Slastný pocit mám když do někoho mužu nakouřit zblízka brokovnicí a on se pak v bolestných křečích s rukama plnýma vlastních střev kácí k zemi. Ach něco takového mi zatím žádná jiná hra nedopřála :-)

Přitom SoF je typická koridorovka, ničím vesměs nepřekvapující. Z příběhem tvářícím se tak vážně až to neni občas zdrávo na to jak je jednoduchý a primitivní. A přece jenom je na této hře něco kouzelného a tím je právě ten božský model poškození, který v hráčovi probuzuje ty zvířecí pudy někomu ustřelit hlavu nebo si pohrát s něčími trávicími orgány :-). To je to co dělá SoF jedinečným a zatím se žadný jiný hře nepodařilo něco podobného zopakovat ( v tak zábavné míře, technicky bohužel ano )