Svůj první komentář zde na DH.cz věnuji, patrně své nejoblíbenější hře vůbec, Lands of Lore: The Throne of Chaos (dále jen LoL). Nejde snad o to, že by hra byla dokonalá, ale vždy jde o vztah jaký ke hře máte, s jakými pocity její hraní máte spojeno. A LoL se mnou i po tolika letech umí dělat divy :-)

Stručně bych LoL popsal jako krokovací dungeon + adventuru s prvky RPG. Celá hra stojí na vydařeném příběhu, přičemž prvky RPG jsou zde zastoupeny podstatně, nicméně jsou velmi zjednodušené. LoL rozhodně není žádným hardcore RPG dungeonem, což osobně beru jako klad, ale naprosto rozumím, že to pro někoho z Vás bude rozhodujícím nedostatkem.

Obtížnost hry v podobě hádanek a soubojů s nepřáteli je proměnlivá. Když přijdou obtížnější lokace, vždy je tu možnost si snížit sílu nepřátel. Když víte jak na to a hrajete hru již po několikáté není velký problém celou hru projít i na nejtěžší obtížnost (ano, i třetí patro bílé věže a to bez použití Valean's Cube). Vše usnadňuje možnost si kdykoliv odpočinout a doplnit si zdraví a manu - samozřejmě jen za předpokladu, že nejsou nepřátele poblíž - a magický atlas, který se stará o velmi detailní automatické zakreslování mapy (včetně tajných místností). Obtížnost hádanek je, řekl bych, přiměřená. Celou hru mám ale už natolik v paměti, že to asi ani nemohu správně posoudit. Věřím ovšem, že kdyby někdo hru hrál poprvé zcela bez návodu, na několika místech by mohl slušně zatuhnout.

Na začátku si vyberete jednu ze čtyř postav a během hry se k vám přidají až dva další charaktery, takže na celé dobrodružství nebudete sami. Hra není zcela lineární, na několika místech se musíte rozhodnout a další děj je tak i mírně pozměněn, ale nikdy se nejedná o zcela zásadní nelinearitu ve smyslu několika možných konců, apod. Co se klene celou hrou (snad až na poslední pětinu hry) je smysl autorů hry pro detail. Hra je skutečně do detailů vyšperkovaná, i když ji hrajete po několikáté, vždy objevíte něco nového!

LoL má nádhernou pohádkovou grafiku a animaci, tohle snad uměl jenom Westwood! Hudba je kapitolou sama o sobě, dvorní skladatel studia Frank Klepacki je malý génius. Zvuky a v CD/GoG verzi i fantastické namluvení hry jsou rovněž na vysoké úrovni.

Za jediný, avšak znatelný, nedostatek považuji poslední pětinu hry. Jednoduše řečeno - hratelnost a zábavnost poslední části hry klesá a hra si v závěru nedokáže udržet tolik vysoko nastavenou laťku. Osobně toto pokládám za důsledek nuceného předčasného vydání hry. Důkazem tohoto tvrzení jsou různé truhly a místnosti plné skvělých předmětů nacházející se v posledních lokacích, které lze získat pouze pomocí hexaeditoru - autoři zjevně chtěli tento obsah zakomponovat do hry, ale na poslední chvíli se rozhodli tak neučinit. Rovněž získávání stovek zlatých v posledních úrovních je naprosto zcestné, protože je není kde utratit. V posledním patře také najdete některé naprosto ultimátní zbraně, ale už jaksi s nimi není koho zabíjet (nepočítáme-li krátký finální souboj).

LoL jsem dohrál několikrát a to za všechny postavy, prolezl snad všechny možné místnosti a lokace a vždy si hru jednou za rok s chutí projedu a pořád mě to baví. To nemohu říci o mnoho hrách a už vůbec ne o dvou pokračováních tohoto klenotu herního průmyslu, které s prvním dílem - dle mého skromného názoru - nesnesou srovnání.