Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Pokud bych to chtěl zkrátit, tak jednoduše řeknu, že Plague Tale je takové historické The Last of Us. Vážně. Pokud se vám tahle hra líbila, tak s výletem do Francie 14. století budete nejspíše nadmíru spokojeni. Ovšem trochu to rozeberu a hned zpočátku se omlouvám, že dílo od vývojářů z Naughty Dog budu používat opakovaně jako srovnání. Podobnější hra mě totiž nenapadá.

A v čem že si jsou podobné? No... ve všem. Téměř. Samotná struktura hratelnosti je nejspíše nejvýraznějším prvkem. Plague Tale totiž není pouhou stealth záležitostí, ale k mému překvapení jde také hrát dosti akčním stylem. Jistě, pravděpodobnost, že dospělého chlapa na místě zabije rána kamínkem z praku, je nízká, ovšem herně to funguje dobře a vůbec bych se nedivil, kdyby prak teď začal hromadně nahrazovat populární luk. Tyhle stealth/akční pasáže se pak nepravidelně střídají s průzkumem prostředí, sbíráním materiálů a rozmluvou s vašimi parťáky či malým bráškou. A pamatujete, jak Joel neustále tahal nějaké kontejnery? Amicia má bedny na kolečkách podobně v oblibě. Hádankám ale nelze upřít jistý nápad a proměnlivost, tudíž rozhodně nenudí. A stejně je na tom i akce, která díky získaným alchymistickým schopnostem a dějovým zvratům prochází neustálou proměnou. Stereotyp tak není to, čeho byste se zde měli obávat.

Příběh pak sleduje velkou ségru ochraňující malého bratra, který je svým způsobem výjimečný a pro inkvizici má obrovskou hodnotu. A tak jsou tihle dva na cestě za lepšími zítřky, potkávají různé lidi a upevňují svůj vztah. Vidíte tu podobnost? Nečekejte od Huga další Ellie nebo dokonce Clementine z Walking Dead. Je to pětileté dítě a taky se tak chová. Kvákání žabiček, poletující motýli nebo krmení prasátka. Zdroje radosti uprostřed zoufalství. I jakožto bezdětný člověk s klidným srdcem přiznávám, že jsem měl místy slzy v očích a to čistě z Hugovy reakce na danou situaci. Zdejší svět zahlcený krysami a hrůzami inkvizice dokáže být totiž krutý nad očekávání. Dvojici pak v průběhu hry dělají společnost i další postavy, které sice přímo nepřilnou k srdci, ale rozhodně jsou kvalitně napsané a starají se jak o dramatické, tak i o odlehčující momenty.

Nemůžu ale hře odpustit pár drobností. Tou první je linearita. Nechápejte mě špatně, miluju lineární příběhovky a Plague Tale rozhodně není jen přímý tunel. Jednotlivé lokace bývají mnohdy otevřené tak akorát, aby šlo promyslet taktiku a často zvolit několik různých způsobů jak se dostat do cíle. Problém ale nastává v případě, kdy vyberete příběhovou cestu a nemáte možnost se vrátit. Hra nabízí spoustu detailů a situací, které se spustí jen v případě, že projdete kolem určitého bodu, tudíž pak zamrzí, že jste něco minuli jen kvůli nezvratitelné cutscéně nebo zavřeným dveřím. Stejně tak se lehce míjí collectibles, což zas úplně nezamrzí, ovšem koukat na Huga, jak dává květiny do vlasů své sestřičce s pár hezkými slovy k tomu, je rozhodně příjemným zpestřením.

To vše je ale spíše nepodstatnou vadou na kráse a samotnou hratelnost a požitek to nijak zvlášť neovlivňuje. Co ale sráží hru trochu dolů, je samotné zakončení spojené s krysami. Krysy samy o sobě fungují dost dobře a jsou využity často kreativním způsobem, což umocňuje i závěrečná schopnost, o niž se nebudu rozepisovat kvůli spoilerům. Faktem ale je, že konec překvapí a to jak v dobrém, tak špatném. Špatná je náhlá změna, kdy se začnou vyskytovat boss fighty, hra nabere na akci a celkově mi závěr přišel trochu přehnaný vzhledem ke komornímu pojetí zbytku. Netvrdím ale nutně, že je to nudné nebo přímo špatné, to ne. Jen se to příliš nehodí.

S audiovizuálem pak hra rozhodně nezaostává. Grafika je opravdu špica, tvůrci si vyhráli hlavně se světly, které hrají i značnou roli v samotné hratelnosti, ale celkem dobře se jim daří udržovat pochmurnou atmosféru podpořenou podzimem a následujícím přechodem do zimy. Malinkou výtku možná budou mít třeba rozmlsaní hráči staršího Hellblade, protože úroveň detailů a mimiky postav zde na takové výši bohužel není. Jestli ale rádi típáte screenshoty, s Plague Tale budete mít žně. Olivier Deriviere se pak postaral i o krásný hudební doprovod. Že je to skladatel vysokých kvalit dokázal již několikrát, ale tohle se mu nadmíru povedlo. Krásně se to poslouchá i mimo hru, tudíž vřele doporučuji. V tomhle ohledu tak nejvíce pokulhává anglický dabing a nebál bych se ho označit za vyloženě špatný. Naštěstí šetrné řešení přichází v podobě dabingu francouzského. Ten je naopak výborný a dost možná i původní.

Jsem si docela jistý, že Plague Tale i přes své pozitivní ohlasy tak trochu zapadne. Vydat lineární příběhovou akci v době open worldů a metroidvanií rozhodně nebyla sázka na jistotu, ale ujišťuji vás, že i přes nižší cenovku, menšího vydavatele a téměř neznámý vývojářský tým, jde o hru áčkových kvalit a může se s klidem rovnat singleplayerovým velikánům jako jsou exkluzivity od Sony.
+66 +67 −1
  • PS4 85
A Plague Tale: Innocence je jeden z těch typů her, které mi v současnosti sedí. Lineární příběhovka s pohodovou hratelností s optimální herní dobou okolo deseti hodin. Na hru už jsem se těšil od prvního traileru a zklamaný rozhodně nejsem.

Nejlepší na celé hře je výborně odvyprávěný příběh a povedené charaktery. Ty jsou napsané uvěřitelně a chovají se na svůj věk, což není vždy ve hrách úplně zvykem. Vztah Amicie a Huga je zábavný sledovat a najde se moře dojemných i napínavých chvil, které jejich vztah dotváří. Další charaktery jsou také fajn, ale Amicia a Hugo jsou ty, které jsem si nejvíce oblíbil. Hru jsem hrál s anglickým dabingem a hlasy mi k ústředním charakterům seděli (hlavně Amicia je skvělá, úplná šlechtična :)), ostatní jsou spíše průměr, který neurazí. Až na Mellie. Ta má tak otravný hlučný hlas, až mi byla chvílemi otravná.

Po hratelnostní stránce se dá toho jen málo vytknout. Nejdůležitější je zde stealth, přímá konfrontace je zde totiž až na malé výjimky sebevraždou. Během hry získává Amicia různé vybavení, které výrazně pomůže při překonávání nepřátel. Od prostého odlákávání vojáků šutrem se tak dostáváme k jejich eliminaci, ale i tak je lepší vše dělat ze zálohy. Celé je to fajn, malou kaňkou je ale to, že nepřátelé zrovna moc rozumu nepobrali, takže se tu a tam stane, že hra vypadá takhle. Ale není to až tak časté a vlastně je to dnes takový standard.

A pak tu jsou krysy. Hejna krys. Zpracované jsou dobře, bál jsem se, aby to nebylo furt to samé, ale nestalo se. Stejně jako u ostatních mechanik, i zde až do konce přichází vývojáři s něčím novým.

Grafika, atmosféra a hudba jsou na top úrovni. Každá lokace je krásně detailní a člověk se opravdu cítí jak ve středověku. Atmosféra je úplná špička, z některých scenérií dost mrazí (např. bojiště nebo mučírna).

