S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

Pro mě jedna z velmi očekávaných a často chválených herních pecek, při kterých si užiji tak trochu jinou akci okořeněnou RPG prvky a k tomu pestrý herní svět ponurého ukrajinského Černobylu, kde si člověk není vůbec ničím jistý. Ano, asi takto bych tuto hru charakterizoval. Realita ovšem při takovémto očekávání bývá poněkud odlišná a vše dopadlo jinak, než bych čekal.

Jak tu kdysi někdo párkrát poznamenal, Zóna Tě určitě dostane. Nemohu tvrdit, že by neměl pravdu, ale spíš než jako důsledek zážitku jsem tuto větu častěji vídával v červeně zbarveném sdělení na obrazovce svého monitoru a rozhodně se tedy nejednalo o věc pozitivní. Ale raději tedy popořadě.

Zóna je opravdu atmosférická a graficky vyvedená záležitost. Polorozpadlé budovy způsobené vlivem předchozí jaderné havárie, ohořelé vraky aut, do toho měnící se počasí jak v reálném životě, to je to, co má hra na vynikající úrovni a žene hráče dál s touhou se pustit do různorodých úkolů, během nichž si stále bude tyto věci náležitě vychutnávat. Když do toho připočtu, že hlavní hrdina si rozepne spacák a jde se si schrupnout, pak je to z realistického hlediska přímo paráda a není důvod k nespokojenosti.

Ta nastává po zdolání pár lokací, které tempem hlemýždím projdete, jelikož na tak obrovské ploše, jakou Zóna bezesporu je, totiž jakákoliv vozítka chybí. Neříkám, že se budu po Zóně výhradně prohánět na čtyřech kolech, ale jako zpestření a zároveň i zkrácení toho nekonečného putování, je to podle mě občas nezbytné. Nezbývá tedy než hlavního hrdinu tiše politovat a vydat se tedy na tu cestu plnou překážek s ním. Tyto překážky tvoří jednak lidé nejčastěji z řad armádních složek, divoká zvířata, ale také příliš nepředvídatelné anomálie, která často přijdou bez sebemenšího varování a čert ví, jestli se před nimi může hráč nějak účinně bránit. Pak tu jsou lidé z řad stalkerů, kteří mají podobné poslání a se kterými podle libosti můžete navazovat dobré vztahy, obchodovat s nimi, získávat od nich různé informace a také i plnit pro ně úkoly.

Kromě těch hlavních úkolů je tu i řada vedlejších, které ovšem nejsou pro průběh hry zas tak úplně zanedbatelné, takže je otázkou, které plnit a na které se vykašlat, nehledě na to, že kvůli nim klidně ujdete další stovku kroků a přemýšlíte, jestli hlavní hrdina dřív než na nějakou anomálii či dobře mířenou kulkou od nepřítele nezemře na zástavu srdce z důvodu totálního vyčerpání. Tohle je věc, která mě na hře štvala ze všeho nejvíc a kolikrát jsem svému hrdinovi fandil a v duchu ho postrkoval tak intenzívně, že mě samotného z toho začaly bolet nohy a skoro i orosilo čelo.

Akční stránka hry je přitom velmi zdařilá, ovšem ačkoliv jsem se s náboji snažil šetřit sebevíc, jejich nedostatek byl stále častější a to jsem každého nebožtíka obíral skoro i o trenýrky.

Co dodat? S.T.A.L.K.E.R. má skutečně velmi zdařilou atmosféru, působivé prostředí a pěkné přestřelky, ale je to běh na dlouhou trať a to skoro doslova. Takže jediné, co jsem po pár dnech hraní cítil, byla únava, nuda a myšlenka, zda bych neměl jít na EKG. Proto hru směle přenechávám jiným, kteří si ji určitě vychutnají mnohem lépe než já, čemuž upřímně věřím, ale jelikož mě prvotní nadšení velmi brzy opustilo, pokračovat v ní nebudu. Věřím totiž, že na infarkt mám snad ještě dost času.

Jak to jen popsat, když po něčem, co se týče herního zážitku dlouho toužíte, ale v podstatě nevíte po čem. Až pak najednou se objeví info o nějaké hře a vy máte hned jasno. To je ono, na tohle jsem tak dlouho čekal. Přesně to byl případ Stalkera. Hned od prvních obrázků a informací jsem věděl, že tuhle hru si musím jednou zahrát, pro mě nesmírně atraktivní téma (dokumenty v TV a články o Černobylu na internetu jsem hltal odjakživa), navíc v kombinaci s otevřeným světem a spíše promyšlenějším postupem, než zběsilou honičku s tisíci vystřelenými náboji, tomu jsem nemohl odolat a tak jsem těžce prožíval každé odložení hry a osekávání herních mechanismů. Ale nakonec jsem se dočkal.

Stalker je pro mě jednou z nejatmosféričtějších (to je hrozný slovo) her, které jsem kdy hrál. Atmosféra a herní žážitek z ní vyplívající je natolik exkluzivní, že přebijí i všechny nedostatky a že jich je ve hře požehnaně. Spoustou her tak nějak prolítávám, bez většího zastavení, což tady absolutně nehorzilo. Přistihl jsem se, že tu hru ani tak nehraju, jako spíš žiju. Byly tam dokonce situace, kdy jsem se v noci za bouřky schoval na půdu nějakého opoštěného domu a jen pozoroval to běsnění kolem, protože jsem se prostě bál jít dál. Další úžasná situace, na kterou se nedá zapoměnout, byla přestřelka s členy elitního komanda v jedné opuštěné továrně, při které ze mě adrenalin doslova prýštil ven.

