Two Worlds

Two Worlds je hra, které jsem musel dát šanci. První pokusy dostat se do hry dopadly nevalně a já znuděně odinstalovával už po pár desítkách minut hned v první vesnici. Až vydání druhého dílu, který vypadá o mnoho lépe, mě donutil po delší době zkusit jedničku, dát ji poslední šanci. Prokousal jsem se nudným úvodem a pak už se jen a jen slušně bavil. Nakonec to není špatná hra. Má ale i své mouchy.

Po rozkoukání se mě jako první okouzlil velmi slušivý grafický kabátek hry. Prostředí vypadá báječně, i když hlavně ze začátku téměř vše pokrývá les a kopce, dívá se na to nádherně. Škoda jen ošklivých NPC – hezkou holku aby člověk pohledal (až na níže zmíněnou sestru, ale...to se nepočítá, je to sestra! :)) a chlapi vypadají všichni stejně, navíc obličeje se často opakují, podobně jako v Oblivionu.

Hlavní příběh je katastrofa. Vlastně jde jen o to zachránit sestru, která vypadá mimochodem jako sexbomba z Playboye. Chybí napětí a vlastně i spád. Naštěstí je tu mnoho vedlejších úkolů, které sice nejsou většinou nijak originální, ale jejich plnění mě bavilo – hlavně questy pro různé frakce, které stojí proti sobě.

Souboje mi přijdou jako klasický klikfest, za nejlepší variantu považuji obouruční zbraň + kouzla, ale to je na každém. Hra je totiž velmi nevyvážená co se týče obtížnosti. Po pár hodinách už kosíte smečku vlků jednou ranou, tábor gromů vysekáte za pár minut a lupiči prosí o milost. Vyjdete na kopec a tam vás osamělý obr skolí na jednu ránu. Zabít golema je daleko větší práce než zabít draka nebo dokonce závěrečného bosse. Nicméně když přijdete na tu správnou taktiku, nebudou vám dělat potíže ani tito silnější nepřátelé. A zbytečně velký počet oltářů doplňujících manu či život rozhodně obtížnost také nezvedne. Ach jo. Jízdu na koni moc zmiňovat nebudu, přišla mě lehce zmršená a raději jsem putoval pěšky. Koně jsem využíval jen na krátké úseky při plnění questů, bojovat z nich mě vůbec nešlo.

Magie – je fajn. Moc se mi líbil nápad s kartama, sice je to i o štěstí, ale celkově tento způsob magie považuji za dobrý a zábavný nápad.

Na co nemůžu nadávat je hratelnost jako celek. Když se do hry dostanete, přestane vám vadit, že jste prakticky nepřemožitelní. Prostě si putujete světem, plníte úkoly, zabíjíte potvory (ty v poušti se mi hodně líbily) a kocháte se výhledem. Líbilo se mi spojování předmětů stejného typu a tím jejich zesílení, alchymie, i vývoj postavy je pro tento typ RPG naprosto dostačující.

Suma sumárum, dobrá hra. Ale jen na jedno dohrání.

Nechapu, ze jsem tuhle hru minul v dobe vydani. Dojel jsem ji pred par minutami a musim rict, ze jsem si posmaknul.

Grafika je nadherna. Hratelnost uzasna. Hudba,zvuky paradni. Vylepsovani postavy super. Skladani predmetu super napad. Kouzla vymazleny. Inventar na jednicku s hvezdickou. System teleportu paradni. Napad s teleportacnimi kameny super. Snad poprve co me bavila zlodejina, parada. Pribeh usel, tam mi hlavne nesedl ten vztah bratr - sestra, kde ale sestru cpou jako sex bombu a je to takove nepatricne.

Zapor tehle hry je jediny. Je to strasne lehke. Po prvni desitce zabitych vlku a medvedu se to zvrhne v supermana, ktereho hned tak neco nerozhazi. Sem tam se sice najde potvora typu "jedna rana spis jak vrana", ale to jsou vyjimky. Take svatyne doplnujici manu a zivot jsou tak nahustene po cele mape, ze jsem po chvili byl skoro znechucen.

Nejtezsi souboj co jsem ve hre zazil, bylo vymlaceni hrbitova asi na moji 10 urovni. Ale za pomoci teleportacnich kamenu jsem to zvladnul. To mi pripomona abych zminil super zpracovani nakazy ve hre. Takhle dobre jsem to jeste nikde nevidel. Tezko se to vysvetluje, ale snad staci rict, ze z kazde nakazy se da vylecit jen doplnovanim zdravi.

Kazdopadne hra to byla paradni. Pocit, ze jsem superman, se mi neomrzel po celopu dobu hrani. A tak me jen trochu neprijemne prekvapil rychly konec hry.

Doporucuju.

Dohrano na urovni 61 a zaverecny boss lehnul na tri rany ;-)

Jednoznačně zklamání. Two Worlds není vyloženě špatná hra, ale je to titul, který trpí nesnesitelným stereotypem. Dohrál jsem ho jen díky tomu, že mě zajímalo, jak to dopadne, ale že bude celá hlavní linka TAKHLE debilní, to jsem nečekal.

