Phantasmagoria

Phantasmagoria je nejambicióznější a nejdražší počítačová hra své doby. Zároveň je i nejrozsáhlejší hrou co do počtu použitých CD (7), což je ale bylo z velké části způsobeno nízkou úrovní komprimace a pár let po vydání by jí jistě nebyl problém stěsnat na 4 CD, pokud by se tedy upustilo od symboliky, kdy každé CD znamená 1 chapter hry. V neposlední řadě je Phantasmagoria i jednou z nejkontroverznějších her díky zobrazenému násilí (mimo jiné). Phantasmagorii jsem v době jejího vydání z nějakého důvodů v podstatě ignoroval a zaujal mě spíš až druhý díl. Skutečnost, že je na 7 CD, nemá titulky a je hodně specificky zpracována způsobila, že ji v ČR tehdy skoro nikdo nehrál, i když se jedná o celovestovy bestseller a opravdu slavnou záležitost, kterou předchází pověst hororu, který je opravdu strašidelný.

Po dohrání Phantasmagorie jsem nicméně trochu v rozpacích, jak k ní přistoupit. Není totiž pochyb, že scénář je na poměry počítačových her opravdu výborný, hra se hraje skvěle a opravdu jsem se u ní místy bál. Ve hře je zlo po velkou část děje jen naznačeno a fyzicky není přítomné, což je rozhodně lepší přístup, než kdyby na vás z každého rohu vyskakoval Belzebub a smrtka s kosou. Druhou stranou mince je fakt, že jsem Phantasmagorii dohrál za několik hodin bez sebemenších problémů a osobně bych ji společně například s Alien Incident nebo Full Throttle nejspíš označil za nejlehčí 90s adventuru, kterou jsem kdy hrál. Proti tomu ale stojí argument, že Phantasmagoria byla koncipována právě tak, aby ji mohl hrát a bez problémů dohrát úplně každý, důraz je zde kladen na příběh a jeho dynamiku, ne na puzzly a řešení hádanek. To je určitě pozitivní, ale legendární Roberta Williams obtížnost nasadila snad na nejnižší možnou úroveň a vše ještě podtrhuje přítomnost vcelku působivého "hintbook" démona, který je připraven kdykoliv poradit, kdy hráč nějakou záhadou nevěděl jak dál a v nouzi nejvyšší je dokonce možné začít hru od jakéhokoliv chapteru, takže klidně můžete přeskočit 6 chapteru a začít hned tím posledním.

Phantasmagoria je co se týče zpracování v podstatě sesterskou hrou The Beast Within: A Gabriel Knight Mystery, vypadá a hraje se úplně stejně. Není to typický interaktivní film, kde hráč občas laskavě dostal možnost rozhodnout, má-li se vydat doleva nebo doprava, ale v podstatě klasická adventura, kde se ale nepohybujete libovolně v okně, ale postava reaguje jen na určitých aktivnych místech na obrazovce, které jsou ale narozdíl od jinak geniálního GK2 a nechvalně proslulého bahna vedle domů, kde bylo možné zkoumat více věcí, jasně zřetelné. Hra není úplně lineární, je možné dělat více věci v různých chapterech a pokud hned první chapter pořádně prozkoumáte dům hlavní hrdinky a splníte několik triviálních úkolů (dostat se do sklepa a sebrat kladivo), máte splněno na několik chapteru dopředu, což se zobrazuje na ukazateli splněných úkolů v jednotlivých chapterech. V jejich průběhu je možné přicházet i na různé nepovinné scenáristické vychytávky a nenápadně změny v domě, které nejsou nutné pro dohrání hry, ale je na nich vidět propracovanost celého projektu. Od zbytku hry se značně odlišuje poslední chapter hry, kdy konečně přitvrzuje i obtížnost. Jeho značná část je realtime, je nutné v ní postupovat velmi rychle a i tentokrát je možné jej plnit více způsoby. Síla hry je jednoznačně v příběhu a atmosféře tísnivých lokaci domů a okolí, ty se opravdu povedly a často jsem se vydával do nedalekého městečka, jen abych si trochu "odpočinul". Herecké výkony jsou obstojné, zejména co se týče hlavní hrdinky v podání Victorie Morsell, která se ale podobně jako Dean Ericksson jako Gabriel Knight ve filmové branži později nijak neprosadila. I zbytek hereckého ansámblu tvoří profesionální herci a podle toho to také vypadá, rozhodně se netěšte na nechtěně trapné výstupy ala produkce American Laser Games.

Phantasmagoria je opravdu dobrá hra, ale neuvěřitelně snadná obtížnost v kombinaci s ulehčujícími prostředky ji dle mého názoru trochu táhne k průměru. Pro sváteční hráče tohoto žánru bych ji ale určitě doporučil, stejně jako pro ty, co si chtějí zvednout sebevědomí a zkusit dohrát nějakou adventuru bez jediného nakouknutí do návodu. Doporučení samozdrejme platí jen pro hráče starších her, ostatním Phantasmagoria nemá co nabídnout.