Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Kyrandii jsem hrál poprvé v dětství a samozřejmě mě tehdy naprosto učarovala tou kouzelnou grafikou a prostředím – z toho ostatně ochám dodnes.

Měli jsme tehdy k dispozici, ehm, neoficiální verzi, takže jsem byl mnohem později hodně překvapený, když jsem zjistil, že je hra nadabovaná.

V případě této hry u mě hodně pracuje nostalgie. Nejsem si úplně jistý, jestli bych ji s čistým svědomím běžnému současnému hráči doporučil. Resp. svědomí bych měl asi čisté, ale nevím nevím, zda by hráče Kyrandia bavila.

Autoři totiž očividně zbožňují bludiště, a to tak moc, že by z toho byl nesvůj i Roman Pastorek. Hra se dá rozdělit na několik částí: les před jeskynní řekou; les za řekou; jeskynní bludiště; les za bludištěm; hrad. Každá z těchto lokalit je de facto malé či velké bludiště.

Zatímco první dvě jsou ještě díky své menší rozloze a variabilitě lokací v pohodě, les za bludištěm už mi přišel tou přestřelenou rozlohou a opakováním též obrazovek vyloženě otravný. Pokud se podíváte na některý z návodů, většinou tam uvidíte uvedeno něco jako „Seberte to a to a běžte doleva, 2x nahoru, doprava, 2x nahoru, 2x doleva a nahoru.“ Ještěže si můžete nastavit docela rychlou chůzi.

Doslova démonické jeskynní bludiště mi ale nepřišlo TAK zlé – není moc veliké, pomocí mapky (ručně kreslené, oldschool!) se v ní dá krásně orientovat a taky je skvělé, že jakmile jednou ohnivý plod položíte, už svítí napořád. Můžete tak od keřů pořád jakési ohnivé výpravy, takže si můžete „osvětlit“ v podstatě celou jeskyni, pokud budete chtít.

Mám rovněž pocit, že pro docela dost hádanek nedostanete naprosto žádnou nápovědu. Snad jen v případě oltáře, ze kterého získáte flétnu, vám jedna z postav řekne co dělat – musíte na oltář pokládat drahokamy v určitém pořadí, přičemž jen ten první je pevně dán. Ostatní jsou generovány náhodně. Budiž, je to trochu hádanka a hra vám aspoň řekne, že 3 drahokamy musíte položit systémem pokus/omyl (aneb není nad „savescumming“). Sice mi pak přijde kapacita inventáře zbytečně poddimenzovaná, ale dobře. A taky mi z hlediska herního světa moc nesedí oltář, na který položíte 4 drahokamy, abyste získali... flétnu. Co to má být? Oltář akutní pomoci pro neopatrného flétnistu?

Jenže pak tu jsou další hádanky, které fungují opravdu zbytečně na principu „poraď si sám“. Ať už je to zvonková minihra, hádanka v knihovně hradu (aspoň že počet možných kombinací není moc velký) nebo ty zatracené lektvary. V jedné části hry musíte namíchat 4 lektvary (nevíte jak) a vhodně je zkombinovat, přičemž nemáte jakékoliv vodítko, že to máte takto udělat. A co je horší, nemáte ani žádné vodítko k tomu, PROČ to máte udělat. Že vás jeden lektvar zmenší a druhý vás přemění v Pegasa byste si klidně mohli ve formě aspoň lehké nápovědy třeba přečíst v Zanthiině kouzelné knize. Já si při hraní pamatoval, že se mají ty lektvary zkombinovat, ale už jsem si nepamatoval jak přesně. V takové chvíli jsem pak s láskou vzpomínal na létající hrad Ropera Klackse v The Longest Journey.

No a pak tu máme ještě takové drobnosti, jakože můžete nečekaně zemřít („malá potvůrka“ ve vodě před Zanthiinou chaloupkou) nebo že si můžete další postup hrou zablokovat – legendární růže/orchidej nebo studna, do které můžete hodit naprosto cokoliv (čili i předmět důležitý pro další postup) a ať při vás stojí všichni svatí, pokud sníte obě jablka. I když jablko se pak myslím generuje náhodně v určitých lokacích, ale osobně ověřené to nemám. A ve finálním hradě (který mimochodem taky obsahuje menší bludiště) nacházíte předměty, které vám k ničemu nejsou a jen vás matou.

Na druhou stranu…

Hru můžete kdykoliv uložit (což při prvním hraní doporučuji dělat často a do různých pozic), takže všechny zamčené postupy a náhlé smrti můžete jednoduše napravit.

Hra má navíc naprosto už zmíněnou kouzelnou grafiku, která mě dostává i dnes a když jsem byl opravdu malý pívo, scény z intra jsem si velmi rád kreslil.

A hudba – třeba hudba v úvodním lese je skvělá nebo tahle melodie, kterou jsem měl jednu dobu nastavenou jako vyzvánění na mobilu :)

Postupně také nacházíte kouzla do svého amuletu, což je rovněž docela neotřelý prvek. Kouzla jsou pak samozřejmě pro postup hrou zásadní a můžete je použít na jakékoliv obrazovce (po použití se časem obnoví). Pokud ale nepostupujete přesně tak, jak chtěli autoři, tak vám fungovat nebudou, ani kdyby to logicky mělo jít (např. kolem Hermanna se nemůžete proplížit zneviditelnění, na hrad se ve formě fialové koule nedostanete apod.)  

