Quest for Glory: So You Want to Be a Hero

První adventura, kterou jsem pořádně hrál a dohrál. Vyšla kdysi jako příloha Score, shodou okolností v čísle, které jsem si půjčil od spolužáka. Pamatuji si, jak jsem si večer v posteli článek na zadní straně několikrát pročítal a zkoumal obrázky:). Bylo mi jasné, že tohle je hra, která by mě určitě pořádně bavila a chtěl jsem ji mít! Táta měl doma zrovna půjčený pracovní notebook s barevnou obrazovkou, nicméně pouze s disketovou mechanikou (cd-romka chyběla), a tak mi spolužák přinesl hru asi na pěti disketách. Celý natěšený jsem hru začal kopírovat, jaké to bylo ale zklamání, když jedna disketa byla vadná! Za dva dny jsem měl novou disketu s chybějící částí doma a začal zažívat až dětinské chvíle radosti.

QfG toho totiž nabídne hodně: výběr ze tří povolání, přičemž pokaždé zažijete maličko jiný průběh hry díky odlišným dovednostem, spousta lokací vyvedených v parádní grafice a správně napínavý, pohádkový příběh o mladém dobrodruhovi zachraňující místní panství a pomáhající všem kolem, včetně své pověsti a kapsy.
Ukázkovým způsobem tu funguje (ostatně jako v celé sérii) kombinace adventury a rpg. Postup ve hře nezáleží jen na vlastnictví potřebného předmětu, ale je vázaný na zlepšování vlastností, kterými hrdina disponuje. Výsledkem je pozoruhodně komplexní a zábavná hra, která obsahuje správný mix napětí i humoru a v závěru hráče, jako správného reka, odmění zaslouženou slavností na jeho počest a uloženou pozicí pro přenesení postavy do následujícího dílu.

Kdesi v roku 1999 som si so svojim maličkým vreckovým mohol dovoliť kúpiť herný časopis s prílohou len skutočne zriedka. Našťastie práve v tom čísle Score(vtedy som tak veľa hier nepoznal) bolo na obálke Might & Magic VII, hra ktorú som nadšene očakával a keďže v tej dobe človek nemal internet a počítač nebola samozrejmosť u každého kamaráta, doprial som si ten luxus a kúpil som si ten časopis aj s prílohou. Je to zvláštne, ale presne si pamätám ten slnečný deň, v ktorý kráčam z trafiky domov, nedočkavo trhám igelity a listujem časopisom, stránka hovoriaca o plných hrách na cd, tu sa zastavujem a obzerám si obrázky blonďáka s krikľavočerveným pláštom. Ten pocit, že sa bude jednať o niečo naozaj výnimočné ma vtedy pevne uchopil a myslím si, že doteraz nepustil. Len čo som pribehol domov som strčil Score CD do mechaniky (pamätám si, že na ňom hrala synťáková verzia Hey Jude od Beatles) a nainštaloval Quest For Glory 1.
Úžasný zážitok, nedočkavo som si vybral postavu bojovníka a rozhliadal sa po malebnom a slnečnom mestečku Spielburg. Ponorenie do hry prišlo okamžite s prvým rozhovorom, rozprávková atmosfére a malebnosť, ale neznamená, že by bola hra infantilná. Práve naopak, niektoré vtípky som pochopil až o čosi starší, pri opätovnom hraní. :)
Možno sa to bude zdať niekomu zvláštne, ale okrem úžasnej hudby, kde sa mojou všeobecne najobľúbenejšiou hernou melódiou stala skladba(Erana's Peace - The Magic Meadow, považujem aj grafické spracovanie remaku za stále krásne, pretože pôsobí na mňa ako obraz, nielen po vizuálnej aj zážitkovej stránke a tak je možno herný mechanizmus zobrazujúci vodopád primitívny, ale mne sa stále páči viac než vodopády v množstve iných moderných hier.
Samotná herná náplň v podobe rpg prvkov ma tiež potešila, hráč tak síce musí plniť príbehové úlohy-povinnosti, aby postupoval ďalej hrou, ale častokrát v ľubovoľnom poradí a niekedy s viacerými možnosťami výberu. Alebo si len tak behá a preskúmava les, hľadá vtipné hlášky (preskúmateľné je skutočne takmer úplne všetko), alebo easter eggy (domov sa vracajúci otec dinosaurus zo seriálu dinosaury), prípadne likviduje potvory a zbiera suroviny pre liečiteľku.
Po rokoch sa síce hra s naučeným postupom dá prejsť za pár hodín, to však neznamená, že si ju z času na čas rád nezopakujem, je to totiž časť môjho detstva. Mimochodom cintorín na mňa skutočne pôsobil pri prvom hraní strašidelne. :)

