Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
K Unreal jsem přistupoval bez nostalgie a bez nějakého velkého očekávání. Bral jsem to spíše jako příležitost se vrátit o více než dvě dekády do minulosti a objevit střípek historie Epic Games a Unreal enginu. Hodně mě zezačátku překvapilo, že se z velké části nejedná o frenetickou akci plnou kosení nepřátel. Většinu času jsem se strávil procházením a hledáním cesty (někdy až moc zdlouhavý). Pečlivě umístění nepřátelé byli spíše dílem skládačky prostředí než náhodně poskládaní panáci na kosení. Připomenulo mi to jako když jsem jako náctiletý s překvapením zjistil, že první Rambo není o hromadném zabíjení ale je to spíše psychosociální drama. Později ovšem hra řádně přitvrdí a nestíhal jsem se ohánět. Nicméně tady mohu docenit, že lze i trochu stealthovat, někdy se vyplatí nepřátele ignorovat. Vedle toho se objevují i čtyřrucí místní obyvatelé, které jsem se snažil i za cenu ztráty vlastního života chránit, za což jsem byl někdy odměněn otevřením nějaké skryté zásobárny. Jsou tu i kryptické texty směřující vaše putování i dávající vám příležitost si domýšlet příběh. Neurazí, ale ani nejsou hlavním motorem. Úrovně jsou monumentální, spolu s grafickými efekty (voda je oproti dobové konkurenci nádherná) ždímají maximum tehdejších technických možností. Je vidět, že hra byla budovaná jako technologický benchmark své doby, tak trochu jako třeba první Far Cry o pár let později. Na pocit ze střelby a možnosti interakce s okolím jsem v průběhu hraní změnil názor. Zezačátku mi přišly průměrné, postupem času jsem však ocenil, že výběr zbraně a různé mody střelby se hodí měnit podle situace. Když jsem nepřátele pronásledoval až pod vodu a zjistil jsem, že ten výbušný sliz z mé zbraně najednou stoupá ke mně tak to byl jeden z nejlepších herních zážitků (před smrtí) :)

Pro: Audiovizuál, atmosféra, zbraně

Proti: Bloudění

+21
  • PC --
Zkouším si to vybavit: spuštění bezprostředně následuje omračující kamerová prohlídka exteriéru hradu, ladně se vznášející a opisující trajektorie, z nichž se odhalují pro lidského průzkumníka stěží přístupná zákoutí a vyzařuje jakési tajemství. Před vstupem do hry mě ještě překvapuje výběr postavy. A pak ne zrovna sladké probuzení. Výbuchy a opuštěné cely, sem tam mrtvola a logy, z kterých lze něco málo vydolovat. Těžko se mi zapomíná na průchod šachtou, kde se přes nezdravý zelený opar prořezává silueta čehosi antropomorfního. Dynamická světla, k nimž Tima Sweeneyho inspirovala projížďka automobilem za hustého deště, při níž pozoroval ubíhající lampy, v Unrealu vyústila v okázalé efekty oslnění světlem a různých stupňů mlhy. Mrtví a kusy masa, kolabující vybavení vězeňského transportu a doléhající nářek, jenž přebíjí pouze tlukot vlastního srdce. Zápisy popisující nepokoje a bující násilí mezi vězni přesvědčivě dokládají, že odvrat od reality byl nevyhnutelný. Žádné domýšlení nebo výplod hráčovy fantazie – s tímhle vším se Unreal vytasí už ve svém antré, aby ve zbytku mimořádně výpravného putování upustil od hektičnosti tak protěžované akčními hrami a svoje přednosti cizeloval nenuceně a beze spěchu.

Báječné vzpomínky. Jako by to bylo včera. Alespoň to si namlouvám – hru jsem v časech její nejhřmotnější slávy neměl po ruce, a i kdybych měl, nezvládl bych ji hrát. Musím si tak vystačit s vzpomínkami na minulost, která se nestala. Žerty ovšem stranou: Unreal má kvality, které ani s přibývajícími roky nevyvanuly, které zároveň dodnes inspirují a ovlivňují v dosahu, jejž není snadné stopovat.

Vezměme si architektonické rozvrstvení lokací, o němž se dá prohlásit, že předchází dynamiku akce, na kterou střílečky z první osoby tak rády spoléhají. Vertikalita prostředí, jímž putujete vlastním tempem a podle svobodného uvážení, ale i rozlehlost staveb a jejich okolí vede k nebývalé radosti z explorace. Je možné vyskákat, protáhnout se nebo proplavat do zdánlivě nedostupných míst a útočit z různých směrů, těšit se z kouzelných výhledů, zdolávat vrcholky a objevovat, co mělo zůstat skryto. Taková architektura vytváří dojem tělesnosti a situovanosti v prostoru, které pozdější konzolové střílečky vzešlé z Unrealu postrádají; jenom si vzpomeňme na „placaté“ Gears of War či Bulletstorm, kde jsou všichni nepřirozeně přilepeni k zemi, jako by obtěžkáni tíhou své artilérie či zbroje. Hry na Unreal enginu z nové vlny, v nichž se též rozkoukáváte v interiéru lodi, abyste se záhy octli na nehostinné flóře výstřední planety, ztrácí oproti původnímu Unrealu na živosti: v něm se planeta nejen bortí a otřásá, ať už v důsledku seismické aktivity či vzdouvajících se bojů, nýbrž i dýchá, a to zejména ve styku s extraterestriálním životem. Futuristické zbraně jsou opředeny mytologií a um vyprávět prostředím, beze slov, jen tím, co se ukazuje, tu předvádí svoje první ovoce.

