Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Pharaoh

05.11.1999
82
130 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pharaoh je budovatelská strategie studia Impressions Games, odehrávající se v souladu se skutečnými událostmi v několika epochách starověkého Egypta, počínaje r. 3500 př. n. l. a r. 1279 př. n. l. konče. Hráč postupně v kůži stařešiny kočovné osady, venkovského šlechtice, učence panovnické rodiny, královského písaře, kancléře, vezíra a nakonec faraona spravuje přidělenou obec a řídí její rozvoj. Kampaň lze charakterizovat jako vyprávění o pilířích dějin Egypta, zahrnujících války, konstrukce monumentů, národní pohromy, narození a úmrtí významných osobností a vzestupy a pády starobylých měst, to vše v dobách, které jsou pro dnešní dějepisce nejpřitažlivější. Herní mechanismy se shodují s přibližně o rok a půl starším dílem Impressions Games Caesar III.

Kampaň, každá z jejichž osmatřiceti misí má více než jeden úkol, se člení na dobu temna, archaické období, období Staré říše (Old Kingdom), období Střední říše (Middle Kingdom) a období Nové říše (New Kingdom). První epizoda má nádech tutoriálu – hráč vstřebává základní herní principy, jež představuje stavba domů, přísun vody a jídla a zprostředkovávání náboženství. Ve druhé éře hráč přičichne k vlajkovým lodím hry, jako zřízení armády a zakládání obchodních cest, a ještě v téže fázi kampaně mu bude zadáno vybudování prvního monumentu – mastaby (mastaba tomb). Stavba divů světa, které jsou klíčovým herním prvkem období Staré říše a mezi něž patří stupňovité a lomené pyramidy, jiné pyramidové komplexy, obelisky a sluneční chrámy, je dlouhým procesem, vyžadujícím mnoho surovin a pracovní síly, jež se čerpá z pracovních táborů. Následující etapa – doba Střední říše – se potom nese v duchu zotavení impéria z následků občanské války a hladomoru. Závěrečná série misí egyptské dějepisné lekce těží především z odvracení válečných hrozeb semitských kmenů. K obraně města lze stavět zdi, brány a věže; mimo pozemních sil lze ustavit též námořnictvo. Některé mise po hráči požadují, aby jinému městu poskytl vojenskou podporu. Kampaň není lineární – někdy je hráč postaven před volbu mezi mírumilovnou náplní, jejímž ústředním bodem je vybudování monumentu, a kořistnickou úlohou, kořenem jejíž rovnice jsou vojenské jednotky.

Po vodě, jejíž distribuci z fontán nebo studen, nacházejících se v místech s podzemní vodou, zajišťují nosiči vody, je nejžádanější surovinou ve hře jídlo (food). To se získává pěstováním zemědělských plodin, lovem zvěře nebo rybolovem; zemědělství je přitom specifické tím, že lze provozovat jen v těch obdobích roku, kdy veletok Nil poskytuje vláhu. Dalšími surovinami jsou: dřevo (wood), kamenina (pottery), cihly (bricks), len (linen), papyrus (papyrus), pivo (beer), zbraně (weapons) a luxusní zboží (luxury goods). Suroviny jsou nezbytné k výstavbě divů světa a jako materiál v průmyslu, lze je však také uložit ve skladech za účelem obchodu. Obchodování, jež nemusí zastřešovat pouze nákup a prodej surovin, ale i koncových výrobků, typicky keramiky nebo zbraní, má v Pharaoh velký význam – všechny suroviny hráč totiž nemůže získat z přírodních zdrojů. Založení obchodní trasy, která může být jak suchozemská, tak vést po moři, je zpoplatněno a zasazují se o něj taktéž potencionální obchodní partneři.

Při konstrukci domů hraje roli atraktivita lokality; spolu se vzdáleností od nákupních středisek a průmyslových oblastí, vystupujících v pozici pracovišť, ji určuje přítomnost okrasných struktur typu zahrady nebo sochy. Aby město splnilo své kulturní cíle, občanům se musí dostat zábavy; k tomu slouží žongléři, tanečnice, hudebníci a místa, kde obyvatelé mohou posedět u piva. Jinou důležitou složkou hry je uctívání bohů, jehož se dosahuje pořádáním slavností a stavěním chrámů; jsou-li bohové spokojeni, městu věnují dary, případně mu poskytnou záštitu před nepříznivými jevy, které naopak sami vyvolávají, pokud jsou nedostatkem projevů zbožnosti pohoršeni. Do hry byl implementován rovněž model zdravotnictví – zabezpečení zdravotní péče, reprezentované praktickými lékaři, zubaři a lékárníky, leží na bedrech hráče.

