James Bond je asi nejznámějším akčním hrdinou ve službách Jejího Veličenstva a díky Nightfire jsem se ocitl v jeho kůži s vizáží Pierce Brosnana, ale hlasem Maxwella Caulfielda. Určitě není náhoda, že se Nightfire hodně podobá sérii NOLF, jelikož hry s Cate Archer v hlavní roli našli do značné míry inspiraci právě ve filmech s agentem 007.

Hned na začátku na mě vyskočilo klasické bondovské intro se skvělým soundtrackem a já se už nemohl dočkat první mise. Ta se odehrává na horském zámku a musím uznat, že je opravdu skvělá (dojde zde i k začlenění Bonda ve společenském obleku na večírek). Mise na ostrově mě taky hodně zaujala, ale jinak mi úkoly moc nesedly a někdy jsem i zapomněl, že hraju za agenta 007.

Co mi ale sedlo jsou stealth pasáže, které je opravdu radost procházet. Vyhýbání se kamerám a strážným bez jakéhokoli kontaktu má prostě vždy něco do sebe. Jak je zvykem, Bond má k dispozici mnoho speciálních udělátek, která jsem ale moc nevyužíval, až na mé oblíbené laserové hodinky a pár dalších věcí, potřebných k postupu ve hře.

Velmi mě zarazilo, že je hra lehká i na nejtěžší obtížnost, protože jsem od tohoto staršího kousku čekal tuhý boj. Nejspíše to ale bylo dáno opravdu stupidní AI, která mi posílala nepřátele v houfech přímo na mušku. Obtížnost jsem proklínal jen v případě bosů, kteří se zdáli nesmrtelní (hlavně ninja ve třetí misi). I přes ně jsem se však dostal až na konec a mohl jsem si vychutnat závěrečnou animaci a následné titulky.