Příběh nechci moc hodnotit, prý je inspirován knihou Piknik u cesty od bratři Strugackých, ale tu jsem nečetl. Každopádně si myslím, že není z nejhorších a po celou dobu jsem neměl hluché místo, kde bych si říkal, proč mám vlastně pokračovat. Až na ten konec, bylo strašně moc vidět, že se finišovalo s v hrozém tempu, aby hra byla hotová a konec se tak trochu odflákl. Přitom právě Pripyat mohla být vrcholem celé hry a ne ji jenom prolítnout. V tomhle ohledu jsem si tohle "měste duchů" užil mnohem víc v CoD: Modern Warfare a je to škoda.

Vím, že to vyzní divně, ale všechno ostatní už je tu nepodstatné a velmi často ne úplně dodělané: úkoly - jasně jsou tu, některé zajímavé jiné méně, ale dá se to, bohužel někdy fungují divně a dost obtěžující jsou časové limity, interakce s ostatními postavami mohla být i na lepší úrovni, zbraně v defaultu měly mizernou účinnost, ale tohle všechno se dalo vyřešit některým z modů, kterých se na hru vyrojilo velké množství a kolikrát ze hry dělaly úplně jinou hru, často mnohem lepší než originál. Díky jim za to, že z už tak výborné hry, udělali hru ještě lepší.

Všem, kteří nehráli, chtějí ultimátní herní zážitet a jsou schopní překousnout některé chyby doporučuji.

Jediný důvod, proč jsem po tomhle kousku šáhl, bylo prostředí mého oblíbeného post-apa. FPS a zběsilé mačkání tlačítka mi nevoní, tady se ale něco zvrtlo a já se nestačil divit...
(nutno dodat, že jsem hru v originále nehrál, protože mě velice zaujala modifikace od Datastora (7.770), kterou jsem ihned zprovoznil)

• Vizuální střízlivost. Po efektové stránce nemám hře co vytknout. Žádné kulervoucí efekty, cákající krev, tříštící se lebky a superhrdinské kousky. Toho si na hře cením nejvíc! Abnormální jevy taktéž výborně udělané.
• Velice realistické prostředí okolí Černobylu, kde se hráč nachází. Sledovat okolí v dešti nebo za měsíčního svitu, procházení starých bunkrů a zkoumání dalekých budov dalekohledem je prostě lahoda. Atmosféra, na kterou jen tak nezapomenu.
• Různé frakce žijící v Zóně, které si lze spřátelit nebo naopak.
• Celkem nenáročný modding hry, který mi dovolil mírně poupravit pár mechanismů a umocnit zážitek z hraní & samozřejmě již zmiňovaný DMP.
• Možnost cestovat autem nebo jeepem a likvidovat nepřítele trošku jinak.
• Opět realistické souboje. Žádné zběsilé mačkání myši... Trpělivost a míření se tady opravdu vyplácí, zásah do hlavy znamená většinou smrt. Což platí i pro hráče. Každá zbraň se chová jinak atd. Je vidět, že se na vývoji podíleli chlapíci, co o ,,stalkeření" (resp. vojenství) něco ví.
• Obrovská škála zbraní (cca 50), které lze rozšířit o optiku, tlumič, granátomet... Samozřejmě záleží na každé zbrani zvlášť. Množství a vylepšení nutí hráče zkoušet zbraně dál a dál a tak se souboje zaručené nestanou stereotypem.
• Vyžil jsem se v mé úchylce - odstřelování. Naprosto perfektní (nezapomenu na scénu, kdy jsem v krycím obleku, zalezený mezi trubkami odstřeloval tiše celý tábor banditů).
• Nábojů je obrovská škála a hráč si kvůli omezenému nákladu musí pořádně rozmyslet, s čím bude likvidovat nepřítele.
• Baterky a noční vidění zabudované v každém obleku zvlášť.
• AI NPC. Schovávání před sniperem, krytí, krčení, sehranost, zraněný leží na zemi v křečích, smečky psů útočí v noci ve skupinkách, odstřelovači vidí hráče z pěkné dálky... Nějaké mouchy byly (např. ve tmě hráče nelze vůbec vidět, což je u NPC v nejlepších zbrojích s nočním viděním trošku zvláštní), ale lepší stránka je drtivě přibíjí.
• Nutnost údržby zbroje a zbraní.
• Nutnost stravování a spaní. Někteří by namítli, že je to zbytečnost a možná mají pravdu, ale pro mne to bylo příjemné oživení a přiblížení k RPG.
• Multi-žánrové propojení FPS a RPG, kde akce mírně převládá a není to na škodu.
• Ruský dabing. Po těch amerických ohraných hláškách se to výborně poslouchá. Kolikrát jsem si sedl mezi skupinku stalkerů u ohniště a poslouchal jejich rozhovory nebo hraní na kytaru. Český dabing mi trhal uši.
• Vedlejší questy rozhodně nejsou nudné a slušně se vyrovnají hlavní dějové lince.
• Radiací ovlivněné prostředí.
• Hudba. Ponurá, ambientní, napínací...

