Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Prince of Persia: The Sands of Time

Prince of Persia: Písky času

06.11.2003
18.11.2003
02.12.2003
2010
24.10.2017
kompatibilní
80
336 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pokračování legendární 2D plošinovky tentokráte ve 3D. Písky času jsou prvním dílem novodobé trilogie. Princův otec porazil mocného Maharádžu a v jeho sbírce pokladů se také nacházely velké přesýpací hodiny. Princ je přesvědčen vezírem, aby do hodin vsunul Dýku času. To ale způsobí neblahý sled událostí, kterým musí princ čelit. Dýka uvolní Písky času a přemění všechny přítomné (až na prince a Maharádžovu dceru Farah) na nestvůry, které nyní ovládá zákeřný vezír. Princ si uvědomí svou chybu a chce ji za každou cenu napravit. Jenže to už jsou hodiny unášeny ptáky na vrchol paláce. Princ se tedy vydává na dlouhou cestu, kde ho čekají nejrůznější nástrahy a hordy nepřátel.

Hra se vyznačuje vracením času pomocí Dýky času - můžete tak obelstít princovu smrt. Také si užijete skákání, akrobatických kousků, boje s nepřáteli a tu a tam i logické hříčky.

Na příběh The Sands of Time navazuje pokračování Warrior Within, které se odehrává o sedm let později.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Hodnocena PS3 verze z HD Trilogy kolekce.

Starý Prince of Persia patří mezi mé herní srdcovky a prakticky je to první hra, co jsem kdy okusil. Novodobá trilogie se mi dlouhou dobu vyhýbala, The Sands of Time jsem sice kdysi v minulosti hrál a možná dokonce i dohrál, ale z paměti mi naprosto zmizel. Nastal čas tento herní rest dohnat.

Začnu tím, co mi na hře vadilo: souboje. Zbytečně zdlouhavé, je jich moc, jsou často dost tuhé, stereotypní a díky primitivnímu respawnu nových a nových nepřátel na mě působily odflákle. Respawn díky bohu není nikdy nekonečný, ale objevování nepřátel za mými zády nepovažuji zrovna za šťastnou volbu. Hráč tak nikdy neví, proti jaké vlně bude čelit. Prostě jen bojuje a bojuje, dokud tvůrci neuznají za vhodné hordy nepřátel utnout. Soubojový systém je jednoduchý, komb je málo. Naštěstí je i poměrně chytlavý, takže nemůžu říct, že by mě bojování vyloženě nebavilo, ale rozhodně bych soubojových pasáží ve hře ubral.

Princ byl ovšem vždycky hlavně o skákání a to se na tomto dílu povedlo. Líbil se mi fakt, že pokud hráč netrefí skok, tak může bez problému spadnout. Dnešní hry jsou na ovládání mnohem tolerantnější a často postavičku navedou správným směrem. Tady ne. Stačí drobná chyba a princ letí vstříc dnu propasti. Hra přesto není vůbec těžká. Princ totiž disponuje dýkou, kterou může vracet čas a tím si i zachránit cenný život. Je to fajn herní mechanismus, hráč si sice musí dávat bacha, ale hra ho netrestá smrtí při každé chybě. Co se ovládání týče, byl jsem spokojený. Jasně, kamera občas zazlobí, ale na tento typ hry je neobvykle poslušná a zásluhu na neúspěšných skocích má minimální.

Grafika je i po těch letech kouzelná, leč jsem měl pocit, že HD verze hru nijak nevylepšuje. Mraky v pozadí jsou stále kostičkované, některé textury stále dost rozplizlé. Ale vzhledem ke svému stáří je to vizuálně a hlavně esteticky velice přitažlivá hra. Příběhově je to poměrně klišé, které však neurazí. Postupný vývoj charakteru prince, kdy se z nejprve panovačného sarkastického frajírka stává hrdina, potěšil.

