Police Quest 2: The Vengeance

Druhý díl policejního dobrodružství vydala Sierra už rok po prvním, ale přesto jde o zlepšení snad ve všech směrech. První co hráč uvidí je detailnější grafika (mimo jiné zásluha novějšího enginu SCI) a i hudba využívá možnosti Rolandu MT-32 lépe. Hratelnost a ovládání jsou s prvním dílem v podstatě shodné, což je dobře. Příkazová řádka už není vždy dole na obrazovce, ale vyskakuje až při začátku psaní. Tenhle systém mi asi sedí méně, ale jde o drobnost a novější hry to tak prostě mají. Velkou úlevou je vyškrtnutí řízení. Po nástupu do auta už jen stačí zadat textově kam jet a následuje animace s případnými dialogy. které vás mohou přesměrovat jinam. Jediná nepříjemná část bylo potápění. Najít potřebné věci trvá, ale čas je samozřejmě omezený zásobou kyslíku. Zabralo to dost pokusů, pomalu zjistit co kde je a pak to udělat na jeden zátah.

Příběh navazuje na první díl a Sonny musí čelit pomstě hlavního padoucha. Nejde o nic revolučního, ale obsahuje vše co od slušného příběhu z tohoto prostředí lze očekávat. Stejně jako v prvním díle je třeba dodržovat dané policejní postupy, ale tentokrát se mi jich zdálo méně. Zásadní je si každý den správně seřídit zbraň, jinak Sonny nic netrefí. S těmito procedurami, stejně jako s policejními kódy, vám pomůže pěkně zpracovaný manuál. Jeho přečtení opravdu doporučuji, vyhnete se zbytečné frustraci, za kterou hra nemůže. Pobavila mě vtipná implementace reklam na další hry do policejního počítače. Dobrý nápad je také používání náčiní na odběr otisků a podobné činnosti. Od nástupu do letadla hra hezky vrcholí a po dohrání mám hned chuť na pokračování.

Prostředí mě ze všemožných Quest sérií láká nejméně a přesto mě hra dokázala přikovat k monitoru na dlouhé hodiny. To beru jako jasný důkaz o povedenosti tohoto typu hratelnosti. Hra mě tak ve výsledku velmi mile překvapila a pokud vám nevadí ovládání parserem, mohu ji s klidem doporučit.