∙ Velice častý quick-load. Polovinu nepřátel jsem objevoval právě tímto způsobem, ovšem tohle není chyba hry, ale nedostatku mé trpělivosti a opatrnosti. Ale byly chvilky, kde mi už fakt unikaly nervy.
∙ Zajímavá videa, ale jejich význam mi občas unikal.
∙ Děj. Začátek se zdál srozumitelný a přehledný, postupně jsem se ale ztrácel. Možná druhá hra to spraví.

◦ Lagování myši při prohlížení inventáře, menu a mapy. Navíc nesmyslně invertované zoomování mapy a dalekohledu.
◦ Nepřítel za celou dobu hry použil asi 2x granát. Možná tohle řeší obtížnost hry, nevím.
◦ Závěr mě trochu zklamal. Chyběl mi nějaký záchytný bod v Prypjati (obchodník), na průzkum okolí Černobylské elektrárny nebyl čas a to co se tam dělo bylo poněkud zmatené.
◦ Gaussova puška celkem o ničem. Celou hru jsem ji hledal a když ji asi hodinu před koncem hry našel, stejně byla na prd.
◦ Zbytečně velký respawn nepřátel. V jedné vojenské lokaci se mi podařilo udělat hromádku asi 30 vojáků, zpáteční cesty po již vyčištěných lokacích bylo nutno obejít nebo vyčistit znova.
◦ Absence ženského charakteru. Hra ženy vůbec nezná.
◦ Přesto, že HW nároky jsem v době hraní splňoval téměř dvojnásobně výš (kromě procesoru), o zapnutí dynamického osvětlení nebyla možná řeč.

(1.006 CZ)

Shadow of Chernobyl má řadu chyb. I přes jeden z nejdelších vývojů na něm není znát taková propracovanost, jakou by si hráči po šesti letech prací představovali. Spoustu věcí a lákadal, jako možnost využití dopravního prostředku, ve zdejší Zóně byla vynechána. Dokonce ani příběh není dostatečně poutavý a dialogy s okolními Stalkery jsou až na několik vyjímek stejné, jen se mění zadání jejich potřeb a tužeb. Zdá se vám těch negativ pro začátek už dostatečné množství?

Ne, ještě se zdaleka nekončí. Slibovaná volnost a otevřená prostarnství rozkládající se na desítkách čtverečních kilometrů tu je jen tak na oko aby se neřeklo. Célá Zóna je rozdělena do menších sektorů, ve kterých tolik možností k průzkumu, jak by téma nasvědčovalo, také není. Samotná reálnost je ale v míře nejvyšší, autorům se podařilo dokonale vystihnou atmosféru, která z fotek Černobylu a jeho přilehlého okolí dýchá. Pečlivě zpracovány jsou ale pouze objekty, jejichž průchod je nutný k pokračování v příběhu.

Střílečky s role-playing prvky mají dvě možnosti jak obrátit kvalitu do jedné či druhé polohy a rázem tak smazat předchozí neúspěchy autorů v jiných oblastech prodkuce titulu. Jenže ani to se ukrajinským GSC nepovedlo. Nápad s hledáním jistých artefaktů, anomálii, je zajímavý. Jenže když dobrá polovina z nich stojí jeden či dva tisíce rublů a nachází se doslova na každém druhém kroku, jejich sběr omrzí, a i když se nesnažíte, máte jich plné kapsy slušivého protiradiačního obleku. Sehnání pořádné pušky z počátku hry není žádný med. To si takhle vykračujete, když tu se náhle objeví východní cestou od vašeho počátečního místa eskorta pozuby ozbrojených ranařů, kterou logicky s bezedným vakem hřebíků a nožíkem neubijete. Po nějakém čase dochází zase k druhému extrému, kdy ani nevíte, zda dříve vyhodit tucet plechovek s lančmítem nebo se vzdát nutné vodky. Tento problém zaviňují obrovské zásoby munice, vypadnuvší z okolních bratrů ve zbrani, které nechat na pospas pustině by bylo hříchem. Nikdy nevíte, zda zanecháný nábojem nemůže být tím, pro vás posledním.

Asi už nervoźně přešlapujete, kde že se mohlo vzít tak vysoké hodnocení. A no, správně jste vsadili na bezkonkurenčí atmosféru, která se snaží co nejvěrněji nasimulovat tu z pripjaťské oblasti. Už letmé zaposluchání se do melodie v menu dává tušit, že s hraním musíte počkat do hluboké noci, nejlépe umocněné prudkým lijákem za okny. Poté, až se plně rozkoukáte a zvyknete si na mírně odlišné principy oproti standartní produkci, čeká vás ač lineární, tak prvotřídní zážitek, který graduje v oblastech, kde se obraz slívá do jednoho barevného odstínu, Geigerův přístroj pronikavě hučí svůj monotólný tón a vy jen výsledný úkaz samým ochromením strnule sledujete, a nevěnujete pozornost z pravé strany se blížící přicházející smrti. To vše vrcholí na konci hry, kdy adrenalin bude kolovat v žilách nejednoho hráče až do samotné, pořádně obtížného pokud nemáte dostatek léčiv a nábojů, závěru.

Hru jsem hrál v základní verzi, takže dnes již různé módy upravují a optimalizují hratelnost, takže by se již mělo jednat o kompletní produkt, hodný vaší pozornosti. Výborná hra, jedna z nejlepších stříleček z vlastního pohledu a nebýt řady problému a splnění slíbených slibů, mohla tu být hra, která by sahala po hodnocení absolutním.

