Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • XboxX/S 100
Po mnoha letech jsem se rozhodnul napsat komentář ke hře, která mě naprosto pohltila a zaslouží si pozornost. The Invincible je krátká, ale velmi podařená hra. Series s mi po dohrání hlásilo 5:14 hodin.

Základem je hodně dobrý příběh! Řada potencionálních zájemců o tuto hru asi zaznamenala, že se jedná o adaptaci románu Stanisława Lema, který patří mezi velikány žánru a je možná největším Evropským klasikem žánru. Pokud jste někdy četli něco od Arthura C. Clarkea, Heinleina, Asimova a podobných, tak tu budete doma. Osobně jsem se při hraní cítil nostalgicky. Vzpomněl jsem si na návštěvy místní maloměstské knihovny, kde jsem zejména Clarkea tehdy dost žral:). Přestože má hra dá se říct pomalejší tempo, tak se neustále něco děje a člověk postupně odhaluje co se vlastně na kouzelné planetě Regis III stalo.

Druhou silnou stránkou hry je samozřejmě vizuál. Graficky hra asi není na úplné špičce, ale myslím teď zpracování vzdálené planety. To co se nepodařilo Starfieldu. Tedy pocit samoty ve vzdáleném vesmíru, se tu daří perfektně. Často se hře daří vyvolat pocit úzkosti nikoliv herními prvky, ale pomocí příběhu a prostředí. Nebojím se můj zážitek přirovnat ke sledování Interstellaru, původní Planety Opic, Marťana, Ad Astra, atd. 

Dalším elementem je retro futuristické ladění, které zde je tak perfektně zpracováno, že opravdu připomíná obálky klasických sci-fi knížek z mého dětství, nebo propagační materiály Vernera Von Brauna:). Pokud jste někdo měli doma obrázkovou knihu Šest dnů na Luně 1 jako my z bráchou, tak budete úplně doma.

Slabinou hry tak pro někoho může být hlavně gameplay. Hra je možná až příliš jednoduchá. Celou dobu vede za ručičku a nejsem si jistý kolik voleb je v rámci příběhu skutečných. Uvidím až po opakovaném hraní. Určitě nečekejte propracované herní prvky, případně nějaký survival. Nicméně je potřeba si uvědomit, že o tom hra vůbec není. Domnívám se, že autoři hru takto zpracovali aby neztratila na dynamice a hráč byl skutečně pohlcen příběhem a především si jej užíval. Což se podařilo na výbornou. Klasické sci-fi s hlubším příběhem jsem takto herně zpracované ještě nezažil. Je to něco čeho si velmi cením, a proto po dlouhé době dávám plné hodnocení!

Edit po třetím dohrání. Hru mě překvapivě baví hrát opakovaně. Pokaždé jsem objevil něco nového. Nějaká konverzace, či situace se odehraje jinak. Nečekejte nic převratného, ale je to příjemné. Objevil jsem též druhý konec, který rozhodně je zajímavý. Nejraději mám semi-open world pasáž zhruba uprostřed hry na základně Aliance. Takto bych si představoval pokračování, či expanzi hry. Do Vánoc plánuju ještě jednou projít.

Pro: Kvalitní a pohlcující příběh. Kouzelné zpracování planety Regis III

Proti: Pro někoho může být slabinou absence výzvy. The Invincible je především příběhovým zážitkem.

+21
  • PS5 70
Pro stárnoucí fotry je toto gamifikované vyprávění, kde stačí držet jedno tlačítko a semtam stisknout druhý, ideální alternativa k Námořní vyšetřovací službě prošpikované reklamou, protože v 11 v noci už nemám sílu probírat se obřím backlogem na Netflixu nebo rozjíždět Witchera na 100 hodin nebo si něco číst, páč bych do tří vět usnul. Nechat se vtáhnout do jednoduchého příběhu s jednoduchým ovládáním musí být přece super chill.