Pro: atmosférické prostředí, hopsací pasáže, hádanky

Proti: souboje a jejich četnost a propracovanost

+27
  • PC 80
Prince of Persia: SoT pro mě byla hra zaslíbená. Chtěl jsem ji tak strašně moc hrát, ale nemohl jsem. Neměl jsem tehdá žádné peníze a pirátit jsem neuměl. Záviděl jsem ji spolužákovi, kterého prý ani moc nebavila. Jaká hereze! Já se zapřísahal, že být na jeho místě, nehrál bych už nikdy žádnou jinou hru. Že bych pro to udělal cokoliv. A pak zasáhl osud. Na mé narozeniny mi totiž maminka řekla: "Tak teda všechno nejlepší." a předala mi dárkovou tašku. A v ní, jak už asi správně tušíte, byla krabička právě s touto hrou. Mamince jsem o hrách nikdy nic neříkal, protože jsem se za hraní her do puberty styděl a nikdy jsem se nezmínil, kterou hru chci. Doporučil ji to prý prodavač! Svatý grál všech her s nádherným, poškrábaným, zamračeným Princem (no homo) je po neuvěřitelné shodě náhod v mých rukou! Je to vůbec možné? Vyslyšel mě snad Bůh?

Dokážete si jistě představit s jakou skoro až náboženskou úctou jsem krabičku otevíral. Jak jsem opatrně vyňal CD a něžně ho zaňal do CD mechaniky. Následovala instalace, kterou jsem se proklikal až na okno s průběhem instalace. Ten jsem bedlivě sledoval a vyčkával. Každá sekunda se stala minutou, každá minuta hodinou, ale přece jen jsem se dočkal konce instalace a stačilo pouze dvojkliknout na zástupce na ploše. Objevila se načítací obrazovka s přesýpacími hodinami plné písků času. "Už mě nic nedělí od hraní Prince! Nic!" řekl jsem si. A pak přišel ten okamžik. Okamžik, který mi změnil celý život: Error: Hra nejde spustit... V ten den jsem přestal věřit v Boha, protože jestli existuje, je to pěkný hajzl!

Má tehdejší grafika totiž nepodporovala jakési shadery, či co to ten Prince chtěl a hru se mi tak nepodařilo spustit. Mé tehdejší znalosti PC se rovnaly prakticky nule, takže jsem vůbec nevěděl, co je za problém a jak to spravit. Řekl jsem tedy o problému mamince, která hru vrátila a místo Prince jsem dostal Splinter Cella. Dopadlo to tedy vlastně docela dobře.

Moje první Prince zkušenost je tak až o pár let později s Warrior Within, když jsem se naučil hry konečně i stahovat a který mi překvapivě na tom stejném počítači šel. Pravda, měl zas jiné problémy, ale o tom jinde. Prvního Prince jsem tak poprvé dohrál až po roce 2008, kdy jsem dostal nový počítač a kdy jsem měl už několikrát dohraný druhý a třetí díl. A popravdě se to podepsalo na mém zážitku.

Bylo fajn se konečně dozvědět jak to celé začalo. Proč se Prince musel vydat na ostrov Času, kdo je Farah, kdo Vezír, odkud je znám atd. Ale hratelnost je trochu repetetivní. Skákání je i přes občas debilní kameru pořád zábavné, ale boje jsou zdlouhavé, a to jakože dost, nedá se v nich nic moc dělat, jen sekat a sekat a někteří nepřátelé jsou vyloženě otravní. Farah tomu taky nepomohla. Nejen, že se o ni musíte v určitých částech starat, ale ona mě i párkrát omylem zastřelila šípem!

Ale přesto přese všechno je to pořád zábavná hra, a věřím tomu, že kdybych ji tenkrát spustil, byl bych z ní naprosto odvařený. Můj jediný problém je, že jsem hrál jako první ve všech ohledech vypulírovanou dvojku.

Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: Warrior Within
Prince of Persia: The Two Thrones
Prince of Persia: The Forgotten Sands
+26
  • PC 75
Tak jsem si zas po nějakém tom roce projel Sands of Time a musím říct, že od svého data vydáni před šesti lety, neztratil nic ze svých kvalit. Příběh je parádní pohádkový, level design taky špičkový a hratelnost pohodová.

Vzhledem k tomu, že jsem nedávno dohrál nejnovějšího Prince of Persia (2008), viz. můj komentář, ke kterému je tato hra nejčastěji přirovnávána, tak se pokusím vypíchnout jeden dle mého největší rozdíl.