Nejprve jsem se těšil. Pak jsem se těšit přestal a skoro zapomněl, protože uběhlo moře času. Nakonec hra vyšla a já ji skoro ani nezaregistroval. Dostal jsem se k ní s odstupem nějakého roku a vlastně jsem ani moc nečekal.

Recenze byly povětšinou sice kladné, ale nabyl jsem z nich ponejvíce dojmu, že je to prachmizerná střílečka. Jak mile jsem byl ale překvapen! RPG prvků opravdu nezbylo mnoho (pokud bereme dogma RPG = vývoj postavy), přesto je hra víc RPG než kdejaké "true RPG". Jde tu o ten roleplaying, prožitek a požitek ze hry. A toho je ve Stalkerovi víc než dost!

Hodně hutná atmosféra, parádní příběh, kvalitní zpracování, občas bug. :-D Já osobně bych k lepšímu hodnocení uvítal větší spřažení s takřka oficiální knižní předlohou (Piknik u Cesty), ale to by pak už asi nebyla hra ale simulátor přečastých úmrtí. :-)

Hra,která svého druhu nemá obdobu.Pro mě obrovské překvapení,o hře jsem před vydáním věděl,ale jen málo.Atmosféra Zóny mě naprosto pohltila a nepustila.Opravdu Stalker vyzařuje něco zvláštního,co mě dostává.Už jen to,že se ve hře mluví rusky,je geniální tah.Level design je úžasně reálný-pro našince důvěrně známý-stačí zajít k bráně Zetoru,kolem kterého rostou topoly-jedna z věcí,která je pro mě velice uvěřitelná a přirozená-proto tak zneklidňující při hraní.Velice hodnotím hororové situace v podzemí.Celkový příběh vymyšlen dobře-tvůrci udělali z Černobylu vlastně mystickou záležitost.Ale s náležitými dopady na lidstvo.Zbraní je tu nepřeberné množství+mnoho druhů munice.Výběr bojových obleků taky vyladěný.Prohledávání různých zákoutí,přináší spestření nejrůznějšími maličkostmi,nebo bonusy ve formě zbraní,munice,obleku,artefakru.Souboje velice náročné(střílet zejména do hlavy).Limit nosnosti postavy je omezení,které mě dohánělo k šílenství,ale to právě dělá tak pikantní atmosféru.Člověk si musí pečlivě vybrat,jestli vzít obvazy,munici,nebo vodku.Artefakty jsou velice důležitou složkou hry,využití je pěkně vyladěno,ne jen pro obchodní účely.Mimojiné,obchodování mělo být dotaženo mnohem dál,to je škoda.Volnost ve hraní je velká přednost Stalkera.Můžete se držet dějové linky,ale taky ne a chodit kde vás napadne.Nebo se přidat k nějaké frakci,nebo k žádné.Co bych chtěl především vyzdvyhnout,je zvuková složka hry.Zvukové efekty,jsou udělány naprosto geniálně,taktéž hudba,která vždy podtrhuje danou situaci,či pasáže bez hudby.Dále dynamické počasí,které překvapí při každé změně-bouřka je tady opravdu bouřka se vším všudy.Na nejvyšší detaily vrhají stíny i ptáci,kteří vám létají nad hlavou.Dále nebe,je zpracováno nejlíp,co jsem kdy viděl(myslím že mnohem výstižněji než v Crysis).Celkově ve mě Stalker zanechal obrovský dojem o který se strašně rád dělím s kamarády.Jediná hra svého sruhu,perla mezi hrami.Velice osobytá hra,která nemusí sednout každému.Bohužel dost zabugovaná,toť jediná výtka.

Tak to trochu zchladíme...

Slova, která se mi při hraní Stalkera drala na mysl nejčastěji (tedy vyjma různých vulgarismů) byla "nedodělaný zmetek".

Každopádně první dojmy byly vysoce pozitivní - svět vypadá opravdu živě, člověk má radost z pohledu na to, jak se v dáli navzájem požírá zmutovaná divoká zvěř, mění se počasí, střídá denní doba atd. Na každém kroku pak samá zkáza a vůbec to - také díky hudebnímu doprovodu - silně připomíná Fallout, jen v akčním podání. Akční složka samotná pak není vůbec špatná, AI je obecně poměrně slušná - ať už u lidí (přinejmenším budí dojem určité míry spolupráce) či zvířat a mutantů (zastřelíte pár psů ze smečky a zbytek se dá na útěk - no paráda).

Ovšem jak hraje člověk dál, vyplývá na povrch jeden zásadní nedostatek - tahle hra je přes všechen ten život až neskutečně prázdná.

