Sid Meier's Civilization IV

Čtvrtý díl série budovatelských strategií Sid Meier's Civilization hru rozšiřuje v duchu přídavků druhého a třetího dílu – základní pojetí a cíl hry jsou od prvního dílu série stejné, spektrum cest k vítězství zůstalo v rozsahu Civilization III, nicméně hráč je opět konfrontován s celou škálou nových herních prvků, které hru významně ovlivňují, a které si tudíž ostřílení mazáci série musí osvojit, pokud i v tomto pokračování chtějí být úspěšní. Zcela novou dimenzi do vedení civilizace napříč šesti tisíci lety vkládá sedmice náboženství, jež se liší sice pouze názvem, ale vytváří velmi velký prostor pro mezilidskou nesnášenlivost. Další podstatné úpravy byly provedeny v systému boje, kdy větší význam dostala taktika, v paletě způsobů, jimiž vláda působí na občany, a v možnostech diplomacie. Zavedeni byli vedoucí představitelé, jichž je ve hře na osmnáct národů šestadavacet, a na první pohled se hra od svých předchůdců odlišuje 3D zpracováním.

Civilization III přišla s koncepcí velkých vůdců (Great Leaders), schopných zvyšovat výdrž malé skupiny jednotek sdružováním do komand. Tento institut byl ve „čtyřce“ nahrazen systémem osobností (Great Persons). Jsou jimi kupř. velcí inženýři (Great Engineers), jež zvyšují celkovou úroveň výroby, nebo velcí vědci (Great Scientists), kteří urychlují vědecký pokrok civilizace. Zatímco velcí vůdcové vznikali z elitních jednotek, cejch osobnosti lidé mají od narození, a jejich porodnost je možné zvyšovat – specializováním většího počtu obyvatel, výstavbou určitých divů světa a výzkumem vybraných technologií. Co se týče zdokonalování jednotek praxí v boji, i zde došlo ke změně: jednotkám lze při povýšení vybrat specializaci, jež může směrovat ke zlepšení bojeschopnosti, např. v lese, při dobývání města, nebo naopak při jeho obraně, dále ke zrychlení přesunů, k uspíšení uzdravování jednotek apod.

Uzdravování jednotek je o to důležitější, že jednotky již nemají útočné a obranné číslo, nýbrž jednu hodnotu, označenou jako síla v boji, jež je zároveň tímtéž, čím zdraví, přičemž čím je jednotka více zraněná, tím méně je efektivní v ofenzivě. S tím je spjata další novinka – zdraví je přímo úměrné dostupnosti pitné vody a přítomnosti vzpřímeného stromového porostu, v němž našli útočiště predátoři ze zvířecí říše, kteří pro homo sapiens sapiens představují hrozbu. Větším nebezpečím jsou ale pochopitelně ostatní civilizace, vstup na jejichž půdu bez dovolení se nově rovná vyhlášení války. Diplomacie je pilířem celé série, a i před vydáním čtvrté plnohodnotné hry byla zdokonalena: vyjednávání je levnější – vyhovět požadavkům potencionálních partnerů už nebývá tak náročné – a jednodušší, jelikož nápověda prozradí, proč oslovený národ za daných podmínek nechce pakt uzavřít. Složitější je naopak rozpínání impéria, resp. přivlastňování cizích měst; to jak cestou kultury, tak násilím. V Civilization IV však kultura, na rozdíl od Civilization III, nemůže posloužit jako nástroj ztráty vojensky zabraného města.

Diplomacie je synonymem zahraniční politiky, Civilization IV ovšem rozvíjí i portfolio té domácí. Ta je ve smyslu působení na vlastní lid rozšířením konceptu státních zřízení. Domácí politika hráče staví před rozhodování mezi otroctvím a pacifismem, teokracií a svobodou vyznání, svobodou slova a takzvaným policejním státem, byrokracií a environmentalismem, volným trhem a centrálním plánováním atd. Jedním z instrumentů zásahů do vývoje vlastní populace je i institut státní víry. Státní víra je jenom jedna, nicméně v kterémkoli městě může být vyznáváno i všech sedm náboženství – buddhismus, hinduismus, islám, judaismus, konfucionalismus, křesťanství a taoismus – současně; jednotlivá schémata uctívání božstev souvisí s konkrétními technologiemi. Po technické stránce se v práci s vlastními občany změnilo to, že osadníci a dělníci už nestojí populaci, ale v době výcviku zadržují růst, a že dělnické třídě lze nastavit, aby konala automaticky – budovala řadové budovy, na nichž závisí ekonomický růst, nebo dopravní komunikace, jež usnadňují získávání surovin –; bezobslužná může být i produkce jednotek nebo průzkum terénu. Model korupce byl nahrazen systémem provozních nákladů.

Civilization IV je mnohem více než jeho sérioví předchůdci otevřené modifikacím – data jsou uložena v XML souborech, díky čemuž je možné provádět změny v herních pravidlech, měnit parametry budov nebo jednotek a také přidávat entity nové, včetně celých civilizací, jen s pomocí běžného textového editoru. Mimoto je hra přístupná importu uživatelských skriptů v Pythonu, v němž je většina hry nakódována, čímž lze zasahovat do logiky herních mechanismů. Editor map, zvaný World Builder, který je poprvé v sérii součástí první edice základní hry, mapy umožňuje vytvářet jak od píky, tak z předpřipravených šablon. Ve hře je stručný tutoriál, další informace jsou k dispozici v textové podobě. Použitý engine je založen na Gamebryo enginu. Každou historickou epochu dokresluje několik příhodných skladeb.

Devět měsíců po uvolnění hry, tedy v červenci 2006, se tato dočkala prvního datadisku, s podtitulem Warlords. Rok nato světlo světa spatřilo druhé rozšíření, nazvané Beyond the Sword, a čtrnáct měsíců po něm, tj. v září 2008, vyšla hra Sid Meier's Civilization IV: Colonization, jež je pojmenována jako datadisk Civilization IV, avšak jedná se o samostatnou hru, která je remakem Sid Meier's Colonization z dílny společnosti MicroProse z r. 1994, jenž z Civilization IV pouze přebírá herní prostředí a některé herní elementy. Výhradním tvůrcem všech těchto navazujících děl je jediný vývojář základní hry – studio Firaxis Games.