Vlivů a zárodků pro celé médium je tady požehnaně. Rovněž je úžasné sledovat, jak se z tohoto dobrodružství vývojářské studio v běhu let posunulo od multiplayerového spin-offu přes zmíněný Gears of War až k dosavadnímu Fortnite. Dlouhá cesta, v jejíchž počátcích hraje klíčovou roli tato výtečná hra.
+17
  • PC 85
K prvnímu Unreal, společně i s datadiskem Unreal Mission Pack I: Return to Na Pali, jsem se dostal až neuvěřitelných 12 let po oficiálním vydání a věřte nebo ne, můj pohled na hru to vůbec ničím neovlivnilo. Z tohoto univerza jsem předtím odehrál pouze skvělý Unreal Tournament, ale ten s původní příběhovou jedničkou vlastně vůbec nesouvisí.
Jedná se, naštěstí pro mě, ještě o starou dobrou "devadesátkovou" akci, která vás určitě nevede za ručičku jako školáčka na první zápis do základní školy, moc se toho zde nenamluví a zbytečně moc informací také nedostanete. Žádné za***** šipky ani vzdálenostní navigační body, nic takového. Hráč prostě hraje, objevuje, zkouší a hlavně tedy střílí. A to vše je zkrátka super.
V čem je první Unreal unikátní nejen pro mě, ale co tak sleduji, tak pro podstanou část hráčů či fanoušků, je atmosféra. Atmosféra tak hutná, že jsem ještě nikdy nic podobného ve hře nezažil. Podstatnou mírou se ní ale rozhodně podílí hudba. Ta je prostě úžasná, podmanivá, místa klidná, místy energická, prostě v každé herní situaci naprosto pasující. Hudbu ze hry mám uloženou v počítači i mobilu do dnes a pro mě osobně se jedná o bezkonkurenčně nejlepší herní soundtrack všech dob.
Grafika je dnes již značně zastaralá, ale ve své době to musel být asi absolutní vrchol. Nabídka zbraní je dostačující, já jsem měl vždy stejně nejradši druhou nejslabší pod názvem "Automag", asi z důvodu, že se z ní dalo střílet i ve sklonu jako v béčkovém akčním filmu. No a nepřátelé v podobě agresivních dobyvačných Skaarjů jsou také skvěle vyladění a jejich AI je na svou dobu opravdu na vysoké úrovni.
Hře defakto nemám ani co vytknout. Rozhodně ale vím, že si jdu po odeslání komentáře pustit alespoň ze dvě své oblíbené skladby "Dusk Horizon" a "Chizra". 85%.

Pro: atmosféra, hudba, nepřátelé, exteriéry, zbraně, příběh

+19
  • PC 95
Doom is doomed, Duke is nuked, Quake is quaked, Unreal is real...no... možno nie tak celkom.

K prvému Unrealu mám zvláštny vzťah. Najskôr som ho na začiatku nového tisícročia videl u kámoša a bol som z toho na vetvy. Aj keď, predtým sme hrali Quake 2 a ten mi už vtedy sadol viac. Každopádne som z grafiky bol unesený. Lenže roky plynuli a keď už som sa aj ja konečne dostal k poriadnym PC hrám, na Unreal som akosi zabudol. Dokonca aj na to ako sa vôbec volal. Veď uznajte, ťažko zistiť názov hry, keď jediné čo si pamätáte je strieľanie stropných príšer laserovým pištoľom.
A keď už som sa s poriadnym oneskorením k Unrealu dostal, vôbec ma nechytil. Mohlo to byť aj tým, že som mal za sebou plno iných FPS, mimo iného aj Unreal 2: The Awakening, a to čaro už bolo jednoducho preč. Alebo tým, že som čakal zážitok porovnateľný s prvým Half-Lifeom. O niekoľko rokov neskôr som mu dal ešte jednu šancu, ale tiež som to vzdal po prvom leveli a na dlho bol s Unrealom koniec. Až doteraz.

V máji 2018 sa Epic pri príležitosti 20. výročia rozhodol vydať prvý Unreal zadarmo. A tak som si povedal, že to predsa len ešte raz skúsim. A toto rozhodnutie neľutujem.
Keďže ide o hru dosť starú, bál som sa problémov s kompatibilitou. Všetky obavy však zahnal fanúšikovský patch 227, s ktorým hra bežala ako hodinky, dokonca vo Full HD.
Prvé čo si každý všimne je grafika. Už nie je tak dych vyrážajúca, ako som ju vnímal v 11 rokoch, ale všetko je to len o zvyku. A ja som sa adaptoval prekvapivo rýchlo. Dokonca až tak, že som som obdivoval jednotlivé scenérie ako pravý virtuálny turista.

