Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Alone in the Dark: Near Death Investigation

Alone in the Dark, Alone in the Dark 5, Alone in the Dark: Inferno

69
75 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > akční adventura *
akce > 3rd person akce
akce > 1st person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
20.06.2008 PCX360
18.11.2008 PS3
Vývojáři:
Eden Games
V celkovém pořadí již pátý přírůstek do rodiny adventurní série Alone in the Dark nese podtitul "Near Death Investigation". Výraznou novinkou je příběh, který je rozdělen do jednotlivých, na sebe navazujících epizod.

Děj hry se přesunul do města New York, konkrétně do Central Parku, který skrývá děsivé tajemství. Již není obydlen pouze jeho obyvateli, ale i zcela něčím jiným a neznámým. Pravdu o tom neznámém po celé generace skrývali tajemní ochránci. S jejich pomocí zůstal park nedotčen....až dodnes. Vyšetřovatel Edward Carnby - specialista na paranormální jevy se bez vysvětlení ocitá uprostřed bouře, která se pokouší zničit celý svět. Pokud jej chce zachránit, musí odhalit dlouho skrývané tajemství Central Parku, nebo New York již nikdy nebude jako dříve.

Ocitnete se tedy opět v kůži Edwarda, se kterým budete prozkoumávat rozmanité oblasti Central Parku. Podíváte se tedy do oné slavné Zoo, ale třeba i do stok či tajemného lesa. Dostanete zde i trochu volnosti a veškeré situace jdou plnit vícero způsoby. Inventář je stylově proveden do pohledu pod vlastní bundu, kde si můžete uschovat několik málo užitečných věcí jako je například léčivý sprej, obligátní baterka či láhev s hořlavinou, kterou můžete hodit do dálky a v letu ji sestřelit a tím způsobit veliké škody nepříteli. Ovšem zde je nově zavedeno omezení pohybu. To znamená, že pokud to se sebranými věcmi poněkud přeženete, tím pádem se omezí váš pohyb na velmi pomalý. Ovšem díky velké interaktivitě prostředí, lze využít třeba i plotové plaňky jako zbraň. Opět také nebudou chybět menší hádanky a hlavolamy.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Naštvaný kukuč, rozcuchané vlasy, baterka, bouchačka a vnitřní neklid, že jej chce ta blížící se trhlina v zemi zhltnout. Edward Carnby se nám vrátil sice v jistě značkových jeansech a kožené bundě, ale exotem zůstal.
Pokud jste AitD už hráli, tak ti z vás, kteří si nekoupili konzolovou, či PC EN verzi, anebo hru nesosli, jistě postřehli, že se tu šprechtí česky. Všichni, od Edwarda, přes jeho přátele, přemýšlivého důchodce Theofila, potenciální více-než-kamarádku Sáru, až po záporáky, mluví a klejí hezky česky. Ano, AitD ještě stihlo dobu předkrizové konjunktury v CD Projektu vedeného Vítem Balharem, kdy i hry s nižším prodejním potenciálem byly často opatřeny velkorysým obalem a nezřídka i českým dabingem.
Je ale jasné, že AitD sklízející všude rozpačité recenze a na Amazonu bez milosti održivší skóre 2 hvězd z 5 se nestalo hitem ani v ČR. A pochybuji, zda se dabing vůbec zaplatil.

Čím to všechno ale? Vždyť potenciál tu je. Sebereprezentace se hře povedla takřka na výbornou. Tím myslím živoucí soundtrack, který nazpívaly halekačky až z dalekého Bulharska, mám na mysli i parádní stylizaci herních meníček s příslušnými volbami kapitol, scén, jako kdybyste si nekoupili AitD hru, ale AitD seriál z produkce HBO na DVD...

Špatně na tom není ani grafická stránka hry. Obličeje postav, dynamické i statické stíny vrhané objekty, nasvětlení scén, to všechno naznačuje, že nad grafikou tvůrci strávili nejeden večer. Mě osobně se nejvíc líbilo, jak na Carnbym přirozeně plandala bunda a pohybovaly se mu vlasy, když někam upaloval. A hlavně, v této hře jsem zažil nejlépe zpracovaný oheň, včetně jeho šíření a účinků na dřevěné objekty, na což přirozeně navazuje stejně dobře zpracované hašení.