Resumé zní, první Kyrandie mě bavila i po letech, ale kdybych si nepamatoval některé patřičně vypečené špeky, nevím nevím, zda by mě spíš neotrávila. Celkově ale obtížnost určitě není nějak nechutně přestřelená nebo vyloženě frustrující (jako třeba v tomto smyslu legendárním třetím díle) a hra je to taky docela krátká, takže… doporučuju!   

Herní výzva 2023 - Císařův pekař / pekařův císař (SC)

Pro: Kouzelná grafika a prostředí, hudba, možnost uložit hru kdykoliv, kouzla

Proti: Žádná vodítka na plnění hádanek, bludiště, kam se podíváš, možnost zablokovat si další postup

+21
  • PC 60
Já vím, že pro lidi, kteří mají Kyrandii jako první adventuru v životě, je to prostě úplně jiný příběh, než ten můj, když ke hře přijdu poprvé teď (byť s celoživotní znalostí její existence). Úplně to respektuji a chápu, tak to zkuste i z druhé strany :-). Jsem odkojen na adventurách druhé poloviny devadesátých let, tak jsou pro mě ty z té první poloviny trošku protivné no.

Kyrandie má nádherné prostředí. Moc se mi líbilo intro, detailní 3D záběr na dědečka píšící vzkaz je jak pohled do budoucnosti. Hra má těžko popsatelné kouzlo a je příjemná.

Pozitivem je rozhodně velmi povedený dabing (na jistý smích budu vzpomínat dlouho). Líbil se mi celkem i příběh, i když je to prostě pohádka, a hlavní záporňák je boží. Omezenost dialogů mi nijak nevadila, vlastně mě popravdě možnosti dialogů v adventurách moc netěší. Pokud to vyloženě není herní prvek a nejde skutečně něco změnit, často to jen otravuje.

Hra vlastně není většinou až tak těžká, a přitom je hardcore. A na mě je to moc, nebudu chodit kolem horké kaše. Pro lidi, co chtějí hrát s návodem, to nevadí. Já každé podívání do návodu beru jako prohru, a tady to bez toho nejde. Ale to ne, že by mi vadilo všechno, co je hardcore.

Třeba se mi líbí ten přístup, kdy kurzor nedá při najetí na předměty vůbec nic najevo. V momentě, kdy není pixelhunting, což tady moc není, tak je to fajn, že člověk skutečně přemýšlí o tom, na co se dívá a nespoléhá jen na popis.

Nakonec mi nevadí ani omezený inventář, protože předměty lze svobodně vyhazovat a pak zase brát. Je to zajímavý prvek pro plánování, který ve většině adventur chybí.

Nevadí mi, že můžu umřít. Některým lidem to v adventurách vadí, ale mně ne. Naopak to přidává na napětí a jsem zvyklý ukládat.

Když totiž umřete, tak si toho obvykle všimnete. Takže to nevadí. Co mi nejvíc vadí, když si hru prohrajete a nevíte to. A bohužel tady je toho podobně mnoho jako v Tajemství oslího ostrova nebo jako v Gookovi. Ani to by mi ale vlastně nevadilo, ale prostě vyžaduju, aby to hra nějak sdělila, byť i za pět minut, když ne hned, ale prostě ne, že to člověk zjistí za pět hodin a tím, že nelze pokračovat dál a hráč tápe. To prostě ne.

Dále jsem trochu na tenkém ledě, protože nevím jistě, jestli to hra někde neobsahuje, ale v podstatě všude, kde hráč potřebuje udělat nějakou kombinatoriku nebo mix nějakých lektvarů či drahokamů a bylin, tak se hra neobtěžuje hráči nějak efektivně poradit. Všechny ostatní situace jsou relativně jednoduché a dávají smysl, ale když přijde na řadu tohle, tak je to jak z jiné planety. Když jsem měl udělat kombinaci čtyř tónů melodie, vypočítal jsem si, že mám 24 možností, tak jsem jel systematicky jednu po druhé. Ale byla někde nějaká rada? Asi ano, ale nevím. Stejně tak jsem nenašel žádnou užitečnou radu pro pořadí drahokamů, pro to, jaké drahokamy vůbec použít, pro to jaké si nechat, jaké lektvary mám vytvořit, jakou mají mít konečnou barvu. Je toho hodně. Jediné řešení bez návodu je zkoušet pokus omyl, neustále loadovat nebo bezhlavě pobíhat po lese a shánět nové drahokamy a byliny.

Hlavolam s knihami byl teda taky dost dobrý, protože to chtělo 4 knihy z 8. Mně vlastně došlo, co mám dělat. Věděl jsem, že musím utvořit nějaké slovo podle těch písmen a že to asi všechny knihy nebudou. Ale těch kombinací jsou jakože stovky, protože nikde nebylo řečeno kolik těch písmen z osmi mám použít.