Ale nie len grafikou je hráč živý. Keďže sme v žánri FPS, to hlavné by mali byť súboje. A v tých Unreal priam exceluje. Nenájdete tu klasický „run & gun“, teda mnoho slabých nepriateľov na každom kroku. V Unreale je ich síce menej, no každý jeden vám to dá patrične vyžrať. Možno na papieri to tak lákavo neznie, ale verte mi, v máloktorej akčnej hre Vám dajú nepriatelia tak zabrať. A bez podvádzania. S rovnakou sadou zbraní a pohybov ako Vy. Teda až na tie lietajúce hlavy, to má byť asi odkaz na Lost Souls z Doomu, a sú aj rovnako otravné. A tých spomínaných „stropných šmejdov“.
Po tomto tvrdení by mohli niektorí hráči získať falošný dojem, že v Unreale sa toho moc nenastrieľa. Verte mi, nastrieľa. Možno ešte aj viac. Ako som spomenul, oponentov je menej, ale celkom dosť toho znesú a navyše nedajú svoju kožu zadarmo. To znamená, že pri konfrontácii s vami sa Vám uhýbajú, menia pozíciu, sledujú Vás, prípadne, keď už cítia, že prichádza ich koniec, dajú sa na útek. Niektorí sú až tak „vyčúraní“, že po vystrelení rakety alebo výboja zo Shock Rifle sa okamžite uhnú, čím Vám ich likvidáciu robia ešte napínavejšou.

Čo sa arzenálu týka, takmer všetko budete poznať z neskorších Unreal Tournamentov. Ja som sa snažil využívať všetky podľa situácie alebo množstva streliva. Najviac som si obľúbil Flak Cannon. Ten nepriateľov nezabíja, on ich priam trhá na **ačky! V podstate ide variáciu na klasickú brokovnicu z doomoviek a aby toho nebolo málo, má ešte aj sekundárny mód – granátomet. V správnych rukách ide o dokonalý nástroj skazy a od zhruba druhej polovice som používal túto zbraň najčastejšie.
Ale nesmiem opomenúť ani úvodný Dispersion Pistol, teda prvá zbraň, na ktorú si v hre siahnete. Spočiatku nestojí za moc, ale s ďalšími upgradeami sa z nej stáva celkom slušný kanón. A tiež Stinger - samopal strieľajúci kryštály so sekundárnym módom podobným brokovnici. Alebo rotačák, ktorý nájdete až ku koncu hry, ale bohato Vám to vynahradí svojou kadenciou. Alebo sniperku, ktorou môžete nepriateľovi urvať hlavu... Skrátka, je z čoho vyberať a všetky je radosť používať. Teda až na Bio Rifle, tú som používal iba na bossov a pavúky. Alebo Razorjack, ktorého strely sa odrážajú od stien a neraz som to spolu s nepriateľmi schytal aj ja.

V deväťdesiatych rokoch sa príbeh v FPS moc nepestoval, napriek tomu nejaké drobné náznaky tu sú. Síce dialógy absentujú, ale po celú dobu hry nachádzate rôzne zápisníky po mŕtvych ľuďoch, prípadne mimozemšťanoch a zisťujete čo sa vlastne deje. A pomáha to aj dotvoreniu už tak dobrej atmosféry.

Ako ste si mohli všimnúť, strastiplnú cestu väzna 849 (hlavný hrdina, pozn. autora) som si náležite užil od začiatku do konca. Občas som sa síce v prostredí strácal a nevedel kam vlastne ísť, napriek tomu vždy som našiel cestu ďalej bez jediného použitia návodu. A to sa mi často nestáva. Ak už toto nie je znak dobre nadizajnovanej hry, tak potom neviem.

Pro: zábavné súboje, prepracovaná AI, bohatý arzenál, variabilné prostredie aj nepriatelia

Proti: občasná dezorientácia

+24
  • PC 65
Jako někdo, kdo Unreal dohrál až devatenáct let po jeho příchodu na trh, asi nemám právo a ten správný vhled soudit, jaký ohlas a šok tato legenda svého času způsobila. Své závěry mohu vyvozovat jen z recenzí, které jsem tehdy četl a také z pozdějších ohlasů. Nejde zpochybnit, že Unreal se díky své grafice vyšvihl na pomyslný piedestal technické kvality, což mu v kombinaci s exteriéry mimozemského světa umožnilo přivést v úžas nejednoho hráče.

Podobné hry mají schopnost kvalitou svého vizuálu zakrýt případné nedostatky v hratelnosti a zatímco dnes se o to hry snaží cíleně, tehdy šlo jen o postranní efekt. Nemyslím si, že je to případ hry Unreal, byť z dnešního pohledu působí koncept hry dosti zastarale. Mám na mysli hlavně princip páček, tlačítek a přepínačů, které otevírají, posouvají a zdvihají různé dveře, průchody, mříže a poklopy. Nelze popřít, že logika stavitelů mimozemské rasy se nedá roubovat na tu lidskou, ale přesto si nemohu odpustit myšlenku, že naliové mají vyjma svého pacifismu i silně vyvinutý smysl pro matení dobrodruhů.

