (tehdy), leveldesign.

Proti: Kamera, ale jen místy.

+12 +13 −1
  • PC 60
Alone in the dark byla první hororově laděnou hrou, kterou jsem dostal pod prsty a předcházela pozdějším hitům jako Undying nebo Silent Hill.

Ale upřímně tohle byla jednoduchá záležitost se šílenou grafikou a ovládáním, celý ten strašidelný dům se dal projít poměrně rychle, když jste logicky sbírali a používali předměty a kostili podivné entity.

Suma sumárum průměrná věc, jestli si dobře vzpomínám pozdější díly mě bavily víc - 60 %
+5
  • PC 75
Ve své době jsem z této hry byl pořádně paf a ta atmosféra strašidelného domu mě bezezbytku prostoupila. Je to ale asi jedna z těch her, co si svůj velký čas zakrátko odžijí a potom už na ně vzpomínají jen ti, co ji hráli v době její slávy. Samozřejmě, to je díky vývoji v grafice a HW náročnosti úděl většiny her.

Pro: Tajemná a strašidelná atmosféra.

Proti: Ovládání.