Bylo by nefér prohlásit, že je vydaná předčasně - nefér ke všem těm Troikám nebo Obsidianům a spol.; Stalker byl ve vývoji snad někdy od roku 2001 do 2007 a to je doba (nebo spíše i jen zlomek doby), za kterou byly jiné týmy schopné vytvořit mnohem větší a propracovanější hry. Jednotlivé lokace jsou vcelku rozsáhlé, to ano (ale vzájemně až na pár výjimek nijak zvlášť odlišné - tu skladiště, tu opuštěné stavení, tu nějaký lesík...), ovšem při pokusu o jejich průzkum záhy zjistíte, že tu něco nehraje - můžete se samozřemě zkoušet potulovat po střechách rozsáhlého komplexu a snažit se dostat na nedostupná místa. Dost možná tam objevíte i truhlu! A zjistíte, že je prázdná... Člověk uvažuje, jestli proto, že jste se zatím nijak nedozvěděli, že se jedná o něčí skrýš, která se pak záhy náhle naplní anebo prostě proto, že na ni tvůrci zapomněli... a stěží říct, která z těch dvou možností je horší. Každopádně, pokud už tam něco objevíte, bude to s nejvyšší pravděpodobností něco, čeho je všude okolo dostatek až nadbytek - ať už jsou to zbraně, munice, lékárničky, jídlo nebo artefakty... termín "vzácný předmět" ve Stalkerovi prostě není. A plnit snad vedlejší úkoly (které jsou si nejen velmi podobné, ale taky se opakují - tzn. postava vám klidně zadá úplně ten stejný znovu), za které dostanete další tisíce zbytečných peněz (které ani není za co utrácet) nebo předmětů? Proč, proč by to měl někdo dělat?

Troufám si tvrdit, že mě nikdo nemůže obvinit z nedostatku trpělivosti nebo snad zaujatosti (ostatně na začátku jsem se zmínil, že se mi hra zprvu líbila), hlavně té trpělivosti jsem měl přemíru - dokázal jsem se smířit i s tím, že tahle hra je opravdu jen trochu jiná střílečka. Přešel jsem absenci nějakého příběhu (ty náznaky lze za příběh považovat opravdu jen stěží), a tedy onoho tolik důležitého elementu "tahu" hrou, který i v mnohem pitomějších hrách je. Překousl jsem i fakt, že musím po dlouhé době použít malý podvod a editovat soubory hry kvůli maximální nosnosti (protože s jednou puškou anebo se dvěma ale beze sprintu to opravdu není zábavné ani jako ta blbá střílečka).

Ale najednou toho prostě bylo moc - další prázdná lokace, další stejné úkoly, další bug, který mi důležitý quest neuznával za splněný a já se nemohl pohnout dál. A za tím vším prozření, že tahle hra je "nedodělaný zmetek", jehož tvůrci alibisticky spoléhají asi jen na jedinou složku hry, které nelze nic vytknout - atmosféru.


C'mon!

---
Jak se mimochodem podařilo programátorům zkurvit implementaci tak základní funkčnosti, jakou zoom na mapě nepochybně je, to mi mimochodem taky nejde do hlavy (jednou zascrollujete dolů, výhled se přiblíží, zascrollujete nahoru, nic se nestane, zascrollujete zase dolů, pohled se oddálí... ?!), ale troufám si tvrdit, že bych to za nějakých šest sedm let zvládl lépe.

A) Proč jen 95%, co tech 5?
-ozivovani zabitych stalkeru, staci 2-3 dny pockat a uz jsou zase mezi namy
-stamina vs. casove omezene ukoly, kdyz uz musim behat z jednoho konce sveta na druhej, tak by to apson mohlo trochu ubyhat bez neustalych prestavek
-zombie, jsou hloupe, porad huhlaji a desne se loudaji, to ze po me strili samopalem jeste zkousnu, ale ze na sebe nektere z niceho nic zacnou pokrikovat bojove pokyny..
-radiace je sice vsude, ale tech mutantu mi tam prislo proste malo
-raketomet, zbytecna to vec, nasel sem ho celkem 3x a raket do nej taky 3, jenze k cemu je, kvuli clobrdum ho tahat nebudu a na vrtulniky ani obrnence jaksi nefungoval
-malo moznosti co se tyce zapojeni k nektere z frakci a pocitu sounalezitosti s ni

B) Proč těch 95%
-všechno ostatni

Hned na začátek musím říct že hra má obrovský potenciál který nebyl využit ale rozhodně stojí zato si jí zahrát.Zejména pokud máte rádi hororovou atmosféru které je ve hře opravdu dost.
Nad čím mi ovšem zůstává rozum stát je proč ve hře není možnost opravit si zbraň když tam už vývojáři daly jejich poškození?Proč na tak rozlehlou mapu nedaly vozidla?Proč si u ostatních stalkerů nemůžete skoro nic koupit když je tam možnost obchodovat?Ale abych nezůstal jenom u negativ tak trochu rozeberu kladné části hry.Tak na začátek uvedu již zminovanou atmosféru která by se dala krájet.Za pochvalu rozhodně stojí možnost přidat se k frakcím dle svého výběru.Potom jsou tu také RPG prvky Které hře přidají na reálnosti.Velkým kladem hry jsou nepřátelé v podobě mutantů kterých sice není přehršel ale většina vám dá pěkně zapotit.A nakonec sem si nechal zrádné anomálie kterými je zahlcena célá zona a jsou zrádné hlavně v noci.Jinak je můj pohled na hru velice kladný a pátrání po postavě přezdívané střelec je velmi zábavné ale to neznamená že hra padne každému do oka.

Nechci se slepě připojovat k davu, ale nemám jinou možnost - Stalker je pro mě nejlepší hrou roku 2007, i přes nedostatek času jsem ho dohrál 2x a jistě ne naposled a vzpomínám a něj s velkou láskou. Nejen kvůli skvělému příběhu, detailní grafice či mnoha možnostem, ale hlavně kvůli naprosto dokonalému designu herního prostředí, který je nejlepší, jaký jsem za svoji mnohaletou herní kariéru viděl. Ta, spolu s napínavou atmosférou, vás pohltí tak, že hře odpusíte těch několik chybiček a nedodělků, které obsahuje a budete si ji užívat plnými doušky. Super!