Těžko se hledají nějaké výrazné negativa. Hra vtáhne a nepustí, nenudí snad ani chvilku, pořád se něco děje...není čas hledat chyby :) Tak snad jen ta umělá inteligence nepřátel a zjištění, že kvůli platině budu muset zopakovat čtyři kapitoly, protože jsem neměl dostatek kůží na vylepšení batohu :(

Celkově jsem dostal přesně to, co jsem od hry očekával. Příjemnou hratelnost, výborný příběh, skvěle vykreslené charaktery a důvod nakoupit pořádné pasti na krysy.

Pro: Příběh, hratelnost, grafika, atmosféra, charaktery, krysy

Proti: UI lehce pokulhává, Anglický dabing vedlejších postav mohl být lepší (Francouzský dabing je celkově kvalitnější)

+45
  • PC 85
Amicii je teprve 15 let, měla by si užívat časy bezstarostného mládí. Jenže osud to chtěl všechno trochu jinak. Její pětiletý bratr Hugo trpí zvláštní chorobou, kvůli které byl většinu svého dětství zavřený v pokoji, a tak o světě tam venku nemá příliš velkou představu. Ještě že tak. Ono ve 14. století na území Francie nepanují úplně nejpříznivější podmínky. Po ulicích se pohybují hordy nenasytných krys a ve vesnicích řádí mor. Podaří se jim v takovém světě přežít? Budou muset, v patách je jim inkvizice.

Na Amicii tak padá zodpovědnost se s Hugem vydat co nejdřív pryč, ideálně za doktorem, který by byl schopný pokračovat v léčbě jeho nemoci. Sourozenci se příliš neznají, což mi přijde od autorů jako vynikající tah, který má i pádný důvod, a tak Huga teprve pomalu poznáváte z pohledu jeho sestry. Neprocházíte zrovna pěknými místy. Pochmurná atmosféra se line všude a stejně tak se začínají šířit i krysáci. Od těch si budete držet odstup díky ohni či světlům a stejně tak této znalosti můžete využít v případě kontaktu s nepřátelskými hlídkami. Do toho sbíráte materiály na vylepšení, sběratelské předměty se zajímavými popisky a stejně tak můžete hledat i květiny a něco si o jejich dobovém využívání přečíst. Škoda jen, že když dojdete do klíčového bodu, už není cesty zpět. To, co vám uteklo, už zpětně nevysbíráte. Já to beru jako částečnou motivaci, proč si to zahrát v budoucnu znovu. Jop, i bez toho si to ráda zopakuju.

Koridor potěší. Obzvlášť dneska. A navíc pokud je takto povedený. Vizuálně se jedná o velmi pěkně zpracovaný počin. Hlavně ty detaily! Postavy možná nemají až tak propracovanou mimiku obličejů, ale rozhodně si neodnesete dojem, že by to na dnešní dobu nestačilo. A pak si všimnete jak jsou postavy v obličeji ušmudlané, všemožných malých jizviček, škrábanců, vad na kráse a nedokonalostí, a to zkrátka působí dobře! Audio rozhodně nezaostává. Hudební podkres je vynikající, namluvení taktéž a zvuk krysích spletenců je něco. Vůbec, celé ty kupy, hromady a hejna krys jsou něco!

Stealth je zábavný, ale nepřišlo mi, že by na mě fungoval jako napínavý herní prvek. (To se však nedá říct během hraní za Huga. Ta bezmoc malého chlapce, který se nemá jak bránit, fungovala.) Občas však docházelo k situacím, kdy pokulhávala umělá inteligence nepřátel. Nevšímali si mě, když měli, a naopak. Nic tak hrozného, ale hráč se nad tím pozastaví a ušklíbne. Amicia je k tomu všemu vybavená prakem, který se dá využít jak k zapalování či hašení, tak i ke shazování visících předmětů. A nakonec lze v nouzi sáhnout po smrtícím řešení. Strážný dostane kamenem pěknou šlupku do kebule a skácí se k zemi. Líbila by se mi možnost, se tomu zcela vyhnout.

Lokace jsou zpracovány moc pěkně. Nechci spoilerovat jaké kulisy vás čekají, ale našly se jak pěkná milá místa, tak vyloženě pasáže, jak vystřižené z hororu. Jdete přes mrtvoly, doslova. Podíváte se jak do vesnice, tak na venkov, a i do zřícenin. Moc pěkná je práce i světel a stínů. Hra se odehrává v období podzimu přecházejícího do zimy, což také přidá na atmosféře, a navíc nenastal jediný moment, kde by mi problikávala textura, někde mizel nějaký objekt nebo se cokoliv problematicky vykreslovalo. To by měla být samozřejmě automatika, ale řekněte si. Kdy naposledy jste viděli těsně po vydání takhle odladěnou hru.

Víc toho nejspíš nemám co dodat. Hra splnila očekávání a v budoucnu si ji velice ráda zopakuju. Audiovizuálně krásně zpracována, se zajímavými postavami a hlavně zasazením. Atmosféra, které dokáže konkurovat jen zlomek her. Potemnělých počinů se nemůžu nabažit, a tak to pro mě ani nemohlo dopadnout jinak. I když, přiznám se, chvilkami jsem před vydáním trnula, aby to v něčem neselhalo. Oddechla jsem si.

Pro: Atmosféra, audiovizuální zpracování, detaily, hlasové herecké výkony, hratelnost, postavy, propracované různorodé lokace, špetka dobových informací, zpracování krys a jejich dojem na hráče

Proti: Nemožnost si zpětně vysbírat předměty, umělá inteligence nepřátel

+37
  • PC 80
Pro mě vcelku milé překvapení. Her s důrazem na příběh je dnes jak šafránu, takže jsem rád za každý nový přírůstek.

KLADY
Rozhodně nejsilnějším aspektem hry je příběh a především jeho výprava. Po průserech s mlčícím hrdinou (FarCry, Crysis, Metro…) si užívám každou hru, kde hrdina mluví a vyjadřuje emoce. Amicia je hodně sympatická a anglický dabing je příjemně roztomilý. Na druhou stranu mi trošku neseděl Hugo. Někdy byl až moc rozmazlený, ale je fakt, že v pěti letech jsem byl asi horší. Hra příjemně utíká a nestihne moc nudit. Musím říct, že jsem jí dohrál asi tak za šest možná sedm spuštění, což se mi nestalo opravdu hodně dlouho.
Druhou nejsilnější stránkou hry je soundtrack. Jako fakt, tak perfektní soundtrack jsem za posledních deset let slyšel akorát u třetího Witchera. Na hru se i hezky kouká. Grafika je hezká a hra vcelku dobře optimalizovaná, jen na některých místech byly menší propady FPS, ale nic katastrofálního.

ZÁPORY
Na to, že je hra založena na stealth akci je až k neuvěření, jak hloupou AI studio vytvořilo. Skoro se to zdá, že to byl záměr, aby průchod hrou nebyl pro nezkušené hráče tak těžký. Opravdu se vám během hraní stane nespočet absurdních scén jako třeba - vyběhnu přímo před stráž a už jen to, že jim nabíhá bar zpozorování, když jsem metr od něj, je směšný. Dobře, nakonec si všimne, že mu stojím před nosem, stihnu se otočit a uteču. Protože je hra značně linearní, uteču jen jednou cestou. Ztratím se za rohem, stráž se zastaví, chvilku čumí do země a pak odchází se slovy: "Zmizeli, stejně mám lepší věci na práci."
Absurdity na mě čekaly především v knihovně, kdy jsem v místnosti s jednou stráží a jedním alchymistou. Toho zabiju kamenem, stráž se zvedá od přehrabování knih, prohlédne si alchymistu a pak se, po nějaký trefný hlášce, v klidu vrací k prohrabování knih a vůbec mu nevadí, že je na zemi mrtvola. V další místnosti nechám krysy sežrat jednu stráž, přímo druhé stráži za zády, která si toho vůbec nevšimne, ač právě žraná stráž řve bolestí. Neschopnost stráží ohnout se a podívat pod stůl, když si před třema sekundama všimli člověka u stolu je demence z úplně jinýho levelu.
Ve světě Plague Tale je světlo (oheň) něco jako kyslík. Prostě ho musíte mít, jinak umřete. Fakt mi vadí, když najdu hromadu dřeva a Amicia si z něj vezme jeden klacík, kterej hoří rychlostí metr za sekundu. Nemůže si prostě vzít víc klacků? Nemůže si udělat pochodeň? Nemůže, prosím, používat lucerny, jako většina stráží? Nemůže zapálené klacky házet do prostoru? Tvůrci se ještě rozhodli, že zvýší napětí tímhle jejich designovým přešlapem, takže si vezmete z hromady klacků jeden klacík a s ním se musíte dostat o pár metrů dál než dohoří, kde bude další hromada klacků, z který si vezmete opět jeden klacík. AAAAAaaggrrrrrr! Tohle se mělo vymyslet jinak.