Hra nepostrádá ani pár nezapomenutelných částí, jako je boj o přežití v bořící se výškové budově, průjezd taxíkem bořícím se New Yorkem a sandboxově pojatý Central Park.

Zatímco závraťovou misi a žlutý taxík, už jsem přece jenom zapomněl, ten Central Park se mi doteďka nepodařilo dostat z hlavy.
Proč? No protože na efekt to místo působí famózně!! A naprosto zastiňuje drtvivou většinu hry, kde pokud zrovna nezápolíte s naprosto nemožným ovládáním, nebo se nechtytáte jiskřících kabelů a nehrajete si na Tarzana, tak jste nuceni často k nesmyslným činnostem pro postup dál.

Uvedu příklad. Potřebujete spálit nedosažitelné hnízdo zla, na které přímo nedohodíte ani molotovem. Zamyslíte se, otevřete svoji eso peso koženou bundu a prohlížíte, co máte v jednotlivých foších narváno. A protože jste Carnby a ten je chytrý jak vydra, napadne vás ta největší překombinovaná blbina ze všech možných.
Do hnízda na svých vratkých nožkách proudí malí paraziti jen o rozměrech toaletního mýdla. Vyndáte plastikovou láhev s olejem oblepíte ji oboustranou lepící páskou, a pak se budete snažit toho titěrného živočicha onou lahví zasáhnout. Až se vám to nevím z kolika metrů podaří, samozřejmě se to na něj okamžitě přilepí(!) Láhev pak na něm stačí rozstřelit u zdroje kam chodí. Že je to celé absolutně přes hlavu snad netřeba říkat a takovýchto podivností je ve hře víc.

Zpátky ale k Central parku, jedině díky tomuhle magickému místu se vám hra pomyslně „zaplatí“, jak po finanční stránce, tak ve smyslu investovaného času. Lampy tajemně svítí skrz keře a koruny stromů... O zbytek se stará měsíc jehož svit dopadá na rozlehlé, ale úzkou lávkou přemostěné umělé jezero. Je tu zámeček s výhledem na letní kino, tajemný dům... no zkrátka prostředí ve kterém je Carnby jako doma. Je ovšem na pořádnou facku pro šéfdesignéra, že nám na tomhle obrovském kusu země nejsou autoři, krom hledání symbolů pomocí baterky nabídnout nic jiného, než likvidaci tzv. kořenů zla roztroušených po rozlehlém parku, který je od vnějšího světa oddělen širokou pekelnou trhlinou.

Kořeny zla jsou hlídány posedlými, kteří nesnáši oheň, takže je sprejujete přes zapalovač, rozstřelujete jim hozené nádoby s hořlavinami u papuly, anebo se je snažíte přejet autem. Park je rozlehlý a auto je vítaným pomocníkem, protože posedlí se v mnoha místech parku respawnují, což je pěkná otrava. Tvůrci aspoň zajistili, abyste měli nějaké opuštěné, nebo zaparkované auto vždycky po ruce, a tak lze podle radaru vždycky najít jedno ze zhruba 5 druhů vlastnostmi stejných aut (osobák, taxi, policejní).

Zmínil jsem taky problematické ovládání. Je až neuvěřitelné, jak může být ve hře, kde je hnidopišsky propracované i otáčení klíčkem v zapalování a přehrabování se v příhrádce spolujezdce tak zprasené ovládání!! Auto se ovládá hrozně. Také při chůzi oddělené ovládání dolní a horní poloviny těla mohlo působit dobře tak v zasedačce, když jej tvůrci hry předváděli kravaťákům v powerpointové prezentaci...
Ano dá se to přetrpět, jízdu skrz NY si zopakujete tak 10x, ale působí to celé jako hodně špatný vtip, když se vám v téže hře šikovně zobrazuje i místo a dráha dopadu vaší zápalné flašky když si napřáhnete.

