Komentáře

Hra Syndicate měla tu obrovskou nevýhodu, že vyšla právě ve chvíli, kdy se na výsluní akčních her hřál Deus Ex: Human Revolution. A jelikož obě hry alespoň po vizuální stránce vypadaly dost podobně, neubránila se je většina hráčů a recenzentů srovnávat. To mělo bohužel za následek tak nízké hodnocení, které se Syndicate dostalo. Mám však takový pocit, že trochu neprávem. Přiznám se, že předchozí hry z tohoto universa neznám. Nicméně právě díky tomu mohu alespoň hodnotit přímo tento konkrétní titul bez ohledu na to, jak úspěšná značka to je.

Nový Syndicate rozhodně není jako Deus Ex, ale to neznamená, že by proto mělo jít o vyloženě špatnou hru. Syndicate je totiž klasickou lineární střílečkou, od které nelze čekat bůhví jak hlubokou filozofii k zamyšlení. Skoro by se chtělo říci, že jde o střílečku ze staré školy. I když tak trochu napůl, jelikož mu chybí retro herní mechanismy, které by takové tvrzení odůvodnily. Nabízí se tak spíše srovnání se sérií Call of Duty, ale naštěstí ani to neplatí tak úplně. Přestože v drtivé většině mísí je vaším úkolem jen prostřílet se z bodu A do bodu B a sem tam zabít nějakého toho nadupaného bosse, hra má svižné tempo a rozhodně vám do cesty neposílá hordy nepřátel jako CoD. Stejně tak tu nečekejte žádné přehnané vau momenty a jiné podobné nesmysly, jenž jsou dnes považovány za vrchol herního klišé. Naopak, Syndicate jde svojí vlastní, střízlivou cestou. Čeká vás celkem poctivá porce střílení vzdávající hold hrám, které vycházely tak před deseti lety, kdy se dalo mluvit o zlatém věku klasických stříleček. A toho si já osobně dost cením. To, že občas dostanete příležitost využít i nějaký ten speciální implantát, beru už víceméně jako bonus příjemně osvěžující jinak zcela standardní hratelnost.

Co hře rozhodně nelze vytknout, tak je vizuální zpracovaní, které je prostě úchvatné a někdy i dech beroucí (a občas oči vypalující). Hrátky se světly dotváří tu pravou cyberpunkovou atmosféru, v jejímž duchu se celý děj odehrává. V mnoha případech mi některé lokace dokonce připomněly slovenského Chasera, za což si zcela určitě hra ode mě odnáší nějaké ty body navíc. Zdařilé jsou ale i zbraně a s nimi související zvuky, které se mi hodně líbily. A i když jich coby do počtu není mnoho, svému účelu slouží dostatečně. Marně se snažím vybavit nějakou hru, kde by mě likvidace nepřátel bavila tak jako zde.

Chování vašich protivníků není nijak na špatné úrovni, ale také to není žádné terno. Vlastně jde o takový průměr. To však není nic, co by u hry tohoto stylu mělo být bráno jako vada na kráse. Stejné je to i s příběhem, který sice neoslní žádnou originalitou ani zvraty, ale svou úlohu ve smysluplném propojení jednotlivých levelů plní docela dobře. Co si ale budeme povídat – příběh v tomto herním žánru nikdy nepředstavoval to nejdůležitější. Podstatné je, že se tam nějaký ten děj odehrává a že tak střílení dostává nějaký hlubší smysl než jen nabídnout prostou zábavu.

Ale abych to tedy nějak shrnul a zbytečně se tu nerozepisoval, jak bývá mým zvykem… Hledáte-li hru v podobném ražení, jako je Deus Ex: Human Revolution, pak se raději Syndicate vyhněte velkým obloukem. Pokud ale hledáte nezávaznou akční zábavu, mohla by vás tato hra oprávněně zajímat. Já se u ní celkem dobře bavil. Přesto však v čele mého žebříčku Chaser zůstává i nadále :-)