Komentáře

Na úvod řeknu, že k The  Blackwell Legacy mám ambivalentní vztah (volně přeloženo do češtiny: „jó i né"). Při prvním rozehrání  (tak tři čtyři roky tomu nazad) jsem se nedostal ani přes  otlemeného týpka, který Rosangelu nechce pustit do baráku. Tehdá jsem to znechuceně odinstaloval a další pokus jsem učinil až  předloni, kdy jsem to poprvé dohrál. Teď jsem si "Legacy" sjel znovu, je to prostě ten typ hry, která se vám zadrápne do paměti a jejíž kvality oceníte až napodruhé. Pak jsem si zahrál (a dohrál) i zbylé čtyři epizody,  takže můžu  porovnávat, co se (jak šel čas)  změnilo k lepšímu či k horšímu, co přibylo, či co zmizelo.

 Tak tedy: Blackwell série je záhrobně-duchařsko-spiritistická záležitost o mladé Rosangele Blackwell a jejím věrném duchovi jménem Joey Mallone, který je s ní duchovně propojený a nemůže od ní vzdálit na více než 15 metrů. Zároveň se jedná o čistou detektivku, či spíše o detektivku naruby. Případy Blackwell série obvykle začínají nalezením ducha, který stojí někde v koutě a pořád dokola opakuje jedno a to samé, prostě je zacyklený v nekonečné smyčce. Nejprve je nutné zjistit, kým duch byl, když ještě žil. Dále je nutné zjistit, co ho drží v pozemském světě a proč ještě „neodešel“. Nakonec je  třeba doprovodit ho „do světla“. To Rosangela umí.  Pokud máte rádi detektivky, notabene paranormální detektivky, tak tohle je přesně pro vás. Jako záhrobní historka je to dobré a navíc opravdu šikovně podané. Musíte ovšem překousnout ten vizuál.

Grafika i animace jsou největší slabinou hry.  Co se týká grafiky ve hrách, tak nejsem příliš vybíravý, ale  tohle je pod prahem mé tolerance. Sice jen o fous, ale pořád pod prahem. Zajímavé je, že dvojka i trojka mi připadaly graficky i animačně naprosto  v pořádku. Zvlášť trojku pokládám za vizuálně  nejpovedenější z celé pětice. Ve čtyřce došlo ke změnám (možná se zmíním, jestli se dokopu k psaní dalších komentářů) a ani v pětce to příliš nevylepšili.

Plusové bodíky získává The  Blackwell Legacy kompletním namluvením VŠECH postav.  Co se týká adventurních  prvků, tak tvůrci se nedrží zaběhlých postupů, ale přicházejí s vlastními. Při minulém hraní jsem se těžce zasekl na skutečnosti, že  poznámky v diáři je nutné kombinovat a dodnes jsem to tvůrcům neodpustil.

 Dalším rysem "Legacy" je  civilnost, která někomu sedne a někomu ne (mně ano). I když se jedná o duchařinu, nečekejte  pompézní scény ani rej duchů či ďáblů nebo plameny pekelné. Vše se odehrává na úrovni jednotlivých (izolovaných) lidských tragédií.  S civilností se snoubí  ponurost, beznaděj a celková bezvýchodnost. V úvodní scéně vysypává Rosangela do Hudsonu (nebo kam vlastně) popel své tety, která strávila posledních 24 let v kómatu.  Vzápětí navštíví lékaře, který jí sdělí neblahou rodinnou anamnézu: to, co postihlo tetičku (kóma), nejspíš brzy postihne i ji. Na to je Rosangela vyslána do New York University, aby napsala reportáž o sebevraždě studentky. Prostě deprese na depresi - a to jsem na úplném začátku. Ani jsem zatím  nic nevyspoileroval. Ani se ještě neobjevilo Rosangelino dědictví (Legacy) -  Joey Mallone ve své duchovité podobě.

Á propós Joey Mallone: v Legacy vystupuje jakási  jeho prapůvodní podoba, o které jsem nepochyboval, že je to bývalý soukromý detektiv z třicátých let. I  jeho jméno je parafráze  Phila Marlowa z Chandlerových knížek a noirových bijáků s Humprey Bogartem. Joey  kolem sebe neustále hází drsné hlášky, Rosangelu oslovuje „babydoll“ a podobně přezíravě, problémy řeší zásadně násilím. To v dalších epizodách zmizelo a Joey se změnil v uvážlivého a přemýšlivého týpka. Z dalších epizod zmizely i drobné sviňárničky, které duo R+J  v „Legacy“ páchá při konání dobra (nadrogování sousedčina psa, vyhození pojistek v nemocnici). „Legacy“ je prostě jakási zárodečná vývojová fáze. Hodně témat a motivů tady nahozených  bylo v dalších epizodách opomenuto, nedovysvětleno či přímo popřeno.  

Co ale nezmizelo (a je to prakticky v každé epizodě), je celková „smrsknutost“ prostředí. New York je prezentován jako maloměsto, ve kterém se všichni znají buď osobně a nebo přes (maximálně) jednu osobu. Děj je standardně  posouván  tím,  že duo spiritistických čmuchalů   někoho  náhodně potká  parku. Celkovou atmosféru maloměsta dokresluje i název novin, do kterých Rosangela přispívá: Willage Eye (Vesnické oko). Až máte pocit, že se to neodehrává v  New Yorku, ale někde v Kardašově Řečici.

Více o Blackwell sérii někdy příště. Možná.