Zeno Clash

Vyzáblá jezinka a zástup podivných deformantů zdobí cover této pravěce prazvláštní mlátičky (mám na mysli UK cover:). Takhle by patrně vypadaly čtvrtohory, kdyby Zemi před 65 miliony let nezasáhl meteorit, ale pořádně velký kus pastelíny ze školní družiny a zrodila se Zeměplocha, jak ta od Terryho Prachetta.

Hliněné sídliště a okolí uprostřed barvité pseudoneolitické krajiny jsou plné podivných bytostí. Nejenom lidé jsou na své cestě k lidství. Jsou tu i různí krysokrti, prasolidi a opeřenci, kteří kráčejí vzpřímeně jako lidi. Náznak rasismu byste tu ale marně hledali. Tady jsou humanoidní mastodont, vypelíchaný zobec, i člověk bratři a sestry. Byla by to prvotně-pospolná idyla, kdyby nebyl náš hrdina Ghat ze společenství hned na začátku hry vyloučen, neměl krev na rukou a zmatek v hlavě, pouze s matným tušením, že někoho zabil ... dekompostovat mysl mu naštestí pomůže jeho životní družka s vlasy na styl Angela Davis, když mu připomene, že údajně zabil samotnou „Father-mother“!

Tenhle indie titul si zaslouží pozornost už jen kvůli vizuálně-uměleckému ztvárnění, to se jen tak neokouká, mohlo by se v podstatě stavět třeba jen na tom. Nevím, čím si Chillští tvůrci povzbuzovali představivost, asi to bylo něco víc než jen chilli. Prapodivné rostliny, reliéf krajiny i zvířata, všechno jak od umělce, který pije ředidlo.

Hlavní náplní hry však není stát, rozhlížet se a divit se, ale bít. A to všechno co vám pod pěsti přijde! Zeno Clash, ač indie hra vydaná exkluzivně pro Steam na Source enginu a teprve nedávno portovaná na Xbox360 je totiž zcela netypicky pro PC portfolio mlátička se vším všudy. Pěstmi umlátíte a chodily ukopete během svého putování různou zvěř a zběř a hlavně všechny lidské a humanoidní oponenty.
Ano, jsou tu zbraně jako kostěná kuše, či pistole z rybích kostí, ty ale hrají zcela marginální roli, ty střelné se rychle vybijí a různé palice a kyje jsou určeny na korpulentní bosse. Hlavní výzvou je vykrýt údery protivníků a vrátit jim je i s úroky. Pro zpestření lze uplatnit i kop s rozběhem či rychlý úhyb před ranou protivníka a pěsťovka naopak pro něj. Vaši oponenti nejsou žádné nehybné terče čekající, až je pošlete k Zemi, pohybliví jsou až moc a rány rádi vracejí. Pocit zadostiučinění z jejich porážky, jakož i zpětná vazba z mlácení jsou velmi uspokojivé.
Troufám si říct, že po dobu hraní nuda nehrozí. I přes to, že příběh dává smysl jen na začátku a na konci, pointa je však povedená. Etno-prehistorický soundtrack funguje tak jak má a dělá už takhle obskurní divadlo ještě více unikátním.

Na druhou stranu leveldesign je neskutečně primitivní a jednotlivé mapy jsou jen prostorově omezené arény, protože situace ve hře se vždycky zvrhnou v bitky a tomu je také stavba úrovní plně podřízena. To znamená, že se pohybujete po jakýchsi pláccích a každý terénní rozdíl rovná se bariéra.

Na vícero zahrání bych to také neviděl, i když do papouščího muže bych bušil celý den, až bych si vytloukl peří na polštář. Ano bitky zábavné jsou, ale to dneska není dost, autoři měli hratelnost zpestřit i nějakými logickými úkoly, když už je to na Source™ enginu... Hra také není nejdelší, ale na druhou stranu hru dohrajete s pocitem „ještě bych něco/někoho složil“, vše ale skončí právě včas, aby se nezabředlo do stereotypu.
A to bych řekl, každá hra nedokáže, stejně jako každý politik neví, kdy odejít a klaun zas nechápe, že už je trapný a že ho na dětské oslavě nikdo nechce...