Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad

Na doporučení uživatele Johny8x jsem se ve své kariéře online vojáka rozhodl pokračovat v hávu Stalingradské bitvy RO2. Ačkoliv v něčem hra z mého pohledu neúprosně drtí konkurenci, jinde naopak zaostává.

Audiovizuální zpracování samotných bitev je dechberoucí. Atmosféru zde vytváří nejen oku lahodící efekty (třeba kouř nebo poletující předměty), bezchybný ozvučení zbraní, ale třeba i dabing bojujících postav (hráčů), kterej při vhodném nastavení je namluven autenticky v ruském / německém jazyce. Ačkoliv obyčejně hudbu u akcí tohoto typu zásadně vypínám pro hutnější atmosféru, zde by to byl hřích! Hudba je svým zpracováním jaksi bezvýchodná, smutná, depresivní a hodí se tak skvelě k probíhajícím událostem (umírání stovek vojáků), navíc i ke konci graduje - to když se čas blíží ke konci a dochází často k nutným hrdinským činům a chrabrým útokům proti přesile.

Z nabízených možností kooperační hry jsem se specializoval pouze na ONLINE CAMPAGN, kdy se výsledek každýho zápasu (territory) promítá do strategiské mapy. Za svou mateřskou armádu jsem zvolil sověty - Rudou armádu. Všechny zápasy jsem odehrál proti živým lidem na serverech 40-1.

Každý zápas spočívá v bitvě 32 vs 32 hráčů, přičemž jsou předem určené pozice ve kterých bodou hráči vystupovat - výběr role (zbraně) tak je dosti omezený, obzvlášť když jsou k dispozici například dvě sniperské pušky pro 32 lidí. Na jednu stranu to působí vyrovnanost a realistické jednání obou mužstev, na stranu druhou jsem více jak polovinu herního času odehrál jako rifleman - tedy s pěti-rannou opakovací (nikoli samonabíjecí) puškou Mosin-Nagant, což je sice skvělá a přesná zbraň, ale možnosti útoků s ní jsou jaksi omezující a do mnoha situací se takováto zbraň prostě nehodí.

Velící hráči potom do jisté míry vedou běžné hráčstvo kupředu. Jak se mnohokrát ukázalo, kvalitní vedení je víc než potřebné. Je velmi přínosné, pakliže se i SL snaží svou jednotku vést, často se však tato role omezuje na podporu mužstva kouřovými granáty.

Velkým kladem, myslím si, je osekání zbytečnýho HUDU (realistic). Žádná minimapa, žádné zvýraznění cíle, žádnej zaměřovací kříž. Obtížnost tímto příjemně narůstá. Stejně tak autoři implemetovali i únavu (zadýchání). Specialitkou je potom nerozlišení spolubojovníků od nepřátel, střelba do vlastních je tak poměrně častým jevem, ačkoli nechtěným. Těch pár pixelů na který člověk zaměřuje prostě nejak musej prozradit o koho vlastně jde. Samozřejmě musím i vynachválit balistiku - mířit na pohybující se cíl je obtížné, zaměřovaný si musí do trajektorie jaksi vběhnout.

Bojiště jsou hezky navržena i když jich je dost málo (navíc komunita hráčů vybírá pořád ty stejné "oblíbené" BRIDGES!), ovšem, co mě zklamalo je prostor vyhrazený autory, kde se hráč může pohybovat. Například obejít nepřátele po straně a vpadnutí jim do zad není možné - GO BACK TO THE FIGHT DESERTER! :( Tato hláška se bohužel zobrazí i tehdy, pakliže jsem například ukryt v patře domu, ale protistrana dobyje nedalekej strategickej bod - z ničeho nic tedy mám 15 vteřin na to, abych se vrátil BACK TO FIGHT - hloupé řešení jak hráče držet v předurčených liniích. Taky je zde vidět, jak na okrajích těchto bojišť nahrazují objekty (strom) pouhé kulisy, přesto se mezi těmito lze úspěšně skrývat. Proč se toto nedotáhlo je mi záhadou. Často člověk narazí na levitující strom či trávu. Jindy bych nad tím mávnul rokou, ale tady - když se tudy pokaždé proplíží 32 lidí, každej den - pořád dokola, by stálo zato toto opravit. Přitom jde o prkotinu - objekt, souřadnice, šup, hotovo.

Pokud jde o BUGY, musím si výrazněji postěžovat na pohyb hráče.
1) pokud se plížím, občas se zaseknu o neviditelnou překážku.
2) pokud se plížím, občas se propadnu pod úroveň země (ostatní mě ale vidí, já je ne)
3) Pokud se pohybuju po dřevěné podlaze (u okna) má postava divoce samovolně poskakuje nahoru a dolů často se tak v okně prozradím, aniž bych to sám zavinil.
Tim ale výčet nekončí, jednou mě server vykopl za SPEED HACK - asi blblo připojení a myslel si, že cheatuju. Nezdravě často se hra sekne a padne do WIN, kde ji musím ručně zabít (přitom mám dle steamu nejnovější verzi).

PRVNÍ HRA
Pro ty kdož chtějí poprvé okusit tuto hru přiložím příběh z prvního spuštění.

Po tutorialu sem se připojil na plnej server (zmíněný 40-1) s tím, že jim ukážu, že vím co a jak, že nejsem žádnej třináctiletej jantar a že mezi nováčky budu králem. Raději jsem tedy spatříce pálící spolubojovníky moudře zalehnul a pomaličku se připlížil na horizont. Pomaličku a opatrně - "nejsem žádnej amatér, že...". Prásk - headshot v prvním okamžiku výhledu. RESPAWN. Náhoda, pomyslím si, zkusím to kousek vedle znovu. Prásk. Zkusil jsem to oklikou zprava. Prásk.
Lze bez nadsázky říci, že za první půl hodinu jsem nespatřil nepřítele, přestože jsem byl zabit mnohokrát. Okamžitě jsem věděl, že tuhle challenge musím pokořit. Kdeže běhačky a strafy... to kooperace, opatrnost a taktika teprve přinesly ovoce ve formě úspěchu. Samozřejmě ale, že orientace na mapách, kde později znáte každej šutr mnohé usmadňuje - člověk už má svý místečka a ví kde naopak má hledat nepřítele.

SUMMARY
Kdo má zálibu v realistickech simulacích, sakraobtížnejch a nerúprosnejch bojích, jděte do toho, zažijete trýzeň a zoufalství, hře potom prominete i bugy a nedostatky jako já. Pokud si však chcete večer jen tak zlehka relaxačně zastřílet, pak ruce pryč. Prvních pár hodin je spíš o neustálém umírání a pokud člověk nemá trpělivost či odhodlání uspět a hru se naučit, bude to patrně dost frustrující.

Níže dávám k nahlédnutí s statistiky, kdyby toto snad někoho zajímalo. Hrdej na ně (bohužel) nejsem...
LEVEL: 65
KILLS: 4167
DEATHS: 4758
== 0,87 K/D
ASSISTS: 841
HEADSHOTS: 742