ZÁVĚR
A Plague Tale: Innocence je hra s poutavým příběhem jehož atmosféru dokrasluje perfektní soundtrack. Hra nenudí a nutí vás postupovat v příběhu dál, ale nedokážu jí odpustit odfláknuté herní mechanismy, jinak bych šel s hodnocením výš.

Pro: Příběh, výprava, soundtrack, Amicia ♥

Proti: !! AI !!, některé herní mechanismy

+37
  • PC 90
Když se tak člověk ve světě her občas zasní, promítne se mu občas před očima hra s nějakou obzvláště vymazlenou grafikou, pomalu plynoucím příběhem, sympatickými postavami a hratelností, kde se nahodile střídá vícero herních stylů, nejlépe pak stealth s mírnější akcí. Přiznám se, že po něčem podobném jsem dlouho toužil a najednou se stal zázrak v podobě tohoto titulu, který se pro mě zjevil takřka odnikud.

Historický příběh sestry a mladšího bratra, který oplývá poněkud jinými schopnostmi než jeho běžní vrstevníci, nemusí asi každému vonět a může působit možná i ohraně. Ne tak u mě. Historické prostředí, kterému nejsem ve hrách pokaždé nakloněn, bylo působivé a se zvláštní potemnělou atmosférou, kterou jsem se rád nechal intenzivně ovlivňovat. Do mnou zmíněných dvou herních stylů jsou do hry namíchány prvky adventurní, což mi z hlediska hratelnosti hru kvalitativně posunovalo do výšek téměř závratných. Pokud jsem zmínil akci, hlavní dívčí postava v ní coby hlavní smrtící zbraň používá pouze prak, což v kombinaci s různými metodami nalákáním všudypřítomných krys na bezcitného nepřítele nepůsobí nějak extra drasticky.

Mám-li se zmínit o grafické stránce hry, z ní jsem byl doslova uchvácen a užíval si každý detail, ať už byl sebedrobnější.

Co dodat? Až na několik desítek pokusů zvládnutý finální boj jsem zažil porci toho, o čem jsem již delší dobu snil, obtížně hledal a nakonec přece jen našel.
+33 +34 −1
  • PC 80
Tak toto byl velmi drsný Dětský svět. Je to takové lowcostové Last of Us pro všechny. V čele je tu velmi silný příběh o vztahu dvou sourozenců, kteří k sobě musí najít cestu v depresivní a zároveň impozantní středověké Francii, která tím nejlepší způsobem ohýbá historii.

Jestli něco evropská studia umí opravdu výtečně, tak vytvořit bezkonkurenční virtuální prostředí, ze kterého sami pochází. Už dlouho jsem nezažil, že bych s otevřenou pusou procházel středověké město, katedrály, venkovské usedlosti nebo lesy. Všechno je skvěle nasvícené, od pohledu realistické, zahalené do ponuré atmosféry pomalu přicházející katastrofy a beznaděje. Opravdu poslední místo, kam byste vyhnali dospívající holku a pětiletého kluka. Nejsilnější místo bych vypíchnul opuštěné bojiště plné mrtvol zahalené v mlze. Takto mrazivé pocity jsem u hry dlouho nezažil a o to víc jsou umocněné výborným soundtrackem. Jenom zamrzí nepřesvědčivý dabing. Hrál jsem to s anglickým, protože francouzština mi vytahuje už tak velký uši, ale pokud to někdy budu hrát znovu, tak v originále.

Samotný gameplay je bohužel nejslabším článkem. Za léta, co zkouším různé stealth hry nebo alespoň pasáže, jsem definitivně dospěl k závěru, že to jednoduše nejde vyřešit tak, aby celá hra nepůsobila hloupě. Procházení pár centimetrů od enemáka s hlasitým cupitáním je tu na běžném pořádku, stejně jako vyhýbání se za pochodu jejich slepým úhlům, které tu opravdu hrají hodně v jejich neprospěch. Co mi víc vadilo, tak že když jsem prakem zastřelil jednoho týpka přímo před očima druhýho, tak asi 30 sekund byl v pozoru a mumlal něco, jako že mě najde a zabije, načež ho to přestalo bavit, tak se postavil do původní polohy s tím, že "na to nemá čas". Jako wtf?

Nejhorší ale považuju situace, kdy jste i přes to nuzné množství herních mechanik donuceni dělat něco, co nechcete jenom proto, že vám to hra nedovolí. Je to opravdu striktně lineární zážitek a já jako hráč jsem neměl téměř žádnou možnost řešit náhlé situace jinak. Prostě když držím louči, tak ji nemůžu na pár sekund podat jednomu ze dvou kluků, kteří jdou se mnou, abych nemusel nahnat krysy na jakýhosi chudáka. Nebo, že i když jsem v podstatě celou hru obklopený věcma, co hoří, tak si je prostě zapálit nemůžu, protože ve Francii hoří pouze klacíky poskládané na úhledné hromádce. Nebo si nemůžu vzít lucernu od mrtvého strážného. Anebo proboha nemůžu zachránit Rodrika, který tlačí obří vozík, páč se spawnuje nekonečné množství lučištníků. Tuto scénu jsem opakoval asi 20x, protože jsem nepochopil, že jednoduše nemám volbu. A vůbec jsem nebyl smutnej, ale neskutečně nasranej na tak tupý vyústění.

Ale toto jsou tentokrát drobnosti. Příběh a gameplay je tak akorát rozkouskovaný, aby nezačal nudit. Hra krásně plyne, dobře a jednoduše se ovládá, nemusí se u toho moc přemýšlet a stačí se nechat unášet tou atmosférou, těch pár frustrujících pasáží se už nějak přetrpí samo. Plague Tale předčil očekávání, zvlášť po dvou velkých drahých AAA hrách, které jsou přinejlepším meh, je toto skvělý zážitek. Hra nemusí mít 60 hodin a být vyplněná vatou, abych si ji dosyta užil.
+30
  • PC --
Asi nepochopím nadšené reakce hráčstva z něčeho tak unylého. Tahle lineární příběhová akční stealth nuda mi vůbec nesedla a jestli taky čekáte emotivní příběh, odpočinkovou hratelnost a krásné panoramata bezútěšného bordelu středověku, hledejte jinde. Je to jedna z těch her, která vypadá na screenshotech lépe, než v pohybu.

Vcelku brzy jsou představeny herní mechaniky založené na práci se světlem pro odhánění krys, na schovávání se před vhodně natočenými strážemi a samozřejmě nesmí chybět crafting. Sbírat nesmyslně rozházené předměty a vylepšovat si z nich vybavení a vytvářet munici, to má přeci každý rád. Čas od času se objeví logická hádanka zasazená do level-designu tak nešikovně, že si budete připadat jako v Tomb Raideru.

Celkově hratelnost působoví hodně křečovitě a strojeně. Vše je předem nachystané pro hráče natolik okatě, že to nebudete věřit ani té trávě, co roste metr vysoko na metru čtverečním kolem jinak ploché krajiny. A to jen proto, že tam v pravidelných intervalech prochází stráž, před kterou by se jinak nebylo kam schovat.

Hra je sice založena především na stealth postupu, později ale bude potřeba začít zabíjet a ke konci už z toho je regulérní akční adventura. Hlavní hrdinka má k dispozici prak a ten toho dokáže metat opravdu hodně. Kromě obyčejných kamenů, se kterými můžete fragovat nepřátele na jednu ránu, jsou tady i různé alchymistické směsi a s těmi budete volit vhodnou kombinaci při potyčkách. Zhasnou louč stráži a nechat ji sežrat krysami nebo zatermitit helmu těžkooděnce a donutit ho si ji sundat... bohužel se to rychle ohraje a navíc to do hry nesedí - neohrožená teenagerka se svým pětiletým bratrem likviduje zástupy opancéřovaných nepřátel a hrozně toho lituje.