Hru bych po příběhové stránce přirovnal ke Gothic 3. Hlavní linie je kraťoučká a slouží spíše jako jakýsi provaz a motivace pro cestu fantasy světem. Příběhové questy jsou opravdu hodně odfláklé. Prvních pár hodin jsem byl krapet dezorientován a málem mě to od hraní odradilo. Následná pasáž v nížině cca ve středu mapy mě hodně chytla a i ty questy tam byly zajímavé, obzvláště ty v rybářské vesnici měly atmosféru. Potom by se našlo i pár dalších vcelku dobrých úkolů, ale drtivá většina je neskutečně nudná. A co ta poslední třetina? Co to sakra mělo být? Holé „mordorské“ pláně doslova plné tuhých skřetů. Já osobně jsem se poslední částí hry proplížil anebo ji proběhl. To co tu tvůrci předváděli, jsem nepochopil. Bojový systém není natolik dobrý, aby na něm hra stála (v případě TW padala).

Two Worlds je hra strašně nevyvážená. Zpočátku je skoro nemožné nějakou tu mrchu vůbec sejmout, naopak po pár hodinách jsem byl naprosto nepřemožitelnej ramborubač a ke konci jsem zase každou chvíli zdrhal, protože se na mě sesypala desítka dotěrných bestií, které do mě mlátily hlava nehlava já nebyl schopen se vůbec pohnout.
Atmosféra světa je docela slušná, ale postavy jsou ploché jak žehlící prkna. Všechny jsou stejné, většinou rozdělené na dobro/zlo. Jeden mě chce zabít, druhej po mě chce pomoc. Jednoduchá šablona.

Jak už jsem říkal, svět je po designové stránce udělán hezky. Je ale zbytečně velký a prázdný. Zpočátku mě cestování bavilo a kochal jsem se každou kravinkou (nikoli grafikou, o ní až později). Později jsem se ale těžce nudil, protože abych se k nějakému questu vůbec dostal, musel jsem se trmácet klidně i hodinu dlouho cestou lesem. Do toho do mě neustále rafali otravní vlci či všudypřítomné wyverny. O jízdu na koni jsem se radši ani nepokoušel, protože jsem nic takhle zmrveného dlouho neviděl.

Grafika je hodně rozporuplná. Po spuštění hry se mi vůbec nelíbila. Později jsem si na ní zvyknul a dokázala vyčarovat i docela pěkné scenérie. Kamenem úrazu je šílené dočítání všeho pár metrů před hráčem. Pro příklad: jdu lesem a najednou se přede mnou načte celá vesnice, ačkoli před pár sekundami tu byla holá pláň. Šílenost. Dále jsou tu i nějaké ty bugy. Samotné textury a všechno v okolí 5 metrů vypadá fakt nádherně. Na těchto screenech je krásně vidět mnou zmiňovaná rozporuplnost: Nejdřív se kochám tímhle a tímhle a pak narazím na tuhle ohavnost.

Jako celek Two Worlds není hra až tak špatná a je na ní vidět docela dost práce. Bohužel mě mnou jmenované nedostatky vytáčely během hraní tak, že jsem si ji nedokázal plně užít. Pro mě podprůměr, tedy 40%. Nikdy více, dvojce ale šanci někdy v budoucnu dám.

Herní doba: 15 hodin a něco, 49 level.

Skvělé RPG s pěknou grafikou (až na odporné obličeje postav, horší než v Oblivionu) a dobrou hratelností. Vylepšování předmětů kombinováním stejných typů mi fakt sedlo a radost s každým dalším kusem stejného brnění rostla. Bohužel obtížnost mi přišla trošku nevyvážená, takže na konci jsem byl totálně neporazitelný superman, který dal finalního bosse asi na tři rány.

Po dohrání gothic forsaken gods, jsem uvažoval co si zahrát dál. Je pravdou, že poslední díl Gothicu s datadiskem se moc nevyvedl ale po Two worlds (když se tvrdí, že je to klon Gothicu 3) jsem hrábl.
Celkově two worlds hodnotím lépe než gothic3.
Svět je docela rozsáhlý a putovat po něm na koni vás zabaví na dlouhé hodiny, ale je tu stejný problém jako u Gothic 3, sacred..... - svět je sice rozsáhlý ale když ho napříč projdete za půl hodiny. I když nutno dodat, že cesty jsou spletíté a můžete se ztratit. Měst bylo hodně, koncept osídlení se povedl ale, řešení domů se mi obzvláště nelíbilo. V zaklínači jste mohli vlézt do jakéhokoli domu a hned po vás nešli všechny hlídky ve městě.
Další výhodou je jistě rozdělení skillů, na ty, které se můžete naučit sami a ty které vás může naučit někdo jiný.
Dalším krokem k realnosti, je zbroj. Není to jako v Gothicu, kde můžete v těžké plátové zbroji skočit do řeky, nebo šermovat dvěma zbraněmi najednou. Různá brnění mají rozdílné výhody a nevýhody, dokonalá zbroj neexistuje.
Two Worlds je dobrým počinem v RPG, nabízí množství vedlejších questů, postav a možností. S touto hrou si lze vyhrát na dlouhé hodiny a na rozdíl od Gothicu 3 je poněkud lineárnější a reálnější. I když překousnu nově vymyšlené abstraktní nepřátele a kus extravagance a to že místy atmosféra nebyla nic moc (i když některá místa stála zato - hnízdo bílého draka, hřbitov), protože jinak byl svět příliš sluný.
Ale to co mě na téhle povedenné hře mrzí nejvíc, je slabý příběh. Sice to má něco do sebe, že se stále snažíte najít svoji sestru ale to už tady jednou bylo a dokonce jste tehdy mohli létat na drakovi. Hlavní dějová linie je příliš krátká a jedinné co ji prodlužuje je quantum vedlejších questů abyste získali další úrovenˇ.
Hra je dobrá a místy příliš krátká, musím říct že je určitě lepší než gothic 3. Nabízí mnoho možností na mnoho hodin hraní, doufejme, že druhý díl bude ještě lepší.