Prince of Persia: Warrior Within

pro me nejlepsi dil serie,totalni narez je zvolena hudba a prostredi-moc nejsem fanda "tvrde" muziky,ale proste tento dil je co se tyce atmosfery dokonaly,pribilo rozsekavani a krev ve zpomalenych zaberech,take asi nejlepsi pribeh PoPu mozna budete trochu zmateni ale po casti kdy si Princ nasadi masku a stane se z nej Pisecny prizrak najednou vse zacne davat smysl a hra ziskava dalsi smrnc....ve vsech magazinech a hraci nejmin oblibeny dil,ale u me jednoznacne vitezi

Pro mě jasný vítěz této trilogie. Sands of Time byl na mě svou grafikou a podáním až moc pohádkový - souboje navíc stereotypní - a Dva trůny mi už přišly docela přeplácané.

U tohoto dílu je u mě nosná atmosféra, kterou perfektně vytváří skvěle podaný příběh spolu s hudbou, která jde podle mě ruku v ruce s tajemným noir-interfacem. Řízné kytary ale asi každému sednout nemusí, u mě je to ale pravý opak, k bojům se dle mě skvěle hodí, riffy jsou navíc nápadité :-))
Bojový systém byl skvěle rozvinut a nepůsobí tak fádně (oproti prvnímu dílu) ale stejně tak staré dobré PoP adventure prvky - nejednou jsem se musel ve hře vracet (občas i v čase:) a hledat správnou cestu. Abych ale jenom nechválil, musím říct, že právě tato herní vlastnost mě frustrovala; království (ostrov) je totiž opravdu rozlehlé a v některých místech jsem musel zapojit mozkové závity opravdu naplno.
Kamera také není nejsilnější stránkou. Řekl bych ale, že je to jenom otázka zvyku, i na klávesnici se pro mě stala hra brzy snadno ovladatelnou (resp. princ).

Když k tomu všemu přičtu perfektní bossy, tradiční princovskou akrobacii a konečně charismatického prince, kterému se ve výrazu objevil zlinčovaný veteránský výraz, pro který mám hrdiny tak rád, nemůžu jinak než 95%.

Nevim co se stalo, ale ve druhé věži v zahradách se to zlomilo a najednou byla z otravné divné hry fantastická zábava. Hrál jsem to hned po Sand of Time a ten rozdíl je markatní. Od pohádkové zábavy k drsné a ponuré rubačce. Hra má opět skvělý level design. Mnohem vymakanější souboje a hrátky s časem. Nářezovou hudbu, která ty jatka jenom podtrhuje. Parádní akční hra, která takřka nemá chybu.

Druhý díl mojí nejoblíbenější TPS trilogie se po geniálním prvním dílu zprvu jevil spíše jako velké zklamání. pohádkový duch jedničky byl ta tam a místo něj nastoupil princ drsnější než šmirgl papír, prohánějící bestie v silně, ale silně beznadějném ponurém prostředí. Do toho ten proradný zhmotnělý osud Dahaka, jenž Prince nikdy neponechal náhodě a nekompromisně ho pronásledoval v každé, jen trochu možné "černobílé" chvíli, aby konečně zpečetil jeho jasně daný osud..

Po příjemné atmosféře, po "školní" lásce prince - princezně Farah, po kouzelné atmosféře, ve druhém díle se jakoby slehla zem a vývojář nám tak připravil hru, v přesně opačném duchu. A přesto.. Tenhle díl byl skvělý, stylový, propracovaný a až do poslední sladké tečky (ano, myslím tím alternativní závěrečné video:-) ), také naprosto nezapomenutelný..

A fakt, že šlo cílením hry o prachbídné přiblížení se zájmu masám, o snahu výrobců, sledováním tehdejšího trendu, co nejlépe lidem tuto hru prodat, ve finále nakonec vůbec nevadilo..Jednalo se totiž o natolik vyjímečný titul, že veškeré souběžně vydané hry obdobného zaměření té doby, nakonec svou kvalitou spíše sám zastínil..

Pravě jsem dohrál trilogii Písky času, Válečník, Two Thrones.

Zanechala ve mně silný dojem díky příběhu, skvělým animacím a možností vžít se do hl. hrdiny. Právě možnost vžít se do hrdiny a „žít“ příběh, na hrách oceňuji, člověk si tak udělá výlet ze své reality a to se této trilogii povedlo dokonale.

Během prvního dílu se ocitnete v pohádce-příběhu, který se díky vám stal, vámi je vypravován a v podobě postavičky prince, vámi ovládané uskutečňován.

V druhém dílu spadnete do drsné depresivní reality, kterou je nutnost vaší smrti, tu jste vyvolali hrátkami s časem v „Pískách času“.S pocitem marnosti se tuto nutnost snažíte ve tmě a krvi odvrátit.

V posledním dílu se návrat do pohádky nekoná, i když to tak na první pohled vypadá. Ztvárnění je milejší, než ve „Válečníkovi“, avšak pocit marnosti přetrvává, lidé umírají.

Válečník:
a to ne ledajaký. Drsný zachmuřený zabiják s dvěma čepelemi, který kosí hromady nepřátel a topí je v krvi na mnoho způsobů. (potemnění příběhu jsem osobně přivítal)

Není podmínkou ovládat všechny komba, kterých je možná zbytečně hromada, avšak v bojích různé kombinace pomáhají a zvládnete – li je, je to pastva pro oči vidět jak se princ skrze nepřátele efektně prořezává.

Oproti prvnímu dílu se souboje zrychlily, nejsou tak „fázovitě taktické“ jde o to v pravé chvíli zmáčknout pravou kombinaci pro správné kombo a občas se bránit. Zvýšil se počet nepřátel – mrtvých nepřátel:)

Přibyli bossové, což jsem ocenil. Ale v určité fázi boje s bossem dojde např. na přetlačování, kdy musíte rychle, OPRAVDU RYCHLE mačkat tlačítko jinak jste v háji. Toho jsem palcem nebyl schopen. Pořešil jsem to přinastavením tlačítka na rychlejší ukazováček.

Při postupu hrou jsem občas trpěl nejistotou, jestli jsem se nezamotal v přítomnosti-minulosti. Čas se totiž mění v časových portálech a procházíte ty samé lokace v různých časech.

Vaše námaha bude během hry několikrát odměněna výbornými in-game videi, která perfektně dokreslují temnou atmosféru a vtahují do příběhu.

Problémem jsou opět skoky do prázdna, za které většinou nemůže hra, ale hráč, proto pracujte s kamerou.

Potěší objevení „skrytých“ místností s upgradem života, právě proto, že nejsou tak před nosem jako v „Pískách“.
Celá trilogie je super zážitek.