Ruku v ruce s pákovými orgiemi jde i na dnešní poměry složitý design některých map, což není nutně zápor. Zvláště pokud máte dobře vyvinutý smysl pro orientaci v prostoru, což není můj případ. S trochou snahy se však v té změti chodeb, hal, průchodů, místností a uliček vymotáte a pokud otevřete svou mysl hratelnosti, možná usoudíte, tahle hra se nestala legendou je kvůli své grafice.

Celé vaše dobrodružství začíná jistým klišé, kdy se z bezvýznamného vězně stává jediný přeživší na vzdálené planetě a jeho cesta k záchraně vede přes rozsáhlé exteriéry, středověké hrady a futuristické lodě. Celá tahle nesourodá směsice lokací má své opodstatnění, pokud přijmete za svůj fakt, že tohle je akční hra a nikoli simulátor mimozemské planety. Útěk skrze zdecimované interiéry vězeňské lodi, kde ze všech stran čpí pach smrti a strachu z neznáma, brzy vystřídají kouzelné exteriéry, kde noční obloha vypadá jako plátno surrealistického malíře a vzdálené stavby vás nutí přehodnotit stav vaší příčetnosti. A v těchto kulisách se začne odehrávat váš boj o přežití. Tam kde jiné akce sází ja přehršel tupých nepřátel, tady vás sporadická setkání donutí nejen mačkat spoušť své zbraně, ale i přemýšlet, jakou z nich vybrat, kam uhnout a kde si počíhat. Mrštní skaarjové, kteří z vašeho raketometu učiní nepraktickou zbytečnost, tuzí Brutové, nenápadní tentaclové a další z škály nepřátel se nevyplatí podceňovat a souboje s nimi rozhodně nejsou o stylu jedna rána - jedna mrtvola. Ovšem to co z Unrealu činí legendu je vědomí, že AI nepřátel, grafika, hudba i zbraně jsou kořením na chutném pokrmu, který vás provede záhadným světem, který je dost zvláštní na to, aby vás hraní bavilo a příliš záhadný, abyste chápali, že odsud musíte svého avatara dostat.

Nemyslím si, že by byl Unreal lepší než fantastický Half-life, který svými nápady posunul laťku do dalšího levelu. Unreal má však dost silnou a osobitou atmosféru a mnoho vynikajících vlastností, abyste na něj vzpomínali s nostalgickou slzou u oka.

Pro: Grafika, AI, zbraně, atmosféra světa

Proti: Postup ve hře díky mnoha tlačítkům a páčkám, design některých lokací

+16
  • PC 95
Unreal byl ve své době zjevením. V roce 1998 jsem dostal první počítač, stařičkou 486 a zatímco jsem prvně dohrával klasiky jako UFO, Dungeon Master 2 nebo Doom, snil jsem, že si jednou zahraju hry jako Unreal nebo Half Life, jediný opravdový konkurent na poli 3D akcí v té době. Ta grafika! Ty efekty! Hru jsem dohrál prvně někdy po 6-7 letech od vzniku a i tehdy vypadala vizuálně moc pěkně. Jak to dopadlo dnes?

Unreal byl počátkem nové generace 3D akcí, kdy mizela ručně kreslená grafika, mizelo členění do epizod a nenavazujících misí, zakončených zmáčknutím tlačítka (Duke Nukem) nebo dveřmi Exit (Doom). Přinesl navazující kola, kde plynule přecházíte z jednoho prostředí do druhého a ač se dnes zdá divné projít středověký hrad a po krátké procházce údolím narazit na vesmírnou loď, na tu dobu to byla paráda. Jinak je to ale doomovka jak řemen. Zapomeňte na lineárnost, jednu cestu nebo nějaké do očí bijící hinty.

Hra je jedno velké bludiště, kde prostě musíte najít tu správnou cestu, objevit co udělat, aby se Vám otevřely dveře dále a často budete chodit dokola, škrábat se na hlavě a přemýšlet, co jste zapoměli, až přijde ten záblesk poznání (a nebo se podíváte do návodu). Samozřejmě kromě bloudění Vás čeká spousta soubojů a ty Vám dají zabrat i na nejlehčí obtížnost. Nepřátelé se rekrutují z mnoha mimozemských druhů, používají buďto kouzla nebo stejné zbraně jako Vy, jsou pekelně odolní a rychlí. Zvlášť jeden zmetek, střílející plazmové výboje běhá, kličkuje, metá kotouly a je skoro nezasažitelný. Pravda na easy nejsou zas tak nebezpeční, ale na vyšší obtížnosti Vám rozcupují ani nemrknete. Kromě standartních nepřátel jsou tu i bossové, většinou nějací obři, kteří Vás rozmáznou jedním hozeným šutrem a různá havěť, například odporní pavoukokrabi či poletuchy.