Čo k tejto legendárnej strieľačke ešte písať?

Čo ma na tejto hre najviac zaujalo, hneď, ako som spustil hru, bola atmosféra. Tak hutnú a silnú postapokaliptickú atmosféru som vnímal naposledy u RPGčka Fallout 2. Stalkera ja osobne považujem za pokračovateľa druhého Falloutu (Bethesdovský Fallout 3 nie je Fallout) už len preto, že je mu jednoducho podobný a keby niekto pomýlil názov a napísal na titulku nejakého časopisu namiesto Stalkera Fallout 3, bezpochyby by som mu veril.

V Zóne sa stretnete s rôznymi zmutovanými potvorami, inteligencia nepriateľov kolísa, dá sa povedať, že zvieratá sú v tejto hre inteligentnejšie než človek. Hlavne pri konci hry, kde sa nepriatelia množia, kde sa dá, majú tendenciu sa zasekávať, nevšímať si vás, až pokým po nich nevystrelíte.
Úloh na splnenie je dostatok, vedľajších je možné opakovať, ale po čase začnú nudiť. Peňazí budete mať v pokročilej hre aj tak nad hlavu, takže tý menej trpezlivejší sa dajú hneď na cestu hlavným questom.

Čo ma najviac štvalo, bolo reálne zasekávanie zbraní, kedy som vykukol aby som našil do nepriateľa zásobník, prdol mi jeden náboj a zlatý nápis na obrazovke začal svietiť - vaša zbraň se zasekla a tak ma nepriateľ sejmuj skôr a hneď nato sa ukázal jasne červený nápis Konec hry :-D - ktorý v hre uvidíte dosť často... na najľahšiu obtiažnosť vás v niektorých lokáciách rozsekajú do pol sekundy, v niektorých do vás šijú a nič vám neberú.

Táto hra sa v mojej pamäti udrží veľmi dlho...

Když jsem poprvé o hře Stalker četl asi před sto lety, říkal jsem si "páni". Na hru jsem se těšil, ale když vyšla, mé pc bylo staré a hru by ani nespustilo.
Dostal jsem se k ní dnes. A byl jsem velmi, ale opravdu velmi zklamán. Vysvětlím proč: Představoval jsem si fungující svět, který autoři slibovali. Lovící stalkeři, bestie pobíhající ve smečkách lovící se navzájem, řadu nepředvídatelných situací a tak dále. Nic z toho jsem nedostal. Pravda, psi mi občas přeběhli přes cestu, občas i zabili někoho, s kým jsem potřeboval mluvit, ale to bylo tak všechno.

Ony anomálnie jsou jen možnosti jak zemřít. Četl jsem, že anomálie budou typu "v ruce ti zrezne zbraň" nebo "v batohu ti vybuchnou náboje" nebo tak něco. Ale v čem jsou anomálie zajímavé, když vás každá zabije? Sice jiným způsobem, ale rozdíl v tom nevidím.

O příběhu se mluvit nedá. Naštěstí se nejedná o rpg, takže jsem se ke konci hry nezdržoval s vedlejšími úkoly (stejně jsem měl všeho tři zadky) a šel po hlavní lince. Ta mě nevtáhla ani náhodou. Je to asi tím, že jsem furt hledal nějaké dokumenty pro chlapa, který jen stojí za barem. Nemá žádný charakter, jen stojí a dává vám úkoly. A to je nuda.

O denním režimu postav se taky mluvit nedá. Tam, kam se stalker v první minutu postavil, tam jste ho na konci hry našli. Kromě pár výjimek (já narazil asi na tři). A všichni s vámi vedou ten samý dialog...

Jediná věc, která mě bavila (ale to je asi díky DATASTORU) byly přestřelky. Hrál jsem na Veterána a přestřelky měly opravdu koule. Zvuk zbraní parádní, nábojů málo, zbraní málo a AI taky nebyla úplně špatná, ačkoliv mi do rány chodili docela často.
Zážitek bohužel kazil respawn nepřátel v určitých lokalitách, takže když jste šli po sté k nádraží, tak tam po sté bojovali stalkeři s banditama. To už jsem se ani nezúčastňoval.

Konec hry dopadl tak jak dopadl. Nijak. I když jsem později četl všechny konce, tak nemají žádný větší význam. A to ani nemluvím o tom, že jsem se celou hru neztotožnil sám se sebou a tudíž mi bylo úplně fuk, co nebo kdo se ze mě stane.

A obdivuji všechny, co hru dohráli bez auta...

Závěrem si musím povzdechnout, že tuto považuji za další promrhaný potenciál. A je to škoda.

Jo a artefakty, že jsou děsně cenné? Měl jsem jich tolik, že jsem nevěděl co s nimi...

Pro me snad jedno z nejvetsich prekvapeni poslednich let. Po nekolikaletem vyvoji jsem prestal verit v nejaky uspech a hra me prakticky vubec nezajimala. Tim lepe. Ocekavani bylo nulove, tudiz konecny dojem ze hry byl masivni. Pravda, Stalker ma sve mouchy, ale vyzaruje z ni nejaky zvlastni tip radiace, jenz me naprosto ucaroval. Za 90% se urcite nikdo na me zlobit nebude.