Hra která vyšla snad na všechny platformy co byly svými výrobci v roce 2008 aktivně podporovány snad krom PSP, byla pro Atari, neschopné po léta vydat nějaký opravdový hit, posledním velkým hřebíkem do rakve, než bylo pohlceno Namcem. Je skutečně jen na vás jestli chcete zkusit sice atmosférickou, stylovou akční adventuru, kde ovšem budete při investigaci „near death“ spíš kvůli nemožnému ovládání, než kvůli nějaké reálné obtížnosti. Nepočítejte taky s nějakým uspokojivým koncem, po slušných pasážích zaměřených na puzzly přichází závěr, který jednoznačně patří k těm nejdementnějším v dějinách videoher.

Pro: Poctivý pokus nakopnout slavnou značku...

Proti: ...se stal spíš kopanecem pro naděje společnosti Atari a zklamáním pro zbylou hrst fanoušků živořící série. Zbylý mainstream hráčů, který měl udělat hru ziskovou si pak nejspíš jen řekl: WTF?

+20
  • PC 70
Jak začít. Na Alone in the Dark jsem se poměrně těšil, i když žánru survival horrorů moc neholduji (toto je prakticky můj první, který jsem dotáhnul do konce).

Zpočátku mě dosti naštvala kamera a zejména ovládání. Hra postrádá jakýkoliv tutoriál. Pravda, zpočátku je pomalejší, tudíž se všechno dá naučit, ale když zezačátku nevím, co udělat, abych spojil dva dráty, a poté, co se to naučím, mi hra milostivě v půlce příběhu zobrazí nápovědu, jak to udělat, je něco špatně. Ovládání je, alespoň na myší a klávesnici, poměrně toporné, a zdálo se mi, že rychlosti horizontální a vertikální osy pohybu myši jsou rozdílné, což znemožňuje rozumné nastavení citlivosti. Musím se však přiznat, že po doslova pár (2-3) hodinách si na ovládání zvyknete a už vám to potom, až na výjimky, nepřijde. Kameru lze měnit mezi prvním a třetím pohledem, což je v pořádku, pokud by se hra nesnažila snad po každé cutscéně přepnout do pohledu, který si myslí, že je nejlepší (třetí osoba) místo mnou preferovaného (první osoba). Dále, a kvůli tomu hodnotím pouze 70% a ne víc, mě zejména v závěrečné kapitole zlobily bugy. Auta na silnicích bourala do neviditelných předmětů, lana se zasekávala a trajektorie hodů předměty nefungovala.

Ale teď k těm pozitivním dojmům. Hra je opravdu VELMI FILMOVÁ. Slušné záběry na scénu, vhodné cutscény, hra je prostě na pohled někoho, kdo vám kouká přes rameno, opravdu poutavá. Přiběh se velmi povedl. Je založen na jedné z legend o Central Parku v New Yorku a mně osobně se velmi líbil, právě proto jsem u hry vydržel až do samotného konce (který mě mimochodem fakt naštval, ale co se dá dělat). Většina hádanek je logická a neopakují se, tudíž na vás vždycky čeká něco nového. Hudba skvěle dokresluje atmosféru a celkově se k pojetí hry hodí.

Pro: filmovost, příběh, hádanky, hudba

Proti: ovládání, kamera, bugy, konec

+19
  • PC 80
Už dlouho jsem nehrál žádnou hororovou hru a Alone in the Dark sliboval skvělý zážitek na který i ve výsledku došlo, ač jsem se u hry bál jen hodně výjimečně. Tento díl hodnotím naprosto samostatně, bez ohledu na předchozí díly, které jsem nikdy nehrál.

AitD je především naprosto filmovým zážitkem a dalo by se i říci béčkem se vším všudy. Scénář je všechno, jen ne originální. Začátek do hry však nesmírně vtáhne díky hodně efektní lokaci – rozpadající se budově na okraji Central Parku, v němž se následně bude odehrávat drtivá většina hry. Velmi silnou stránkou hry jsou výborně zmáknuté cutscény, které jsou však dost shazovány špatným českým dabingem (voice-acting je vyloženě strašný, za což ale hra nemůže a strhávat za to body rozhodně nebudu), který tam český distributor díky absenci jakýchkoli titulků byl „nucen“ implementovat.

