Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Spear of Destiny

Wolfenstein 3D: Spear of Destiny

18.09.1992
75
92 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Když id Software v roce 1992 vyvinuli Wolfenstein 3D (s sharewarovým modelem distribuce od Apogee Software), byli zaskočeni úspěchem hry natolik, že ještě téhož roku vyvinuli a umístili do regulérní prodejní sítě hru Spear of Destiny.

Spear of Destiny má jiný příběh, ale stejný engine. Stejný hlavní hrdina - spojenecký agent William J. (aka B. J.) Blazkowicz - proniká v nových misích do hradu Nuremburg, aby ukradl Hitlerovi Kopí osudu, které, jak Hitler sám věří, mu zajišťuje neporazitelnost ve válce. Kromě starých známých protivníků z Wolfenstein 3D (stráže, SS vojáci, důstojníci, psi a nemrtví mutanti) na vás čeká během hraní pět nových bossů (Trans Grosse, Barnacle Wilhelm, Ubermutant, Death Knight a Angel of Death). Protivníci mají vylepšenou A. I. (přizpůsobují trasu pohybu novým lokacím, do kterých se dostanou, pokud vás pronásledují), textury jsou detailnější a uslyšíte nové zvukové efekty i pár přidaných skladeb. Ve hře fungují stejné cheaty jako ve Wolfensteinu 3D a přibyly některé nové.

Hry Wolfenstein 3D a Spear of Destiny jsou považovány za průkopníky žánru stříleček z první osoby. Po dvou letech od vydání k nim pak přibyly ještě dva neoficiální kanadské datadisky Spear of Destiny: Mission 2 Return to Danger a Spear of Destiny: Mission 3: Ultimate Challenge.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Spear z Destiny… ne, takhle se opravdu hlavní záporák nejmenoval. Tolik let v nevědomosti až se pak dětské pravdy zbortily jako domeček z karet a místo jména démona tu máme Kopí osudu.

Ani tehdy a ani dnes mě nezajímá, že se hrdina žene za nějakým kopí. Pár řádků textu tvořících pseudopříběh vem čert. Tady jde o datadisk čítající 21 dalších úrovní Wolfa v jediné epizodě! Právě toho svázání úrovní je docela škoda, protože i průměrný hráč, který nepase po tajných oblastech, sežene v druhé či třetí úrovni kulomet a na slabší zbraně už nepřepne (tedy pokud nehraje nějakou vyšší obtížnost a nepočítá každý náboj). Navíc, když se chce hráč vrátit k oblíbené úrovni nebo bossovi a nemá hru uloženou, čeká ho dost střílení a bloudění navíc. Vůbec by mi nevadilo mít tu dalších pět epizod s bossy na konci, klidně jen o 5-6 úrovních. Ostatně samotné úrovně jsou pojmenované a tvoří pět setů map.

1. Tunnels (1-5 + 19)
Datadisk se nese ve stejném duchu jako základní Wolf. Přibylo pár nových textur, nové zvuky, nová hudba… bohužel však žádné nové zbraně ani řadoví nepřátelé. Jediným novým předmětem je krabice pětadvaceti nábojů. Je to škoda, protože čím je hra jako taková skromnější, tím více novinek je do datadisku třeba vměstnat, aby hráče nedostihl stereotyp. Úrovně epizody těží ze stísněných dlouhých chodeb. Design map je hnán na efektivitu - zákeřné výklenky, místnosti za sloupy, množství dveří v jediné místnosti a především ty dlouhé chodby. Pěkné je, že úrovně jsou poměrně malé a přehledné, což oceňuji. Po stránce obtížnosti (střílení i bloudění), je epizoda někde na úrovní čtvrté epizody z původní hry. Hlavní zlo představují hnědí a modří frajeři. Občas se mihne pes, občas důstojník a v tajné úrovni i mutant.
Samotná tajná úroveň, dostupná z M4, bohužel krom přítomnosti mutanta nepředstavuje nic, za co by si zasloužila označení tajná. Přitom je tolik možností, jak hráči připravit jako odměnu za nalezení tajné úrovně něco speciálního.