Je samozřejmě možné, že jsem úplně blbej a nevšim jsem si rad a hintů, které tam byly, ale u těch ostatních věcí mimo tyto kombinatoriky mi bylo všechno hned jasné.

Další hardcore věcí je samozřejmě bludiště. A ne jedno. V podstatě celá hra je bludiště. Každý les je bludiště a jsou tu tři lesy. Na závěr v hradu je bludiště. A pak je tam samozřejmě to hlavní bludiště uprostřed. To mělo aspoň to kouzlo v prvku toho světla, takže to bylo docela cool. Bludiště mě ale obecně nebaví. Vůbec.

Hudba, ač je od jednoho z mých nejoblíbenějších muzikantů napříč nejen herní hudbou (a na kterého se chystám za tři měsíce naživo), mě moc nebavila. Jde hodně o náladu, která je obvykle nesmírně pozitivní (což nemusím), ale hlavně o technickou kvalitu. Je fascinující, že stačily jen další dva tři roky k tomu, aby Frank Klepacki vytvořil v C&C plně profesionální hudbu v CD kvalitě a kvalitními zvuky. Ten posun je neuvěřitelný a je ještě mnohem rychlejší než skoky v grafice v té době. A to to tehdy byly nějaké skoky v grafice.

Pro mě jde tedy o rozporuplnou adventuru. Má dost prvků, kterých si docela vážím a je to moc fajn, ale jak to tak bývá, má i dost věcí, které prostě nedávám, tak jsem se aspoň pokusil vysvětlit, které to jsou a proč.
+30
  • PC 80
Začátkem devadesátých let se Westwoodu dařilo vše. Vytvořily skvělá RPG Eye of Beholder a Lands of Lore, skvělou strategii Dune II a skvělou adventuru Legend of Kyrandia. Kyrandia se později dočkala dvou pokračování, ale první díl je považován za nejlepší, čemuž se po aktuálním dohrání nedivím. Jde o první čistou adventuru Westwoodu a hned se jim podařilo konkurovat takovým žánrovým velikánům jako jsou Sierra a LucasArts. Příběh je klasickou pohádkou o boji proti zlému čaroději Malcolmovi, ve kterém se hlavní hrdina Brandon dozví ne zrovna překvapivé informace o svém původu. Nic originálního, ale styl vyprávění, příjemná míra humoru a krásná pohádková atmosféra, která je ještě podpořena nádhernou kreslenou grafikou, dávají dohromady chytlavou směs. Ačkoli jsem hru kdysi dohrál, tenkrát bohužel hodně podle návodu, tak mě hraní opravdu chytlo. Závěrečné titulky jsem viděl po dvou delších sezeních, naštěstí je hra spíše kratší. Herní doba byla 7,5h, některé části jsem si v hrubých obrysech pamatoval.

Pohodovou atmosféru udržuje i rozumná obtížnost. Žádná hádanka není záseková a těch několik kombinací se vyřeší během chvilky a pár načtení pozice. Dá se zemřít i dostat do neřešitelné situace, takže ukládání do více pozic je nutností, ale nejde o nic hrozného. Slavnou záludností je jeskyně, takže jsem si hezky od začátku kreslil mapku. To a znalost funkce bobulí způsobilo její rychlé vyřešení. Ona opravdu tak rozsáhlá a problematická není, jen si to chce těch pár čtverečků namalovat. Za povedený nápad považuji postupně se dobíjející amulet s různými kouzly. Do hry jsem si tentokrát dal češtinu, kterou jsem tenkrát bohužel neměl. Zdála se mi v pohodě, akorát způsobila drobný zásek u knih, kde neodpovídala počáteční písmena.

Pro Westwood typická, krásně malovaná grafika je doplněna velmi příjemnou hudbou od Franka Klepackiho. Ten opravdu využil možnosti MT-32 a některé MIDI poslouchám ještě při psaní tohoto komentáře. Pochválit musím i dabing. Oblíbil jsem si především Brandona, kterého mluví Joe Kucan - slavný a charismatický Kane z Command & Conquer, zde v naprosto odlišné roli. Manuál není příliš zajímavý a za přečtení stojí jedině historie světa Kyrandia. Hrál jsem verzi z GoGu, která využívá ScummVM, a vše běží bez problémů, pouze nastavení reálné MT-32 jsem musel udělat přes ini soubor.

Celkově se Kyrandia hraje příjemně, má dobrou atmosféru a řadu památných okamžiků. Umí být dojemná i veselá. Takže ačkoliv znám řadu lepších adventur, nemohu jinak než hraní všem doporučit. No a já jdu hned pokračovat druhým dílem.
+35
  • PC 75
Po letech jsem se vrátil k první Kyrandii. Jako dítě jsem ji nikdy nehrál, takže jsem ochuzen o velkou dávku nostalgie. Při hraní Malcolma jsem tento třetí díl považoval za nejlepší z celé série. Nyní jsem si ledacos připomněl a asi tuším, proč byl první díl u nás historicky tolik hrán a oblíben. Kyrandia je vskutku zvláštní trilogie. Každý díl má jiného hrdinu, každý díl je jiný žánr. A první Kyrandia je pohádka.