Zbraní proti nim je celkem deset a autoři si dali opravdu záležet, takže tu máme slaboučkou energickou pistoli, která se ale po pár upgradech a s násobičem energie může stát naprosto smrtící. Dále pistoli, hřebíkomet, rail gun, raketomet (lze vystřelit až pět raket zaráz), flakovou brokovnici, vystřelovač ostří (klteré se odráží a může zranit i Vás), slizomet, sniperku a rotačák. Každá zbraň má alternativní mód, který je úplně odlišný - z hřebíkometu můžete udělat brokovnici, z brokovnice nebo raketometu granátomet, jiné zbraně lze alt. střelbou nabít a vystřelit smrtící dávku. Všechny zbraně mají dvě věci společné - velice rychle Vám dojdou náboje a jsou vyvážené. S každou z nich musíte nepřítele upižlat, žádná Vám nedá výhodu, ale žádná není úplně špatná. Což znamená, že opravdu musíte měnit a střídat podle potřeby všechny. Kromě nábojů a léčení jsou ještě různé pomocné itemy - baterka, zesilovač energie nebo třeba semínka, která po zasazení vyrobí stromek s léčivým ovocem.

A to je vlastně celé - bojujete (a tady je to opravdu boj, ne střílení tupých nepřátel), hledáte cestu a to vše pěkně dlouho. Zapomeňte na dohrání po 5 hodinách, Unreal má 38 kol a zatímco některé proběhnete za pár minut, jiné klidně vydrží na hodinu hraní. Hra je obrovská a hratelnost je i dneska na 100%

A co grafika a příběh? Tady je to horší. Tvůrci se řídili Carmackovým heslem "příběh ve hře je jak příběh v pornu", takže příběh není. Nečekejte žádné zvraty, dialogy, nic. Jste anonymní vězeň, který ztroskotá na neznámé planetě, plné nepřátel a musí přežít. Občas sice narazíte na knihy, deníky či konzole s nějakým tím pozadím kde jste a kdo jsou domorodci a nepřátelé, ale to je vše. I ten konec hrdina odletí modulem a skončí ve vesmíru uprostřed ničeho je takový neinspirativní. Jste nikdo a nikým zůstanete i na konci. Musím říct, že mě to ale příliš nevadilo, je to prostě stará doomovka se soustředěním se na akci a příběh mi nechyběl.

Grafika zestárla takovým tím nepěkným způsobem, patrným u her z let 1997-2000. Nedá se to moc dobře popsat, protože ručně kreslený hry typu třeba Blood vypadají pořád celkem stejně, na první generaci renderovaných je vidět ty ostré, kamenné a chladné textury. Unreal pravda narozdíl od Quaka 1 či 2 září spoustou barev a dodnes je vidět, že ve své době to byla třída. Horší je, že je to šíleně tmavé. Ale opravdu šíleně. Nevím jestli je to novým monitorem nebo hrou, ale i s brigtness na maximum ve hře i na monitoru jsem kolikrát neviděl vůbec nic a i v osvětlených pasážích to bylo celé potemělé.

Shrnuto - Unreal je klasika. Grafika už trochu zestárla, ale hratelnost je stále perfektní.

Pro: Kdysi krásná grafika, parádní souboje, vyvážené zbraně, délka hry.

Proti: Neskutečně tmavé.

+16
  • PC 85
Unreal byl jedna z prvních 3D fps se kterou jsem se setkal, ovšem tehdy jen na chvíli, na neskutečně zasekané grafice, a s více než půlhodinovými loadingy misí. Byl jsem uchvácen, ale hrát se to nedalo. Proto je docela s podivem že jsem se znovu a pořádně k Unrealu dostal až teď... když už dávno jsem strávil stovky hodin v jeho následovnících, Unreal Tournamentu, AvP, a v System Shock 2.

A byla to chyba, velká, se mu vyhýbat. Protože i dnes je to těžká pecka, která už má v sobě zárodek všech výše zmíněných her, a ve své době to zcela jednoznačně byla nejlepší střílečka jakou před Half Lifem svět viděl (Quake 2 na něj jen smutně kouká zdálky, v světle Unrealu je zcela evidentní jak hloupý průměr to už tehdy byl).

Atmosféra a grafika jsou jedna věc, ale zásadní tu je zábavná akce, ať už jde o pogromy desítek minionů, nebo těžké souboje i jeden na jednoho se Skaarji. Přitom trik s jejich vychytanou AI je úplně jednoduchý, oni se prostě ve hře po setkání s hráčem chovají jako úplně normální agilní boti. A nahánět se s nimi po chodbách ztroskotané lodi i v relativně otevřené krajině kolem je zábava královská.
Navíc i ty mapy dávaly výborný smysl a fungovaly i v rámci příběhu, v té době věc v level designu nevídaná, i ten samotný System Shock 2 a AvP tohle jen rozvedly o kousek dál. Není to úplně stoprocentní, nějaká slabší pasáž či trocha bloudění se najde, ale při délce hry je to vyloženě minoritní.

