Vampire: The Masquerade - Redemption

Redemption byl mou druhou návštěvou ve světě World of Darkness a podobně jako Bloodlines jsem si ho užil. Musím ale podotknout, že oproti Bloodlines jsem tento díl neprojel jedním dechem.

Celková grafická stránka Redemption působí zastarale, což také je. V přůběhu hry si ji však zamilujete, zvláště pak všudypřítomnou hutnou atmosféru. Velice povedený je také fakt, že hru začínáte za hrdiného křižáka, který o světě upírů neví vůbec nic. V průběhu celé hry tak stále odhalujete nové informace. Jak optimisticky působí rada od stráží u brány - "Vrať se do večera a pustíme tě dovnitř, jinak budeš muset přečkat noc za hradbami až do rána". A člověk měl i z procházení noční Prahou docela nepříjemný pocit. Vzpomínám na první setkání s ghouly, kdy mě dokonale rozsekali.

V jedné recenzi jsem dokonce četl o názoru, že tato hra je další Diablo klon ,nevím jestli se s tím dá souhlasit. Je ale pravda, že Redemption obsahuje plno Diablovských prvků, v tomto případě to jsou ty slabší stránky hry. Je velice pěkné, že v každé kapitole (Praha, Vídeň.....) je mnoho lokací, bohužel stejně jako v Diablu, je v nich minimum NPC, questů..... . Právě absence vedlejších questů je jednou z nejvýraznějších chyb. Hráč se tak žene pouze hlavní linií, pěkným prostředím se slibným potenciálem, který však nebyl naplňen (hráč mohl aspoň trochu více proniknout do historie a příběhu upírské i lidské komunity). Podobně jako v Diablu, je i tady jen minimum prodejců.

Další věcí, která je trochu naškodu, je ovládání. Postava může disponovat velkým výčtem různorodých schopností, jejich zapínání a celková manipulace je však kostrbatá. Pakliže pak ještě máte ovládat tři další spoludružiníky, hráč jenom ve spěchu přepíná z postavy na postavu. Zvláště naštve, když jedna postava z družiny má akutní nedostatek krve a proto zaútočí na vaši další postavu. Atributů je v Redemption plno ale některé nemůžete samovolně doplňovat a lze o ně snadno přijít. Vlastní AI postav z družiny, popřípadě nastavení jejich scriptu, by hru jen vylepšilo, stejně tak ovládání na klávesnici.

Příběh má docela spád, zdržuje jen velké množství nekonečných dungeonu, plných nepřátel. Což se dá při dobré náladě procházet bezproblémů, často však u toho hráč skřípe zuby a chce mít pokoj. Hra je v těchto bodech zkrátka zdlouhavá a špatně přehledná
Christofův příběh sice působí jako otřepané klišé ale celkem zajímavě a místy dost neočekávaně dokáže překvapit. Zvláště když "přesvatá" Agneska, začne od druhé kapitoly působit spíše jako ďáblova děvka. Dále pak přechod do torporu a probuzení v roce 1999, dost změní očekávání Opět jsou tu ale desítky míst a možností s velkým potenciálem, kterých nebylo využito.

Nakonec bych řekl, že Redemption je dosti slušnou herní záležitostí, ovšem zasloužil by si delší a propracovanější vývoj. Ve hře jsou místa, která jsou hůře průchozí a nevyvážená. Tři alternativní konce jsou pěknou věcí na rok 2000, ale vzhledem k tomu, že jejich dostupnost je omezená pouze lidskostí hlavního hrdiny - atribut, který lze snadno ztratít a téměř ho nelze získat - lehce se stane, že po desítkách herních hodin nemůžete vyzkoušet víc než jeden (což je dost k naštvání).
Za pražského golema, krvavé Přemyslovce a překvapeného Leopolda - 75%
Tuny nevyužitého potenciálu, možný propracovanější remake by však mohl stát zato.