Realms of Arkania: Star Trail

Dosud byla pro mne Riva jediným dílem DSA (RoA), který jsem hrál a dohrál. Může tomu být nějakých 18 let, co jsem někde na Václaváku ve výprodeji (už nevím, zda to byl Bontonland, Levné Knihy nebo něco jiného) nalezl prodávat anglickou verzi Star Trail ve slim obalu (bez big boxu s minimalistickým manuálem) za bratru asi 49 Kč. Hru jsem tehdy nainstaloval, ale naprosto jsem nechápal způsob cestování a hru jsem brzy vzdal. Později jsem se dozvěděl, že součástí big boxu byla mapa Svelltského údolí, bez které se města hledají hodně mizerně. O tuto mapu jsem tak byl vydavatelem ochuzen.

Po opětovném dohrání Rivy jsem se rozhodl zkusit jeden z předchozích dílů. Volba padla poměrně nelogicky na Star Trail. Po vložení CD do mechaniky jsem byl nadšený, že stále funguje. Hru jsem spouštěl přes Dos Box a s kompatibilitou s mým strojem nebyl nejmenší problém. Hra běžela hladce, bugy neexistují.

Po spuštění hry jsem shlédl povedené intro o historii spojenectví elfů a trpaslíků v boji proti roztahovačným skřetům. Jako důkaz spojenectví byl ukut magický artefakt Salamanderstone, který se však ztratil. V době, kdy se odehrává Star Trail, se skřetí hrozba vrátila a skřeti postupně obsazují Svelltské údolí. Hra začíná v Perainině chrámu v Kvirasimu. Kontaktuje nás elfský velvyslanec Elsturion a zadává nám úkol nalézt ztracený Salamanderstone. Ještě za ním ani nezapadly dveře a kontaktuje nás jakýsi Sudran, který za nalezení Salamanderstonu nabízí 1000 dukátů. Je vidět, že jde o člověka, který se vyzná. Na první pohled budí hlubokou důvěru, protože hovoří hlasem peněz. Kdo by pak pracoval pro nějakého ušatce, navíc zadarmo? Má parta v hospodě vydělala něco prvních grošíků svým kejklířským uměním a když za ní zapadly dveře hospody, našla si ubytování v nedalekém hotelu. Místo spánku však přišel třetí návštěvník. Ten prozradil, že z Phexova chrámu zmizela magická sekera Star Trail a naším úkolem je tuto sekeru najít. Poměrně zajímavý a komplikovaný příběh tak mohl začít.

Star Trail je RPG podobné Rivě. Můžeme si vybrat pohyb po čtvercích nebo volný pohyb, který u mě zvítězil. Souboje jsou stejně jako v Rivě na tahy a odehrávají se na čtvercové síti a jsou skvělé. Stejně jako v Rivě můžeme zvolit výpomoc počítače s ovládáním některých postav, či dokonce souboj pouze nasimulovat. Na rozdíl od Rivy má úspěšnost party při simulovaných soubojích poměrně nepříjemný rozptyl a vyplatí se pouze u slabých nemagických potvor. Jde-li o souboj s magickými nepřáteli, simulace dopadá špatně. Viz pokus s čarodějnicí v bažinách, která mi při simulovaném souboji zkameněla dvě postavy ze čtyř. Při standardně vedeném souboji si prakticky neškrtla. Byl jsem zklamán nevyrovnaností postav v partě. Zatímco oba bojovníci (válečnice a trpaslík) byli prakticky nesmrtelní, u magických postav jejich slabost bila do očí. Astrální body se oproti Rivě obnovují velmi pomalu, a tak trpěli mágové většinu hry nedostatkem many. Nakonec jsem se rozhodl partu rozdělit a dungeony čistil pouze s oběma bojovníky a ostatní čtyři postavy jsem pak prováděl vyčištěnými kobkami. To mi přijde jako velká chyba.

Hra má nádhernou hudbu a není špatná ani graficky. Dokonce mi přijde, že některé dungeony (Phex dungeon, dungeon pod Tjolmarem) jsou hezčí než v Rivě, a to je co říct! A když už zmiňuji ty dungeony, tak ty jsou naprosto skvostné. Bohužel jich ale ve hře není zas až tolik (ale není jich ani málo, Star Trail je dlouhá hra). Druhou polovinu hry (kromě courání po městech) tvoří cestování, které se zpočátku hodně těžko ovládá (není intuitivní, koho by napadlo klikat myší na růžici kompasu) a není ani nějak příliš zábavné. Navíc je hra docela pevně spoutaná příběhem, a tak toho cestování mimo fixně určené herní lokace není tolik a hráč o něj ani příliš nestojí.

Stejně jako v Rivě jsou města prázdná a děj se posouvá pomocí textových oken. Ve městě můžeme opět potkat random encountery, bohužel jich není mnoho a v různých městech se opakují. I když dáma prodávající údajný amulet proti zlým silám mne pobavila a připomněla mi filmy o Draculovi. Při cestování nás potkávají bojové random encountery (i když některé budou asi fixní pro daný čas a dané místo). Z postav toho bohužel moc nevypadne, a tak není ve městech co prodávat. A vlastně ani nakupovat, protože s výjimkou Gashoku a Kvirasimu je nabídka obchodníků zoufalá. Spolu s opotřebením (nejen) zbraní tak špatná nabídka obchodníků a malý loot způsobuje, že mnohdy nemáme nepřítele čím mlátit.

Kromě již zmíněné nevyrovnanosti herních postav v partě (sama bojovnice sejmula v bažině skupinu 6 zombií a 6 skřetů bez ztráty kytičky) a svázanosti příběhem má hra i další slabiny. Moje bojovnice není schopna si přezout rozpadlé boty za nové, přestože je má v batohu, a raději křičí, že se jí dělají puchýře. Během cestování před večerním kempem navíc není možné lézt do inventáře. Vzhledem k mizerné nabídce obchodníků se zima ukázala být noční můra, protože po opuštění Kvirasimu je sehnat sněhule a kožich (o které stejně přijdete) takřka nemožné (nebudu říkat, kde jsem nakonec výbavu sehnal, ale šlo o velké štěstí). Po opuštění Blood Peaks mne až do Tjolmaru pronásledovala vytuhlá partička, na kterou jsem prostě neměl nárok. Zda mě dostihne, nebo ne, bylo pouze o náhodě. Proto jsem při každém kempování ukládal a metodou save-load jsem nakonec šťastně došel až do Tjolmaru.

Nejsem hardcore kobkař. Považuji se spíše za adventuristu. Star Trail je těžká hra a co do herní frustrace je to asi limitní hra, kterou jsem schopen a ochoten hrát a dohrát. Za trpělivost se hra hráči odmění podařeným příběhem plným zvratů. Jen u toho člověk oproti pohodové Rivě mnohem víc nadává. Jestli byl Star Trail takto přísný, jaká asi bude Blade of Destiny?