+15
  • PC 90
Jako archeolog, který vykope skelet dinosaura, jako malíř, který narazí na dávnou jeskynní fresku, jako historik, který objeví první středověkou knihu, i já jsem léta páně 2015 poznal kus významné historie. Unreal jsem dříve znal jen povrchně, jako první ze série jsem totiž hrál Unreal Tournament a musím přiznat, že Unrealu jsem tajně zazlíval, že dostal ve Score 10/10, zatímco můj milovaný Half-Life pouze 9/10. :) Jelikož mě ale v posledních letech na hrách více láká pocit nostalgie než erektivní hoňka za nejmodernějšími technologiemi, usoudil jsem, že je ten správný čas se této 17 let staré hře podívat na zoubek.

S grafikou jsem ani po této úctyhodné době neměl nejmenší problém. Ačkoli druhá polovina 90. let jednoznačně patřila geniálnímu Carmackovi, Unreal dokázal ve své době stanout na vrcholu a pokořit Quake II. Netvrdil bych, že Unreal engine byl v roce 1998 stejně přelomový jako Quake II engine o půl rok dříve, to právě naopak, přelomové ale je jeho využití. 90. léta patřila hlavně „doomovkám“, tedy střílečkám s menšími místnostmi naplněnými monstry. Naproti tomu svět Unrealu je rozmanitější i rozlehlejší, level design slouží atmosféře a příběhu. Hra před hráče předkládá svět, který má určitou estetickou hodnotu a který funguje jako celek. Temná zákoutí s hrou světla a stínu jsou jen začátek, než se nadějete, vyjdete z nich ven, kde se budete moct pokochat „nereálnou“ přírodou, poté narazíte na gotické hrady a zapadlé kobky, které vás pocitově vrátí do jiného tisíciletí, ale ani tam to ještě nekončí, neboť příběh vrcholí ve futuristické vesmírné lodi, která vás ohromí svou vymožeností. Je úžasné, jak právě změny prostředí odpovídají jakési gradaci, kterou při procházení hrou cítíte (což je jedna z věcí, pro kterou je chválen i zmíněný Half-Life). Když se v posledních částech hry zastavíte a zavzpomínáte, čím vším jste si jako postava prošli, máte pocit, že jste v tomhle přezvláštním „nereálném“ světě opravdu něco prožili. Ke všemu je navíc třeba dodat, že atmosféru skvěle podkresluje herní hudba.

Hratelnost je na poměry své doby méně akční a více dobrodružná, přesto se ale nemusíte bát, že se někde ztratíte nebo vytuhnete u milionu tlačítek a páček – i kdy že fakt, že pro mě to bylo už na samé hranici snesitelnosti. Obtížnost je o malinko vyšší, než bývá zvykem, ale to je taky jedna z předností hry. Umělá inteligence je perfektní, fakt jsem čuměl na to, jak skaarjové ladně uskakují KAŽDÉ mé raketě. I díky tomu lze říct, že hra má perfektně vyvážený arzenál zbraní, protože umělá inteligence vás prostě donutí použít v každé situaci jinou zbraň. Co mě malinko zklamalo je menší počet druhů nepřátel, v tomhle zůstane Doom II asi nepřekonán. :) Herní prostředí se mění, ale monstra zůstávají stejná, to je asi tak jediná vada na kráse.
+26
  • PC 85
je vidět, že kdo umí psát, tak většinou dá i vyšší skore a o téhle hře to platí taky. velkej rival quakea, kterou jsem dohrál nedávno (2012), protože v tý době jsem použil cheaty a vubec, vubec mě to neba. od tý doby jenom procházím zdmi v quakeovi tam, kde programátoři zapomněli udělat klíč nebo dveře. tady jsem ani moc nebloudil, navíc by to nevadilo, design je možná horší, ale ten svět okolo za to stojí. časem si oblíbíte většinu zbraní, které ze začátku nejsou kdovíjak silné, ale časem se objeví upgrade a někdy vám nezbyde jiná možnost, jak souboje ustát než s tím zeleným slizem. možná bych vytknul slabší nastavení ovládání na quick keys, to mě občas trápilo, jestli si jako tlačítko "použít" mám vybrat klávesu "E" nebo naopak "F". hudba, to je zase kapitola sama o sobě, kdepak ji asi mám, jdu stahovat.
-4 +3 −7
  • PC 80
Tuhle hru jsem dohrál až na nějaký třetí pokus. Vždycky mě zabrzdila její velká délka a občasné nudné pasáže. Nedávno se mi to ale přeci jenom podařilo.

Když si vezmete stáří hry, tak její textury ve vyšších rozlišení neurazí ani dnes. Prostředí je sice poněkud prázdné a málo interaktivní, ale pěkně nasvícené, s dobrou viditelností. Zpracování vody neztrácí svoje kouzlo vůbec. Celou atmosféru dokládá neotřelý zvukový a hudební doprovod, kdy máte opravdu pocit, že jste v neznámém prostředí. Je to snad i jedna s prvních 3D her, kde se dočkáte nějakých skriptů.

Vaše postava se tu pohybuje docela rychle, takže se můžete těšit na rychlé adrenalinové souboje proti chytrým nepřátelům. Umělá inteligence je na vysoké úrovni. Nepřátelé (hlavně Skarjové) jsou pořád v pohybu a uskakují. Dokonce jsem někdy měl pocit, že burcují parťáky, kteří stojí o pár zdí dále. Na můj vkus toho moc vydrží, což kompenzuje jejich malý počet. Osobně jsem zastáncem spíše masovějších přestřelek. Hra určitě nezklame vyznavače soubojů s bossy.