Interakce dvou hlavních postav - Amicia a její mladší bratr Hugo - je v rámci hratelnosti bezproblémová, místy si můžete odběhnout utrhnout květinku, kterou pak hlavní hrdinka nosí ve vlasech. Nadšené reakce malého dítěte ze všedních věcí nebo nevyzrálé reakce mladé dívky na vypjaté situace... V civilních momentech je hra nejsilnější a je škoda, že jich je tady tak málo.

Příběh není zajímavý a prohlédnete ho zřejmě hodně rychle (mladší bratr je spešl a ta nákaza krys taky není úplně přirozená, dah), hře citelně chybí lepší péče v oblasti detailů, kde se autoři na nějaké to šperkování úplně vykašlali. Ostatně, i na bojišti plném mrtvých vojáků uvidíte na zemi ležet dva krát dvě těla vedle sebe, úplně stejně pohozené.

Přestřelená chromatická aberace na krajích obrazovky nejde vypnout, občas se propadá framerate, anglický dabing je otřesný a český překlad jakbysmet. Např. když se NPC pere se zamrzlým zámkem, dostane radu "možná by ses na něj měl vychcat" (na ten zámek). Překladatel volil nesmyslný a vtip-zabíjející překlad "možná by ses na to měl vysrat". Ideální kombinace je tak francouzština s anglickými titulky.

Velké zklamání...

Hodnocení: ✰
+29 +32 −3
  • PC 90
Když psal Fritol loni komentář, tak jsem se o hře dozvěděl poprvé, zkouknul jsem jedno malé gameplay video a hned věděl, že to je něco, co nesmím minout. Historie, mor, sourozenecký vztah, to prostě nemůže být špatné, no ne? Když se navíc dostala do dnešního světa menší pandemie (oproti moru opravdu rýmička), tak nazrál čas se do toho pustit ;)

Hra vypadá krásně, notebook se u ní už pěkně zahříval, ale dal to. Líbilo se mi, že pravá akce začala až někdy po půl hodině hraní, když se člověk stačil seznámit s dobou a hlavní postavou, dospívající dívkou Amiciou. Bylo zajímavé sledovat, jak se z krásné prosluněné krajiny pomalu stávala černá, morem a krysami promořená zem, kterou putovala Amicia se svým malým bráškou Hugem, který byl trochu zvláštní, ale jinak úplně normální pětileté dítě.

Dovolím si tvrdit, že jejich vztah je ten největší tahák na celé hře. Předtím se prakticky neznali a seznamování v extrémně hektické a nebezpečné době bylo velmi zajímavé až dojemné. Líbila se mi Hugova bezstarostnost a naivita i Amiciina zodpovědnost a nebojácnost. Obě postavy prošly během hry velkým přerodem, ale to si musí každý odhalit sám. Jen tu vypíchnu momenty, kdy občas nalezli květinu, kterou Hugo dokázal vždy pojmenovat a zaplést ji pak sestře do vlasů, to byly vždy krásné momenty.

Co se mi na hře nelíbilo? Je to bohužel koridor, totální koridor, nedá se takřka nikam odbočit a velmi často se nedá ani vracet zpět, takže, když člověk přehlédne např. nějakou sběratelskou věc, tak už se k ní nedostane, občas skoro až nelogicky. V kontrastu hlavních postav a jejich rodiny se moc nepovedly vedlejší postavy, tedy hlavně společníci, jsou to taková těla bez duše a nedokázal jsem si k nim vytvořit žádný vztah, proto mi ani nevadilo, když pak někteří skupinu opustili. V některých místech jsem často umíral, ale když jsem zjistil správnou taktiku, tak to poté šlo. (Jsem rád, že jsem celou hru zvládnul bez návodu, často je rozhodnutí velmi intuitivní, což je určitě klad).

Co se týče příběhu, tak nemám co vytknout, je to tedy pohádka, morová pohádka, protože se sice odehrává v letech 1348-1349, tedy v době, kdy mor v Evropě vypuknul poprvé, ale stejně si myslím, že to ve Francii nebylo tak hrozné jako v tomto příběhu :) Je to pohádka velmi temná, ale krásná, něco se povede, něco ne, ale jestli neumřeli, tak... však víte :)

Hru s takovým příběhem nehraje člověk moc často. Budu na ní ještě dlouho vzpomínat a za rok, za dva, si to celé dám znovu. Pokud bych chtěl nějaké pokračování, tohle je velký kandidát (klidně bez moru, postavy mají co říct i tak).

Pro: mor, "historie", sourozenecký vztah, příběh, květiny

Proti: koridor, nemastné vedlejší postavy

+28
  • PC 80
Pro mě osobně příjemné překvapení roku 2019 v roce 2020. Kdo by řekl, že hrát za dívku ze středověké Francie, které je uprostřed válek s Anglií a objevuje se mor, bude něco, na co budu příjemně vzpomínat.

A abych to vzal popořadě. Jaká je vlastně hra? Naprosto lineární, kdy nemůžete nikde moc zabloudit. A pokud se dostanete do slepé uličky, musíte tam najít buď suroviny, zvláštní předměty, květinu nebo místo, které má nějaký význam ve hře. Není to Open World, není zde otravný multiplayer. Je to čistá singleplayer hra, která jede v koridoru s jasně danou cestou a cílem.

Hratelnost? Místy zajímavá, místy mírně nedotažené, protkaná mnohými hádankami. Ty jsou jednoduché, ale pokud člověk občas nevidí malý detail, může si být jistý, že bude umírat. A bude umírat často. Ať už s rukou lidí nebo zmutovaných krys. Není to žádný Dark Soul, ale pokud si špatně naplánujete postup, zabije Vás hned první hlídka, protože prostě se nebudete řídit tím, co Vám nabízí prostředí. A ano, hra je zaměřena z 99 % na průchod hry "potichu", bez zabíjení, s odlákáním stráží a následném útěku. Ano, v pozdější fázi hry jde zabít defacto většinu lidských protivníků, ale není to vyloženě ono. Navíc jsou pak lokace, kdy máte 5 stráží a při smrti jednoho ostatní začnou ihned po Vás pátrat. Celé je to tedy koncipováno jako tichý průchod hrou. Nehraje se totiž na životy nebo počet životů. Všichni protivníci Vás zabijí ihned. Přeci jenom, jste třináctiletá dívka. Budete tedy využívat prostředí, skrývat se, dělat rozruch a utíkat. Utíkat, aby jste Vy a Vás malý bratr neumřeli. A to je další aspekt hratelnosti.

Společník. Váš malý bratr, kterého musíte chránit. Plní jednoduché úkoly a Vám pomůže při postupu hrou. Ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Ale sama hra Vám ukáže postup a bude jen na Vás, aby jste zjistili, jak se máte pohybovat a kdy malého brášku využijete a kdy naopak ho musíte "vyloženě" vést za ruku, protože jinam Vám ho nepřátelé dostanou. A i tehdy hra končí a musíte znovu.

Grafická stránka hry je povedené a deprese středověku na Vás rozhodně nejenom dýchne, ale puch mrtvol, zvířecích výkalů a ošuntělých domů středověké Francie Vás možná bude strašit ve snech. Graficky nádherné, jediný problém je, že jakmile člověk má zapnutou vertikální synchronizaci, tak se hra v určitých lokacích sama zamkne na 30 FPS, doporučuji vypnout a hra pak běží naprosto v pořádku. Na maximální detaily na 2600X s 1060 6BG OC jsem držel stabilních 80 FPS a že některé scenérie jsou opravdu nádherné.

A jaký je tedy verdikt? Je to hra na dvě odpoledne, pokud vyloženě nechcete mít vše na 100 %. Místy Vás bude neskutečně štvát Váš malý bratříček, ale dá se to zvládnout. Je to určitě milé překvapení a všem, co mají rádi zajímavě vyprávěný příběh, Thief byl oblíbená hra a nikoho jste nezabíjeli, hru si užijete. A největší výhoda? Součástí Game Pass od Microsoftu.

Pro: Hratelnost, grafika, poutavý příběh, stealth

Proti: Chování bratra během hry, krátká herní doba,

+27
  • PS4 80
Tak si myslím, že na tyhle krysy by ani Dykův Krysař nestačil.