Vedle kampaně hra, vyznačující se izometrickou grafikou, obsahuje dvanáct nezávislých scénářů; některé z nich jsou prosté podmínek vítězství, pročež jejich hraní nemá konec – jde jen o bezuzdné rozšiřování říše. Titul disponuje editorem, v němž lze vytvářet vlastní scénáře, a součástí díla je i miniencyklopedie, která hráči dává možnost vytvořit si představu o konturách egyptské morálky. Kromě jmen faraonů se ve hře vyskytují jména Mojžíše a královského egyptského architekta Imhotepa.

Datadisk Cleopatra - Queen of the Nile z druhé poloviny r. 2000, v jehož názvu nefiguruje název základní hry, nabízí zejména pohled na dobu helénismu (Hellenistic period). O jeho vývoj se postaral vývojářský tým BreakAway Games.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Tak já nevím, mám tu hru rád nebo ne?

Já jí jako upřímně vlastně nesnáším.

Hrál jsem ji asi tři roky! Hraní Pharaoh probíhá zhruba následovně (a co jsem tak slyšel, nejsem v tom sám): pustíte se po několika měsících jednu misi. Hrajete ji asi 5 hodin, nějak to dáte, ale úplně vás to zničí, vyčerpá a odrovná a na dalších několik měsíců je od Pharaoh zase pokoj.

Misí je zdánlivě nekonečný počet, ale je jich jen 25. Nezdá se to, člověk ztratí přehled. Ono když vidíte jednu příběhovou animaci za zhruba třičtvrtě roku, tak už ani nevíte, v jakém tisíciletí zrovna jste.

Jakožto jinak sprostá kopírka Caesara přichází Pharaoh s klíčovou věcí, a sice stavbou monumentů. A to je moc pěkná věc, stavíte pyramidy, sfingy, mauzolea. A je to taky perfektní věc k natáhnutí každé mise, protože postavit takovou pyramidu není jen tak, na tu obvykle potřebujete cihly a vápenec a když už potřebuje vápenec, tak si ho většinou nemůžete těžit sami, ale je třeba ho dovážet. A to trvá....a trvá....Ale během toho čekání vás 30 krát napadnou beduíni, takže se můžete zabavit jinými repetetivními úkony.

Jedním z klíčových důvodů, proč po dohrané misi pravděpodobně nikdo nezapne hned tu další, je že začátky misí jsou zábavné asi jako cesta do práce. Hodně budovatelských strategií tenhle problém má, ale Pharaoh je v tomhle ohledu něco extra. Pak když už město jakž takž funguje a člověk řeší detaily a raduje se z dílčích úspěchů, to je sranda, ale začátek, kdy člověk povinně rozmisťuje zhruba 150 budov, bez kterých to nejde v pečlivě rozmístěných rozestupech, to je opravdu spíš práce než zábava a když se tak děje po pětadvacáté, čekal jsem, že mi od Steamu přijde nějaká výplata...ale nikdy nic nepřišlo.

Já jsem předtím napsal takovou ošklivou věc, že je Pharaoh sprostá kopírka Caesara. Já to na jednu stranu chápu, proč neudělat stejnou hru a jednou ji nacpat do Říma, pak do Egypta, pak do Řecka, pak do Číny, vždycky je to svým způsobem přitažlivé a trochu jiné, ale zas na druhou stranu by to všechno mohly být datadisky. Je to prostě jen přeskinovaná víceméně stejná hra.