Pravda je, že hru nestihli dokončit a občas je to vidět... Ale prostě ta atmosféra.. Ta člověka umí naprosto chytit. Ať už je to kvůli tomu, že se částečně zakládá na pravdě, nebo dokonalému znázornění ponurosti zóny. Grafika je taky velice silnou stránkou hry. V podstatě hru vyzdvihují jen tyto 2 faktory. Atmosféra a grafika. Ostatní je dost nedoladěné. Ale ač je neduhů hodně, tyto 2 věci to prostě dokáží tak krásně překrýt, že jsem míň než 90% nemohl dát.
Dojem kazí pouze to, že buď jsou v zóně veškeré zbraně silné asi jako lví pšouk nebo nepřátelé mají přehnaně mnoho životů a nejdou ,,srozumitelně" zabít. Ve hře se taky nachází mnoho bugů a mnoho věcí není dodělaných.

Jinak dost názorově souhlasím s uživatelem WALOME. Ty špatný stránky vystihl dobře. Zóna nežije tak jak se tvůrci snažili předstírat. Nikdo nikam nechodí. Jen stojí jako sochy. Nikdy nikomu nedojde munice. Nikdy nenajdete mutanta na neobvyklích místech. Krom jedné invaze mutantů v armádních skladištích. Ta je náhodná a opravdu ohromující... Ale ač s tím vším souhlasím. Nic nemění na mém hodnocení. Hra mě defakto poznamenala na celý život. Po poravdě řečeno nevím čím. Ale je to tak. A to proto si zaslouží kvalitní ohodnocení.

Stalker mě velmi mile překvapil jen co je pravda. V době, kdy jsem nad originální produkcí v žánru FPS takřka zanevřel se mi do rukou dostal tento ukrajinský klenot a inu, pošmáknul jsem si. Rozdíl národů Evropy a Ameriky se věru pořádně liší a vývojářům z Ukrajiny se výtečně podařilo vnést ducha země do své hry. Atmosféra ze hry doslova teče na každém rohu a hráč má sto chutí se v ní utopit. Zatímco v takovém Bioshocku je atmosféra výsledkem složitých procesů při vývoji, vsadil bych se, že v případě Stalkera to prostě nějak vyplynulo. Volnost pohybu, zajímavý děj, vynikající lokace a těch pár vkusně zakomponovaných RPG prvků dělají ze Stalkera titul hodný té nejvyšší pozornosti. Jediný nedostatek je příliš uspíšený a odfláknutý konec hry.

Od STALKERa jsem původně čekal něco mnohem víc RPG-like, nedočkal jsem se. Ale dočkal jsem se sice v mnoha směrech nevavážené a bugy narvané FPS, jejíž atmosféra mě ovšem už v úvodní lokaci naprosto uchvátila a STALKER mi tak dal jednoznačnou odpověď na to, jestli může existovat Fallout ve 3D.
Procházky po okraji zóny jsou neskutečně atmosferické až už jen kvůli nim rozhodně stojí si tuhle hru zahrát. Bohužel v dalších lokacích už jsem narážel na zvýšené množství bugů a nedodělky v gamedesignu byly cítit na každém kroku a i když atmosféra sama o sobě držela hru hodně vysoko skoro celou dobu, tyhle kiksy byly cítit a místama i docela dost.
Nebál bych se říct, že STALKERa je třeba hrát pro zážitek, protože samotnou hratelnost s jejími chybami a nevyvážeností lze těžko označit za kvalitní. Hodně chyb jistě napravují všemožné modifikace a pohrávám si s myšlenkou že někdy stalkera zkusím zahrát řádně upraveného.
Každopádně minimálně první část zóny doporučuju projít každému, už pro ten zážitek.

Docela dobrá hra se skvělou atmosférou, ačkoliv jsem z toho nebyl tak na větvi, jak jsem podle ohlasů hráčů a recenzentů čekal. Možná to bylo tím, že jsem to hrál až tři roky po vydání kdy technologie pokročila, a že jsem těsně předtím dopařil Call of Duty Modern Warfare 2. Možná je to ale prostě tím, že Rusáci a Ukrajinci prostě dělají hry jinak, jak se už mnohokrát potvrdilo. Každopádně mě Stalker bavil a po třech letech odkládání jsem si ho konečně užil. Docela mě ale rozladilo podání příběhu, který jsem pořádně nepochopil dokud jsem si na Wikipedii nepřečetl podrobně popsanou anabázi a na Youtube neskoukl všechny alternativní konce. Do té doby jsem v tom měl guláš, ale potom jsem pochopil, že zápletka je vskutku zajímavá a zejména jeden její prvek (bacha spoiler!), tedy že hlavní hrdina má zabít sám sebe a neví to kvůli amnézii, je hodně obskurní. No nic, Clear Sky už se nainstaloval, jdeme pokračovat ve Stalkerování.

Na tuhle hru jsem čekal od roku 2001 - pamatuju si, když ten rok vyšel trailer, tak jsme na něj s kamarády čuměli s otevřenou hubou : ).A přestože hra samotná vyšla až o 6 let později, poněkud vykuchaná a bez co-op módu (v kterej jsem doufal), tak jsem si jí užil jak málo co.GENIÁLNÍ atmosféra, která jednoduše zastínila jakýkoliv negativa a vytvořila pro mě ze Stalkera druhou nejlepší hru 2007 (po Zaklínači) tu totiž zůstala.Dohráno dvakrát, a netrpělivě čekám na Clear Sky.