A Plague Tale: Innocence má skvělé momenty, hutnou atmosféru a místy to byl i opravdu nechutný humáč. Oba protagonisté, Amicia a Hugo, jsou sympatičtí, důvěryhodný, skvěle zahraný a celkově mi na nich záleželo. Hodně se mi líbí motiv dvou sirotků protloukávající se krutým, nelítostným a morem zamořeným světem, který je nutí vidět, prožívat a činit nehumánní věci.
Začátek mě hodně navnadil, byl poutavý a vyvolával otázky, na které jsem chtěl znát odpovědi. Ovšem s postupem děje přicházejí poněkud kostrbaté části příběhu, kde mi přišlo, že se scenárista snažil mermomocí hnát děj dopředu, nehledě na to, jak chabě poté mohou situace, či motivace různých postav vyznít. Jeden moment – přeludy co měla Amicia po zmizení Huga, mi zde absolutně neseděl v závislosti s tím, jak byl příběh doposud vyprávěn. Korunu tomu poté nasadil konec, který mi přišel těžce neuspokojivý a do jisté míry mě i zklamal. Příběh ale má tempo a odsýpá celkem rychle, bohužel vzato za cenu nelogických změn nálad a slabých motivací vedlejších postav.

Při hraní jsem často vzpomínal na The Last of Us a když teď koukám na ostatní komentáře, tak jsem rád, že nejsem jediný, kdo si to také myslí. Plag tejl se hodně inspiroval zejména v hratelnosti. Nejvíce však sází na stealth. Také hrajete za patnáctiletou Amiciu a tedy pochopitelně se nemůžete rovnat dospělým vycvičeným vojákům. Tedy nezbývá vám nic jiného než využívat svůj prak, ano... dobře hozený kamínek do hlavy vyřeší všechny neshody. Budete muset využívat i prostředí - hodíte kamínek do truhly se zbrojí, abyste odlákali stráže, či zhasnete vojákovu lucerničku, aby si na něm poté krysy pochutnaly. Jak se říká krysy jsou dobří sluhové, ale zlý pánové!
Sem tam se také dočkáte pomoci od parťáků, které postupem příběhu potkáte. Všechny tyhle taškařice budete prožívat ve striktně lineárních, ale na druhou stranu dobře nadesignovaných a vizuálně pěkných levelech. Místy i narazíte na lehké puzzly, ty však rozlousknete mrknutím oka, ale jedná se podle mého o příjemné zpestření. Abyste si ale nemysleli, dočkáte se i bossfightů, kde budete spamovat úskoky a modlit se, aby se Amicia trefila na místo, které chcete. Celkově obtížnost hry mi nepřišla tolik vysoká. Sice jsem několikrát umřel, ale spíše se jednalo o chyby z nepozornosti, či jsem pomalu zareagoval.

Mimoto sbíráte suroviny, které následně využíváte na craftění spešl kamínků a vylepšování vybavení. Líbí se mi ale, že zde máte veškeré materiály jak na craftění, tak i na vylepšování vybavení. Tedy mnohokrát se budete rozhodovat, zdali si budete materiály šetřit na tvorbu „nábojů“, či své těžce nalezené suroviny investujete do lepšího praku. Hra vás ale celkem regulérně zásobuje, takže je prakticky nemožné, abyste někde zkejsli na základě toho, že si nemůžete udělat konkrétní náboj do praku, který potřebujete.

Vizuálně je hra opravdu hezká a má skvělou atmosféru. Mrtvoly, ať už ohořelé, prožrané od krys, či pouhé kostry ve mně nikdy nevzbuzovali takový odpor jako zde. A už vůbec nemluvím o krysích hnízdech. Fuj… S odporností si tvůrci opravdu vyhráli. Také hodně chválím bravurní soundtrack.

I přes místy až slabší scénář bych celkově hodnotil A Plague Tale: Innocence jako povedenou singleplayerovou příběhovku. Vezmu-li ale v potaz fakt, že to samé studio má na svědomí hry podle animáku, konkrétně třeba Ratatouille (všímáte si těch souvislostí?), tak musím uznat, že pro Francouzské Asobo Studio je tato hra opravdu velkým krokem dopředu. Tak jako tak jsem zvědavý, s čím přijdou příště a mohu pouze doufat, že se poučí ze svých chyb a jejich další hra bude o poznání lepší.

[HERNÍ VÝZVA 2020 - 1. "Parťák"]
+26
  • PC 80
Příběh sourozenců ze 14. století ve Francii, kteří se utíkají před inkvizicí, která chce hlavně toho mladšího ze sourozenců Huga ve velmi pěkném grafickém zpracováním. Amicia se snaží postarat a uchránit svého mladšího bratra a Huga, který je od mala nemocný a od narození ho vídala velmi málo, stejně jako svou matku. K tomu všemu ve městě vypukne mor a hejna krys, které zastaví jen světlo, zvláštní spojení Hugovy nemoci s všude přítomnými krysami jsou překážky, kterými musí oba projít, aby k sobě našli cestu. A když už se zdá, že jsou na správné cestě, ke které jim pomáhají další dětští hrdinové, s jejich schopnostmi, kterými Amicia a Hugo nedisponují, tak nastane zvrat v příběhu, který bude zkouškou pro oba a jestli jejich poutu je dostatečně silné a postavili se inkvizici.

Většinu herní doby hrajete za Amicii, která je vybavena svým prakem a alchymistickými schopnostmi, které postupně vylepšuje, aby se vypořádávala jak s inkvizicí, tak s krysami, které jí kříží cestu za svým cílem. Za ním se může dostat jak plíživým způsobem, tak i akčním způsobem, jen je třeba si dávat pozor na dostatek surovin. Ale i v tom vás hra úplně nenechá, zvlášť když jdou některé situace vyřešit jen jedním způsobem, tak v blízkosti se dané suroviny budou válet.

Což je jedním z nedostatků hry a to její obtížnost, která nejde nastavit a rozhodně si myslím, že v některých situacích by mohla být vyšší nebo mít možnost si hru zahrát na vyšší obtížnost a když už se zdá, že jste v bezvýchodné situaci, tak vás zachrání v poslední chvíli vaše alchymistické schopnosti. Třeba i stealthová mise jen za Huga by mohla být obtížnější nebo možná jen odstranit checkpointy, kdy hra se uloží, což mi jednou udělalo na tváři vlásky, kdy se to uložilo v momentě, kdy jsem měl inkvizici vyloženě za zadkem a hned po načtení hry jsem měl vteřinku na to se schovat.

Pak jsem docela zápasil s tím, že dodge a přelézaní je na jedné klávese a pokud se neukáže akce na přelezení, kdy už si myslíte a hlavně potřebujete přelézt, tak Amicia uskočí a vy skončíte jako potrava krys, které jste od Amicii držely za pomocí zažehnuté slámy, která zrovna dohořela. Dále jsem se trošku trápil s přepínám nábojů do praku, kdy se zrovna na Vás valila inkvizice a nábojů je tolik, že než se dostane k tomu správnému přes kolečko myši, tak je lepší to vybrat za pomocí tabulátorů, ale tam je taky šance, že přejedete to, co zrovna potřebujete.

Od hry jsem čekal trošku víc mysterióznější/horrovější atmosféru, což mě zklamalo, ale po většinu 11 hodinového příběhu vás čeká komornější atmosféra, jak už jsem psal s krásným vizuálem a hudebním doprovodem. Komornější průběh hry na konci vyloženě vystřídá akční část a taky změna přístupu ke krysám, ale kvůli spoileru víc prozrazovat nebudu. Je to docela zásadní změna, ale mě vyloženě nijak nevadila.

Celkově moc pěkná hra s pěkným příběhem o tom, jak dva sourozenci k sobě hledají cestu, kterou vřele doporučuji.
+26
  • PC 85
Herní výzva 2021 -10. Dětský svět

Tak tohle byla naprostá paráda a pro mě jedno obrovské překvapení. Není to dokonalá hra, vlastně je tu docela dost záporů, ale na rovinu přiznávám, že mě to po stránce hratelnosti bavilo na tolik, že jsem ochoten párkrát přimhouřit oko.