Bohužel se tvůrci nevyvarovali občasných bludišť a nudných pasáží, které vzhledem k velké délce hry nepůsobí moc dobře. S příběhem si mohli taky dát trochu více práce. V podstatě jde jenom o to zachránit si vlastní kůži. Nějaký další zaznamenání hodný děj okolo jsem nezaznamenal. Možná se ale pletu. Obtížnost hry je docela vysoká, takže když budete hrát alespoň na střední obtížnost, tak vám hra vydrží docela dlouho.

Pro: AI, technologie, zvláštní atmoféra podbarvená výbornou muzikou, délka, obtížnost, souboje z bossy

Proti: občasné nudné pasáže a bludiště, mizivý příběh, někdy až moc velká odolnost nepřátel

+26
  • PC 100
Vzpomínám si na ten extrém v hodnocení časopisu Score, tuším, od Jana Modráka, s jeho závěrečným verdiktem "Karlé, můžu tomu dát 11/10?":-)..a to už je to přitom defakto 13 let. Neskutečný..

Unreal byl tenkrát opravdu extatický zážitek a myslím, že vzpomínku kterou jsme si z něho všichni odnesli, máme v zásadě podobnou. Při výlezu z havarované lodi a prvotním styku se zemí se doslova tajil dech, hudba, která začala hrát příjemně tesklivou poklidnou melodii mi dodnes zní v uších, jako ta opravdová nostalgie. S úsměvem malýho kluka jsem se rozvážně otáčel do všech stran a nevěřícně kroutil hlavou, když jsem vyrazil vstříc směrem k nedalekému jezírku s chatrčí..Ten pohled do vody, mám v hlavě ještě teď..

Unreal byl jako Crysis, své doby. Neskutečnou grafiku si vyžádaly krvavé nároky na HW a z Unrealu se tak stal okamžitý zabiják běžného počítače. Ta doba byla v každém případě nezapomenutelná, Unreal působil dle mého nesrovnatelně lépe, než Crysis v tomto století. Unreal totiž nereprezentoval pouze revoluční grafiku. Revoluce přišla v umělé inteligenci, kde se každý boj s bojovníky planety Na Pali, stal jakousi výzvou a opravdovým nebezpečným lovem..Revoluce přišla v hudbě, která hrála na smysly jako nikdy a dynamicky se formovala dle aktuálního děje. Revoluce pak přišla i v pojetí Unrealu celkově..

Quake 2, byl pro Unreal zatraceně těžký konkurenční kalibr, nicméně tak působivě svůj námět podle mého nikdy nenaplnil. Unreal byl o wooow efektu o tom, že nám parta profíků z Epicu vytvoří až dojemně krásný mimozemský svět, jako dokonalý před-obraz, našich vysněných představ o podobě cizí planety. Planeta, která je nádhernou a velkolepou zároveň, do které ovšem my lidé, pochopitelně vůbec nezapadáme..A tak se tahle planeta holt brání a seznamovat se s námi v přátelství jaksi moc nechce..Unreal se tímto hrubě vysmál do očí všem ohraným klišé, že cizáci žijí pouze v šedých potemnělých prostorách průmyslových a továrních komplexů, aby potěšil nás, snílky, čarokrásným, barevným a přitom velmi nebezpečným světem.

V kombinaci s dokonalou hudbou, grafikou, designem i skvělou hratelností, to byla tenkrát vážně bomba. A jestli ne v hodnocení na 11 bodů z 10..tak na těch 10...Pro mě osobně absolutně "reálně"..

Nostalgie jako ďábel.

Pro: Grafická, hudební, designová a koncepční extáze, AI, zbraně, souboje..

Proti: HW nároky na svou dobu, ale adekvátně zdůvodnitelné

+37
  • PC 100
Unreal mám hodně rád, hlavně pro jeho rozsáhlé a propracované mapy. Které nešly jen tak přejít celé, což byl důsledek promyšleného systému pák, dveří, spínačů a mříží, na čemž většina z nich stavěla. Nepohrdl jsem ani těmi jednoduššími, v přímočarejším a odsýpavějším duchu. Další super vlastností byly souboje s nepřáteli, jež oplývali nadprůměrnou AI. Na jejich eliminaci, s rozličnými a účinnými zbraněmi, jsem se dostatečně vyřádil a nejednou s údivem sledoval, jak spadli do lávy nebo je sejmul laserový paprsek, popř. je střela z raketometu odmrštila do propasti.

Atmosféra byla nostalgicky kouzelná a vedle podmanivé hudby, která se často měnila dle situace, k ní přispívala i častá střetnutí s bossy. Buď v klasickém duchu „jeden na jednoho“ nebo tom adrenalinovějším, „jeden proti houfu nabíhajících šmejdů“. V obou případech platilo, že dokud nepadli všichni protivníci nešlo se hnout z místa. Líbily se mi obě možnosti, v té druhé to bylo ale kolikrát o nervy. Neboť při započetí nové hry byla mnou upřednostněna obtížnost Hard, kvůli přílišné jednoduchosti těch předešlých.