On ten koncept je geniální, to jako jo. Na druhou stranu ale prostě nefunguje. Je to tak nespolehlivé a problémové, že to snad měli asi zjednodušit, aby to fungovalo líp. V poslední misi jsem prostě nebyl schopen dát kultury více jak 60, bylo potřeba 65. Z důvodu nemožnosti nějak rozumně pracovat s hodnotu kultury, jsem si už předtím schválně dával samé válečnické mise. Neustále mi to v poslední misi psalo, ať postavím další márnice a další školy písařů, až jsem ve městě pomalu neměl nic jiného (zhruba 15 márnic na 7000 obyvatel mi přijde dost). A stálo mi to psalo dokola furt to samé. Hru jsem dohrál jenom díky tomu, že jsem dal tu nejvyšší možnou rychlost hry a doufal, že algoritmus, který hýbe s ukazatelem kultury aspoň na chvilku přeskočí na potřebných 65. Povedlo se asi po čtyřech herních letech. Reálně jsem měl mít dle mého kulturu na stovce. Fakt jsem si dal na poslední misi záležet, protože jsem ji musel po pěti hodinách rozehrát celou znova a po tolika letech hraní opravdu vím, co mám dělat :-)

Nemožnost nějak rozumně kontrolovat dodávky surovin a zásobování bazarů, to je kapitola sama pro sebe, která by zasloužila samostatný komentář.

V podstatě většina hry je o tom, jak přelstít systém, respektive jak systém a koncept hry donutit a přimět ke spolupráci. A často se musíte prostě přizpůsobit hře a vykašlat se na realitu. Co na tom, že většina měst jsou nějaké bloky budov a mezi nimi spousta cest a křižovatek. Ve Pharaoh to spíš nedělejte, protože se vám v tom všichni ztratí a dodávky všeho budou maximálně nespolehlivé.

A takové ovládání armády, to je taky porod, ale furt lepší, než ta kultura.

Ale na vykydnutí je to skvělá hra. Když je třeba člověk trochu pod vlivem a nemá úplně buňky na něco akčního a příběhového, je Pharaoh ideální, protože děláte naučené věci a většinou pak už jen koukáte na výsledek a děláte drobné úpravy....a čekáte, než ti blbci dostaví monument.

Takže mě čeká ještě Cleopatra, tak mám minimálně na další dva roky co dělat. A pak Zeus a Emperor...ono to nakonec vychází zhruba na celý život, než člověk odehraje tyhle budovatelské strategie všechny!
+37
  • PC 85
K Pharaoh mám takový specifický vztah. Za svůj život jsem hru mnohokrát rozehrál, dokonce si vzpomínám, že jsem se u ní učil i na maturitu. Vždy jsem si přečetl odstavec z učiva, pořešil něco ve městě, odklepl dialog a pak zpátky na učení. Hra mě vždy hodně bavila, problém však byl ale v tom, že jsem ty kampaně nikdy nedovedl do finále a kompletně nedokončil. A vždy, když jsem se k hraní po letech vrátil, začínal jsem zase od znovu, protože to stavění prvních pyramid na začátku je na hře prostě nejvíce cool. Proto jsem si před léty zadal cíl, že to musím alespoň jednou všechno dokončit.

Samotné mise jsou buď spíše budovatelské nebo spíše vojenské. Já osobně preferuji spíše to budování, takže vždy, když bylo možné si vybírat mezi dvěma misemi, volil jsem tu budovatelskou. Bylo to především proto, že válčení tu není moc dobře zvládnuté a to hlavně kvůli nepovedenému ovládání jednotlivých oddílů. Můžu desetkrát vydat rozkaz na útok na nepřátele a oni si budou jen tak postávat. Párkrát se mi dokonce stalo, že jsem nestihl armádu poslat do vzdáleného boje, protože se prostě odmítali nalodit na transportní loď (od té doby jsem se naučil si ukládat hru před manipulováním s armádou).

Naopak budování je zpracované skvěle. Je potřeba perfektně chápat způsob budování infrastruktury, což se dá v pohodě naučit díky prvním tutoriálovým misím. Nejvíce záludnou věcí je pak zvyšování úrovně jednotlivých domů na vyšší úroveň (s čímž jde ruku v ruce i celková prosperita), to už se musí vychytat celá řada věcí, aby se to povedlo, ale dá se to zvládnout. Chce to hlavně dobře naplánovat systém cest, aby se specifičtí obyvatelé dostávali hlavně tam, kde jsou potřeba, protože jejich AI občas slušně pokulhává. Snad stokrát se mi stalo, že hasič mířil k ohni, ale u poslední křižovatky si to rozmyslel a šel jinam. Pokud pak kvůli tomu malinkému ohýnku bouchnul i nějaký důležitý sklad, tak to fakt potěšilo. Pak jsem nepochopil, proč když chce Faraon nebo jiné město nějaké jídlo, proč se to nemůže odeslat rovnou ze sýpek? Místo toho je potřeba jídlo nejprve přesunout do skladů a pak ho teprve odeslat. Několikrát se mi tak stalo, že se zásilka nestihla odeslat, protože nebyli lidi nebo nosiči zrovna přenášeli něco jiného.