První, co praští přes prsty, je hodně prazvláštní ovládání. Nutno podotknout, že se Alone in the Dark ovládá jinak, než ostatní akce z třetí osoby. Například samotné ovládání a rozhlížení hl. postavy neprobíhá za pomocí myši, nýbrž jen za pomocí klávesnice. Zpočátku jsem tedy netušil, jak hru ovládat, protože tutoriál či alespoň vysvětlivky neobsahuje. Myš tedy nakonec použitelná je a funguje jako prostředek při kontaktních soubojích a všemožných hádankách založených na výborném fyzikálním enginu. Celé se to ovládá hodně těžkopádně, ale postupem času se na to dá zvyknout a výsledku bych ho považoval spíš jako klad, nežli jako zápor. Sice není doladěné, ale díky jisté odlišnosti od jiných her, mě opravdu bavilo. Bylo to něco jiného a neokoukaného. Každopádně se tím nedá omluvit nepovedená kamera, jejíž snímání lokace je někdy vyloženě debilní a mnohokrát jsem i na to doplatil svým životem. Naštěstí jsou checkpointy prakticky na každém rohu a není nutno opakovat velké vzdálenosti. Mrzelo mě, že se mi nepodařilo rozjet gamepad, který by určitě ovládání velmi usnadnil.

Tvůrcům ale neodpustím jednu věc a tou je poslední kapitola. Tam se naplno projeví otevřenost prostředí. Nutnost sandboxového ježdění po Central Parku, abych nasbíral určité množství spektrální vize, mě opravdu VELICE nebavilo. Jednak se tu projevují různé neduhy, které v lineárním koridoru nejsou vidět a jednak je to velké hluché místo v jinak dynamickém příběhu, který by měl naopak gradovat do grandiózního finiše. Bohužel ani ten se nedostavil a místo toho je závěr odbyt dvěma větami. Dokonce jsem si chvili nebyl zcela jist, zda jsem nezažil ten nejpitomější bug na světě. Prý nezažil a tímto nominuju Alone in the Dark na hru s nejdementním koncem ve videoherní historii.

Pro: filmové pojetí, velké množství zajímavých nápadů, fyzikální hádanky, místy super grafika, povedená simulace ohně, pro mě ovládání, skvělá hudba

Proti: místy blbá kamera, neodladěnost enginu, ovládání je někdy až moc krkolomné, hodně natahovaná a frustrující poslední kapitola, pitomý závěr

+15
  • PC 85
AitD5 je docela rozporuplná hra. Oproti AitD4, které sázelo hlavně na silnou hororovou atmosféru), tu máme nevídanou hororovou akci.

Hlavním plusem AitD je neuvěřitelně výborná audio-vizuální prezentace. Engine hry umožňuje vytvářet opravdu ohromující situace. Padající domy, deformující se terén, explodující a hořící věci, monumentální stavby i obyčejná noční procházka parkem... to vše se jen tak nevidí. I samotné postavy mají něco do sebe, vypadají sice trochu plasticky (jako spousta věcí ve hře, ale z komplexnějšího pohledu vše do se be hezky zapadá a doplňuje se), ale jejich chování a reakce v prostředí jsou uvěřitelné.

O herních mechanismech bylo řečeno již mnoho. Důležité je, že většinou fungují (2x se mi stalo, že vše nešlo podle plánu vývojářů) a celá hra na nich staví...hořlavé materiály, zničitelné objekty (hlavně dveře... jsou zamčené? odpálit, jsou jen ze dřeva a nebaví vás je pořát otvírat? spálit nebo vyrazit apod.), revolučně zpracovaný inventář a promyšlená možnost kombinace předmětů...tohle vše kupodivu funguje. A ač si hra "hraje" na realitu, všecko je třeba brát s nadsázkou (auta nebouchají, kulka neudělá z vodky dynamit).

Příběh je také solidní. Nejsou zde sice žádné extra zvraty a "hlavní padouch" se chová dle příručky béčkových filmových záporáků, ale pointa a základy příběhu spolu s jím navozenou atmosférou nemají chybu.

Zajímavým prvkem je pak mixování žánrů a logické hádanky. Hašení požárů a vyrážení dveří je jasná věc. Povedené jsou i zakomponované hádanky (často spojené s fyzikou) a ač nedosahují komplexnosti hádanek z 4tého dílu, fungujé perfektně. Chce to ale hodně myslet, jelikož hádanky nespočívají jen v mačkání svítících tlačítek a hledání klíčků (přirovnal bych to částečně k obtížnosti starých adventur, kdy si hráč musí postup hrou podstivě odpracovat hledáním a zkoušením) a nápověda zde funguje jen ve formě tipů na ovládání, úkoly zase říkají jen kam se má hráč dostat, ne jak se tam dostat. Jízda v autě také nepostrádá adrenalin a paradoxně je lépe zpracovaná než třeba v GTA.