Nedílnou součástí této klasiky od Epicu byla různorodá a působivá prostředí. Ať již šlo o chrámy, hrady, vesnice, paláce, jeskyně nebo vesmírné lodě či podzemní komplexy, všude se bylo na co dívat. Osobně se mi nejvíce líbil začátek hry nebo část ve vesmírném korábu, k němuž vedla cesta skrze delší údolí, z dalších lokací pak např. nebeské město. Většina map tedy tématicky představovala dané lokace, tvořící dohromady ucelený celek, o úctihodné herní době této legendární old-school řežby.

Poprvé se mi podařilo hru dohrát už v roce 2004. Jelikož grafický pokrok od té doby značně pokročil, potěšila mě volba si ji při opětovném hraní vylepšit hi-res texturami. Grafika samotná nezklamala, ať již původní, bez jediné modifikace a kvalitnějších textur, nebo ta vylepšená. Unreal byl graficky prvotřídní už když vyšel a pro mě je stále, i dnes. Na konec prozradím, že pro jeho opětovné dohrání posloužil Unreal Tournament. Díky možnosti si zahrát originální Unreal 1 epizodu jako kterýkoli jiný mod do UT, jenž mnou byl už dříve dopařen.

Pro: Parádní grafika, atmosféra a hratelnost. Rozmanité mapy a dlouhá herní doba. Po pár fíglech funkční i v OpenGL rendereru, ten vyžadovaly již zmíněné textury.

Proti: Hůře dosažitelné předměty na různých vysokých bednách, což řešilo vymrštění raketometem, přílišná tmavost hry, šlo ji zesvětlit klávesou F11.

+30
  • PC 90
Nechci tu opakovat co, co už napsali hráči podemnou, ale nic jiného mi nezbyde. Unreal je naprosto fantastická hra, jejíž atmosféru dokázala napodobit už jen málokterá hra. Také patřím mezi ty, kteří po opuštění vraku lodi zůstali stát s otevřenou pusou a cárem sliny u pusy. Něco tak nádherného se prostě jen tak nevidí. Když tenkrát vyšla recenze ve Score, kde tomu Bludr chtěl dát tuším 11 z 10, bláhově jsem mu nevěřil. Jakmile jsem si ale hru zahrál, byl jsem ztracen. Stačilo vysřelit první výstřel po libovolném Skaarjovi a nejen že ten zmetek stačil rychle uskočit, ale navíc oběhnul půl levelu a padnul mi do zad, to byl fakt kotel! Když k tomu připočtu design levelů (až na výjimky, třeba to proplavávání trubek pod vodou mě fakt nebavilo), fantastickou hudbu (rovněž si ji často pustím v MP3), první oficiální Botmatch a milion dalších věcí, dostávám hru, na kterou se prostě nezapomíná.

Pro: Dokonalá grafika, atmosféra, hudba, AI, ...

Proti: Některé úrovně šly nadesignovat lépe (ale to je jen věc názoru).

+25
  • PC 95
Skvělá hra plná dynamiky a akce. Grafika na tehdejší dobu byla naprostá špička, vnitřek zničený lodi, všude světelný panely, hologramy, prostě paráda. Spousta zbraní a to hlavně se dvěma módy, zbraně měly super design a funkčnost, byly neokoukaný a originální. Jestli jsem něco skutečně žral, byla to hudba, výborný soundtrack, který mám teď v mp3, skvěle dotvářela scénérie a reagovala na dění ve hře, jak došlo na boj, přešla hudba do zběsilý dynamičnosti a boj tak nabral to správný grády. Umělá inteligence většiny nepřátel vysoce převyšuje i většinu dnešních her a to je co říct po takové době. Lokace měly své kouzlo, na jednu stranu hi tech na stranu druhou staré chrámy, podvodní katakomby atd. Celý je to komplet výborný, moje oblíbená akce.

Pro: zbraně a druhý mód střelby, grafika, hudba a její dynamika, atmosféra, AI

Proti: nic mě nenapadá

+11
  • PC 90
Souhlasím s ještěrem.Pecka.Dodnes si pamatuji jak jsem se ocitl venku před lodí a s úžasem koukal na přírodní scenérii s padajícím vodopádem.Na tehdejší dobu excelentní grafika a herní zážitek.Rád na tuto hru vzpomínám.
+2 +5 −3
  • PC 85
Strašná pecka, dodnes Epicem nepřekonaná. AI Stroggů se vším všudy trumfla snad až AI ve Far Cry. Díky tomu mohly být souboje postaveny na kvalitě a ne na kvantitě. Být tam těch Stroggů malinko víc, asi je to i obtížné.

Na rok 1998 brilantní audiovizuální stránka. Škoda, že něco velmi podobného nevzniklo také v Quake 3 enginu. Epická hra od Epicu v dobách, kdy měli krátkodobě ještě lepší formu než iD Software, mj. díky odvážnějším a nápaditějším level designérům (jejich jména si můžete pravidelně přečíst při vstupu do nové úrovně - geniální a přitom neotravné promo).
+15