V první řadě mě potěšil parádní audiovizuál. Grafika je jedním slovem nádherná, prostředí se hodně mění a já se na konci každé kapitoly nemohl dočkat, kam mě příběh zase zavede. Pochválit musím rovněž skvělý hudební doprovod.

Po počátečních událostech se hra jevila jako klasická stealth hra s prvky akce, ale pak to přišlo. Krysy. Hromady krys. Moře krys. Jsou skvěle zpracované, nechutné a hlavně nebezpečné. A díky tomu, že se bojí světla/ohně, jsou tím dány hráči prostředky, jak se např. zbavit stráží a trochu (resp. malinko) při tom potrápit mozkové závity.

Ano, hra mě vážně hodně bavila a nenudil jsem se ani chvilku. Dávám sice nadprůměrné hodnocení, ale i tak musím zpětně použít i své oko herního kritika a připustit, že není všechno zlato, co se třpytí...

Předně umělá inteligence je naprosto tragická. Stráže vás nedokáží najít ani když jim přeběhnete před nosem a schováte se za pár metrů vzdálený barel. Trouba v brnění bude chvíli pochodovat sem a tam, aby nakonec prohlásil, že se mu to asi jen zdálo a vrátí se na své místo. Totéž ale předvede i pokud šutrákem z praku rozcáknete hlavu jeho kolegovi, jenž se teď válí v kaluži krve vedle něj.

Ruku v ruce jde design prostředí. Ten je na první pohled krásný, na ten druhý už to ale tak slavné není. Objekty se opakují neskutečně často, což je sice pochopitelné, ale aby všechno cpali hned tak okatě vedle sebe, to šlo trochu vychytat. Do očí bijící je to např. ve chvíli, kdy procházíte po bojišti plném mrtvol. Na první pohled impresivní, na ten druhý je vidět, že jsou to jen rozházené dva tři modely postav, často hned vedle sebe.

Kladů i záporů mám v zásobě ještě několik, ale tohle není recenze. Pointa je, že i přestože má Plague Tale: Innocence nějaké ty mouchy, klady u mě drtivě převládly a já se náramně bavil. A o to jde především...

Pro: Krásná grafika a hudba; rozmanitost prostředí; hratelnost; krysy.

Proti: Strašná umělá inteligence; chyby v designu; několik dalších drobností.

+25
  • PC 80
Po delší době kdy jsem se na A Plague Tale: Innocence chystal, mě k tomu konečně dokopala až letošní Herní výzva a přiznávám, že jsem měl velké obavy jestli mě hra aspoň trochu chytne a jestli mě takový typ hry dokáže bavit po celou dobu hraní. Už podle hodnocení je vidět, že mé starosti byly zbytečné a hru jsem si skutečně užil. Ale po pořádku, pořád to není hra pro každého nebo hodnocená stovkou.

Nemám moc věcí, čím bych hru vynášel do nebes, ale to důležité dělá hra skvěle. A to je příběh, velice napínavý, bavil mě od začátku až do konce. S tím souvisí i prostředí do kterého je hra zasazená, nádherně vykreslené i hnusné prostředí moru ve 14. století. K tomu přispívá výborné grafické zpracování, nad některými výjevy mi zůstávala huba otevřená.

Pochválil bych a hlavně i doporučil skvělý francouzký dabing. První moje hra dohraná a možná i hraná ve francouzštině. Některá možná rozhodnutí co zde můžete učinit. No a nakonec toho chválení nesmím zapomenout na hlavní hrdinku. Přesto, že je zde vykreslena jako náctileté děvče, její postava je naprosto famózní a už dlouho jsem se tak nesžil s postavou ve hře, natož tak odlišnou od mého já :)

A abych si ospravedlnil tu pouhou osmdesátku, je tu i několik věcí co se mi tolik nelíbilo. Začal bych zvláštním pohybem postav, které se vždy otáčí ke kameře zády, je to trochu divné a tím možná pak i trpí ovládání v některých soubojích. Trochu navíc mi zde přišlo sbíraní a vyrábění předmětů, asi bych se bez téhle funkce obešel, jen to natahuje čas.

Pokud se zaměříte na hejna krys, někdy vypadají jako zvláštní vrtící se koule čehosi, ale chápu, že takové množství se nedělá zrovna snadno. Štvaly mě občas špatně načasované checkpointy, kdy musíte sbírat některé věci znovu a znovu pokud vás uvidí stráže. Někdy trochu rychlejší titulky, protože jazykem francouzkým opravdu nevládnu. Některé nelogičnosti s ohněm kdy ho nemůžete brát s sebou nebo se ho nemůže ujmout další postava. A moc se mi nelíbila ani poslední kapitola, kde je zbytečně moc nepřátel a hlavně je nemůžete moc odlákávat či obcházet takže zbývá jen jedno. Plus Hugo je otrava :)

Je to celkem dost maličkostí které jsou proti, ale v jádru je hra opravdu výborná a těším se na další už připravovaný díl, který mi snad už nikdo nevykecá tak jako první díl jedna herní redaktorka...
+25
  • PS4 85
Herní výzva 2019 – Historie se opakuje

Na Plague Tale jsem se těšil od prvního traileru a rozhodně jsem nebyl zklamanej.

Víc než dechberoucí grafiku a promakanej gameplay preferuju zábavnej příběh a ten se tady povedl a namotal mě od první chvíle. Děj se točí okolo sourozenců de Rune, patnáctileté Amicie a pětiletého Huga. Ti se díky inkvizici a morové ráně stávají záhy sirotky a společně bojují o přežití ve středověké Francii stižené morovou nákazou.

Bojuje převážně Amiciia a Hugo se většinu času jen veze, ale právě to, že se musíte postarat o mladšího sourozence, přidává na zážitku. Jestli vám k srdci přirostla Clementine z The Walking Dead od TellTale, tak s Hugem to bude ještě rychlejší.

Gameplay tvoří převážně stealth akce a "manipulace" s krysama pomocí světla či ohně. Čas od času dojde i na nějaký ten logický puzzle, kdy je v rámci řešení třeba zapojit Huga nebo jiného ze sirotků, kteří se k sourozencům v průběhu hry přidají.

Využití praku mi přišlo kreativní a kromě klasických šturů můžete vyrábět speciální munici, která bude umět zhasínat či rozdělávat oheň, odhánět či lákat krysy nebo donutit nepřítele si sundat helmu, aby následně mohl dostat šutrem. Díky tomu budete mít často víc možností, jak se s hrozbou vypořádat a některá z řešení jsou dost kreativní :).

Vadou na kráse může být výrazná linearita, kdy má člověk víceméně vytyčenou cestu a např. po tom, co projdete dveřmi, už nemáte možnost se vrátit zpátky. Což může trochu zamrzet, pokud někde necháte ležet nějaký materiál na craftění nebo collectibles a "vlezete" o kus dál do cut scény.

Zmíněný crafting mi přišel správně vyvážený. Materiálu je "tak akorát", takže člověk by měl prolézt co se dá a dobře si rozmyslet, do čeho investuje. Collectibles jsou tu troje - "zajímavosti", které mi dvakrát zajímavé nepřisli, hračky byly lepší nápad, ale ocenil bych, kdybych za jejich nalezení a předání něco málo dostal. Dávat je do police je celkem nuda. Nejlepší tak jsou kytky do Hugova herbáře a Amicii za ucho :).

Navrch si k tomu přidejte parádní soundtrack (tady se JRC vytáhlo s vinylem k předobjednávce), který parádně dokresluje atmosféru. Ať už jde děsivé výjevy nebo dojemné momenty.

Snad bych ještě mohl vyčíst slabší AI nepřátel, ale jsem rád, že z toho nevznikli další Commandos, kde člověk musí 20 minut studovat pohyb nepřátel, aby se přesunul o kousek dál. Ikdyž situace, kdy jsem se byl odhalen při plížení se nepřátelským táborem a s nepřáteli v patách jsem dosprintoval do cut scény, mě rozesmála.