Velké plus si hra zaslouží za atmosféru. Takhle intenzivní temnou akci se spoustou hororových scén (myšleno lekacích, ne těch ze současných rádoby filmových hororů). Nepřátelé mají jednečný design a oblyčeje infikovaných lidí vzbuzují strach (alespoň trochu). Stejně tak brouci, "netopýři", bossové, hlavní záporák, tma (louže, co zabíjí při prvním polibku a bojí se světla) i "hadi ve stěnách". Strach naháněji jak zvuky vydávané našimi přátely z podsvětí, tak i absolutní ticho při procházce zdánlivě neobydlenou částí parku. Souboje s nepřátely jsou také výborně zpracované (pokud se překousne problém s ovládáním). Hlavním pravidlem je, že oheň je král a podle toho se musí vymýšlet strategie útoku, rozhodně zde nelze aplikovat rambostyl. Velkým pomocníkem je tzv. Spectral Vison, kdy při zavření očí jsou vidět nepřátelé, jejich slabiny a podobné užitečné věči. Do hrnce s atmosférou také přilévá svůj podíl postupné odhalování pozadí příběhu, nejdříve zjištění, že Central Park není tím, za co ho lidstvo považuje, poté odhalení spojitostí událostí s Light Bringerem (v překladu Luci Fer - Lucifer) a jeho návratem. A králem atmosférických (+ hororových) scén je scénka v Room 943, kdy nejdou světla a hra radí hráči zavřít oči...

Teď k záporům. Největší překážkou je jednoznačně ovládání. V 3rd person pohledu je Edward dost pomalý a neohrabaný (špatně vyřešená konverze z XBOXU). Většinou se ovládání vztahuje k postavě, když se ale hra rozhodne jednou začas převážně v kritických momenteh ho vztáhnout ke kameře, nastává zmatek a rozčílení z neúspěchu. V pohledu z vlastních očí zas naštvě špatně nastavené úroveň reakce myši (reaguje jakoby ztěžka) a v inventáři někdy chvíli trvá než vůbec kurzor zareaguje (asi hra očekává ovládání gamepadem), co může také vyústit ve smrt. Nepříjemné je také pro efektnost některých kritických scén automatické přepínání do pohledu třetí osoby... je jasné jak taková překvapení většinou končí (a dezorientaci nemám zrovna namylsi, ta by ještě ušla). Také jsou zde 3 situace, kde je vyžadováno přesné zacházení s postavou v krátkém časovém limitu z pohledu z třetí osoby... na klávesnici je jejich zvládnutí opravdu oříšek. Obecně celé ovládání je dělané na konzole, jelikož vše má jakousi odezvu a rozjezd (zdá se být těžkopádné), zkrátka je uzpůsobené pro gamepad.

Výhrady mám také k nedodělanosti enginu. často se stane, že přestane fungovat nějaký mechanizmus enginu (oheň není vidět nebo vůbec není, přestane fungovat synchronizace rtů s hlasem, není vidět tekoucí benzín, krev apod.). Jednou se mi stalo že vypad oheň úplně...a hrajte hru založenou hlavně na hrátkách s ohněm, když kolem žádný není. Naštve také zasekávání o nenápadné překážky a to zejména při jízdě autem. Ne zrovna zřídka kdy se stává, že auto na rovince (po nezničené silnici) najednou narazí a hodí salto na střechu. Občas se také nespustí nějaký skript, zejména pokud hráč překoná nějakou situaci ne zrovna podle plánu scénáristů (stalo se mi to 4x, poté vždy následovala sebevražda, jelikož tu není restart), například při cestě do muzea měla být unešena Edwardova společnice po vypuštění rampy odtahovky... já ale překážku překonal bez jejího vypuštění a Sarah prostě zmizela neznámo kam a poté se nespustily ani další skripty a cutscény.