Boss
Zelený rambo s dvojicí kulometů (850/1200 HP) – To už je třetí vydání stejného bosse. Ale jako velký příznivce bossfightů si nemůžu moc stěžovat. Jen mi vadí, že boss je součástí sice kratší, ale jinak vcelku běžné úrovně. Mám radši nějaké ty arény, případně jen pár řadových nepřátel navíc.



2. Dungeons (6-10)
Druhá část se od té první viditelně liší. Celý postup hrou se nese v tomto duchu – hrdina z nejspodnějších pater jakéhosi hradu leze výš a výš. Takže po nějakých odpadních tunelech, tu máme klasické kobky plné žalářů, kostí a mrtvol. Logicky přibývá více spletitých úrovní a to vše v převážně modré barvě. Ta tematičnost jednotlivých epizod je věc, která se mi na SoD opravdu líbí.

Boss
Hromotluk (950/1300 HP) – Není to zrovna nejlepší pojmenování. Možná, že ošklivá opice by to vystihla lépe. Ve skutečnosti je boss na úrovní závěrečného bosse původního Wolfa – kombinace raketometu a kulometu. Navíc má tahle bestie víc zdraví a po okolí není tolik léčiva. Souboj je docela hardcore záležitost, pokud tedy sáhnete po pistolce.



3. Castle (11-16 + 20)
Dějiště se přesouvá do samotného hradu, čili cihlové stěny, obrazy, obrovský počet tajných oblastí a občas půdorys mapy, který připomíná čtverec s věžičkami. Tenhle úsek hry do běžného ansáblu nepřátel konečně přidává mutanty. Ve Wolfovi je to vůbec poprvé, co jsou všichni nepřátelé v osudí a nikdy nevíte, kdo na vás může vyběhnout. Horší je, že spletitost úrovní přesáhla únosnou mez (alespoň tu moji). Vrcholem je umělé natahování herní doby, kdy na jednom konci mapy najdete zlatý klíč, na druhém konci mapy zlaté dveře, za dveřmi stříbrný klíč a na místě prvního klíče stříbrné dveře.
Tajná úroveň, dostupná z M12, je bohužel jako ta předchozí – velké spletité bludiště. Jediná zajímavá věc je ta, že je tu mnoho posunovacích zdí, jejichž nesprávným odsunutím můžete zablokovat podstatnou část mapy anebo skončit v pasti.

Boss
Ubermutant – (1050/1400 HP) Tohle je lahůdková bestie. Když nic, tak boss se tvůrcům v téhle epizodě vyvedl na výbornou. V areálu bossfightu je sotva 100 bodů léčení a tak je hráč odkázán hlavně na to málo, co za sebou zanechal. Strašidelně vyhlížející zrůda má sice jediný kulomet, ale je extrémně rychlá, takže o zábavu je postaráno. Pokud to dojde tak daleko, že boss zavítá do oblasti běžné úrovně, přichází hra na kočku a na myš, kdy za každými dveřmi může čekat uberbestie. Na vyšší obtížnosti to musí být docela nervák.



4. Ramparts (17-18)
Závěrečná fáze zavede hrdinu na cimbuří. Ve Wolfovi je ovšem třeba vynaložit dost představivosti, aby to tak skutečně vypadalo. Každopádně jednoduché, striktně čtvercové úrovně s ochozy a věžičkami jsou po té nepřehledné bídě příjemným zpestřením. A ta atmosféra! Na obloze potemnělý svit měsíce, z dálky se ozývá vytí smeček vlků, a když shlédnete z cimbuří, spatříte jen černou hradbu vzrostlých smrků…

Boss
Černý rytíř (850/1200 HP) - Kombinace dvojité porce kulometů a raketometů činí z téhle bestie s přehledem nejsmrtonosnějšího protivníka, jaký kdy ve Wolfovi byl. Bohužel obtížnost dost ruinuje přehnaný počet léčiva a nečekaně nízký počet bossova HP.