U walking simů si přejete, aby ta jediná dominantní mechanika, tedy walking, byl zpracován přinejmenším good enough. Bohužel v The Invincible jakýkoliv výstupek na zemi větší, než podrážka na Converskách je automatická stopka, což je problém u hry, kde nic jiného, než chození po členité planetě neděláte. Tím to ovšem nekončí, možná ještě otravnější než chození je immersion breaking zasekávání hry při každém uložení, rozbíjení zvukových stop, mizení promptů u okecávání věcí nebo naopak zaseklé prompty tlačítek na obrazovce, kde jediným řešením je reload. Navzdory velkýmu patchi, který díkybohu přidal sprintování, by hra pořád potřebovala trochu Polish polish. A ať to remcání ukončím, ten roztříštěný konec příběhu je taky opruz a působí jako snaha přenést vypravěčskou nerozhodnost na hráče.

Jinak je to audiovizuální orgáč. Mám klasické sci-fi rád a líp snad podobný příběh nešel přenést do videohry. Na těch pár hodin jsem se zamiloval do toho všeho analogového sedmdesátkové vybavení přeneseného do daleké budoucnosti, výborně rozpípaného a rozhýbaného, stejně jako teorií poplatné době vzniku knihy, které si tam postavy vyměňují. Nepřemožitelného jsem jinak nečetl a řekl bych, že je to ta lepší varianta na rozehrání hry. Knížku si uložím do backlogu hned vedle toho Netflixu a mezitím to snad Starward nezabalí a přinesou líným hráčům další příběh, tentokrát snad odladěnější.
+21
  • PC 75
Atmosférické a pohltivé. Hra The Invincible mistrně pracuje s vizuálem, krajinou, hudbou a flashbacky, aby vás donutila vcítit se do pocitů hlavní hrdinky balancující v bezvýchodné situaci na pokraji života a smrti. Mnohé scény u mě vyvolaly skutečné mrazení po zádech -- to se naposledy povedlo Subnautice.

Hratelností je to klasický "walking simulator", zjevně silně inspirovaný Firewatch. K dispozici máte nějaké nástroje a skenery, klestíte si cestu kupředu a u toho si povídáte ve vysílačce se spřízněnou duší. Je pár momentů kdy jde učinit rozhodnutí s důsledky do budoucna, ale není jich zase tolik, a v zásadě to u tohoto žánru nevadí.

Ba naopak bych vyčetl autorům že se nějakých "více možných konců" do hry za každou cenu snažili dostat, protože to neskončilo dobře. Jakýkoliv z možných konců totiž působí unáhleně a neuzavřeně, v některých případech až podivně odtrženě. To je za mě hlavní výtka této hře (vedle pár grafických gličů), že se musíte smířit s tím, že se příběh v mnoha větvích tak úplně neuzavře.

The Invincible oporučuji zejména pokud vás bavilo Firewatch -- jde hlavně o to jestli vám sedne forma ("walking simulator"), protože obsah kvalitní rozhodně je.
+15
  • PC 75
U mě průměrný tříhvězdičkový titul, a to ve velmi dobrém slova smyslu. Má své neduhy, ale zrovna tak dokáže poskytnout skvělý zážitek. Těm, kteří takovéto příběhové zážitky vyhledávají, bych se hru nebál doporučit, za ty peníze to podle mě stojí. 

Kdyby "interaktivní příběh" byl herní žánr, hra The Invincible by tam patřila. Nenajdete tu žádné akční pasáže ani hádanky. Pouze se posunujete příběhem skrz interakci a poslouchání dialogů. Z příběhu je znát, že se nad ním někdo zamyslel. Nejen z hlediska toho, o čem vlastně je, ale také jakým způsobem je odvyprávěn, kolik vám toho řekne přímo a kolik si musíte sami domyslet. Líbilo se mi, že samotné postavy se o prvcích příběhu dohadují. Budí přesvědčivý dojem, že se snaží přijít na to co se vlastně děje, a jejich závěry obvykle nejsou úplně správné. V podstatě vám předhazují nějaká témata k zamyšlení a nechávají vás udělat si vlastní závěr. A tomuto značné pomáhá, že dialogy jsou skvěle napsané i namluvené. 

