Tak po neuvěřitelných skoro patnácti letech znovu dohráno. Ještě dnes si pamatuju, jak usilovně jsem sháněl Score 83, kde právě Gorky 17 byly jako plná hra. Score tehdy bylo v těžkých problémech a 83. číslo vyšlo tenkrát na takřka novinovém papíru. Nakonec jsem si ho s dvouměsíčním zpožděním nechal poslat přímo z redakce. Gorky jsem tehdy dohrál jedním dechem a v hlavě mi zůstala vzpomínka na geniální strašidelnou atmosféru. Jak u mě dopadly Gorky dnes?

Především atmosféra zůstala parádní, přesně jak jsem si pamatoval. Trochu připomíná skvělé Incubation. Hra se odehrává v pro nás velmi atraktivním prostředí bývalé ruské základny v Polsku. Příběh je vcelku zajímavý, i když to o co tu jde se dozvíte až v samotném závěru. Trochu mi připomínal Neffovu triologii Milenium, kterou jsem kdysi četl.

Gameplay je velmi příjemný, boje probíhají na tahy a připomínají šachy. K dispozici je spousta zbraní, střelných, chladných, různých granátů a ke konci dokonce i několik poměrně exotických. Jejich použití je zábavné a má na taktiku boje značný vliv. Ve hře je zakomponován i RPG prvek. Postavy získávají zkušenosti a zlepšuje se jim účinnost střelby a možnost protiútoku.

Graficky hra staromilce neurazí a to i přes nízké rozlišení. Prostředí je ve 2D s 3D postavami. Já zcela náhodou zjistil, že mi na notebooku s AMD grafikou funguje 3D akcelerace. Nefungovali ale filmečky ve formátu .asf ohlašující bossfighty. Hudba je parádní a skvěle dotváří temnou atmosféru. Hra mi přišla celkem krátká, i když Steam mi ukazuje třináct hodin.

Gorky 17 můžu i po letech s klidem doporučit.