Ostrov Kyrandia je v ohrožení. Zlý šašek (jester) Malcolm utekl ze zajetí a šíří zkázu po celém ostrově. Je specialistou na zkamenění, ale nebrání se ani výbuchům a celkově je na šaška magicky velice dobře vybaven. Hlavní hrdina hry Brandon přichází do domu svého dědečka, ale jde pozdě. Z dědečka je kamenná socha. Zanechal po sobě pouze dopis, ale i tento pergamen nám toho mnoho nesdělí. Je totiž prázdný. Přesto ho Brandon bere s sebou a jeho doručením adresátovi začíná Brandonova cesta k záchraně ostrova a k dosažení osobní velikosti.

Po pár úvodních hádankách hra značně přitvrdí a cca v půlce hry se nachází ono tolik nenáviděné Serpent's Grotto, kde kromě prvního setkání Brandona s jeho Nemesis Malcomem dochází i k speleologické návštěvě jeskynního komplexu, kde tma samotná zabíjí. Mapování bludiště určitě vyžaduje velkou dávku trpělivosti, a tak jsem vzal zavděk zpracovanou mapou jeskyně staženou z internetu.

Celou hrou nás provází pohádkový příběh, který drží dobře pohromadě a udrží hráčovu pozornost až do konce hry. Grafika odpovídá době svého vzniku a do pohádky se hodí. Některé obrazovky jsou lepší, jiné slabší. Hudba není nijak zázračná, ale k atmosféře hry se dobře hodí. A koneckonců hodnocení hudby je hodně o osobních preferencích a vkusu. Ze hry jsem si pamatoval minimum humoru a jisté sucharství Brandona, ale zpětně vzato měl několik dobrých hlášek. Hlavní pozornost kamer na sebe nicméně strhává Malcolm, není typickým démonickým záporákem, ale cestu byste mu asi zkřížit nechtěli. A umí to s noži.

Slabinou hry je minimum NPC a dialogy s nimi není možné nijak ovlivnit. Nepotěší omezený inventář. Hra obsahuje dead endy a Brandon může v průběhu hry zemřít, takže určitě se vyplatí ukládat do více slotů.

Po dohrání celé trilogie v průběhu posledních dvou měsíců uděluji první Kyrandii stejné hodnocení jako Malcolmovi. I když porovnání není úplně jednoduché. Pro jedničku hovoří pohádkové prostředí a uzavřený příběh. Malcolm naopak vítězí hláškami a délkou hry. Co do frustrujících úkolů si obě hry nemají co vyčítat, i když džungle ze třetího dílu na body poráží Brandonovu jeskyni.

První Kyrandia je v zemích koruny České určitý kult. Nepochybně byly, jsou a budou na herním trhu lepší adventury, ale Brandonovo dobrodružství má něco do sebe a jak hráč do příběhu postupně proniká, získává motivaci k Malcolmovu pádu. Malcolm dokáže vzbuzovat emoce a koneckonců o ty jde u dobrého příběhu především.

Pro: Ucelený pohádkový příběh o souboji dobra a zla.

Proti: Absence dialogů. Sbírání automaticky generovaných předmětů "do zásoby" v kombinaci s omezeným inventářem. Jeskyně.

+28
  • PC 80
Legend of Kyrandia je bezesporu hra, kterou většina z nás, co vyrůstala v 90. letech má zafixovanou jako úžasnou a kouzelnou adventuru. A protože jsem celou sérii dlouho nehrál, opět jsem se ji podíval na zoubek.

Něco z toho kouzla zůstalo dodnes. Kyrandia má krásnou i když dnes už samozřejmě trošku rozpitou grafiku. Nechybí ani jemná, lyrická pohádková hudba a dohromady s příběhem je tu pohádkové kouzlo, jaké nefunguje ani v celé sérii King´s Questů. Kyrandie je totiž pohádka bez jakýchkoliv fórků, odkazů či pomrkávání na hráče.

Hrdinou je trošku přitroublý Brandon, který jednoho dne najde svého dědečka, vrchního mystika Kallaka zkamenělého. Za vším stojí zákeřný šašek a čaroděj Malcom, který je po 18 letech je na svobodě a mstí se všem co ho zakleli. Mystikům dochází síly a Brandon tak musí získat amulet a čtyři kouzla (léčení, přines, levitace a neviditelnost), aby se mu postavil a zachránil Kyragem před jeho zkažeností. A cestou odhalit, že je vlastně princem a na konci se stát králem. To vše doprovází hezké intro, namluvení v CD verzi.

Hra se na rozdíl od Sierrovek či Lucasovek velice pohodlně ovládá, na vše stačí jak v moderních adventurách jeden kurzor. Zádrhel přichází v samotné hratelnosti. Někoho totiž napadlo, že je inteligentní udělat omezený inventář. Není! Protože po cestě nacházíte spoustu předmětů, musíte se holt něčeho zbavit a nebýt občasného juknutí do návodu, hra by mě klidně pustila do finiše bez důležitých věcí. Menší spoiler - jak by kohokoliv mohlo napadnout, že taková růže, kterou jste použili na začátku bude potřeba i na konci a to na kouzlo, bez které se nedá hra vyhrát? Nebo třeba šílenství s drahokamy - těch je 12, potřebujete 4 na kouzelný oltář, ale nikdo Vás neřekne, že další drahokamy budete potřebovat později?