Sands of Time je trošku těžší na ovládáni. Při skocích musíte přesně vystihnout moment, kdy zmáčknout klávesu, občas nevíte kterou šipku zmáčknout. Občas vás pozlobí kamera, ale to je (bohužel) u tohoto typu her obvyklé. Repertoár komb je velice chudý. A hlavně na rozdíl od nového dílu zde můžete zemřít :-D

Pro: příběh, grafika, level design, hratelnost

Proti: ovládáni, počet komb

+24 +25 −1
  • PC 95
Před vydáním této hry a dalším pokusu o ztvárnění Prince z Persie jsem byl trochu skeptický. Poslední přechod do 3D se moc nepovedl, tak jsem byl zvědavý, jak tento počin dopadne. Po nainstalování jsem zjistil, že všechny mé obavy byly zbytečné.

Už po prvním zhlednutém filmečku s krásnou zvuku kulisou, která mě až s dětskou naivitou 1000 a 1 noci vtáhla do děje, jsem byl přesvědčen o kvalitách této herní pohádky o perském princi, jedné krásné ženě, zlém čarodějovi a velmi kouzelném artefaktu jménem "Písky času".

Hra se svým způsobem podobá, na tu dobu, už trochu skomírajícímu Tomb Raideru. Ale, zde narozdíl od Lary je princ snáze uvěřitelná figurka, která ač z amerického klišé se snaží napravit křivdu, kterou sám spáchal.

Grafická a zvuková stránka je na tu dobu velmi pěkně ztvárněná a obzvláště hudební doprovod, alespoň pro mě, naprosto fascinující. Prostředí je nápadité, velmi různé a často se měnící. Pohyby samotného prince jsou bohaté a funkční pro boj tak i pro přesun z bodu A do bodu B. Ovládání pro mě bylo, až na pár chvilek bezproblémové a to jak na klávesnici s myší tak i na gamepadu. Samotní protivníci, ne že by byly nějak chytří, dokážou potrápit ve chvíli, kdy se jich kolem vás sesype hafo:) a hlavně, jak už to u těchto typů her bývá, sem tam špatná kamera. Jedinou nevýhodou pak je občasný chaos ve vracení se na stejné místo v jiném čase. Příběh kvalitně odsýpá a čistě subjektivně v něm není hluché místo a snaží se vás stále tlačit dopředu k zdárnému konci.

Pro mě to byla hra, která se stala díky velmi dobrému převedení do 3D srdcovka s pohádkovým příběhem a krásnou hudbou a možná nejkrásnějším herním soundtrackem, který jsem kdy slyšel. A to jsem ani netušil, že je to první díl nové trilogie.

Pro: hudba, příběh, prostředí, grafika, pohyby

Proti: občasná kamera, respawn nepřátel

+21
  • PC 80
Písky času je třetí díl Prince z Persie, co jsem hrál a opravdu mi sedl. Ubisoft Montreal hry prostě umí a ty tam jsou bugy z Prince of Persia 3D, které mi zabránily v jeho dohrání. Je zde sice vidět vliv konzolí, kdy neposedná kamera, občas neposlušné ovládání a zpomalený pohyb kurzoru myši v menu není ničím ideálním, ale po chvilce cviku jsem si na vše zvykl a už jsem hltal písečný příběh plnými doušky.

Díky nápovědě v první části jsem se naučil všemožné skákání, běhání po zdech i boj a v dalších lokacích už mi tyto činnosti tak vlezli pod kůži, že nebyl problém vyhnout se jakýmkoli pastem či bezedným hlubinám. Problém nastal až při boji s těžšími monstry, na která v některých případech nepomáhalo krytí mečem, ale nakonec jsem se i tyto písečné generály naučil zdolat, a tak mi hra i díky parádní hudbě vcelku rychle utíkala.

Film podle hry jsem viděl již před několika lety a byl jsem hodně zvědavý, jak moc se filmaři odchylují od předlohy. Nakonec se ukázalo, že vcelku dost a v konečném srovnání jasně vede hra, i když film patří mezi ty lepší adaptace.

Skákací části ke konci (když mi Farah sebrala dýku) byly fakt o nervy a už jsem se modlil, abych to mohl uložit. Naštěstí nebyli tak dlouhé a já se dostal až na konec. Princ vše vypráví a bylo skvělé, že se při smrti ozvalo „Ne, takhle to nebylo“, při uložení „Příště budu pokračovat tam, kde jsem skončil“ a na konci se celý příběh dopověděl. I přes všechny klady Písků času si však jiné prince zahrát neplánuji, protože temnota mi do tohoto prostředí vůbec nesedí.

Pro: příběh, skákání, běhání po zdech, pasti, hudba, princovo vyprávění, konec

Proti: kamera, občas ovládání, skákací části ke konci

+18