V herním světě se musíte nějak pohybovat a tady už narážím na ty neduhy. Postava se v terénu snadno zasekává a někdy je potřeba obcházet malý kámen. Občas budete šplhat nebo sestupovat z vyvýšených míst. Tyto pasáže mají hodně pohybů kamery a dělalo se mi z nich nevolno. Za podstatnější slabinu však považuji závěr hry. Bylo znát, že ke konci už museli spěchat. Z tohoto hlediska mi přijde jako nesmysl, že hra má nejen několik různých konců, ale i jejich variací. Těsně před jedním z nich dokonce můžete udělat ještě jedno rozhodnutí, které se pak vůbec nijak neprojeví. Hra je zakončena velmi náhle. Žádná finální cutscéna nebo epilog, prostě se dostanete ke konci dění a titulky. U mě to vedlo k tomu, že se mi už nechtělo dělat konec opakovaně abych viděl různé závěry, ale jednoduše jsem si ty konce našel na Youtube.
+13
  • PS5 90
The Invincible je retrofuturistické porno. Milostný dopis poláků ze Starward Industries k žánru klasické sci-fi. Musím říct, že jsem čekal malou jednohubku na večer a dostal macaté selátko vypečené do těch nejzlatavějších atompunkových barviček. Precizní práce art directora jde ruku v ruce s příjemnou walking sim hratelností, skvělým scénářem a na old-school sci-fi i uvěřitelnými dialogy a reakcemi hlavní hrdinky. Navíc hra, kde si hlavní hrdinka brouká písničku během putování pustou planetou nemůže být špatná.

Snad poprvé ve videohře jsem tady měl pocit, že opravdu prozkoumávám cizí planetu. Žádné retardované pobíhání, skenování a těžení surovin, aby hra byla "hra". Vše dávkované přesně tak akorát, aby sloužilo strhujícímu zážitku z objevování Regis III. A zjištění, že ne všechno je všude pro nás. Menši pihou na kráse je pro mě rozpadnutí do několika různých konců. Z toho řada z nich ovlivněná jen finálním dialogem. Osobně mám raději jednu celistvou příběhovou linku, za kterou si autoři stojí. Tak jako tak to ale byl krásný zážitek od začátku do konce.
+13
  • PC 70
Asi bych našel několik knih S. Lema, které v knihovně nemám. Moc by jich ale nebylo. Nepřemožitelného jsem četl pred mnoha lety, ale v souladu s jedním axiomů S. Lema od té doby vše zapomněl. Ten axiom zní: 1. Nikdo nečte. 2. Kdo čte, stejně nerozumí. 3. Kdo čte a rozumí, stejně zapomene. 

Při hraní The Invincible to však příliš nevadí. Hra není přímou adaptací stejnojmenné knihy polského autora, ale v podstatě jejím prequelem. Končí tam, kde začíná a v navazuje knižní předloha. Obě díla se však odehrávají na stejné planetě Regis III a v jistém momentu odhalí její tajemství, takže hra vyspojleruje knihu a naopak. Scénář, kdy jste knihu četli v minulosti, užili si ji, pak vše zapomněli a později si to připomněli formou hry, mi tedy prišel vcelku ideální.

The Invincible toto tajemství odhalí po cca čtyřech hodinách z pěti, které dohrání zabere. To není ani málo, ani moc. V tomto případě je to naprosto adekvátní obsahu, který hra nabízí. Nejlépe by šla hra popsat jako scifi verze až klon walking simulátoru Firewatch. S tím rozdílem, že kombinace průzkumu cizí planety, exotického prostředí, atmosféry čehosi tajemného a cizího a také přítomnost jistého filozofického přesahu mi přišla výrazně zábavnější, než explorace národního parku.

Hra je to krásně triviální nebo triviálně krásná. Kombinuje slušnou grafiku, místy velmi unikátní výtvarnou stránku, relativně uvěřitelné a sympatické postavy a zejména velmi dobře zvolenou hudbu. Z hlediska hratelnosti vás neotravuje zbytečnými minihrami nebo nedejbože akčními pasážemi, nikde nic nekomplikuje, veškeré mechaniky jsou podřízeny (pomalu) plynoucími zážitku; přesto nabízí řadu zajímavých voleb a až 11 různých konců.