5. Angel of Death (21)
Poslední úroveň jako kdyby ani nepatřila do Wolfensteinu. Už jen ten povedený přechod mezi úrovněmi stojí za to. Žádná klasická obrazovka statistik, ale okamžitý přesun do nové úrovně, kterou nezaregistrujete dříve, než když vyjdete ze dveří a zjistíte, že místo zdiva hradu je rudá skála a místo praporců visí kostlivci. Změť chodbiček ukrývá nejen démonického bosse ale též nesmrtelné bytosti svým chováním podobné Pac-Manovi z původní hry. V dětství to bylo docela strašidelné, dnes je to úsměvné, ale pořád velmi zajímavé zakončení solidního datadisku.

Boss
Démon (1450/2000 HP) – Na rudého bubáka mám z dětství značné vzpomínky. Asi tak velké jako na prvního bosse první epizody. Ač je bossfight vysoce originální, jeho podstatnou část zabere nikoli samotné střílení, ale hledání bubáka. Zranění a bez munice odběhnete pro zásoby, a když se vrátíte na místo, bubák už je jinde. Takže pobíháte sem a tam, cestou likvidujete duchy a hledáte, kde ten červený parchant je.


Ani komplikovaný bossfight nemůže zkazit tu největší vzpomínku, jakou na SoD mám a jaká mi asi jako jediná zůstane po pár letech v paměti. Pro mě je démon taková vlaštovka předznamenávající nikoli jaro, ale příchod třetí nejlepší FPS devadesátých let

PS: Před legendu stavím ještě Hexen a Half-life :)

Pro: Noví bossové, tematická ucelenost úrovní

Proti: Málo nového obsahu, občas zbytečná spletitost úrovní

+28
  • PC 80
Pokračování Wolf 3D které je kratší. Co přináší nového, jsou textury, hudbu a bosse.
Také je tu nový příběh, jinak je to vlastně to samé. Chodíte v bludišti, hledáte secrety, mydlíte nepřátelé. Jinak pokračování se mi líbilo.

Pro: Vše

Proti: Nic.

+27 +29 −2
  • PC 75
Přeci jenom tady žádný velký pokrok není. Jedna, dvě nové textury. Můžete sebrat větší balík nábojů. Nějaké nové zvuky, muzika a jeden druh nového nepřítele. Samozřejmě je tady 21 nových úrovní. Z toho pár tajných, které jsem neobjevil, a spousty nových bossů. Na tak malou rozlohu.

Škoda, že se tvůrci nepokusili dát nám do rukou raketomet, kterým na nás pálí ti bossové. Ze začátku jsem byl docela skeptický. Prvních 15 úrovní jsem proběhl jako nic. Opět bludiště, nic nového. Teda kromě zasazení bossů, na které vás hra nepřipravuje. Pak se to ale rozjede. Přímočařejší a jednoduší úrovně. Nepřátel je hafo a hra chytne pořádné grády. Aby záhy skončila.

Ale to nevadí. Na tak starou hru je to napětí, byť jen v pár úrovních, skvělé. Poslední dva souboje už jsou fakt docela tuhé. A já hře odpustil, že jsem od nějaké třetí úrovně už nedal z ruky rotačák. Že je to stále stejná rovina. Že to vůbec hraju, když si můžu pustit Dooma.

Ono i těch 21 úrovní je nakonec tak akorát. V mém případě bohužel jen 19.

Poprvé jsem si separátně poslechl soundtrack a je překvapivě dobrý. Ta muzika má příběh!

Pro: spousta bossů, napětí ke konci, muzika

Proti: strašně málo novinek

+26
  • PC 65
Spear of destiny se mi do rukou dostalo hodně pozdě. Ano, věděl jsem, že Wolf má identického bratříčka, ale nikdo v okolí Spear neměl, a tak jsem si na dohrání počkal až někdy na přelom tisíciletí. Ze hry si nepamatuji vůbec nic, ani toho bubáka na konci, a tak jsem se rozhodl ke hře po letech vrátit. Hru jsem spustil na nejlehčí obtížnost a podruhé jsem tak vstoupil do stejné řeky.