Každopádně tou největší zábavou na této hře je stejně budování monumentů. Často jsem se přistihl, jak jen tak sleduju asi 50. nakládku vápence, jak se pomalu sune ze skladiště přes celé město k pyramidě, na trpělivě čekající kameníky a pomalé stavění dalšího patra obří pyramidy.

Bohužel, postupem času si vždy uvědomím, že jsem se dostal do velkého stereotypu. Pozdější mise jsou totiž prakticky pořád na jedno brdo. Je pravda, že se pokaždé těží a staví něco jiného, sem tam dojde i na nějaký ten boj, ale to je tak všechno. Další mise už prostě nepřináší nic nového, žádné nové monumenty, pouze kombinace těch již dříve postavených a k tomu jako bonus náročnější podmínky na vítězství. A právě proto se hra podle mě nedá hrát stylem od začátku do konce. Ve výsledku mi to trvalo asi 5 let než jsem se dočkal vytouženého konce, ale nakonec se zadařilo. Teď se můžu hrdinně pustit do Cleopatry a za pár let snad budu zase slavit úspěšné dokončení.

Pro: Budování monumentů

Proti: Časem stereotyp

+25
  • PC 80
Pharaoh nabízí něco, co jen málo her svého žánru - uvěřitelnou historickou atmosféru. Sim City, RollerCoaster/Transport Tycoon a další - všechno to jsou pěkné hry, ale ni jedna z nich mi nevydržela příliš dlouho; možná právě kvůli té atmosféře. Na té se v případě Pharaoha podílí zejména úžasná hudba a především grafika. Ta sice není striktně realistická, ale ani nijak infantilní či komická a možná právě díky tomu netrpí sterilitou (kterou grafická zpracování výše zmíněných her v nemalé míře vykazují).

Po herní stránce Pharaoh určitě není nijak revoluční - koneckonců se tenhle žánr v průběhu času ani nijak zvlášť nevyvíjel - ale rozhodně je propracovaný a jeho hraní je slušná výzva.

Nejdůležitější je ale stejně ta atmosféra. Budovat město, zábavní park či zoo je fajn zábava, ale pouze při hraní Pharaoha má člověk pocit, že se mu před očima rodí skutečně velkolepá civilizace, která nemá v dějinách lidstva obdoby.
+17
  • PC 85
Pro mě osobně nejzábavnější z "civilizačních tycoonů" (Caesar III, Pharaoh, Zeus, Emperor). Může za to zřejmě stavba monumentů a následný pocit, že člověk tvoří opravdu něco výjimečného a zásadního, něco co přetrvá věky - přesně jak píše MCZ. Jednotlivé levely se tím také od sebe pocitově odlišují, není to jedno generické město za druhým jako třeba v Caesarovi. Grafické zpracování ještě spadá do zázračného období her, jejichž grafická stránka stárne jen nepatrně, což se třeba o remaku Children of Nile rozhodně říct nedá.
Z výraznějších mínusů co se nevejdou do shrnutí dole bych zmínil jedinou opravdu výraznou chybu na hratelnosti - nemožnost individuálně nastavovat přístup k obchodním a distribučním centrům, tedy přístavům a skladištím. Zejména v pokročilých fázích hry tím pak hrozně trpí komerce.
Stejně ale dodnes jednou za rok, rok a půl Pharaoha vytáhnu, nainstaluju, zamknu se doma a několik dní "stavím Egypt". Povyražení vpravdě královské!

Pro: Ohromná hratelnost, komplexnost, mise mají víc možných způsobů řešení, dodnes velmi slušné grafické zpracování, fascinující pocit budování neméně fascinující civilizace.

Proti: Poněkud otravná hudba, nedořešené boje, občasné kiksy s dostupností služeb, občas chybí podrobnější management.

+15