Hneď na začiatok môžem povedať, že táto hra sa vydarila. A prečo tomu tak je, hneď vysvetlím.

Základ tvorí skvelá hrateľnosť. Autori sa očividne vyhrali a hra je komplexná. Od starostí s vybavením, cez radiáciu, lekárničky, muníciu, rozhovory, misie atď. až po boj so skvelou AI. Naozaj nepoznám veľa FPS, ktoré sú takto do hĺbky rozpracované. Vyzdvihnúť musím snahu autorov o reálnosť, ktorú obmedzili len do takej miery, aby hra bola hrateľná. A pochváliť musím najmä skvelú AI, ktorá až na pár momentov sa správa naozaj rozumne a dáva hráčovi v prestrelkách zabrať.

Ďalšia vec, ktorá robí hru kvalitnou je technické spracovanie. Hra je rozsiahla s mnohými lokáciami, ale napriek tomu je hra vyladená a bez otravných bugov, ktoré sa samozrejme občas vyskytnú, ale väčšinou ich vyrieši načítanie uloženej pozície. Hra je tiež stabilná, len raz som zažil jej pád. Rovnako v celku svižné sú aj loadingy a navyše nie sú ani príliš časté a prebiehajú len pri presune medzi lokáciami. Grafická stránka je super ešte aj dnes a má jedinečnú post-apokalyptickú atmosféru. Krajina je ponurá a budovy, autá, stromy a všetko čo v hre vidíte do toho skvelo zapadá svojim spracovaním. Rovnako sú dobre spracované aj postavy a pohyby. Najviac z technickej stránky zamrzí absencia dabingu rozhovorov, nadabovaných je len pár kľúčových chvíľ.

Príbehová stránka je asi najslabšia v celej hre, to ale vôbec neznamená, že by bola zlá. Tvorcovia sa s príbehom vyhrali, doplnili rôzne vedľajšie misie, encyklopédiu s popisom všetkého, čo v hre môžete nájsť a rôzne doplnkové texty, ktoré dotvárajú pozadie toho čo sa v zóne udialo, alebo sa deje. Hlavná príbehová linka však trochu pokyvkáva na tom, že príbeh podáva dosť nárazovo a nie veľmi zaujímavo, ale v konečnom dôsledku to nevadí, pretože všetky ostatné zložky hry sú skvelé.

Jednoducho výlet do zóny sa vyplatí, hra je prepracovaná, rozsiahla a nekončí po 4-5 hodinách ako väčšina FPS hier. Hra sa nebude páčiť asi len niekomu, koho komplexné a ťažké hry odradzujú.

S.T.A.L.K.E.R. je hra, kterou jsem netrpělivě očekával a jak to jen šlo, okamžitě instaloval. Těšil jsem se na volný svět, kopu misí a jednoho stalkra, samotáře, který jde nadobro zastavit katastrofu, která se udála v Černobylu a chod dějin se touto hrou krapet změnil.

Nicméně jsem neváhal a okamžitě hru spustil. Ze začátku mě vcelku bavila. Místa zamořené radiací a ponurý svět dělal ze hry naprosto brutálně vyvedený atmosferický nářez, který dokonal Saša na kytaru skoro v každý vesnici. Také příběhově mě bavila, ale to až do osudné chvíle, dokud jsem nedorazil do Pripjatě. A že to cesta za příběhem byla skutečně náročná.

Nevím, nechci z toho ukrajinský tým nijak srážet, ale ty roky vývoje na hře zanechali celou řadu naprosto brutálních chyb a bugů, které mě ve hře strašně, ale naprosto příšerně rozčilovali.

Není spoiler, když řeknu, že jednu misi jsem musel hrát dvakrát, když jsem k dané věci přišel a člověk, se kterým jsem musel promluvit se mi zasek v půli cesty a nemohl jsem se k němu přes mříže dostat. A věřte mi, že ta cesta nebyla nijak jednoduchá. Vlastně jako jakákoliv jiná cesta za cílem, která v tomto případě byla potřeba splnit. A takhle se mně to nestalo poprvý. Nehledě na to, že se ve hře pořád jenom chodí. Z bodu A do bodu B klidně i půl hodiny, hodinu.

Kolikrát jsem si i řikal, že se na tu hru, upřímně vykašlu. Neměl jsem na to nervy pořád chodit z bodu A do bodu B přes tisíc obnovených nepřátel, který jsem na daném místě snad tisíckrát rozstřílel (postupem času už jsem mapy jenom probíhal)) a po opětovném načtení mapy se mi tam zase váleli s kulometem v ruce.

Každopádně to vyhrála neskutečně hutná atmosféra a fakt, že jsem si příběh opravdu užíval. Příchod do Pripjatě a výsledný jaderný reaktor byl totiž vrchol celé hry a já jsem byl ve výsledku skutečně rád, že jsem na konec došel. A to i přesto, že moje cesta obsahovala tisíc loadingů, protože jsem prostě nebyl schopný kvůli nějakému bugu jít dál. A že jsem měl kolikrát opravdu rozhodnuto, že na hru kašlu.

Ve výsledku mě ale hra zklamala. Atmosféra se snažila, ale ty roky vývoje mohli dopadnout krapet líp.