Hra je zaplněná neužitečnými předměty, ale netušíte co budete potřebovat a co ne, nikdo Vám nedá žádnou nápovědu, ani na hádanky (knihy či zvonkohra v hradu). Předměty se pod kurozorem nehlásí, pixelhunting se většinou nekoná, o to víc nasere v jeskyních (hledání pátého kamene). A jeskyně se svítícími bobulemi je možná jednou z nejvíce hardcore bludiští, co jsem kdy ve hře viděl. Na druhou stranu musím uznat, že prozkoumávání a mapování mělo svou atmosféru a jako nápad je to výborné. K tomu je tu milion prázdných obrazovek - průzkum okolí funguje na principu Quest for Glory 1 nebo 4, jenže tam ten poměr prázdných/dějových obrazovek byl trošku jinde.

Zkrátka Kyrandia je pořád nádherná pohádková adventura, která ale využívá dost nefér principů a na 100% to není už ani omylem.

Pro: Grafika, příběh, hudba, atmosféra, ultrahardcore bludiště v jeskyních.

Proti: Omezený inventář a možnost projít dál bez důležitých předmětů.

+21
  • PC 90
Začátek devadesátých let. Pro mnohé hráče doba, kdy s každou novou hrou přicházely zážitky, které často byly o několik úrovní výš než u her předchozích. Některé tituly z tohoto období jsou dodnes velmi známé a jedním z nich je i Kyrandia.

Kyrandia byla nádherná, svým způsobem pohádková hra. V té době nebylo moc zvykem, že po spuštění hry na vás vykoukne úvodní obrazovka, na kterou mnozí hráči v údivu zírali. Krásná malovaná grafika znázorňující jakousi pevninu, která je obklopená mořem. Vidíte lesy, skály, potoky, útesy a vlny, které naráží na pevninu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby celý ten pohled nebyl svým způsobem pro tehdejší hráče paralyzující.

Mnozí hráči si určitě vzpomenou, že tu dokonale fungovala kombinace vizuálu a hudby. Výtvarná stránka sama o sobě byla perfektní a mnohé lokace měly originální pojetí, které bylo typické pouze pro to dané místo (opomíjím, že občas hře bylo vytýkáno, že zejména některé lesní lokace se po vizuální stránce opakovaly). Přesto všechno samotná procházka touto krajinou byla o sobě příjemným zážitkem, který navíc ve spojení se soundtrackem doslova vtahoval hráče do této fantastické krajiny.

Jako malý kluk jsem ještě moc nerozuměl tomu, co přesně jako hráč musím udělat pro to, abych se posunul dál (to jsem až později okoukal od svého bratra). Když už přicházela nějaká interakce s prostředím, dialog nebo jiná příběhová scéna, tak měla obvykle své originální pojetí co se nápadu nebo animace týče. Tohle všechno v kombinaci s tím, co jsem zmínil dělalo hru poutavou a zábavnou, což však neznamenalo, že ve hře nemohl nastat zákys.

Kdo pamatuje průchod jeskynním systémem, toho dodnes jímá děs a vztek. Pokud jste hráli fér, tak jste si často museli na kus papíru namalovat mapu jeskyní, protože správné zdolání vyžadovalo poměrně precizní a promyšlený přístup. Zdolat to bylo možné i bez mapy, kterou by si hráč sám namaloval, nicméně často se tak dělo čistě metodou pokus omyl, která často končila hádejte jak.

Další poměrně zajímavá záležitost byly schopnosti, které souvisely s amuletem. V úvodu člověk netušil, k čemu ta věc slouží, později však s přibývajícími schopnostmi hráč mohl vyřešit ten či onen problém (nebo překážku), čehož by jinak nebyl schopen. Protože jste v úvodu netušili, jaké schopnosti vás čekají, o to překvapující bylo, když jste je později získali.

Myslím, že není třeba popisovat děj nebo hlavní zápornou postavu, jejíž jméno naprostá většina hráčů dodnes nezapomněla. Autoři do hry vložili i vtip a vlastní humor, zákysy a drobné questy byly často doprovázeny zajímavými hláškami, takže i jejich zdolávání bylo svým způsobem příjemné. Famózní byl i zmíněný soundtrack od Franka Klepackiho, který se po čase dočkal remasterované verze, která člověku i po letech dává pocit onoho návratu do dětství do toho nezapomenutelného, sice možná naivního, ale přesto úžasného světa Kyrandie.