Pro: Parádní příběh, fantastický soundtrack, zábavný gameplay a samotné postavy Huga a Amicie

Proti: Nucená linearita občas bije od očí a AI nepřátel je občas komická

+24
  • PS5 85
Málokdy má člověk možnost si zahrát hru odehrávající se ve 14. století a ještě k tomu dostane k ovládání jako hratelnou postavu dospívajícího člověka, kterému dělá společnost dítě. Právě zasazení a role, jakou hráč sehraje v této hře, je pro mě tím největším plusem. Že středověk nebyl nic moc, to je asi všem jasné, ovšem prožít středověk za časů morové epidemie, to už je fakt peklo. Navíc hlavní hrdinové se v tomhle světě ocitnout sami, a tak se jejich bezbrannost dána věkem těchto postav ještě umocní. Proto dokážou být scény, kdy procházejí okolo mrtvých lidí, kteří zemřeli na epidemii, tak působivé. Neví, co se děje, neví, co se na tomhle místě stalo a neví, jestli se vůbec dokážou ubránit, když to nedokázali ani ti mrtví vojáci. Tato místa plná smrti, zmaru a beznaděje jsou občas vystřídána místy (řeka, kostel, hrad), kde se dá nalézt klid, která navodí jiné myšlenky a která ukážou, že i v těchto časech se dá najít něco dobrého a pozitivního a že je to vlastně třeba, aby se člověk z toho všeho psychicky nezhroutil.

Opravdu povedené je ztvárnění dvou ústředních postav - Amicii a Huga. Hugo totiž není jen zmenšená verze dospělého, ale opravdu se chová jako malé, naivní dítě. Jeho reakce, když je mimo svůj pokoj, kde doposud trávil své dětství nebo jeho část, je autentická a dokáže se nadchnout pro věci, nad kterými se ostatní ani nepozastaví. Amicia naopak musela mimo své sesterské části zaujmout i postoj matky a starat se o svého mladšího bratra, kterého vlastně do té doby ani moc neznala. Bylo to ona, kdo se musela rozhodnout, jestli bude Hugovi říkat pravdu o tom, co se stalo, nebo jestli mu tak bude lhát, aby ho ochránila před další bolestí. Ocitla se v roli, o kterou nestála a o které nic neví. Tak jako se to někdy stane v našem reálném životě. I další postavy, byť třeba nedostaly tolik prostoru, mě bavily a ráda jsem obměnila sestavu, se kterou jsem trávila čas.

Cestování světem je doprovázeno povedenou hudbou, která skvěle vytvářela často ponurou nebo tak naopak intenzivní atmosféru. Kolikrát jsem se na chvíli zastavila a zaposlouchala se do hudebního nástroje, který jsem právě slyšela. Podobné slova chvály mám i pro grafickou stránku hry, která sice v porovnání s novějším dílem trochu zaostává, ale stále dokázala vytvořit krásné pohledy, ať už jsem šla chvíli lesem či přes nějaká pole. Jen škoda, že se velká část hry odehrávala ve městech či v podzemí, tak jsem si těchto výhledů nemohla tolik užít. Nejčastěji se s postavami pohybujeme v noci. Obrazy loučemi osvětlených středověkých ulic a opuštěných domů je přesně to, co mě na hře nejvíce přitahovalo svou atmosférou tajemna a strachu. Někdy jsem prožívala spolu s postavami také pocit pro mě "příjemného odporu" z okolí, to, když se zrovna snažíte doběhnout k dalšímu ohni, a na jedné straně na vás číhá hejno krys a na druhé leží těla mrtvých prasat.

V čem pro mě hra trochu ztrácí je samotný gameplay, který sice není špatný a dokáže být zábavný, ale jen do chvíle, kdy přestane fungovat stealth systém a stráže mě vidí, i když mě vidět neměly. Také v pozdějších částech hry přibylo akce a to mi jednak moc nesedělo do celkového vyznění hry a jednak mi některé části příliš nešly, takže jsem umírala a umírala, čímž se mi narušilo vyprávění příběhu, který je jinak velmi zajímavý a bavil mě. Moc mi také nelíbilo místy nucení do zabíjení lidí jen proto, abych některé části dokázala přejít. Měla jsem také obavy z finále hry, ale naštěstí se mi zadařilo a na třetí pokus jsem finálního nepřítele úspěšně zdolala. 

A Plague Tale: Innocence přináší herní zážitek především svým zasazením a příběhem, ale hlavně díky ústředním postavám. Nepamatuji si moc her, které by tak dobře zobrazovaly sourozenecký vztah se všemi radostmi i bolestmi.
+24
  • XOne 90
Tohle se mi líbilo. Tohle se mi hodně líbilo.
Vypravěčsky víceméně lineární, krásná hra z prostředí jihozápadní Francie v době nejtemnějších dní středověku, přesněji 14. století - takže mor, inkvizice, mrtvoly, hnus v lidech i kolem nich, krysy, smrt a zoufalství. Lidský život nemá pražádnou hodnotu. A uprostřed toho chaosu dospívající dívenka, která se snaží zachránit před krysami a inkvizicí sebe a svého malého bratra se záhadnou nemocí, poslední zbytky rodiny. Dospívající dívenka a její prak, nutno dodat.

A taky nějaký ten fantasy prvek, mno.

A Plague Tale kombinuje prvky stealth akce, adventury, tu a tam je potřeba poměrně rychlá akce, drobné RPG prvky, to všechno v poměrně zábavném, vyváženém mixu. Herní mechanismy jsou ale v tomhle případě sekundární - primární roli hraje příběh a emoce z něj plynoucí (notně nabuzované skutečně nádherným soundtrackem). Díky tomu je atmosféra hry silně vtahující - přiznám se, já se o ty děti fakt bál, doopravdy jsem se fest snažil, aby se jim nic nestalo... Postavy a jejich vztahy se přitom náramně vyvíjejí, k čemuž pomáhají i fajn herecké výkony (jelikož jde o francouzskou hru odehrávající se ve Francii, hráno s původním francouzským dabingem).
A málokdy vás potěšil kámen v něčím ksichtě tak, jako v Plague Tale.

Spokojenost.

Pro: Atmosféra, příběh, soundtrack, grafika

Proti: UI nepřátel, někdy zbytečné puzzles

+23
  • PC 70
Neúprosný francúzsky stredovek, čierna smrť a dve deti, ktoré sa v tomto krutom období snažia prežiť. To bola neotrepaná premisa, hlavne na pomery väčších hier a pre mňa asi hlavné lákadlo, prečo si to zahrať. Predsalen v súčasnej dobe si až priveľa hier vypomáha rôznymi fantasy a scifi motívmi, ako keby historické prostredie samo od seba nemohlo byť dostatočne zaujímavé. A presne tam smeru aj moja hlavná výčitka a sklamanie. Pomerne veľkú časť hry sa hra tvári tak, že jej stačí práve historický setting, aby ju utiahol, o to viac ma zarmútilo až nahnevalo, keď sa to zvrtlo na konšpiračné a fantasy prepojenie na psychické ovládanie potkanov a udalosti, ktoré sa už stali a teraz sa opakujú znova (po rimanoch) a v momente, ako začali potkany používať živé víry/minitornáda už som si klepal na čelo, že prečo sa z pomerne civilného a realistického príbehu stala megahlúpa zlátanina. O to väčšia škoda, že postupne silnejúci vzťah súrodencov je naozaj silno napísaný.

Prostredia a atmosféra sú inak pekné - malebné sa striedajú s veľmi tiesnivými a pôsobivými, napríklad prechod cez vojenské bojisko po bitke bol pôsobivý a väčšina z nich pôsobí fakt dobre, menej ma asi bavili len podzemia, ktorých som sa už v hre za roky nabažil až, až. Súvisí s tým však druhý hlavný problém, ktorý som s hrou mal. To, že je to stealth je fajn a dáva to zmysel, že dve deti sa asi nerozbehnú do frontálneho útoku. Lenže väčšina miest, kam naši hrdinovia zavítajú je extrémne lineárnych nielen z hľadiska leveldizajnu (žiaden Deus Ex, Dishonored alebo Metal Gear Solid sa tak nekoná), ale hlavne ako postupne odomykáme schopnosti, väčšina hry pôsobí ako dlhočizný tutorial - nie preto, že by bola hra ľahká, ale pretože na postup ďalej potrebujeme použiť presne konkrétnu schopnosť. A to je veľká škoda, lebo v tých častiach (ktorých bolo menej), kde mohla Amicia používať rôzne schopnosti a hráč si sám definoval spôsob postupu, boli o dosť zábavnejšie. Osobne totiž nemám rád stealth s jedinou správnou a lineárnou cestou, lebo ma to oberá o to, čo na takom žánre mám rád. No a to spolu s príbehom sú moje dve hlavné výčitky a sklamania z inak nadpriemernej hry.