Nedomyšleností je také systém checkpointů. Ve standartních situacích je zvládnutý dobře (až na pár checkpointů před dlouhou ukázkou, kterou nelze přeskakovat), ale v několika situacích (jízda autem po NY, útěk autem v garáži a před "netopýry", závěrečná jízda autem a podobně), které jsou bez checkpointů trestá se i sebemenší chybka, projde trpělivost hráče velkou zkouškou. Tyto oblasti tak trochu připomínají honičky v Driverovi. Ale po jejich dokončení se dostaví takřka nepřekonatelné uspokojení z dobře odvedené práce (po 10-30 opakování). Drobnou výtkou je také místy nedomyšlené jednorázové akce (přeskok přes díru, odpálení nějakého předmětu)...pokud se něco nepovede, následuje sebevražda a opakování.

Jako další blbost považuji těsně u konce umělé natahování herní doby v podobě "upgradování" Spectral Vision Ničením Evil Roots. Ač samotné jejich ničení (často ve formě nějaké logické hádanky) či dobývání je zpracováno výborně, po 20té akci a 20tém přesunu se stereotyp prostě musí dostavit. Hráč tím sice dostane šanci poznat celý Centeal PArk, ale za moc vysokou cenu.

A teď k českému dabingu. Jedním slovem je příšerný. Místy mění význam vět (aby seděli délkou), emoce na bodu mrazu (0°K) a příběh i atmosféra "kecacích" částí je ta tam. Originální dabing ale nemá chybu jako celá audio stránka hry. Teda krom nemožnosti nastavit hlasitost jednotlicých složek audia (zvuky, hudba, řeč). Jelikož třeba hudba je slyšet jen zlehla.

Nakonec částečné zklamání představuje i zakončení příběhu. Gradace tu sice je, ale úplný konec je solně otevřený. Za plus ale hodnotím nepřítomnost žádného super souboje s namakaným bossem, jen několik velmi vypjatých scén, časová tíseň, atmosféra bezmocnosti a strachu... a i příchod Lucifera má svoje grády.

Celkově AitD5 hodnotím jako výbornou hru s velmi nepovedeným ovládáním a několika dalšími málo podstatnými vráskami na kráse enginu. Na poli hororových her jednoznačně bez konkurence (v PC segmentu, japonské konzolové hororové "úchylnosti" jsou jiná kategorie).

PS: Sry za obrovské množství znaků v tomto "malinkatém" nevýznamném názoru :D

Pro: audio-vizuální stránka hry, atmosféra, podání příběhu a dabing (orig), herní mechanismy, design prostředí a mosnter

Proti: ovládání, český dabing, bugy v enginu, zakončení příběhu, honba za Evil Roots

+11 +12 −1
  • PC 90
Musim ucinit pokani, pratele. Kdyz jsem pred vice nez rokem psal na novy Alone in the Dark review a ohodnotil jej znamkou 8/10 (mimochodem ve srovnani s kolegy uz tak jedno z nejvyssich hodnoceni), byla to chyba. Cas uzral, vzpominky se ulezely, ja se muzu ohlednout s odstupem zpet a najednou vim... citim, ze tahle hra je klasika. Z Call of Duty 4: Modern Warfare a jemu podobnych sucharin si pamatuji par stripku (bez urazky). Pokud zminite Alone in the Dark, hlava se mi doslova zaplavi vzpominkami na to, co jsem s touto hrou zazil - jakoby to bylo vcera. Vzpominkami na filmovou atmosferou, dokonaly soundtrack, ktery si rad prehravam dodnes, zbesile jizdni sekvence (napr. rozpadajicim se New Yorkem), survival prozkoumavani nocniho Central Parku. Ovladani rozhodne neni tak spatne, jak se vam mnozi snazi licit. Je jine a je treba si na nej zvyknout, to ano. Ale spatne ne. Old-school kmeti s timto nebudou mit po pul hodine nejmensi problem. Nebudu to protahovat. Omlouvam se klukum z Eden Games, udeluji jejich dilu cestny metal in memoriam a hodnotim cislem, ktere si opravdu zaslouzi.

Pro: atmosfera, ORIGINALITA, leveldesign, soundtrack, grafika

Proti: nepovedene zavrseni pribehu

+10