Pro: vizuál, hudba, atmosféra

Proti: nic zásadního

+28
  • PC 90
Sám si už ani pořádně nepamatuju, jestli jsem to vůbec dohrál. Každopádně jestli je pro mě něco matkou všech adventur, je to tohle parádní dobrodružství mladého sympatického maníka, který musí porazit zlovolného pra předka Pennywiseho. Obecně vzato, zasazení adventur do fantasy světa je krásný koncept, který je bohužel docela opomíjený. A přitom to tu tak krásně funguje! Nejedná se o žádné mega epické dobrodružství, je to velice skromný pohádkový příběh, kde to srší nápady, atmosférou a taky fóry. Hádanky byly někdy docela těžké, což je dobře! Jestli má mít každý žánr her nějakou určitou výzvu, pak u adventur to jsou těžké hádanky, to dá rozum! Každopádně hra vás při jejím splnění odmění krásnou grafickou podívanou a posunutí v příběhu dál. Nejstrašlivější část z celé hry byly však jeskyně. To byl masakr. Dodnes je považuji za jedny z nejdrsnějších dungeonů v herní historii. Jsem většinou línej si dělat mapky, tady jsem ale prostě neměl jinou možnost.

Hrozně mi ten koncept šáška v lesích připomíná tu pohádku Rumplcimprcampr. Znáte ji, ne? Jak tam Bohdalová hrála tu přechytralou královnu. A z nějakého důvodu i Miyazakiho tvorbu, ani nevím pořádně čím. Každopádně Kyrandie je velice milá, zábavná a opravdu kouzelná adventura, která mi jako první ukázala nádheru inťošských her tohoto žánru. Je to i hra, kterou miluje také moje máma, ono to je vždycky strašně fajn, když si rodič zalíbí nějakou hru. Ty jeskyně vyřešila ona, já byl holt moc hloupý :(

Pro: Pohádková a krásná atmosféra, hádanky, vtipný, grafická nostalgie

Proti: Trochu škoda nevyužití nějaké pořádné rozmanitosti prostředí

+23
  • PC 75
Kyrandia byla moje první adventura a jedna z prvních her vůbec, které jsem kdy hrál a má velkou zásluhu na tom, jakým herním maniakem jsem se stal. Uzdravení umírající vrby či první setkání s Malcolmem před jeskyní byly tak silné zážitky, že jsem si scény i řešení puzzlů pamatoval až do dnešních dní, i když jsem na hru přes 15 let nešáhl. Dnes, kdy jsem o x dohraných adventur moudřejší (fuj, konkrétní číslo raději nebudu uvádět), jsem se k ní konečně vrátil a dohrál ji.

A dostavilo se zklamání.

Tohle že je Kyrandia? Pamatuju si jí jako jednu z nejlepších her co jsem hrál ! Ano, začátek (říkejme tomu první kapitola), který jsem hrál jako dítě, je na hře zdaleka nejlepší. Poté ovšem přijde chození po mapě sem a tam a hledání náhodně generovaných předmětů a potom to hrozné bludiště ! Být o trochu menší, tak bych to překousl, ale hra je celkově velice krátká a v té pitomé jeskyni jsem strávil snad třetinu herního času. A celou dobu jsem se ukrutně nudil. Už jsem dokonce uvažoval o tom, že vytáhnu čtverečkovaný papír a bludiště zmapuju, ale sakra - k tomuhle mě donutila jen jedinkrát Ultima a v adventuře nechci nic takového vidět.

Hře nepřispívá ani přítomnost dead-endů, tzn. pokud např. odletím do závěrečné lokace bez jednoho předmětu, už se nemůžu vrátit a hru ani nelze dohrát. Tohle se prostě stávat nesmí. Hraju hru a nechci se vztekat, že si musím dát opáčko od začátku.

Uznání zaslouží celkové zpracování, které je od grafiky, přes hudbu a dabing, až po blbuvzdorné uživatelské rozhraní, kdy se vše ovládá pouze levou myši, vyvedené na jedničku. Obtížnost jde strmě nahoru, první kapitolu vyřeší i vaše babička, zatímco ke konci, kdy například bez jakéhokoliv hintu musíte namíchat dva lektvary a pak je ještě vypít na správném místě, aby účinkovaly, dokáže hra pěkně potrápit.

Nostalgie stranou, Kyrandia je zábavná a dechberoucí hra i dnes, ale není zdaleka tak dobrá, jak jsem si jí jako malej Ugra představoval po odehrání první kapitoly. Škoda, že se laťku nepovedlo udržet tak vysoko po celou hru...

Pro: Několik zapamatováníhodných scén, zpracování, hlavní záporák

Proti: Krátké, třetina hry je vopruz, dead-endy, některé nelogické kombinace (hod 3 předměty do díry a doufej že se něco stane)

+32
  • PC 95
Kyrandia je pro mě nostalgií, jelikož to byla první adventura, na kterou jsem ve svých pěti letech narazil. O 19 let později je rozhodně příjemnější, že už tomu anglickému textu konečně rozumím :)

Kyrandia je na druhou stranu také pekelně těžká záležitost. Začáteční hádanky jsou lehké a tak nějak pohladí na duši. Pro mě ikonické uzdravení smuteční vrby bylo jedním z momentů, na které do smrti nezapomenu. Když se ale vrátím zpět ke složitosti hry, nejde snad ani tak o to, že by člověk musel být raketový vědec, aby hádanky rozlouskl. Jde spíš o to, že přirozená lidská nepozornost protáhne herní dobu klidně o třicet hodin.