Pocta nejlepšímu polskému autorovi sci-fi 20. století se vývojářům ze studia Starward Industries povedla na jedničku.
+11
  • PC 75
Budem úprimný a poviem hneď, že The Invincible je titul, ktorý určite nesadne každému, no milovníci kvalitných príbehových adventúr, ktorí si chcú vychutnať poriadne sci-fi si tu určite prídu na svoje. Myslím si, že hra je silnejšia, než ju niektorí kritici nechali vyznieť, no je treba uznať, že keď som si musel užívať Yasnu, ako neustále pomaly chodí a pôsobí to miestami absolútne nereálne, dokázalo to miestami narúšať atmosféru. Podobne ako šoférovať Rover počas tmy a blýskania sa, keď je cez neho vidieť tak akurát veľké tudle. Plus kamera počas šoférovania často skáče a mení uhol čo je v prípade, že sa pozeráte cez predné sklo, ktoré máte rozdelené ešte kovovým stredom, je to celkom slušná fuška.

Na druhej strane ale musím uznať, že napriek tomu, že som pôvodnú literárnu predlohu nečítal, tak táto hra ma nakopla k tomu, aby som to urobil. Bolo vskutku fascinujúce sa dostať do tohto príbehu a nechať sa ním pohltiť. Je to výborne napísané, je to plné zaujímavých zvratov a dovolím si tvrdiť, že vaše rozhodnutia budú mať vplyv aj na to, ako to môže celé skončiť. Záverov je podľa toho čo som našiel dokopy až 11. Záleží už len na vás, ktorý dostanete. Každopádne si myslím, že pokiaľ sa do toho dostatočne ponoríte, tak si vyberiete záver taký, aký vám bude skutočne náležať. Pretože skrz solídne vymyslené a napísané dialógy dokážete dávať Yasne aj určitú dávku charakteru. Čo je vždy super.

Myslím si, že FPS štýl tu úplne neoceňujem najmä pre pomalú a zvláštne spracovanú chôdzu, ktorá nepôsobí prirodzene, no vo všetkom ostatnom to funguje solídne. Najmä podobne ako v Gone Home to vie miestami skutočne viac umocniť atmosféru a dostať hráča hlbšie do deja. Je tu ku koncu momentka, kedy vstúpite do jedného prepravného vozidla, v ktorom objavíte veľké množstvo mŕtvych tiel (doslova sa z toho stal sarkofág pre posádku) a v tomto prevedení vypálila skutočne veľmi silno. Takže asi to rozhodnutie má svoje dôvody.

Grafika je pekná, a možno nie je najlepšia, no rozhodne nie je ani najhoršia a vedel som si tú planétu skutočne veľmi dobre predstaviť. Je to hra, ktorá má srdce aj dušu, kvalitne zapracovanú hlavnú myšlienku a funguje solídne. Určite to nie je pre každého, ale ja som s výsledkom úprimne spokojný. Už len čisto z titulu, že som sa do toho príbehu skutonče maximálne ponoril. 10/10 za príbeh, s hrateľnosťou som tak na 4-5/10.
+9
  • PC 65
Celkem krátká a velmi nenáročná hra, ale to neznamená, že je špatná. Celou hru strávíte v roli astrobioložky Yasny (má sexy hlas), která odhaluje příběh a tajemství planety Regis III. Předlohu jsem nečetl, ale asi dovede více vtáhnout než hra, té chybí více hloubky a možná i trocha akce. Chodící pasáže jsou někdy až moc zdlouhavé, ve vozítku je to lepší, ale není z něj dobrý přehled kudy kam. Ale celkový dojem je dobrý, hraje se to dobře, vizuál i dabing je taky ok. Hra má prý několik konců, ten můj skončil tak nějak nijak, no ale nevím jestli se do ní ještě někdy znovu pustím. 65%
+4