Žádná záchrana světa, navrácení rovnováhy vesmíru či jiné epické téma, ale obyčejné městečko v divočině, jež sužují loupežníci a rozzlobená čarodějnice. V okolí žijí pohádkové bytosti i osoby s nadpřirozenými schopnostmi, nocí poletují duchové a bludiště lesa spojuje zákoutí s kouzelnou grafikou, hudbou i atmosférou. Před hráčem se rozkládá město s okolní krajinou a od začátku může dělat cokoli: pevný je pouze cíl = pomoci městu a získat titul Hrdina.

Quest for Glory obsahuje něco, co mám na hrách rád, avšak velká RPG konce 90. let a prvního desetiletí nového století to opustila: živě působící prostředí a možnost postupovat hrou rozdílnými způsoby. Je fascinující, že bezmála 20 let stará hra převyšuje ty současné: na základě pozdější produkce by jeden až nabyl dojem, že něco takového ve hrách jednoduše „není možné“; naopak, dnes to mělo již být podstatně propracovanější. Lokace jsou – nikoli bezvýjimečně! – pro všechna povolání stejné, ale způsoby, jak se někam dostat, jak něco získat, případně též celé rozhovory, se už zcela odlišují.

Uvěřitelnost prostředí posilují prvky, jež nejsou obzvlášť propracované, jejich účinek je přesto značný: postavy mají pravidelný denní režim; na určitých místech se nacházejí jen v určitý čas; některé události, o nichž se dozvím, se odehrají jen v konkrétní čas, případně něco musím jen v konkrétní čas vykonat, a nezřídka se dostaví i neočekávané důsledky mých činů. Hra rázem působí živěji a pocit ponoření se oproti věčně statickým RPG, kterých je, žel, většina, znatelně prohlubuje. Právě svou relativní živostí a otevřeností, umožňující hráči postupovat a zlepšovat se, jak se mu zlíbí, přičemž nepodstrkuje berličky, představuje jedinečné dobrodružství s podmanivou atmosférou, a celá série tak zaujímá v mých očích v jistém směru výsadní postavení.

Na poměry RPG se jedná o krátkou hru s titěrnými lokacemi, první dohrání mně trvalo přibližně 15 hodin. Její koncept však považuji za cennější než generickou rozlehlost např. takového Morrowindu, v němž vše v podstatě spočívá v prostém hromadění (čísel, zkušeností, předmětů, splněných úkolů, guildovních postupů), které nic neovlivňuje. A neskonale se těším, až si ji zahraji znova – za jiné povolání.

Takřka dokonalá ukázka toho, že jde udělat výbornou adventuru bez dabingu, bez okázalé hudby na každé obrazovce (vyjímku potvrzuje Erana's Peace) a na minimálním prostoru hrací plochy. Stačí jen zvolit správné téma vhodné ku možnostem dané doby, naplnit mapu zajímavými postavami, nebo jen vhodně dávkovat dialogy, průzkum nových míst a boj, ze kterého je v mnoha případech lepší vycouvat. Remake původního Hero's Quest navíc nabídl klasické Sierrovské ovládání druhé generace a krásnou, ručně vytvořenou garfiku.

Navíc když je hra obohaceno o jendodušší role-playing prvky a možnost hrát za tři povolání, kdy se opravdu styl postupu mění, nebo s jakou lehkostí jsou psány dialogy, což osatně platí i český překald, není jediný důvod tuto adventuru nevyzkoušet. I díky této sérii řadím Sierru vedle Legendů a LucasArts na samotný vrchol výrobců specializujících se na tento žánr.

Kdybych nehrál díl čtvrtý a nezjistil, co jde z tohoto námětu vytěžit, neváhal bych dát Úkolu pro hrdinu podstatně vyšší hodnocení.

Tak tohle je opravdu jedna z mých nejoblíbenějších herních sérií, skloubeni adventury s RPG byl opravdu dobrý nápad. Určitě potěší výběr ze 3 postav, kde u každé z nich se můžete těšit na trochu jiný průchod hrou (navštívíte jiné lokace, hádanky plníte jiným způsobem atp.). Nejlepší na sérii Quest for Glory je možnost hrát za svou vypiplanou postavu od prvního dílu do pátého tedy posledního dílu. Opravdu úžasná a navíc vcelku originální hra, kterou nemohu jinak než doporučit všem milovníkům adventur a RPG, je to jedna z mála starých her, kterou od doby svého vzniku hraji tak nějak až dodnes.