Jelikož jsem si spoustu úkonů pamatoval ještě z dětství, byla pro mě hra téměř do konce takovým sprintem. Téměř do konce. Při prvním průchodu jsem totiž nedopatřením (tzn. z blbosti) sežral obě jablka, což vyústilo v to, že jsem nebyl schopen dokončit hru...následoval restart.

Nejdelší částí samozřejmě zůstala tajuplná jeskyně. Přistoupil jsem na to, že si udělám novou mapku a dokonce se mi povedlo objevit chybu v bratrově 19 let staré mapě, na což jsem patřičně pyšný a pravděpodobně si to zapíšu i do životopisu.

V poslední lokaci to pak taky nebyl úplný med. Například vymýšlení slova, díky kterému jsem měl obdržet královskou korunu, mi zabralo spoustu času, a když mi nakonec povolily nervy a já hledal pomoc v návodu, rázem jsem si připadal jako blbec, protože jsem přes všechna složitá slova jednoduše nevyzkoušel to nejjednodušší a nejzřejmější.

A nyní se jdu vrhnout na díl druhý, který jsem ještě nikdy nehrál, takže očekávám, že se zaseknu v prvních patnácti minutách :)

Pro: Prostě nádherná hra

Proti: Nekteré velmi specifické nároky na vyřešení hádanky, JEN DVĚ JABLKA!

+29
  • PC 100
Příběh této skvostné adventury zavede hráče do nádherné země Kyrandie. Pohádkové království však pomalinku chřadne. Místní král i královna přišli o život rukou zlotřilého blázna Malcolma. Bývalý královský šašek se po jejich smrti stal vládcem Kyrandie. Zmocnil se královského Kyragemu, který ještě zvýšil jeho magické schopnosti. V kraji je ticho a království pomalu umírá. Mezitím ve svém příbytku píše Kallak dopis svému vnukovi Brandonovi. Jako odpůrce Malcolma vytušil, že si pro něj brzy příjde. Když se Brandon ke svému dědečkovi dostaví, najde na stole dopis a kammenou sochu, která zbyla z Kallaka. A tady příběh začíná. Na své strastiplné cestě se Brandon potká s několika postavami, kteří mu nepřímo pomohou v boji proti zlotřilému Malcolmovi.

Legenda o Kyrandii je nádherná pohádková adventura, lahodící oku i uším. Každá nová obrazovka je vypiplaná do nejmenšího detailu - uzdravení vrby Animace i gesta postav místy berou dech. Je až s podivem, co vše dokázali v roce 1992. V dialozích nechybí skvělé hlášky. Putování po Kyrandii je příjemná záležitost, kdy na každém detailu po prvním hraní zanecháte pohled. Kyrandii jsem dohrál asi už počtvrté. Teprve až v roce 2012 jsem si ke hraní vzal čtverečkovaný papír a kreslil si všechny mapy, nejen jeskynní bludiště. Brandon může zemřít, takže často ukládejte. Je tu minimálně devět míst, i s jeskyní, kde může přijít o život.

Něco navíc i s obrázky zde

Pro: Pohádkový příběh, dialogy, animace, grafika, hudba...

Proti: -

+20
  • PC 85
Má to chyby, má. Smrt, kterou v adventurách nesnáším, zamotané v bludiště v prostřední části hry, kdy se smrt stává do konce nutností, slepé konce... ale co naplat, šlo o první adventuru, kterou jsem dohrál, navíc s báječným pohádkovým příběhem, okouzlující grafikou a hudbou, vtipnými momenty a se sexy alchymistkou Zanthií, hrdinkou druhého dílu, ve vedlejší roli! :) Pokud hru plánujete hrát dnes, sáhněte po dabované verzi a po enginu ScummVM.
+23
  • PC 90
Tak tohle je jedna z mých top adventur tohohle typu. Naprosto parádní záležitost, která je povinností pro všechny adventuristy. Vše je skvěle pohádkové, záporák Malcolm i přes svůj úsměv správně záporácký (co by měl jako šašek taky dělat jiného) a co je na téhle hře snad uplně nejlepší je skvělá hudba od Franka Klepackiho, který má na starosti i muziku ke známějším věcem (C&C, Red Alert, apod.). Proto se perly jako The Timbermist Woods, Pool of Sorrow nebo Serpent's Grotto nezapomenutelně vryly do mojí paměti. Pokaždé mě zmůže nostalgická nálada a já se dál vpíjím do téhle pohádky mého dětství. Díky za ni!