Pro: prostredia, vzťah súrodencov, hudba, príbeh v prvej polovici...

Proti: ...z ktorého sa stane blbosť v polovici druhej, veľmi lineárny postup hrou

+23
  • PS5 90
Čekal jsem lineární příběhovou hru z neokoukaného, pro mě atraktivního, prostředí středověké Francie zasažené morem a dostal jsem přesně to. Emotivní příběh dvou dětských sourozenců, kteří procházejí krutým peklem a snaží se přežít. Je to přímočaré. Je to krásné, kruté a slza také párkrát ukápla. Čekejte historické kulisy, ale nečekejte realistický příběh. Prostředí nadmíru depresivní, temné, ale zároveň krásně graficky zpracované. Podbarvené temnou, ale uhrančivou hudbou plnou motivů temného středověku. Kde hlavní nástroj je violončelo.

Hra obsahuje špičkový profesionální dabing. Jak francouzský, tak anglický. Kvůli herní výzvě jsem hrál ve Francouzštině s českými titulky. Po dokončení a vracení se do jednotlivých kapitol kvůli trofejím, jsem přesedlal na Angličtinu. Immersi mi to nezkazilo. Obojí je skvělé. Hlasy dabérů obou postav vypráví kontrast dvou dětských nevinných hrdinů pocházejících ze šlechtické rodiny. Kteří byli z minuty na minutu hozeni do reality temného středověku v době těžké krize. Amicia to zvládala ještě celkem dobře. Pětiletého Huga mi bylo opravdu líto. Působilo to na mě až překvapivě.

Hratelnost hry je famózní. Jakmile mě jednou chytila, měl jsem problémy jí vypnout a jít spát. Poštěstilo se mi mít ale celou jednu volnou sobotu. Kdy jsem hrál hru celý den a vlastně jsem jí celou dohrál na tři zátahy. A to není úplně krátká. Bylo to jako sledovat film. Film s námětem, který tu nikdy předtím nebyl. Obtížnost je nastavená tak, aby to hráč neměl zadarmo, ale zároveň se nefrustroval zbytečnými záseky. Zábavný stealth, jednoduché hádanky a adrenalinové akční scény. Hratelnost se mění a nesklouzne do stereotypu.

Bohužel to celé trochu kazí umělá inteligence nepřátel. Později ve hře stačí mít na snadný postup vyčištěnou únikovou cestu. Má taktika byla prakem sundat helmu vojákovi chemikálií a utéct. Když se všichni uklidnili, už ho stačilo jen trefit šutrem do hlavy a utéct. Voják se vrátil k mrtvole svého druha a dělal jakoby nic. Nepřátelé vás nepronásledují daleko. I když vás u toho přistihnou, nejsou dlouho podezřívaví a rychle se uklidní. Stačí jen mít trochu trpělivost a dojem ze hry se hned dostane skoro k arkádě. Naštěstí tuto taktiku nelze uplatňovat všude.

Mnohem víc mi ale v paměti utkvěli scény jako přechod bitevního pole, zhasnutí vojákovi lucerny uprostřed hejna krys, hrdinné Rodrikovo tlačení vozu za účelem ochrany před lučištníky nebo poslední epický souboj s brutálně nechutným hlavním záporákem. Během hry se postava ustrašené Amicie změní na nekompromisního zabijáka. Využíval jsem k tomu prostředí, vybavení či další sofistikované a kruté prostředky. Nepřátel mi nikdy nebylo líto. Zasloužili si to.

Jen víc těchto neokoukaných, skoro až filmových zážitků.

 Herní výzva 2024: Ztraceno v překladu
 Lze ještě použít v kategoriích: Nemova říše, Nikdy se nevzdávej! 

Pro: prostředí temného středověku, mor a krysy jsou neokoukané, kontrast prostředí a dvou nevinných dětí, atraktivní lokace, krásná grafika, krásná hudba

Proti: umělá inteligence nepřátel je špatná

+23
  • PS4 90
Neřeknu nic nového, když hru označím jako The Last of Us ze středověku. Z mého pohledu to opravdu dost sedí a je to také jeden z hlavních důvodů, proč mi Plague Tale přinesl tak silný herní zážitek.

Trochu paradoxem je to, že narozdíl od The Last of Us pro mě nebyl hnacím motorem zážitku příběh. Mám rád, když se příběhy ve hrách drží alespoň základů reálného světa, nejsem příliš příznivec fantasy příběhů nebo fantasy prvků ve vyprávění. Proto mě asi příběh zajímal a bavil přeci jen víc první polovinu hry, kdy se děj drží víceméně realistické roviny. Závěrečná část, kdy je součástí gameplaye i ovládání krysích kamarádů byla sice dobrým zpestřením právě v rovině gameplaye, z hlediska vývoje příběhu bych ale podobnou fintu klidně oželel. 

Možnosti překonávání protivníků a celkové pojetí arén, které před hráče staví pokaždé trochu jinak definovanou logicko enviromentální hádanku (tma, louče, lucerny, krysy, helmy...) jsou pro mě vedle atmosféry hry tím asi největším kladem. Každý střet byl díky jinému rozložení vstupních atributů v podstatě originální a mazal tak nebezpečí rutinního procházení prostředím. Navíc odvaha tvůrců neudělat z hlavních dětských postav chodící terminátory skvěle tlačí hráče do lehce úzkostné pozice, kdy na každé akci opravdu záleží a jediná chyba většinou znamená smrt.

Na grafickém ztvárnění je sice vidět, že hra nepatří do úplného rozpočtového topu, o to víc ale cením, jak tvůrci vyřešily možné grafické nedokonalosti. Týká se to především prostředí. Hra automaticky používá filtr chromatické aberace, který skvěle sedí k náladě a atmosféře hry a přirozeně se stává součástí výtvarného pojetí. Jako slabší článek grafiky vnímám ztvárnění postav.

To, co ve mně zůstane po dohrání hry je pak především atmosféra. Plague Tale má úžasný zvukový doprovod, který skvěle doplňuje vizuální ztvárnění světa a tvoří stísněnou atmosféru středověké deprese.

Upřímně se těším na druhý díl a doufám, že dá tvůrcům možnost odstranit některé slabší detaily (pohyb vaší postavy když se drží za ruku s postavou druhou je v některých nevhodných momentech trochu těžkopádný, checkpointy se často nachází před dialogovou sekvencí atd.) a celkově posunout to skvělé z prvního dílu do třeba i dokonalé podoby.

Pro: depresivní středověká atmosféra, systém překonávání nepřátel, grafické ztvárnění prostředí, soundtrack

Proti: checkpointy před cut scénami, občas kostrbaté ovládání hrdinů, slabší grafické ztvárnění postav

+22
  • PC 85
Už při prvním spuštění mě A Plague Tale: Innocence pohltilo. Zážitek ze hry bych přirovnal k temnému Hellblade: Senua's Sacrifice.

Prostředí středovéké a Černou smrtí zpustošené Francie, kde se hra odehrává, je zobrazeno opravdu skvěle. Již od začátku jde cítit ponurá atmosféra a z některých scenérií běhá mráz po zádech.

Hra si mě mimo jiné získala i svými postavami, které si toho prožijou opravdu hodně. Po příběhové stránce to není nic převratného, ale díky postavám vás příběh bude zaručeně zajímat. Další pozitivum bych viděl v soundtracku, který sice na normální poslech není, ale vždy se hodí do dané situace. Nejvíc se za mě povedla tahle skladba.

Plague Tale trpí klasickým problémem stealth her - AI je někdy opravdu stupidní (neuvidí člověka, který je schovaný v metr vzdálené trávě), ale někdy naopak vidí i přes zeď.

Hra rozhodně není dokonalá, ale nabízí ponurý historicko-fantasy svět, takže pokud jste fanouškem her s temnou atmosférou, tak můžu jen doporučit.

Pro: Postavy, atmosféra, soundtrack, grafika

Proti: Umělá inteligence

+21