Datadisk a to nijak dlouhý, chtělo by se zvolat náhodnému kolemjdoucímu. A nebude se mýlit. Spear of destiny je Wolf 3D s trochou nové grafiky, méně otravnými zvuky, jedním novým nepřítelem (duch), pěti fajn bossy a jedním novým předmětem (krabice s 25 náboji). Jinak se nic nezměnilo. Hráče v úvodu uvítá povedená vstupní obrazovka s věžičkou a s parádní melodií a následně je hráč hozen do standardního Wolfovského pravoúhlého prostředí.

Co do arzenálu se nic nezměnilo. Nepoužitelný nůž a pistolku opět rádi vyměníte za skvělý samopal, se kterým se pohodlně dá dohrát celá hra, byť na bossy jsem opět raději použil ultimátní kulomet.

Hra tentokrát není rozdělená na epizody, ale všech 19+2 levelů následuje pěkně v řadě za sebou, jak B.J. stoupá hradem vzhůru. Obtížnost soubojů mírně vzrostla. Je to znát hlavně u bossů, kteří mě párkrát dostali. Po jednom fragu si připsal první a druhý boss a dvakrát mě sejmul rytíř. Paradoxně nejobávanější bossové, t.j. mutoš a závěrečný bubák si ani nesáhli. Jinak jsem na nejlehčí obtížnost problémy se souboji neměl.

Co se týká samotného procházení levelů, nevyhnuli se opět autoři řadě bludišť. Buďto jsem si již na logiku autorů zvykl nebo není zamotání levelů ve Spear of destiny taková divočina jako u Wolfa, ale nijak zvlášť jsem nebloudil a dokonce jsem párkrát pokořil par levelu, což se mi u Wolfa stávalo jen výjimečně v šesté epizodě. Z hlediska bloudění je třeba přičíst autorům k dobru, že secrety jsou tentokrát opravdu jen secrety a žádný z nich neobsahuje klíč nutný k dalšímu postupu. Navíc secretů je tentokrát opravdu hodně a hru jsem zakončil s výrazně horšími procentními statistikami než Wolfa.

Z hlediska hratelnosti mi Spear přijde o malinko zábavnější než původní Wolf, ale zase je hra extrémně krátká. Bylo by lehké hru šmahem ruky odmítnout jako mlácení prázdné slámy a datadisk, který vykrádá sám sebe. Jenže se to hraje opravdu dobře a přestože ID ve Spearu novinkami právě nehýřili, i tak byl v roce 1992 koncept 3D akční hry ještě sám o sobě poměrně originální. Kdyby si případný herní archeolog chtěl zastřílet a po překonání dlouhého Wolfa by chtěl ještě jako zákusek jednohubku, není Spear of destiny špatnou volbou.

Pro: Pěkná úvodní obrazovka a melodie, inteligence nepřátel, bossové a bitky s nimi, vylepšené zvuky, méně zamotané levely než u Wolfa.

Proti: Druhá porce téhož, minimum novinek (i na datadisk málo), extrémně krátké.

+23
  • PC --
Překvapivě i dnes dobře hratelné.

Hra od hráče vyžaduje dvě věci - orientační smysl a pohotové reflexy. Úrovně často připomínají až bludiště, automapa chybí, a hráč je tak nucen si pozici důležitých předmětů a zamčených dveří udržovat v paměti. Střety s nepřáteli mají spád, stačí pár ran a jeden z vás leží na zemi.

Na první pohled se jedná o hru z "doby, kdy hry byly jednodušší". Sám jsem nečekal, že u toho vydržím - hratelnost typu Wolfenstein 3D jsem měl za překonanou. Po dohrání můžu upřímně říct, že Spear of Destiny nabízí hratelnost komplexnější než třeba Battlefield: Bad Company 2 nebo Medal of Honor, které jsem zkoušel předtím. Ty totiž vyžadují od hráče pouze ty reflexy. Všechno ostatní je jen balast a hratelnostní prvky typu "press X for awesome". Spear of Destiny na hráče klade větší nároky, a o to uspokojivější je hrou procházet.
+21