Pro: grafika, příběh, hudba

Proti: nic mě nanapadá

+13 +15 −2
  • PC 100
Tato hra je pro mě jedinečným a nejkrásnějším pokladem. Je to má úplně první adventura, kterou jsem dostala v 8 letech k vánocům a díky ní dodnes vyhledávám kvalitní adventury všeho druhu a vůbec se za to nestydím :-) Pamatuji si, že jsme tehdy s rodiči při jejím spuštění nevěřícně a ohromeně zírali do obrazovky a říkali si, co všechno jsou schopni na tu dobu vyrobit! Kallak, který píše dopis, vypadal jako živý a mojí maminku, která jinak počítače vůbec nemusela, to dokonale dostalo :-) Hrajete za prince Brandona, který se snaží vysvobodit Kallaka, který je proměněn na kámen, zneškodnit zlého šaška Malcolma a zachránit zemi Kyrandii. Naprosto kouzelná, čarokrásná grafika a hudba vás vtáhne do děje a vy se vydáte na cestu. Musíte nalézt všechny 4 kameny, či barvy do kouzelného amuletu, který vám v ledasčem pomůže. Doporučuji si ale stáhnout na netu mapku jeskyní, jelikož, byste tam mohli strávit opravdu hodně času.. :-)pokud již nevlastníte fialový kámen;-) Nezapomenutelné v této nádherné hře jsou také pasáže, kdy se proměníte např. na Paegase, kdy vám fialové kuličky propůjčí svou sílu, nebo vaše maminka vstane z mrtvých, aby se vás naposled dotkla.., což mě velmi dojalo. Pro mě tato hra zůstane v mém srdci jako nejkrásnější a nejlepší hra všech dob, i přes to, že technologie jde pořád dál.. :-)

Pro: Na tu dobu naprosto bezkonkurenční adventura.

Proti: Bohužel/bohudík mě absolutně nic nenapadlo. :-)

+34 +35 −1
  • PC 95
Jedna z mych nejoblibenejsich. Vyborny pribeh, zajimave postavy, naprosto "kulervouci" a nadcasove technicke zpracovani, o kterem bych se odvazil rici, ze zraje s casem jako vino. O hadankach si nemyslim, ze by byly prehnane slozite, ani pixelhunting ve hre nijak zvlast nezazijete. Kyrandii je casto vytykano bludiste uprostred hry. Mne se libila i tato pasaz. Pekne ctvereckovany papir a uz to jelo. :-) Nicmene chapu, ze takove veci uz se dnes prilis nenosi.

Mimochodem hodne slusny byl i dabing, o kterem mnoho Cechu kvuli legendarni cestine do floppy verze nevi. Aby take nebyl, kdyz si roli hlavniho zapornaka Malcolma uzil pan Joseph D. Kucan alias Kane z RTS serie Command & Conquer... ;-)

Pro: pribeh, grafika, hudba, hadanky, dabing

+14 +15 −1
  • PC 65
Pohádkový příběh a barevné lokace, hra příjemně odsýpá než se ovšem objeví první zákysový problém. A pak další... Některé hádanky se zde neřeší logickým uvažováním, ale jen zkoušením všech možností, což je při desítkách variant celkem frustrující.
Hledání správné kombinace k adventurám prostě patří, ale né v podobné míře jako tady, Holt stará tuhá obtížnost, někomu to sedne, mně ne.

Pro: Pohádkový příběh.

Proti: Některé kombinační puzzly.

+11
  • PC 100
Nemůžu jinak, nejkouzelnější hra /pro mě/ se skvělou hudbou.
-15 +3 −18
  • PC 90
Perfektní adventura, jedna z prvních co byla preložena a taky jedna z těch perfektních. Tuto hru jsem dohrál několikrát a jak píše Karasman, ani bludiště s pokládáním bobulí mi v tom nezabránilo... Nikdo nezapomenu na to, když jsem poprvé vešel špatně, rozvítili se oči, pak další a další a pak skočili na střed obrazovky, kde chudák stál Brandon. Tak jako nejde zapomenout na čtverečnovaný papír a zakreslování keřů s bobulema, abych přezil a následně radost z toho, když jsem mohl bludištěm prolétávat bez úhony, díky kouzlu... Snad nejvíce kontroverzní část hry... Ale jinak z LoK čišela pohádková atmosféra na sto mil a hra se velmi příjemně hrála...

Pro: Atmosféra pohádky, grafika, hudba, příběh, Westwood

Proti: Bludiště fakt byla šikana, ale bavilo mě.... :-)

+22
  • PC 90
No pani, tak tohle je pecka. Ta uzasna pohadkova atmosfera mela za nasledek to, ze jsem hru rozehraval porad dokola, abych si to vychutnal. Az do chvile, nez Brandon vyresi opraveni lavky pres potok v jeskyni je hra naprosto dokonala, graficka scenerie uchvatna a ta atmosfera... Na uvodni obrazek s celym ostrovem bych vydrzel koukat hodiny. I pozdeji ve hre je to super, ale uz se objevuje par chybicek, treba to bludiste s pokladanim bobuli bylo fakt peklo.

Pro: Uchvatna pohadkova atmosfera (hlavne v zacatku hry), detailni grafika, obcas humor.

Proti: Nekdy nelogicke, kvuli spatnemu postupu nesla hra obcas dohrat, bludiste s pokladanim bobuli byl opruz.

+26
  • PC 85
Možno jedna z prvých hier, čo ktosi preložil (amatérsky samozrejme) do češtiny. A táto verzia v tých dobách kolovala snáď po všetkých počítačoch v republike. Prekrásne animácie, síce jednoduchý ale zábavný príbeh, to všetko s klasickým rukopisom Westwoodu. No nemilujte túto sériu ako celok! :)
+17 +18 −1